Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
www.muzes.cz<br />
Koupí<br />
tohoto<br />
časopisu<br />
podpoříte<br />
Konto<br />
Bariéry<br />
Č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 1 1 / 2 0 1 0 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č<br />
„Celoživotně postiženému, který potřebuje<br />
pomoc, možná stačí spolehlivý člověk,“<br />
říká Jáchym Topol /strana 6
Ovenecká 32, 170 00 Praha 7<br />
Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka<br />
Příčná 2, 736 01 Havířov<br />
Volejte zdarma: 800 100 659<br />
vecom@vecom.cz<br />
www.vecom.cz<br />
Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ<br />
plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé<br />
schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné<br />
plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.<br />
p ř í m á c e s t a k<br />
m o b i l i t ě
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
3<br />
Editorial<br />
Obsah<br />
Chce to nebát se<br />
Psycholog Slavomil Hubálek tvrdí, že lidská společnost<br />
je složena v biologickém smyslu z primátů<br />
a k těm patří násilí. Prostě v sobě máme zakódováno,<br />
že silnější vyhrává a dějiny píší vítězové.<br />
Spisovatel Jáchym Topol tento názor svým způsobem<br />
podporuje – podle něj už ve středověku platilo:<br />
vyhrát osobní souboj, ulovit největší kořist, zabrat<br />
území. Jedním dechem však říká, že postavy z jeho posledního<br />
románu, za který získal cenu Jaroslava Seiferta udělenou<br />
Nadací Charta 77, jsou reprezentanty nás všech žijících ve středoevropském<br />
prostoru. A jejich krutost je vždy reakcí na násilí<br />
a nespravedlivost světa kolem nich. Historicky vzato jde o reakci<br />
na hrůzy stalinismu a hitlerismu.<br />
Pravda ale je, že genetika i historie mohou jen těžko pomoci<br />
vysvětlit, jak se k sobě chováme například za volanty aut nebo<br />
ve vztahu ke slabším. Zejména pak k těm, kteří sice na první pohled<br />
vypadají jako my, ale ve skutečnosti jsou nemocní.<br />
Nemoci duše totiž nejsou na člověku na první pohled patrné.<br />
Poznáme je až podle reakcí během hovoru, uhýbavých očí. Jak<br />
ale někteří z nás zjistí, že jednají se slabším jedincem, okamžitě<br />
toho zneužijí. Doslova šokující je však zjištění odborníků, že duševní<br />
poruchy začínají mít v posledních deseti letech charakter<br />
epidemie. Jen depresí už trpí každý sedmý z nás…<br />
Podle Světové zdravotnické organizace dokonce představují<br />
poruchy duševního zdraví pro evropský region druhou největší<br />
zdravotně-sociální zátěž. Je tedy nabíledni, že asi nejlepší<br />
bude začít o pocitech úzkosti, strachu a dalších příznacích nemocí<br />
duše víc mluvit. Za deprese, schizofrenii, ale třeba Alzheimerovu<br />
chorobu se totiž mnozí stydí. Stejně jako za to, že jim někdo<br />
z blízkých fyzicky ubližuje. Pokud ale uzurpovaný člověk dokáže<br />
překonat vnitřní blok a napíše o svém problému na veřejný blog,<br />
uleví sobě a pomůže ostatním.<br />
Zkušenosti ze zámoří jsou jasné. Počítačová gramotnost seniorů,<br />
kteří používají klávesnici svého písíčka stejně jako mobil,<br />
jim umožňuje komunikovat mezi sebou, aniž by opustili byty<br />
a domy. Je to bezesporu cesta, která pomůže přemoci bázeň či<br />
některé příznaky nemoci duše. Pokud na to máte svoji zkušenost,<br />
napište nám. Redakční web www.muzes.cz i dopisová adresa<br />
jsou v tiráži pod tímto textem. Tématu počítačů pro seniory<br />
a handicapované se totiž budeme brzy věnovat.<br />
Přeji vám inspirativní čtení.<br />
Vydává: Sdružení přátel konta BARIÉRY ve spolupráci s Nadací Charty 77<br />
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722 966 233)<br />
Redakce: Radka Potměšilová (mail: radka.potmesilova@muzes.cz),<br />
Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz)<br />
Tajemnice redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722 966 510).<br />
Korektorka: Martina Čechová<br />
Adresa redakce: Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2<br />
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973<br />
Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz<br />
Objednávky časopisu zasílejte na adresu redakce.<br />
Nevyžádané příspěvky se nevracejí.<br />
Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.<br />
Celoroční předplatné 240 Kč. Toto číslo vychází v říjnu 2010.<br />
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1.<br />
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.<br />
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky<br />
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9<br />
Volný prodej: Česká pošta, s. p.<br />
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch<br />
Partneři<br />
redakce:<br />
Jindřich Štěpánek<br />
DOBRÉ ZPRÁVY<br />
Kinematograf pro Hrádek nad Nisou<br />
Středočeský kraj na euroklíč<br />
Patnácté Auto bez bariér<br />
Praha byla otevřená řemeslům 4 – 5<br />
CENA JAROSLAVA SEIFERTA<br />
Jáchym Topol: Lepší svět nikdy neexistoval 6 –9<br />
TÉMA: CHOROBY DUŠE – PARALELNÍ SVĚT<br />
Průnik souběžných zkušeností 10 – 12<br />
Anna Marešová: Nevýznamný detail<br />
se stává důležitým kódem 13<br />
Život v nepřátelském území 14 – 15<br />
Sloupek Jiřiny Šiklové:<br />
Tělo a duše je jeden celek 15<br />
NÁSILÍ V 21. STOLETÍ<br />
Slavomil Hubálek:<br />
Dívejme se i zavřenými dveřmi 16 – 18<br />
PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ<br />
Nevidím. Ale žiju skvělý život 19<br />
VÝTVARNÍCI PRO KONTO BARIÉRY<br />
Boris Jirků: V člověku je celý vesmír 20 – 21<br />
NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE<br />
Robotické nohy a ovládání myšlenkami?<br />
Žádné sci-fi! 22 – 23<br />
AUTO-MOTO<br />
Jak myslí na vozíčkáře Volkswagen 24 – 25<br />
SVATOJAKUBSKÁ POUŤ<br />
Stovky kilometrů na vozíku 26 – 27<br />
ROVNOCENNÁ ALTERNATIVA ÚSTAVU<br />
Rolnička roste s klienty 28 – 29<br />
PORADNA<br />
Nový byt přináší i starosti s plošinou 30<br />
DIVADELNÍ POUŤ BEZ BARIÉR<br />
Jana Pithartová: Diváci zažili něco,<br />
co si ani nedovedli představit 31<br />
TEST<br />
Nový polštář očima vozíčkáře 32<br />
PREVENCE CIVILIZAČNÍCH CHOROB<br />
Terapie tmou jako lék na stres 33<br />
NA CESTÁCH<br />
Tatry bez bariér 34 – 35<br />
KONTO BARIÉRY, MELANTRICHOVA 5<br />
Výročí slavných projektů 36<br />
VAŠE PŘÍBĚHY<br />
Radek Musílek: Překvapení na jazyku (českém),<br />
Spásná hlubina 37<br />
KŘÍŽOVKA<br />
Zavinil to Křižík 38<br />
Jáchym Topol:<br />
Lepší svět<br />
nikdy<br />
neexistoval<br />
str. 6<br />
Průnik<br />
souběžných<br />
zkušeností<br />
str. 10<br />
Boris Jirků:<br />
V člověku<br />
je celý vesmír<br />
str. 20<br />
Radek Musílek:<br />
Překvapení<br />
na jazyku<br />
(českém)<br />
str. 37<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
4<br />
Dobré zprávy<br />
Kinematograf pro Hrádek nad Nisou<br />
Kinematograf bratří Čadíků věnoval<br />
prostřednictvím Konta BARIÉRY veškeré<br />
dobrovolné vstupné z Filmového léta<br />
pod širým nebem na obnovu povodněmi<br />
zničeného Hrádku nad Nisou. Šek s částkou<br />
440 000 Kč, která byla vybrána jako dobrovolné<br />
vstupné v rámci Filmového léta s ERA<br />
Poštovní spořitelnou, převzal starosta města<br />
Martin Půta.<br />
Kinematograf bratří Čadíků letos putoval<br />
s promítáním filmů po městech a obcích<br />
České republiky už devatenáctou sezonu.<br />
Po celou dobu projekce bylo vybíráno<br />
dobrovolné vstupné, které mělo podle<br />
původního záměru prostřednictvím Konta<br />
BARIÉRY tradičně pomoci lidem se zdravotním<br />
handicapem. Po srpnových povodních<br />
se však situace změnila.<br />
„Po zhlédnutí dramatických televizních<br />
záběrů ze severu Čech jsme si s panem Čadíkem<br />
řekli, že vybranou částku přenecháme<br />
těm, kteří to potřebují snad ještě více než<br />
lidé se zdravotním postižením,“ vysvětluje<br />
své rozhodnutí Božena Jirků, ředitelka<br />
Konta BARIÉRY.<br />
Pro Hrádek nad Nisou se rozhodli také<br />
proto, že toto místo musel Kinematograf<br />
bratří Čadíků na své filmové trase kvůli<br />
povodním vynechat. „Když jsme sem kvůli<br />
povodním nemohli přijet promítat, tak<br />
alespoň přispějeme na obnovu,“ říká Josef<br />
Čadík, jeden z provozovatelů Kinematografu.<br />
Celá částka bude podle slov starosty<br />
Hrádku Martina Půty věnována na pomoc<br />
obyvatelům města postiženým srpnovou<br />
Středočeský kraj<br />
na euroklíč<br />
O projektu euroklíče, který otevírá jednotné<br />
zámky na toalety pro handicapované,<br />
k plošinám či výtahům, píšeme pravidelně.<br />
K největším podporovatelům projektu patří<br />
již několik let Středočeský kraj. Nyní začíná<br />
s osazováním 155 míst eurozámky a chystá<br />
se nakoupit téměř devatenáct tisíc euroklíčů,<br />
které obdrží osoby se zdravotním postižením<br />
(držitelé průkazky ZTP nebo ZTP/P).<br />
„Euroklíč naplňuje myšlenky Evropy bez<br />
bariér, otvírá hranice, umožňuje osobám<br />
s omezenou pohyblivostí zařadit se plnohodnotně<br />
do společenského života,“ říká<br />
Zuzana Jentschke Stocklová, radní Středočeského<br />
kraje pro oblast sociálních věcí.<br />
Cílem projektu je zlepšit podmínky<br />
osob se zdravotním postižením v přístupu<br />
k veřejným službám a tím napomoci jejich<br />
sociálnímu začleňování a zlepšení rovných<br />
příležitostí na trhu práce, v cestování, ale<br />
i při vyřizování osobních záležitostí na úřadech.<br />
(rad)<br />
KINEMATOGRAF bratří Čadíků přispívá Kontu BARIÉRY pravidelně.Foto: Konto BARIÉRY<br />
ničivou povodní. „Velice si vážím postoje<br />
Kinematografu bratří Čadíků a Konta BA-<br />
RIÉRY. Kromě konkrétní pomoci to je pro<br />
nás také důkaz toho, že jsme na odstraňování<br />
následků nezůstali sami. Věřím, že příští<br />
Patnácté Auto bez bariér<br />
Konto BARIÉRY a obchodní řetězec Globus<br />
ČR předaly další speciální devítimístný vůz<br />
určený pro přepravu osob se zdravotním postižením.<br />
Jako příjemce tohoto motorového<br />
daru vybrala Rada Konta BARIÉRY Integrační<br />
centrum Zahrada z Prahy 3.<br />
Projekt Konta BARIÉRY nazvaný Auta<br />
bez bariér je financován z prodeje nákupních<br />
tašek v hypermarketech Globus, a to<br />
korunou z každého prodaného kusu. Tato<br />
spolupráce funguje od roku 2002 a během<br />
té doby se z prodeje tašek podařilo získat<br />
přes jedenáct milionů korun. Za ně bylo<br />
nakoupeno již patnáct bezbariérových aut.<br />
Integrační centrum Zahrada je denní stacionář,<br />
který vznikl v roce 1992 jako jedna<br />
z prvních alternativ ústavů sociální péče.<br />
Integrační centrum navštěvují děti s kombinovaným<br />
postižením, převážně s dia gnózou<br />
dětská mozková obrna ve věku šest až šestadvacet<br />
let. Toto závažné postižení mentální<br />
i pohybové vyžaduje každodenní individuální<br />
pedagogickou a rehabilitační péči,<br />
která probíhá v rámci denního programu<br />
stacionáře a v nově založené chráněné dílně<br />
srpen Kinematograf do Hrádku nad Nisou<br />
opět zavítá,“ dodává Martin Půta.<br />
Kinematograf bratří Čadíků vybral a odevzdal<br />
od roku 1998 na charitu již více než<br />
5 550 000 Kč. (kj)<br />
KLIENTI integračního centra Zahrada<br />
mají z auta radost. Foto: Konto BARIÉRY<br />
v Dolních Počernicích. Integrační centrum<br />
dále pořádá respitní pobyty pro rodiny<br />
klientů, výjezdy k moři a denní aktivizační<br />
akce. V současné době je ve stacionáři 36<br />
dětí, kterým (a nejen jim) bude automobil<br />
sloužit. (kj)<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
www.muzes.cz<br />
Č a S o p i S p r o t y , K t e ř í S e n e V z d á V a j í<br />
V y dáVá S d r u ž e n í p ř át e l Ko n ta B a r i é ry V e S p o l u p r ác i S nadac í chart y 7 7<br />
www.muzes.cz<br />
Č A S O P I S O P Ř E K O N Á V Á N Í B A R I É R<br />
Časopis o vás a pro vás ve spolupráci s Kontem BARIÉRY!<br />
www.muzes.cz<br />
Č a S o p i S p r o t y , K t e ř í S e n e V z d á V a j í<br />
X / 2010<br />
Jednotlivý výtisk 29 Kč<br />
Předplatitelé 20 Kč<br />
Jednotlivý výtisk 39 Kč „Šťastný dny, kdy člověk má<br />
Předplatitelé 20 Kč<br />
chuť lítat, to jsem míval, ale<br />
teď už mám nějakej věk...“<br />
říká V. Jiránek str. 20<br />
X / 2010<br />
Jednotlivý výtisk 29 Kč<br />
Předplatitelé 20 Kč<br />
V y dáVá S d r u ž e n í p ř át e l Ko n ta B a r i é ry V e S p o l u p r ác i S nadac í chart y 7 7<br />
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
5<br />
Z redakční pošty<br />
Praha byla otevřená řemeslům<br />
Jeden z posledních dnů babího léta přál<br />
prezentaci řemeslných aktivit lidí s handicapem,<br />
studentů pražských škol a zaměstnanců<br />
společností zaměstnávajících více než<br />
polovinu osob se zdravotním postižením –<br />
Praha otevřená řemeslům, která se uskutečnila<br />
23. září na Ovocném trhu v Praze.<br />
Záměrem této akce nebyla prezentace<br />
sociálních služeb, ale opravdového a fungujícího<br />
zaměstnávání a vzdělávání. Pracovní<br />
portál Prace.cz ve svém stanu nabídl poradnu<br />
uchazečům o zaměstnání z řad zdravotně<br />
postižených i zástupcům z řad zaměstnavatelů.<br />
„Společně s odborníky na zaměstnávání<br />
zdravotně postižených jsme se věnovali<br />
především tématům přínosu zaměstnávání<br />
zdravotně postižených a jeho specifik, vytipování<br />
vhodného místa pro zdravotně postižené<br />
ve firmě a také náležitostem výběrového<br />
řízení,“ řekla Radka Pokorná ze společnosti<br />
LMC, která portál Prace.cz provozuje.<br />
V rámci Prahy otevřené řemeslům se také<br />
prezentovala Unie ROSKA, která sdružuje<br />
pacienty s roztroušenou sklerózou a která<br />
V nabídce prachatické půjčovny Centra<br />
pro zdravotně postižené je 120 kompenzačních<br />
pomůcek. Maximální půjčovné pro seniory<br />
a osoby se zdravotním postižením činí<br />
15 Kč za den. Tel. č. 388 316 009, e-mail:<br />
czpjkpt@tiscali.cz.<br />
Osobní asistenci nabízí Centrum pro<br />
zdravotně postižené v Mladé Boleslavi. Je<br />
určena těm, kteří mají problémy související<br />
s nemocí či věkem seniora. Kontakty:<br />
tel. č. 326 324 021, 731 463 252.<br />
Základní škola speciální v Jihlavě je<br />
rozšířena o Střední praktickou školu. Žáci se<br />
zdravotními i mentálními handicapy se zde<br />
připravují na zaměstnání. Informace:<br />
tel. č. 567 333 644, www.pomskola.cz.<br />
Pracovníci zdravotní a sociální sféry<br />
v Příbrami mohou v září a říjnu navštěvovat<br />
odborný kurz asistenční péče o osoby<br />
se zdravotním postižením a seniory. Kurz<br />
zajišťuje občanské sdružení Orfeus Praha.<br />
E-mail: reditel@orfeus-cr.cz.<br />
Pobočku pro nevidomé a slabozraké<br />
v Sokolově otevřela obecně prospěšná<br />
společnost TyfloCentrum. Mají tam cvičnou<br />
kuchyňku, k dispozici bude mluvící váha<br />
i počítač s hlasovým výstupem. Kontakt:<br />
e-mail: sokolov.tyflocentrum@seznam.cz.<br />
V Centru pro zdravotně postižené v Jindřichově<br />
Hradci je možné si vypůjčit vozíky,<br />
chodítka, berle, hole, stolek k lůžku i katalogy<br />
s informací, na kterou pomůcku přispívá<br />
pojišťovna. Více na tel. č.: 384 361 723,<br />
e-mail: czpjkjh@seznam.cz.<br />
ŘEMESLA si mohli na Ovocném trhu<br />
všichni vyzkoušet.<br />
Foto: NFOZP<br />
představila projekt expedice pacientů na<br />
Kilimandžáro, ukázky rukodělné činnosti –<br />
pletení košíků Jaroslava Wojnara, účastníka<br />
světové Abilympiády v Japonsku, a korálkářské<br />
dílny Alice Plundrové. (rad)<br />
Nový automobil získala sokolovská<br />
Agentura osobní asistence a sociálního poradenství<br />
pro dopravu občanů s postižením<br />
a seniorů.<br />
Občanské sdružení Handicap Žatec<br />
poskytuje sociální rehabilitaci formou podporovaného<br />
zaměstnávání. Bližší informace:<br />
tel. č. 739 066 938, e-mail: centrumsluzebzatec@centrum.cz.<br />
Dvouletou praktickou školu otevřeli při<br />
Mateřské škole a Základní škole speciální<br />
v Rakovníku. Kontakt: info@zsrako.cz,<br />
tel.: 313 112 511.<br />
Rokycanská Mateřská škola Pohádka<br />
je po rekonstrukci bez architektonických<br />
bariér přístupná i pro děti se zdravotním<br />
postižením. Tel. č.: 371 722 428.<br />
S uplatněním na trhu práce či vedením<br />
domácnosti pomůže lidem se zdravotním<br />
handicapem občanské sdružení Rytmus<br />
v Sokolově. www.rytmus.org/rytmus.cz.<br />
Chráněné bydlení pro skupinu osob<br />
s postižením zřídilo město Nový Jičín a předalo<br />
je pod správu Slezské diakonie.<br />
Tel.: 604 137 337 (administrativa), e-mail:<br />
sdk@sdk.cz, kontakt na vedoucí: Mgr. Martina<br />
Chlápková: 605 292 990.<br />
Odborné sociální poradenství, půjčovnu<br />
kompenzačních pomůcek a sociální rehabilitaci<br />
zajišťuje v Nové Pace občanské sdružení<br />
Život bez bariér. Provozuje i denní stacionář<br />
pro klienty, kteří potřebují péči jiné osoby.<br />
Více na tel. č.: 493 722 881.<br />
Děkuji za rozhovor<br />
s panem ministrem<br />
Drábkem, konečně se ho<br />
někdo zeptal na konkrétní<br />
věci, které se týkají<br />
nás opravdu handicapovaných.<br />
Chtěl bych<br />
vás požádat, abyste se<br />
reformám v sociální oblasti<br />
nepřestali věnovat, protože v televizi<br />
často říkají protichůdné informace.<br />
Josef Bernát, Tábor<br />
Četla jsem článek<br />
o vozíčkářce Jarmile<br />
Onderkové, která se<br />
potápí. Nedávno jsem ji<br />
potkala na Lipně, kde se<br />
účastnila různých sportovních<br />
aktivit. Vyřiďte<br />
jí, prosím, že ji obdivuji<br />
a držím jí palce.<br />
Sabina Koutná, Brno<br />
Dobrý den, vyřiďte<br />
paní Filipiové, že má<br />
můj obdiv, když dokáže<br />
mluvit o tak citlivých<br />
věcech, jako je týrání<br />
příbuzných nemocnými<br />
nebo starými členy<br />
rodiny. Dobře to znám<br />
z vlastního života, denně<br />
„Handicapovaní se mohou stát domácími<br />
tyrany,“ říká Daniela Filipiová /strana 6<br />
se starám o nehybnou osmdesátiletou<br />
matku – i když ji mám moc ráda, je to někdy<br />
těžké. Ničím se nezavděčím, vždycky<br />
jsem ta špatná. Naopak můj bratr, který<br />
přijede jen občas na návštěvu, je ten<br />
nejhodnější syn. Musela jsem opustit<br />
svoje zaměstnání, nemám čas na své děti<br />
a vnoučata, na nějaký osobní život jsem<br />
už dávno rezignovala. Do ústavu ji určitě<br />
dát nechci, ale váš článek mě přiměl<br />
k tomu, že asi vyhledám nějakou pomoc.<br />
čtenářka Marie<br />
Zdravím vás do redakce. Nedávno jsem<br />
viděl v Divadle Kampa skvělé představení<br />
