Vltava - Český rozhlas

CD LASERSTRANA 2RAFAELKUBELÍK11. srpna 2011 uplyne 15 letod smrti dirigenta RafaelaKubelíka (1914–1996). Zemřelve Švýcarsku, kde dlouhá léta žilnedaleko Lucernu v místě zvanémKastanienbaum. Během srpnabude Vltava vysílat cyklus pořadůCD Laser, věnovaný RafaeluKubelíkovi, a výroční 11. srpenbude tomuto velkému dirigentovipatřit ještě větší měrou.Připomeneme jeho nahrávkyi životní osudy, zachycené mimojiné v relacích rozhlasové staniceSvobodná Evropa. Právě z těchtoKubelíkových vzpomínek z roku1969 vybíráme...Bylo nás sedm dětí, zprvu jsme byli vychovávániv zámeckém prostředí, moje matka pocházela zešlechtického rodu maďarského. Byli jsme v té doběvelmi bohatí, na zámku bylo mnoho služebnictva.Měli jsme sedm klavírů a ani nevím kolik houslívčetně vzácných stradivárek. (…) V poměrně krátkémčase zchudla naše rodina, takže jako šestnáctiletýstudent jsem prodělával s otcem svízelnoudobu, zejména finančně svízelnou. To však nebylotak důležité, důležité pro mě zůstalo, že můj otec,který musel po celý život bojovat s tolika překážkami(…), zůstal pro mne vždy jasným vzorem. Nikdynepřestal mi ukazovat, co je podstatné v životěkaždého umělce. (…) Jeho svět měl v sobě dávkupřímé lidskosti, účinkující na hudební tvorbu teplema tradicí, což obojí pramenilo z dob, ve kterýchještě existoval humanistický duch. Vždy jsem cítil,že jsme děti doby, která má jedno společné: silnouvnitřní koncepci, harmonii a rytmus. (...)Můj otec pojímal housle tak, aby rozličná dílanejenom hrál, nýbrž vytvářel s rozličnými tónypodle slohu. Když jsem byl malý a když jsem hoslýchával cvičit, můj otec na houslích někdy tónyjakoby „škrábal“ a hledal, zkoušel nový tón. (…)A z těchto škrábaných tónů se najednou vylouplajako perla nádherná nově zářící věta. Byl jsemohromen, bylo to jako malý zázrak. Říkával: „Kdyžhraješ Beethovena, musíš hrát Beethovena, a kdyžhraješ Paganiniho, tak musíš hrát Paganiniho,když Mozarta nebo Dvořáka, Čajkovského nebomoderní věci, vždycky musíš pociťovat jinou duši,musíš najít styl, musíš jinak vést smyčec, musíšjinde pohybovat prstem, vibráto není jedinýmvibrátem na houslích. (…) Jenom prací a věčnýmsoustředěním na tyto rozličné variace a metamorfózyobsažené v tónu můžeš dosáhnout toho, žepochopíš duši houslí. Duše houslí je cosi podobnéhojako lidská duše.RAFAELŮV HUDEBNÍ SVĚTVzpomínám si, že jsem v devíti letech tajně komponoval.Moje maminka, která mě jednoho dne přistihla,to dala potají opisovači, a tak jsem ke svémuvelikému překvapení našel o Vánocích svou skladbupod stromečkem pěkně načisto opsanou. Bylato klavírní sonáta a malá symfonická báseň Moře.Žili jsme tehdy v Abbazii v Itálii a mě to velice inspirovalo,když jsem viděl, co se všechno nacházív moři. (…) Můj otec uviděl noty a ptal se, co to je.Šel ke mně a já jsem se styděl, ale řekl jsem, že jsemto složil. „Tak mi to zahraj.“ Přehrál jsem obojí naklavíru a tu jsem viděl, jakou má otec sílu, když mi

CD LASERSTRANA 3dal tuto odpověď: „Podívej se, je to velice pěkné,cos tady napsal, ale s tím musíš teď přestat. Musíšmi slíbit, že nebudeš komponovat, dokud nenajdešřádného učitele a dokud nepůjdeš na konzervatoř.To může trvat několik let. Teď jsi ještě přílišmalý, nech toho a čekej. Hraj na svých houslích,hraj na klavír, dělej dál hudbu, ale nekomponuj.“Samozřejmě jsem skoro brečel, otce jsem však takzbožňoval a miloval, že jsem rázem pochopil, žemá pravdu. (…)Začal jsem znovu, když jsem přišel ve čtrnáctina konzervatoř. Přirozeně jsem se pustil do studianauky o harmonii a do teorie. Šest let jsem je studovalna konzervatoři v Praze, kompozici i housle.V pátém roce k tomu přistoupilo automatickyFOTO — ARCHIVFOTO — ZDENĚK CHRAPEKS Českou filharmonií ve Velké Britániidirigování, a tak jsem nakonec také dva roky dirigoval.Hrál jsem svou vlastní fantazii pro houslea orchestr a dirigoval jsem Dvořákovu předehruOthelo. A jako houslista jsem absolvoval též Paganinihokoncertem.Ve 30. letech byla na Pražské konzervatoři atmosférasilné hudební jednoty. Žili jsme českou,slovanskou, německou, italskou a také francouzskoukulturou a profesoři i žáci byli skutečnourodinou, která usilovala o to, aby dosáhla něčehonového. Chtěli jsme něco nového, protože také našerepublika byla tehdy nová a mladá. Byli jsmemladý a čerstvý národ. Byla to doba soužití Čechůa Němců, chodil jsem do německého divadlaa poslouchal jsem tam české opery, které se zpívalytéž německy, jako třeba Kleiberovo představeníNávrat 1990Smetanovy Hubičky. A zase naopak v Národnímdivadle jsem slyšel česky zpívaného Lohengrinaa Tannhäusera a také samozřejmě Wagnera německyv německém a Smetanu česky v českém divadle.Byla to tak samozřejmá harmonie, že jsem siprostě nedovedl představit nic jiného. (…) Nebylotáborů. Milovali jsme naše velikány.DEMOKRAT PŘED ČESKOU FILHARMONIÍV Praze ve 30. letech jsme měli opravdovou demokracii.Mohli jsme hledat a nacházet všechno to,co mělo význam pro náš další vývoj. A tak kdyžjsem se ve svých dvaadvaceti letech jako mladýmuž postavil před Českou filharmonii, bylo promě přirozené, že jsem mohl pracovat jako dirigentjedině v tomto demokratickém duchu. (…) A kdyžse mi postavily do cesty obtíže, řešil jsem je právěpomocí tohoto demokratického smýšlení. (…)Česká filharmonie chystala zájezd do Anglie a jájsem musel toto turné v krátké lhůtě převzít. To bylov září 1937, bylo mi třiadvacet let. Všehovšudyjsem měl za sebou jen několik koncertů s filharmonií.Ležela na mě obrovská odpovědnost. Tři týdnyjsme zkoušeli, samé velké programy, chystali jsmedvacet koncertů v Anglii a v Bruselu a na pořadubyly Čajkovského čtvrtá symfonie, Dvořák, Janáčeka moderní věci. A orchestr byl přirozeně nervózní,protože nevěděl, jak to zvládnu. Neměl jsem dostzkušeností, a když zkoušky pokračovaly, byla nervozitavlastně stále větší a větší.Před odjezdem jsme ohlásili koncert ve Smetanověsíni na rozloučenou, na němž jsme publiku

CD LASERSTRANA 4měli představit svůj nejobtížnější program. Na generálcedošlo k nemilé příhodě, jedno místo se nezdařilo,já jsem odklepal a prosil to místo opravit.Jeden člen orchestru vystoupil a řekl: „Milý paneKubelíku, když takhle dirigujete, tak nemůžemevůbec hrát.“ Zůstal jsem jako opařený, ale klidněodvětil: „Teď je přestávka, pánové.“ A toho pánajsem si zavolal a řekl jsem mu: „Podívejte se, tadyza kulisami mi můžete říci, co chcete, ale napódiu jsem pánem já. Tehdy mi bylo třiadvacet,ale nějak jsem se do toho vžil – a tak to bylo takésprávné. (…) Co se však stalo, šel jsem domů a měljsem zlost a k tomu chřipku a horečku a byl jsemnešťastný, že mi bylo do pláče. Měl jsem strach, cose stane večer. Byl jsem prostě zoufalý. Tak jsem sešel projít k Vltavě, byla neděle, slunce, modrá oblohaa já jsem šel a šel a přemýšlel jsem. A najednoumě napadla myšlenka mého otce: „Nesmíš sedát vést nenávistí, mrzutostí a násilím, chceš-li něčehodosáhnout, dosáhneš toho jen láskou. O svépravdě můžeš druhé přesvědčit jen tehdy, budeš-lisám jiné milovat. Jen tenkrát, budeš-li sám dobrý,jestliže se otevřeš. Musíš se otevřít, musíš otevřítsvou duši, své srdce, jinak nikam nedojdeš. Jak bysmohl očekávat, že tě druhý člověk pochopí, kdyžkolem sebe vystavíš zeď? Musíš se otevřít.“ A najednoujsem pocítil v sobě úlevu, byl jsem šťastný.Bylo mi docela jasné, co musím dělat a jak musímdirigovat. Přišel jsem na koncert, členové orchestrumožná čekali, že začnu nějak v hněvu. Přišeljsem však naopak radostný a přátelský. (…) A najednouse vše podařilo.V roce 1936 jsem byl angažován Českou filharmoniía setrval jsem u jejího pultu dvanáct let až doroku osmačtyřicátého. Během té doby jsem byl dvěléta šéfem opery v Brně, kde jsem dirigoval mnohooper a tím poznal druhou podstatu dirigenta.ODCHOD A NOVÉ DOMOVYNa začátku roku 1945 se objevily v naší zemi prvníčervánky svobody a svoboda záhy přišla. Národzhluboka vydechl, nový život dostal nová křídla.Zazněly první koncerty, pořádaly se slavné festivaly,celý kulturní život národa znovu rozkošatěl.Nikoli nadlouho. Přišel rok 1948 a s ním novánesvoboda. Opustil jsem vlast, odešel jsemS otcem Janem Kubelíkemdobrovolně do exilu, protože věřím, že duch nesmíbýt spoután politikou. Pokládám se za členavelké umělecké rodiny lidstva, která dva tisíce letbojuje o svobodu ducha na humanisticko-křesťanskýchzákladech. Tuto rodinu nesmí zradit žádnýumělec, musí pro ni dýchat – žít. Posláním každéhoumělce je rozvinovat volně podle vlastníchpředstav ducha, otevřeně pronášet kréda vlastníhopřesvědčení a jednat podle vlastního svědomí.Jak jsem už řekl, opustil jsem Československo dobrovolně,opustil jsem svoji vlast, abych neopustilsvůj národ. (…)Šel jsem do Chicaga, kde jsem byl po tři rokyšéfem symfonického orchestru. (…) VypracovalFOTO — ARCHIVjsem repertoár ve smyslu svých představ. Dávaljsem mnoho moderní hudby, aby návštěvníci koncertníchsálů, většinou velmi konzervativní, siuvědomovali, jak je důležité porovnávat jednotlivéepochy hudby. Není možno milovat Beethovena,jestliže si neuvědomujeme, že ve 20. stoletížije Hindemith, a nemůžeme plně pochopit Bacha,jestliže neslyšíme Schönberga. (…) Když jsemopustil Ameriku, dostal jsem nabídku stát se šéfemlondýnské Covent Garden. Tam jsem za čtyřiroky poznal múzický operní svět z jiné stránky.(…) Angličtí hudebníci jsou pravdivostí a přesnostíjedineční, lhostejno jde-li o zpěváky, sbor čiorchestr. (…) Brzy jsem poznal, že opera repertoární,domácí, řekl bych národní, nedává Londýnuuspokojení, že je londýnské národní cítění k opeřevzdálené. A to poznav, rozhodl jsem se londýnskouoperu opustit. (…) Nebylo možno zde vybudovatklasický operní repertoár. Nejdůležitějšía zcela rozhodující byla jen velká jména (…). Jakohudební ředitel nemohl jsem tento trend srovnávatse svým svědomím. Vždy jsem si uvědomoval,že opera musí mít své ovzduší, vlastní život, svévnitřní ucelení dané tradicí jeviště a že nesmí býtjen fórem primadon. (…)Další životní krok byl v Mnichově. Šel jsem doMnichova přesto, že jsem vlastně zprvu váhal převzítznovu stálé místo u orchestru. (…) Tázal jsemse sám sebe, zdali nenadešel čas začít pracovat jenpro sebe. Úvahy zabraly několik týdnů, byly tovlastně egoistické úvahy, nakonec jsem je zamítl.Po prvním koncertu se Symfonickým orchestremBavorského rozhlasu byl jsem rozhodnut. Zamilovaljsem se do tohoto tělesa a vlastně od té chvílejsem už věděl, že nemohu říci ne. Přišel jsem doMnichova s láskou a těch osm let, co v Mnichověpůsobím, jsem velmi šťasten, neboť láska trvái roste.Nový domov jsem našel ve Švýcarsku, poblížeLucernu na březích Vierwaldstädtského jezerav malé obci Kastanienbaum. Našel jsem tam klida mír v klíně líbezné přírody. Měl jsem štěstí, že semi uskutečnil sen žít tam, kde v lidské pospolitostikvete kultura bez jakýchkoliv překážek. Vybral Petr Kadlec

VÝROČÍSTRANA 5ARNOLD SCHÖNBERGPO ŠEDESÁTI LETECH13. července uplyne 60 let ode dne, kdyv Los Angeles zemřel Arnold Schönberg,rakouský skladatel, malíř, hudebníteoretik a jeden z nejvlivnějších hudebníchmyslitelů 20. století. Jeho metodapráce s dvanácti jen k sobě vztahovanýmitóny, tzv. dodekafonie, ovlivnilaněkolik generací skladatelů a změnilapohled řady z nich na komponováníhudby.Schönberg se narodil 13. září roku1874 ve Vídni, kam jeho rodiče přišliz Bratislavy. Spolu se svými sourozencibyl vychován dle židovských tradic, povzniku samostatného Československapřijal Českou národnost, aby pak kvůlisílícímu antisemitismu ve 30. letechz Německa odešel do Francie, kdev pařížské liberální synagoze tak trochuz protestu potvrdil svou příslušnostk židovství (svědkem mu byl malíř MarcChagall). Jako celá řada dalších umělcůnakonec Evropu opustil a odjel do Spojenýchstátů amerických. Sám se přitomhlásil k německé kultuře a považovalse za pokračovatele velké tradice jejíhudby. Jako své učitele uváděl Bacha,Mozarta, Beethovena a Brahmse a hlásilse k Regerovi i Mahlerovi. Slavná je věta,kterou prý vyslovil, když dospěl k dodekafonickémetodě: „Dnes jsem učinilobjev, který zajistí nadvládu německéhudbě na příštích 100 let.“ Schönbergk dodekafonii došel postupně a logicky.Od raných skladeb, zakotvených v rozvolněnétonalitě pozdního romantismu,byl už jen krok k volné atonalitě. JenžeSchönberg hledal řád, jak tóny po „kolapsu“tonality nově organizovat.Když se skladatel vzdálil tonalitě, vzdálilse i vkusu většinového publika. Aby sevyhnul nepříznivým reakcím posluchačůi útoků ze strany tisku, založil Spolekpro soukromé hudební produkce, jehožprovoz organizoval spolu se svými žáky.Na programu se objevovaly pečlivě nastudovanénové kompozice rakouskýchi zahraničních autorů (třeba v roce 1920byl hostem Spolku Maurice Ravel). Ačkolivje význam a vliv Arnolda Schönberganepochybný, jeho jméno je pro většinulidí známější z knížek, než z koncertníchprogramů – slyšet dnes nějakou z jehotypických skladeb na koncertě není zastak snadné. Zatímco symfonické orchestrya operní domy si více všímají děl jehožáka Albana Berga, pro nastupující generacipoválečné avantgardy byla inspirativníspíše hudba dalšího jeho žáka, AntonaWeberna. Naštěstí měl a má i Schönbergsvé zastánce. Jeho hudbu milovala nahrával klavírista Glenn Gould, častoji uváděl skladatel a dirigent Pierre Bouleza dnes má Schönbergův Houslovýkoncert v repertoáru třeba Hilary Hahn.A i u nás má Schönberg své stoupence.Už půl století jeho dílo hudební i literárníFOTO — Z KNIHY ARNOLD SCHÖNBERG: STYL A IDEA, ARBOR VITAE, 2004propaguje muzikolog Ivan Vojtěch, kterýuž v 60. letech minulého století pro Státníhudební nakladatelství sestavil výborz Schönbergovy korespondence. Napsalřadu vlastních studií a před několika letyse podílel na vydání výpravné publikaceStyl a idea, ve které jsou k vidění i reprodukceSchönbergových obrazů. V roce60. výročí skladatelova úmrtí je i u násSchönbergova hudba k slyšení častějinež jindy. Festival Pražské jaro připravilcyklus nazvaný Pocta atonalitě a abstrakci,který měl kromě Schönbergovýchkompozic na programu hudbu AntonaWeberna a Gustava Mahlera, jehož dílajak Schönberg, tak jeho žák nesmírněctili. V den výročí skladatelova úmrtí provás chystá zvláštní vysílání také Českýrozhlas 3 – Vltava. Schönbergovi budouvěnovány mimo jiné programové řadyRondo, Psáno kurzívou, Matiné neboSlovo o hudbě. Jestliže během dne budouznít spíše rané, v tonalitě zakotvenékompozice, večer přinese už typickéhoSchönberga. V čase, který obvyklepatří Akademii, vám nabídneme záznamkoncertu z Kolína nad Rýnem, na jehožprogramu je kromě hudby Maurice Ravelaa Igora Stravinského také SchönbergůvHouslový koncert z poloviny 30. let. Dirigentemvečera bude velký propagátorhudby 20. století Pierre Boulez, sólovýpart přednese mladý houslista MichaelBarenboim, syn slavného dirigenta a klavíristyDaniela Barenboima. Josef Třeštík

PÁTEČNÍ VEČERSTRANA 6BÁSNÍKjakoiBásník-nobelista, básník-Orfeus i básník-Job, básníkkorunníprinc (neboť druhýpo Mickiewiczovi), básníksvědek20. století. Takovátoa jiná epiteta by se dalapřipojit ke jménu polskéhobásníka, prozaika, překladatelea esejisty Czesława Miłosze(1911–2004), jehož 100. výročínarození si 30. června budepřipomínat nejen středníEvropa, jejíž byl celosvětovýmvyslancem.NEÚSTUPNÁ A DRSNÁ MYSLVe svém životě Miłosz viděl na vlastní oči a navlastní kůži pocítil obě světové války, byť tu prvnívnímal ještě dětskýma očima. Prožil vzestup a páddvou totalitních impérií a jako exulant přežil veFrancii a později v USA i válku třetí, „studenou“, pojejímž skončení se mohl vrátit do své vlasti a prožítv ní poslední více než desetileté umělecky veliceplodné období života. Svoji zkušenost a vnitřní bojs „démonem souhlasu“ totalitního pokušení vyjádřilv knize Zotročený duch (1953), která otevřelaoči i mnohým v českých končinách poté, co vyšlav samizdatu. Ale Miłosz byl vždy především básníkem,který v sobě dokázal naprosto organicky propojitvědění se senzitivností a o němž Josif Brodskiprohlásil: „Bez sebemenšího zaváhání říkám, žeCzesław Miłosz je jedním z největších básníků našídoby, jestli ne vůbec největším. I když odejmeme jehoveršům stylistické bohatství jeho rodné polštiny(což se děje hlavně při překladech) a zredukujemeje na pouhý obsah, stále stojíme tváří v tvář myslitak drsné a neústupné, mysli tak horlivé, že jedináanalogie, která mě v tuto chvíli napadá, je přirovnatho k některému ze starozákonních hrdinů – nejspíšasi k Jóbovi.“Z LITVY DO AMERIKY A ZASE ZPĚTJak známo, básníkovým rodištěm byly litevské Šetejny,kde prožil i část svého dětství a mládí. Vysokoškolskástudia absolvoval na univerzitě StefanaBátoryho ve Wilně (dnešním Vilniusu). Po napadeníPolska německými a sovětskými vojsky se přes Rumunskodostává do Varšavy. Po skončení války sepoprvé na krátký čas usazuje v Krakově, odkud odcházído diplomatických služeb. Ve Francii pak volíosud exulanta. Od roku 1960 působí na katedře slovanskýchjazyků a literatury na University of Californiav Berkeley ve Spojených státech. Do Polska přijíždípoprvé po letech v roce 1981, kdy mu Katolickáuniverzita v Lublinu uděluje doktorát honoris causa.V roce 1988 vychází v krakovském nakladatelstvíZnak jeho sbírka Kroniky a o rok později soubor esejůMetafyzická pauza. Krakovský Znak se tak stává jeho„domovským“ nakladatelstvím, a to je také patrně

