I. část - Oblibene.cz

začínáme s akvaristikou
Zakládáme
text Ivan Pojar
akvárium
„Šedá je teorie, zelený je strom života“ (Goethe)
Bože, jak často upadáme
do sebejistoty a jak rádi
se pasujeme do role znalců
– expertů, kterým rovno
není. Proč však začít v množném
čísle a ne rovnou od
sebe Upřímně, přiznávám
se k občasně vtíravé touze
být nositelem jakéhosi akvarijního
„know how“. Tedy ne,
že bych na to neustále myslel,
ale přece jen se mi občas
rozbuší srdce, když si myslím,
že jsem právě na něco
přišel, co by mohlo pohnout
s tou „károu vše akvarijního
vědění“, abych vzápětí
skromně a tak trochu nerad
usoudil a přiznal, že – vím, že
nic nevím (Platón, Sókratés).
Nebo poněkud méně frázovitě,
často si připadám jako
člověk z hlubokého vnitrozemí,
který poprvé přišel na
okraj moře – nadchl se, že
jej objevil a posléze si uvědomil,
že vlastně vůbec neví, co
v onom moři je…
Proč se zdá, že pokrok
lidského vědění je i v té naší
milované akvaristice v pohybu
tempem dva kroky dopředu
a jeden dozadu Proč ve velmi
krátké době opouštíme teprve
nedávno „nalezenou“ cestu
k řešení některé ze zapeklitých
otázek našeho šílenství
a nadšení zároveň, proč o ni
pochybujeme Proč se přesto
stále a neúnavně snažíme
přijít na kloub našemu trápení
i radostem, kterých je vždy
v bezprostředním okolí akvária
víc než dost.
V evropském prostředí je
akvaristika (se svojí nejrozšířenější
podobou, tedy chovem
a pěstováním exotických
druhů, převážně z teplých
oblastí naší planety) cizím
prvkem. Je-li něco cizí, tedy
neznámé a tím zajímavé, stává
se to pro obyvatele uvedeného
prostoru neběžné, vzácné
a tajemné. A to samozřejmě
láká k objevování podstaty
této cizorodé záhadnosti. A to
už je jen krůček k projevům
nebo pouhému konstatování,
že zájemce o něco takového
má neustálou touhu něco
zjišťovat, zkoušet, zobecňovat,
oznamovat, přít se a ve
většině konců dojít k tomu, že
všechno je vlastně asi jinak,
tedy, jak už jsem uvedl, že -
ví, že nic neví.
Přesto, anebo právě
proto, je v pestré povahové
akvarijní přehlídce i docela
běžné setkání se „znalci na
všechno“, čím se akvaristika
zabývá. Ne vždy ovšem k naší
libosti. Hodně akvaristů takové
všeuměly a vševědoucí
neumí unést, a tak když se
později po střetu s takovým
samozvaným „akvaristickým
Einsteinem“ vzpamatujeme,
začneme pochybovat. Při
vědomí šíře akvaristických
praktik a poznatků (co akvarista,
to odlišný ale „zaručeně
pravdivý“) si díky této různosti
a z ní plynoucí naší pochybnosti
začneme utvářet také
zcela „jistě správný“ (spíše
jen odlišný) obraz o zmíněném
problému. Pak už je jen
počet zúčastněných kritériem
celkové názorové množiny
– nastává myšlenkový
chaos. Co je pravda, neví ani
Bůh. Zde bych rád zdůraznil,
že pokud právě teď někdo
pochybuje o této mé úvaze,
tak asi dělá dobře. Vždyť je
to jen jedna subjektivní myšlenka
nebo nápad a následné
sdělení, každý druhý by mohl
mít vlastně zcela jinou teorii
o vzniku, tvorbě a šíření všech
těch akvaristických bludů, se
kterými se při realizaci své záliby
setkáváme. Uvědomme si,
co lidských myšlenek vzniklo,
aby se jejich pravda rozpadla
spolu se zaniklými dokumenty
o nich. Akvaristé, vezměte
starší publikace z vaší knihovny
a podívejte se do nich. Stačí
přečíst pár řádků, a opět,
možná s pietou, možná jen
s nostalgií nad vaším ztraceným
akvaristickým mládím,
vrátíte knihu do „akvarijního
ČÁST 23
smetiště“ – někteří pragmatici
do antikvariátu a super otrlí
jedinci do sběru či kamen. Je
v ní prázdnota.