U výčepu, které s neslyšícími<br />
nastudoval režisér Jaroslav Dušek. Nemohli<br />
byste o něm, prosím, napsat něco<br />
víc? Nebo třeba zmapovat různé kulturní<br />
aktivity handicapovaných? Nedávno<br />
jsem v televizi taky viděl nějakou skupinu<br />
tančících vozíčkářů.<br />
Honza Mlejnek, Praha<br />
Dobrý den, pane Mlejnku, o představení<br />
U výčepu chystáme reportáž<br />
do příštího čísla, kulturním aktivitám<br />
handicapovaných se budeme samozřejmě<br />
věnovat pravidelně. Tančících vozíčkářů<br />
je spousta, vy jste asi viděl košickou<br />
skupinu Elegance v Talentmanii, ale<br />
existuje také pražská integrovaná taneční<br />
skupina Freedom 4. O tomto zajímavém<br />
tématu určitě také napíšeme. (red)<br />
VII-VIII<br />
2010<br />
Léto budiž pochváleno!<br />
Velká letní soutěž o nádherné ceny!<br />
Malý výbrus mozku pro horké dny! str.50<br />
„Handicapovaní se mohou stát domácími<br />
tyrany,“ říká Daniela Filipiová /strana 6<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
6<br />
Cena Jaroslava Seiferta<br />
Jáchym Topol:<br />
Lepší<br />
svět<br />
nikdy<br />
neexistoval<br />
Držitel letošní Ceny Jaroslava Seiferta,<br />
kterou uděluje Nadace Charty 77, je sice autorem<br />
pozoruhodných románů plných lidského utrpení,<br />
ale zároveň také úplně samozřejmým optimistou.<br />
U autora, který si leccos vytrpěl jako mladý<br />
příslušník undergroundu, to není úplně očekávané.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
7<br />
Já samozřejmě<br />
nejsem žádný karatel<br />
světa, ale myslím si,<br />
že naše schopnost<br />
pocítit signály<br />
nebezpečí návratu<br />
diktatury, manipulace,<br />
násilí a zužování<br />
prostoru pro práva<br />
člověka je opravdu<br />
dost velká.<br />
Text: Zdeněk Jirků<br />
Foto: Jan Šilpoch<br />
Když jsem dočetl vaši prózu Chladnou<br />
zemí, bylo zrovna špatné počasí<br />
a mne napadlo, jestli váš literární svět<br />
dramatických a krutých příběhů není<br />
opravdové skutečnosti blíž než běžný<br />
obrázek, který vidíme kolem sebe…<br />
Třeba to bylo tím počasím, třeba něčím<br />
jiným. Ale doufám, že nemáte pravdu. Také<br />
doufám, že jste si všiml, že krutost mých<br />
hrdinů je vždycky reakcí na násilí a nespravedlnost<br />
světa kolem nich. Možná ti moji<br />
„vyděděnci“ jen reprezentují nás všechny,<br />
tenhle středoevropský a východoevropský<br />
prostor, plný tak strašných hrůz minulosti,<br />
plný masových zločinů stalinismu a hitlerismu.<br />
Mají v sobě paměť těchto příšerných<br />
událostí, a proto jsou tak citliví, možná přecitlivělí<br />
na každý náznak násilí a svinstva.<br />
Vědí a my to víme všichni, že se musíme<br />
umět bránit. V tom je naše výhoda. Historická<br />
zkušenost nám dala protilátky, které<br />
třeba jinde nemají.<br />
A vidíte, běžně se spíš pokládáme<br />
za společnost trochu cynickou<br />
a lhostejnou….<br />
Ne, ne. Podívejte se na naši politickou<br />
korektnost. Myslím ve vztahu k různým<br />
<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
8<br />
Cena Jaroslava Seiferta<br />
<br />
menšinám a takzvaně znevýhodněným skupinám.<br />
Třeba i k postiženým. Nebo k právům<br />
žen. Naše míra citlivosti je dost vysoká.<br />
Já samozřejmě nejsem žádný karatel světa,<br />
ale myslím si, že naše schopnost pocítit signály<br />
nebezpečí návratu diktatury, manipulace,<br />
násilí a zužování prostoru pro práva člověka<br />
je opravdu dost velká. Určitě větší než<br />
těch, kteří hrůzy 20. století znají jen z filmů.<br />
Ale já opravdu nechci zachraňovat svět<br />
a možná, že Chladnou zemí končí má linie,<br />
které vy říkáte krutá….<br />
Nevím, jestli vám právě tohle mám<br />
věřit. Zdá se mi, že třeba téma Terezína<br />
je ve vás ještě na deset knih…<br />
Jistě jste si všiml, že moje postavy prožívají<br />
i okamžiky humoru, třeba černého a absurdního.<br />
Jedním z jakýchsi kmotrů mého psaní<br />
o Terezíně je – vedle I. Klímy, A. Lustiga<br />
a T. Kosty – i J. R. Pick. On tam také byl a napsal<br />
skvělou humoristickou, opravdu humoristickou<br />
knížku o té příšerné době. Jmenuje<br />
se Spolek na ochranu zvířat. Poprvé jsem ji<br />
četl ve čtrnácti a dodnes ji pokládám za geniální.<br />
Protože se v ní na pozadí obrovské tragédie<br />
nachází naděje v humoru, v chytrosti<br />
a tím se bojuje, tím se vzdoruje mašinérii<br />
smrti. Třeba se do Terezína vrátím jinak…<br />
Nikdy v historii se lidem nežilo<br />
tak dobře jako dneska.<br />
Nemáme hlad, nemrzneme,<br />
můžeme si vyšlápnout po světě.<br />
Jestli tohle někomu nestačí,<br />
pak je to jeho problém.<br />
Samozřejmě je kolem spousta<br />
podvodníků a třeba i parchantů,<br />
ale ty chytejme, braňme se jim,<br />
ukažme jim svou sílu.<br />
Velké literární postavy moderní<br />
české prózy, řekněme Hrabalovy,<br />
jsou spíš bezbranní outsideři. Haňta<br />
ani strýc Pepin nejsou bojovníci,<br />
spíš chtějí svět očůrat….<br />
A co smrt Miloše Hrmy v Ostře sledovaných<br />
vlacích? Najednou se v mladém klukovi<br />
narodí hrdina a jde do toho. Když mi bylo<br />
sedmnáct, policajti nás beztrestně a bezdůvodně<br />
fackovali, kdy je napadlo. Když jsem<br />
se musel živit v kotelně, kde často makali<br />
propuštění kriminálníci, taky jsem musel<br />
najít sílu nebo alespoň demonstraci síly,<br />
abych obstál. V Babelově Rudé jízdě máte<br />
okamžik, kdy on sám, přestože patří k rudým,<br />
může být od svých zabit. Aby ukázal<br />
sílu, vezme šavli a slepici nebo huse usekne<br />
hlavu. Geniální symbol. Zdánlivě bezbranný<br />
outsider vystraší zabijáky kolem. Takoví<br />
jsou i moji hrdinové. Krutí ke krutosti. To<br />
neznamená neschopnost odpouštět nebo<br />
pochopit. Ale, jak jsem říkal, naše zkušenost<br />
je živá. Hromady mrtvol z nejrůznějších<br />
lágrů, Stalinových i Hitlerových, sadisti<br />
všech možných národností, protože vůbec<br />
nemůžete říct, že zabijáci byli jen Němci,<br />
Rusové, Ukrajinci, Slováci, Češi nebo Holanďani<br />
v uniformách SS, to všechno je stále<br />
náš dnešek. A když to víme, když už skoro<br />
všechno bylo odhaleno, nemáme alibi, nemáme<br />
se kam schovat před náznaky nových<br />
tragédií. Máme také mnohem lepší možnosti<br />
zločiny odhalovat. Máme svět, který se<br />
sám nazývá informační společnost. V Bosně<br />
se staly obrovské hrůzy. A byly by mnohem<br />
větší, kdyby to svět neviděl skoro v přímém<br />
přenosu. Svoboda informací je velká bariéra<br />
proti svinstvu. I největší sadista a masový<br />
vrah nakonec nechce, aby se to o něm vědělo.<br />
A největší politik už těžko může tvrdit, že<br />
o něčem nevěděl.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9<br />
info<br />
Jáchym Topol (1962)<br />
Syn dramatika a spisovatele Josefa<br />
Topola, vnuk spisovatele Karla Schulze.<br />
Původně undergroudový básník<br />
a zpěvák. Vystřídal řadu dělnických<br />
profesí, od r. 1991 se věnuje práci<br />
v médiích a spisovatelskému povolání.<br />
Romány: Sestra, Anděl, Kloktat dehet,<br />
Chladnou zemí aj. Od r. 2009 působí<br />
v Lidových novinách. Jeho knihy<br />
vyšly v mnoha překladech, zejména<br />
v německé jazykové oblasti. V občasné<br />
době připravuje v němčině dramatizaci<br />
knihy Chladnou zemí.<br />
Žije v Praze se svou ženou Barborou<br />
a dcerami Marií a Josefínou.<br />
Náš časopis čtou většinou lidé,<br />
ke kterým život nebyl a není zrovna<br />
přívětivý. Jejich osud je často nezměnitelný.<br />
A kolem bují společnost<br />
úspěchu, krásy, kariéry, bohatství.<br />
To je také nový svět…<br />
Nevím, jestli je v tomhle nový. Už ve středověku<br />
platilo vyhrát osobní souboj, ulovit největší<br />
kořist, zabrat území. Úspěch byl vždyc-<br />
Krutost mých hrdinů je vždycky<br />
reakcí na násilí a nespravedlnost<br />
světa kolem nich.<br />
ky důležitý. Ale co pokládáme za úspěch?<br />
Nikdy v historii se lidem nežilo tak dobře<br />
jako dneska. Nemáme hlad, nemrzneme,<br />
můžeme si vyšlápnout po světě. Jestli tohle<br />
někomu nestačí, pak je to jeho problém.<br />
Samozřejmě je kolem spousta podvodníků<br />
a třeba i parchantů, ale ty chytejme, braňme<br />
se jim, ukažme jim svou sílu. Fňukáním špínu<br />
světa neumyjete. Já vím, že celoživotně<br />
postižený člověk potřebuje pomoc. Potřebuje<br />
třeba víc peněz nebo auto. A nepotřebuje<br />
hlavně nějakou jistotu kolem sebe? Nechybí<br />
mu hlavně kamarád, láska, spolehlivý<br />
člověk? To ale nikde nekoupíte. Když budete<br />
hledat, najdete. Jako hlavní hrdina knížky<br />
Chladnou zemí. Nakonec, po všech hrůzách,<br />
nachází neuvěřitelné – obyčejnou, vlastně<br />
neobyčejnou lásku. To není barvotiskový<br />
obrázek, to je naše nejbližší šance.<br />
Řekl byste tedy, že potřebujeme<br />
trochu víc snahy žít?<br />
Určitě bych nerad někomu radil. Naši<br />
dědečkové a pradědečkové narukovali<br />
do první světové války, jen z českých zemí<br />
jich byl milion. Když tahle válka skončila,<br />
nikdo si neuměl představit, co se stane<br />
za dvacet let a jak strašné věci přijdou.<br />
Nikdo netušil, čeho budou lidé schopni.<br />
My dnes máme výhodu, že tušíme. A taky<br />
víme, že transporty do lágrů, masové<br />
popravy, rafinované mučení, násilné vyhánění<br />
statisíců lidí a všechny další zločiny<br />
umožnila technika. Vymoženosti civilizace<br />
jako nástroje vyhlazování. Ne středověké<br />
dělo na hradbách, ale železnice, telefon,<br />
továrna na smrt.<br />
Dnes jsme obklopeni novými a novými<br />
mašinkami, čipy, technologiemi, které<br />
mění přírodu, člověka, početí i smrt.<br />
Všechny se mohou stát prostředkem<br />
ke katastrofě. Když si nedáme pozor, když<br />
zapomeneme na statisíce mrtvol údajných<br />
nepřátel lidu, kulaků, sovětských vojáků,<br />
obyčejných Židů, zajatých Němců i obětí<br />
poválečného teroru v běloruských lesích.<br />
Potřebujeme opravdu trochu víc snahy<br />
nemyslet jen na sebe.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
10<br />
TÉMA: Choroby duše – paralelní svět<br />
Průnik<br />
souběžných<br />
zkušeností<br />
Za dveřmi stojí listonoška. S okem na kukátku cítíte,<br />
jak se vás zmocňuje nezvladatelná panika.<br />
Slyšíte hlasy v hlavě. Svět za dveřmi je z ničeho nic<br />
nepřátelské území. Přesně tak prožívá běžnou<br />
životní situaci schizofrenik.<br />
Jan Knýbel (+1978): De profundis.<br />
Umělecké jméno přijal po sv. Ignáci<br />
z Loyoly – Ignatianus<br />
Text: Radka Potměšilová<br />
Foto: Kolumbus<br />
Duševní poruchy jsou v naší společnosti<br />
stále obestřeny tajemným<br />
mýtem. Nemluví se o nich,<br />
nemocní i jejich okolí se za ně<br />
stydí. Člověka s psychickou poruchou<br />
vidí většinová společnost<br />
jako podivína, který si<br />
za svou nemoc vlastně může sám. Jenže depresí<br />
u nás trpí někdy v životě přibližně každý<br />
sedmý člověk a každý stý onemocní schizofrenií.<br />
Podle Světové zdravotnické organizace<br />
poruchy duševního zdraví představují<br />
pro evropský region druhou největší zdravotně-sociální<br />
zátěž. Alena Zvoníková z odboru<br />
posudkové služby ministerstva práce<br />
a sociálních věcí říká, že poruchy duševní<br />
a poruchy chování začínají mít v posledních<br />
deseti letech podle odborníků charakter<br />
epidemie, a proto nabývají celospolečenské<br />
závažnosti a tím i ekonomické významnosti<br />
jak pro zdravotní, tak i pro sociální systémy<br />
a zaměstnanost i ve vztahu k otázkám<br />
sociálního začlenění či vyloučení.<br />
Lékaři i sami nemocní proto považují<br />
za nejdůležitější vzbudit o tuto problematiku<br />
zájem a přispět tak k odbourání negativních<br />
předsudků o duševně nemocných.<br />
Jednu z nejsilnějších osobních zkušeností<br />
můžeš / číslo 11 - 2010<br />
nabízí právě interaktivní film Do vlastních<br />
rukou, který jeho tvůrci představili v Praze<br />
v rámci projektu Paralelní zkušenosti.<br />
Sedm minut schizofrenie<br />
V tmavé kabince si nasadíte sluchátka<br />
a na obrazovce před vámi se začíná odvíjet<br />
běžná situace – u vašich dveří zazvoní<br />
listonoška. Nejste schopni otevřít, nicméně<br />
po vyčerpávajícím vnitřním boji se vydáváte<br />
na poštu. Zostřeně vnímáte zvuky i zrakové<br />
podněty, každý na ulici je pro vás nepřítel,<br />
který vás sleduje.<br />
Film vyvolává pocity pronásledování,<br />
ohrožení, přivádí i vnitřní hlasy, které<br />
pacienti slyší. Přestože dokáže zprostředkovat<br />
jen zlomek toho, co nemocní prožívají<br />
každodenně, pacienti-schizofrenici, kteří<br />
jej viděli během pěti dní, kdy byl nainstalován<br />
v aule Psychiatrické kliniky Všeobecné<br />
fakultní nemocnice v Praze, potvrdili, že je<br />
velmi věrný. Zdraví návštěvníci výstavy se<br />
z kabinky obvykle vypotáceli notně otřeseni.<br />
„Schizofrenie se projevuje poruchami<br />
myšlení, vnímání a emotivity, pacienti<br />
mohou pociťovat, že je někdo pronásleduje,<br />
mohou mít sluchové i vizuální halucinace.<br />
Film Do vlastních rukou je takovým oknem,<br />
kterým je možné se podívat, jak pacient<br />
může prožívat každodenní situace, které se<br />
zdravým lidem zdají být velmi jednoduché,“<br />
Zdena Prokopová (+1980):<br />
Hotový kluk. Své myšlenky sděluje<br />
prostřednictvím grafik, často<br />
počítačových.
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
11<br />
říká docent Jan Vevera, který je odborným<br />
garantem projektu.<br />
Film končí pohledem do prázdného<br />
zdevastovaného bytu plného odpadků, kde<br />
nůž na chléb nahrazuje rezavá pilka a kde se<br />
na zemi pod dekou choulí hlavní hrdinka.<br />
Výtvarná šifra<br />
Projekt Paralelní zkušenosti, který teď čeká<br />
cesta Evropou do Bratislavy, Vídně a Drážďan,<br />
ale který pak možná nastálo vrátí do Psychiatrické<br />
kliniky alespoň kabinu s filmem jako<br />
pomůcku pro budoucí lékaře i laiky, například<br />
příbuzné pacientů, nabídl i další pootevřená<br />
okna do světa duševně nemocných lidí. Jedním<br />
z nich byla především výstava sedmdesáti<br />
výtvarných děl členů občanského sdružení<br />
Jan Knýbel:<br />
Směšný<br />
moment.<br />
Tato kresba<br />
se stala logem<br />
celého projektu<br />
Paralelní<br />
zkušenosti.<br />
Jan Knýbel:<br />
Donum sive.<br />
Autorovým<br />
uměleckým<br />
jazykem je<br />
surrealismus,<br />
má do detailu<br />
promyšlené<br />
a propracované<br />
kompozice.<br />
Kolumbus, které sdružuje uživatele psychiatrické<br />
péče. Její název Ztělesnění duševna<br />
naráží na skutečnost, že výtvarné projevy<br />
duševně nemocných patří mezi nejcennější<br />
nositele zpráv světa za zdí, kterou se nemocní<br />
obklopují. Psychická onemocnění totiž patří<br />
mezi nejzávažnější překážky komunikace.<br />
Cokoli, co pronikne skrze zeď jejich mlčení, je<br />
důležité pro navázání kontaktu.<br />
A tak surrealistické obrazy Jana Knýbela,<br />
nutkavé hustě popsané lístečky Zdeňka<br />
Koška se záznamy o počasí, jásavě barevné<br />
plochy Zdeny Prokopové, vyděšené portréty<br />
Lenky Fridrichové a další díla nutí k zamyšlení<br />
nad šiframi jejich sdělení. V jistém<br />
ohledu je přitom paradoxně snazší proniknout<br />
k emoci vizualizované psychotické<br />
zkušenosti než ke zdrojům zdravého<br />
<br />
info<br />
Co je psychiatrické<br />
onemocnění<br />
Psychiatrická onemocnění jsou<br />
stále častějším problémem dnešní<br />
populace. Na jejich výskytu se podílí<br />
životní styl i způsob života, někdy<br />
vznikají na podkladě partnerských<br />
a rodinných konfliktů či problémů,<br />
jejich příčinou mohou být také<br />
předchozí zdravotní potíže nebo<br />
traumatizující prožitky a životní<br />
zkušenosti. Jinými možnostmi<br />
vedoucími ke vzniku duševních<br />
chorob mohou být i genetické faktory.<br />
Pro laika je nejsrozumitelnější<br />
rozdělení duševních poruch na tzv.<br />
velkou psychiatrii, na vážné duševní<br />
poruchy, jako je schizofrenie<br />
a jiné psychózy a závažné formy<br />
maniodepresivního a depresivního<br />
onemocnění. Tyto nemoci ovlivňují<br />
zásadním způsobem život pacienta<br />
a jeho běžné činnosti. Oblast tzv.<br />
malé psychiatrie (úzkostné poruchy,<br />
lehčí formy deprese, poruchy chování)<br />
zahrnuje potíže, se kterými lze<br />
do určité míry žít.<br />
Výskyt duševních<br />
poruch v populaci<br />
Zatím poslední šetření na toto téma<br />
umožňující mezinárodní srovnání<br />
bylo provedeno v období 1998 až<br />
2000 v deseti zemích a zahrnovalo<br />
více než 37 tisíc respondentů.<br />
V České republice bylo toto šetření<br />
realizováno od září 1998 do listopadu<br />
1999 na reprezentativním vzorku<br />
1534 respondentů ve věku 18 – 79<br />
let formou strukturovaného<br />
diagnostického rozhovoru<br />
(Composite International Diagnostic<br />
Interview – CIDI), který se zaměřuje<br />
na odhad výskytu duševních<br />
poruch v populaci na základě jejich<br />
symptomů.<br />
Na základě jeho výsledků bylo<br />
zjištěno, že téměř 27 % osob daného<br />
souboru mělo v životě potíže<br />
odpovídající diagnóze duševní<br />
poruchy (30 % žen a 24 % mužů),<br />
nejčastěji se jednalo o neurotické<br />
poruchy, poruchy vyvolané užíváním<br />
návykových látek a afektivní poruchy.<br />
V CIDI šetření dopadly hůře ženy.<br />
Může to být tím, že predispozice pro<br />
úzkostné poruchy a poruchy nálady<br />
může být ovlivněna hormonálně,<br />
tedy skutečně mohou ženy těmito<br />
poruchami trpět častěji.<br />
Zdroj: www.demografie.info<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
12<br />
TÉMA: Choroby duše – paralelní svět<br />
Zdraví návštěvníci výstavy<br />
se z kabinky obvykle vypotáceli<br />
notně otřeseni.<br />
<br />
tvůrce. A to především díky vlastnostem,<br />
které jsou pro tvorbu lidí s psychickým onemocněním<br />
příznačné – a to je jejich upřímnost<br />
a bezprostřednost. Proto je také tvorba<br />
duševně nemocných řazena mezi projevy<br />
označované francouzským termínem „art<br />
brut“ (syrové umění).<br />
Dialog mezi světy<br />
Projekt Paralelní zkušenost otevřel dialog<br />
mezi komunitou lidí s duševními poruchami,<br />
jejich rodinami a odbornou a laickou<br />
veřejností. Napomohly k tomu i přednáškové<br />
večery o psychických poruchách, jejich<br />
následcích a mechanismech vedoucích<br />
k sociálnímu vyloučení lidí s psychickými<br />
poruchami. K tomu vede hlavně nedostatečná<br />
informovanost a také řada mýtů, předsudků<br />
a mylných přesvědčení. Přitom jenom<br />
dostatek pravdivých informací je základním<br />