PÁTEČNÍ VEČERSTRANA 7hlavním důvodem, proč se právě Krakovstává městem, kde Czesław Miłoszpostupně nachází svůj nový domov.Od roku 1989 žije tedy střídavě v Krakověa v americkém Berkeley. V roce1993 vychází ve Znaku jeho kompletníbásnické dílo a krátce nato se v Kra-kově usazuje natrvalo.SETKÁNÍ V KRAKOVĚS Czesławem Miłoszem jsem mělmožnost se setkat v říjnu 2003 v Krakově,několik měsíců před básníkovousmrtí, kdy jsme s překladatelemJaroslavem Šubrtem zazvonili zvonili u jehobytu vBoguslawskiego ulici. Do deníkujsemsi po návštěvě ě zapsal: Jsmeuvedeni do prosvětleného salonu.Chvíli čekáme, a tak se rozhlížím. Naknihovně hliněná soška BolestnéhoKrista, cizojazyčná vydání Miłoszovýchveršů, pokojové květiny, lampa,bronzová busta a několik „modigliánovských“portrétních skic nedávnozesnulé básníkovy druhé ženy Carolod Jerzyho Nowosielského. A pakbásníkův dětský fotoportrét – litevskýkluk v punčocháčích, s kulatouhlavou a zastřiženou ofinou, hrděsedící v křesílku v zahradě panskéhodvora v Šetejnách. Najednou sez druhé místnosti ozve mužský huronskýsmích – mezi tím dítětem nafotografii a smíchem je rozprostřenodevadesát let. A za chvilku, podpírán,vstupuje básník. V bačkorách,jeansové košili, šedivé kozlí bradce,s naslouchátky v uších a tmavýchbrýlích podobných lyžařským, nachvíli připomene zenového mistra,žijícího v odloučení kdesi v horách.Básník se hned omlouvá: „Promiňtemi, jsem po operaci očí a už těžkoto se mnou bude lepší...“ Sám ostatněv jedné ze svých posledních básnínapsal: „Mé uši toho z rozhovorůzachytí stále méně, mé oči slábnou,ale zůstávají lačné.“ Dívám se na nějz profilu – vysoké zemanské čelo,husté vlasy česané dozadu, v prstechhůl a stále stejná hrdost, svojskostv posedu, jako z dětské fotky.NADĚJE V POEZII A VINÁRNAPOD HRADČANYRozhovor se točí kolem témat duchovnía kulturní identity Střední Evropya budoucí Evropy. Miłosz vždy odpovídápo chvilce přemýšlení, pomalu,pevně, hlubokým hlasem. Rozhodněse staví proti Derridovýmmyšlenkáma veršům Rózewicze. Vypořádáváse se vším, co (nejen v umění) zavánínihilismem, rozpadem hodnota odmítáním řádu. Žádný spokojenýstařecký zákryt. O svých předcíchhovoří jako o kotvě a kout rodné litevskézemě nazývá jediným pevnýmbodem na zeměkouli. Lyricky nemlží,jeho odpovědi jsou přesné, což měvždy fascinovalo i na jeho poezii, tépřednobelovské i pozdní: nikoli suchopárnýakademismus, ale vzdělaná,filozofující zabydlenost, řemeslnýum, zakořeněnost v básnické tradicia nerozlámaná plástev vnitřníhozraku, utvářená a po celý život sycenávenkovským dětstvím, hlubokýmzřídlem jeho pastózní obraznosti.Jistě by tato klenba nebyla tak pevná,kdyby ji nespárovaly autorovy lidsképostoje a osudová cesta (již od ranýchlet kontakt s francouzskou kulturou,válečná zkušenost z rozdupávanéVaršavy, exil, přátelé). Svojí poeziíMiłosz zarputile říká, oproti dnešnímupřevažujícímu myšlení, že věřív existenci objektivní skutečnosti.Pak se náš hovor stáčí na jeho návštěvyPrahy po roce 1990. Připomínámemu jeho studentskou výpravudo Čech v roce 1931. A básník se poddotykem té dávné zasuté vzpomínkymohutně rozchechtá, až se celým tělemtřese a následně přechází v kašeltak dusivý, že se obáváte o jeho život.Po chvíli prohodí, že se mu vybavilyněkteré chvíle oné legendární a – jakZleva: básník Bronisław Maj, kritzik Jerzy Illg, Czesław Miłoszpíše – jeho první cesty „na západ“.Snad ten smích vyvolalo setkání s jakýmsikloboučníkem v Litomyšli,který tehdy partu mladých polskýchchasníků přátelsky hostil, snad vzpomínkana vinárny pod Hradčany nebona levnou sportovní loď, kterousi v Praze koupili. Miłosz také vzpomenesvoji důležitou jinošskou četbu– Krakatit Karla Čapka. Nakonecbásník prohodí: „Poezie, která neobsahujezárodky naděje, není poezií!“Jako by říkal – umění i život, kteréneobsahují naději, ztrácejí smysl.MIŁOSZOVSKÝ PÁTEČNÍVEČERRozhlasový páteční večer, který s JaroslavemŠubrtem připravujeme nakonec června, bude pestrou mozaikourozhovorů a vzpomínek polskýchbásníků, spisovatelů, esejistůa básníkových přátel nad osobnostía dílem C. Miłosze. V pořadu mimojiné uslyšíte novináře Adama Michnika,básníky Adama Zagajewského,Jana Polkowského a Szymona Babuchowského,esejisty Jerzyho Illga, PiotraKloczowského či filozofa LukaszeTischnera. Pochopitelně také zazníbásníkův hlas, jeho autorský přednesa rozhovor, který jsme s ním v Krakověna podzim 2003 natočili. Miloš DoležalFOTO — JOANNA HELANDER

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHASTRANA 8JAMES JOYCEv CurychuM„Musím podotknout – aniž bychse chlubil – že naše knihovna patřík nejbohatším joyceovským knihovnámv Evropě“, prohlásil Fritz Senn,ředitel Curyšské nadace Jamese Joyce,kam jsme se s Eliškou Závodnouloni vypravili. „Naše sbírky obsahujíprakticky vše, co se vztahuje k fenoménuJoyce. Já sám jsem Joyce sbíraluž dlouhá léta. Pokud jde o naši institucijako takovou, tak ta oficiálněexistuje od roku 1985, takže už délenež čtvrt století. Naše knihovna je veskutečnosti také studovnou, pracujítady badatelé a studenti z celého světa:teď tady například sedí Nick Norrisze Spojených států, z Floridy... Samozřejmě,že nemáme všechny rukopisya všechna první vydání – to jsoupro nás nesmírně drahé záležitosti.Takže máme jenom něco... před pětilety jsme koupili z Joyceovy pozůstalostiněkteré dopisy – to je také vzácnost.Pro všechny znalce a badatele.“Joyceova nadace sídlí v centru Curychu,ale její sídlo (Augustinergasse 9)se spisovatelovými pobyty ve městěnemá žádnou spojitost.JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTKALHOTYJames Joyce se poprvé do Curychu nadelší čas uchýlil v roce 1915. O dvaroky později zde podstoupil očníoperaci. Prožil tady romantický flirts jednou mladou Švýcarkou. V tomtoměstě vedl absurdní spor s britskýmvelvyslanectvím o náhradu za kalhoty,použité v místní inscenaci Wildeovyhry Jak je důležité mít Filipa.V Curychu psal Odyssea, největší román20. století.POSLEDNÍ CESTADO CURYCHUDne 13. prosince 1940 přijel Joycese svou ženou a dětmi znovu do Curychu.Byl na konci sil. Vánoce strávilu své přítelkyně Caroly Gideion-Welcker. Dne 9. ledna si vyrazil nadlouhou procházku se svým vnukem,naposledy pozoroval jezero a hory,staré domy na pobřeží, vlny Limmatu...V noci dostal prudké bolestižaludku. Lékaři diagnostikovali perforacižaludečního vředu. V noci na13. ledna byl v nemocnici Červenéhokříže operován. Po operaci se užneprobral k vědomí. Následující denvyšlo úmrtní oznámení v Neue ZürcherZeitung. Na pohřeb přišlo několiklidí. U hrobu největšího spisovatelestoletí byly proneseny dvě krátkéřeči: německy promluvil univerzitníprofesor Heinrich Straumann, anglickylord Derwent z britského velvyslanectvív Bernu.FASCINACE CURYCHEM„Víte, myslím, že to byla prostě a jednodušenáhoda,“ odpověděl ředitelCuryšské nadace Jamese Joyce FritzJames Joyce v Curychu v roce 1937Senn na naši otázku týkající se spisovatelovyobliby Curychu. „Ta ho sempřivedla. Chtěl učit, tak to tady zkusil– zdálo se, že by tu mohl zakotvit... Tobylo v roce 1904, nepodařilo se všaknic dojednat a tak ‚šel‘ dál do Terstu.Jenže pak tam zasáhly dějiny – prvnísvětová válka. Joyce jako britský občanbyl v rakousko-uherské monarchiinežádoucí... tak se uchýlil do neutrálníhostátu – což bylo Švýcarsko.V Curychu se zdržel čtyři roky, tedytéměř po celou dobu války. Zalíbilose mu tady a tak se vrátil... ostatně zadruhé světové války se situace opakovala.Švýcarsko bylo nejenom pro nějjakýmsi ‚ostrůvkem svobody‘. Takže– Joyce tady v Curychu žil a také zemřel...Abych to shrnul: nechtěl sem,ale když ho sem náhoda přivedla,FOTO — ZÜRCHER JAMES JOYCE STIFTUNGpobýval tady rád... vždyť je to příjemnémísto k životu – co myslíte?“JOYCE A CANETTINa curyšském hřbitově Fluntern ležíblízko sebe hroby dvou velikánů světovéliteratury – Jamese Joyce a EliaseCanettiho, nositele Nobelovy ceny zaliteraturu. Canetti ve své vzpomínkovéknize Hra očí popisuje své setkánís Joycem.„V curyšském domě ve Stadelhoferstrasseměli krásný sál a zvali načtení všechny lidi, kteří patřili k duchovnímkruhům Curychu. Tak seještě v lednu uskutečnilo první čteníz Komedie marnivosti, a to vskutkupřed slavnými hosty. Byl tam i JamesJoyce, kterého jsem při této příležitostipoznal. Četl jsem první díl Komediemarnivosti, v nefalšovanémvídeňském dialektu... O přestávcejsem byl představen Joyceovi, kterýse vyjádřil stejně přísně jako osobně:‚Já se holím břitvou, bez zrcadla‘– a vzhledem k jeho značně oslabenémuzraku, byl bezmála slepý, šlojistě o odvážný úkon. Jeho reakce měohromila, byla tak nepřátelská, jakobych na něj osobně zaútočil. Mysleljsem si, že ho ústřední myšlenka hry,zákaz zrcadel, podráždila kvůli jehoslabému zraku. Celou hodinu byl vystaventomuto vídeňskému dialektu,kterému přes svou lingvistickou virtuozitunerozuměl. V běžné němčiněse odehrávala jediná scéna, z níž sivybral výrok o holení před zrcadly.Na něj se také vztahoval jeho sporýkomentář.“ Jiří Kamen Český rozhlas 3 – Vltava:James Joyce v Curychu a C. G. Jung,Víkendová příloha, 25. 6. dopoledne

AKADEMIESTRANA 9DRÁŽĎANSKÝ KREUZCHORTradice, kvalita… a veliká radostPokud jste někdy viděli film Harry Potter, následujícípopis vám nejspíš připomene jeden častoopakovaný výjev: mladší žáci se řadí na chodbě došpalíru, jejich starší spolužáci – prefekti – je organizují,poté je přeměří důležitým pohledem, dajípokyn a děti se ukázněně vydají na cestu. Přesnětohle můžete zažít v drážďanském Kreuzgymnasiu.V našem případě takto sboristé vstupují do zkušebny– přesně v minutě, ve které se má začít.Je pátek odpoledne, tedy doba, kdy typickýčeský školák pěkně zívá, aby ožil, jakmile opustíškolní zdi. Ale tady se nabízí jiný zážitek: i tinejmenší chlapci, kterým je teprve devět let, zvládajízkouškový režim se záviděníhodným elánem.Hned po škole je čeká zkouška mladšího sboru,poté zkoušejí muži (těm nejstarším je devatenáct)a v podvečer se znovu scházejí všichni. Dospělémupozorovateli to připadá jako hodně náročnásměna, a zřejmě to tak je. Avšak hudba, zdá se, mápozoruhodnou energizující sílu.Po celou dobu zkoušek panuje zvláštní kázeň.Zvláštní proto, že její zdroj lze těžko určit: nikdonikoho nenapomíná – a nic tu nepřípomíná dril.Běžné zkázňovací postupy zažijete až večer, tedypo několika hodinách, a i to spíš výjimečně, kdyžstarší sboristé utišují špitání těch mladších. Přitomnechybí radost ani veselí. Zkouška mladší částisboru začínala oslavou narozenin – s bouřlivýmpotleskem a smíchem. A smích či úsměv pak nechybípo celou dobu.Zkouší se většinou vsedě, rozezpívávání jepoměrně dlouhé. A pro návštěvníka zvenčí je fascinující,jak málo dává sbormistr pokynů. KreuzkantorRoderich Kreile, klíčová osobnost v novodobýchdějinách sboru, sedí u klavíru, předzpívává,některé fráze vrací, ale mnohdy ani nepoznáte,Kreuzkantor Roderich Kreile a „Kruciáni“čím dává najevo svoji představu: děti okamžitěreagují, v mimořádném společném souznění. Končíse v půl sedmé večer a den na to se zpívá přinešporách. Volný víkend pro Kruciána není běžnáudálost.„Ve sboru zpívá kolem 150 chlapců. Do tohopočítáme také kluky třetí a čtvrté třídy. Ti ale nejsougymnazisté – chodí ještě do základní školy,která je také v tomto areálu,“ informuje nás VeraKellerová, vedoucí knihovny not. „Na koncitřetí třídy se koná konkurz – vstupní zkouškado chlapeckého sboru. Kruciánem se tedy lze státod čtvrté třídy. Od páté třídy navštěvují chlapcigymnázium, pokud obrdží doporučení ke studiu.Každý Krucián je zároveň gymnazistou. Pokud neplnípodmínky, musí sbor opustit.“ I evangelickégymnázium sídlí v téže budově. Je zřízeno městema funguje jako běžná (i když patrně prestižní)škola. Chodí sem přes 800 studentů, samozřejměFOTO — JIŘÍ BĚLOHRADSKÝi dívek. Členové Kreuzchoru tvoří tedy jen jednu,specifickou část.Drážďanský Kreuzchor patří k nemnoha sborům,které se staly trvalou součástí německéhoi mezinárodního koncertního života. Běžně se s nímpočítá jako se špičkovým tělesem a čekají se od nějšpičkové výkony. Pravidelně jezdí po Evropě i dozámoří. Jednotlivé sboristy – Kruciány – jako sólistyangažují také renomované operní domy. Samozřejmostíjsou pravidelné nahrávky, vystoupení v rozhlasei televizi. Přesto zdaleka neplatí, že by každýKrucián byl profesionálním muzikantem: ze studentůjsou právníci, lékaři, vědci, lidé mnoha profesí;u hudby většinou zůstávají ve volném čase.Jeden z Kruciánů, Benjamin Molnar, se narodilv Praze. O přijetí do sboru usiloval několik let:„Zpíval jsem v několika dětských sborech, včetnědrážďanských Kapellknaben. Aby se člověk dostaldo Kreuzchoru, na to už musí mít cvik. Alespoň jájsem potřeboval několik pokusů.“V Česku pro Kreuzchor nemáme obdobu. Chlapeckésbory jsou u nás vůbec vzácnost, a kdyžuž nějaký najdeme, stěží bychom se dopočítali150 členů. A i kdyby: koncertní vystoupení každýdruhý týden při mši (samozřejmě s obměněnýmrepertoárem), další koncerty před pěti tisíci lidmiv kostele, společné bydlení a život v alumnátu –a v neposlední řadě tradice přesahující 700 let…To jsou opravdu jiné poměry.Zpěv Kreuzchoru je ovšem zážitek, který běžněneuslyšíte. A člověk si ho okamžitě zamiluje. Český rozhlas 3 – Vltava: Akademie,6. 7. ve 20.00 hod.Pavel Ryjáček

SCHŮZKY S LITERATUROUSTRANA 10AMELIEPOSSE-BRÁZDOVÁŽIVOT SPJATÝ S ČESKOSLOVENSKEMNa stránkách švédského tisku se odloňského roku velmi často objevujejméno švédské spisovatelky AmeliePosse, na kterou se do té doby jižponěkud zapomínalo. Autorka bývalavelmi oblíbená a čtená, protoževe svých knihách otevřela čtenářůmvelkoryse dveře do svého soukroméhoživota, do života švédské aristokraciea přiblížila jim země, v nichžžila – zejména Československo a Itálii.Nový zájem o její dramatický životvzbudila kniha Evy StrömbergovéKrantzové z roku 2010. Ne bez důvoduvyšla tato kniha v českém překladujiž letos v dubnu. Její název totižzní: Amelie Posse-Brázdová. Životspjatý s Československem.Amelie Posse (1884–1957) napsalajedenáct životopisných kniha v osmi z nich líčí svůj život „spjatýs Československem“. Jak se Švédkadostala do tak úzkého kontaktu s našízemí? Došlo k tomu ještě předtím,než Československo vzniklo. AmeliePosse se nedlouho před první světovouválkou seznámila v Římě, kamse uchýlila po rozvodu se svým prvnímmanželem, s českým malířemOskarem Brázdou a za války se tamza něho provdala. Díky němu se seznámilas úsilím zahraničních ČechůV poklidné zámecké barokní zahradě v létě 1933FOTO — Z KNIHY EVA STRÖMBERG KRANZ: AMELIE POSSE-BRÁZDOVÁ (ŽIVOT SPJATÝ S ČESKOSLOVENSKEM), AKROPOLIS, 2011a Slováků o zřízení samostatnéhostátu a s nadšením se „k československévěci“ přihlásila. Již tehdy poznalapřední československé politiky,Edvarda Beneše, M. R. Štefánikai Tomáše G. Masaryka i řadu dalšíchosobností, jako jsou spisovatel a diplomatVladimír Vaněk, výtvarniceRůžena Zátková, houslový virtuosVáša Příhoda. S Benešem ji pak pojiloceloživotní přátelství a Masarykovaosobnost a jeho filozofie zformovalyjejí životní postoj. Zážitky z Itálievylíčila ve svých prvních a mimořádněúspěšných knihách, které vyšlytaké česky, Slunné zajetí v roce1934 a Pestrá volnost v roce 1932.Ve Schůzkách s literaturou citujemez obou knih a také z knihy Dále z roku1936, která vyšla pouze švédsky,tam uvádíme pasáž o Masarykovi.Po válce se Brázdovi, jejichž rodinase rozrostla o dva syny, přestěhovaliz Itálie do Československa,kde si zakoupili zbytkový statek,k němuž patřil i zámek Líčkov. Zanedbanýstatek i zámek dali do pořádkua ten se stal místem, kde se významníČeši jako dirigent Talich a sochař Obrovskýsetkávali s Ameliinými švédskýmipřáteli. To už Amelie mluvilačesky. O Líčkově vyšla řada reportáží,a tak se ve Švédsku stal populárnímmístem, „kam se všichni toužili jetpodívat“. O životě na Líčkově napsalaAmelie Posse román Stavět, neničit(1942). Jenže přišel Mnichov,statek se ocitl v odstoupeném územía později byl zabaven Němci. AmeliePosse, zanícená pacifistka a aktivníbojovnice proti fašismu, se muselavrátit do Švédska. Stanula tam v čeleboje proti probíhající nacistické infiltracia za tyto zásluhy je považovánaza jednu z nejvýznamnějších osobnostímoderní švédské historie. NaČeskoslovensko však nezapomněla:byla vůdčí silou v organizování exilovéhoživota, ze všech sil pomáhalačeskoslovenským uprchlíkům a šířilaznalosti o Československu příspěvkyv tisku, rozhlase a v neposlední řaděnově napsanými knihami.Po válce se Amelie Posse do Československaněkolikrát vrátila, i kdyžmanželství s Oskarem Brázdou skončilojiž před válkou rozvodem. Uvažovaladokonce o tom, že se tu znovuusídlí. Věděla sice „kde je můj domov“,ale politická situace v Československuji znepokojovala. Snažilase jí porozumět a uvést současné děnído souladu s Masarykovým odkazemhumanitního demokratického státu.

SCHŮZKY S LITERATUROUSTRANA 11Nemohla se například vyrovnat s odsunemNěmců. Zajímavé svědectvío soužití Čechů a Němců podala i vesvých knihách, krátká ukázka se objevujei v rozhlasovém pořadu. Svépochyby o odsunu chtěla rozptýlitdiskusemi s prezidentem Benešem,ale jeho argumenty ji nepřesvědčily,jak vyplývá například z jejích dopisůi z knihy Když nad Prahou spadla železnáopona. (Kniha vyšla posmrtněv roce 1968.)Amelie Posse strávila v Československuněkolik měsíců i po únorovémpřevratu roku 1948. Chtěla sisice především udělat obrázek o tom,co se vlastně stalo, ale tuto „výzkumnou“cestu podnikla i na základě výzvyčeských exilových politiků, kteřítoužili po čerstvých a nestrannýchinformacích. Svá pozorování o poměrechv zemi vložila do dopisů bývalémuvelvyslanci ve StockholmuEduardu Táborskému. (Dopisy vyšlyv českém překladu v roce 1996 podnázvem Tajné dopisy z Prahy.)Pobyt v zemi však začal být proAmelii Posse nebezpečný, a protoČeskoslovensko ve velkém chvatuopustila. Jako jedna z posledníchvšak ještě stačila navštívit prezidentaBeneše před jeho úmrtím. Pokusilase ho přesvědčit k nové emigracia hovořila s ním o vedení zahraničníopozice. Podle Amelie Posse byloBenešovým přáním, aby se do čelapostavil Ferdinand Peroutka. Ameliepovažovala za svou povinnost sdělittoto Benešovo rozhodnutí exilovýmpolitikům a svědčí o tom její dostirozsáhlá dochovaná korespondence.Amelie Posse se také „tajně“ setkalas Miladou Horákovou, kterouznala již z ženského hnutí z meziválečnédoby. Setkání se jí však zřejměpřed STB utajit nepodařilo. JménoAmelie Posse se totiž objevilo v obžaloběMilady Horákové. Je zřejmé, žeobvinění z konspirace s Amelií Possebylo zcela vykonstruováno a obžalobasi ani nedala práci ověřit si fakta.Když Amelie Posse opouštělaČeskoslovensko, byl zámek a statekvelkým úsilím Oskara Brázdy zrenovován.To však netušila, že se do Československajiž nikdy nevrátí a žeLíčkov bude zestátněn.Po návratu do Švédska AmeliePosse dále udržovala styk s českýmiexilovými politiky, kteří žili mimoŠvédsko. Kromě Edvarda Táborskéhoto byli například Jaromír Smutnýa Petr Zenkl. Pro československý komunistickýrežim byla proto natolikzajímavá, že na ni nasadil špionku,Jarku Gleichovou. Amelie jí velmidůvěřovala, Gleichová jí pomáhalavyřizovat i korespondenci a Amelieuvěřila také tomu, že jí Gleichovádovezla dosud neuveřejněný třetí dílBenešových pamětí. Ve skutečnostito byl svazek zcela bezvýznamnýchlistin. Eva Strömbergová Krantzováse ve své knize případu Gleichovádosti podrobně věnuje.Nejvíce úsilí však Amelie Possevěnovala pomoci poúnorovým emigrantům.Stala se znovu jejich „českoumaminkou“ a znovu se pustilado organizace exilového života. Bylatrnem v oku švédským úřadům,které neustále bombardovala novýmia novými požadavky týkajícímise uprchlíků. Jak za války, takpo roce 1948 byla Amelie pro mnoholidí posledním stéblem nadějev beznadějné situaci a právě v prácipro uprchlíky byla velmi úspěšná.Jeden švédský novinář vylíčil jejípostup takto: „Přihnala se do světastockholmských mocenských kruhůjako vichřice a svou překypujícímateřskostí zlomila veškerý odpor.Jakmile si Amelie Posse opásala bedraa vydala se na válečnou stezku,nebylo snadné s ní vyjednávat. Kdykoliva kdekoliv se objevila její rozevlátáa výřečná osobnost, znamenaloto, že nadešla hodina zúčtování.“Eva Strömbergová Krantzovákonstatuje, že k úspěchu Amelie Possepřispívala vrozená výřečnost a autorita,která vyplývala jak z její osobnosti,tak ze společenského postavení.Byla totiž hraběnka, příslušnicevysoké šlechty, a měla proto mnohékontakty v establishmentu, k němužpatřily i některé osobnosti z královskéhodvora. Se členy královské rodinyse stýkala od dětství; její prarodičebyli významnými politiky i kulturnímiosobnostmi (například jejímu dědečkovi,hraběti Arvidu Possemu, sepřezdívalo „sk nský král“). AmeliePosse si však na svém aristokratickémpůvodu nijak nezakládala a vystupovalajako přesvědčená demokratka.Po návratu do Švédska žila dokonceve velmi skromných poměrech a vydělávalasi na život psaním. Za druhésvětové války a po válce vydala ještětři knihy, v nichž se zabývá českoutematikou: Mezi bitvami (1944), Ledacosse už teď dá říct (1949) a Parkvzpomínek (1954). Kromě toho napsalatři knihy vzpomínek na dětstvía mládí a dočkala se i vydání sebranýchspisů, které ilustroval její syn,malíř Jan Brázda.Knihy Amelie Posse poskytujívzácnou příležitost podívat se navznik a vývoj Československa zvenčí,očima švédské spisovatelky, současnicelíčených událostí. Mají nyníproto nesmírnou kulturně historickouhodnotu. Pro nás Čechy k tomupřistupuje ještě další klad. MnohoŠvédů se totiž o Československudozvídalo právě z jejích knih, v nichžbyl obraz země velmi pozitivní.Amelie Posse tím šla do jisté míryproti proudu: vznik Československanebyl ve Švédsku jednoznačně přivítána poměry v republice mezi válkamibyly často vykládány na podkladěněmeckých pramenů.Ještě bych ráda dodala několikslov o Evě Strömbergové Krantzové.Jsem nejen překladatelkou její knihyo Amelii Posse, ale mám k autorceosobní vztah. Byla mou žákyní v sedmdesátýchletech minulého stoletína univerzitě v Lundu, učila se u měčesky. Od té doby jsme spolu udržovalystyk a také společně překládalydo švédštiny. Měla jsem příležitostsledovat i práci nad životopisemAmelie Posse, které se Eva věnovalapo třicet let. Byla to práce založenáz velké části na primárních pramenech,uložených v pozůstalosti AmeliePosse. Viděla jsem na vlastní oči,jak Eva zpracovávala obsah dvaadvacetivelkých beden napěchovanýchrukopisy, dopisy v několika jazycích,výstřižky z novin a jinými dokumenty.Eva Strömbergová Krantzová jedocentka, klasická filoložka a jakoznalkyně semitských jazyků, zvláštěhebrejštiny, se podílela na novémpřekladu Starého zákona do švédštiny.Kromě toho překládala pilněz češtiny. Přeložila mimo jiné DopisyOlze od Václava Havla, stať JiříhoBrabce o Seifertovi, několik Hrabalovýchpovídek, povídky LenkyProcházkové a značný počet básní:Jaroslava Seiferta, Ivana Diviše, JanaSkácela, Karla Šiktance a zejménapak Emila Juliše. A také knihu MilošeBiče, Výklady ke Starému zákonu(1996). Miloslava Slavíčková

