Stavba a provoz strojů 1 - Uložení pohyblivých částí Distanční text

Stavba a provoz strojů 1 - Uložení pohyblivých částí
3.3 Výpočet valivých ložisek
Při výpočtu valivých ložisek se vychází z požadované trvanlivosti ložiska C, která se obvykle
udává v provozních hodinách.
V následujícím bude proveden výpočet radiálních valivých ložisek, především ložisek
kuličkových, která jsou nejvíce používána.
Výpočet se skládá ze dvou částí:
1) návrhový výpočet – průměr ložiska bývá obvykle dán z pevnostního výpočtu hřídele.
V návrhovém výpočtu se uvažuje, jako-by bylo ložisko zatíženo pouze radiální silou.
S touto zjednodušující podmínkou lze navrhnout nejvýhodnější typ ložiska.
2) kontrolní výpočet – pokud na ložisko nepůsobí žádná axiální síla, nemusí se kontrolní
výpočet provádět, protože už v návrhovém výpočtu byl brán skutečný stav. Pokud
ovšem na ložisko axiální síla působí, je nutno navržené ložisko zkontrolovat. Pokud
nevyhoví, je nutno buďto zvětšit jeho průměr nebo navrhnout ložisko stejného průměru,
ale jiného typu („těžší“ řadu ložisek dle normy). Takto navržené ložisko je nutno znovu
pevnostně zkontrolovat. V naprosté většině případů již zvětšené ložisko vyhoví.
Postup výpočtu:
1) Ze skutečného radiální a axiálního zatížení ložiska se určí ekvivalentní dynamické
zatížení ložiska Fe :
F e = V . X . F r + Y . F a
• V – rotační součinitel.
V=1 - otáčí-li se za provozu vnitřní kroužek a vnější se nehýbe
V=1,2 – otáčí-li se vnější kroužek a vnitřní je pevný
• Fr ; Fa – skutečné radiální a axiální zatížení ložiska
• X; Y – koeficienty, jejichž hodnota záleží na poměru axiálního a radiálního
zatížení. Pro návrhový výpočet se uvažuje čistě radiální zatížení: X = 1; Y= 0 .
7. ledna 2008 Strana 19/34