předpokladem pro návrat nemocných zpět<br />
do společnosti.<br />
Odborníci v oboru psychiatrie, mezi<br />
nimiž byli například profesor Jiří Raboch či<br />
docent Jan Vevera, si však nepřipravili akademické<br />
přednášky, ale diskutovali, odpovídali<br />
na otázky z pléna a mnohdy pomáhali<br />
přehodnotit názory na duševní choroby.<br />
Projekt Paralelní zkušenosti byl sice krátkodobý,<br />
ale svůj účel bohatě splnil. K problematice<br />
duševně nemocných přitáhl pozornost<br />
laické veřejnosti. Spousta lidí objevila<br />
Kateřinskou zahradu v Praze nedaleko Karlova<br />
náměstí, která obklopuje areál Psychiatrické<br />
kliniky, většina poprvé otevřela masivní<br />
dveře do auly kliniky, na film Do vlastních<br />
rukou se stála fronta. S umělci, kteří vystavovali<br />
svá syrová díla, je možné se dál setkávat<br />
prostřednictvím sdružení Kolumbus. Zájem<br />
o paralelní svět duševně nemocných nemusí<br />
skončit s touto jednorázovou akcí.<br />
Zdeněk Košek (+1949):<br />
Zrcadlo. Jeho přezdívka je Vládce<br />
počasí. Nutkavě zapisuje všechno,<br />
co se týká meteorologie.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
13<br />
Anna Marešová:<br />
Nevýznamný<br />
detail se stává<br />
důležitým kódem<br />
Tvůrci filmu Do vlastních rukou<br />
Dominik Žižka a Anna Marešová<br />
Na počátku filmu Do vlastních rukou stála inspirace<br />
podobným německým projektem. Nakonec sedmiminutovou<br />
cestu na poštu očima schizofrenika natočili studenti<br />
a absolventi Fakulty umění a designu Univerzity<br />
J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Anna Marešová je jednou<br />
z nich a po této zkušenosti uvažuje, že se bude<br />
problematice duševně nemocných věnovat i nadále.<br />
Text: Radka Potměšilová<br />
Foto: Opona<br />
Jak vznikal scénář filmu? Hovořili jste<br />
s lékaři, nebo i s pacienty-schizofreniky?<br />
Scénář vznikl v našem realizačním týmu,<br />
i když jsme ho konzultovali s panem docentem<br />
Janem Veverou, který stál u zrodu<br />
projektu, a s doktorkou Terezou Uhrovou.<br />
Nechtěli jsme natočit instruktážní film,<br />
hledali jsme dějovou linku. V první fázi<br />
jsme proto spíš přemýšleli o situaci, která je<br />
pro normálního člověka běžná. Proto jsme<br />
vybrali cestu na poštu. Nechtěli jsme, aby<br />
náš film působil jako zjevení z jiného světa,<br />
kladli jsme velký důraz na reálnost. Teprve<br />
ve fázi střihu jsme přizvali jednu pacientku,<br />
která nám potvrdila, že jsme pocity schizofreniků<br />
zachytili správně.<br />
Vaše hrdinka nemá halucinace, jen vidí<br />
některé detaily jakoby pod zvětšovacím<br />
sklem a slyší hlasy.<br />
Pacienti nemívají vyloženě halucinace. Spíš<br />
běžným detailům přikládají až příliš velký<br />
význam, čímž je posouvají mimo realitu<br />
a na jejich základě si vytvářejí nereálné<br />
příběhy. To, co náš mozek na ulici vyhodnotí<br />
jako běžný, nevýznamný detail, stává se pro<br />
ně důležitým kódem. Může to být pohled,<br />
zvuk, drobný pohyb. Naše konzultantka<br />
nám například popisovala, že na rozdíl<br />
od jiných pacientů neslyší přímo hlasy, ale<br />
že některé běžné zvuky jsou pro ni tak intenzivní,<br />
až jsou za hranicí snesitelnosti.<br />
Jaké máte ohlasy od pacientů<br />
i od zdravých návštěvníků výstavy?<br />
Ohlasy od pacientů jsou velmi dobré, film jim<br />
připadá realistický. Měli jsme z toho trochu<br />
strach, protože než došlo k této konfrontaci,<br />
byla to pořád jen naše představa o problému,<br />
i když jsme ji velmi konzultovali s lékaři. Původně<br />
jsme ani nechtěli avizovat, že film zprostředkuje<br />
divákům vnímání schizofrenika, ale<br />
teď můžu s klidným svědomím říct, že se nám<br />
to opravdu podařilo. Reakce zdravých lidí jsou<br />
různé. Většinou jsou překvapeni intenzitou<br />
prožitků. Nerozumějí tomu, proč má nemocný<br />
strach vyjít z bytu. Občas někdo vylezl úplně<br />
zpocený. Také proto, že film dokáže pocity<br />
schizofreniků poměrně věrně zprostředkovat<br />
i laikům, byli bychom rádi, kdyby se do Psychiatrické<br />
kliniky VFN po skončení mezinárodní<br />
části projektu Paralelní světy vrátil právě jako<br />
pomůcka pro příbuzné pacientů, kteří nemocnému<br />
často nevěří jeho problémy a podezírají<br />
ho, že si vymýšlí.<br />
Pro film jste vytvořili speciální box,<br />
který využívá motivů z děl Zdeňka<br />
Koška, jednoho z vystavujících výtvarníků.<br />
Pan Košek, když má ataku, neví, co se s ním<br />
děje, ale má nutkání všechno zapisovat.<br />
Jeho malé lístečky, z nichž jsme vyrobili<br />
tapetu na promítací box, jsou přímým<br />
záznamem toho, co se mu děje v mozku.<br />
I jejich zvětšením vznikla další dimenze<br />
zprávy z jeho světa.<br />
Jaká je další cesta projektu?<br />
V listopadu je v Bratislavě, v lednu v Drážďanech<br />
a na jaře zakončí svoji pouť ve Vídni.<br />
Velmi rádi bychom pak uspořádali turné<br />
po České republice společně s výstavou<br />
obrazů Ztělesnění duševna. Byla by škoda,<br />
kdyby skončil někde v archivu.<br />
Budete se tímto projektem zabývat<br />
dál, nebo ho opustíte a budete se věnovat<br />
něčemu jinému?<br />
Původně jsem nepočítala s tím, že do toho<br />
tak spadnu. Teď si říkám, že bych z toho<br />
neměla vystoupit, když mám pocit, že to má<br />
smysl. Uvidíme, co s partou, s níž jsme to<br />
tvořili, vymyslíme.<br />
info<br />
Do vlastních rukou<br />
Interaktivní projekce<br />
Autorský kolektiv:<br />
Klára Jakubová, Anna Marešová,<br />
Andrej Boleslavský, Lukáš Blažek<br />
Námět, odborná spolupráce:<br />
doc. MUDr. Jan Vevera,<br />
Ph. D., MUDr. Tereza Uhrová<br />
Producenti: Radka Prošková,<br />
Kateřina Riley<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
Život v nepřátelské<br />
14<br />
TÉMA: Choroby duše – paralelní svět<br />
Alena Richterová trpí celý život úzkostmi<br />
a psychickými problémy. Její život se kvůli tomu<br />
zhroutil jako domeček z karet.<br />
Text: Radka Potměšilová<br />
Foto: Kolumbus<br />
Stojíme na peronu nádraží. Prší.<br />
Strašně ráda bych paní Aleně<br />
řekla, že teď už bude líp, ale vím,<br />
že nebude. „Tak snad budete mít<br />
klidnější období,“ říkám nakonec.<br />
Podívá se na mě. „Teď je to dobré,<br />
ale během chvíle to zase může být<br />
jinak. Je to vždycky rychlé, jako když škrtneš<br />
sirkou.“ Alena Richterová je psychiatrická<br />
pacientka.<br />
„Možná jste čekala většího blázna,<br />
nemám schízu, jen úzkosti,“ říká mi pak<br />
v kavárně Bárka. Tu provozuje sdružení<br />
Fokus, které pomáhá duševně nemocným<br />
zvládat život. Drobná žena, které je něco<br />
přes padesát let, mě do ní táhla v dešti přes<br />
půlku Ústí nad Labem a už cestou mi stihla<br />
převyprávět většinu svého životního příběhu.<br />
Strávily jsme spolu ještě několik dalších<br />
hodin, ale jako refrén se stále vrací neuralgický<br />
bod jejího života: manžel si našel jinou<br />
ženu, po více než dvaceti letech manželství<br />
se rozvedli, dospělé děti se postavily na jeho<br />
stranu, paní Alena po pěti letech tahanic<br />
o majetek odešla na druhý konec republiky.<br />
Klid ale nemá. Její neklidná mysl zůstala<br />
uvězněná v minulosti.<br />
Jsem ráda, že můžu něco dělat<br />
Alena Richterová je členkou sdružení Kolumbus,<br />
které nabízí pomoc uživatelům psychiatrické<br />
péče. Právě členové tohoto sdružení<br />
vystavovali své obrazy v rámci mezinárodního<br />
projektu Paralelní zkušenosti. Mezi drásavými<br />
vizemi schizofreniků působily malé,<br />
scvrklé, vodovkami namalované Hrušky paní<br />
Richterové téměř uklidňujícím dojmem.<br />
„Když je mi špatně a maluju, používám aspoň<br />
světlé, veselé barvy,“ vysvětluje mi.<br />
Kromě náhodných kurzů kreslení se nikdy<br />
profesionálně neškolila. Její malby jsou naivistické,<br />
splňují všechny atributy směru art<br />
brut – syrového umění, jak je už roku 1945<br />
vyslovil francouzský umělec a teoretik Jean<br />
Dubuffet. Autoři art brut se neinspirují klasickým<br />
uměním, čerpají jen ze svých vnitřních<br />
zdrojů. Jejich výtvorům se můžeme smát,<br />
ale jsou bezprostřední a upřímnou výpovědí<br />
můžeš / číslo 11 - 2010<br />
o stavu jejich myšlení a vnímání světa. Paní<br />
Alenu na malování zajímá ze všeho nejvíc to,<br />
že jí pomáhá cítit se lépe, že se při něm dostane<br />
mimo reálný svět, který pro ni evidentně<br />
není snadným místem k žití.<br />
A ještě v něčem se našla: Kolumbus mimo<br />
jiné získává peníze na svoji činnost aukcemi<br />
obrazů svých členů, často pořádá výstavy.<br />
To ji teď zaměstnává nejvíc. Jen čtyři měsíce<br />
žije v Ústí nad Labem, ale sehnala už několik<br />
míst, kde se výstavy mohou konat. „Vyhovuje<br />
mi, že když můžu, pracuju, a když je mi<br />
špatně, nepracuju. Jsem ráda, že můžu něco<br />
dělat, posiluje mě to,“ říká. Pro Kolumbus se<br />
chystá pracovat i jako pacientský důvěrník,<br />
který pomáhá pacientům v psychiatrických<br />
léčebnách – ať už informacemi o pomoci<br />
neziskových organizací nebo jako „překladatel“<br />
mezi pacientem a lékaři či ošetřovateli<br />
či jen tím, že si s pacientem popovídá o jeho<br />
problémech.<br />
Paní Alena nemá problém komunikovat<br />
s lidmi na běžné úrovni, ráda si povídá<br />
a ráda organizuje. Nežije v bublině svých<br />
představ, svět kolem ní ji zajímá. O svém<br />
novém bydlišti toho ví víc než mnoho místních<br />
rodáků. Čte všechny možné brožurky<br />
a letáčky, v městském informačním středisku<br />
je vždycky první, když vyjde nové číslo<br />
časopisu o Ústí.<br />
Přestěhovala se sem proto, že jsou tu<br />
levnější byty než v Pardubicích, kde zůstala<br />
její původní rodina. Líbí se jí, že tu je za každým<br />
rohem příroda. Dlouhé procházky jí<br />
dělají dobře. Šla sem i proto, že je tu aktivní<br />
pobočka Kolumbusu a Fokusu. Zdá se, že<br />
lidé z těchto sdružení jí v současné době<br />
Když je mi špatně<br />
a maluju, používám<br />
aspoň světlé, veselé<br />
barvy.<br />
nahrazují rodinu, o kterou, jak se zdá, definitivně<br />
přišla.<br />
Z budky rovnou do léčebny<br />
Už poněkolikáté během odpoledne poslouchám<br />
příběh o manželovi, který se po mnoha<br />
letech manželství změnil v alkoholika a násilníka,<br />
o nevděčných dětech, které přetáhl<br />
na svou stranu. Paní Richterová je nikdy nepojmenuje.<br />
Manžel je vždycky „bývalý“, jeho<br />
nová žena „ta mrcha“, děti jsou „kluk“ a „holka“.<br />
Kluk ji fyzicky napadl, holka jí řekla, že<br />
není její vlastní matka. U rozvodového soudu<br />
svědčili v její neprospěch. Bývalý jí vyhrožoval<br />
a občas i mlátil. Nakonec se psychicky zhroutila.<br />
Stála v telefonní budce před domem,<br />
zběsile mačkala tlačítka a volala: Pomozte mi,<br />
já se bojím. Byla zoufalá, že nikdo neodpovídá.<br />
Nevěděla, že nezvedla sluchátko. Z budky<br />
ji odvezla policie rovnou do léčebny.<br />
Už předtím měla úzkosti tak velké, že se<br />
bála otevřít dveře a vyjít ven z bytu. Za dveřmi<br />
byla černá jáma, která by ji pohltila. Přesto<br />
se nikdy systematicky neléčila. Nenašla<br />
psychiatra, který by dokázal vzbudit její důvěru<br />
a tím jí pomoci. Jediný lékař, kterému<br />
léta důvěřovala, byla její praktická lékařka.<br />
Nevěděla, že prášky, které jí předepisuje<br />
„na nervy“, jsou antidepresiva. Kdykoliv se<br />
vydala k odborníkům, neuspěla. „Vždycky<br />
mě to rozhodilo a bylo mi špatně,“ říká.
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 15<br />
SLOUPEK<br />
Jiřiny Šiklové<br />
m území<br />
S úzkostmi<br />
žije<br />
paní<br />
Richterová<br />
odjakživa.<br />
Pamatuje si<br />
je i z dětství.<br />
Šťastná<br />
je třeba<br />
na vernisáži.<br />
Art brut<br />
(syrové<br />
umění) se<br />
říká odborně<br />
uměleckým<br />
projevům,<br />
které vychází<br />
přímo<br />
z osobní<br />
zkušenosti<br />
umělce.<br />
Nemluví o svém dětství. Jen to, že otec,<br />
kterému stále říká tatínek, jí strašně ublížil.<br />
Stejně jako její čtyři sourozenci, kteří se k ní<br />
otočili zády. S nikým z nich se už léta nestýká.<br />
Maminka už nežije. Jako malá holka<br />
měla problémy ve škole. Na otázku, jestli už<br />
tehdy pociťovala úzkosti jako v dospělosti,<br />
odpovídá, že asi jo. Nedostala se na prodavačku,<br />
vyučila se v dílně, která tvarovala<br />
plasty. Z jejího vyprávění vyrozumím, že<br />
to byla dílna nějakého tehdejšího družstva<br />
invalidů a pracovali v ní i postižení. Brzy se<br />
vdávala. Kvůli dětem dělala léta uklízečku.<br />
Ptám se, jestli v životě zažila i hezké<br />
chvíle. „To víte, že jo. V dětství, které jsme<br />
trávili u babičky a její sestry na vesnici. Když<br />
byly moje děti malé, i když kluk byl hrozně<br />
nemocný, měl astma a pořád jsme s ním byli<br />
po doktorech, pořád jsem se bála, že umře.<br />
Museli jsme neustále šetřit, abychom s ním<br />
mohli jezdit k moři. I s bývalým to bylo dobré,<br />
dokud ho nechytil rapl a nezačal pít. Jenže<br />
pak mi lidi řekli, že si už pět let vydržuje<br />
nějakou prodavačku. Staral se i o její děti.<br />
K těm našim se neznal. A pak se seznámil<br />
s tou mrchou.“ Znovu se roztáčí spirála vyprávění<br />
o rozvodu a porozvodovém soužití<br />
v jednom bytě, o dětech, které se k ní teď<br />
nechtějí znát, o tom, jak nakonec skončila<br />
na ubytovně, a když dostala od bývalého<br />
manžela konečně peníze na byt, odstěhovala<br />
se do Ústí nad Labem.<br />
V jejím vyprávění nevystupuje jediná<br />
kladná postava. Nepřátelsky se k ní chová<br />
nejen vlastní rodina a lékaři, ale vnímá tak<br />
i ostatní situace, kdy se dožadovala pomoci<br />
– na úřadech, u rozvodového soudu,<br />
v neziskových organizacích, kam se obrátila<br />
kvůli manželovu týrání. Nikdo jí nebyl<br />
schopen pomoci. S láskou a vděčností mluví<br />
jen o lidech, které poznala přes Kolumbus<br />
nebo Fokus.<br />
Komunikace (ne)možná<br />
Jedu vlakem domů a moje emocionální<br />
já paní Alenu lituje. Můj rozum naopak<br />
oponuje, že to přece není možné, aby se<br />
proti ní všichni takhle spikli. Vlastní děti.<br />
Sourozenci. Úředníci, kteří mají v popisu<br />
práce pomáhat.<br />
Nevím, kde je v jejím příběhu pravda,<br />
možná je celý svět vůči ní nepřátelský jen<br />
v jejích představách. Možná jedinou chybou<br />
všech kolem ní je to, že s ní neumějí komunikovat,<br />
nerozumějí jejím problémům. Není<br />
přece náhodou, že porozumění našla až<br />
ve sdruženích, která se specializují na psychicky<br />
nemocné a kde mnozí z vedení těchto<br />
organizací mají za sebou podobnou vlastní<br />
zkušenost. Je v přirozenosti lidské povahy,<br />
že když něčemu nerozumí, odmítne to.<br />
Proto svět odmítl paní Richterovou a paní<br />
Richterová odmítla svět kolem sebe.<br />
Tělo a duše<br />
je jeden celek<br />
„Jsem po infarktu, mám již od dětství srdeční<br />
vadu, vyoperovaný žlučník i ledvinové kameny<br />
a obtíže s křečovými žilami. Ale myslí<br />
mi to dobře,“ sdělují si mnozí lidé při běžné<br />
konverzaci. Další je ochoten ukazovat jizvu<br />
po operaci žaludku nebo rentgenový snímek<br />
plic, lékařskou dokumentaci o následcích<br />
autohavárie a na požádání vytáhnout<br />
i údaje o krevním obrazu, stupni osteoporózy<br />
a výsledky z dalších laboratorních vyšetření.<br />
Když se ale zeptáte na výsledky textů<br />
inteligence nebo zda má nějaké psychické<br />
následky po mozkové mrtvici, tedy iktu,<br />
tázaný to obvykle zamluví. O infarktu,<br />
bypassu či pacemakeru, tedy lidově řečeno<br />
„budíku“ voperovaném do hrudníku, který<br />
nám pomáhá udržovat rytmus srdce, si<br />
docela rádi povídáme. Ale to, co se týká naší<br />
zhoršené schopnosti uvažovat, přemýšlet,<br />
přiměřeně reagovat, je či bývá obvykle tabu.<br />
Tabu je něco, o čem se nemluví, k čemu se<br />
lidé sami neradi přiznávají. Tím více a častěji<br />
o poruchách psychiky těch druhých tajně<br />
mluví ostatní a za tyto změny je pomlouvají.<br />
A tento dvojí přístup se také projevuje vůči<br />
mentálním poruchám, depresím, zmatenosti,<br />
demenci, senilitě i Alzheimerově chorobě.<br />
Nedávno vydaná knížka nizozemského autora<br />
žijícího v USA J. Bernlefa Vyhasínání mozku<br />
Martina Kleina popisuje zmatek nejen muže<br />
postiženého Alzheimerovou nemocí, ale<br />
i jeho okolí. Stud za to, že jejich otec, dědeček<br />
a manžel ztrácí psychickou orientaci, je zmatený<br />
a jeho vědomí se zamlžuje. Za psychické<br />
nemoci, poruchy a nedostatky vědomí a znalostí<br />
se stydíme a zamlčujeme je. Francouzský<br />
myslitel a spisovatel L. F. Céline kdysi napsal:<br />
„Duše je ješitnost a požitek těla, dokud se mu<br />
daří dobře. Ale je to i touha uniknout z těla,<br />
když se situace zhorší. Člověk si vybírá z těchto<br />
možností tu, která je mu v té chvíli příjemnější.“<br />
Tím, že o psychických obtížích neradi<br />
mluvíme, často zhoršujeme stav a zbytečně<br />
prožíváme bolest, úzkosti, strach svůj i člověka<br />
nám blízkého.<br />
Zbavme se tohoto předsudku vůči mentálním<br />
nemocem. Přijměme fakt, že tělo a duše<br />
tvoří celek a vzájemně se podmiňují. A tak<br />
jako je možné po operaci či úrazu provádět<br />
rehabilitaci a cvičením zlepšit svoji kondici,<br />
je možné i při psychickém onemocnění, třeba<br />
mozkové mrtvici, zlepšit rehabilitací stav<br />
naší mysli, jinak řečeno našeho duševního<br />
rozpoložení. Podmínkou je přiznat si tyto<br />
obtíže, sdělit je druhému člověku a vyhledat<br />
pomoc.<br />
Autorka je socioložka,<br />
členka rady Konta Bariéry.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
16<br />
NÁSILÍ V 21. STOLETÍ<br />
Slavomil Hubálek:<br />
Dívejme se<br />
i zavřenými dveřmi<br />
O řadě případů fyzického i psychického násilí na handicapovaných,<br />
nemocných, dětech nebo seniorech se na veřejnosti – a zejména v médiích –<br />
diskutuje velmi dramaticky. O naprosté většině případů se přesto<br />
ani nedozvíme. Hořké a tragické chvíle obětí zůstávají skryty i proto,<br />
že násilí od nejbližších je v 21. století zároveň zdrojem velkého studu.<br />
Text: Zdeněk Jirků<br />
Foto: Jan Šiploch<br />
Kdy se stane násilí na slabých<br />
a postižených vzácnou výjimkou?<br />
Jak ho můžeme vymýtit nebo alespoň<br />
významně potlačit?<br />
Na otázku kdy je jednoduchá odpověď –<br />
nikdy. Lidská společnost je složena v biologickém<br />
slova smyslu z primátů a k těm násilí<br />
patří. Je součástí jejich hluboké pradávné<br />
genetické výbavy. Ale pozor, lidská společnost<br />