ROK NĚMECKÉHO JAZYKASTRANA 12DOMY A DOMOVYOsudy a dílo německy mluvícíchvýtvarných umělců v ČecháchDvacetidílný cykluss historiky uměníAnnou a Ivem Habanovýmipřipravuje Jiří Hůla„Jsme dva kunsthistorici, doktoranti. Zabýváme seněmecko-českým výtvarným uměním první poloviny20. století. V souvislosti s našimi výzkumy, disertacemia výstavními projekty shromažďujeme a sháníme veškeréúdaje k vybraným německo-českým výtvarným umělcům.“Anna a Ivo HabánoviAnna absolvovala dějiny umění a historii v Drážďanech,od roku 2002 pracuje jako kurátorka v Oblastnígalerii v Liberci, učí na Přírodovědně-humanitnía pedagogické fakultě Technické univerzity.Ivo vystudoval stejný obor na Masarykově univerzitěv Brně, dva roky byl zaměstnaný v brněnskémAukčním domě Zezula, od 2005 působí v Národnímpamátkovém ústavu v Liberci.„Rozhodli jsme se postupně zprovoznit webovéstránky (www.nemeckoceskeumeni.cz) věnovanéproblematice německo-českého výtvarnéhoumění. Máme dva malé kluky, kteří jsou moc fajn,ale dávají nám celkem zabrat. Takže než se zde něcopořádného objeví, bude to asi trvat ještě o trochudéle, než byste možná čekali. Díla německočeskéhovýtvarného umění na to čekají už víc nežpůl století.“Následuje výčet jmen – podle abecedy – HugoBaar, Franz Barwig, Emanuel Baschny, HeinrichBaudisch, Bruno Beran,… – většinou málo známí,zapomenutí či opomíjení autoři.Německo-české umění přelomu 19. a začátku20. století určovala trojice měst – Vídeň, Mnichova Berlín. Česko-německá Praha, ležící v pomyslnémtěžišti, se stala jejich přirozeným průsečíkem,středobodem. Vzniklo zde několik významnýchuměleckých skupin – Die Pilger (1919–1923), JungeKunst (1928) a Prager Sezession (1929–1938).Druhým významným střediskem německo-českéhoumění bylo Brno. Mělo blíž k Vídni, množstvíbrněnských výstav rakouských umělců nemělov meziválečném Československu srovnání, alebrněnští umělci udržovali osobní styky i s dalšímicentry (v Mnichově byl Ferdinand Staeger, ViktorBöhm, Oskar Schmall, v Berlíně Emil Orlik, HugoLederer, Moriz Melzer). 25. března 1911 byla v Brněslavnostně otevřena – jubilejní 100. výstavouMoravského uměleckého spolku (Mährischer Kunstverein)– novostavba Domu umělců (dnes Důmumění města Brna). Dům umělců byl německouinstitucí, uskutečnilo se zde na dvě stě výstav, nakterých téměř 600 autorů předvedlo kolem 40 tisícprací. Velký zájem brněnských sběratelů budilyorientální a exotické náměty, které se v meziválečnémobdobí staly módní záležitostí. Jedním z tématcyklu například bude Orientalismus v tvorběněmecko-českých autorů. Po roce 1918 byl každoročnějeden výstavní termín vyhrazený českýmautorům a spolkům.V roce 1926 je další Dům umělců otevřenýv Ostravě. V Opavě působí od roku 1926 sdruženíVereinigung bildender Künstler Schlesiens, v ČeskémTěšíně Olsabund (Vereinigung bildender KünstlerOstschlesien). V dalších místech – Olomouc,Teplice, Karlovy Vary – vznikají regionální pobočkyMetznerova svazu – Metznerbundu. Metznerbundvznikl v roce 1919 v Teplicích, zpočátkusídlil v Praze, v roce 1922 se vedení přemístilo do

ROK NĚMECKÉHO JAZYKASTRANA 13Liberce. V Liberci vznikla vydělenímz Metznerbundu významná skupinaOktobergruppe (malíři Erwin Müller,Alfred Dorn, Hans Thuma a RudolfKarasek).Pozoruhodní umělci jsou i v dalšíchněmecko-českých městech –v Jablonci nad Nisou, Raspenavě,Kamenickém Šenově, České Lípě,Děčíně, Varnsdorfu, Ústí nad Labem,Teplicích, Chebu, Trutnově, Krnově,Bruntálu, Jeseníku, Novém Jičíně,Šternberku, Jihlavě nebo Znojmu.Místní autoři dotvářejí společněse známými jmény neobyčejněrozmanitý obraz německo-českéhovýtvarného umění první poloviny20. století.Ve dvacátých letech nastupujenová sochařská generace, ve které důležitouúlohu mají ženy, absolventkypražské akademie Mary Duras, GabrieleWaldert, v Ostravě působícíElfriede Tuma, nebo Rakušanka IlsePompe, které se dokázaly prosaditi v evropském měřítku, mimo jiné namezinárodních přehlídkách Benátskéhobienále či Berliner Sezession.Mary Duras (1898–1982) bylaspolečně s Martou Jiráskovou prvníženou sochařkou v ateliéru JanaŠtursy. V roce 1923 odjela společněse svým mužem, malířem MaximemKopfem, do New Yorku, v letech1925–1927 žili a tvořili na pařížskémpředměstí Montrouge, kde měla ateliéri sochařka Hana Wichterlová.Po návratu do Prahy se Mary Durasstala členkou skupin Junge Kunst,Prager Sezession a také Berliner Sezession.Na Berlínské výstavě v roce1930 měla veliký úspěch její plastikaDívka v okně (dnes Národní galeriev Praze). První velkou výstavu v Československuměla po návratu z Pařížev roce 1927 v Praze v KrasoumnéMaxim Kopf: Portrét sochařky Mary Duras připráci, 1928, olej, plátno, 120 × 95 cm, MuzeumOstdeutsche Galerie Regensburgjednotě společně s Maximem Kopfem,samostatně vystavovala v roce1934 v pražské Galerii dr. Feigla.Výtvarné umění německy hovořícíchautorů první poloviny 20. stoletív Čechách, na Moravě a ve Slezskupatří ke stále málo zmapovanýmoblastem. Objevná výstava Mezeryv historii 1890–1938. Polemickýduch střední Evropy – Němci, Židé,Češi se konala v roce 1994 v pražskéMěstské knihovně.„Idea výstavy Mezery v historii1890–1938“, píše v úvodu kataloguhistorička umění Hana Rousová,„vznikla v Galerii hlavního městaPrahy roku 1988. (…) Nepředcházelají žádná úvaha na národnostní téma,prostě bylo stále zřejmější, že naúzemí, kde žijeme, jehož dějiny jsounašimi dějinami, se odehrávalo cosi,na co jsme byli po desítiletí nucenizapomínat. Historická paměť můžebýt až neuvěřitelně krátká, když sevnuceným tabu podaří zasáhnout realitu.Patří však k elementárním skutečnostem,že ideologická fikce ztrácísvou moc pod tlakem toho, co nazývámevěděním. Pro poznání minulostije ale podstatné, že samotné věděnínabývá smyslu teprve směrem k přítomnosti– jak jsme schopni ho zužitkovat,k jakému rozumění stavu věcínás vede. Znamená to ovšem vzdát sei fikcí jiného druhu. Pokud se budemepohybovat v oblasti výtvarnéhoumění a přistoupíme dnes – koncem20. století – na to, že umění je otevřenoustrukturou, jejíž vývoj je v zásadědiskontinuitní, potom se nám i jehodějiny odkryjí ve zcela jiné šíři neždosud. Německé a židovské uměnív Českých zemích, zvláště pak 20.století, zůstalo totiž dlouho v pozadínašeho zájmu nejen z důvodu ideologickéhovytěsnění z dějin. Nezanedbatelnýpodíl na tom mají i modernistickáuměleckohistorická kritéria,která donedávna ve jménu progreseautoritativně a zcela jednosměrněurčovala, jaké požadavky musí uměleckýprojev splňovat, aby byl hodenodborného zkoumání. V této selekciněmečtí a židovští umělci, působícína našem území, neobstáli. Mezi průkopníkynepatřili, mezinárodní programmoderního umění sledovali jenzdáli a zprostředkovaně, tak proč jimvěnovat pozornost!“Dělení na Čechy a Němce je nebezpečné,odsunu a německo-českýmvztahům je dnes věnován rozsáhlývýzkum, ale mnohé zůstává nedořešené.Určit hranici mezi českýma německým živlem je často obtížné,dělící linie mnohdy neexistuje, animísto narození či působení nemusíbýt podstatné, určitou – a stále častějiužívanou pomůckou – může býtFritz Kausek: Akt, soukromá sbírkamateřský jazyk – čeština či němčina.Zpracování a vřazení německy hovořícíchumělců do kontextu českéhoumění 20. století se něčím podobá situacičeského poválečného exilu, jehožexistenci jsme dosud také nedokázaliči nechtěli důkladně zmapovata zhodnotit. V obou případech se nejednáo žádnou splátku, ale o ochuzeníčeského umění.O výtvarnou tvorbu německy hovořícíchumělců sice narůstá zájem –z dalších výstavních projektů napříkladVzplanutí (Expresionistické tendenceve střední Evropě 1903–1936),Zamlčená moderna / Iluze a sny (Středoevropskéumění ze sbírky PatrikaŠimona 1880–1930) nebo Splátkadluhu (Praha a její německy hovořícíarchitekti 1900–1938) – ale důkladnézpracování a vyčerpávající výstava nasvé autory a kurátory teprve čeká. jih

FESTIVALSTRANA 14STŮJTEPŘI MNĚ, MOJI MILÍ!D„Díky vám dnes stojím na místě, jaké jistě nikdypřede mnou ještě žádný umělec nezaujal. Věřítemému slibu, že založím Němcům vlastní divadlo,a dáváte mi prostředky k tomu, abych takovédivadlo zřídil.“ Tato slova pronesl Richard Wagner22. května 1872 ke shromáždění, jaké se sešlou příležitosti položení základního kamene k budově,jež se měla stát uskutečněním jeho dlouholetéhosnu a místem provádění jím reformovanéhohudebního dramatu. Volba provinčního Bayreuthuv Horních Frankách, jedné z oblastí Bavorskéhokrálovství, padla rok předtím. „Myšlenku použítslavné markraběcí divadlo jsem sice při obhlédnutíjeho vnitřní konstrukce hned vzdal,“ pokračujeWagner, „jedinečnost a poloha tohoto miléhoměsta však odpovídaly mým přáním, takže jsemza chladného pozdního podzimu téhož roku svounávštěvu zopakoval, tentokrát však proto, abychvstoupil v bezprostřední jednání s úřady městav Bayreuthu... K účelu zřízení mnou zamýšlenéhodivadla mi byl darován neobyčejně krásný pozemeknedaleko od města.“ Zmíněné barokní markraběcídivadlo však Wagner nevynechal; večer popoložení základního kamene se v něm uskutečniloza jeho řízení provedení Beethovenovy Devátésymfonie.Vytvořením „vlastního divadla Němců“, jakje Wagner proklamoval, sledoval tutéž myšlenku,jakou v 19. století představovaly snahy všech národů,uvědomujících si svou historii a jedinečnostnárodní existence. Tím ovšem od samého počátkudílo, které mělo této myšlence sloužit, vystavil vlivupohybu nejen estetických, nýbrž i politickýchproudů. Wagnerovo dílo jako celek je výrazem vývojesvětového názoru svého tvůrce. Jako takovése stalo předmětem bezmezného obdivu i bezvýhradnéhoodporu. Tyto projevy nebyly vždy pouzevyjádřením vztahu k samotnému dílu, nýbrž bylysoučástí dalších společenských vazeb.OD BAROKNÍHO DIVADLA K PUTOVNÍMUMÍSTU WAGNERIÁNŮBayreuthské markraběcí divadlo bylo postavenov polovině 17. století a zhruba jedno stoletíspoluutvářelo operní dějiny země. Uváděla se zdedíla italských skladatelů i německý singspiel a zejménaza markraběte Friedricha a jeho manželkyWilhelminy, sestry pruského krále Friedricha Velikého,se zde objevovaly významné osobnosti. Posmrti markraběte Friedricha se zde střídaly nejrůznějšíkočovné společnosti. Napoleonské války a jejichnásledky uvrhly Bayreuth do izolace – než přišelRichard Wagner a stavbou divadla na „zelenémpahorku“ Bayreuth znovu probudil.Wagnerova idea vlastního divadla byla vechvíli, kdy byl slavnostně položen základní kámenk příštímu Festspielhausu, stará už dvacet let.Vznikla současně s plánem na zhudebnění ságyo Nibelunzích. Bývalý kapelník drážďanské dvorníopery a po roce 1849 politický uprchlík Wagnerneměl naději, že by se jeho dílo mohlo dostat v Německuna jeviště. Právě to jej podle vlastních slovosvobodilo od všech konvencí a ohledů. Rozhodlse vytvořit dílo, při jehož koncipování nemyslelna provozovací možnosti současného operníhodivadla, na schopnosti zpěváků, které z vlastníkapelnické praxe dostatečně znal, na vkus publikaa na kohokoli z těch, kdo v divadelním světěrozhodovali. Čtyřdílný Prsten Nibelungův vytvořilpro budoucnost, pro divadlo, které teprve budepostaveno. Původní myšlenka spojovala umělecký

FESTIVALSTRANA 15cíl se sociálním. Účelem bylo předvéstvzorové představení pro nemajetnémilovníky umění, kteří se mělistát základem budoucího publika.Prosté divadlo, které uspořádáním„slavnostních her“ splní účel, pakmělo být strženo. O takovém idealistickémplánu však skladatel, kterýsám žil ze dne na den, nemohl nikohopřesvědčit. Až se roku 1864 objevilštědrý mecenáš.FESTSPIELHAUSSvou autobiografii Wagner dovedlprávě do okamžiku, kdy do jeho životavstoupil Ludvík II. Bavorský. Příznačněji končí jak závěr jedné etapysvého života a vstup do jiného světa:„Cesta, na niž mne dnes můj osudpovolal v zájmu vyšších cílů, nebylavždy bezpečná a ani neměla být prostastarostí – ale jiných, takových, jakéjsem dosud nepoznal. Avšak podochranou mého vznešeného přítelena mne již nikdy nedolehlo bříměkruté životní tísně,“ uzavírá. Hmotnápodpora Ludvíka II. pomohla Wagnerovizhmotnit dlouholetý sen. Demokratickámyšlenka divadla pro novépublikum tím okamžikem zanikla,stále však to mělo být divadlo prosté,kde vše mělo sloužit dílu a neodvádětpozornost k vnějškovému přepychu.Ve spolupráci se žákem GottfriedaSempera, architektem OttoBrückwaldem, vzniklo divadlo bezlóží, s půlkruhovým hledištěm a zapuštěnýmorchestřištěm, kombinaceřeckého amfiteátru a kukátkového divadla,divadlo s nejdokonalejší myslitelnouakustikou.Finanční zajištění stavby, kterábyla dokončena během několikaměsíců, však znamenalo jen začátek.Otevřeno mohlo být až za dalšíčtyři roky, teprve v době, kdy bylaWagnerova tetralogie definitivně hotova,překonány další technické a finančnípotíže a sestaven soubor, jehožčleny vyhledal Wagner v ansámblechrůzných německých divadel.Festspielhaus v Bayreuthu13. srpna 1876, před zahajovacímpředstavením, jímž bylo za řízeníHanse Richtera Zlato Rýna, napsalWagner „Poslední prosbu milým druhům“,v níž apeloval: „Zřetelnost!Velké noty přijdou samy od sebe.Hlavní věcí jsou malé noty a jejichtext. Nikdy nemluvte k publiku, nýbržk sobě, při monolozích nehleďtedolů, ani nahoru, a nikdy před sebe.Poslední přání: Stůjte při mně, mímilí!“ Prsten Nibelungův byl tohoroku proveden třikrát. Deficit byl téměř150 tisíc marek, Wagnerovu vůlito však nezlomilo. V zájmu novéhohudebně-dramatického umění se stalnejen tvůrcem, nýbrž i divadelnímpodnikatelem. K již existujícím Wagnerovýmspolkům přibyl jím založenýBayreuthský spolek donátorů,následujících šest let však zůstalFestspielhaus prázdný. Teprve v létě1882 se Slavnostní hry opět konaly,26. července toho roku se uskutečnilapremiéra Parsifala.DĚDICTVÍV únoru následujícího roku 1883Wagner zemřel v Benátkách, kde trávilv posledních létech života zimy.Je pohřben v blízkosti vily Wahnfried,v níž na „zeleném pahorku“ žilse svou rodinou. Správy Wagnerovadědictví včetně vedení slavnostíse ujala jeho vdova Cosima. KroměWagnerových děl určených přímo proBayreuth se do repertoáru postupnědostala (s výjimkou raných) i jehoostatní díla: roku 1886 byl v Bayreuthupoprvé uveden Tristan a Isolda,dva roky nato Mistři pěvci norimberští,1891 řídil Felix MottlTannhäusera a 1894 byl uveden Lohengrin,který byl zároveň zdejšímdirigentským debutem RichardaStrausse. Roku 1896 se jako dirigentFOTO — WIKIMEDIA COMMONSpoprvé představil Wagnerův synSiegfried Wagner, jemuž roku 1906Cosima Wagnerová vedení Festspielhausupředala.První světová válka znamenalapro Festspielhaus další přerušení činnosti,tentokrát na deset let, slavnostibyly obnoveny až roku 1924. To již bylBayreuth putovním místem wagnerovskýchnadšenců a pro pěvce výraznoupoložkou uměleckého životopisu.Siegfried Wagner kromě dirigovánívedl také režii některých inscenací,naposledy Tannhäusera roku 1930v hudebním nastudování Artura Toscaniniho.Během festivalu SiegfriedWagner zemřel. Bayreuthského žezlase opět ujala žena, závětí ustanovenáSiegfriedova vdova Winifred, která kespolupráci přizvala jako vedoucíhorežiséra Heinze Tietjena, WilhelmaFurtwänglera jako hudebního ředitelea Emila Preetoria jako vedoucíhoscénografa. V Tietjenově režii se půlstoletí od Wagnerovy vlastní inscenacev Bayreuthu objevil nový Parsifal,s výpravou Alfreda Rollera.TEMNÉ ROKYNástup fašismu znamenal pro děnív Bayreuthu období, jehož událostiněkteří příslušníci rodiny Wagnerůdodnes obcházejí mlčením. Hitlerůvobdiv k Wagnerovu dílu jej přivedlk jeho potomkům. Winifred Wagnerse obdivem k Adolfu Hitlerovi netajilajiž od dvacátých let a manžel její dceryEvy Houston Stewart Chamberlainje považován za jednoho z inspirátorůHitlerových světovládných myšlenek.Pod tímto vlivem vyrůstala dalšígenerace, která se pak složitě muselavyrovnávat s uměleckým i ideologickýmdědictvím. Wagnerovi vnuciWieland a Wolfgang měli pokračovatv uměleckém oboru. Dvacetiletý

