Alexander Dubček - České národní listy

jednat o politické situaci v Československu, vyvolaly u Husáka
hysterickou reakci, které dal průchod 16. dubna 1975 na společném
zasedání československých a republikových orgánů Národní
fronty. Zde stačí zatím uvést, že jméno A. Dubčeka se po těchto
událostech stalo pojmem a po dlouhé týdny vévodilo v zahraničních
masmédiích v dlouhém seznamu aktivních bojovníků proti
normalizačnímu režimu G. Husáka. A kouzlem nechtěného se
stala i skutečnost, že díky hysterické reakci Husáka, jeho nediplomatické
polemice se švédským předsedou vlády O. Palmem
za jeho kritiku totalitního režimu, rozpoutáním rozsáhlé politické
a bezpečnostní kampaně proti A. Dubčekovi, ale také proti reformistům,
se jméno A. Dubčeka a Pražského jara stalo i na domácí
půdě na dlouhou dobu připomínkou nadějného pokusu z roku
1968 a důkazem aktivity A. Dubčeka proti Husákovu normalizačnímu
režimu.
Je sice pravda, že 8. dubna 1975 rovněž odeslal G. Husákovi
dopis i V. Ha vel a že i tento dopis byl v zahraničí zveřejněn.
V „Dálkovém výslechu“ Havel uvádí, že ten dopis, jehož obsah
byl v podstatě stejný jako dopisy Dubčeka s tím rozdílem, že byl
napsán jazykem dramatika – byl pro něj „v prvním plánu“ aktem
jakési „autoterapie“. Faktem ale zůstává, že u Husáka nevzbudil
žádnou zřejmou pozornost a že se ve svém vystoupení o něm ani
nezmínil. Zato Havlova obdivovatelka Eda Kriseová v životopisu
svého idolu jako patnáctiletá puberťačka uvedla, že „tím dopisem
začalo nové období československých dějin“, aniž by se jediným
slovem zmínila o ohlasu dopisů Dubčekových, či zveřejněné publikace
Zdenka Mlynáře.
Do hlubšího povědomí čs. společnosti, ale i Evropy, vstoupilo
jméno Havlovo až po založení Charty 77, ale hlavně bombastickými
akcemi Husákova režimu proti ni. Charta sdružovala lidi
nejrůznějšího politického i náboženského přesvědčeni. Avšak
vzhledem ke zvolenému tématu, považuji za nutné zdůraznit, že
podstatnou část jejich zakladatelů, ale i celkového počtu signatářů,
tvořili představitelé a stoupenci reformního hnutí, posta-
12 Antonín Benčík