se už před statisíci lety začala vyvíjet<br />
jako tlupa, která rychle zjistila, že má-li<br />
přežít, potřebuje ve svých vnitřních vztazích<br />
jistou harmonii, spolehlivost, solidaritu.<br />
Zkrátka aby mohli bojovat o potravu nebo<br />
s jinou tlupou, museli umět chránit své slabé<br />
– třeba jen proto, že potřebovali, aby se<br />
rodily děti a vůbec dospěly. Takže se objevil<br />
zákaz agresivity uvnitř skupiny. A zároveň<br />
vzniklo zásadní pravidlo – má-li tato skupina<br />
přežít, musí být její děti vychovávány<br />
k nenásilí uvnitř skupiny. Tehdy šlo řekněme<br />
o stovku, možná dvě stě jednotlivců…<br />
Ti lidé se všichni znali, takže kontrola<br />
chování nebyla složitá.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010<br />
Dospěli jsme ke zcela jiným normám<br />
chování a násilí se stalo naprosto<br />
odsouzeníhodným jednáním.<br />
Jistě, identifikovali se tváří a ještě v předminulém<br />
století existovala klasická česká<br />
vesnice, kdy se všichni znali navzájem, jakékoliv<br />
porušení pravidel, třeba i jen drobná<br />
krádež, bylo okamžitě všem známo. Ale to<br />
neznamená, že nebylo násilí. Naopak, bylo<br />
docela mnoho, my oba si přece pamatujeme,<br />
že těžký výprask dětí nebyl nijak mimořádný,<br />
psi byli na řetězech, ženy bývaly<br />
docela běžně bity.<br />
Dnes necháte trochu déle uvázaného psa<br />
a už je tu aktivní ochránce zvířat. Takže lidé<br />
bývali sice lépe informováni o dění ve svém<br />
okolí, ale parametry posuzování lidského<br />
chování vůči slabším byly trochu jiné. Mezitím<br />
jsme sice dospěli ke zcela jiným normám<br />
chování a násilí se stalo naprosto odsouzeníhodným<br />
jednáním, ale zároveň jsme z malých<br />
vsí přesídlili do velkých aglomerací, do měst,<br />
v kterých už jaksi není slyšet nářek bitých,<br />
a vlastně často nejsou vidět modřiny na čele.<br />
Ale zato žijeme ve světě, kdy na pracovištích<br />
i na ulicích jsme předmětem<br />
skoro nevídané kontroly. Dokonce<br />
jsme často – jako zaměstnanci – všelijak<br />
zkoumáni, aniž bychom to věděli.<br />
Ano, moderní svět nás umí kontrolovat<br />
v práci, na ulici, při návštěvě veřejných zařízení,<br />
v metru. Jako soudní znalec vím, že<br />
dnes už můžeme zpětně zkontrolovat pohyb<br />
pachatele dlouhou dobu před tím, než se<br />
něčeho dopustil. Jenomže když se za námi<br />
zaklapnou dveře našich bytů, jsme najednou<br />
v jiném světě.<br />
A to se dá využít, zejména když násilníci<br />
jaksi dobře vědí, že jejich oběť trpí a bude<br />
trpět studem. Bité děti se stydí před vrstevníky,<br />
týrané manželky zastírají svůj problém<br />
velmi dlouho, senioři se stydí nejvíc a kryjí<br />
násilníky někdy do posledních chvíle. Část<br />
těchto případů je dokonce vyšetřena,<br />
znalci popsána a pak přicházíme k sou-
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 17<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
18<br />
NÁSILÍ V 21. STOLETÍ<br />
<br />
du a tam oběť na místě všechno odvolá. Buď<br />
je donucena pachatelem, nebo zvažuje: je<br />
lepší mít tátu na svobodě, nebo ve vězení?<br />
U seniorů je stud násobný – já mám dosvědčit,<br />
že můj syn nebo dcera jsou násilníci?<br />
Já, který jsem je vychoval? Starší lidé si<br />
sami sobě vyčítají, že nezvládli své potomky,<br />
propadají doslova do traumatu vlastní viny.<br />
A pachatele omlouvají. Předivo rodinných<br />
vztahů, složitých a dlouhodobých, je tak<br />
rozhodující při vyšetřování a pokusech<br />
o prevenci. Proto je také důležité, že máme<br />
institut vykázání z bytu, po letech velkého<br />
úsilí konečně máme alespoň nějakou šanci<br />
obětem pomoci, trochu je uklidnit a získat<br />
nějaký čas k pokusu o řešení.<br />
Když se denně zabýváte nehezkými<br />
následky násilí za zavřenými dveřmi<br />
– provokuje hrubiány i fyzická nebo<br />
psychická slabost obětí?<br />
Podívejme se, kdo jsou pachatelé. Z velkých<br />
statistik víme, že nejčastěji jde o primitivy,<br />
lidi s nízkou kvalifikací, závislé na alkoholu<br />
a mnohdy i jedince s kriminální anamnézou.<br />
V každé společnosti existuje zhruba 5 % mužů<br />
a 1 % žen, které diagnostikujeme jako psychopaty,<br />
a ti jsou zkrátka disponovanější k agresi.<br />
Ale čas od času se setkáváme s naprosto<br />
šokujícím případem týrání slabšího<br />
někým, od koho bychom to nikdy nečekali.<br />
Respektovaný, úspěšný jedinec v sobě<br />
jakoby skrývá někoho jiného. Při vyšetřování<br />
pak pachatelé této kategorie přicházejí<br />
s naprosto fantastickými verzemi svých motivací.<br />
Tvrdí, že se třeba mstí matce za to,<br />
že před šedesáti lety měla milence nebo se<br />
rozvedla.<br />
To jsou doslova neuvěřitelné rodinné<br />
romány, ale v žádném případě neospravedlňují<br />
násilí proti slabším a nemohoucím. Pro<br />
korektnost ale dodejme, že starší lidé někdy<br />
své okolí umějí provokovat. A také mohou<br />
trpět chorobnou poruchou chování, kterou<br />
ostatní nechtějí uznat nebo pochopit. Víte,<br />
po desítkách let se vztahy v rodinách nějak<br />
zformují, a když přijde nemoc, slabost nebo<br />
třeba jen ztráta určité soběstačnosti, méně<br />
vnímavým lidem to může připadat jako naschvál<br />
nebo provokace. Ale dnes už je tolik<br />
možností konzultovat s odborníky, že nějaká<br />
nepřiměřená nebo dokonce násilná reakce<br />
není akceptovatelná. V žádném případě.<br />
Jakou motivaci nejčastěji pachatelé<br />
mají?<br />
Nejčastěji peníze. Dvě sestry čekají na pěkné<br />
dědictví a jedna z nich zjistí, že dědeček<br />
chce odkázat dům té druhé. A vymyslí tedy,<br />
že před třiceti lety ji dědeček držel na klíně<br />
a hladil. Takže pohlavní zneužívání. Mluvím<br />
Žijeme ve světě, kdy na pracovištích<br />
i na ulicích jsme předmětem skoro<br />
nevídané kontroly. Dokonce jsme<br />
často – jako zaměstnanci – všelijak<br />
zkoumáni, aniž bychom to věděli.<br />
info<br />
PhDr. Slavomil Hubálek<br />
Přední český klinický psycholog. Věnuje<br />
se psychologické diagnostice jak pro<br />
výběrová řízení do manažerských pozic,<br />
tak i pro účely soudních znaleckých<br />
posudků z oboru klinické psychologie<br />
a sexuologie při posuzování pachatelů<br />
nejzávažnějších trestných činů.<br />
Byl např. autorem znaleckých posudků<br />
na odsouzené Jonáka, Roubala,<br />
na „heparinového vraha“ Zelenku apod.<br />
Učí sociální psychologii na dvou vysokých<br />
školách, zabývá se i psychoterapií, vede<br />
dlouhodobé psychoterapeutické výcviky<br />
pro mladší kolegy.<br />
Mimo svou profesi působí dlouhodobě<br />
v řadě neziskových projektů, např.<br />
v nadaci Duha zabývající se integrací<br />
mentálně postižených do společnosti a při<br />
pomoci romským dětem vystudovat.<br />
o skutečném případu. Vyznejte se v tom,<br />
když jinak je úplně jasné, o co jde.<br />
Mluvil jste o zavřených dveřích. Máme<br />
a měli bychom přes ně nahlédnout.<br />
Jinak řečeno: jaké jsou naše možnosti<br />
prevence?<br />
Nejúčinnější prevencí agrese v lidské společnosti<br />
je otevřená komunikace. Okamžitě<br />
reagovat při prvním náznaku. Kdysi vzniklo<br />
pravidlo – jedna facka v manželství by měla<br />
být ta poslední. Tedy už první situace nesmí<br />
být utajena. Každý má přátele, další rodinné<br />
příslušníky, svého praktického lékaře. Agresor<br />
spoléhá na mlčení oběti. Když získá jistotu,<br />
že není prozrazen, své násilí stupňuje, to<br />
je zákonité. A konec může být moc tragický.<br />
Zejména zdravotně postižení a senioři by<br />
si měli budovat své okruhy přátel, dobrých<br />
známých, spolehlivých lidí. To není užitečné<br />
jen pro případy násilí, ale i v okamžicích<br />
nezbytné pomoci, jednání s úřady, prostě<br />
každý den. Opravdu osamělí a opuštění lidé<br />
jsou ideálními oběťmi agresorů. V této souvislosti<br />
nabízím i jednu zámořskou zkušenost<br />
– v USA jsem viděl, kolik seniorů ovládá<br />
práci s počítačem. Lidé po osmdesátce<br />
docela běžně nejen nakupují a objednávají<br />
služby, ale každý den si sdělují zážitky s vrstevníky,<br />
rozvíjejí své zájmy, dělí se o starosti.<br />
Potřebujeme zásadně zvýšit počítačovou<br />
gramotnost těchto ohrožených skupin, potřebujeme,<br />
aby pro ně internet byl stejně samozřejmý<br />
jako mobil. Tvrdím, že dnes je počítač<br />
nejlepší dárek pro každého, kdo má ztíženou<br />
možnost pohybu a komunikace s okolím.<br />
Takže přece jenom existuje zbraň v rukou<br />
slabších.<br />
Neříkám, že naprosto univerzální, ale velmi<br />
účinná. Zlo potřebuje stín. Když ho vytáhnete<br />
na světlo, když násilník zjistí, že se o jeho<br />
činu ví, má oběť velkou šanci svou situaci<br />
zlepšit.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 19<br />
Příklad pro ostatní<br />
Nevidím.<br />
Ale žiju Skvělý život<br />
Jaromír skvěle sportuje, kromě<br />
plavání nasbíral medaile i v atletice.<br />
Úspěšný student, výborný<br />
sportovec, talentovaný<br />
muzikant. Patnáctiletý<br />
Jaromír Tvrdoň<br />
z Kroměříže se od svých<br />
vrstevníků neodlišuje<br />
jen šíří zájmů, ale i tím,<br />
že je slepý.<br />
„Nevidím, ale nestěžuji si.<br />
Žiju si skvěle, nemám proč<br />
být zatrpklý,“ říká o sobě.<br />
Text a foto: Zdeněk Dvořák<br />
Příchod Jaromíra na svět byl<br />
komplikovaný, ihned po narození<br />
byl převezen z Kroměříže do lépe<br />
vybavené nemocnice v Brně. V inkubátoru<br />
byl ale špatně nastaven<br />
tlak a miminko přišlo o zrak. Dnes<br />
už by se něco podobného stát nemohlo.<br />
I kvůli tomuto případu byly přístroje<br />
vylepšeny a nová je i metodika, jak v těchto<br />
situacích postupovat.<br />
Jaromír je výborný student, na jeho<br />
posledním vysvědčení není jiná známka než<br />
jednička. Chodí do specializovaného zařízení<br />
pro zrakově postižené v Brně. „Ve třídě<br />
je nás sedm, učitelé na nás mají hodně času.<br />
Učebnice máme psané v Braillově písmu<br />
a k dispozici jsou zde i zajímavé pomůcky,“<br />
prozrazuje chlapec. Díky Braillovu písmu Jaromír<br />
objevil kouzlo knihy, nejraději „louská“<br />
příběhy junáků od Jaroslava Foglara.<br />
Zrakově postižení mají ve škole stejné<br />
učební osnovy jako děti bez handicapu.<br />
Jaromíra baví nejvíce český jazyk, dějepis<br />
a hudební výchova.<br />
A také tělocvik, díky němuž zjistil, že má<br />
pohybový talent. Na soutěžích, kterých se<br />
pravidelně zúčastňuje, vybojoval desítky<br />
medailí. „Skvělé je plavání, ze stylů mám<br />
nejraději prsa. Trénuji jednou týdně hodinu<br />
a půl,“ svěřuje se.<br />
U závodního plavání v podání zrakově<br />
postižených jsou nejobtížnější obrátky<br />
na koncích bazénů. Na to, že se blíží, plavce<br />
upozorňují asistenti ze břehů klepáním<br />
hůlkami do hlavy. „Samotnou obrátku už<br />
musíme udělat stejně jako ti, kteří vidí.<br />
V tom už se pravidla neliší.“<br />
Mladík se nespecializuje jen na plavání,<br />
z klasických sportů trénuje také atletiku.<br />
Silný je zejména v běhu na 600 metrů.<br />
Při závodech spolupracuje s trasérem,<br />
který jej vede po dráze pomocí gumy. „Je<br />
důležité, aby trasér stačil tempu závodníka.<br />
Někdy se totiž stává, že ho brzdí a to<br />
se projeví na výsledku,“ všiml si Zdeněk<br />
Frýbort, dědeček Jaromíra a pravidelný<br />
návštěvník závodů tělesně postižených<br />
sportovců.<br />
Nevidomí mají i své speciální sporty. Jaromíra<br />
baví třeba showdown, který připomíná<br />
stolní tenis. Hráči stojí na vzdálenějších<br />
stranách speciálního stolu a pomocí pálek se<br />
snaží vstřelit soupeři gól látkovým balonkem.<br />
Aby mohli sledovat dráhu jeho letu,<br />
balon vydává zvukové signály.<br />
Pokud Jaromír nesportuje nebo se neučí,<br />
hraje na akordeon. Noty ale v Braillově<br />
písmu nejsou, a proto je mladík nezná. Díky<br />
citlivému sluchu si však dokáže melodie<br />
naposlouchat a poté se je naučí hrát. „Někdy<br />
mi je moje učitelka Šárka Šrámková nahraje<br />
na diktafon, takže si je můžu při cvičení<br />
pustit.“<br />
Jako každý chlapec v jeho věku se<br />
Jaromír začíná zajímat o děvčata. „To, že<br />
nevidím, ale samozřejmě přináší občas trapasy.<br />
Měli jsme třeba ve škole na praxi moc<br />
milé studentky. Hecoval jsem na začátku<br />
hodiny kamaráda, aby jednu z nich požádal<br />
o podpis. Pořád jsem o ní mluvil, protože<br />
jsem myslel, že ještě nepřišla do třídy. Přitom<br />
celou dobu stála poblíž… Ale vzala to<br />
s humorem,“ ulevilo se mladíkovi.<br />
Obrovským koníčkem jsou pro Jaromíra<br />
auta. Podle zvuku motoru dokáže určit, o jakou<br />
jde značku. „V tom je téměř neomylný,“<br />
tvrdí jeho dědeček.<br />
Chlapec dokáže také přiložit ruku k dílu.<br />
Během jedné cesty s maminkou se poškodila<br />
jedna z pneumatik jejich vozu. Paní Tvrdoňová<br />
chtěla volat pomoc, syn si ale vyžádal hever<br />
a píchlé kolo na místě vyměnil za rezervu.<br />
V souvislosti s auty dokáže Jaromír uplatnit<br />
i svůj nevšední hmat. Pouhými doteky<br />
umí určit, zda byla karoserie v minulosti bouraná.<br />
„Zjistí sebemenší odlišnosti v laku, a to<br />
i u aut, u kterých bych to nikdy neřekl. Vždy<br />
se jdu zeptat majitele a zatím mi pokaždé<br />
potvrdili, že nehodu měli a museli karoserii<br />
lakovat,“ upozorňuje Zdeněk Frýbort.<br />
Jakým směrem se mladík vydá po ukončení<br />
základní školní docházky, zatím netuší.<br />
Sám ale říká, že má spoustu možností, co<br />
studovat. „To, že nevidím, mě neomezuje.<br />
Jak už jsem řekl, žiju skvělý život a mám ho<br />
rád takový, jaký je,“ rád tvrdí nadšeně.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
20<br />
Výtvarníci pro Konto BARIÉRY<br />
Malíř Boris Jirků<br />
se aukčních salonů<br />
Konta BARIÉRY účastní<br />
od počátku a říká,<br />
že si toho nesmírně<br />
považuje. „To, že můžu<br />
pomoci, dává mému<br />
životu smysl.“<br />
Boris Jirků:<br />
V člověku<br />
je celý vesmír<br />
Text: Radka Potměšilová<br />
Foto: archiv Borise Jirků<br />
a Konta BARIÉRY<br />
Tváře zdeformované zlem, mocí<br />
a chtivostí, které si původně začal<br />
malovat z vnitřní potřeby, už<br />
v druhé polovině 80. let minulého<br />
století kongeniálně doprovodily<br />
Márquezovy a Bulgakovovy<br />
romány. Získal za ně první ceny,<br />
vstoupil do povědomí širší veřejnosti. Sto<br />
roků samoty s jeho ilustracemi se ještě před<br />
sametovou revolucí prodalo pětačtyřicet<br />
tisíc výtisků.<br />
„Kresby Borise Jirků vyvolaly ve své době<br />
překvapení svou nezvyklou expresivitou,<br />
zcela autentickým a neopakovatelným<br />
stylem a rukopisem figurálních kompozic,<br />
specifickou optikou a výraznou barevností.<br />
Ostré kontury modrých, zelených, žlutých<br />
a červených ploch, postavy viděné jakoby<br />
rybím okem, vlastní obrazové příběhy<br />
vyjevující absurdity lidského bytí, navozující<br />
pocit odcizení a mapující psychické stavy<br />
krajiny duše, to vše vybočovalo z normalizační<br />
šedi oficiálního umění,“ napsal o něm<br />
teoretik umění Ivo Janoušek.<br />
Právě proto se v té době absolvent<br />
monumentální malby v architektuře<br />
Akademie výtvarných umění živil jako<br />
uklízeč ve škole a učitel na Lidové škole<br />
umění. Revoluce v prosinci 1989 jeho<br />
život změnila. Z Mánesa, který se stal centrem<br />
výtvarníků, organizoval spanilé jízdy<br />
po Čechách, stál u zrodu Unie výtvarných<br />
umění a stihl při tom zjistit, že je vlastně<br />
i dobrý organizátor. Zároveň mu doba<br />
první svobody a porevoluční víry v lepší<br />
budoucnost vzala na dva roky téma. Zlo,<br />
moc a chtivost neměly v porevoluční<br />
euforii místo.<br />
Nejlepší štika v rybníce<br />
Zároveň začal hned v roce 1990 učit na Vysoké<br />
škole uměleckoprůmyslové. Kritizoval<br />
totiž tamní poměry, zdálo se mu, že se ze<br />
školy vytrácí řemeslo. „Přitom řemeslo musí<br />
člověk umět, aby se osvobodil. Malíř nemůže<br />
do smrti malovat lidi po kolena v trávě<br />
a s rukama za zády jen proto, že neumí<br />
namalovat nohy a ruce. Umělec nemůže<br />
dělat jen instalace z igelitu, protože neumí<br />
nakreslit figuru,“ říká.<br />
Odpověď tehdy zněla: Tak si tam uč<br />
sám. Výzvu přijal a na škole strávil sedmnáct<br />
krásných let – postupně jako docent,<br />
profesor a nakonec rektor školy. Ale k téhle<br />
části příběhu se ještě vrátíme, nedopadl<br />
dobře.<br />
O svých studentech mluví dlouho a s vášní.<br />
Jsou jiní, než byl on jako student AVU.<br />
On a jeho spolužáci hlavně pořád malovali<br />
a pak už jen chodili do hospod a honili<br />
holky. „Teď mají studenti mnohem větší rozptýlení<br />
a nové možnosti. Je třeba je neustále<br />
motivovat, aby byli dobří a připravení. Jsou<br />
nabídky, které přicházejí jen jednou za život.“<br />
Když jsou ovšem jeho studenti dobří,<br />
musí být on sám nejlepší. To ho motivuje<br />
i v jeho pětapadesáti letech. „Nezajímá mě<br />
být jedinou štikou v rybníce, chci být mezi<br />
ostatními štikami tou největší.“<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
21<br />
JIRKŮ je především malíř figuralista<br />
s nezaměnitelným rukopisem. V poslední<br />
době však tvoří i sochy, například v rámci<br />
každoročních akcí Olšany Color 4 + 4 na<br />
farmě Bolka Polívky.<br />
AUKCÍ Konta BARIÉRY se malíř účastní od prvního ročníku pravidelně a rád.<br />
Za penězi za obraz si pak představuje konkrétní pomoc.<br />
V současné době učí hlavně v Ústavu<br />
umění a designu Západočeské univerzity<br />
v Plzni. Studenty učí vidět figuru, protože<br />
tvrdí, že v člověku je celý vesmír. Učí je<br />
kresbě, kterou považuje za myšlení v čisté<br />
podobě. Učí je zrušit autocenzuru, hrát si,<br />
zkoušet, myslet. Říká jim, že jediné naše<br />
omezení je vlastní omezenost.<br />
Bojovník<br />
Pochází z Valašska, jeho řeč si i po téměř<br />
čtyřech desítkách let v Praze uchovala<br />
info<br />
Boris Jirků<br />
(1955)<br />
Narodil se ve Zlíně,<br />
tehdy Gottwaldově,<br />
tatínek byl ředitelem<br />
mlékárny, maminka<br />
účetní. Od dětství<br />
četl a maloval,<br />
studoval Střední uměleckoprůmyslovou<br />
školu v Uherském Hradišti. V letech<br />
1974 až 1980 studoval pražskou AVU.<br />
Vystavuje po celém světě několikrát<br />
do roka. Má manželku Zdeňku a dcery<br />
Adélu (studuje AVU) a Kamilu.<br />
moravský přízvuk. Na Valašsko se pořád<br />
vrací, v Prostřední Bečvě má dřevěnici<br />
s ateliérem. Letos v létě maloval hlavně<br />
tam.<br />
Když začne bojovat, nerad se vzdává.<br />