FESTIVALSTRANA 16Wieland Wagner se roku 1937 poprvé představiljako autor výpravy k Parsifalu: „Dekorace nepodařené...velmi diletantské... především projekce docelatrapné,“ zapsal si Joseph Goebbels do deníku,zatímco Hitler mladého umělce pochválil. Svůj zájemo Wagnerovo dílo stvrdil rok na to založením„Výzkumného pracoviště Richarda Wagnera“. Jehocílem bylo souborné vydání Wagnerových děl a přípravanové monografie, ale především „obrana protitendenčním útokům na Wagnerovu osobu a dílo“,a mimo jiné i „objasnění Wagnerova árijskéhopůvodu“. Zvláštní pojednání by si vyžádala situacežidovských umělců v Bayreuthu. Winifred Wagnermohla po válce uvést několik příkladů, které ji částečněočistily, například opakované angažmá dirigentaFranze von Hoesslina, jehož manželka bylaŽidovka. Když vypukla válka, byl Wieland Wagner,člen NSDAP, od vojenské služby osvobozen. Wolfgang,který v NSDAP nebyl, musel do armády a připolském tažení byl těžce zraněn; Winifred byla hrdána to, že jejího zraněného syna Hitler osobně navštívilv nemocnici. Na Hitlerovo přání se běhemválky konaly slavnosti každoročně (dosud byla podvou ročnících vždy jednoletá přestávka), v letech1939–1942 se hrály Bludný Holanďan a Prsten Nibelungův,roku 1943 byli v Tietjenově režii a výpravěWielanda Wagnera nově uvedeni Mistři pěvcinorimberští; silně nacionalistický výklad poznamenalvnímání této opery na dlouhá léta. V hledištisedávaly nacistické uniformy a organizace „Radostík síle“ organizovala zájezdy pro ty, kdo projevilioddanost Hitlerově říši. Wagnerova vnučka FriedelindWagner a pravnuk Gottfried Wagner se pakstali nesmlouvavými kritiky této doby, v níž bylajejich rodina spojena s nacismem a z vlastní vůlepřijali roli rodinných vydědenců.NOVÝ BAYREUTHPo porážce nacismu musela Winifred Wagner přenéstvedení slavností na své syny. Nově otevřenbyl Festspielhaus 29. června 1951 BeethovenovouDevátou za řízení Wilhelma Furtwänglera. „Prorozhodnutí obnovit Bayreuthské slavnostní hry,které jsme s mým bratrem učinili, bylo směrodatné,že jsme chtěli osvobodit dílo Richarda Wagneraod zkreslení těmi, kdo si ho přisvojili, od častýchFestspielhaus v Bayreuthunedorozumění, a pokusit se uvádět jeho díla tak,jako by byla vytvořena teprve včera. Což znamenalopodrobit je nepředpojaté kritické analýze, prozkoumatjejich hudební, obsahovou i dramaturgickoustrukturu a přijít na to, zda a jak ono ‚soubornéumělecké dílo‘, tak jak si je Wagner představoval,předkládat v jeho duchovní univerzalitě,“ napsalve svých vzpomínkách Wolfgang Wagner.Wagnerovi vnuci se svým plánem vyházetz wagnerovských inscenací „staré haraburdí“ sicenarazili na myšlení konzervativních wagneriánů,pozvolna se jim však podařilo odhalit ve Wagnerovědíle další nuance a spolu s interpretačnímiosobnostmi, které do Bayreuthu zvali, vytvořit„nový bayreuthský styl“, který ovlivnil inscenačnípraxi na celém světě. Od roku 1966, kdy zemřelWieland Wagner, vedl Festspiele Wolfgang Wagnersám. Za jeho vedení přicházeli do Bayreuthurežiséři, kteří se na Wagnerově díle profilovaliči vytvářeli zcela nové pojetí a výklady – PatriceChéreau, Harry Kupfer, Jean Pierre Ponnelle,Christoph Schliegensief a další.Otázka následnictví ve čtvrté generaci Wagnerůbyla probírána mnoho let. Wolfgang Wagnerustoupil teprve roku 2008, dva roky před svousmrtí, kdy předal vedení slavností svým dvěmadcerám, Evě Wagner-Pasquier z prvního a KathariněWagner z druhého manželství; ta se již rokpředtím v Bayreuthu představila samostatnou, vehementnědiskutovanou režií Mistrů pěvců norimberských,jíž dala najevo, že z experimentálníchtendencí nehodlá slevit. Vlasta ReittererováV přímém přenosu vysíláme: pondělí 25. 7. (16.00–21.00) Tannhäuser – na Vltavěi na D-dur úterý 26. 7. (16.00–23.00) Mistři pěvci – pouze na D-dur středa 27. 7. (16.00–22.00) Lohengrin – pouze na D-dur čtvrtek 28. 7. (16.00–22.30) Parsifal – pouze na D-durZe záznamu vysíláme: sobota 30. 7. (19.00–23.00) Tristan a Isolda – pouzena VltavěFOTO — WWW.SHUTTERSTOCK.COM

ČAJOVNASTRANA 17BORŮVČÍA BRNO POD BRNEM– LETNÍ PREMIÉRY VLTAVSKÉ ČAJOVNYU zrodu cyklu Hry a dokumenty novégenerace stáli v roce 2007 Jan Vedrala Antonín Přidal – oba zkušení a ceněnírozhlasoví autoři a zároveň pedagogovéna vysokých divadelních školách v Prazea v Brně. Vyhradili ve vltavském vysíláníprostor pro rozhlasové debuty v tom nejširšímslova smyslu – ideálně samozřejměpro autory původních rozhlasových her,ale (vzhledem ke zkušenostem z prvníchročníků) také pro adaptace nových divadelníchtextů, při jejichž realizaci debutujímladí režiséři. Čajovnou od dob jejíhozačátku prošli například Kateřina Rudčenková,Jáchym Topol, Petr Kolečko,Tereza Verecká či Magdaléna Frydrychová.V červnu a v srpnu se jejich řady rozšířío jména Milan Šotek a Petra Kovářová.MILAN ŠOTEK: BORŮVČÍAktovka Borůvčí byla původně napsanápro Cabaret Calembour, který po svémrozvíjí odkaz divadel malých forem i tradicičeského literárního kabaretu. Uměleckouskupinu založili přátelé z absolventskéhoročníku 2009/2010 katedry činoherníhodivadla pražské DAMU, k nimžpatří i autor hry Milan Šotek. Při psaní senepřeslechnutelně hlásí k Osvobozenémudivadlu, Semaforu i Divadlu Járy Cimrmana;fascinace slovním humorem hrajev Borůvčí nepochybně prim. Zároveň všakautor těží z praktických zkušeností dramaturgaa dal své aktovce formální podobu„dobře udělané“ frašky. V současné doběAutorka hry Brno pod Brnem Petra KovářováLucie Polienská a Igor Orozovič při natáčeníBorůvčíje Milan Šotek dramaturgem Moravskéhodivadla Olomouc, kde také v režii MichalaBureše vznikla rozhlasová inscenace.Představí se v ní původní „calembourské“obsazení – Jiří Suchý z Tábora (Vrubel),Igor Orozovič (Hrycej), Milan Šotek (Jeníček),Lucie Polišenská (Vrubelová) a KláraKlepáčková (Mařenka). Borůvčí uvede ČajovnaČeského rozhlasu 3 – Vltava v rámciFOTO — DAVID GOLIÁŠFOTO — KLÁRA NOVOTNÁcyklu Hry a dokumenty nové generace26. června 2011 od 19.00 hod.AUTORSKÉ PŘEVYPRÁVĚNÍSPLETITÉHO DĚJEMYSLIVECKÉ FRAŠKYMyslivecká jizba přeplněná loveckými trofejemi.Vrubelová zadělává na borůvkovýkoláč, Vrubel ji krmí „mysliveckou latinou“.Obřadnost ranního bájení kalí jensousedovic Pepka, jež o myslivnu naklepávářízky. Vrubel odchází snižovat stavčerné zvěře a jestliže si přitom hvízdá„Za milou mi courá celé polesí“, nepletese. Koželuh Hrycej, nespokojen s domácíporcí knedla vepřa, utíká se k borůvkovýmočím paní nadlesní. Nikdo netuší, jakzáhy dnes nimrod šoulačku ukončí. Kdyžv černých jahodách vystřelí na kance,ozve se křik, jenž stěží nazvat zvířecím.Kdo to byl, probůh? Mařenka Vrubelovási tudy krátí cestu ze školy a zrovna takJeníček Hrycej sbírá borůvky výhradněv borůvčí!PETRA KOVÁŘOVÁ:BRNO POD BRNEMAutorka srpnové premiéry Petra Kovářováje absolventkou Televizní a rozhlasovédramaturgie a scenáristiky na brněnskéJAMU. Ačkoliv o svých tvůrčích aktivitáchsarkasticky říká, že „se podílela na mnohavzdušných zámcích a nedokončenýchprojektech, také různých dokončenýchpseudodivadlech a pseudohudbě“, takženebude žádný titul jmenovat konkrétně,její profesní dráha je spojena s televizníscenáristikou. Mimo dokument Múzymají vysokou, o neobvyklých studijníchoborech Janáčkovy akademie múzickýchumění, pracuje na scénářích několikasitcomů a seriálů a věnuje se i krátkýmfilmům. S rozhlasem se poprvé setkalapři dramatizaci románu Jane Austenové,díky které vznikla hra Emma. Co do původnostiautorského textu lze Brno podBrnem považovat za její rozhlasový debut.V brněnském studiu Českého rozhlasuse hry režijně ujme Hana Mikoláškováa vysílat se bude 28. srpna 2011 v 19.00.Tragikomedie o jednom dějství, jednénemoci, jednom ufonovi, dvou Brňanecha několika smutcích, jak zní podnázevhry, se odehrává v prostoru legendamiobestřeného brněnského podzemí.Hlavní hrdinka se dobrovolně rozhodlapro život v nehostinné izolaci nekonečnéhosklepení, aby unikla všem vzpomínkáma lidem, spojeným s tímto městem.Její bezpečný úkryt pod povrchem zeměvšak po několika letech odhalí nejenmístní záhadolog, ale i mimozemský tvor,čímž jsou dosavadní klid a nedotknutelnostmísta nečekaně narušeny. Hra ses humornou nadsázkou věnuje problematicepřehnaného patriotismu i nepřirozenéhokomplexu méněcennosti, anižby působila jako lokální satira. Autorkao tématu říká: „Brno je město postavenéna bažině, takže tam těžknou nohy.V Brně každý každého zná, takže tu hrozíriziko, že si vezmete příbuzného, ale zasetam není třeba sledovat Ordinaci v růžovézahradě a jiné náhražky za live drbyna podnose. Je to fajn. Všichni mámerádi drby, ale když někdo občas potřebujetrochu vzduchu a anonymity, musí ses Brnem nějak vypořádat.“ Hana Hložkováa Renata Venclová

SCHŮZKY S LITERATUROUSTRANA 18ABSURDNÍMETAFYZIKANADĚJEErnestaSabataKdyž byl argentinský romanopiseca esejista, původně matematik a fyzikErnesto Sabato navržen na Nobelovucenu za literaturu, komise ho odmítlas odůvodněním, že jeho dílo nenídost rozsáhlé. Ano, Ernesto Sabato(nar. 24. 6. 1911, jeho příjmení se dřívepsalo v podobě Sábato) je autorem„pouhých“ tří románů a pěti knihesejů. Sabatova tvorba byla nakonecpoměřována kritériem kvantifikace,tedy kritériem, které on sám důrazněodmítá...„Můj život byl dost pohnutý. Užv šestnácti letech jsem se účastnilanarchistického hnutí. Později jsemstudoval na univerzitě v La Platě,kde jsem obhájil doktorskou prácio kvantové teorii. Před válkou jsempracoval jako stipendista v LaboratořiCurie v Paříži, a tam jsem se seznámilse surrealisty Domínguezem,Bretonem a dalšími, kteří mě získalipro literaturu. Vždycky jsem psal,již od mládí, ale teprve tehdy jsem sezačal věnovat literatuře s plnou vážností.Po návratu do vlasti jsem vydalv roce 1945 svou první knihu (esejeJedinec a vesmír) a tehdy jsem takédefinitivně opustil fyziku. Vzhledemk oční chorobě nesmím v posledníchletech číst ani spát. Vrátil jsemse tedy ke své dávné vášni – malování.A při tom už asi zůstane,“ napsalo sobě tento subtilní, velice nervnía zamyšleně vyhlížející muž s tlustýmibrýlemi, který bývá počítánk nejpronikavějším duchům LatinskéAmeriky 20. století.Ernesto Sabato se narodil 24. června1911 v městečku Rojas v provinciiBuenos Aires v rodině italskýchpřistěhovalců jako desátý z jedenáctisynů. Za studií fyziky se začal zajímato politiku. Zprvu sympatizovals anarchistickým hnutím, pak s marxismem.Účastnil se studentskýchbojů proti tehdejší diktatuře, protestovalproti omezování svobod.Roku 1934 byl vyslán jako delegátna mírový kongres do Bruselu. Tams hrůzou zjistil, že komunismus je veskutečnosti něco docela jiného, nežjeho chlapecké sny o lepším světě,a propadl panice, že ho přinutí jet doMoskvy a tam ho indoktrinují. Nasedlbez peněz do vlaku do Paříže,kde se protloukal ve společnosti bohémůa začal psát. Začal si vytvářetvlastní filozofický systém, ovlivněný

SCHŮZKY S LITERATUROUSTRANA 19idejemi, ale hlavně fikcemi velkýchspisovatelů, které obdivoval. Pro jehofilozofickou soustavu se ujal název„pozitivní existencialismus“.Po návratu do Argentiny byl Sabatodvojnásobně vyvržený – jakočlověk italského původu, a navíc jakorenegát, který přišel o oporu levice.Nebyl tedy dobře přijímán anivyšší společností, ani dřívějšími soudruhy.Ještě před odjezdem do Bruselupoznal Sabato roku 1933 v La Platěsvou budoucí ženu Matilde Kusminskyz dobře situované rodiny, kterána chudého studenta pohlížela značněnevraživě. Matilde utekla v šestnáctiletech z domu a v roce 1936 ses Ernestem vzali; jejich manželstvívydrželo až do Matildiny smrti v roce1998. Jejich první syn Jorge v dospělostitragicky zahynul, což bylapro neurotického Sabata další traumatizujícízkušenost, promítající sedo jeho knih...Klasik argentinské literaturyz velkého trojlístku Jorge Luis Borges– Julio Cortázar – Ernesto Sabatotedy v roce 1945 opustil exaktnívědy a vydal se „hledat člověka nakontinent plný nebezpečí, kde vládnedomněnka“. Ve svých esejícha románech „zuřivě zkoumal lidskýúděl“, „se zarputilou neústupností sepokoušel vydobýt pro člověka uprostředchaosu alespoň kousek osobníjistoty“ (jak napsal hispanista a překladatelVít Urban).Protagonista první Sabatovy fikce,útlého románu Tunel z roku 1948,napsaného na základě noticky v černékronice, byl malíř. Depresivně laděnýromán blízký existencialismubyl nadšeně přivítán a několikrátzfilmován. Kniha líčí patologickouvášeň malíře Juana Pabla Castelak ženě jménem María, která se jakojediná zastaví na vernisáži před jehonejmilejším obrazem „Mateřství“;malíř si to vyloží, že pochopila výkřikobsažený v obraze a v touze potranscendentálním splynutí duší sepokouší si ji s chorobnou žárlivostíúplně přivlastnit. Výstupy paranoidníhožárlivce s jeho nezlomnou demagogickoulogikou patří k nejsilnějšímstránkám světové literatury.Druhý, patrně nejznámější Sabatůvromán nese název Kniha o hrdinecha hrobech a vyšel roku 1961(český překlad Víta Urbana je z roku1984). Argentinci Knihu o hrdinecha hrobech vyhlásili nejlepším románemargentinské literatury a mnozí jidodnes považují za klíčovou pro celoulatinskoamerickou literaturu 20. stoletía zároveň za nejlepší milostnýpříběh všech dob. Tragický osud mladýchmilenců Martína a Alejandry,obklopených velkým množstvím dalšíchpostav z nejrůznějších prostředí,se tu prolíná s hrdinnou ságou z dobyargentinské občanské války po získánínezávislosti na Španělsku. Paranoidníatmosféru Tunelu a jeho protagonistupřipomíná Alejandřin otecFernando, jehož Zpráva o slepcích jeještě zoufalejším ponorem do hlubinlidské psychiky, zachycujícím se surrealistickouobrazností a přesným jazykemse zvrhle logickými úvahamijejí temnou stránku.Ve svém třetím, posledním románuAbaddón zhoubce z roku 1974(česky 2002) se Sabato ve své snazeo vyčerpávající zachycení člověkadostal na hranici, kterou již zřejměnelze dál posunovat – proto také dalšíromán už nikdy nenapsal. Nebomožná napsal, ale spálil. Kromě postavz předchozích románů vystupujev knize i sám autor ve schizofrennímrozdvojení na S. a Sabata, v některýchkapitolách se objevují v téměř nezměněnépodobě úvahy o literatuře z esejů,s básněmi sousedí parodie reklam,televizních estrád a společenskýchčasopisů, postavy sestupují do pekelpodvědomí a vzápětí se stávajícynickými komentátory mondénníhobuenosaireského života, zatímcoprobíhá diskuse s mladými revolucionářio smyslu umění. Apokalyptickounotu naznačenou titulem (románbyl napsán za vlády vojenské junty)dodávají knize nejen odkazy na historickéudálosti od Palachovy sebevraždypřes smrt Che Guevary v Bolíviipo válku ve Vietnamu, ale též mučenía smrt mladého protagonisty Marcela.Kromě tragična a patosu je v Abaddónovii hodně trefných sarkastickýchpostřehů z běžného života.Sabatova existenciální rozjitřenostmůže na první pohled působitpesimisticky. „Píši, abych v téhlenešťastné zemi nezemřel smutkem,“říká autor. Ovšem v souvislosti s Knihouo hrdinech a hrobech hovoří romanopiseco „absurdní metafyzicenaděje“ a v závěru Abaddóna zhoubcese dovolává aspoň chápavé melancholiejako stavu mysli, který dávámožnost přežít. Rozhodně tedy nemínírezignovat.Vít Urban svůj doslov k překladuKnihy o hrdinech a hrobech (jdeo první obsáhlejší text v češtině o Sabatovi)uzavírá slovy: „Latinskoamerickáliteratura nám ukazuje proměnlivoutvář. Evropanům se možnáněkdy zdá, že má jen dvě podoby: popisněvyprávěcí, či magicky uhrančivou.Že je jaksi zahloubaná samado sebe a že odlišnost tradice omezujemožnosti vzájemného propojení.V nejlepším případě zůstávámeočarováni její exotičností, hýřivoupestrostí obrazů či podivuhodnýmipříběhy. Kniha o hrdinech a hrobechje však důkazem, že naše představynemusí být vždy přesné a že tok myšlenekmůže být obousměrný – a vesvé univerzalitě totožný.“ Snad můžemedodat, že tento závěr lze vztáhnoutna celé dílo argentinského romanopiscea esejisty.Roku 2000 Sabato vydal souboresejů Odolávání, v nichž se vrátil kesvému celoživotnímu tématu kritikypřetechnizované masové společnostia doplnil ji o kritiku globalizace.Autor napsal tyto bilancující esejeve svém obvyklém zaníceném, místytéměř kazatelském tónu. Rozhořčenínad mnoha jevy moderního a postmoderníhosvěta tu však postupněpřechází ve smířené očekávání smrti,jejíž nepochopitelná absurdita bylavždy pro Sabata úběžníkem všechúvah o lidském osudu. Úzkost ze samotya nesmyslnosti fatálně konečnéexistence tu ztrácí ostré hrany a měníse v křesťanské přijetí nevyhnutelného:„Dříve pro mne byla smrt důkazemkrutosti existence. Faktem, kterýumenšoval či přímo zesměšňoval méprométheovské všední bitvy. Čímsiděsivým. Nyní však, když je smrtnablízku, vyzařuje její blízkost světloporozumění, k jakému jsem nikdydřív nedošel; v tomto letním soumrakumám před sebou vše prožité, jakobych to držel v dlani, a v jistých chvílíchmi období, jež jsem dříve pokládalza promarněná, připadají naplněnějšísvětlem než jiná, která jsempovažoval za skvělá.“ Petr Turek Český rozhlas 3 – Vltava: Schůzkys literaturou, 3. 7. ve 20.00 hod.Pořad vysíláme ke stým narozeninámautora

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚSTRANA 20KDIVADELNÍM D I EV letních měsících ožije sobotní Rozhlasovéjeviště cyklem divadelníchkomedií z německé jazykové oblasti,které vybíráme z rozhlasového archivu.I když se nám německy psanéveseloherní texty mohou zdát těžkopádnějšía usedlejší než komediefrancouzské či anglické, jsou ve svémjádru zřetelně nastaveným zrcadlemdobovým společenským poměrůmi obecným lidským nectnostem; jejichautoři dokázali stejně dobře pobavitjako tnout do živého. A šťavnatýhumor, nezřídka prostoupený ironiía sarkasmem, časem nijak neokoral.Cyklus otevírají dvě frašky „meistersingera“Hanse Sachse. Nejproslulejšíz norimberských pěvců, lidovýbásník 16. století, stoupenec reformace,švec Hans Sachs bojoval proti špatnostemsvé doby právě duchaplnoumyšlenkou, ostrým vtipem a slovem,kterému lidé dokázali naslouchat– z jeho díla se dochovalo 6205 básnickýchskladeb nejrůznějších žánrů.Rozhlasové zpracování Sachsovytvorby pod názvem Z moudrostí ševceHanse Sachse představuje dvě frašky,dobře reprezentující svérázný humorkonce středověku. První nazvanáToulavý student v Paradýzu se vysmívávšudypřítomné lidské hlouposti,druhá provádí posluchače příběhemTrpělivé a poslušné markraběnky Griseldya v nadsázce odráží autorovyosobité mravní názory. Texty pro rozhlasupravil a v roce 1965 nastudovalOldřich Nový, který ve druhé jmenovanéhříčce rovněž ztvárnil úlohu poněkudkrutého markraběte.Právě Sachsova poezie byla v zárodkuobrovské literární tradice německéhoducha, jak ho poznámev době rozpuku, v osmnáctém a v devatenáctémstoletí. Jeho odkaz lze vystopovati v komediích básníka, dramatika,kritika a filozofa GottholdaJohann NestroyEEphraima Lessinga, jednoho z nejvýznačnějšíchautorů německého osvícenství.Přestože divadelní veselohrynezaujímají v Lessingově rozsáhléa žánrově i tematicky rozmanité tvorběco do množství přední místo, právěMína z Barnhelmu neboli VojáckéFOTO — WIKIMEDIA COMMONSštěstí (1767) se ve své době stala jakýmsivzorovým dílem nového německéhodivadla. Do rozhlasové podobypřevedl komedii o sváru rozumovýchzávazků a láskyplného citu, který musípřestát poručík Tellheim a jeho nevěstaMína, režisér Oto Ševčík v roce2001. Ústřední dvojici ztvárnili VilmaCibulková a Jiří Štěpnička.Z rozhlasového archivu jsme vybralitaké méně známého Mladéhoučence (1748), vůbec první Lessingovuhru, ukazující, jak dlouhá a nesnadnáje cesta od učenosti k moudrosti.Komedii v překladu a úpravěValerie Sochorovské pro rozhlas připravilZdeněk Kozák v roce 1983.Třemi tituly je v letním cyklu Rozhlasovéhojeviště zastoupena klíčováosobnost německy psané veselohry,přední představitel a zároveň dovršitelvídeňského lidového divadla,dramatik, herec a zpěvák Johann NepomukNestroy. Své hry – napsal jichcelkem třiaosmdesát – zakládal mimojiné i z cenzurních důvodů na improvizacia jejich satirický osten nešetřilspolečensko-politické poměry

