20.02.2015 Views

Číslo 6. - Město Český Těšín

Číslo 6. - Město Český Těšín

Číslo 6. - Město Český Těšín

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

6 strana<br />

TĚŠÍNSKÉ LISTY<br />

Sedm osobností roku 2011 získalo cenu města.<br />

Janina Ferfecka – za dlouholetý<br />

přínos v oblasti kultury<br />

Paní Ferfecka začala v roce 1954<br />

tančit v lidovém souboru Olza hned<br />

poté, co nastoupila jako učitelka<br />

chemie a biologie na zdejší polskou<br />

základní školu. Po šesti letech se<br />

stala uměleckou vedoucí souboru<br />

a v jeho čele stála neuvěřitelných<br />

třicet let. Pod jejím vedením vzniklo<br />

v Olze 15 premiérových vystoupení<br />

věnovaných těšínskému folkloru<br />

a soubor byl hodnocen jako jeden<br />

z nejlepších na zemí celého Českosloveska.<br />

Olza vystupovala na mezinárodních<br />

folklorních festivalech<br />

a vždy sklidila slova uznání, pochvalné<br />

recenze v tisku a často i různá vyznamenání.<br />

„Byli jsme první, kdo na mezinárodní<br />

přehlídku souborů polských<br />

menšin z celého světa přivezl těšínské<br />

kroje a také naše tance. Všichni<br />

byli našimi kroji okouzleni, jsou<br />

zcela jiné, takové se v dalších regionech<br />

prostě nenajdou. Tak začala<br />

ve folklorních souborech po celém<br />

světě fascinace Těšínskem, kroje<br />

si objednávaly například i soubory<br />

v Americe. Měli jsme vysoké renomé,<br />

na přehlídkách vždy všichni čekali,<br />

s čím letos přijede Olza,“ vzpomíná<br />

Ferfecka, která vedla Olzu se<br />

svým manželem Kazimirzem. Jak<br />

říká, toto ocenění je i částečně pro<br />

něj. „Po celou dobu mne podporoval<br />

můj věrný přítel, a současně<br />

manžel, který byl v souboru tanečníkem<br />

choreografem, organizačním<br />

vedoucím, zvukařem a řidičem. Bez<br />

něj by to nebylo možné,“ říká.<br />

Repertoár Olzy byl a je velmi<br />

bohatý a kromě lidových tanců<br />

z různých částí Evropy zahrnoval<br />

i společenské tance. Oba s manželem<br />

dodatečně studovali tanec<br />

na konzervatoři a v Českém Těšíně<br />

vedli další taneční soubory ve školách,<br />

v tanečních kroužcích, školili<br />

taneční instruktory pro PZKO. „Práce<br />

s dětmi a mládeži byla fascinující.<br />

Podařilo se mi podílet se na vychování<br />

a vzdělávání mnoha vzácných<br />

lidí. Skvělých odborníků, dobrých<br />

občanů, milovníků folkloru, ale<br />

především lidi s dobrým srdcem,“<br />

uzavírá Ferfecka. Paní Ferfecka je<br />

nositelkou řady vyznamenání.<br />

Karel Musiol – za dlouholetý<br />

přínos v oblasti kultury<br />

Jako sedmnáctiletý přichází do<br />

souboru Slezan jako tanečník, později<br />

jako muzikant a zpěvák. V roce<br />

1973 zakládá folklorní soubor Jackové<br />

v Jablunkově. O rok později<br />

stojí u zrodu dětského folklórního<br />

souboru Slezánek vede jej celé<br />

čtvrtstoletí. Posluchači jej také<br />

mohli obdivovat během vystoupení<br />

s Javorovým nebo Odrou. Nyní<br />

spolupracuje se souborem jako<br />

choreograf a vedoucí cimbálové<br />

muziky „Slezánek“. Se souborem<br />

Slezan a Slezánek se zúčastnil řady<br />

tuzemských i zahraničních folklórních<br />

festivalů.<br />

„Jsem samouk, při práci jsem využil<br />

kurzu pro pracující a dojížděl za<br />

učitelkou do Bystřice. Ten nástroj<br />

mne uchvátil tóny, které se na něm<br />

dají zahrát. Když před dvaceti lety<br />

odešla cimbalistka Slezanu, tak jsem<br />

ten nástroj už nepustil,“ říká Musiol,<br />

který se 42 let věnuje těšínskému<br />

folkloru.<br />

Jeho hru na cimbál si mohli vychutnat<br />

i posluchači v Mongolsku,<br />

Indii, na Kypru a v řadě dalších zemí.<br />

„Převážení toho nástroje bylo vždy<br />

spojeno s komplikacemi. Často jsme<br />

pro více než stokilový nástroj museli<br />

koupit samostatnou letenku. V Indii<br />

mne s ním skoro zatkli, zato například<br />

mezi Francii a Prahou si díky<br />

českým letuškám hověl hned na<br />

čtyřech sedadlech najednou,“ říká<br />

šedesátiletý hudebník.<br />