Nesnáší staré party, klientelismus, to,<br />
čemu říká spojení netalentovaných. „Silné<br />
osobnosti nemají potřebu se domlouvat, to<br />
jen slabí drží spolu, protože jim nic jiného<br />
nezbývá,“ říká.<br />
Svůj boj s tímto molochem však prohrál<br />
právě jako rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové,<br />
když ho v roce 2006 krátce<br />
po jeho nástupu do funkce odvolal tehdejší<br />
předseda vlády Jiří Paroubek a svým podpisem<br />
to stvrdil prezident Václav Klaus.<br />
„Nechal jsem po nástupu udělat audit<br />
a zjistil jsem, že ze sto milionů jich třicet<br />
zmizelo v předražených a nejasných zakázkách.<br />
Nechtěl jsem se na tom podílet, mám<br />
jiné sny a představy o životě, ale stará parta<br />
ovládla akademický senát a můj boj byl<br />
marný. Stala se z toho obrovská mediální<br />
kampaň, v níž mí nepřátelé napadli všechno,<br />
na čem si zakládám – moji rodinu, mou<br />
čest a kvalitu mé práce.“<br />
Přidružily se zdravotní problémy, po operaci<br />
srdce dal výpověď a už nechtěl nikdy<br />
učit. Ale ví, že má schopnost zapalovat<br />
a ke studentům se přece jen vrátil.<br />
Ve svém věku už ví, že aby člověk mohl<br />
zapalovat, musí hořet – a to stravuje.<br />
Proto hledá harmonii a klid, jezdí po světě<br />
a maluje cizí krajiny. Přesto se pořád ještě<br />
dokáže do tématu položit hluboce, až<br />
Když začne bojovat,<br />
nerad se vzdává.<br />
Nesnáší staré party,<br />
klientelismus, to,<br />
čemu říká spojení<br />
netalentovaných.<br />
sebedestruktivně. Pořád jsou tváře na jeho<br />
obrazech expresivně zkřivené touhou<br />
po moci a zlem.<br />
„Pořád je proti čemu a za co bojovat –<br />
bylo to tak vždycky a vždycky to tak bude.“<br />
Konto BARIÉRY připravuje jubilejní,<br />
10. aukční salon výtvarníků.<br />
Díla budou vystavena v Karolinu mezi<br />
1. a 12. listopadem. Aukce děl, jejíž výtěžek<br />
jde na podporu vzdělávání studentů<br />
se zdravotním postižením, se uskuteční<br />
v neděli 14. listopadu 2010 v Modré<br />
posluchárně Karolina v Praze.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
22<br />
Nové zahraniční technologie<br />
Robotické nohy a o<br />
myšlenkami? Žádné<br />
Technologie dokáže handicapovaným usnadnit život.<br />
Některá zařízení dokonce umožní lidem po úrazu páteře<br />
znovu se postavit na vlastní nohy. A aby toho nebylo<br />
málo, představíme i dva přístroje umožňující ovládání<br />
počítačových programů a her pouze myšlenkami.<br />
Text: Štěpán Beneš<br />
Foto: archiv autora<br />
Různými technologickými blogy<br />
po internetovém glóbu proběhla<br />
před časem zpráva o novém<br />
vynálezu novozélandských inženýrů.<br />
Robotický exoskeleton,<br />
který pomáhá vozíčkářům znovu<br />
chodit. I když jde prozatím jen<br />
o pomalé krůčky, bezesporu je možné označit<br />
je za velký pokrok v oblasti technologií<br />
pro tělesně postižené.<br />
Skeleton je nadějí pro vozíčkáře<br />
Robotický exoskeleton s názvem Rex lze nejlépe<br />
popsat jako robotické nohy kopírující ty<br />
skutečné lidské, které jsou k nim bezpečně<br />
upevněny několika pásky. Uživatel do exoskeletonu<br />
usedne, upevní končetiny a přístroj<br />
mu pak následně pomůže vstát. Pomocí<br />
robotické konstrukce napájené z vysokokapacitní<br />
baterie pak exoskeleton napodobuje<br />
lidskou chůzi. Spolu s ní udržuje uživatele<br />
v bezpečné vzpřímené poloze. Robotický pohyb<br />
se ovládá pomocí páčky podobné ovladačům<br />
elektrických invalidních vozíků.<br />
Heyden Allen, „testovací pilot“ Rexu, jinak<br />
paraplegik po úraz míchy, si první zkušenost<br />
a zážitky nemůže vynachválit. Jak se<br />
sám přiznal, nedbá upozornění lidí, aby se<br />
při chůzi díval kupředu. Naopak nemůže odtrhnout<br />
oči od svých „chodících“ nohou. Robotický<br />
pomocník neumožňuje jen chůzi<br />
vpřed, ale nabízí dlouhou řadu dalších manévrů,<br />
včetně otáčení do stran a dokonce<br />
chůzi po schodech.<br />
Výrobce si od svého produktu slibuje rozšíření<br />
sociálních kapacit pro tělesně posti-<br />
žené osoby – v osobním i pracovním životě.<br />
Především rozšíření možností pro lidi, kteří<br />
dosud seděli na vozíku, jsou nesporné, a to<br />
i přesto, že design i rozměry celého robotického<br />
aparátu zatím nejsou úplně ideální.<br />
Oba tvůrci a zároveň zakladatelé společnosti<br />
Rex Bionics Richard Little a Robert<br />
Irwing vycházeli podle svých<br />
slov při tvorbě exoskeletonu<br />
Rex ze zkušeností se svými matkami,<br />
které jsou obě upoutány<br />
na invalidní vozíky a které přispívaly<br />
svými podněty k celkovému řešení a funkcím<br />
exoskeletonu.<br />
Exoskeleton Rex je ale stále průlomový<br />
v tom, že dokáže chodit s člověkem, který<br />
sám nohama nehýbe. Výrobci zařízení slibují<br />
uvedení exoskeletonu na trh už za rok,<br />
Exoskeleton Rex je<br />
stále průlomový v tom,<br />
že dokáže chodit<br />
s člověkem, který sám<br />
nohama nehýbe.<br />
Exoskeleton Rex dokáže chodit<br />
s člověkem, který sám nohama nehýbe.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 23<br />
ERA Poradna<br />
vládání<br />
sci-fi!<br />
EMOTIV Epoc připomíná skelet přilby,<br />
ze kterého vystupují ramena.<br />
tedy v roce 2011. Momentálně podle jejich<br />
slov probíhá testování a již se nemohou dočkat<br />
prvních výsledků testů z reálných podmínek<br />
domácího prostředí uživatelů. Plánovaná<br />
cena je ale podle očekávání závratná<br />
a šplhá až ke 150 tisícům dolarů. Takové<br />
ceny jsou zpočátku u podobných průlomových<br />
zařízení běžné. Očekává se investor,<br />
popřípadě zájem prodejců pomůcek pro tělesně<br />
handicapované.<br />
Pomysli… a stane se<br />
Ovládání počítače či čehokoliv podobného<br />
jen pomocí myšlenek? Ano, je to možné.<br />
A nestojí to ani miliardy, ani statisíce, nýbrž<br />
pár tisíc korun.<br />
Zní to jako pořádně odvážné sci-fi, ale je<br />
to realita. Různorodé využití pro lidi se sníženou<br />
nebo mizivou hybností, kteří by se mohli<br />
potýkat s problémy s běžnými počítačovými<br />
periferiemi, jako je myš či klávesnice, se zde<br />
přímo nabízí. Sice jsou současně dostupné<br />
přístroje ještě nějaký ten krůček od možnosti<br />
plnohodnotného ovládání počítače jako<br />
celku, ale i tak mají nakročeno skvěle. Princip<br />
je přitom jednoduchý a prakticky velmi<br />
podobný vyšetření EEG (elektroencefalograf)<br />
prováděnému v nemocnicích. Představme si<br />
tedy oba přístroje, které jsou v současné chvíli<br />
na trhu. Prvním z nich je Neural Impulse<br />
Actuator neboli NIA od společnosti OCZ, tím<br />
druhým je EMOTIV Epoc.<br />
První jmenovaný není žádnou žhavou<br />
novinkou. Od počátku byl vyvíjen jako<br />
herní zařízení, zábavní hardware sloužící<br />
jako nový a atraktivní způsob ovládání her.<br />
Připomíná indiánskou čelenku s několika<br />
kosočtverci v oblasti čela, které zajišťují<br />
odečet mozkových impulzů. OCZ NIA v sobě<br />
vlastně kombinuje hned tři přístroje známé<br />
z lékařství. Prvním je zmíněný EEG, druhým<br />
je EMG (elektromyogram), který snímá<br />
svalové stahy, a posledním je elektrooculogram<br />
snímající pohyby očí. Všechny tři<br />
tyto systémy kombinuje a pomocí speciálního<br />
softwaru dokáže určité mozkové<br />
vlny či svalové kontrakce přiřadit k určitým<br />
počítačovým příkazům, obvykle k jednotlivým<br />
klávesám. Tímto způsobem lze počítač<br />
„naučit“, aby na pouhé pomyšlení či svalový<br />
pohyb prováděl jednoduché příkazy, které<br />
obvykle ovládáme například klávesnicí nebo<br />
stiskem tlačítka myši.<br />
Druhé zařízení – EMOTIV Epoc – je dvakrát<br />
dražší, ale také mnohem ambicióznější<br />
co do využití samotné technologie EEG a jí<br />
podobných pro ovládání počítačů a počítačových<br />
programů. Epoc vypadá trochu jinak<br />
než výše představený OCZ NIA – více než čelenku<br />
připomíná částečně skelet přilby, ze<br />
které vystupují ramena s elektrodami.<br />
Zařízení je ale oproti produktu OCZ, jak<br />
už napovídá cena, mířeno profesionálněji.<br />
Není primárně určeno na hry, ale na širší komerční<br />
a masové využití v mnoha oblastech.<br />
Společnost EMOTIV totiž kromě zařízení samotného<br />
nabízí speciální aplikaci a systém<br />
pro vývojáře, kteří tak mohou produkovat<br />
programy využívající technologie samotného<br />
zařízení. K dispozici je v současné době<br />
prohlížeč obrázků a fotografií, který naplno<br />
využívá síly myšlenkové kontroly. Kromě<br />
zmíněných aplikací pro vývojáře nabízí<br />
firma i různé programy pro výzkum a vývoj,<br />
což požene možnosti využití samotného zařízení<br />
kupředu. Časem se tak dočkáme další<br />
řady smysluplných programů ovladatelných<br />
právě myšlenkami.<br />
Více na www.muzes.cz<br />
Na vaše dotazy odpovídá<br />
Milan Jursík,<br />
výkonný manažer<br />
marketingu<br />
Poštovní spořitelny.<br />
?<br />
Na českém bankovním trhu existuje<br />
velké množství spořicích produktů.<br />
Jak ale ze všech nabídek vybrat tu<br />
nejvhodnější?<br />
Nabídka spořicích produktů je skutečně<br />
široká a není jednoduché se v ní správně<br />
orientovat. Jako první krok bych doporučil<br />
zvážit, co od spoření očekáváte a jak<br />
vlastně chcete s penězi nakládat. Díky<br />
tomu si ujasníte, jaké parametry jsou pro<br />
vás u spořicího produktu důležité. Pokud<br />
totiž máte pocit, že byste peníze mohl<br />
v budoucnu rychle potřebovat, je potřeba<br />
zvolit jiné řešení.<br />
Pokud nechcete své finance jen nechat<br />
ležet na běžném účtu a chcete je zhodnotit<br />
s tím, že je ale potřebujete mít kdykoli<br />
k dispozici, doporučuji uložit je na spořicí<br />
účet. Ideálně by měl nabízet dobrou úrokovou<br />
sazbu, snadné ovládání přes internetové<br />
bankovnictví a především možnost<br />
peníze kdykoli bez poplatku vybrat.<br />
Pokud preferujete jistotu a jste<br />
přesvědčen o tom, že vám nevadí uložit<br />
peníze na delší dobu, měl byste se zamyslet<br />
nad využitím termínovaných vkladů.<br />
Jejich výhodou je garantovaná úroková<br />
sazba.<br />
Chtěla bych vnukovi založit účet<br />
a spořit mu na něj. Je to ale možné,<br />
? aniž bych to musela řešit s dcerou<br />
nebo zetěm?<br />
Z legislativních důvodů je při zřizování<br />
jakéhokoliv bankovního produktu pro nezletilé<br />
vždy nutná přítomnost zákonného<br />
zástupce, v tomto případě tedy rodiče<br />
dítěte.<br />
Ideální volbou jsou dětské spořicí účty.<br />
U většiny bank jsou zřizovány k běžnému<br />
účtu, u některých je lze založit zcela<br />
samostatně, a dokonce nemají žádnou<br />
výpovědní lhůtu, takže jsou peníze<br />
k dispozici, kdykoliv je potřeba. Příkladem<br />
může být Era První konto, které je<br />
určeno přímo ke spoření pro děti. Vedení<br />
konta i veškeré vklady na něj jsou zdarma<br />
a díky dobrému úroku se peníze výhodně<br />
zhodnocují, což lze jednoduše sledovat<br />
přes internetové bankovnictví.<br />
Rodiče navíc mohou po dosažení 10<br />
let věku dítěte převést část peněz na Era<br />
osobní účet. Formou kapesného tak<br />
rodiče mohou dát k dispozici část naspořených<br />
financí a učit tak svého potomka<br />
samostatnému hospodaření s penězi.<br />
Pokud máte jakýkoliv<br />
dotaz na Milana Jursíka<br />
z Poštovní spořitelny,<br />
napište jej na adresu info@ muzes.cz<br />
nebo Redakce časopisu Můžeš,<br />
Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
24<br />
AUTO-MOTO<br />
Jak myslí<br />
na vozíčkáře<br />
Volkswagen<br />
Nabídka Volkswagenu pro handicapované motoristy<br />
je obsáhlá, má však jednu chybu. Katalog úprav<br />
existuje jen v němčině a na německých internetových<br />
stránkách. Je ale možné vybrat si u kteréhokoliv<br />
dealera německé značky v Česku.<br />
Plošina<br />
sloužící<br />
k nájezdu<br />
vozíku<br />
do zadní části<br />
vozu dokáže<br />
zpříjemnit<br />
život jak<br />
vozíčkáři, tak<br />
asistentovi.<br />
Text: Petr Buček<br />
Foto: autor, Volkswagen<br />
Sedmnáctistránkový katalog představuje<br />
úpravy auta od přestavby<br />
na ruční ovládání přes přemístění<br />
pedálů až po otočná sedadla nebo<br />
upravený posilovač řízení.<br />
Počtou si v něm bohužel jen<br />
zdatní němčináři. Vše je přehledně<br />
doplněno o možnosti vestavby té které pomůcky<br />
do konkrétního modelu Volkswagenu.<br />
Automobilka nabízí doplňky pro handicapované<br />
k více než desítce svých modelů.<br />
Katalog představuje možnosti úpravy jak<br />
malých a cenově nejdostupnějších modelů<br />
Polo, pokračuje přes další modely a sahá<br />
až po terénní touaregy v ceně přes milion<br />
korun.<br />
„Je to moc pěkný katalog. Takhle ucelený<br />
jsem tady ještě neviděl,“ říká Martin Kovář,<br />
řidič na vozíčku. A přidává svůj soukromý<br />
tip: „Osobně bych si do Německa pro takové<br />
auto spíš dojel. Kupuju tam auta pravidelně,<br />
protože tím ušetřím.“<br />
Handicapovaní mohou kamkoliv<br />
Zájemce o auto s logem Volkswagenu může<br />
v Česku vyrazit ke kterémukoliv dealero-<br />
můžeš / číslo 11 - 2010<br />
Sklopný přídavný sedák usnadňuje<br />
nástup i výstup handicapovanému řidiči.<br />
vi těchto vozů. Žádný z nich se vyloženě<br />
na auta upravená pro lidi s postižením nezaměřuje.<br />
„Klient může navštívit jakoukoliv<br />
prodejnu Volkswagen,“ uvádí Lukáš Novák,<br />
mluvčí Volkswagenu.<br />
Určitého zklamání se handicapovaný<br />
řidič dočká, když si při hledání katalogu<br />
na německých webových stránkách všimne<br />
poznámky, že tamní postižení dostanou<br />
na nákup nového auta rovnou od výrobce<br />
vozu slevu 15 procent.<br />
Příspěvek Volkswagenu v Česku je totiž<br />
nižší. „Import Volkswagen Group nabízí<br />
ZTP klientům podporu ve výši tří procent,<br />
prodejce se dále může dostat na slevu až 12<br />
procent,“ říká Lukáš Novák.<br />
Přestavba přes katalog či firmu<br />
Přestože zmiňovaný katalog vypracovaný<br />
automobilkou v Německu nemá svůj český<br />
protějšek, neměli by zůstat zdejší zákazníci<br />
o tuto nabídku ochuzeni. „Vše by se z tohoto<br />
katalogu mělo dát individuálně objednat,<br />
nicméně lokalizovanou nabídku do češtiny<br />
nemáme,“ připouští Lukáš Novák.<br />
Zákazníkům nezbývá než se k vysněné<br />
přestavbě auta „prokousat“ přes německý<br />
katalog.<br />
Anebo se mohou jako obvykle obrátit<br />
na specializované firmy v Česku, které se
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
25<br />
SLOUPEK<br />
Martina KOVÁŘE<br />
zabývají úpravami aut pro řidiče s handicapem<br />
či převozem postižených.<br />
Tuzemské zastoupení Volkswagenu<br />
přitom žádnou z těchto společností vyloženě<br />
neupřednostňuje. „Nespolupracujeme oficiálně<br />
s žádnou firmou,“ uvádí Lukáš Novák.<br />
Volkswagen má ve svém výrobním<br />
programu velmi širokou paletu aut, a lidé<br />
s postižením tak dostávají široký výběr.<br />
Hlavně vozů s velkým vnitřním prostorem<br />
figuruje v nabídce německé automobilky<br />
hned několik. Například populární model<br />
Golf se vyrábí ve zvýšené verzi Plus, ale také<br />
jako praktické kombi Variant.<br />
Pohodlí a prostor nabízí právě vyjíždějící<br />
nový touran a jeho ještě větší sourozenec<br />
sharan. Větší z obou podzimních novinek<br />
dostává na rozdíl od předchůdce zadní<br />
posuvné dveře. Ty má i Volkswagen Caddy –<br />
auto na pomezí osobního a užitkového vozu.<br />
odkazy<br />
Zklamání se řidič<br />
dočká, když si při<br />
hledání na německých<br />
stránkách všimne<br />
poznámky, že tamní<br />
postižení dostanou<br />
od výrobce slevu<br />
15 procent.<br />
Katalog Mobil mit Volkswagen je ke stažení na www.volkswagen.de, v nabídce<br />
modelů (Modelle) je pak nutné kliknout na odkaz Sonderfahrzeuge. Poté se objeví<br />
stránka s odkazem Fahrhilfen, pod nímž už jsou všechny informace pro postižené<br />
včetně katalogu, který lze stáhnout do počítače.<br />
Lenoši<br />
nám pomáhají<br />
Vždycky, když začnou podzimní plískanice<br />
nebo napadne první rychlý sníh, dojde mi, že<br />
už víc než 20 let nespěchám na hory. Naopak,<br />
jsem pod tíhou vloček nucen uvědomit si vlastní<br />
limity a pod tíhou sněhu, soli a zmrzlých<br />
rukou přízemnost a pinožení vozíčkáře závějí.<br />
A jsem z toho pěkně otrávený.<br />
K tomuto zamyšlení si v autě s pohonem všech<br />
kol quattro nastavím topení v zóně řidiče<br />
na 24 stupňů Celsia, vyhřeju si zadní sklo<br />
a topení do sedáku si dám na dvojku – dělá mi<br />
to dobře na má kvadruplegická záda.<br />
Auto jede, jako by ho okolní podmínky nevzrušovaly,<br />
antiprokluz hlídá trakci, ABS, ASC<br />
nebo snad i XYY hlídají všechno ostatní. Já si<br />
k tomu navolím ještě bigbít nebo se (samozřejmě<br />
jen v zácpě) dívám na televizi. Tu mi zvoní<br />
telefon, automaticky se připojí přes bluetooth<br />
a i v té dopravní mačkanici lze vyřídit pár<br />
pracovních věcí. Dejme tomu, že se takto dá<br />
strávit v autě příjemný čas.<br />
Koneckonců rozvoj technologií a rozvoj lenosti<br />
řidičů – i běhajících – nám velmi nahrává: vezměte<br />
si ten úžasný rozvoj různých inteligentních<br />
převodovek, dvouspojkových systémů. Je<br />
fajn, když zrovna stojím v kopci a nemusím<br />
přemýšlet nad brzděním a plynulým rozjezdem.<br />
O tom se panu Stránskému – to byl jeden<br />
z výjimečných konstruktérů ručního řízení pro<br />
invalidy – mezi jeho pákami ani nezdálo.<br />
Teď jsem zabloudil a hle – nejenže mi bába<br />
z navigace hned urputně opakuje, abych se<br />
otočil. Vidím to i na skle před sebou, projektor<br />
mi ukazuje cestu v zorném poli řidiče a auto<br />
samozřejmě chce zase jet něco vyměnit, píše se<br />
na tom skle.<br />
Ignoruju to, jako obvykle, a dál rozjímám<br />
o tom, že se dá zima takto přetrpět. Mám<br />
hlad, ale nechce se mi do nepohody. A hele,<br />
další výmysl pro lenivé: drive-in. To přece<br />
musel vyprojektovat další lenoch – nebo že by<br />
člověk s handicapem?<br />
A že ona ta lenost bude taky handicap, to je<br />
super, jen ať je líných čím dál víc, říkám si.<br />
Ať vymýšlejí víc těchto technologií a úlev pro<br />
líné řidiče. To se nám, šoférům s handicapem,<br />
moc líbí! My jsme vlastně totiž ti nejlínější ze<br />
všech.<br />
Cpu se kuřetem, auto hrabe první břečku,<br />
hledám místo pro parkování. Nejlépe<br />
v podzemních garážích, tam obvykle nesněží.<br />
Najednou začne zase něco blikat – battery low,<br />
píše se všude na displejích. A sakra, alternátor<br />
nedobíjí, to by mohl být se všemi vymoženostmi<br />