ČAJOVNASTRANA 21Hans Sachsrakouského biedermeieru střeženéhometternichovským režimem. Se stejnýmzápalem a zároveň se schopností výtečněodpozorovat životní detail vykreslil pokřivenécharaktery především v lidovýcha měšťanských vrstvách. Tak je tomu takév komediích Zlý duch Lumpacivagabundusaneb Ludrácký trojlístek (1833)nebo Talisman (1840). V prvně jmenovanékouzelné frašce pátrají tři věrní brašiza pomoci mocných vládkyň – Amorosya Fortuny – po životním štěstí. V rozhlasovéverzi z roku 1986, kterou nastudovalJiří Horčička, ztvárňují onen povedený„trojlístek“ Viktor Preiss, Vlastimil Hašeka Miroslav Středa.FOTO — WIKIMEDIA COMMONSTalismanem, který se octl v názvudruhé zmiňované komedie, je paruka –předmět vskutku magické moci, který zajistísvému držiteli Titovi nečekaný společenskývzestup. Zároveň však spouštíkolotoč záměn a nedorozumění, jež proně mohou mít katastrofální důsledky...V rozhlasové inscenaci Talisman (2002),kterou režíroval Otakar Kosek, se v neúprosnémsoukolí zákonů frašky ocitá jakoTitus Jiří Langmajer.Vhled do Nestroyova divadelníhosvěta uzavírá jeho vůbec poslední hra NáčelníkVečerní Vánek aneb Hody divýchmužů. Bývá označována jako burleskaa děj se točí kolem jedné kanibalské hostiny.Pro rozhlas ji upravil a v roce 1994režijně nastudoval Zdeněk Kozák.V údernosti kritiky a příkrosti ironielze Nestroye považovat za předchůdceÖdöna von Horvátha a jeho nové lidovéhry, jak ji tento rakouský dramatik a spisovatelformoval ve 20. a 30. letech dvacátéhostoletí. Proto jsme cyklus divadelníchkomedií v německém jazyce rozhodlidoplnit právě o Horváthovu hru Figarůvrozvod (1936). Autor domýšlí a rozehráváosudy hrdinů Beaumarchaisovy Figarovysvatby, zasazuje je ovšem do své současnosti– stejně bouřlivé jako předrevolučníFrancie, avšak poněkud krutější a syrovější.Rozhlasovou inscenaci Figarova rozvoduozdobenou vynikajícími hereckýmivýkony (B. Rösner, J. Adamíra a další) natočilrežisér Michal Pavlík v roce 1992. Klára Novotná Český rozhlas 3 – Vltava: Rozhlasové jeviště, vždy v sobotu od 14.00 hod.Hans Sachs: Z moudrostí ševce Hanse Sachse, 16. 7.Gotthold Ephraim Lessing: Mína z Barnhelmu, 23. 7.Johann Nepomuk Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek, 30. 7.Gotthold Ephraim Lessing: Mladý učenec, 6. 8.Johann Nepomuk Nestroy: Talisman, 13. 8.Ödön von Horváth: Figarův rozvod, 20. 8.Johann Nepomuk Nestroy: Náčelník Večerní Vánek aneb Hody divých mužů, 27. 8.CO ČERT NECHTĚL –MEFISTO JE NESMRTELNÉNad bilancujícím dvoualbemStory 1964 – 1992Těžko si představitlepšínázev probeatovou skupinunež Mefis-to– obsahovějednoznačný,rytmicky skvěleskandovatelný! Ani se nechce věřit,že kapela s takovýmhle jménem,v letech 1946–1966 jedna ze třínejpopulárnějších beatových kapelv Praze vedle Olympiku a Donaldu,vznikla v kuloárech koncertní agentury.Na rozdíl od většiny ostatních,amatérských.Manažer Josef Smeták zlanařilestrádního sólového kytaristuTomáše Webera, klavíristu z kavárnyVltava Karla Svobodu, čerstvě zběhléhoze studií medicíny, saxofonistuFrantiška Kopala z orchestruBoba Šmidrkala a bubeníka MilanaVoblizu z kapely Crystal. Baskytaryse nejprve ujal všestranný AntonínGondolán.Mefisto bylo naší snad nejvícestylově i žánrově roztříštěnou kapelou,což byla výhoda i nevýhoda.Míchali melodické instrumentálkytypu Shadows a Ventures s písněmiPresleyho, Beatles a doprovázelizpěváky pop music.S příchodem Petra Kaplana v září1964 kapela chytila alespoň na rokjednoznačnější stylové zaměření natvrdší hudbu. Brzy nastoupili baskytaristaJiří „Kuzma” Dospěl a sólovýkytarista Ota Jahn. Koncem roku1965 ale Mefisto přijalo angažmáv divadle Rokoko a opět doprovázelozpěváky pop music. Koncem 60.let se rozpadlo.Když nepočítáme krátkodobévzkříšení v letech 1973–74, jeho dalšívelká éra přišla až po roce 1989.Tehdy Petr Kaplan oprášil Mefisto sestarými známými Jiřím Dospělem,Otou Jahnem, Milanem Voblizoua dalšími jako stylově jednoznačnourevivalovou rock'n'rollovou skupinu.I když bohužel Kaplan již nežije (zemřelv roce 2007), Mefisto příjemně„straší” dodnes. Za mikrofonem můžeteslyšet Viktora Sodomu, PavlaSedláčka a další hosty.Jako gramofonový dluh tétoskupině i jako pocta umění a houževnatostikytaristy a zpěváka PetraKaplana, vzniklo dvoualbum, shrnujícívšechny staré studiové nahrávky(disk 1) i některé dosud nevydanézáznamy z koncertů (live 1989a 1992 na disku 2).Jak ty nahrávky zní, uslyšíte v sobotníČajovně 27. srpna, kde rovněžzavzpomínají členové kapely, kteréjsme navštívili s mikrofonem. Kapely,která je vedle Olympiku nejstaršídosud hrající beatovou formacíu nás. opk

FESTIVALSTRANA 22ČESKÝ KRUMLOVOSLAVÍ SVÉ JUBILEUMTŘEMI „T“Letošní jubilejní dvacátý mezinárodníhudební festival Český Krumlov,který se koná od 15. července do20. srpna, bude ve znamení tří světovýchtenoristů. Především se mohounávštěvníci rožmberského letoviskatěšit na madridského rodáka PlácidaDominga, který letos v lednu oslavilsvé životní jubileum, dále na vystoupenímexického belcantisty RamónaVargase, jenž festival zahájí.Otáčivé hlediště opakovaně přivítáargentinského tenoristu José Curuv postavě Cania z LeoncavallovýchKomediantů. Koprodukční projektMHF Český Krumlov a Jihočeskéhodivadla v Českých Budějovicích, jehožvýsledkem je každoroční nastudovánínového operního titulu, si tedypro rok 2011 opět zvedá laťku a českýoperní debut tohoto proslulého pěvcejen umocňuje význam projektu, kterýje pro svou původnost skutečným unikátemna tuzemské festivalové scéně.KDYŽ ODPOČÍVÁM, REZAVÍMSedmdesát let lidského věku, čtyřicetoperních sezon a více než 130 rolí –to je konto nejmilovanějšího, ale i nejrespektovanějšíhooperního umělcesoučasnosti Plácida Dominga, kterézároveň nemá obdoby v celé operníhistorii. Představovat tohoto umělce jejistě nošením dříví do lesa. Jeho životníkrédo „když odpočívám, rezavím“,lépe vyznívající v anglickém originále„If I Rest, I Rust“, hovoří samo za sebe.Neutuchající elán a nevyčerpatelnáenergie žene tohoto pěvce, dirigenta,generálního ředitele dvou americkýchoperních domů, prezidenta společnostiEuropa Nostra a výjimečnéhofilantropa přes všechny překážky stáledál, vstříc novým výzvám. Domingůvpracovní diář je i na prahu osmédekády jeho života stále naplněnýrůznými angažmá v nejprestižnějšíchoperních domech po celém světě. Nesnad z nostalgické úcty k tomuto velikánovi,ale protože Plácido Domingoje zázrakem pěvecké dlouhověkostia jeho umělecké kvality jsou neměnnoukonstantou. A diskutované výletydo barytonového oboru? Ty jen dokazujíneobyčejnou flexibilitu Domingovahlasového fondu a dokonalost jehopěvecké techniky.Do České republiky se Plácido Domingovrací po sedmnácti letech a jehovystoupení je bezpochyby horkýmkandidátem na kulturní událost roku.V Českém Krumlově se po Domingověboku představí sopranistka Ana MaríaMartínez a oba pěvce doprovodí Symfonickýorchestr Českého rozhlasu zařízení amerického dirigenta EugenaKohna. Na programu koncertu zazníárie, duety a orchestrální hudba z operGiuseppa Verdiho, Giacoma Pucciniho,Ruggiera Leoncavalla, ale takéukázky ze zarzuel, operet a muzikálů.NÁVRATY K ÚSPĚŠNÝMKONCERTNÍM PROJEKTŮMHned druhý festivalový den (16. 7.) sedo Českého Krumlova vrátí legendárnívioloncellista Mischa Maisky. Jedinýžák Mstislava Rostropoviče a GregoraPiatigorského uvede spolu se svou dcerouLily, vynikající klavíristkou, podmanivýbeethovenovsko-brahmsovskýprogram, v němž umělce za řízení DanielaRaiskina doprovodí Symfonickýorchestr Českého rozhlasu.Dvacátý ročník vybízí k bilancováníi návratu k projektům, které zanechalyv historii MHF Český Krumlovúspěšnou a nesmazatelnou stopu.V programu se tak objeví několik jmennavrátivších se významných umělců,kteří festivalu přijedou pogratulovatsvým dalším vystoupením. Kromějiž zmíněného Mischy Maiského tona třetím festivalovém koncertu budesvětově proslulý kytarista PavelSteidl, jehož recitál je naplánován na21. července. O den později do ČeskéhoKrumlova znovu zavítá ruskývioloncellista mladší generace KyrillRodin. Po skvělém provedení DvořákovaVioloncellového koncertu, v němžpotvrdil ryzí slovanský natureli interpretační kvality blízké českévioloncellové škole, se na festivalupo dvou letech představí v komornímprogramu složeném z děl klasicko-romantickýchskladatelů za doprovodukorejské klavíristky Minjung Kim.ČESKÁ HOUSLOVÁ ŠKOLAZASTOUPENÁ HUDEČKEMA ŽENATÝMDva roky uplynuly rovněž od festivalovéhodebutu vynikající německéhouslistky s českými kořeny TanjiBecker-Bender ověnčené řadou prestižníchmezinárodních ocenění. Festivalovépublikum si tato mladá profesorkahudby z Hamburské univerzitytehdy dokázala podmanit svým zářivýmvýkonem v „nehratelných“ PaganinihoCapriciích. Dne 28. červencebude moci své umění plně rozvinoutv brilantních Bachových sonátácha partitách. Houslové umění se nafestivalu objeví i v podání dvou vynikajícíchčeských houslových virtuosů– dne 29. července Český Krumlovnavštíví Václav Hudeček s absolventysvé Akademie a předposlední den festivalupak v Německu žijící vynikajícívirtuos Ivan Ženatý, který za doprovoduTalichova komorního orchestrunabídne své provedení houslovýchkoncertů Johanna Sebastiana Bachaa Felixe Mendelssohna Bartholdyho.

FESTIVALSTRANA 23Ramón VargasSvé místo v programu má rovněž staráhudba v dobově poučené interpretaci.Tu letos představí renomovanýsoubor Collegium Marianum v programuBoemo furioso připomínajícímmimo jiné pozapomenutou osobnostčeského skladatele Františka Jiránka.Pomyslnou komorní řadu koncertůs uměleckými přáteli MHF ČeskýKrumlov doplní ještě festivalový nováček– úspěšné Heroldovo kvarteto,které své síly spojí s violistkou VěrouBinarovou a společně do ČeskéhoKrumlova dne 18. srpna přivezouprogram složený z děl Mozarta, Slukya Dvořáka. Všechny tyto koncertyse uskuteční v půvabném Maškarnímsále českokrumlovského zámku.HVĚZDY Z BROADWAYEA RYTMUS FLAMENCAV PIVOVARSKÉ ZAHRADĚMHF Český Krumlov však nenabízípouze hudbu klasickou, nedílnousoučástí festivalové dramaturgie jsouFOTA — ARCHIV MHF ČESKÝ KRUMLOVJosé CuraPlácido Domingojiž po několik let i klasické muzikály.Po úspěšné trilogii Noc na Broadwaypřichází na řadu její vyvrcholenív podobě projektu NesmrtelnáFOTA — ARCHIV MHF ČESKÝ KRUMLOVFOTA — ARCHIV MHF ČESKÝ KRUMLOVAna María MartínezBroadway, který v Pivovarské zahraděproběhne v sobotu 23. července.Za účasti trojice hvězdných zpěvákůpřímo z broadwayských divadelníchscén je připraven barvitý programsložený z ukázek z evergreenů světovémuzikálové tvorby.Hvězdou světového jazzu, tedypokračováním populární řady jazzovýchkoncertů, pro 20. ročník budejazzman první kategorie, fenomenálníkubánský trumpetista a klavíristaArturo Sandoval, žák legendárníhoDizzy Gillespieho, kterého na festivaludoprovodí C. B. C. Bigband. Gejzírspontánního muzikantství zaplaví Pivovarskouzahradu v sobotu 6. srpna.Kromě muzikálů a jazzu je toi hudba národní či world music a někdytaké hudba populární, které pravidelnězpestřují festivalový program.K těmto osvěžením přistupujeMHF Český Krumlov i letos a nabízítři koncerty, jež představí různé hudebnía taneční formy z exotickéhoFOTA — TOM SPECHTŠpanělska, Argentiny i sousedníhoSlovenska. V sobotu 30. července sePivovarská zahrada rozehraje v rytmuflamenca. Představení hudebně-tanečníkultury, jejíž kolébkoui současným centrem je španělskáAndalusie, se ujme jeden z nejlepšíchflamencových kytaristů mladégenerace Carlos Pi ana se svou skupinou.Druhou exotickou zemí, kamse v rámci svého programu MHF ČeskýKrumlov 12. srpna vypraví, budeza doprovodu Tria Accordo a přisklence vína žhavá Argentina. Tentokrátesi představíme hudební a tanečnístyl argentinského tanga. Mimotobude festival pokračovat i v populárnítradici národních hudebně-gastronomickýchvečerů, které představujínárodní kulturu jednotlivých zemí.V letošním roce bylo vybráno sousedníSlovensko, jehož bohatou kulturuv sobotu 13. srpna představí vynikajícíumělecký soubor Lúčnica – vrcholslovenského folklóru a tanečníhoumění, a populární zpěvák, skladatel,textař a hudebník Miro Žbirka.Hlavním mediálním partneremMHF Český Krumlov je Český rozhlas,který v tuto chvíli intenzivnějedná o vysílání zahajovacího koncertu15. července s Ramónem Vargasema Symfonickým orchestrem Českéhorozhlasu, koncertu následujícíhodne, na kterém vystoupí violoncellistaMischa Maisky opět za doprovodurozhlasových symfoniků a samozřejmězávěrečného koncertu 20. srpna,na němž se představí legendární tenoristaPlácido Domingo. Všechnykoncerty by Český rozhlas rád nabídltaké do mezinárodní sítě prostřednictvímEvropské vysílací unie. Ivan Ruml za použití tiskovýchmateriálů Lucie Johanovské

LETNÍ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍSTRANA 24Pozor na ponožky,LICHOŽROUTISE VRACEJÍ!I.LICHOŽROUTIJen bloud by si mohl myslet, že ponožkyse ztrácejí samy od sebe. Omyl.V každé domácnosti se najde lichožroutírodinka, úniku není. Kdo jelichožrout?Po staletí tento tvor – ne člověka ne zvíře – lidstvo provází a sužuje,a přesto nebyl dosud nikým spatřen,natožpak popsán!Do lichožroutího světa i podsvětíovšem pronikla autorská dvojice spisovatelPavel Šrut – výtvarnice GalinaMiklínová. Díky nim můžeme čísta sledovat dobrodružné, spletité životnícesty Hihlíka, Tulamora senioraneboli Padreho alias Velkého šéfa,Ramsese, Pepy Padráta, škrtiče Čanga,Kudly Dederona, Vasila a dalších.Lichožrouty se poštěstilo spatřittaké mladému starému mládenci EgonuVavřincovi a prof. Kadeřábkovi,který popisuje tvory takto: živí se ponožkami,i jejich tělo jako by se z ponožekskládalo. Jsou pružní, ohební,dokážou se natahovat i smrskávat.Díky těmto schopnostem měří odnějakých deseti centimetrů až – ojediněle– k jednomu metru. Očka málichožrout drobná a těkavá. Nejvýraznějšíčástí jeho hlavy je ústní dutina.Ta spolu s nosem dokáže vytvořit jakýsichobot, dosti podobný hadici odvysavače. Čili znamenitě uzpůsobenýk vyhledávání potravy (ponožek).My lidé se nejspíš zaměřujemepouze na ztráty ponožek, ovšem je třebauznat, že ani lichožrouti to nemajíjednoduché. Silon, dederon a další„uměliny“ se nedají jíst, je z toho břichabol.Každý lichožrout si proto dělázásoby, protože na lidi není žádnýspolehnutí. Pořád jsou samá válka,revoluce nebo móda.Děti jistě při četbě hltají příběh„dobra a zla“, protože tu jde o krkya holou existenci, ocitáme se i podmostem, lichožrouti se škorpí, baostře se střetávají v mafiánském podsvětí(Vasil má sehnat „na akci“ lichožroutyz těch nejhorších lidskýchrodin, mizery a rváče, kteří se nikohoslabšího nezalekli...), kladou si podmínky(prostě vyrabuješ nějakej kráms ponožkama...).Další všímaví čtenáři se baví nadrůznými slovními obraty a jazykovýmihříčkami. Například když prof.Kadeřábek na konferenci seznamujes výsledky svého bádání: První lichožrout,s nímž jsem se osobně setkal, sejmenoval Tulamor. Nato se ozval potleskněkolika badatelů, kteří přiletěliaž z Irska.Autor čerpá z reality okolo nás,rozkošně si bere na mušku třeba jepičímediální slávu nebo státní pohřeb,skýtající muzikantskou radost,protože konečně hraje celý komorníorchestr. Naprosto přesně tu vidímei přehlídku různých charakterůz běžného našeho života. Napříkladmladý muž, který nevydržel chvíliv klidu. Pořád se díval na hodinkya poklepával střídavě pravou i levounohou – je podnikatel, kterému nešikovnýlichožrout Hihlík strhl mokasínui s ponožkou.Málokdy se podaří i tak zkušenémuautorovi, jako je Pavel Šrut, napsatpohádkový román s novátorskyosobitou dávkou humoru, který osvobozujedennodenní rutinu našichPavel Šrutživotů, píše se v odůvodnění poroty,která knize přisoudila vítězství v soutěžiMagnesia litera 2008, v kategoriikniha pro děti a mládež.Nutno dodat, že i rozhlasový štábse při natáčení četby z prvního díluknihy v loňském roce skvěle bavil.FOTO — WIKIMEDIA COMMONS

LETNÍ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍSTRANA 25II.LICHOŽROUTI SE VRACEJÍ„Nebyl jsem si jistý, jak vltavští posluchači Lichožroutypřijmou, protože na děti se stanice jinaknespecializuje. Ale způsob psaní Pavla Šruta, jehohumor jistě těší jak děti, tak i dospělé. TakžeLichožrouti podle mého názoru jsou ideálním případemrodinného poslouchání. A poté, co se prvnídíl setkal s velice kladnými ohlasy, troufnu si říct,že to byl skutečně úspěch, dali jsme se do druhéhodílu,“ říká režisér Aleš Vrzák.A protože jde opět o spolupráci Českého rozhlasua nakladatelství Paseka, které knihu vydalo,vznikají znovu dvě verze. Jedna jako četba celéknihy, druhá jako vybrané pasáže pro rozhlasovéuvedení.Jak se natáčejí například dialogy jednotlivýchpostav? „Musím přiznat, že v tomto případě má režisérulehčenou práci, protože herečka Bára Hrzánovási obsadila všechny postavy naprosto úžasně.Vůbec nechápu, jak dokáže najednou držet všechnyv hlavě. My zkrátka točíme, jako by to byla četbana jeden hlas, přitom se střídají figury s hlasem vypravěčským,a ona to všechno zvládá s bravurou.Je to široká galerie postav. Některé „tipy“ jistě dodaldoma malý hereččin syn a mám trochu takovépodezření, že občas v některých postavách slyšímhlasy Bářiných hereckých kolegů a bezpochyby byse poznalo také několik politiků.“Hudbu k četbě skládá Jiří Šlupka Svěrák. Jak říkárežisér Vrzák: „Skladatel má samozřejmě k dispozicitext a pracuje samostatně, ale na natáčeníbyl a zvukovou podobu slyšel. Ono se to nezdá, aleto je více než sto hudebních vstupů v rámci četby,je tam třeba africká písnička nebo ukolébavka, kteroumaminka zpívala Hihlíkovi, když byl malý.“Druhá lichožroutí kniha se neobejde bez řadynových postav, jako jsou Kawa, Mahavišna, Bumka,taky Uctívači... Ptám se Aleše Vrzáka, jestli siz prvního dílu vybavuje některou obzvláště milou:„Já jsem měl oblíbeného Pepu Padráta, protože takmalinko zadrhával, a to je ohromná legrace to točit,ale samozřejmě se to musí uhlídat režijně. A tadyve druhém dílu je Ngok. Ten, když mluví, tak Báratam dává takový zvláštní ,přímlask‘ – nebo jak tonazvat – a samozřejmě čím rychleji mluví, tím jeto obtížnější...“V tomto dílu se také vymaníme z městskéhopodsvětí a směřujeme do Afriky, kde Hihlík chcenajít své rodiče. Ale ať se lichožrout ocitne kdekoli,své vášni neodolá nikdy: „Letuška Danuš věděla, žepilot Richard i letadlo Iljušin už dosluhují a každámaličkost je rozhodí. Proto potřebovala pasažérynějak zabavit.„Pohleďte vlevo!“ volala. „Pod námi jsou zasněženékopule velebného Kilimandžára! Nejvyššíhory v placaté Africe!“Všichni se nahrnuli k okýnkům a letoun se nebezpečněnaklonil doleva... ale Kudla Dederon muselspatřit něco ještě zajímavějšího, protože jakoblesk vklouzl do pilotní kabiny. A jako zasaženýbleskem tu zůstal stát.Zíral na pilotovy ponožky! Vězely v italské polobotces okovanou špičkou. Jasně červené a brčálovékosočtverce na šedém podkladu vytvářely ohromujícívzor. Takové ponožce se nedalo odolat.“Je tu Dům štěstí pro lichožrouty, britský milionář–dobrodineclichožroutů, mnohé užitečné radyudílí moudrý vetchý stařec Mahavišna... všechnoale není taková legrace. Lichožrout Hihlík zažijei chvíle „akčního“ napětí v táboře čichačskýchUctívačů lichožravé květiny. Sice se u mučednickéhokůlu znovu scelí jeho ztracená rodina, zato s vidinou,že s novým počátkem nastane zároveň koneca že je lichožravá květina beze zbytku spořádá.Omámení Uctívači už dosahují vrcholu extáze:Uctívači najednou vypadali jako žárem a hlademvysušené mumie. Vyskakovali ze zeleného přítmído rudého žáru. Chytili se zas ruce, kolem kůluvytvořili kruh a skřehotavě zpívali:Kdo byl živý, mrtvý je,za námi je Zambie.Kdo byl mrtvý, živý je,před námi je Zombie!To nejsou příliš nadějné vyhlídky... nebo ano? Vladimíra Bezdíčkováautor ilustrací Galina Miklínová

