Alexander Dubček - České národní listy

valy národy Československa i celý svět o skutečné situaci, stanoviscích
československého vedení a usměrňovaly protiintervenční
hnutí odporu.
Živé barikády před postupujícími jednotkami interventů, odmítání
jim jakékoli pomoci, likvidace či záměna silničních ukazatelů
a uličních označení; tisíce plakátů a hesel na zdích domů, na výlohách
a všude. kde bylo kousek volného místa; desítky, ba stovky
protestních rezolucí a dopisů, adresovaných intervenčním orgánům;
diskuse s vojáky... Takové a mnoho jiných forem protestu
obsahovalo celonárodní hnutí odporu. Jedna ukázka z hesel proti
intervenci za všechny: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil a tvoje
ideje na věky zazdil.“
Vojáci intervenčních armád, zpracovaní oficiální propagandou,
přicházeli do Československa s představou, že je zde budou očekávat
po zuby ozbrojené kontrarevoluční bandy. Či dokonce tankové
jednotky americké či západoněmecké. Očekávali snad uvítání
a vděčnost za svou internacionální pomoc. Místo toho však
k jejich překvapení se jim dostalo důkazů, že nejsou vítáni, že jsou
okupanty.
Nedílnou součástí celonárodního hnutí odporu byla i československá
armáda. První rozkaz ministra Dzúra o poskytování
pomoci intervenčním jednotkám byl v zásadě odmítán. Když
se Dzúr seznámil se skutečným stanoviskem předsednictva ÚV
KSČ, požadavek generála Pavlovského o obsazení Čs. rozhlasu
jednotkami čs. armády kategoricky odmítl. První pokusy interventů
o odzbrojování jednotek čs. armády byly v zásadě odmítány.
Po telefonickém rozhovoru Dzúra s maršálem Grečkem a Brežněvem
– po argumentaci Dzúra, že v případě dalších pokusů nemůže
zaručit „klid zbraní“, bylo od nich upuštěno. Československá
armáda dala hnutí odporu k dispozici desítky radiostanic a další
desítky jich používaly jednotky armády ve vlastní protiintervenční
„režii“. Stovky protiintervenčních rezolucí a další aktivity jednoznačně
potvrdily, že čs. armáda je nedílnou součástí československé
proreformní společnosti.
Téma: Alexander Dubček 39