rychlý konec – a napadá mne taky spousta<br />
přísloví o lenosti, tak rychle z auta ven!<br />
Autor je bývalý automobilový závodník,<br />
člen rady Konta bariéry.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
300 kilo<br />
26<br />
Svatojakubská pouť<br />
s dcer<br />
Nevzdala to. A dokazuje,<br />
že s dceřiným velkým<br />
handicapem se dá žít,<br />
že není třeba plakat.<br />
Lída Harcubová stojí už<br />
26 let vedle své těžce<br />
postižené dcery Marušky.<br />
A dokázaly nemožné:<br />
cestují po celém světě,<br />
letos dokonce absolvovaly<br />
300kilometrovou<br />
svatojakubskou pouť.<br />
Text: Petr Buček<br />
Foto: tomáš roba<br />
Maruška je doma obklopena rodinou, na cestách bývá jen s maminkou.<br />
Když bylo Marušce víc než tři<br />
čtvrtě roku, lékaři potvrdili<br />
nejtěžší formu dětské mozkové<br />
obrny, spastickou kvadruparézu.<br />
Marie je na invalidním vozíku,<br />
má všechny čtyři končetiny<br />
postižené, jen levá ruka je na tom<br />
o trochu lépe: udrží v ní tužku nebo lžičku,<br />
dokáže psát jedním prstem na počítači. Matka<br />
se o ni stará 24 hodin denně. Budí se s ní,<br />
když jí spadne noha z postele, nosí ji na záchod,<br />
koupe, obléká, češe, vaří jí. „Dlouho<br />
jsem si nechtěla připustit, že vytoužená<br />
dcera nebude chodit. Když jsem si to začala<br />
s konečnou platností uvědomovat, neměla<br />
jsem na smutnění čas. Měla jsem ještě dva<br />
syny a ti museli normálně žít. Nikdy jsem<br />
proto ani neplakala, vzala jsem to tak, že tak<br />
to má být,“ říká 58letá Lída Harcubová.<br />
S Maruškou dokázaly nemožné. Sjezdily<br />
celý svět a letos si troufly na pořádné sous-<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
27<br />
Celá cesta je vlastně o tom, že jdete a jdete<br />
a lidé, které potkáváte, si s vámi povídají, otevřou<br />
se, setkáte se tu se spoustou nevšedních<br />
osudů. „Seznámili jsme se s lidmi z mnoha<br />
míst světa. Mluvila jsem celou dobu anglicky<br />
a bylo to všechno zvláštní, nové, úplně senzační.<br />
Kanada, Irsko, Francie, Austrálie, Jihoafrická<br />
republika, Japonsko, Dánsko, Korea, Hradec<br />
Králové, Nový Zéland, Srbsko, Rakousko,<br />
Španělsko, Anglie – odtud byli poutníci, se<br />
kterými jsme skoro měsíc tvořily to krásné<br />
přátelské společenství,“ říká Maruška.<br />
Svatojakubská pouť ve Španělsku ovšem<br />
není jedinou cestou, kterou spolu matka<br />
s dcerou podnikly. Itálie, Řecko, Nizozemmetrů<br />
ou na vozíčku<br />
to: na svatojakubskou poutní cestu, Camino<br />
Frances. Ta vede severem Španělska, začíná<br />
v Pyrenejích, ve francouzském městě St.<br />
Jean-Pied-de-Port, pokračuje španělským<br />
venkovem přes pár větších měst a končí<br />
v Santiagu de Compostela. Tady v katedrále<br />
leží ve stříbrném relikviáři ostatky apoštola<br />
Jakuba. Svatojakubská cesta je jednou ze tří<br />
poutních cest křesťanů: první končí v Římě,<br />
druhá v Jeruzalémě a třetí v Santiagu.<br />
Něco o svatojakubské pouti<br />
Absolvují ji tisíce lidí z celého světa.<br />
Vozíčkářů asi není moc, v 22 ubytovnách,<br />
kde ženy spaly, byla za celá léta jediným<br />
poutníkem na vozíčku Marie Harcubová<br />
z Harrachova. „Byly jsme velká atrakce. Dokonce<br />
na nás v jednom deštivém úseku číhal<br />
fotograf místních novin. Později nám fotku<br />
zaslal domů,“ říká Maruščina maminka.<br />
Když ostatní poutníky zdravily poutnickým<br />
pozdravem Buen camino, koukali na ně<br />
někdy s nedůvěrou. „Vozíčkářka a peregrino<br />
(poutnice)?“ Uvěřili, až se ujistili, že mají<br />
na batohu tradiční svatojakubskou mušli.<br />
Lída s Maruškou si z 800 kilometrů dlouhé<br />
pouti vybraly jako výchozí bod město<br />
León. Putovaly skoro měsíc a urazily trasu<br />
dlouhou takřka 300 kilometrů.<br />
Běžný poutník denně ujde dvacet pětadvacet<br />
kilometrů, Maruška s mámou si určily<br />
denní limit mezi deseti až patnácti kilometry.<br />
To podle terénu, jakým cesta vedla. S Maruškou<br />
jí v těžkých úsecích ostatní pomáhali<br />
poutníci. „Lidé si cestou povídají, setkáte se<br />
tady se spoustou osudů a lidských příběhů,<br />
všichni si jsou nápomocni, důvěřují si, byli<br />
jsme jako velká rodina,“ uvádí matka. „Měla<br />
bych být po té pouti vyčerpaná a zničená, já<br />
jsem ve skutečnosti nabrala spoustu energie,“<br />
dodává Lída. Pět dnů šly v nepřetržitém dešti,<br />
jindy bylo vedro k padnutí – přesto obě ženy<br />
každé ráno za svítání vycházely z ubytovny<br />
a podle žlutých šipek, milníků a svatojakubských<br />
mušlí pokračovaly ve své pouti. „Jsem<br />
ráda, že mě mamka na tu úžasnou a těžkou<br />
cestu vzala,“ říká Marie. „Dala mi poznání,<br />
že ač miluji počítač, dá se žít skromněji: bez<br />
techniky, blíž lidem, přírodě a že jsme hodně<br />
rozmazlení.“<br />
Spí se v poutnických ubytovnách – v ložnicích<br />
pro dvacet i třicet poutníků, které<br />
nenabízejí žádný komfort. Sprchy a WC,<br />
kuchyňka, někdy pračka i sušička. Jinde si<br />
perete ručně, a když nemáte vlastní šňůru<br />
a kolíčky, máte smůlu.<br />
Co předcházelo svatojakubské pouti<br />
Cestou do Santiaga<br />
míjejí poutníci historické stavby.<br />
Celá cesta je vlastně o tom, že jdete<br />
a jdete a lidé, které potkáváte, si<br />
s vámi povídají, otevřou se, setkáte<br />
se tu se spoustou nevšedních osudů.<br />
sko, Anglie, Thajsko, Švýcarsko, jižní Francie,<br />
Irsko, Rio de Janeiro… a další místa. To<br />
všechno procestovaly.<br />
Začalo to před deseti lety. Tomáš, Maruščin<br />
bratr, pracoval jako au-pair v Anglii jižně<br />
od Londýna. „Holky“ se za ním vypravily<br />
na výlet. „Tam jsem si uvědomila, že postižená<br />
Maruška, ač chytrá, nemá stejné šance.<br />
Začala jsem hledat sponzory a školu, kde by<br />
mohla dcera v Británii studovat angličtinu,“<br />
vypráví, jak začala jejich cesta po světě.<br />
V anglické škole udělala testy, ale nakonec<br />
ji odmítli, škola nebyla bezbariérová. Česká<br />
agentura měla nápad: „A nechcete zkusit<br />
Ameriku? Ta je na vozíčkáře připravená.“<br />
Vyšlo to! Obě ženy strávily rok v Americe,<br />
Maruška studovala poslední ročník high<br />
school a po roce přečetla svoje první tři knížky<br />
v originále a mluvila plynule anglicky. Pak<br />
ji máma vozila rok na jazykovku do Liberce,<br />
poté pět let každou sobotu do Jablonce nad<br />
Nisou na obchodní akademii (do školy vedly<br />
jen tři schody). „Nemohla jsem, kromě devíti<br />
let, kdy byla Maruška na základce, kde jsem<br />
pracovala jako vedoucí jídelny, chodit do práce,“<br />
říká matka.<br />
V USA zjistily, jak je cestování s vozíčkem<br />
vlastně snadné. Pobyly dvakrát pár dnů<br />
v New Yorku, obdivovaly Jižní Karolínu,<br />
Washington, D. C., Williamsburg a projely<br />
několik měst ve Virginii. Uvědomily si, že to<br />
zvládají, a začaly plánovat další výlety.<br />
„Po návratu ze Spojených států se<br />
náhodou seznámily s textařem Michalem<br />
Horáčkem. Ten Marušce nabídl, že jí splní<br />
přání. A že je buddhistka, vybrala si návštěvu<br />
Thajska. Nadchli je milí lidé, příroda,<br />
historie i překrásné moře. „Thajci jsou malí,<br />
nemají tolik síly. V Česku Marušku s vozíkem<br />
popadnou dva chlapi, v Thajsku museli čtyři.<br />
Ale všichni pořád s úsměvem opakovali: No<br />
problem.“<br />
Více na www.muzes.cz<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
28<br />
Rovnocenná alternativa ústavu<br />
Rolnička<br />
roste s klienty<br />
Diakonia je řecký pojem pro službu. Soběslavské<br />
středisko Rolnička, jehož zřizovatelem je Diakonie<br />
Českobratrské církve evangelické, jej naplňuje<br />
bezezbytku. Jeho heslem je: „Jsme rozdílní,<br />
ale patříme k sobě.“<br />
ROLNIČKA<br />
je velká rodina,<br />
kterou tvoří<br />
nejen šest desítek<br />
klientů, ale i jejich<br />
rodiny, přátelé<br />
a komunita<br />
Českobratrské<br />
církve<br />
evangelické.<br />
Text: Radka Potměšilová<br />
Foto: archiv<br />
Do Rolničky se chodí do školy,<br />
do práce, po zaměstnání se tu<br />
lidé setkávají. Jediný rozdíl<br />
je, že její klienti mají mentální<br />
nebo kombinované postižení.<br />
Přesto mohou díky Rolničce žít<br />
běžný život s rodinou a přáteli.<br />
Třeba dnes většina z nich odjela na návštěvu<br />
Jindřichova Hradce.<br />
Také proto je budova s chráněnými dílnami,<br />
denním centrem a čajovnou nezvykle<br />
tichá. Ředitel Karel Novák ještě před chvílí<br />
řešil něco s vedoucí služby nahoře v denní<br />
místnosti pro dospělé. U dlouhého stolu<br />
spolu s ním seděly i dvě klientky a pily čaj.<br />
Karel Novák působí dojmem člověka, který<br />
neztrácí čas.<br />
Jsme alternativou ústavu<br />
To už sedíme v útulné čajovně, kde to<br />
vypadá jako v babiččině pokoji. Objednávku<br />
tu napíšete na papír a obsluha z řad klientů<br />
vám donese všechno, co chcete.<br />
Středisko Rolnička začalo fungovat<br />
v roce 1994 s dvanácti dětmi s mentálním<br />
a kombinovaným postižením ze Soběslavi.<br />
Jeho základní filozofií je provázet ty, kteří to<br />
potřebují, všemi etapami života, aby mohli<br />
v dětství i dospělosti žít v sepětí s rodinou,<br />
přáteli i širší komunitou. Když tedy původní<br />
děti začaly odrůstat, Rolnička jim postupně<br />
nabízela další možnosti – praktickou školu,<br />
chráněné pracoviště, denní stacionář pro<br />
dospělé, chráněné bydlení. Teď má klientů<br />
s postižením šest desítek z celého okresu<br />
Tábor, ale ve skutečnosti svou pomoc nabízí<br />
dalším desítkám jejich rodinných příslušníků.<br />
Sídlí ve dvou budovách, kromě zmíněného<br />
centra pro dospělé má ještě přízemní<br />
objekt se speciálními školami a denním<br />
centrem pro děti na druhém konci města.<br />
„Měli bychom být rovnocennou alternativou<br />
ústavu. Pracujeme s rodinami, které<br />
chtějí mít své děti doma a mohou pro ně<br />
udělat maximum. Někdy je umístění jejich<br />
dítěte v týdenním nebo celoročním zařízení<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
29<br />
BUDOVA centra pro dospělé klienty<br />
je chloubou Rolničky. Rekonstrukce<br />
byla dokončena teprve nedávno.<br />
info<br />
Středisko Rolnička<br />
Středisko Rolnička, církevní právnická<br />
osoba, je typem neziskové organizace,<br />
která nabízí zejména sociální služby<br />
dětem a dospělým lidem s mentálním<br />
a kombinovaným postižením ve věku<br />
od tří let z táborského regionu. Jednotlivé<br />
služby individuálně přizpůsobuje potřebám<br />
klientům. Rolnička podporuje přirozené<br />
a nenásilné začlenění lidí s postižením<br />
do života většinové společnosti. Jako<br />
jedno ze středisek Diakonie Českobratrské<br />
církve evangelické s vlastní právní subjektivitou<br />
byla Rolnička založena na podzim<br />
roku 1993 skupinou rodičů a členů sboru<br />
ČCE. Činnost byla zahájena v lednu 1994<br />
otevřením denního centra pro 12 dětí<br />
s postižením ze Soběslavi. Dnes navštěvuje<br />
Rolničku více než 60 dětí i dospělých<br />
s postižením z celého Táborska.<br />
nutné, ale my jim to pomůžeme alespoň<br />
oddálit,“ říká Karel Novák. „Podle potřeb<br />
našich klientů se také rozvíjíme. V našem<br />
případě za námi však nepřijdou sami, že<br />
potřebují nějakou sociální službu. Komunikujeme<br />
především s rodiči, víme, jakou<br />
konkrétní pomoc potřebují. Máme vůči<br />
nim odpovědnost. Vidíme jejich problémy,<br />
známe možnosti naší organizace a zatím se<br />
vždy dala najít cesta, jak nabídnout nějaké<br />
řešení.“<br />
Jenže od plánů je vždycky ten nejtěžší<br />
krok směrem k získání peněz na jejich<br />
uskutečnění. Roční rozpočet Rolničky je<br />
asi 13 milionů korun. Dotace ministerstva<br />
práce a sociálních věcí na sociální služby je<br />
významná, ale doteď stačila tak na provoz.<br />
Teď už ani to ne.<br />
Chci bydlet sám<br />
Pracujeme s rodinami, které chtějí<br />
mít své děti doma a mohou pro ně<br />
udělat maximum.<br />
Rolnička má naštěstí podporu svého zřizovatele,<br />
Diakonie Českobratrské církve evangelické.<br />
Díky ní například loni sehnala peníze<br />
na koupi bezbariérového družstevního bytu,<br />
kde provozuje chráněné bydlení. Byl náhle<br />
na prodej a podobná příležitost by se nemusela<br />
opakovat. Je totiž ve stejné ulici, přímo<br />
proti budově s chráněnými dílnami a denním<br />
centrem pro dospělé.<br />
Chráněné bydlení Rolnička zavedla jako<br />
první organizace v okrese Tábor. Zkušenosti<br />
její zaměstnanci sbírali u rakouské diakonie.<br />
Tam zjistili, že i lidé s těžkým mentálním<br />
postižením mohou žít samostatně uprostřed<br />
města v malých komunitách s nezbytnou<br />
asistencí a nemusí být vytlačováni do ústavů<br />
někde na okraji.<br />
Původně vznikl přímo v podkroví hlavního<br />
sídla Rolničky byt s velkým obytným<br />
prostorem a šesti ložnicemi. Postupně se<br />
však ukázalo, že skupina šesti klientů umí<br />
víc, než kdo původně čekal a než si vůbec<br />
uměly představit jejich rodiny. Teď má<br />
Rolnička dva byty v běžné zástavbě, jeden<br />
vlastní a jeden najatý.<br />
Jenže úvahy, které vzápětí nad problematikou<br />
chráněného bydlení rozvine, už tak<br />
veselé nejsou. Tato oblast sociálních služeb<br />
není státem příliš podporovaná. V ústavech<br />
žijí lidé, kteří jsou sice zbaveni právní způsobilosti,<br />
ale kteří by byli schopni v chráněných<br />
podmínkách fungovat samostatně.<br />
Jenže za nimi nestojí nikdo, kdo by měl<br />
zájem jim to umožnit – ani rodina, ani třeba<br />
obec, kde mají trvalé bydliště. Naopak zájem<br />
většinové společnosti je nechat je v ústavu,<br />
což je finančně i organizačně méně náročné.<br />
Pravda také je, že čtyřicetiletý člověk<br />
s mentálním postižením, který žije celý život<br />
v ústavu, se na nové podmínky už není schopen<br />
adaptovat a přechod do samostatného<br />
bydlení, byť s asistencí, by nezvládl.<br />
Více na www.muzes.cz<br />
odkazy<br />
www.rolnicka.cz<br />
www.diakoniecce.cz<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
30<br />
PORADNA<br />
Nový byt přináší<br />
i starosti s plošinou<br />
Dotazy se tentokrát týkají<br />
bezbariérových úprav, výše příspěvku<br />
na provoz motorového<br />
vozidla a invalidních důchodů.<br />
?Jaký je, prosím, postup v následující<br />
situaci: Koupili jsme s manželkou<br />
byt v osobním vlastnictví v bytovém<br />
domě. Bytovka (a pozemek kolem)<br />
patří družstvu. Potřebujeme zřídit plošinu<br />
u vstupu. Musí se tedy vybudovat přístup<br />
k plošině napojený na stávající chodník,<br />
zřídit elektroinstalaci atd. Co musíme<br />
podniknout?<br />
Odpověď: Pokud pozemek, na kterém bude<br />
umístěna plošina, patří skutečně družstvu,<br />
pak bude nutné mít pouze uzavřenou<br />
smlouvu přímo s družstvem. Jedná se<br />
o smlouvu, která vám umožní zřídit plošinu<br />
na pozemku družstva, smlouva pak upravuje<br />
případné další podmínky majitele pozemku.<br />
Dále se řeší napojení a odběr elektrické<br />
energie. Většinou je uzavřena mezi uživatelem<br />
plošiny a družstvem dohoda na odběr<br />
energie a je stanovena výše měsíční splátky<br />
na provoz plošiny. Pokud zřízení plošiny<br />
vyžaduje další stavební úpravy, například<br />
vybudování zpevněné plochy pro napojení<br />
na chodník apod., doporučuji se obrátit<br />
na příslušný stavební úřad. Pokud bude<br />
rozsah stavebních prací vyžadovat ohlášení<br />
stavby, na stavebním úřadě vám jistě řeknou,<br />
co budete k jeho vyřízení potřebovat.<br />
?Jsem držitelkou ZTP a prosím o informaci,<br />
zda příspěvek na provoz<br />
motorového vozidla bude v roce 2011<br />
vrácen na původní výši, neboť snížení<br />
o 50 % u ZTP a 20 % u ZTP/P mělo platit<br />
pouze pro rok 2010.<br />
Odpověď: Pravidelně sledujeme připravované<br />
novely zákonů, nicméně v současné<br />
době ještě není známo, zda se do konce roku<br />
opětovně změní vyhláška č. 182/1991 Sb.,<br />
o provádění sociálního zabezpečení, která<br />
příspěvek na provoz motorového vozidla<br />
stanovuje.<br />
V současné chvíli je účinné znění, které<br />
se nachází v § 36a: Na rok 2010 činí výše pří-<br />
můžeš / číslo 11 - 2010<br />
spěvku na provoz motorového vozidla pro občany,<br />
jejichž zdravotní postižení odůvodňuje<br />
přiznání mimořádných výhod pro těžce zdravotně<br />
postižené občany III. stupně, 3360 Kč<br />
u jednostopého vozidla a 7920 Kč u ostat ních<br />
vozidel a pro občany, jejichž zdravotní postižení<br />
odůvodňuje přiznání mimořádných výhod<br />
pro těžce zdravotně postižené občany<br />
II. stupně, 1150 Kč u jednostopého vozidla<br />
a 3000 Kč u ostatních vozidel. Ustanovení<br />
§ 36 odst. 4 věty druhé platí obdobně. Občanu<br />
uvedenému ve větě první se výše příspěvku<br />
na provoz motorového vozidla vyplaceného<br />
na rok 2010 zvýší podle § 36 odst. 5, jestliže<br />
v roce 2010 ujede ze závažných důvodů více<br />
než 7000 km.<br />
Pokud by tedy zákonodárci chtěli snížení<br />
příspěvku ponechat i na rok 2011, museli<br />
by opětovně vyhlášku novelizovat. Sledujte<br />
prosím novinky na webu www.vozickar.<br />
com, kde vždy uveřejňujeme změny v legislativě.<br />
?V únoru mi byl odebrán plný invalidní<br />
důchod. Chtěla bych vás poprosit<br />
o informaci, zda a za jakou dobu si<br />
mohu podat novou žádost o přiznání<br />
důchodu.<br />
Odpověď: Zákonem není stanovena<br />
žádná lhůta, kterou je třeba dodržet, aby<br />
bylo možné opětovně požádat o invalidní<br />
důchod. Smysl to má však především<br />
v případě, že se zhoršil váš zdravotní<br />
stav, případně máte nějaké nové lékařské<br />
zprávy, protože váš nárok bude zřejmě<br />
opět posuzovat lékař, který vám invalidní<br />
důchod odebral.<br />
V případě odebrání invalidního důchodu<br />
spíše doporučuji využít opravný prostředek,<br />
tedy námitku, v rámci které bude<br />
vaše snížení pracovní schopnosti posuzovat<br />
jiný lékař. Námitka se podává k ČSSZ<br />
prostřednictvím orgánu, který rozhodl<br />
o odebrání důchodu, a to do třiceti dnů<br />
od data doručení rozhodnutí o odebrání<br />
invalidního důchodu.<br />
Ve vašem případě je tedy nyní nutné<br />
podat nejdříve novou žádost o invalidní důchod<br />
(lhůta na podání námitky již od února<br />
vypršela) a v případě nepřiznání důchodu<br />
spíše než novou žádost využijte námitku,<br />
zvýšíte tak pravděpodobnost přiznání invalidního<br />
důchodu.<br />
Na vaše dotazy odpovídají<br />
pracovníci Poradny pro život s postižením<br />
www.ligavozic.cz.