FESTIVALSTRANA 26HUDEBNÍFESTIVALV LUCERNUP„Pro nás dirigenty je největší šok, když zjistíme,jak často nás orchestr vůbec nepotřebuje,“ usmíváse dvaaosmdesátiletý pán a dodává: „A dobrýdirigent se pozná právě podle toho, že ví, kdy hoorchestr opravdu potřebuje.“ Holandský mistr taktovkyBernard Haitink patřil k hvězdám letošníhovelikonočního festivalu ve švýcarském Lucernu,který probíhal mezi 9.–17. dubnem. S Evropskýmkomorním orchestrem pro něj nastudoval třibrahmsovské programy, ale hlavně vedl třídennímistrovské kurzy v dirigování, i když se sám protitomu „mistrovskému“ označení vymezoval: „Nemámrád slovo mistrovský, protože mistrovské užje dnes úplně všechno. Tohle nejsou žádné mistrovskékurzy, ale setkání, při kterém sdílíme interpretačnípostoje a myšlenky.“ Setkání se v Lucernskémsále Kulturního a kongresového centra(postaveného podle plánu Jeana Nouvela v letech1995–2000) účastnila dvacítka dirigentů a dirigentekdo 30 let. Byli vybráni ze 175 zájemců z celéhosvěta a přesto byli někteří z nich zklamaní. BernardHaitink si totiž vybral pouze sedm z nich (ostatnímohli jenom přihlížet) a s těmi během tří dnůpracoval. Jak to probíhalo? Mladý adept předstoupilpřed Lucernský orchestr a začal dirigovat. Napřání Bernarda Haitinka třeba čtvrtou větu BrahmsovyČtvrté symfonie. Vypadalo to často tak, že dotyčnýdirigoval mohutnými gesty, aby dal najevo,jak moc hudbu prožívá... Nějakou chvíli to fungovalo,ale pak začala být hudba nudná. „Děláte jednuchybu: dirigujete příliš,“ řekl pak Bernard Haitink.A většinou nastala zvlášť krutá chvíle, kdy si odmladého kolegy půjčil taktovku a zadirigoval totéžmísto sám. S naprostým minimem gest, ale s maximálnímpožitkem pro posluchače i pro orchestr– hudba jakoby zázrakem ožila. „Víte, v orchestrusedí mimořádně citliví lidé,“ dodává s jemnou ironiíBernard Haitink, „a pořád stejná a navíc velkágesta by je za nějakou chvíli unavila. Rukama tedynemusíte dělat tolik. Dirigujte ovšem tak, abystenepřikazovali. Vaším úkolem naopak je pozvathráče ke společnému muzicírování.“ Bylo pozoruhodnévidět, jak se šest mladých dirigentů a jednadirigentka s Haitinkovými kritickými poznámkamia radami vypořádávali. Pro některé to bylonad jejich síly. Během tří dnů se jim – z různýchWest Eastern Divan Orchestr a Daniel BarenboimHélène Grimauddůvodů – nepodařilo ho následovat. Někteří jinízato udělali úžasný pokrok. Omezili velká gesta,nepovlávali nad orchestrem, zato ho víc vedli a namístoefektů odkrývali v hudbě hloubku. To je takétajemství a velikost Haitinkova – navenek neokázalého– dirigování. „Koncertní pódia jsou dnesčasto plná – nic proti kolegům – dirigentských egomaniaků.Těch, kteří slouží hudbě a nic nepředstírají,je spíš menšina. Ale bude dobře, když právětakovými se budete chtít stát.“FESTIVAL SNŮDirigentské kurzy Bernarda Haitinka byly vlastnějen jednou menší součástí velikonočního festivaluFOTO — PRISKA KETTERER / LUCERNE FESTIVAL FOTO — PRISKA KETTERER / LUCERNE FESTIVAL

FESTIVALSTRANA 27Lucerne Festival Orchestra s dirigentem Bernardem Haitinkem2011 v Lucernu, v tomto šedesátitisícovémměstě u jezera pod Alpami.Během necelých deseti dnů si mohlilucernští i přespolní posluchačiposlechnout třeba ještě soubor ConcentusMusicus Wien s NicolausemHarnoncourtem, Amsterodamský baroknísbor a orchestr s Tonem Koopmanem,pianistky Hél ne Grimauda Mitsuko Uchidu anebo Symfonickýorchestr Bavorského rozhlasus Marissem Jansonsem. Už jen díkytěmto jménům by Lucernský festivalbudil oprávněnou pozornost. Jenževelikonoční část je vlastně jen takovédrobné preludium k velkémuletnímu festivalu, který se koná pravidelněod roku 1938. Tehdy ho dosvěta uvedli dirigenti Ernest Ansermet,Arturo Toscanini, Fritz Busch,Bruno Walter a Willem Mengelberg.A za zmínku stojí ještě několik zajímavostíz jeho historie, a to i s ohledemna české prostředí. V srpnu 1948debutují na festivalu Rafael Kubelíka Herbert von Karajan. O 15 let pozdějise koná první ročník klavírnísoutěže Clary Haskil, kterou v roce1965 vyhraje Christoph Eschenbach.V roce 1969 hraje v Lucernu poprvéČeská filharmonie. V roce 1970se mění organizační struktura festivalu:namísto nadšených doborovolníkůpřichází profesionální tým.V následujících pěti letech se festivalvěnuje mimo jiné hudbě WitoldaLutoslawského, Györgye Ligetiho,Karlheinze Stockhausena a IanniseXenakise. 1976: na festivalu poprvévystupuje třináctiletá Anne-SophieMutter. 1984: tématy festivalu jsouBedřich Smetana, Antonín Dvořáka Bohuslav Martinů. A dirigent RafaelKubelík, který bydlí nedalekoLucernu, řídí svůj poslední festivalovýkoncert. První velikonoční festivalse koná v roce 1988. O dva rokypozději na festivalu debutuje GustavMahler Jugendorchester dirigovanýVáclavem Neumannem. Rok 1991FOTO — PRISKA KETTERER / LUCERNE FESTIVALJulia Fischerje – kvůli „Válce v Zálivu“ – bez Lucernskéhofestivalu. V roce 2001 máletní festival poprvé rezidenční orchestr– Chicago Symphony. A o dvaroky později se vrací k myšlencevlastního festivalového orchestru.Lucernský festivalový orchestr, kterýse symbolicky uvedl Mahlerovou2. symfonií „Vzkříšení“, hraje od tédoby pod taktovkou Claudia Abbado,který těleso osobně sestavuje z nejlepšíchhráčů, s nimiž během svojídráhy spolupracoval.LUCERN NA VLTAVĚSnílkové, mystikové a vizionáři, to jejeden z podtitulů letošního letníhofestivalu, který si vzal jako téma fenomén„noci“. Mezi 10. srpnem a 18. září2011 se tak posluchači setkají s Královnounoci, Snem noci svatojanskéi Nocemi ve španělských zahradách.To jen tak namátkou. Na festival zavítajíVídeňští i Berlínští filharmonikové,Chicagský symfonický orchestrFOTO — UWE ARENS / DECCAa Izraelská filharmonie, jakož i amsterodamskýConcertgebouworkestči drážďanská Staatskapelle. BernardHaitink bude pokračovat ve svémbrahmsovském cyklu a Pierre Boulezpřijede už poněkolikáté studovats mladými hráči soudobou hudbu(v rámci Lucernské festivalové Akademie).A další jména? West-EasternDivan Orchestra a Daniel Barenboim,Daniel Harding, Hagen Quartet, RiccardoMuti, Manfred Honeck, MaurizioPollini, Zubin Mehta, Vadim Repin,Riccardo Chailly...Český rozhlas 3 – Vltava nabídnedva unikátní přímé přenosy, kterézprostředkuje Evropská vysílacíunie. Mimořádný bude jistě zahajovacíkoncert festivalu ve středu10. srpna. Claudio Abbado na němbude dirigovat „svůj“ Lucernský festivalovýorchestr. Zazní První klavírníkoncert Johannesa Brahmse sesólistkou Heléne Grimaud, předehryk 1. a 3. dějství Wagnerova Lohengrinaa nakonec Adagio z Mahlerovy10. symfonie. Druhý živě vysílanýkoncert se odehraje ve čtvrtek 1. září.Berlínští filharmonikové na něm podtaktovkou Sira Simona Rattla zahrajíBrucknerovu 9. symfonii a v BrittenovýchNocturnech doprovodí tenoristuIana Bostridge. Je se tedy na cotěšit. A ještě jednu specialitu Vltavachystá: v týdnu, kdy Lucernský festivalzačíná, nás čeká nejedna festivalovánahrávka, ale také rozhovorys organizátory festivalu, zvuková reportážz Haitinkových dirigentskýchkurzů a několik dalších rozhlasovýchvýprav do Lucernu. Do nádhernéhoměsta s jezerem a labutěmi, ke kterémuneodmyslitelně patří také velikosta vznešenost alpských štítů... Petr Kadlec

VÝROČÍSTRANA 28„JAK KAPKY JSMESE ROZPRŠELI…“ROZHLASOVÉ OSUDYKarel Husa (7. srpna 1921) je po celý život bytostněspjat s Prahou, ale taky s válkou. Narodil se v domědružstva invalidů, v Odipu, kde bydleli převážněváleční invalidé. „Sousedé měli protézy, potkávaljsem je dennodenně a už tenkrát jsem se sebe ptal,proč je válka,“ svěřil se mi v momentě, kdy jsemzačali mluvit o jeho tvůrčích inspiracích. RodičeKarla Husy byli bez hudebního vzdělání, byť jehomaminka hudbu milovala a své dvě děti v hudebnímvzdělání podporovala. Ze syna chtěli mít inženýra.V 11 letech začíná Karel studovat na reálnémgymnáziu, kreslí a maluje, čte poezii, sportuje, aletaké hraje na housle. „Až budeš tím inženýrem,s radostí si o večerech zahraješ,“ říkala mu matka.V roce 1939 byl zapsán na techniku. Jeho studiatrvala necelé dva měsíce. V polovině listopadu bylov Berlíně rozhodnuto o uzavření českých vysokýchškol. Také o tom, že se z Karla Husy staneskladatel.OSUDOVÁ VSTUPENKANa sklonku roku 1939, ve svých osmnácti letech,dostává Karel Husa od svého učitele houslí nabídkuvstupenky na koncert České filharmonie. Ještěnikdy na orchestrálním koncertě nebyl. Když si jišel vyzvednout za jedním z členů orchestru, otevřelmu sám Václav Talich. To bylo poprvé, kdyS KARLEM HUSOUKarel HusaFOTO — ARCHIVTalicha potkal. Zcela fascinován zvukem orchestrua hrou hudebníků (seděl tenkrát v první řadě) seokamžitě rozhoduje. Chce jít studovat na konzervatoř.Otázkou bylo jaký obor. Na housle hrál celédětství, ale ke studiu na konzervatoři to nestačilo.Jediné, co mu bylo doporučeno, bylo studiumkompozice. Karel Husa ve své mladistvé naivitě,vyzbrojen třemi skladbičkami pro housle a klavír,které napsal ve svých 13 letech pro sebe a svoumladší sestru, navštěvuje Jaroslava Řídkého. „Tendo jedné z partitur letmo nahlédl a s odporem dalvšechny stranou. Začal zkoušet můj sluch. Tenjsem jako houslista měl pochopitelně dobře vytrénovaný.Verdikt zněl takto: když budu rok plnitcvičení v harmonii a kontrapunktu a když senaučím všechnu tu teorii, kterou mi zadá, tak zemne udělá skladatele. Jaroslav Řídký mi neřekl zdaskladatele dobrého nebo špatného. Ohradil jsemse, protože jsem přece dobře věděl, co chci psát!Samozřejmě, že jsem nic nevěděl, byla to hloupostmyslet si, že vím, co mám v hlavě.Neměl jsem v nínic. To co jsem napsal, byla jen tónika a dominanta.Jako děti jsme naivní, naštěstí.“Jaroslav Řídký přesvědčil Karlova otce, abysvolil se studiem na konzervatoři. Nemluvil o svémbudoucím studentovi jako o příliš talentovaném,ale vstup na konzervatoř považoval za praktickoumožnost. Vysoké školy byly nadále zavřené a mladýHusa by musel okamžitě odjet pracovat do továrnyv Drážďanech, aby nahradil společně se svýmivrstevníky Němce, kteří odešli do války. Otecpochopil, že by syn měl zůstat raději v Praze a žetechnická kariéra musí počkat.Karel Husa začal studovat hru na klavír, pilněse učil a za rok byl přijat do 2. ročníku Pražskékonzervatoře. Skladatelé studovali v jednétřídě společně s dirigenty, a tak se ocitl po bokuVáclava Neumanna, Otmara Máchy, Jana Rychlíkaa dalších.„Jaroslav Řídký pro mě na konzervatoři udělalvšechno. Připravoval mne technicky, hudební teoriimne naučil Metod Doležil, privátně jsem ještěstudoval dirigování u Pavla Dědečka, protože dvaobory studovat současně, to nebylo tenkrát možné.Nikdy jsem neměl ambice stát se dirigentem, chtěljsem to umět jen proto, abych mohl v budoucnosti

VÝROČÍSTRANA 29pomoci svým skladbám. Víte, bylasice válka, Praha byla šedá, ponurá,pamatuji si na ty tuhé zimy a chladv kostelech, kam jsem chodil poslouchatBachovu hudbu. Vše působiloaž nihilisticky. Ale já jsem byluvnitř šťasten. Celou válku, každývečer jsem chodil na koncerty nebodo divadla, fascinovaně jsem sledovalVáclava Talicha, Karla Šejnu, atd.Z koncertů jsem chodil vždy domůpěšky, až do Bubenče. Po celé čtyřiroky jsem neviděl večer svého otce.Ale pracoval jsem u něj během studiav obchodě s obuví. Se spolužákybyla radost být pospolu, válečná létabyla pro mne paradoxně šťastná. Našeljsem se jako skladatel a byl jsempořád obklopen hudbou.“Konzervatorní studia ukončilKarel Husa v roce 1945, absolvovalje Ouverturou pro orchestr. Záhy nato požádal, zda by tuto skladbu mohldirigovat, a to s rozhlasovým orchestrem.Vzkaz z rozhlasu byl jasný:jestli si to chcete pokazit, tak si to dirigujtesám. Rozhlasový orchestr KarlaHusu dobře přijal a od té doby jejobčas řídil, než odjel do Paříže. To sepsal rok 1946.PAŘÍŽ, PAŘÍŽFrancouzsky se Karel Husa naučilještě v Praze, ovlivněn svou matkou,která měla ráda vše, co bylo spjatés Francií. V roce 1946 žádá o stipendiumfrancouzské vlády. „Maminkami řekla, že rok zůstanu ve Francii,a pak se půjdu podívat za rodinoudo USA. Rozloučili jsme se v roce1946. Bylo to naposledy, kdy jsemji viděl. Kdo mohl tenkrát tušit, žeuž se zpět nebudu moci dlouhé rokyvrátit. I o jejím pohřbu, a to užjsem byl v Americe, mi napsala sestrase 14 denním zpožděním. Rodinavěděla, že bych přijel a že by to bylmůj konec.“V Paříži měl Karel Husa svůj domovdo roku 1954, do svého odchodudo USA, a byla to pro něj šťastná léta.Paříž byla po válce centrem Evropy,scházeli se tam zajímaví umělci, vystupovality nejlepší orchestry a sólisté.Paříž nastolovala vysoké nárokytaké pro hudebníky. Karel Husastudoval skladbu u Arhura Honeggeraa Nadii Boulanger, dirigováníu André Cluetense nebo Jeana Fourneta.Později už byl vyhledáván sámjako dirigent, i mimo Paříž. Denněnavštěvoval koncerty, obdivoval seFurtwänglerovi a Toscaninimu.V Praze byla v druhé polovině40. let ještě hrána Husova hudbaa vydávány jeho partitury. Jednaz nich, raná Sonatina, se dostala dorukou Nadii Boulanger. „Vzkázalami, ať přijdu k ní domů, že by měráda poznala, a ať přinesu další svépartitury. Každou středu odpolednebyl u ní salón, dveře byly otevřenyvšem. Prohlédla si mé partitury a nabídlami, že mě bude učit. Svěřil jsemse jí, že nemám žádné peníze, to užmi skončilo stipendium. Řekla, ať seo takové věci nestarám. Od té dobyjsem k ní chodil na hodiny a často dirigovalna koncertech v kostele Trinité,které pořádala in memoriam Lili,své sestře, která předčasně zemřela.Mimochodem, v Trinité také hrál OlivierMessiaen a já ho tam často poslouchal.U Nadii Boulanger jsemse setkal s Leonardem Bernsteinem,Sergejem Kusevitskym a Igorem Stravinskym.Poznal jsem tam mnohomladých amerických skladatelů. NadiaBoulanger byla také respektovanoudirigentkou, uměla velmi rychlečíst partitury! Nikdy neřekla, to nenídobré. Jen poznamenala: vidíte, tady,Karel Husazdá se mi, že říkáte několik věcí najednou.A odkazovala na myšlenkuJeana Cocteaua: někteří lidé chtějívyjádřit velkými gesty něco maléhoa my chceme malými gesty vyjádřitněco velkého. Byla filozofkou, bezofenzívy byla schopna sdělit vše potřebné.Byla velkou osobností a já jiobdivoval. Stejně jako Honeggera.Ten byl jiný než Jaroslav Řídký, pravýopak. Řídký byl na všechno pünktlich,Honegger nám moc věcí neříkal.Jen si prohlížel partitury a občas poznamenal:myslím, že tady a tady byto potřebovalo zesílení. Byl to výbornýčlověk, velký skladatel.”Francouzská vláda Karla Husunejvíce podpořila v situaci, kdy ztratilv roce 1949 československý pas.Karel Husa dostává francouzské dokumenty,které mu umožnily cestovata dirigovat. S Československemměl v té době jen písemné kontakty,s rodinou a svým přítelem JanemHanušem, který mu až do své smrtiv roce 2004 pomáhal s vydáváníma provozováním jeho skladeb v Praze.V Paříži žil Karel Husa osm let.První tři roky jako student a poté jakoskladatel a dirigent. Do Evropy se mujako dirigentovi otevřela cesta provedenímBartókovy skladby Zázračnýmandarín. V Paříži poznává také svoubudoucí ženu Simone, se kterou v roce1954 opouštějí Paříž a společněs dvěma dcerami odjíždějí do USA.Tam se jim narodily další dvě dcery.„Bylo to pro Simone těžké opustitsvou rodinu v Paříži, po celý život sepak starala o naše čtyři dcery. To víte,já jsem tolik cestoval, učil, přes létokomponoval. Bez její stálé podporysi nedovedu svůj rodinný život představit.“O její podpoře manželověpráci jsem se mohla přesvědčit samav jejich současném domově v SeverníFOTO — RENÁTA SPISAROVÁ

