zobrazit PDF - Můžeš

8
Cena Jaroslava Seiferta
menšinám a takzvaně znevýhodněným skupinám.
Třeba i k postiženým. Nebo k právům
žen. Naše míra citlivosti je dost vysoká.
Já samozřejmě nejsem žádný karatel světa,
ale myslím si, že naše schopnost pocítit signály
nebezpečí návratu diktatury, manipulace,
násilí a zužování prostoru pro práva člověka
je opravdu dost velká. Určitě větší než
těch, kteří hrůzy 20. století znají jen z filmů.
Ale já opravdu nechci zachraňovat svět
a možná, že Chladnou zemí končí má linie,
které vy říkáte krutá….
Nevím, jestli vám právě tohle mám
věřit. Zdá se mi, že třeba téma Terezína
je ve vás ještě na deset knih…
Jistě jste si všiml, že moje postavy prožívají
i okamžiky humoru, třeba černého a absurdního.
Jedním z jakýchsi kmotrů mého psaní
o Terezíně je – vedle I. Klímy, A. Lustiga
a T. Kosty – i J. R. Pick. On tam také byl a napsal
skvělou humoristickou, opravdu humoristickou
knížku o té příšerné době. Jmenuje
se Spolek na ochranu zvířat. Poprvé jsem ji
četl ve čtrnácti a dodnes ji pokládám za geniální.
Protože se v ní na pozadí obrovské tragédie
nachází naděje v humoru, v chytrosti
a tím se bojuje, tím se vzdoruje mašinérii
smrti. Třeba se do Terezína vrátím jinak…
Nikdy v historii se lidem nežilo
tak dobře jako dneska.
Nemáme hlad, nemrzneme,
můžeme si vyšlápnout po světě.
Jestli tohle někomu nestačí,
pak je to jeho problém.
Samozřejmě je kolem spousta
podvodníků a třeba i parchantů,
ale ty chytejme, braňme se jim,
ukažme jim svou sílu.
Velké literární postavy moderní
české prózy, řekněme Hrabalovy,
jsou spíš bezbranní outsideři. Haňta
ani strýc Pepin nejsou bojovníci,
spíš chtějí svět očůrat….
A co smrt Miloše Hrmy v Ostře sledovaných
vlacích? Najednou se v mladém klukovi
narodí hrdina a jde do toho. Když mi bylo
sedmnáct, policajti nás beztrestně a bezdůvodně
fackovali, kdy je napadlo. Když jsem
se musel živit v kotelně, kde často makali
propuštění kriminálníci, taky jsem musel
najít sílu nebo alespoň demonstraci síly,
abych obstál. V Babelově Rudé jízdě máte
okamžik, kdy on sám, přestože patří k rudým,
může být od svých zabit. Aby ukázal
sílu, vezme šavli a slepici nebo huse usekne
hlavu. Geniální symbol. Zdánlivě bezbranný
outsider vystraší zabijáky kolem. Takoví
jsou i moji hrdinové. Krutí ke krutosti. To
neznamená neschopnost odpouštět nebo
pochopit. Ale, jak jsem říkal, naše zkušenost
je živá. Hromady mrtvol z nejrůznějších
lágrů, Stalinových i Hitlerových, sadisti
všech možných národností, protože vůbec
nemůžete říct, že zabijáci byli jen Němci,
Rusové, Ukrajinci, Slováci, Češi nebo Holanďani
v uniformách SS, to všechno je stále
náš dnešek. A když to víme, když už skoro
všechno bylo odhaleno, nemáme alibi, nemáme
se kam schovat před náznaky nových
tragédií. Máme také mnohem lepší možnosti
zločiny odhalovat. Máme svět, který se
sám nazývá informační společnost. V Bosně
se staly obrovské hrůzy. A byly by mnohem
větší, kdyby to svět neviděl skoro v přímém
přenosu. Svoboda informací je velká bariéra
proti svinstvu. I největší sadista a masový
vrah nakonec nechce, aby se to o něm vědělo.
A největší politik už těžko může tvrdit, že
o něčem nevěděl.
můžeš / číslo 11 - 2010