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
31<br />
Divadelní pouť bez bariér<br />
Jana Pithartová:<br />
Diváci zažili něco, co si ani<br />
nedovedli představit<br />
Z Divadelní pouti bez bariér, kterou uspořádalo Divadlo loutek<br />
Ostrava, odcházeli diváci v šoku. Netušili, jak vypadá společné<br />
představení handicapovaných a zdravých herců. Dramaturgyně Jana<br />
Pithartová, která vše připravila mj. s Nadací OKD, zářila uspokojením.<br />
Text: Martina Bedrnová<br />
Foto: archiv<br />
Festival probíhal převážně v prostorách<br />
ostravského Divadla loutek. Znamená<br />
to, že představení jsou zaměřena výhradně<br />
na dětské publikum?<br />
Ne, čtyři večerní představení a k tomu ještě<br />
několik pořadů bylo určeno dospělým divákům<br />
a mládeži. Stejně jako v našem vlastním<br />
repertoáru mají své místo i inscenace<br />
pro večerní, tedy „odrostlé“ publikum.<br />
Jakou má festival návštěvnost a kdo<br />
na představení chodí? Jsou mezi diváky<br />
handicapovaní?<br />
Jednotlivá představení mají podle zaměření<br />
a tématu své cílové skupiny a do některých<br />
z nich samozřejmě patří diváci se zdravotním<br />
postižením. Dětská představení byla<br />
vyprodaná. Program pro dospělé jsme<br />
do festivalu zařadili poprvé a musíme diváky<br />
ještě hodně učit, že se u nás nehraje jen<br />
pro děti.<br />
Z programu je jasné, že divadelní<br />
soubory jsou z celé republiky. Jak je<br />
vybíráte? Přijíždějí soubory, které se<br />
zúčastňují každoročně?<br />
Výběr představení je permanentní průzkum<br />
divadelních vod. Když se dozvíme o nějaké<br />
nové inscenaci, která by se na festival hodila,<br />
jedeme se na ni podívat nebo požádáme<br />
o záznam. Letos jsme zaměření festivalu<br />
tematicky rozšířili, ale třeba právě s ostravským<br />
tanečním souborem Setkání, který vás<br />
nadchl, spolupracujeme už několik let.<br />
Jaká představení mají u diváků největší<br />
úspěch?<br />
Na to nedovedu odpovědět. Nejvíc vidět,<br />
pocítit se dá úspěch u dětských představení,<br />
protože děti reagují spontánně. Největší<br />
obdiv vzbuzuje asi zmíněný soubor Setkání,<br />
protože diváci zažijí něco, co by si nikdy neuměli<br />
představit. Ale své diváky a nadšený<br />
ohlas si našla všechna představení.<br />
Přestože festival trvá necelý týden,<br />
předchází mu jistě spousta práce.<br />
Jak taková příprava vypadá a jak<br />
dlouho dopředu všechno plánujete?<br />
Kolik lidí se na realizaci festivalu<br />
podílí?<br />
Jak jsem již řekla, příprava festivalu je průběžný,<br />
ustavičný proces. A na jeho realizaci<br />
se podílí celé divadlo.<br />
Nelze opominout pravděpodobně nejdůležitější<br />
část festivalu a to je financování.<br />
Jak a kde sháníte peníze?<br />
Největší měrou a při každém ročníku nám<br />
přispívá statutární město Ostrava, Moravskoslezský<br />
kraj, Ministerstvo kultury ČR,<br />
Úřad městského obvodu Moravská Ostrava<br />
a Přívoz. Letošní ročník dále podpořili<br />
sponzoři RWE, Nadace ČEZ a Nadace OKD<br />
a Pojišťovna VZP.<br />
Vystoupení tanečního souboru<br />
Setkání způsobilo, že někteří diváci<br />
odcházeli z představení se slzami v očích.<br />
Zdraví i handicapovaní herci<br />
byli prostě skvělí.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
32<br />
TEST<br />
Nový polštář<br />
očima vozíčkáře<br />
Dostalo se mi cti vyzkoušet nový produkt na trhu, a to<br />
polštářek cuddle buddy. Co to vlastně je? I tuhle otázku<br />
jsem si okamžitě položil, i když se u polštáře nalézal malý<br />
propagační leták, který mě ovšem nijak neuspokojil,<br />
a proto jsem zapátral v internetové studnici informací.<br />
Text: Rostislav Čichoň<br />
Foto: archiv<br />
Údajně se má jednat o antistresový<br />
polštářek, hit z Austrálie<br />
a Nového Zélandu, který<br />
právě dorazil k nám do České<br />
republiky. Jádro – vnitřní náplň<br />
– tvoří 100% polyester, který<br />
je ve formě velikosti malých<br />
zrnek ještě plasticky upraven kaučukem,<br />
a proto se jedná o fyziologicky nezávadný<br />
materiál, který je možno používat i v potravinářství<br />
a jeho možná hygienická údržba je<br />
praní za studena do 30 °C. Potah polštáře je<br />
látka, kterou tvoří z 83 % polyester a ze 17 %<br />
spandex, což vytváří elastickou pružnost<br />
polštářové látky. Kombinací takovýchto<br />
materiálů vznikl opravdu jedinečný polštář,<br />
který má schopnost vytvářet dosti příjemné<br />
pocity pro naši pokožku a tělo.<br />
Polštáře cuddle buddy mají několik tvarů,<br />
a tak je důležité vyzkoušet,<br />
jaký je k čemu vhodný.<br />
Jedna z jeho hlavních předností je, že<br />
při přesunu kuliček do námi požadovaného<br />
tvaru nevydává nepříjemný šustící zvuk jako<br />
polštářky plněné polystyrenovými kuličkami,<br />
které již určitě znáte z našeho trhu.<br />
Druhá přednost spočívá v tom, že umí<br />
zvolna odvádět teplo z našeho těla v místě<br />
kontaktu s naší pokožkou, což zabraňuje<br />
nežádoucímu lokálnímu pocení kůže, jak<br />
jistě někteří zažili právě u polštářů s polystyrenovou<br />
výplní.<br />
Elastický potah polštáře umožňuje při<br />
jeho formování dosažení neskutečných<br />
tvarů a díky elastičnosti potahu se nevytvářejí<br />
nežádoucí ohyby látky, které nám pak<br />
způsobují přinejmenším nežádoucí pocity<br />
otlaků. V tuto chvíli musím upozornit, že<br />
se opravdu jedná o novou kompenzační<br />
pomůcku, která může sloužit proti vytváření<br />
otlaku na exponovaných místech našeho<br />
těla, což zná spousta vozíčkářů pod názvem<br />
dekubity. Díky<br />
lepší vzdušnosti materiálu a příjemnému<br />
pocitu na kůži ho spousta vozíčkářů vymění<br />
za neprodyšné molitanové nebo latexové<br />
antidekubitní podložky.<br />
Jednou velkou nevýhodou u tohoto polštáře<br />
s elastickým povlakem je, že pokud má<br />
vozíčkář spasmy a ty vytvoří tlak na polštář,<br />
dojde k vytlačení polštářové výplně do stran<br />
a v místě vytvořeného tlaku pak nezbude<br />
žádná hmota, která by bránila otlaku. Jako<br />
vozíčkáři musíme mít na paměti, že používat<br />
tento polštář jako antidekubitní sedák je<br />
opravdu v dané variaci materiálu velmi nedostačující.<br />
Díky základním čtyřem modelům, které<br />
si můžete prohlédnout na http://www.<br />
cuddlebuddy.net/unsere_produkte_im_<br />
ueberblick.html, si určitě vyberete alespoň<br />
jeden pro možnou fixaci trupu nebo končetin<br />
jak u aktivního, tak i pasivního odpočinku.<br />
Pro vozíčkáře, kteří potřebují používat<br />
stabilizační klíny, se právě polštáře cuddle<br />
buddy mohou jevit jako novodobé mnohem<br />
formovatelnější klíny. Zde ovšem vzniká<br />
otázka, zda by potah (obal) takovéhoto<br />
polštáře neměl být z jiného materiálu.<br />
Pro fixaci polohy hlavy se opravdu výše<br />
uvedený polštář jeví jako jeden z nejlepších<br />
na našem trhu.<br />
Pokud bych chtěl polštář cuddle buddy<br />
použít jako antidekubitní sedačku, okamžitě<br />
narazím na elastičnost potahového materiálu<br />
a jeho následného úniku do stran, což pak<br />
vede k následku nedokonalého kopírování<br />
sedací plochy vozíčkáře. Zamyslím-li se nad<br />
tím, tak zde by stálo za to trochu zaexperimentovat<br />
s náplní sedáku, dát ji<br />
do pevného obalu a použít namísto<br />
gelových výplní už jen kvůli váze<br />
polyesterová zrnka.<br />
Shrnu-li závěrem veškeré<br />
dostupné informace k polštáři<br />
cuddle buddy, jako rehabilitační<br />
nebo kompenzační pomůcka<br />
může být přínosem.<br />
Poznámka redakce:<br />
Autor je vozíčkář.<br />
Výrobek dostala<br />
redakce k vyzkoušení<br />
a požádala o jeho<br />
nezávislé posouzení právě<br />
typického čtenáře našeho<br />
časopisu. V rámci objektivity je<br />
třeba dodat, že se dovážejí i mnohem<br />
větší polštáře Mega comfort pillow<br />
a Body pillow, které mají i lepší účinky při<br />
dekubitech čili proleženinách.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
33<br />
Prevence civilizačních chorob<br />
Terapie tmou<br />
jako lék na stres<br />
info<br />
Účinky terapie tmou<br />
PhDr. Andrew Urbiš<br />
Je to zajímavá prevence civilizačních chorob. Chce to<br />
však velké odhodlání vydržet týden v absolutní tmě<br />
a podstoupit radikální konfrontaci se sebou samým.<br />
Text: Radka Potměšilová<br />
Foto: archiv<br />
Terapie tmou je prastará tibetská<br />
metoda, která se do Evropy dostala<br />
prostřednictvím německého<br />
psychologa a etnologa Holgera<br />
Kalweita už v šedesátých letech<br />
minulého století. U nás ji nabízí<br />
psycholog Andrew Urbiš v Beskydském<br />
rehabilitačním centru v Čeladné<br />
od jara letošního roku. Terapii tmou tam<br />
zatím podstoupilo pětatřicet klientů, ale<br />
zájem je takový, že pobyty jsou zamluveny<br />
do poloviny příštího roku.<br />
Den ze dne jsem<br />
na sobě pozorovala<br />
změny, které mi<br />
zvedaly sebevědomí.<br />
Léčba manažerů<br />
„Tato léčebná metoda je vhodná pro všechny<br />
lidi, kteří žijí v trvalém napětí a přetížení či<br />
jiných náročných životních podmínkách,“<br />
říká Andrew Urbiš.<br />
Sám pocit přetížení zažil na vlastní kůži.<br />
Dnes třiašedesátiletý terapeut před deseti<br />
lety ukončil úspěšnou manažerskou kariéru<br />
ve Frýdku-Místku a s pocitem, že čím je<br />
úspěšnější, tím je méně spokojený, odjel<br />
na půl roku na Nový Zéland. Během své pouti<br />
se seznámil s domorodci a naučil se od nich<br />
cvičení aktivizující energii, s jejichž pomocí<br />
zvládají těžký život v divočině. Na jaře<br />
pak přesvědčil vedení centra o rozšíření slu-<br />
žeb, mezi nimiž je i polárium, právě o terapii<br />
tmou. Předtím se však nechal na deset dní zavřít<br />
do protiatomového krytu bývalého dolu<br />
Jeremenko, aby terapii vyzkoušel.<br />
Tma jako přítel<br />
Zkušenosti klientů z pobytu ve tmě jsou<br />
různorodé. Historicky první klientka Hana<br />
Holčáková své pocity popsala takto: „Ve tmě<br />
se mi zpomalil čas a začala jsem lépe naslouchat<br />
svému tělu, svým vnitřním představám,<br />
přáním a myšlenkám. Mohla jsem se soustředit<br />
jen na své problémy a pocity. A tak jsem se<br />
postupně potrápila se svými třináctými komnatami.<br />
Den ze dne jsem na sobě pozorovala<br />
změny, které mi zvedaly sebevědomí.“<br />
Zajímavé je svědectví MUDr. Kamila Ramíka,<br />
který za nejzásadnější zážitek z terapie<br />
považuje zpomalení a zklidnění myšlení.<br />
„Je to první a nejsilnější vjem, podle mého<br />
názoru i nejpodstatnější, od něj se odvíjejí<br />
i další účinky terapie tmou. Zrak obstarává<br />
až devadesát procent senzitivních vjemů,<br />
pokud odstraníme tyto vjemy, musí zákonitě<br />
dojít ke snížení aktivity mozku; další snížení<br />
aktivity mozku má svědomí vypadnutí z každodenního<br />
koloběhu, starostí a stresů.“<br />
Bezpečné prostředí<br />
Terapie tmou se provádí v bezpečném prostředí,<br />
které si klient může za světla v klidu<br />
prohlédnout. V místnosti je kromě lůžka<br />
a křesla také nářadí na cvičení, přísluší k ní<br />
i sociální zařízení. Do přilehlé kuchyňky<br />
personál denně přináší tmavý chléb, oříšky,<br />
jablka, dvě mísy s ovocným a zeleninovým<br />
salátem a termosku s čajem. Jednou<br />
denně s klientem mluví terapeut, ale přijde<br />
na zavolání kdykoliv. Klient má u sebe také<br />
zapečetěnou krabičku s klíčem, takže může<br />
své dobrovolné vězení kdykoliv opustit.<br />
Zatím se to nestalo a ti, kteří terapii absolvovali,<br />
byli po jejím skončení spíš nadšení.<br />
Metoda to však rozhodně není pro každého,<br />
je potřeba zvážit, zda zájemce intenzitu svých<br />
pocitů unese.<br />
Více na www.muzes.cz<br />
„Naprostá tma umožňuje tvorbu<br />
hormonu melatoninu, který působí<br />
proti nádorovému bujení a stárnutí,<br />
ale také pomáhá při obraně proti<br />
Alzheimerově a Parkinsonově<br />
chorobě a redukuje důsledky stárnutí.<br />
Melatonin posiluje imunitní systém<br />
a zlepšuje fyzickou kondici.<br />
Zajímavé jsou výsledky z rozboru<br />
krve. Například podíl triglyceridů se<br />
po týdenním pobytu výrazně snížil<br />
oproti výchozí hodnotě o 50 %. Jejich<br />
zvýšená hladina v krvi představuje<br />
jeden z nejvážnějších rizikových<br />
faktorů vzniku srdečně-cévních<br />
onemocnění.<br />
Žijeme ve světě, kde všude všechno<br />
svítí. Ukazuje se, že to je chyba – a jak<br />
některé poznatky prokazují, může<br />
mít všudypřítomnost světla škodlivé<br />
zdravotní důsledky. Mnoho vědců<br />
považuje příčinnou souvislost mezi<br />
světlem, endokrinními systémy<br />
a nádorovými onemocněními<br />
za biologicky pravděpodobnou.<br />
Z předložených informací vyplývá,<br />
že terapie tmou se jeví jako velmi<br />
vhodná pro všechny osoby žijící<br />
v trvalém napětí a přetížení a jiných<br />
náročných životních podmínkách.<br />
To znamená pro manažery, politiky,<br />
pro osoby trpící syndromem<br />
vyhoření a další. Rovněž také osoby<br />
pracující v nepřetržitých provozech,<br />
pacienty s únavovým syndromem,<br />
v prekancerózním stadiu, osoby<br />
s genetickou zátěží a podobně.<br />
Rovněž je ji možno využít k tréninku<br />
zvládání zátěžových situací.<br />
Samozřejmě je rozsah indikací ještě<br />
daleko širší.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
34<br />
Na cestách<br />
Tatry<br />
bez bariér<br />
Když si chcete užít<br />
zbarvenou přírodu,<br />
můžete ještě vyrazit<br />
do hor. Komu přitom<br />
nestačí naše kopečky,<br />
toho s otevřenou náručí<br />
přivítají Vysoké Tatry.<br />
A přiznejme si, pořád<br />
se tam cítíme tak<br />
trochu jako doma.<br />
Nejeden vozíčkář může<br />
právem namítnout,<br />
že to není nejschůdnější<br />
prostředí. Má pravdu,<br />
ale pár pěkných míst<br />
má i sedící turista<br />
na dosah. Mimo jiné<br />
díky projektu<br />
Tatranského<br />
národního parku.<br />
Text: Radek Musílek<br />
Foto: Tereza Marková<br />
Letošní výlet do Vysokých Tater byl<br />
vlastně naplánovaný bonus. Společnou<br />
dovolenou dvou vozíčkářů<br />
s našimi chodícími protějšky jsme<br />
plánovali několik měsíců předem.<br />
Klidně se však mohlo stát, že<br />
bychom v chladnějším čase celou<br />
dobu drkotali zuby. Jeden z nás už k tomu<br />
ani tak neměl daleko, protože termoregulace<br />
není u kvadruplegiků nejsilnější disciplína.<br />
Dokonce když jeden den pršelo, zazněla<br />
kacířská myšlenka: Co tu vlastně děláme?<br />
Zrovna jsme seděli u horkého čaje v restauraci<br />
na Hrebienoku a oknem pozorovali,<br />
jak zdatnější polovina naší výpravy mizí<br />
pěšky z dohledu. Ale to bylo jen chvilkové<br />
propadnutí trudomyslnosti. Jakmile svítilo<br />
sluníčko, vychutnávali jsme si tatranské<br />
krásy všichni bez rozdílu.<br />
Jiný kraj, jiný mrav<br />
Cesta z Prahy do Tatranských Matliarů nám<br />
zabrala s přestávkami přibližně osm hodin.<br />
Většina trasy vede po dálnicích. Některé<br />
úseky však zatím nejsou pospojované a strávíte<br />
na nich poměrně dost času. Ten jsme<br />
si mohli krátit sledováním dozvuků místní<br />
předvolební kampaně na billboardech. Některé<br />
se mi jevily jako poměrně silná káva.<br />
Češi prostě nejsou zvyklí, když někdo hraje<br />
na národnostní strunu. Zároveň projíždíte<br />
krásnou krajinou údolí Váhu. Až budou<br />
rychlostní komunikace hotové, proletíte<br />
tudy bez zastávky.<br />
Mimochodem, řešili jsme otázku bezplatnosti<br />
slovenských dálnic pro vozíčkáře.<br />
Informace a zkušenosti jdou proti sobě. Podle<br />
kamarádů vozíčkářů ze Slovenska musí<br />
mít dálniční známku i oni. Totéž nám bylo<br />
řečeno ve směnárně na hranicích. Zakoupil<br />
jsem tedy jeden týdenní kupon za 4,90 eura.<br />
Posádka druhého auta se rozhodla situaci<br />
otestovat. Jejich čelní sklo zdobil pouze<br />
znak „invalidy“ bez známky. Policejní kontrola<br />
je už už chtěla stavět, ale nakonec pří-<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />
35<br />
Tatry umožňují<br />
pohledy, na které turisté<br />
jen tak nezapomenou.<br />
Vozíčkáře nevyjímaje.<br />
slušníci ukázali volný průjezd. Jen tak pro<br />
zajímavost: během dvou dnů na slovenských<br />
dálnicích jsem viděl víc policejních kontrol<br />
než na těch našich za týden. Neříkám to<br />
ani jako pochvalu, ani jako odsudek. Prostě<br />
konstatuji svou zkušenost.<br />
Ubytování v hotelu Hutník I (ten název<br />
jsem si nevymyslel) nám doporučil kamarád<br />
vozíčkář, který ho rok před tím<br />
vyzkoušel. Hned na parkovišti na nás dýchl<br />
svěží horský vzduch, ale i nostalgický duch<br />
rekreace ROH z let předrevolučních. Pokud<br />
náhodou někdo z nejmladších čtenářů<br />
nezná „er ó há“, ať se přeptá u rodičů. Hotel<br />
Hutník je včetně jména jako vystřižený z let<br />
osmdesátých a vymykaly se tomu jen dva<br />
bezbariérové pokoje v přízemí. Díky jim ho<br />
také najdete v seznamu vhodného ubytování<br />
projektu Tatry bez bariér. Je ale třeba<br />
poznamenat, že nájezdová rampa k recepci<br />
je dosti prudká a bez asistence velmi obtížně<br />
překonatelná. Samotné pokoje pak potřebovaly<br />
menší přestěhování nábytku kvůli<br />
snazšímu pohybu. Elektrický vozík měl<br />
trochu problém s prostorem.<br />
Doprovod se vyplatí<br />
Cesta lanovkou nás natolik naladila,<br />
že jsme hned další den nasedli<br />
do dalšího dopravního prostředku.<br />
Náš pokus o zdolání běžné turistické<br />
trasy byl vcelku dobrodružný. Výsledkem<br />
byla cesta do Popradské nemocnice<br />
s podezřením na zlomeninu nohy.<br />
Vše ale nakonec dobře dopadlo.<br />
Tyto drobné zádrhele však nebyly v Tatrách<br />
jediné a kvůli nim bych nedoporučoval vyrazit<br />
bez fyzicky zdatného doprovodu. Jednak<br />
se i na pěkných rovných cestách potýkáte<br />
s převýšením, ale především si díky asistenci<br />
můžete dopřát i atrakce dostupné jen s dopomocí,<br />
jako je například lanovka na Skalnaté<br />
pleso ve výšce 1751 m n. m. Kabinku<br />
obsluha hezky zastaví, mechanický vozík<br />
se s odřenýma ušima procpe dveřmi a hurá<br />
nahoru! Vítr s vámi pohupuje, vy sledujete<br />
strmé stoupání a blížící se Lomnický štít.<br />
Tam je v tu chvíli jen pět stupňů nad nulou<br />
a vítr dosahuje rychlosti padesát kilometrů<br />
za hodinu. V nedalekém Popradu je přitom<br />
o dobrých dvacet stupňů tepleji. Kdo chce<br />
přesto až nahoru do výšky 2625 metrů nad<br />
mořem, musí na Skalnatém plesu přestoupit<br />
do visuté lanové dráhy. Jen několik lan beze<br />
sloupů nese jedinou kabinu, která na 1867<br />
metrech překonává převýšení 861 metrů!<br />
Zájemců je tolik, že se lístek objednává přes<br />
pořadníky. Kvůli tomu jsme se spokojili jen<br />
s návštěvou plesa. Bez doprovodu bychom<br />
ho přitom viděli jen z okna, protože stanice<br />
lanovky není bezbariérová.<br />
Když chybí ochota<br />
Cesta lanovkou nás natolik naladila, že jsme<br />
hned další den nasedli do dalšího dopravního<br />
prostředku. Tentokrát šlo o úzkokolejnou<br />
elektríčku z Tatranské Lomnice na Štrbské<br />
pleso. Malý problém nastal při vystupování.<br />
Ačkoliv moderní vozy jsou nízkopodlažní,<br />
některé části nástupiště leží níž, takže zrovna<br />
„naše“ dveře měly velký schod. Pan řidič nám<br />
řekl, že jsme si měli sednout jinam a s vlakem<br />
prý o dva metry couvnout nemůže. Výpravčí<br />
na nádraží byla naštěstí o moc ochotnější<br />
a dala mu to rozkazem. Samotné Štrbské<br />
pleso mohu jedině doporučit. Vede kolem něj<br />
dobrá cesta umožňující příjemnou hodinovou<br />
procházku. A výhledy z některých míst opravdu<br />
stojí za to. To pochopitelně vědí i ostatní<br />
turisté, takže je zde dost rušno. Nedávno se<br />
objevila zpráva, že jezero prý záhadně vysychá.<br />
Nikdo přesně neví proč. Jedna z teorií<br />
hovoří o negativním dopadu stavební činnosti<br />
v bezprostřední blízkosti plesa.<br />
Vzpomínky na vichřici jsou drsné<br />
Během jízdy elektríčkou bylo dost času pozorovat<br />
krajinu změněnou vichřicí z roku 2004.<br />
Tehdy vítr o rychlosti sto sedmdesáti kilometrů<br />
za hodinu zničil na dvanáct tisíc hektarů<br />
lesa. Úseky naprosto nedotčené střídají stráně<br />
zarůstající novým porostem křoví, listnáčů<br />