VÝROČÍSTRANA 30Karolíně, blízko města Raleigh.Po celou dobu našeho natáčeníbyla pozornou a milou hostitelkoua umožnila nám soustředěněpracovat. Mimochodem, v Husovědomácnosti se vždy mluviloa dosud mluví francouzsky. S administrativouspojenou s jehopedagogickými a skladatelskýmiaktivitami pomáhá Karlu Husovijedna z jeho dcer, Elizabeth, kteráse se svou rodinou a svými rodičipřestěhovala z Ithaky do míst, kdejsou velmi mírné zimy. Začátkembřezna, kdy vznikaly naše rozhlasovéOsudy, byla Severní Karolínav jednom květu.SE STUDENTY NIKDYNEZESTÁRNETEKarel Husa chtěl hlavně komponovat.Ještě v Paříži se nechal zlákatpředstavou, že když bude 12 hodintýdně učit, zbytek času budemoci věnovat kompozici. Přijaltak, nejprve na tři roky, nabídkuod Cornell University vyučovatskladbu a hudební teorii. Druhýmrokem už dirigoval univerzitní orchestr.Z původně krátkého pobytuse stala celoživotní služba tétouniverzitě, na které Karel Husapůsobil 38 let. Cornell Universityje vyhlášená pro své inženýrskéobory. Na začátku 50. let měla16 tisíc studentů a k dobrým americkýmmravům dodnes patří, žekaždá takováto instituce má svůjvelmi početný a kvalitní orchestri sbor. A právě úloze dirigentatakového orchestru zasvětil KarelHusa, a to nejen na Cornellu, velkoučást svého života.Prosadit se jako skladatel, toje všude obtížné, zvlášť v Americe.Karel Husa začíná komponovattaké pro školní dechové ansámblya jeho skladby tak začínají hrátuniverzity napříč USA, dirigujeorchestr v Rochesteru (New York),jeho skladby propagují dirigentiWilliam Steinberg, Erich Leinsdorfa George Szell. Husova popularitapřichází v roce 1969, kdyzískává Pulitzerovu cenu za svůj3. smyčcový kvartet (1968). V tédobě také píše Hudbu pro Prahu1968, kterou bezprostředně reagovalna srpnové události ve svérodné zemi. Premiéru měla v roce1969 na konferenci ve Washingtonua slavila velký úspěch. Bylapak hrána stovkami univerzita jméno Karla Husy se stalo známév celé Americe. V Československubyla poprvé provedena až v únoru1990, kdy ji s obrovským nadšenímdirigoval samotný autor.„Psal jsem pro amatérské souboryi vysoké profesionály, pro školníbandy i Newyorskou filharmoniise Zubinem Mehtou. Byl jsem inspirovánválkou (První symfonie,1953), poezií (Monodrama, 1976),historií (Trójské ženy), virtuozitouhráčů (Koncert pro orchestr,1986). Stále jsem měl však namysli obnovu hudby – jen nezůstatv myšlení sterilní.“Osudy s Karlem Husou budouv čase oslav jeho devadesátin podrobněmapovat jeho osobní i profesníkariéru, setkání, přátelstvíi tolik intenzivní roky práce se studenty.Osudy, které nikdy nepřestalybýt v kontaktu s místem, kdese narodil a prožil mládí, kam senemohl léta vrátit. Paradoxně, jakoodměnu za to, přinesl naší zemivelkou popularitu v USA, kdeje považován za jednoho z nejznámějšíchčeských skladatelů. KarelKarel HusaHusa je obklopen knihami, korespondencí,denně je na e-mailua přijímá návštěvy z akademickéhosvěta. „Jsem vděčný Americeza to, že mi dala zaměstnání, kdyžjsem jej potřeboval a pomohla mijako skladateli. Na to nezapomenu.Ale celé ty roky, co jsem se nemohlvrátit domů, téměř každou nocjsem snil o tom, že chodím Prahou,tak důvěrně jsem to tam znal.A pak jsem si v tom snu říkal: jak sevrátím zpět, vždyť mám v Americerodinu. Byly to často kafkovsképocity. Člověk, kde se narodí, nejméněpolovina z něj tam zůstává,nezáleží na tom, kde žijeme dnes.Mně bude 90 let a byl to krátký život.A zabývat se tím, kde zrovnažijeme, to je tak zbytečné. Jsme jenna jedné Zeměkouli.” Renáta Spisarová Český rozhlas Ostrava,stanice Vltava: Osudy,1.–5. srpna, 11.30–12.00 hod.FOTO — ARCHIV45. ročníksoutěžeCONCERTINOPRAGAV letošním ročníku soutěžili hráči na dechovénástroje v kategoriích fagot, flétna, hoboj,klarinet a trubka. Porota mezinárodního kolasoutěže hodnotila celkem 40 nahrávek z patnáctizemí světa. Mezi nimi bylo i sedm nahrávekčeských kandidátů. Absolutní vítězkou sestala rakouská flétnistka Veronika Blachuta,v kategorii hoboj získala 2. cenu (první nebylaudělena) Olga Tichomirova z Ruska, 1. cenoubyla odměněna klarinetistka Magdalena Faustz Německa, v kategorii fagot zvítězil ArsenijŠkapcov z Ruska a v kategorii trubka získal2. cenu (první nebyla udělena) český trumpetistaWalter Hofbauer. Všech pět mladých umělcůvystoupí společně se Symfonickým orchestremČeského rozhlasu pod taktovkou Jana Kučeryve Dvořákově síni Rudolfina. Letos se koncertlaureátů soutěže Concertino Praga bude konat18. června od 19 hodin a Český rozhlas 3 – Vltavaho bude vysílat v přímém přenosu. Poté se společněs dalšími oceněnými odeberou do jižníchČech na Jihočeský festival Concertino Praga,kde vystoupí v Českém Krumlově (20. 6.), Bechyni(21. 6.), Třeboni (23. 6.) a v Jindřichově Hradci(24. 6.). Koncert z Jindřichova Hradce vám opětnabídneme v přímém přenosu, který začnev 19 hodin. Záznam ostatních tří koncertů odvysíláme10., 17. a 24. července od 14.15. Kromětoho vám každý všední den mezi 20. a 24. červnemvždy v 16.30 nabídneme zvláštní zpravodajstvíz aktuálního dění na Jihočeském festivaluConcertino Praga. S nahrávkami vítězů nejen letošníhoročníku se v těchto dnech budete mocisetkat v ranní Mozaice a v odpolední Pauze poskončení festivalového zpravodajství.

REPORTÁŽSTRANA 31LUXUSV LUXUCestou do Lucemburska má člověk intenzivní pocitslavné historie evropského Západu. Kolem dálnicese míhají jména jako Trier a Speyer, Mainz neboAachen, překládám si to jako Trevír, Špýr, Mohuča Cáchy, jména spojené s Římskou říší a po jejímpádu s říší Franckou, s Karlem Velikým a významnýmibiskupy a zakladateli klášterů ve stoletích,kdy ve střední Evropě nebylo o křesťanství a jehokultuře ještě ani ponětí.Město Lucemburk bylo pevností, obehnanoutrojnásobnými hradbami, kulturním a náboženskýmcentrem byla zmíněná města v okolí, zejménaTrevír, vzdálený necelých 60 kilometrů. V roce953 vyměnil Siegfried (Sigefroi) kus svého majetkuv Trevíru za strategické místo na soutoku potokůAlzette a Petrusse, stal se lucemburským vládcem,prvním z moselské dynastie.14. století a první třetina století 15. je dobou,kdy se lucemburské dějiny propojily s dějinamiKoruny české, Lucemburkové se stali českými králi,z nich Karel a Zikmund i římskými císaři. Veškole jsme se učili, že Jan Lucemburský k Čechámnepřilnul, byly mu dobré hlavně jako zdroj prostředkůpro válečná a rytířská tažení, svou manželkuElišku z rodu Přemyslovců nemiloval a synkaVáclava, pozdějšího českého krále a římskéhocísaře Karla, násilím oddělil od matky a poslalna vychování do Francie. Nutno říci, že čeští pánikrále Jana také nemilovali a vládu nad Čechamimu dost komplikovali. A on že svými taženími podcísařskou korouhví získal pro svého syna přízeňa podporu, která mu pomohla k císařské koruněLucemburka z Prahy učinila hlavní město říše. Mimochodem,podobně jako se čeští páni dívali nevraživě na králeJana, dívali se v Lucembursku na jeho syna Karla,který z nepochopitelných důvodů přestěhovalsídlo říše do Prahy a investoval do tohoto temnéhoměsta uprostřed Evropy všechny prostředky.V Lucembursku si člověk uvědomí, jak bylastředověká Evropa kulturně jednotným územím,odtud do Čech je dobrých sedm hodin jízdy autempo dálnici, a přesto se tudy ve středověku neustáleubírala poselstva a družiny, tvoříce evropskoupolitiku. Tedy – západoevropskou, ten pocitevropského Západu tu má člověk velmi silný, vyplýváz krajiny, mírně zvlněné a protkané velkýmiřekami a lemované chmelnicemi a vinicemi. Coměsto, to gotická katedrála, radnice, „marktplatz“,kamenné a hrázděné domy. Auta se řítí po dávnécísařské silnici, v níž je betonem zalito bezpočetpodkov dávných poselstev a družin.Jan, v Lucembursku zvaný Slepý, je dnes pohřbenv kryptě katedrály Notre Dame v hlavnímFOTO — SHUTTERSTOCKměstě. To však je už několikáté místo jeho posledníhospočinutí, katedrála byla vystavěna ažv 17. století a je spojena s příchodem jezuitů doLucemburska.Městem Lucemburk prochází bulvár Rue de laLiberté, ohraničený jako úsečka dvěma body kamennýmivěžemi. Tyhle věže, mohutnější a vyššínež věže středověkého města, jsou baštami hospodářskéhopokroku: jedna patří budově nádraží,druhá lucemburské spořitelně.Bankovní budovy jsou všude honosné, ale tahleje mimořádná, je to palác mnohem monumentálnějšínež ten velkovévodský, nad vstupem je vytesánv lucemburštině nápis SPUERKEESS. V roce1839 Lucembursko získalo samostatnost, ale pozbyloúzemí. V roce 1842 Velkovévodství lucembursképřistoupilo k německému celnímu a obchodnímuspolku, tím se dostalo z hospodářskéizolace a roku 1856 si zakládá spořitelnu. Budovas věží byla postavena v letech 1909 až 1913 veslohu velmi anachronickém, v monumentálnostibankovní architektury je cítit jistá kulturní malost,kterou však člověk v Lucemburku snadno pochopí:Lucemburk sám je se svými 85 000 obyvatelinejmenší metropolí v Evropě.Roku 1929 se stala lucemburská spořitelna zakladatelema hlavním akcionářem lucemburskéburzy. Malá země, v níž se mluví třemi úřednímijazyky, se stala finančním centrem na evropskémzápadě, kde mají své jisté uloženy průmyslovépodniky z Francie, Belgie i Německa. Budova nádražís věží na druhém konci bulváru celý ten hospodářskýpohyb spolehlivě zabezpečuje.Lucemburská BANQUE ET CAISSE D'EPAR-GNE DE L'ETAT zabírá ve městě obrovské území,její jednotlivé budovy jsou pod zemí propojenytunelem, v němž je umístěna galerie. Část tunelu,která prochází pod bulvárem a do níž zaznívá ruchulice, je vymalována sprejerskou technikou výjevyze života současného města. Ve zbytku je instalovánavýstava Edwarda Steichena, světovéhofotografa, který se narodil v Lucembursku a proslavilv Americe. Za luxus téhle výstavy návštěvníkneplatí. Alena Zemančíková

VÝROČÍSTRANA 32ANTONÍN VRANICKÝ(13. června 1761, Nová Říše – 6. srpna 1820, Vídeň)13. června si připomínáme výročí 250 letod narození skladatele, houslisty a pedagogaAntonína Vranického, mladšíhobratra hudebního skladatele PavlaVranického. Narodil se v Nové Říši, zdenavštěvoval gymnázium v premonstrátskémklášteře a učil se hře na housleu svého bratra. Bylo o něm také známo,že má krásný hlas. Další vzděláníabsolvoval v Brně na jezuitské koleji, kdestudoval filozofii a právo a dále pokračovalv hudebním vzdělávání. Odsud odešeldo Vídně studovat kompozici u Mozarta,Haydna a Albrechtsbergera.Nejpozději v roce 1790 vstoupil doslužeb Josefa Františka Maxmiliána, knížeteLobkovice a vévody Roudnickéhojako skladatel, učitel hudby, koncertnímistr a od roku 1797 také jako kapelníknově založené knížecí kapely ve Vídni.Tento soubor se stal brzy jedním z nejlepšíchve městě. V letních měsících odjížděls knížetem a jeho dvorem na českáLobkovická sídla do Prahy, Roudnice nadLabem, Bíliny a Jezeří. Když byl knížepověřen řízením vídeňského dvorníhodivadla, jmenoval Vranického na místovedoucího orchestru. V letech 1812–1816pomáhal knížeti při vedení dvorníhonakladatelství. Po smrti knížete zůstalve službách jeho nástupce FerdinandaJosefa Jana Lobkovice.Nová ŘíšeAntonín Vranický byl v blízkém kontaktuse svým učitelem Josefem Haydnem(přepracoval jeho oratorium Stvoření prosmyčcový kvartet, tuto úpravu Haydnosobně schválil). Přátelil se s Ludwigemvan Beethovenem a zúčastnil seuvedení několika jeho děl. V roce 1804vydal ve Vídni učebnici hry na housle,kterou používal při vlastní pedagogicképráci. Mezi jeho žáky nalezneme několikvýznamných houslistů té doby, napříkladIgnaze Schuppanzigha (1776–1830) neboJosepha Maysedera (1789–1863). Prvníjmenovaný působil jako primárius Razumovskéhokvarteta.FOTO — FOJSÍNEK / WIKIPEDIAAntonín Vranický byl plodným a ve svédobě uznávaným vídeňským skladatelem.Počátky jeho kompoziční činnostiale spadají do doby pobytu v Brně, kdynapsal první skladby pro housle. Mezijeho díly nalezneme především komornídíla, například smyčcové kvartety, kvintetynebo sextety, tria, sonáty a klavírnískladby. 21 smyčcových kvartetů vyšlotiskem. V jeho smyčcových kvartetech,které tvoří nejpočetnější skupinu dochovanýchskladeb, se objevují i prvky hudebníhoromantismu. Zkomponoval takéhouslové koncerty, dvě předehry, četnéserenády a nokturna a další orchestrálnískladby. Symfonie, většinou tvořenéčtyřmi větami s pomalou první větou, sehlásí ke stylu vídeňského klasicismu, dvěz nich jsou programní. Jsou to SymfonieD dur z roku 1796 a Symfonie Afroditaz roku 1792 zkomponovaná k příležitostisvatby knížete Lobkovice s kněžnou vonSchwarzenberg. Má pět částí, které majípoetické názvy Výbuch žhavé radosti,Něžný pocit vděčnosti, Veselé vyjádřenísplacené lásky (menuet se dvěma trii),Sladké pocity a Požehnání. Celá skladbanese rysy Beethovenovy Symfonie č. 6„Pastorální“, která byla napsána o osm letpozději.Antonín Vranický také zkomponovaljednu mši pro pražskou Loretu, protoženad tímto poutním místem držela roudnickávětev Lobkoviců patronát. Také přepracovalMozartovo Ave verum Corpusna graduale s textem Magnae Deus potentiae.Většina z jeho děl zůstala zachovanáv rukopisech v Lobkovické hudebnísbírce a jen malá část vyšla tiskem.V hudebním životě se prosadili i potomciAntonína Vranického. Jeho dceryAnna-Kraus Vranická (1801–1851) a KarolínaSeidler-Vranická (1790–1872) bylyvelmi významné zpěvačky; Karolína hrálaprvní Agátu v Čarostřelci od Carla Mariivon Webera. Vranického synové cellistaFriedrich a houslista Antonín byli členydvorního divadelního orchestru ve Vídni.V programu Českého rozhlasu 3 – Vltavatomuto skladateli věnujeme celé pondělí13. června, na které jsme připravili„Den s Antonínem Vranickým“ a nedělníodpoledne 12. června, kdy vám v časeodpoledního koncertu nabídneme přímýpřenos z Nové Říše, na kterém vystoupísmyčcové kvarteto Epoque Quartets programem zaměřeným na významnénovoříšské rodáky, zvláště na AntonínaVranického. Alena Michálková

VIZITKASTRANA 33LITERÁRNĚ-DRAMATICKÁREDAKCESE PŘEDSTAVUJENejprve trochu rozhlasové historie.Literární a dramatické pořady sev programové skladbě našeho rozhlasuobjevily již v samých počátcích jehohistorie, přestože hlavním záměremzakladatelů společnosti Radiojournalbylo vytvořit stanici zpravodajskou.Nové médium však umožňovalomnohem víc. A tak jako se záhyprosadila hudba, začaly se v programuobjevovat malé ukázky uměleckéhoslova. Začínalo se recitací a úryvkyz literatury, a to již v roce 1924,tedy necelý rok po zahájení vysílání.Průkopníkem byl hlasatel AdolfDobrovolný, jehož předchozí profeseherce a divadelního režiséra, k tétohistorické úloze přímo předurčovala.Ve zmíněném roce se již posluchačimohli seznamovat prostřednictvímrozhlasu s knižními novinkami v relaciUkázky z nejnovější literatury.Dočkali se i ctitelé múzy Thálie, prokteré rozhlas stihl v roce 1924 připravitcelkem pět dramatických večerů.Byly to sice jen ukázky z her, vybranéscény, více tehdejší provozní i technickézázemí neumožňovalo, ale éterse poprvé rozezněl hlasem slavnýchherců Národního divadla: Evy Vrchlické,Růženy Naskové či BedřichaKarena.Postupně posluchači přijali přímépřenosy z divadel, čtené povídky,rozhlasovou hru i četbu na pokračování.Tehdy je „lovili“ z prvníchkrystalek a lampovek, dnes je mohouposlouchat i prostřednictvím internetu,v některých případech dokonceještě týden po vysílání v takzvanémstreamovaném poslechu. O to, abynacházeli na vlnách Vltavy premiérovépořady svých oblíbených žánrůse stará tým Literárně-dramatickéredakce. Je nás deset a ročně v tomtopočtu připravíme kolem devíti set

VIZITKASTRANA 34premiér literárních pořadů a bezmálapůl sta rozhlasových her a dramatickýchseriálů.Pro lidi „zvenku“ je někdy těžkési představit, co takový literárníredaktor nebo dramaturg her vlastnědělá. Pokud byste vešli do některéz našich redakčních místností, našlibyste je pravděpodobně zahleděné dostránek nějakého textu. Bez pravidelnéhočtení, ať knih nebo scénářů her,vydaných či získaných přímo od autoranebo překladatele se naše profeseneobejde. Je třeba vyhledávat zajímavétexty do programu, udržovat sipřehled o novinkách. Redaktor a dramaturgzkrátka potřebují mít načteno,kupodivu se to – alespoň prozatím –neobjevuje v počtu obrýlených členůredakce, a to mnoho textů pročítámepouze obrazovce monitoru. Stejně takněkteré z nás často zastihnete se sluchátkyna uších, i poslouchání patřík pravidelným úkonům, nejde všakjen o ně, počítačové softwary námvšem umožnily rozšířit profesionálnídovednosti o umění střihu.O takové samozřejmosti, že redaktorči dramaturg denně cosi vyťukávajína klávesnici počítače, bych sesnad ani neměl zmiňovat, ale psaník nám patří. Píšeme průvodní textyk pořadům, texty pro hlasatele,anonce, texty spotů, články, a někteříz nás i vlastní scénáře, překlady nebodokonce knihy. V takovém výčtubych mohl dále pokračovat, profeseredaktora i dramaturga je práce několikařemesel, která nás často od redakčníhostolu zavede i do rozhlasovéhostudia, tu před mikrofon, tu i zarežijní stůl.Náš program a redakce se však neobejdebez administrativního centra,protože pořady musí být řádně evidoványv počítačové databázi, správnězařazeny do vysílání, musí mít včaszajištěna autorská a interpretační práva,a nejenom o to se starají naše produkční:Blanka Tůnová (č. 1) a EvaVovesná (č. 2). Na podrobný výčetjejich pracovních povinností tu nenídost prostoru, budiž však řečenoto hlavní: vše dělají s velkým osobnímnasazením, pověstnou pečlivostía neschází jim vtip a dobrá nálada.Posluchači, kteří se zajímají o poeziijistě znají dobře jméno Miloše Doležala(č. 3), který zastává i funkci zástupcevedoucího redakce. Miloš sezaměřuje na pořady české i zahraničnípoezie, sám poezii píše a vydal jižněkolik sbírek. Kromě toho je zanícenýmdokumentaristou, zajímá ho obdobínacistické a komunistické totality.Díky jeho dokumentům o MiladěHorákové, atentátu na Heydricha,českých parašutistech a lidech, kteřívzdorovali komunistické diktatuře,zůstanou navždy zachovány vzpomínkynezadržitelně odcházejícíchposledních svědků a účastníků odbojei pro příští generace. Miloš mánavíc dar podat historické událostipoutavě a vyhledávat často sice neznámé,ale o to vzácnější osobnosti,o nichž můžeme říci, že patří k příslovečnésoli této země. S jeho fejetonyse můžete pravidelně setkávat nastránkách Týdeníku Rozhlas a jehojméno jste mohli zahlédnout i v titulcíchtelevizních dokumentů.Práci s mikrofonem si oblíbili Jiří Vondráček (č. 4), který rozšířiloblíbený cyklus Osudy o další zajímavépostavy. Jako překladatel z polštiny,s jehož jménem se setkáte i nadivadelních programech nebo nastránkách divadelní revue Svět a divadlo,se stará o polskou literaturu,ale zároveň sleduje i literaturu maďarskoua uvádí do rozhlasu i autory

VIZITKASTRANA 35české. V komponovaných pátečníchvečerech už nejednou projevil svůjsmysl pro kulturní historii i rozhledv ostatních uměleckých žánrech. Prosluli jako znalec umění kuchařskéhoa pro kulinářské rady a recepty sik němu chodí i vltavské kolegyně.Dalším aktivním překladatelemv redakci je Petr Turek (č. 5). Jehojméno stojí u pořadů ze světa románskýchjazyků, ale často zavítá i do jinýchjazykových oblastí, napříkladdo němčiny. Petr vystudoval romanistikua řadu svých nových překladůuvádí právě v rozhlase. Jako prvníměl odvahu uvést v rozhlasové podoběZpěvy Maldororovy, dílo nespoutanéobraznosti a básnické síly.V týmu představuje typ klidné síly,solidní každodenní práce, na níž můžeredakce stavět.Talent pro rozhlasovou profesiprojevila Vladimíra Bezdíčková (č. 6)již v redakci kulturní publicistiky,kde začínala. Její hlas znáte z někdejšíhoLiterárního magazínu. V našíredakci se mohla více soustředit napráci s literárním textem, ale mikrofonneopustila – pravidelně přispívádo oblíbeného cyklu Osudy, jenž navícspravuje. Orientuje se na skandinávskoua orientální literaturu, z tétosféry uvedla v rozhlasovém vysílánív premiéře málo známé literáty z obouoblastí. Její „hvězdnou hodinou“ budepříští rok, kdy se stane koordinátorkou„Skandinávského roku“. Naprázdniny pro vás připravila pokračováníoblíbených Lichožroutů.Temperament, kritická mysl a odvahakráčet nevyšlapanými cestami,tak bych ve zkratce charakterizovalAlenu Zemančíkovou (č. 7), literárníredaktorku se zkušenostmi divadelnídramaturgyně. Divadlu se dnesvěnuje jako kritička, v rozhlase seorientuje na literaturu ruskou a anglickou.V tomto roce je podepsánapod cyklem z německé poezie Důvěrnásdělení. Napsala tři rozhlasovéhry, několik her divadelních a nedávnovydala knihu povídek Bez otcea příběh pro děti Mařenka a Čenda.Ke služebně nejmladším patřív redakci dramaturgyně rozhlasovýchher, které rozšířili redakci v letošnímlednu. I když o Renatě Venclové (č. 8)to neplatí doslova. Na Vltavě ji posluchačimohli v minulosti slýchatjako redaktorku kulturní publicistiky.Několik let pak působila jako dramaturgyněpražského Švandova divadla,kde spolupracovala s režiséremMichalem Langem. Kromě rozhlasovýchher připravuje Renata novouwebovou stránku věnovanou pořadůmuměleckého slova. Na tento rokchystá mimo jiné inscenaci BrochovaVyprávění služky Zerlíny a představíGrahama Greena jako dramatika vehře Skleník.Z divadelního angažmá přišla dorozhlasu i Klára Novotná (č. 9). V Divadlena Vinohradech stála za uvedenímBüchnerova Vojcka. Představenírežírované Danielem Špinarem bylovysoce ceněno kritikou a v roce 2009získalo Cenu Josefa Balvína a CenuAlfréda Radoka. Její první rozhlasovoudramaturgií bude hra polskéhoautora Michała Walczak Amazonia,na němž spolupracovala s redakčnímkolegou Jiřím Vondráčkem. V současnédobě chystá v rámci Roku německéhojazyka inscenaci komedieRozbitý džbán Heinricha von Kleistaa do vánočního vysílání hru Jeana GiradouxeOndina. Hynek Pekárek (č. 10), vedoucí redaktorfota Tomáš Vodňanský

