I. část - Oblibene.cz

pohoštěn, byť přišel i v dobu
ne právě příliš šťastnou. Navštěvoval
jsem jeho obydlí
v brněnských Černovicích
s přítelem J. Eliášem a dodnes
na to rád vzpomínám. Chvíle
strávené v domečku zasvěceném
akvaristice byly přímo
pohádkové.
Jednou jsem si odtud
odnesl i desetihlavé hejničko
teter červených (Hyphessobrycon
flammeus) a navíc
ještě spoustu jiných rybek.
Spatřil jsem tam však např.
i mladé tetry Copelandovy
(Hyphessobrycon copelandi)
pocházející z oblasti horního
a středního toku Amazonky.
Jak ale později dopadl pokus
Františka o jejich rozmnožení,
si už nemohu po delší době
Diamantová chovatelská forma tetry červené (H.
flammeus)
přesně vybavit. Z komerčního
hlediska to asi nejsou rybky
příliš zajímavé, ale ještě před
rokem 1982 se tradovalo, že
se jejich odchov v lidské péči
zatím nezdařil. Frank (2000)
udává, že odchov je snadný
a jikry se dobře vyvíjejí v měkčí
vodě kolem 5 °dNKH. To
ostatně odpovídá předpokladu
chovatele, který by
se chtěl o rozmnožení tetry
Copelandovy pokusit. Starší
samečci mívají srpovitě protažené
ploutve hřbetní a řitní,
v mládí však nemusí být tato
jejich okrasa nijak výrazná.
Druh H. copelandi není mezi
akvárium
akvaristy dodnes příliš rozšířený,
zřejmě pro absenci
výraznějšího zbarvení těla.
Přítel Eliáš měl příležitost
tyto rybky vyfotografovat
ještě při svém působení na
stálé výstavě akvarijních ryb
v Brně v letech 1969–1981.
Obrázek však ale neposkytuje
pohled na dospělého
samečka nebo jde o docela
mladé ryby. Zcela vyvinuté
srpovitě protažené ploutve
hřbetní a řitní u samečka
však např. postrádá i kresba
identifikace pohlaví u tetry
Copelandovy od S. Franka.
Je škoda, že F. Podveský svůj
pokus o rozmnožení tohoto
druhu nemohl už asi dokončit
a podělit se o své zkušenosti
s ostatními akvaristy. Inu,
každý máme své dny předem
určené.
Vrátím se ale k tetře červené.
Její přírodní barevná
forma byla již obohacena
mj. také o chovatelskou formu
nazývanou diamantová.
Její obecné označení vzniklo
nesporně pro stříbrozlatě se
lesknoucí šupiny rozseté po
celém těle a zlatavé skvrnky
na temeni hlavy. Tyto na
prostředí nenáročné hejnové
rybky jsou všežravci a hodí
se k chovu ve společných
nádržích s klidnějšími menšími
rybkami v každé vodě
o teplotě 21 až 27 °C. Žanérka
z Ria, jak byla také někdy
postaru tetra červená nazývána,
je stále na pořadu dne.
Snadný odchov s vývojem jiker
ve vodě chemických parametrů
5,0–7,0 °dGH, 1–2 °dKH,
3–5 °dNKH při hodnotě pH
7,0–7,4 a teplotě 25–27 °C by
měl zvládnout i méně zkušený
akvarista. Samička odkládá při
tření 180 až 250 jiker velkých
v průměru 1 mm.
Z pohledu ochoty se třít
jde o rybky poměrně bezproblémové,
které vyhledávají pro
odkládání pohlavních produktů
ponejvíce jemnolisté rostliny.
Pozor ale, jde o „jikrožrouty“;
obecně se doporučuje
položení třecího roštu na dno
nádrže bez písku a co nejrychlejší
odlovení obou partnerů
po vytření. To je ostatně u většiny
drobných jihoamerických
teter běžné.
Průběh tření teter červených
je velmi dynamický
a jejich pohyby nelze ve vší
ostrosti zachytit ani při použití
elektronického blesku. Na
obrázcích lze mnohdy rozpoznat
rozostření tělíček ve směru
pohybu. Ale to už je vedlejší
technická problematika zájmových
fotografů. Vrcholný třecí
akt probíhá v překvapivém
artistickém saltu se současným
odložením jiker a mlíčí.
Pozorování tření je vskutku
zážitkem, i když ty nejzajímavější
detaily nelze pro rychlost
rybek téměř postřehnout.
AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009
17