a vysazených jehličnanů. A rozhodně už nevypadají<br />
tak tragicky jako před šesti lety. Příroda<br />
má úžasnou regenerační schopnost. Osamocené<br />
stojící stromy a hromady ležících zbytků<br />
dřeva však dávají připomenout, co se tu tehdy<br />
stalo. Ale nejen o tom nám vyprávěli místní<br />
obyvatelé. Často sklouzla řeč také na zkušenosti<br />
se zavedením eura. Podle většiny z nich<br />
si lidé zvykli, i když ceny trochu vzrostly. Každý<br />
Slovák bez výjimky si však stěžoval na podporu<br />
krachujícímu Řecku.<br />
Možná si říkáte, že to už jsem od těch<br />
Tater utekl hodně daleko. Ale výlety do jiných<br />
zemí jsou přece i o poznávání života<br />
místních lidí. Tatry si musíte vyzkoušet sami.<br />
Stačí na internetu ve vyhledavači zadat heslo<br />
Tatry bez bariér. Dostane se vám tip na osm<br />
bezbariérových tras, včetně jejich náročnosti<br />
a možností ubytování v okolí. Třeba vyrazíte<br />
na již zmíněný Hrebienok. Dejte mi pak<br />
vědět, zda jste objevili bezbariérový výstup<br />
z budovy horní stanice pozemní lanovky.<br />
Nám se to nepodařilo, přitom dolní stanice<br />
i moderní vagony byly bezvadně přístupné.<br />
Holt Češi a Slováci mají stále hodně společného.<br />
Více na www.muzes.cz<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
36<br />
Konto BARIÉRY<br />
Melantrichova 5, Praha 1<br />
Výročí<br />
slavných projektů<br />
Listopad 2010. Pro Nadaci Charty 77 měsíc významných<br />
dat a výročí. Může se to tak zdát, i když na oslavy<br />
není u nás v Melantrichově ulici čas.<br />
Text: božena jirků<br />
Foto: archiv<br />
Právě v těchto dnech je to dvacet<br />
let od doby, kdy Nadace Charty 77<br />
získala oprávnění působit na území<br />
tenkrát Československé, dnes<br />
České republiky.<br />
Měla jsem to štěstí, že jsem se<br />
ocitla ve správné chvíli na správném<br />
místě. V roce 1992 jsem pomáhala<br />
Františku Janouchovi vytvořit a úspěšně<br />
dokončit první celonárodní sbírku na zakoupení<br />
unikátního přístroje na nekrvavé operace<br />
mozku, Leksellova gama nože. Konto<br />
MÍŠA, tento jedinečný nadační projekt, se<br />
stal základem charitativní práce v Česku.<br />
Během třinácti měsíců jsme získali od desetitisíců<br />
dárců 100 milionů korun. Na některé<br />
dárce nikdy nezapomenu. Taxikáři<br />
Pražské<br />
pracoviště<br />
LGN navštívila<br />
v roce 1995<br />
švédská<br />
královna Silvia,<br />
na snímku<br />
v doprovodu<br />
Olgy Havlové<br />
a Františka<br />
Janoucha.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010<br />
ze Staroměstského náměstí – 2500 korun,<br />
David Koller – 5000 korun, paní Ledvinková<br />
z Prahy 3 –100 000 korun, firma DEZA –<br />
první milion korun. Nekonečný výčet darů<br />
od obyčejných lidí, známých osobností,<br />
tehdejších státních podniků i prvních soukromých<br />
společností.<br />
Zakoupili jsme Leksellův gama nůž<br />
(LGN) a byl to na dlouhou dobu jediný přístroj<br />
tohoto typu ve východní Evropě. Zůstal<br />
po celá léta nadačním majetkem, a tak jsme<br />
také „dohlíželi“ na jeho využívání. Odborně<br />
byl v nejlepších rukou – v Nemocnici<br />
Na Homolce vznikl tým lékařů a dalšího<br />
personálu, který dosáhl špičkové odborné<br />
úrovně a patří k nejlepším na světě. Dvakrát<br />
jsme zabránili připravované privatizaci Nemocnice<br />
Na Homolce. Nakonec vznikl mezi<br />
nadací a nemocnicí přátelský a partnerský<br />
vztah a na jeho konci bylo více než 10 000<br />
úspěšných operací.<br />
Konec jedné nadační epochy<br />
Nyní je tomu rok, co naše spolupráce skončila.<br />
Čtrnáctého listopadu 2009 byl náš gama<br />
nůž odmontován a nemocnice zakoupila<br />
přístroj nejnovější generace. Nový LGN<br />
Perfexion je jednoznačně nejdokonalejším<br />
radiochirurgickým přístrojem na světě.<br />
Na celém světě pracuje dnes 265 gama<br />
nožů, z nich 76 je z generace přístrojů 4C,<br />
který nadace pořídila z celonárodní sbírky,<br />
včetně novějších modelů Perfexion. Starších<br />
modelů pracuje po světě ještě 189.<br />
Zůstala určitá hořkost a nevyjasněné<br />
a nezodpovězené otázky. My jako nadace<br />
můžeme být spokojeni. Sbírka, na které se<br />
podílely desetitisíce lidí, naplnila svůj cíl.<br />
Přesto jsme přesvědčeni, že s koupí nového<br />
LGN mohla naše republika ještě počkat a vydané<br />
peníze využít v období krize a úspor<br />
účelněji.<br />
10. aukce výtvarných děl<br />
je naše chlouba<br />
Dobře si pamatuji rok 1993 a první aukci<br />
výtvarných děl pro Konto BARIÉRY, projekt,<br />
který jsme celý připravili a také jej letos už<br />
podesáté realizujeme ve vlastní režii a vlastními<br />
silami. Věřím vždy tomu, co je jednoduché,<br />
průhledné a srozumitelné. A to naše<br />
aukce jsou. Věří jim přední čeští výtvarníci.<br />
Letos je jich 347. Věří jim naši přátelé, příznivci,<br />
kteří se již v tomto týdnu mohou přijít<br />
podívat na výstavu všech darů do Křížové<br />
chodby pražského Karolina. Berte tato moje<br />
slova jako pozvánku na akci, jejíž příprava<br />
nám dává zabrat, z jejíhož průběhu se radujeme<br />
a na jejíž výsledky napjatě čekáme.<br />
Srdečně vás zvu na aukci, která se bude<br />
konat v neděli 14. listopadu ve 13 hodin<br />
v Modré posluchárně Karolina na Ovocném<br />
trhu. Přijďte, setkáte se s lidmi, kteří mají<br />
rádi umění i charitu, neskromně řeknu, že<br />
mají rádi i Konto BARIÉRY. Přijďte, pomozte<br />
nám pomáhat.<br />
Vaše Božena Jirků<br />
bozena.jirku@bariery.cz
č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 37<br />
vaše příběhy<br />
sloupek<br />
Rudolfa Křesťana<br />
Oba vybrané příspěvky pocházejí od Radka Musílka. Jeho texty dokládají, že je literárně<br />
vytříbeným a nápaditým autorem. Veřejnosti je známý jako moderátor rozhlasového<br />
pořadu HandyCamping a také jako přispěvatel časopisu, který právě držíte v ruce. Narodil<br />
se v roce 1979 a vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Vyučování se<br />
věnuje souběžně s publicistickým konáním. Je vozíčkářem a jeho životní motto zní: Co mě<br />
nezabije, to mě posílí! První z příspěvků byl napsán jako ozvěna na vyhlášené téma „Moje<br />
příhoda s vozíkem“, druhý pak byl inspirován tématem „Jak jsem překvapil své okolí“.<br />
Vzhledem k rozsahovým možnostem této rubriky zveřejňujeme oba příspěvky ve zkrácené<br />
podobě – ve víře, že snad i tak zůstává jejich jiskrnost zachována.<br />
Radek Musílek<br />
Překvapení<br />
na jazyku (českém)<br />
Mnozí vozíčkáři<br />
s oblibou chytají<br />
nepřipravené<br />
chodící<br />
spoluobčany<br />
do osidel, která jim skýtá<br />
jazyk český. Baví se překvapováním<br />
a rozpaky ostatních lidí.<br />
Nabídka takových příležitostí<br />
je vskutku pestrá.<br />
Stačí, když někdo takovému<br />
„šprýmaři“ na kolech řekne,<br />
jestli půjde s ním. Hned<br />
se mu dostane velevtipné<br />
odpovědi, že s ním nikam<br />
nepůjde. Následuje krátká<br />
pauza s dovětkem, že by<br />
tam s ním ale mohl jet.<br />
Dejte si v takovém případě<br />
pozor, abyste si od samého<br />
smíchu neutrhli bránici.<br />
Ilustrace JIŘÍ BUŠEK<br />
Nachytaný nešťastník se cítí trapně,<br />
bojí se, jestli dotyčného vozíčkáře<br />
neurazil. Ten se přitom směje<br />
a dělá si další pomyslný zářez<br />
na pažbu. Když jsem svědkem<br />
takovýchto překvapení, tvářím se,<br />
že já ani můj vozík nejsme přítomni.<br />
Něco jiného je, když si někdo neobratným<br />
projevem takříkajíc sám naběhne<br />
na vidle. Jako v případě pokladní,<br />
která mi jednou nechtěla<br />
prodat lístek do kina se<br />
slovem: „Vyprodáno!“ Nasadil<br />
jsem obličej prosťáčka<br />
a otázal se, zda si opravdu<br />
myslí, že nebudu mít kde<br />
sedět. Překvapená sice byla,<br />
ale jen pár vteřin. Velmi rychle<br />
se vrátila do role a poslala mě<br />
pryč.<br />
Nezkrácení texty naleznete<br />
na www.muzes.cz<br />
Spásná Hlubina<br />
Cestou na dovolenou do Polska budil můj návrat a přesednutí zpátky na postel,<br />
po němž se vozík definitivně rozpadl.<br />
jsme s přítelkyní – mojí budoucí<br />
ženou – přenocovali v ostravském<br />
hotelu Hlubina. Není to a na hodinku se s mojí „károu“ vytratili.<br />
O pár minut později pánové obhlédli situaci<br />
žádný Hilton, ale mám na něj Geniální řešení bývají jednoduchá. Svařit<br />
hliníkový kompozit asi nedokáží v žád-<br />
dodnes dobrou vzpomínku.<br />
Zatímco přítelkyně ráno ještě ném hotelu na světě, ale nasadit na prasklé<br />
spala, usedl jsem na vozík. Ozval se zvuk místo další trubku, provrtat ji a uchytit<br />
praskajícího kovu. S nemalou dávkou úsilí šrouby, to údržbáři z Hlubiny zvládli<br />
jsem se dovezl na recepci.<br />
bravurně. Jejich fixace přežila nejen celou<br />
Sílu mi dodávala schematická úvaha. dovolenou, ale ještě několik let!<br />
Jsem v Ostravě, tady přece musí být na Cena?<br />
každém rohu člověk, který to dokáže opravit.<br />
Nezmýlil jsem se.<br />
A i tu jsem jim musel vnutit.<br />
Flaška rumu z večerky.<br />
Recepční zvedla telefon a poslala do<br />
našeho pokoje dva chlapíky. Přítelkyni pro-<br />
Nezkrácení texty naleznete na www.muzes.cz<br />
Přemítání<br />
o pomocné ruce<br />
Aforismus praví, že „nejbližší pomocnou ruku<br />
najdeš na konci svého ramene“. Je to přesné<br />
vyjádření, i když poněkud hořké. Jsou totiž<br />
chvíle, kdy ta vlastní nestačí.<br />
I proto jsem jako porotce při výběru literárních<br />
příspěvků pro tuto stránku doporučil<br />
ke zveřejnění vzpomínku Radka Musílka<br />
na jeho zážitek v ostravském hotelu Hlubina.<br />
Ano, jsou chvíle, kdy potřebujeme i jiné<br />
pomocné ruce, než jsou ty vlastní.<br />
Mnohé o tom vědí nejen zdravotně handicapovaní,<br />
ale i lidé, kteří se dostali do svízelných<br />
situací v různých dějinných úsecích.<br />
Proto byly například tak významné pomocné<br />
ruce podané Židům v období jejich perzekuce.<br />
Dosvědčuje to nejen postoj sira Wintona, ale<br />
i dalších lidí. Včetně některých statečných<br />
jedinců v tehdejším Německu. Patřil mezi<br />
ně i Otto Weidt, který ve své berlínské dílně<br />
na výrobu kartáčů a košťat zaměstnával zdravotně<br />
postižené židovské zaměstnance. V době<br />
začínající války pro ně obstarával za cenu<br />
osobního rizika nejen potraviny, ale i úkryty.<br />
Na rozdíl od uvedeného muže existovali tehdy<br />
ovšem i lidé s postoji zcela opačnými. Namísto<br />
rukou pomocných šlo o hrabivé. Leckdo<br />
využil podporovaného pronásledování Židů<br />
a hleděl se co nejrychleji zmocnit jejich věcí.<br />
Nejen v Německu, ale i jinde, jak známo třeba<br />
ze slavného filmu Obchod na korze.<br />
Po konci války se pak na našem území<br />
vyskytli někteří obdobně motivovaní lidé.<br />
Dopouštěli se bezpráví při odsunu Němců<br />
a vedle krutostí se pod pláštíkem „spravedlivé<br />
odplaty“ snažili co nejrychleji a lačně získávat<br />
jejich majetek. Opět odkazuji na film, a to<br />
na snímek režiséra Juraje Herze s názvem<br />
Habermannův mlýn.<br />
Je-li podání pomocné ruky v některých dějinných<br />
úsecích riskantní (ale o to cennější),<br />
existuje mnoho situací, kdy o žádné riziko<br />
nejde – a přesto je vzácné se s takovou rukou<br />
setkat.<br />
Známe to všichni z každodenních situací.<br />
Nebudeme-li si jen stěžovat na chvíle, kdy<br />
pomocná ruka nebyla podána nám, stojí<br />
za úvahu podívat se do zrcadla a zeptat se,<br />
zda i my jsme ji někdy opomněli podat.<br />
Je na nás, jestli si to „umně“ omluvíme, že<br />
jsme zrovna neměli čas, případně se omilostníme<br />
výmluvou, že by naše pomoc stejně byla<br />
houbec platná.<br />
Byla?<br />
Nebyla?<br />
Historie dokazuje, že smysl má už samotný<br />
pokus o natažení takové ruky.<br />
Autor vydal šestnáct fejetonových knih<br />
a je porotcem této stránky.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
38<br />
Křížovka<br />
Zavinil to Křižík<br />
Od roku 1875 jezdila v Praze z vnitřního<br />
okraje Karlína k Národnímu<br />
divadlu koňská železnice. Vůbec první<br />
elektrickou dráhu v českých zemích postavil<br />
pro Jubilejní výstavu 1891 František Křižík.<br />
Vedla z Letné do Stromovky, což tehdy bylo<br />
dost mimo Prahu, takže po skončení výstavy<br />
postupně pro malý zájem cestujících zanikla.<br />
Křižík se však nevzdal a 19. března 1896<br />
vstoupila elektrická dráha do pražských ulic<br />
a stala se tramvají. S jejím nástupem se zrodila<br />
i nová speciální profese – řidič tramvaje.<br />
A<br />
B<br />
C<br />
D<br />
E<br />
F<br />
G<br />
H<br />
I<br />
1<br />
Co vlastně byli tito první tramvajáci zač? Řídit<br />
tramvaj mohli tehdy pouze muži, museli<br />
mít po vojně (nevojáky nebrali). Podmínkou<br />
bylo vyučení v takzvaném černém řemesle<br />
(práce s kovem nebo stroji). A samozřejmě<br />
důkladné proškolení, které u prvních<br />
adeptů dělal sám konstruktér a majitel<br />
firmy František Křižík. A podle vzpomínek<br />
pamětníků to vůbec neměl lehké.<br />
První řidiči museli mít ještě dvě podstatné<br />
vlastnosti – vynikající kondici a železné<br />
zdraví.<br />
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17<br />
Vodorovně: A. Opatřovat karoserií; francouzský prozaik. – B. Druh opic; český kosmonaut; dopravní ruch. – C. Vězení<br />
(zastarale); ozbrojený doprovod; správná. – D. Vzorec nitrosylu sodíku; zkratka maďarské tiskové agentury; arsenovodíky;<br />
asijský stát. – E. Tajenka. – F. Lupen; náš skokan na lyžích; staroarménské město; španělský spisovatel. – G. Bratislavský<br />
sportovní klub; čekatelky řehole; hmyz s krovkami. – H. Zemřít; duchovní otec; slovensky „tužka“. – I. Paznehtníky;<br />
podpěrná socha.<br />
Svisle: 1. Jméno novináře Glezose. – 2. Očko s pérovým jazýčkem. – 3. Činitel; splynutí řek. – 4. Aspik; sestra Marthy.<br />
– 5. Český právník 19. století; nutnost (obecně); film A. Kurosawy. – 6. Solmizační slabika; uhlovodík; iniciály Tzary. –<br />
7. Italský architekt činný v Čechách; šance. – 8. Žemlovka; český písmák. – 9. Nemorálnost. – 10. Italský přístav; javor<br />
(odborně). – 11. Pracovní porada; cizí polní míry. – 12. Zkratka na receptu; koření (množné číslo); značka vápníku. –<br />
13. Francouzský dadaista; zkratka turecké tiskové agentury; anglicky „sázka“. – 14. Keňská řeka; sídlo Západní Austrálie. –<br />
15. Vařené vepřové maso; snílek. – 16. Čerstvý právnický případ. – 17. Zákys v podobě zrn.<br />
Pomůcka: Alas, bet, Gori, MTI, Ran, Yarri, YHA. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2001, str. 76.<br />
Správné řešení tajenky<br />
z předchozího čísla: Nové motivy<br />
Luštitelé – výherci:<br />
1. Daniela Kulhanová, Školská 288, Kladno<br />
2. Jarmila Nováková, Mařeničky 5, Mařenice<br />
3. Lubomír Pajdla, Karla Dvořáčka 1226, Orlová<br />
Výhercům gratulujeme!<br />
Knižní ceny pro vylosované úspěšné luštitele<br />
poskytlo nakladatelství Reader’s Digest<br />
POZOR!<br />
Počínaje listopadovým<br />
číslem budou první<br />
tři ceny za správně<br />
vyluštěnou křížovku<br />
telefony NOKIA 3100.<br />
Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději<br />
do 15. následujícího měsíce. Odpovědi došlé po tomto datu nemohou být zařazeny do slosování.<br />
Na co<br />
se můžete těšit<br />
v prosincovém<br />
čísle?<br />
V Bavorském lese byla<br />
otevřena stezka<br />
v korunách stromů,<br />
která je přístupná vozíčkářům.<br />
Reportáž<br />
z divadelního představení<br />
handicapovaných herců.<br />
Představíme<br />
nejzajímavější umělecká díla<br />
z 10. aukce Konta BARIÉRY.<br />
Reportáž z jednoho dne<br />
vozíčkáře s osobním<br />
asistentem.<br />
Jaké jsou možnosti<br />
pracovního uplatnění<br />
handicapovaných absolventů<br />
vysokých škol?<br />
Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!<br />
Informace, servis!<br />
Rozšiřte řady<br />
předplatitelů!<br />
Roční předplatné za dvanáct výtisků 240 Kč<br />
(poštovné zdarma).<br />
Cena jednotlivě prodávaného časopisu 29 Kč.<br />
Pište na mailovou adresu:<br />
info@muzes.cz nebo volejte 224 242 973.<br />
můžeš / číslo 11 - 2010
| naše téma | 11<br />
v tom hraje stud a pocit selhání při výchově<br />
vlastních dětí a strach z přerušení jediných<br />
rodinných vazeb a umístění do ústavu.<br />
Stejně jako v případě žen a dívek jsou<br />
i postižené děti více ohroženy týráním než<br />
jejich zdraví vrstevníci. Podle amerických<br />
výzkumů z roku 2000 a 2003 je každé třetí<br />
dítě se zjištěným postižením, které vyžaduje<br />
zvláštní péči, vystaveno některému způsobu<br />
týrání, zatímco u dětí bez postižení se obětí<br />
stává každé desáté. Tyto výzkumy také ukazují,<br />
že stupeň ohrožení násilím se liší podle<br />
druhu postižení. Děti s poruchami chování<br />
jsou například vystaveny většímu nebezpečí<br />
tělesného týrání, zatímco děti s poruchou<br />
řeči jsou častěji zanedbávány. Děti s poruchami<br />
chování a děti mentálně retardované jsou<br />
také mnohem více ohroženy zanedbáváním,<br />
tělesným týráním a sexuálním zneužíváním<br />
než děti s ostatními druhy postižení.<br />
pomoc obětem násilí<br />
V současné době existuje celá řada státních<br />
i nestátních neziskových organizací, které<br />
nabízejí odbornou pomoc obětem domácího<br />
násilí. V případě, že je oběť schopna a chce<br />
tuto pomoc vyhledat, má poměrně dost možností.<br />
Horší je to v případě, že se nechce nebo<br />
nemůže obrátit na některou z organizací, popřípadě<br />
na policii.<br />
„Pak musí policii upozornit sousedé, lékaři,<br />
terénní sociální pracovníci,“ říká Jitka Gjuričová,<br />
ředitelka odboru prevence kriminality<br />
Ministerstva vnitra ČR. „Existuje účinná sociálně-právní<br />
ochrana dětí, ale ne například<br />
seniorů. Od 1. ledna 2008 existuje možnost<br />
vykázání agresora ze společné domácnosti,<br />
ale už není žádný účinný program zaměřený<br />
na tyto agresory.“<br />
Za základy prevence násilí považuje Jitka<br />
Gjuričová dobrou informovanost potenciálních<br />
obětí, dobrou terénní práci, v ústavech<br />
převahu pečujícího personálu a důsledné<br />
kontroly a v neposlední řadě všímavé sousedy.<br />
Zatím se však všichni odborníci shodují<br />
v tom, že odhalené případy domácího násilí,<br />
ať už na zdravých dospělých, dětech, handicapovaných<br />
nebo seniorech, jsou jen špičkou<br />
ledovce.<br />
RADKA POTMěšILOVá<br />
dRuhy domácího náSilí<br />
FyZiCKé<br />
Brutální bolestivé útoky, které s sebou nesou riziko poškození zdraví a v extrémních případech mohou vyústit v přímé ohrožení<br />
života. Zanechávají stopy v podobě jizev, modřin, popálenin, zlomenin apod.<br />
PSyCHiCKé<br />
Souvisí s fyzickým násilím nebo se může odehrávat samostatně. Je obtížně dokazatelné, na první pohled není zřejmé, jestli<br />
je oběť skutečně týraná.<br />
EMOCiONáLNí<br />
Je orientováno na osoby, zvířata a věci, ke kterým má ohrožená osoba citový vztah.<br />
SOCiáLNí<br />
Zahrnuje izolaci ohrožené osoby od ostatních lidí, zablokování telefonu, zákaz vycházení z bytu, kontrolu času a sociálních<br />
kontaktů.<br />
EKONOMiCKé<br />
Dotýká se základních potřeb ohrožené osoby, jako je jídlo, bydlení, ošacení. Zahrnuje zákaz docházení do zaměstnání, nutnost<br />
doprošovat se o peníze, kontrolu vydávání peněz a vyžadování vyúčtování, odebírání peněz apod.<br />
SExuáLNí<br />
Bezplatná linka: 800 100 822<br />
Zahrnuje znásilnění, vynucování si sexuálního styku nebo sexuálních praktik proti vůli ohrožené osoby, sexuální napadání apod.<br />
E-mail: info@allmedica.eu<br />
RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT<br />
IROA - HDC s.r.o.<br />
Eledrova 718, 181 00 Praha 8<br />
tel: 233 552 309, 602 162 556<br />
e-mail: iroa@volny.cz, www.iroa.cz<br />
• Úpravy aut na ruční ovládání, mechanická i elektronická.<br />
• Produkty české výroby i zahraničních dodavatelů.<br />
• Plošiny, rampy, otočné sedačky, invalidní vozíky<br />
s přesuvnou sedačkou do auta, zvedací mechanizmy.<br />
• Osvědčení od MD ČR.<br />
• Montážní střediska v České a Slovenské republice.<br />
• Zprostředkování nákupu nových i zánovních vozů Škoda<br />
se slevou (případně i jiných značek), včetně financování<br />
a pojištění.
Change language