akvárium šuje pravděpodobnost tvorby chovných párů. Nádrž pro 5 až 6 jedinců by měla mít objem minimálně 150–200 litrů. Na dno je třeba použít jemný písek, který perleťovky s oblibou přerývají a hledají v něm potravu, jako dekorace jsou vhodné kořeny. Osvětlení by nemělo být příliš prudké, raději rozptýlené, v němž nejlépe vynikne zbarvení těchto ryb. Důležité je rovněž vytvoření vhodného úkrytu, kde se mohou perleťovky skrýt, cítí-li se ohroženy. Použít lze velký kořen, který se zpravidla uplatní také v estetickém vzhledu nádrže, nebo mohutnou rostlinu, např. šípatkovec amazonský, vzrostlou kryptokorynu nebo hnědovku. Vzhledem k relativně drobné tlamce je třeba krmit perleťovky žíhané menší potravou. Vhodné jsou koretry, dospělé žábronožky, perloočky, mražený špenát či spirulina doplněné o výživné umělé krmivo v podobě drobných granulí. Nespotřebovanou potravu nikdy nenecháváme na dně nádrže, neboť perleťovky žíhané jsou velmi citlivé na zvýšený obsah dusíkatých látek ve vodě. Množství dusičnanů by nemělo přesáhnout 50 mg/l. V zanedbané nádrži, kde se nemění voda, a její chemické vlastnosti jsou proto nevhodné, mohou perleťovky žíhané trpět různými chorobami kůže a ploutví. Hodnota pH vody by měla být vždy v rozmezí 6,0–6,5, teplota 26–28 °C a celková tvrdost by neměla přesáhnout 10 °dGH. Proudění vody způsobované např. vnitřním filtrem by nemělo být příliš silné. V období rozmnožování se tyto jinak zpravidla klidné perleťovky stávají poněkud agresivními. Rozlišit pohlaví je možné pouze u plně dospělých jedinců. Samci mají pod očima zářivě modré podélné proužky, které jsou u samic (a to pouze u dominantních) rozděleny do teček. Kromě toho jsou samci štíhlejší a o něco větší. Výběr páru probíhá podobně jako u jiných cichlid. Začíná nápadnými námluvami, které zahrnují vzájemné souboje samců s bočním imponováním a častým přetlačováním tlamkami. Když se pár vybere, rybky vyhledají vhodné třecí místo – konečné slovo v rozhodování má samice. Ta také budoucí třecí místo (většinou kořen nebo plochý kámen) pečlivě očistí. Pak si pár začne zkoušet tření „nanečisto“, což může trvat i několik hodin. Nakonec dojde i ke skutečnému tření, jehož výsledkem bývá v průměru 200 jiker nakladených velmi těsně vedle sebe, často na prostoru pouhých několika centimetrů. Jikry jsou k podkladu přichyceny droboučkými „stopkami“, takže se ve vodním proudění mírně pohybují. Samice stojí nad jikrami a ovívá je svými ploutvemi, takže k nim neustále přivádí životadárný kyslík. Pokud se v blízkosti objeví nějaký vetřelec, samice se ho snaží zahnat, zatímco ovívání jiker převezme samec. Po chvíli si pak rodiče své místo znovu vymění. Oba rodiče rovněž zbavují snůšku nečistot. Při teplotě vody 28 °C se larvy začínají líhnout po 48 hodinách. Některé se osvobodí z jikerných obalů samostatně, jiným pomohou rodiče. Samec i samice potom přenášejí larvy v tlamce do předem připravených jamek. Většinou samice pak pokračuje v jejich ovívání prsními ploutvemi. Za dalších 7–8 dnů se potěr rozplave a je třeba začít ho krmit čerstvě vylíhlými žábronožkami. Potěr roste relativně pomalu a délky 3 cm dosahuje teprve po dvou měsících. Pohlavně dospívají perleťovky žíhané ve věku kolem jednoho a půl roku. Literatura Weidner, T., 2000: South American Eartheaters. Cichlid Press Konings, A. (ed.), 2002: Enjoying Cichlids. Cichlid Press III Rozedranci Text a foto Jaroslav Hofmann Rozedranec pestrý (Antennarius pictus) Rozedrancovití (Antennariidae) jsou podivuhodné mořské ryby, které si jen těžko lze splést s jinými. Mají zavalité tělo, u mnoha druhů pokryté drobnými bradavičkami nebo různými výrůstky, velká svrchní ústa, prsní a břišní ploutve připomínající krátké nožičky, jimiž se opírají o podklad, a mimořádně variabilní zbarvení a kresbu, které přizpůsobují okolnímu prostředí, v němž se tak dokážou téměř dokonale schovat. Na vhodném stanovišti vydrží bez větších pohybů a přemisťování klidně i několik týdnů. Živí se rybami a krevetami, které se dostanou do blízkosti jejich tlamy. Takovou životní strategii uplatňují i některé jiné druhy ryb, ale rozedranci ji dovedli k dokonalosti. Na kořist pouze pasivně nečekají, ale aktivně ji k sobě lákají. Rozedranci jsou totiž rybáři s prutem a návnadou. Jejich „rybářský prut“ tvoří volný první paprsek hřbetní ploutve, který vyrůstá hodně vpředu na hlavě mezi očima a označuje se jako illicium. Na jeho konci je pak různě tvarovaný přívěsek, esca, který funguje jako návnada. Podíváte-li se pozorně na snímek rozedrance pestrého (Antennarius pictus) na obálce, uvidíte středem jeho čela vzhůru směřující, červeno-bíle příčně pruhované illicium zakončené falešnou návnadou. Rozedranec lákající kořist vztyčuje illicium volně do prostoru a kývá přívěskem na konci. Jakmile se nějaká ryba vydá neopatrně příliš blízko k návnadě, rozedranec ji bleskově spolkne – celá akce je okem téměř nepozorovatelná, neboť v některých případech trvá pouhých šest milisekund! Vzhledem k nepříliš velkému vzrůstu (nejmenší druhy 5–10 cm, většina ostatních do 20 cm délky) a malé pohybové aktivitě nevyžadují rozedranci příliš prostoru a mohou se chovat i v malých akváriích již zhruba od 100 l. Vyžadují však velmi dobrou kvalitu vody, v malé nádrži to znamená časté a pravidelné částečné výměny vody, použití výkonného biofiltru a pokud možno také odpěňovače. Rozedranec dokáže běžně spolknout rybu stejně dlouhou, jako je sám, totéž platí pro krevety, jiných bezobratlých si naopak prakticky nevšímá. Je to ryba vhodná především do druhových nádrží. Z dosud nepříliš jasných důvodů však bývá ve většině případů chov rozedranců krátkodobou záležitostí. Nejčastěji vydrží v akváriu jen asi tři čtvrtě roku až rok, byly však už zaznamenány ojedinělé případy, kdy se podařilo rozedrance držet v akváriu úspěšně i více než čtyři roky. Rozedranec pestrý na titulu patří k obyvatelům berlínského Akvária. Část jeho nádrží byla nedávno nově zařízena a nabízí setkání s desítkami druhů mimořádně zajímavých ryb i bezobratlých. V příštím čísle se s berlínským Akváriem seznámíme podrobněji. III 14 AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009
akvárium AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009 15