Mnozí si myslí, že se na něj hraje<br />

jen v Maďarsku a okolních zemích.<br />

„V různých obměnách se vyskytuje<br />

na většině kontinentů. Mnozí si myslí,<br />

že to není zdejší nástroj, možná to<br />

vzniklo z toho, že nikdy nehrál cimbál<br />

s gajdami, to nejde sladit. Ale na<br />

Těšínsku se vyskytoval už dávno, jen<br />

bez noh. Říkalo se mu brzucha, nosil<br />

se na řemeni na krku. Zmiňuje se<br />

o tom i doktor Sláma. Je fakt, že byl<br />

těžký a velmi obtížně se přenášel,“<br />

říká Musiol, který již dnes předává<br />

své umění mladým hudebníkům. Ti<br />

mají nyní k dispozici ve Slezanu tři<br />

cimbály: dva české a jeden maďarský.<br />

Václav Laštůvka – za regionální<br />

politiku a dlouholetou přeshraniční<br />

spolupráci, upevňování česko-polských<br />

vazeb a rozvoj regionu<br />

Těšínského Slezska a města Český<br />

Těšín<br />

Podílel se na založení a rozvoji<br />

mnoha významných regionálních<br />

institucí a projektů, které stojí za<br />

rozvojem celého regionu Těšínska.<br />

Aktivně pracuje na Slezské silniční<br />

iniciativě a na mnoha dalších důležitých<br />

vazbách a projektech v regionu.<br />

Vede sekretariát české strany<br />

Euroregionu Těšínské Slezsko a Regionální<br />

sdružení územní spolupráce<br />

Těšínského Slezska.<br />

Patnáct let je členem česko-polské<br />

Mezivládní komise pro přeshraniční<br />

spolupráci. Euregion je pod jeho<br />

vedením dáván v Evropské unii za<br />

vzor spolupráce a schopnosti získávat<br />

prostředky z jednotlivých fondů<br />

a realizovat odvážné projekty, které<br />

mění tvář příhraničí.<br />

S polským partnerem na začátku<br />

90. let prosazují společnou potřebu<br />

obou části Těšínského Slezska, tj.<br />

zprůchodnění hranic - otevírání nových<br />

hraničních přechodů, umožnění<br />

rychlého telekomunikačního<br />

propojení obou Těšínů a především<br />

společný postup při zajišťování rozvoje<br />

dopravní infrastruktury E 462<br />

a E 75 Bielsko Biala – Frýdek-Místek<br />

a Český Těšín - Mosty u Jablunkova.<br />

(vznik Slezské silniční iniciativy).<br />

V roce 1996 iniciuje uzavření<br />

Smlouvy o spolupráci s cílem založení<br />

Euroregionu Těšínské Slezsko.<br />

V tomtéž roce začíná aktivně pracovat<br />

na pilotních projektech v rámci<br />

evropského programu Phare Credo,<br />

jeho výsledkem je 880 km cyklistických<br />

tras.<br />

Přichází s integrovanými projekty<br />

z dílčích projektů programu Zahrady<br />

dvou břehů (Revitalpark, Sport-<br />

Most a SportPark) a od roku 2009<br />

se aktivně podílí na jejich realizaci.<br />

Podílí se na projektu komunikační<br />

dostupnosti.<br />

Je zplnomocněncem za město<br />

Český Těšín pro výstavbu lávek.<br />

V roce 2010 realizuje nejen vlastní<br />

projekty sdružení (Bezpečná kapacita<br />

E 75, Chceme, abyste o nás věděli),<br />

ale i projekty města, které se<br />

ucházely o dotaci z Evropské unie<br />

z Fondu mikroprojektů Euroregionu<br />

Těšínské Slezsko.<br />

Je nositelem mnoha významných<br />

státních řádů i regionálních vyznamenání.<br />

Zdeněk Mutina – za dlouholetý<br />

přínos ve sportovní činnosti<br />

Kopané se věnuje od svých dětských<br />

let. V bráně poprvé stál na<br />

fotbalovém hřišti jako žák oddílu<br />

kopané SK Karviná. Později hrál za<br />

Zábřeh, TJ Slavoj Český Těšín a TJ<br />

Havířov – Šumbark. Po skončení<br />

s aktivní kopanou se začal věnovat<br />

trenérské práci se žáky a muži<br />

v oddílech TJ Slavoj Český Těšín a TJ<br />

Horní Žukov. „Je to štěstí pro trenéra,<br />

že může poznat talentované<br />

děti. Jejich úspěch pak není jen jeho<br />

zásluhou. Trenér je jen drží u sportu,<br />

vede je a předá jim část svých<br />

zkušeností,“ říká skromně pětasedmdesátiletý<br />

Mutina.<br />

Na fotbalové začátky v Českém Těšíně<br />

se jeho vzpomínky pojí se starým<br />

hřištěm vedle parku Sikory, kde<br />

se hrálo ještě na škváře a pokaždé<br />

se, podle typu počasí, našroubovaly

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!