Ano, není správné setrvávat
na pravdách. Trvalé je jen
svědomí, pravda nikoli. Tedy,
proč vlastně se stále opakuje
setkávání s „machry“, kteří ze
sebe svůj kategorický „akva
-intelekt“ přímo vyzařují
Z hlediska chování se může
jednat o pouhý exhibicionizmus
motivovaný touhou se
předvést. To bývá nejčastěji.
Jindy je to snaha získat prestiž
nebo kompenzace mindráku.
Jak se takový člověk projevuje
Přece jste se už někdy
setkali s akvaristou, který
aniž by byl vyhledáván nebo
tázán, sám aktivně sleduje
hloučky debatujících kolegů
a jako Mesiáš k nim přistoupí
v patřičné chvíli, aby vzápětí
udílel „knížecí rady“ – tedy
vlastně „plebejské“. Touha
po zviditelnění je tak velká, že
potlačí podvědomí, že se tím
vlastně z jeho pohledu „hora
pokořuje před Mohamedem“,
kterému jde nelogicky vstříc,
aniž by byla o to Mohamedem
žádána. V té chvíli však nějaké
takové pocity u něj snad ani
nejsou. Prakticky to probíhá
tak, že nositel této vlastnosti
se pohybuje mezi akvaristy
a jakmile zaslechne naříkání,
např. na vodní poměry (což
bývá velmi často), okamžitě
se přidá a pronese překvapenému
shromáždění, pro tento
případ připravenou přednášku
na zmíněné téma s následujícím,
nadčasovým myšlenkovým
scénářem:
„Jó voda, to je věda. Akvaristům
běda, kteří vody nedbají,
rybám čerstvou nedají.
Nelze chovat rybičky bez
kvalitní vodičky.
Čeřit, míchat, měřit.
Nepřekrmit, hnojit.
Čímpak Ptá se našinec.
Používej kravinec!
Voňavý, stačí malinký, prý
ho jedí rostlinky…“
Uznejte, že takováto
aktuálnost obsahu sdělení
je opravdu, ale opravdu „přínosná
a že hodně pomůže“.
O něco vyspělejší a otrlejší
jedinci pak zkoprnělému
okolí vysvětlí v obsáhlé přednášce,
že problém je chemický,
že kyslík a dusík ve
vodě reagují dvojím způsobem
– redukcí a oxidací, aby
se tak nějak suverénně, aniž
by k tomu byl důvod, přešlo
k problému vápníku, Iontů
volných a vázaných - a vůbec
mu nevadí, že posluchačů
ubývá…
To je obraz současné
úrovně. Prostě asi nejsou
peníze na zaplacení odborníka,
který by členstvu akvaristického
„jam session“ jednoduše
a srozumitelně vysvětlil
„o co go“. Tohoto nedostatku
pak konjukturálně využívají ti,
kteří se chtějí zviditelnit, často
bez zábran, že mohou být
směšní – vědí totiž, že jsou
v té chvílí „jednookými králi
mezi slepými“.
Něco ze života. Ještě
dnes občas zazní myšlenka
o vhodnosti nebo nevhodnosti
tzv. staré vody pro chov
některých akvarijních rybiček
(př. Ambassidae) a to bez
ohledu na velikost prostoru
a bio-chemicko-fyzikální stabilitu
či změny ve dvou zcela
odlišných prostředí - přírodní
lokality a akvária. On je v tom
totiž velmi podstatný rozdíl.
Například v přírodě,
pokud neprobíhá eutrofizace
zaviněná lidmi, nedochází ke
dramatickému zvýšení obsahu
dusíku ve vodě, na rozdíl
od akvária, malého prostoru
s velmi rychlým dusíkatým
nárůstem (přítel Dočekal mu
říká žumpa). To v přírodě
není téměř vůbec limitující
faktor a při úrovni obsahu
huminových látek z okolního
rostlinného krytu a spadu
jsou takové přírodní odpady
se svými značnými sorpčními
vlastnostmi a vyšším
podílem taninu (bakteriostatické
až baktericidní schopnosti
tlumící mikroorganizmy)
zárukou, že tato „stará“
voda zůstane „životodárná“
až do nejbližšího dešťového
34 AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009