PRŮVODCESTRANA 38v roce 2006 oslovil Michele Pastore, nadoporučení českého velvyslance v Paříži,občanské sdružení Česká kulturas nabídkou rozšíření francouzskéhofestivalu do Čech, bylo rozhodnuto. Odroku 2007 započala spolupráce, jejíž výsledkemje každoroční konání Festivaluzakázané hudby Terezín. Město, ve kterémv průběhu 2. světové války zemřelokolem 35 000 uvězněných, z nichž řadabyla vynikajícími hudebními skladatelia interprety. Letošní ročník se koná vednech 19. 6.–26. 6. 2011. Magnetem bude19. 6. koncert v kostele Vzkříšení Páně,na kterém zazní Klarinetový koncertAharon Harlap a cyklus Gustava MahleraKindertotenlieder; večer 26. 6. bude patřitv terezínském Kulturním domě Budapešťskémusmyčcovému triu. StaniceVltava nabízí pražským posluchačůmbezplatnou dopravu autobusem z Vinohradskéulice (od budovy Českéhorozhlasu) v den koncertu v 16.30 hod.Místenky je potřeba předem zarezervovatna tel. 777 269 032.www.fzht.czZA POKLADY BROUMOVSKA2. 7.–3. 9. 2011Krásy Broumovska začíná objevovat čímdál tím víc lidí, kteří sem nejezdí jen zaodpočinkem a turistikou, ale také zakulturou. Už šestým rokem směřují milovnícihudby, hudebníci zvučných jmeni mladí talentovaní umělci do zdejšíchunikátních barokních kostelů, aby sestali součástí hudebního festivalu Za pokladyBroumovska. Jeho letošní ročníkzačíná v sobotu 2. července. „Hudebníchfestivalů je spousta, tenhle patřímezi ty, které mají svou vlastní atmosférua duši,“ říká festivalová dramaturgyněTereza Kramplová. „Ne vždy se povede,aby společně souznělo místo, účinkujícía publikum. Tady to funguje.“ Šestýročník bude výjimečný představenímumělců a děl spjatých s broumovskýmregionem. Jeden z festivalových koncertůtak například bude patřit místnímrodákům, bratrům Matoušovi a ŠimonoviMichalovým, houslistům působícímv USA. Festival zakončí 3. září souborOctopus Pragensis koncertem inspirovanýmhudebními materiály z archivukláštera v Broumově.Návštěvníci se ale mohou těšit také naznámé osobnosti a tělesa české klasiky,jako jsou harfistka Kateřina Englichová,hobojista Vilém Veverka, kytarista PavelSteidl nebo mladý soubor Orbis Trio.Festivalové koncerty se konají každouprázdninovou sobotu vždy od 18.00 hodin.Výtěžek z dobrovolného vstupnéhoje využit na péči o kostely tzv. broumovskéskupiny.Mediálními partnery festivalu jsou mimojiné Český rozhlas 3 – Vltava a Český rozhlasHradec Králové.www.zapoklady.broumovsko.czLETNÍ SLAVNOSTISTARÉ HUDBYFESTA!22. 7.–8. 8. 2011Sedm programů 12. ročníku Letníchslavností staré hudby nabízí přehlídkutypických dvorských feste i liturgickýchslavností. Vystřídá se v ní řadašpičkových souborů i sólistů – napříkladněmecký soubor Musica Fiata sesopranistkou Dorothee Mields v programumapujícím vlivy benátské hudebníkultury na dobovou produkci u dvorů veVídni a Drážďanech, španělský souborCapella de Ministrers, který představírenesanční hudbu zemí aragonskékoruny, belgický vokální soubor CapillaFlamenca s duchovními kompozicemiči francouzští Les Lunaisiens, kteří násve spolupráci s residenčním souboremCollegium Marianum přenesou naversailleský dvůr Ludvíka XIV. K atraktivnímhistorickým prostorám, v nichž seprojekty Letních slavností již tradičněkonají, přibudou letos hned tři stylověodpovídající lokace v areálu Pražskéhohradu – Míčovna Pražského hradu,Rudolfova Galerie a Španělský sál.www.letnislavnosti.czMEZINÁRODNÍHUDEBNÍ FESTIVALPETRA DVORSKÉHO6. 8.–20. 8. 2011Třináctým ročníkem pokračuje od6. do 20. srpna 2011 v Jaroměřicíchnad Rokytnou, Telči a Dalešicích Mezinárodníhudební festival Petra Dvorského.Letošní ročník obrátí pozornost kesvému uměleckému patronovi, PetruDvorskému. Jeden z nejúspěšnějšíchtenoristů své generace, jehož i samotnýLuciano Pavarotti považoval za svéhonástupce, vystupoval celý život na nejprestižnějšíchoperních scénách světa.K významnému životnímu jubileu, kteréletos oslaví, mu proto 6. srpna přijedoupoblahopřát jeho kolegové v čeles Ileanou Cotrubas, Soňou Ghazarian,Evou Urbanovou, Michelem Kalmandim,Petrem Mikulášem nebo jeho bratremJaroslavem. V dalších dvou týdnechnabídne festival koncert duchovní hudbyv jaroměřickém chrámu sv. Markéty,osmičlenný slovenský orchestr Cikánskidiabli a jedinečný projekt dirigenta MilošeMachka a vokálního kvarteta Q Voxnazvaný Pink Floyd Night. Poutavýprogram přiveze do Telče Zuzana Lapčíkováa její kvintet.www.arskoncert.czLETNÍ LETNÁ21. 8.–4. 9. 2011Každý rok v létě se část parku na Letnéna dohled od Pražského hradu rozzářímagickou atmosférou. Koná se zdetotiž Letní Letná, jediný tuzemský festival,který systematicky uvádí nejlepšísoubory tzv. nového cirkusu, uměleckéhosměru, jenž kombinuje cirkusovédovednosti s divadelní poezií. ProgramLetní Letné tvoří během čtrnácti dnůpřes 90 představení: až 5x denně pohádky,večer pak pro dospělé, festivalováškola pro děti, dílny cirkusovýchi uměleckých dovedností, koncerty, diskuseči představení pod širým nebem.Jednou z hvězd 8. ročníku festivalu jeCirkus Cirkör. Nejslavnější skandinávskýsoubor nového cirkusu přiveze své nejnovějšípředstavení Wear it like a crown.www.letniletna.czDÁLE DOPORUČUJEME:UNITED ISLANDSPražský mezinárodní hudení festival,open air23.–25. 6. 2011www.unitedislands.cz

PROGRAMSTRANA 39PRO–GRAMZměna programu vyhrazena (možnézměny z důvodu zařazení přímýchpřenosů, speciálních projektů atp.).VÁŽNÁ HUDBAVedoucí Redakce vážné hudby Petr Veberpetr.veber@rozhlas.czPOŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ,KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY84. KONCERTNÍ SEZONASYMFONICKÉHO ORCHESTRUČESKÉHO ROZHLASUvysílání záznamů vystoupení v abonentnímcyklu z Dvořákovy síně Rudolfina21. 6. 20.00(záznam z 13. 6.)Sommer: AntigonaChačaturjan: Koncert pro klavírBrahms: Symfonie č. 1Sólista: Igor ArdaševDirigent: Jan Kučera28. 6. 20.00(záznam z 20. 6.)Mozart: Koncertantní symfoniepro housle a violuSuk: AsraelSólisté: Vlastimil Kobrle a Karel UntermüllerDirigent: Vladimír VálekSPECIÁLNÍ PROJEKTY27. 6. 20.00 Operetní večerJohann Strauss ml.: Tanečnice FannyElsslerová13. 6. Den s Antonínem Vranickým(250. výročí narození skladatele)13. 7. Den s Arnoldem Schönbergem(50. výročí úmrtí skladatele)7. 8. Den s Karlem Husou(90. narozeniny skladatele)11. 8. Den s Rafaelem Kubelíkem(15. výročí úmrtí dirigenta)KONCERTNÍ SEZONANabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmáčeských orchestrů a z tuzemských festivalů1. 6. 20.00Přímý přenos z Pražského jaraGustav Mahler: Písně na Rückertovy textyRichard Strauss: PísněSólista: Thomas Quasthoff4. 6. 20.00Přímý přenos závěrečného koncertuPražského jaraMahler: Symfonie č. 6Berlínští filharmonikovéDirigent: Simon Rattle5. 6. 14.15(záznam koncertu houslisty Joshui Bellaz 12. 4. z Rudolfina)Brahms, Schubert, Grieg6. 6. 20.00(záznam z festivalu BBC Proms z 28. 8. 2010)Berg: Houslový koncertBeethoven: Symfonie č. 9Sólistka: Lisa BatiashviliMinnesota OrchestraDirigent: Osmo Vänskä12. 6. 14.15(přímý přenos z Nové Říše)Antonín Vranický: Smyčcový kvartet C durJan Novák: Quadricinium FidiumBeethoven: Smyčcový kvartet f moll op.95Hraje: Epoque Quartet13. 6. 20.00Koncert pro Japonsko(záznam z Berlína z 29. 3.)Čajkovskij: Symfonie č. 6Staatskapelle BerlinDirigent: Daniel BarenboimBrahms: Symfonie č. 4Berlínští filharmonikovéDirigent: Simon Rattle18. 6. 15.00Festival Mitte Europa/Uprostřed Evropy(přímý přenos zahajovacího koncertu20. ročníku z kostela sv. Jana v Plauenv Sasku)Rejcha: Předehra C durJanáček: Suita pro smyčceRössler-Rosetti: Koncert pro lesní rohBeethoven: Symfonie č. 2Sólista: Christoph EssPražská komorní filharmonieDirigent: Jiří Bělohlávek18. 6. 19.00Koncert laureátů rozhlasové soutěžeConcertino Praga(přímý přenos z Rudolfina)Bellini, Weber, Aruťunjan, Mozart19. 6. 14.15(záznam koncertu z Janáčkova májeOstrava z 30. 5.)Bartók: DivertimentoLiszt: MalédictionMendelssohn: Kvartet a moll op. 13Liszt –Wolf: Uherská rapsodie č. 2Gergely Bogányi – klavírKomorní orchestr F. Liszta22. 6. 20.00Studio live z OstravyZ koncertů Jeunesses Musicales24. 6. 19.00Koncert laureátů soutěže ConcertinoPraga (přímý přenos z Jindřichova Hradce)25. 6. 16.30(záznam z Pražského jara z 21. 5.)Bendl, Křička, Mahler aj.Zpívá: Lucie Fišer Silkenová26. 6. 14.15(záznam z Pražského jara z 13. 5.)Sestřih z finálového koncertu soutěžev oboru trombon29. 6. 20.00(přímý přenos z Festivalu Smetanova Litomyšl)Stravinskij: Pták OhnivákŠostakovič: Symfonie č. 13 „Babi Jar“Sólista: Peter MikulášFilharmonický sbor BrnoSymfonický orchestr hl.m.Prahy FOKDirigent: Zdeněk Mácal1. 7. 19.30(přímý přenos z Festivalu komorní hudbyz Českého Krumlova)Meisl, Vičar, LukášHaydn, Mozart, BeethovenHraje: Janáčkovo trio2. 7. 16.30(záznam z Janáčkova máje Ostrava z 31. 5.)Schumann: Sonáta pro housle a klavírFeldman: Vertical Thoughts 2Schumann: Tři romanceCage: NocturneBartók: Sonáta č. 2Isabelle Faust – housleAlexander Melnikov – klavír3. 7. 14.15(záznam z Pražského jara ze 16. 5.)Houslový recitál Juliana RachlinaMozart, Brahms, Penderecki

PROGRAMSTRANA 409. 7. 16.30(záznam z Pražského jara z 31. 5.)Beethoven, MendelssohnHraje: Guarneri Trio10. 7. 14.15(záznam z Jihočeského festivaluConcertino Praga)11. 7. 20.00(záznam z Pražského jara ze 17. 5.)Cage, Ligeti, ReichHraje: soubor bicích nástrojů Amadinda13. 7. 20.00(záznam koncertu z Kolína nad Rýnem z 8. 5.)Schönberg, StravinskijMahlerův komorní orchestrSólista: Michael BarenboimDirigent: Pierre Borlez15. 7. 20.00(přímý přenos zahajovacího koncertu MHFČeský Krumlov)Sólista: Ramón Vargas – tenorSOČR, dirigent: Ondrej Lenárd17. 7. 14.15(záznam z Jihočeského festivaluConcertino Praga)18. 7. 20.00(záznam koncertu z MHF Český Krumlovz 16. 7.)Beethoven: Coriolan; Trojkoncert C durBrahms: Akademická předehra; Koncertpro housle a violoncelloSólisté: Mischa Maisky a Sanghee CheongSOČR, dirigent: Daniel Raiskin20. 7. 20.30(přímý přenos z Londýna z festivaluBBC Proms)Dvořák: Violoncellový koncertSmetana: Má vlastSymfonický orchestr BBC, Jiří Bělohlávek24. 7. 14.15(záznam z Jihočeského festivaluConcertino Praga)31. 7. 14.15(záznam koncertu z MHF Český Krumlovz 21. 7.)Kytarový recitál Pavla Steidla1. 8. 20.00(záznam z Londýna z festivalu BBC Promsz 15. 7.)Janáček: Glagolská mšeSymfonický orchestr BBC, Jiří Bělohlávek10. 8. 18.30(přímý přenos z Lucernského festivalu)Brahms, Wagner, MahlerLucernský festivalový orchestrDirigent: Claudio Abbado14. 8. 14.15(záznam z festivalu Smetanova Litomyšlz 2. 7.)Koncert Wihanova kvarteta15. 8. 20.30(přímý přenos z Londýna z festivaluBBC Proms)Čajkovskij: Labutí jezeroDirigent: Valerij Gergijev18. 8. 21.20(záznam z Londýna z festivalu BBC Promsze 4. 8.)Bach: Hudební obětinaJordi Savall – viola da gambaLe Concert des Nations20. 8. 20.00(přímý přenos koncertu z MHFČeský Krumlov)Sólista: Plácido Domingo – tenorSOČR, dirigent: Eugene Kohn22. 8. 20.30(přímý přenos z Londýna z festivaluBBC Proms)Liszt, BrahmsSymfonický orchestr BBC, Jiří Bělohlávek29. 8. 20.00(záznam zahajovacího koncertuMeklenburského festivalu 10. 6. ve Wismaru)Brahms: Variace na Haydnovo témaHaydn: Violoncellový koncert C durDvořák: Symfonie č. 7Symfonický orchestr SeveroněmeckéhorozhlasuSólista: Li-WeiDirigent: Jakub Hrůša30. 8. 19.30(přímý přenos z Baltského festivaluz Královské opery ve Stockholmu)Janáček: Věc MakropulosMariinské divadlo z PetrohraduDirigent: Valerij GergijevOPERNÍ VEČERsobota2. 7. 20.00(záznam EBU, Salle Métropole Lausanne)Charles Lecocq: La Fille de Mme Angot9. 7. 20.00(záznam EBU, Teatro Real Madrid)Kurt Weil: Vzestup a pád města Mahagony16. 7. 19.30(záznam EBU)P. I. Čajkovskij: JolantaN. Rimskij-Korsakov: Kaščej nesmrtelný23. 7. 19.00Karl Goldmark: Královna ze Sáby25. 7. 15.55(přímý přenos z festivalu v Bayreuthu)Wagner: Tannhäuser30. 7. 19.00(záznam z festivalu v Bayreuthu z 29. 7.)Wagner: Tristan a Isolda6. 8. 19.00(záznam EBU, Vídeň)Gaetano Donizetti: Anna Bolena13. 8. 20.00(záznam EBU, Vlámská opera Gent)Jules Massenet: HérodiadeAKADEMIE – STUDIO LIVEstředa 20.00–21.458. 6. Jak se co dělá: Má vlast15. 6. Concertino Praga pětačtyřicetileté6. 7. Drážďanský Kreuzchor27. 7. O klavírní hře s Ivanem Moravcem3. 8. Skladatel Karel Husa10. 8. Lucernský festival17. 8. Slavnostní mše Hectora Berliozepohledem Milana SlavickéhoHUDEBNÍ FÓRUM S…pondělí až pátek 23.15–24.00Sondy do tvorby 20. a 21. století připravujeredaktor a skladatel Josef Třeštík, skladatelJiří Teml, publicistky Wanda Dobrovskáa Renáta Spisarová a další autoři orientovanív současné a moderní hudbě. Zvou si k mikrofonutvůrce a interprety a uvádějí novinky.30. 5.–3. 6. Hudební fórums Vítězslavem MikešemLotyšská hudební současnost6. 6.–10. 6. Hudební fórum z Ostravys Karlem Husou13. 6.–17. 6. Hudební fórums Jaromírem HavlíkemČeská hudba po roce 194820. 6. Hudební fórum z Plzně27. 6.–30. 6. Hudební fórums Josefem TřeštíkemFestival soudobé hudby Contempuls 20114. 7.–8. 7. Hudební fórum z Ostravy11. 7.–15. 7. Hudební fórum z Brna25. 7.–28. 7. Hudební fórum z Plzně1. 8.–5. 8. Hudební fórum z Ostravys Karlem HusouRONDOpondělí až pátek 9.00–9.30Kritické sondy do světa kompaktních disků.Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávkyklasické hudby.1. 6. Pěvkyně Joyce DiDonatoa její převleky3. 6. Klavírní sonáty Lazara NikolovaHraje Angela Tosheva7. 6. Ruské legendy(Kogan, Baršaj, Rostropovič)10. 6. Ross Edwards: Maninyas13. 6. Vranický v zahraničníchnahrávkách14. 6. Dvořák a Panochovci15. 6. Diva (pěvkyně DiDonato a De Niese)16. 6. Bachovy klavírní koncerty hrajeMurray Perahia21. 6. Jitka Hosprová hrajenovodobé autory28. 6. Kubelíkův monument –Malíř MathisDalší programy a eventuální změny dle aktuálníhovýběru!

PROGRAMSTRANA 41MATINÉpondělí až pátek 10.15–11.30Dopolední hudební pořad naplněný známýmia posluchačsky přístupnými skladbami, který sesnaží být především příjemným společníkem připráci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadůjsou hudební redaktoři stanice Vltava i některéznámé hudební osobnosti. Výběr z chystanýchpořadů:30. 5.–3. 6. Matiné s JosefemProkopem: Jak se lidstvo bavilo13.–17. 6. Matiné s Vojtěchem Babkou27. 6.–1. 7. Matiné s WandouDobrovskou4.–8. 7. Matiné s Tomášem Černýma známými herci18.–22. 7. Matiné s Jiřím Hlaváčem25.–29. 7. Matiné z Ostravy8.–12. 8. Matiné z BrnaCD LASERneděle 21.00–23.005., 12., a 19. 6. Na koncertechWilhelma Furtwänglera (3/5–5/5)Live nahrávky ze 40. a 50. let 20. stoletíWagner, Schumann, Brahms, Beethoven,Bruckner, Hindemith ad.26. 6. Berlínští filharmonikovéa Mahlerova Druhá3. 7. Berlínští filharmonikovéa Mahlerova Desátá10. 7. Drážďanský Kreuzchor17. 7. Schönbergovy Písně z Gurre7. a 14. 8. Rafael KubelíkDUCHOVNÍ HUDBAneděle 8.00–9.005. 6. Duchovní hudba mezi historismem,cecilianismem a symfonismem v tvorběAntona Brucknera (3/3)Připravil: Vít Aschenbrenner12. 6. Slavnost Seslání Ducha svatého nahabsburském vídeňském dvoře Leopolda I.Připravil: Radek Menoušek19. 6. Slavnost Nejsvětější Trojicena dvoře saského kurfiřta a polskéhokrále Augusta III.Připravil: Radek Menoušek26. 6. Italská kontrafaktana chrámových kůrechPřipravila: Milada Jonášová3., 10., 17. a 24. 7. MotetaJohanna Sebastiana Bacha (1–4)5. a 6. 7. Vrcholný středověka renesance v Čechách (1–2)Připravil: Lukáš Matoušek31. 7. Hudba v KongregaciNejsvětějšího Vykupitele – redemptoristůPřipravil: Stanislav Přibyl7. 8. Známí a neznámíFelix Mendelssohn-BertholdyPřipravil: Jaroslav Tůma14. 8. Známí a neznámíSiegfried Karg-ElertPřipravil: Jaroslav Tůma21. 8. Orlando di Lasso a duchovníhudba na dvoře bavorského vévodyPřipravil: Jan Baťa28. 8. Karel Sklenička, skladatelduchovní a liturgické hudbyLITURGICKÝ ROKneděle 7.00–7.35 | repríza sobota 1.05–1.40Česká duchovní píseň šesti stoletíCeloroční cyklus připravuje: Tomáš SlavickýMUSICA ANTIQUAčtvrtek 21.20–22.45Komentované záznamy koncertů z EBUa z českých a moravských festivalů.Komponované pořady z hudby středověku,renesance, baroka a klasicismu.2. 6. Ad monumentum venimus!(záznam provedení středověké liturgické hryVisitatio Sepulchri 19. 4. v kostele sv. Šimonaa Judy v Praze)Zpívá: ženský soubor Tiburtina Ensemble.9., 16., 23. a 30. 6. Bach a jeho duchovníokruh aneb Hudební rodina velkéhoJohanna Sebastiana (1–4)HUDEBNÍ PUBLICISTIKASLOVO O HUDBĚ + POSLUCHÁRNA+ DA CAPOúterý 17.00–17.30 | repríza ve středu 00.35–01.05V úterním Slovu o hudbě se budou posluchačisetkávat jak s dosavadním pořadem Da capo,připravovaným Lukášem Hurníkem, tak s pořadyz programové řady Posluchárna Ivana Štrause.SLOVO O HUDBĚstředa 17.00–17.30Hudebně-publicistická půlhodinka, obvyklevěnovaná aktuálním otázkám našehoi zahraničního hudebního života, přiblíží1. června festivaly Concentus Moraviae a KutnáHora 2011 a 8. června nabídne rozhovors mezzosopranistkou Cecilií Bartoliovou. V letníchměsících plánujeme reprízu vybraných kapitolze vzpomínek dr. Pavla Ecksteina věnovanýchpražskému i zahraničnímu hudebnímu životu odprvní republiky až po druhou polovinu 20. století.V druhé polovině léta pak přiblížíme např. prvníročník Mezinárodního varhanního festivaluu sv. Víta, festival Musica Figurata Želiv, Letníslavnosti staré hudby, Haydnovy hudební slavnostiči nadcházející koncertní sezony velkých těles.STUDIO Mčtvrtek 17.00–17.30 | repríza v sobotu 0.35–1.05Magazín mladých muzikantůEUPHONIAsobota 13.00–14.00V této programové řadě věnujeme ještěpozornost velkému zjevu Gustava Mahleraa stému výročí jeho úmrtí. K této příležitostipřipravil nový šestidílný cyklus Ladislav Ščerbaniča budeme se s ním setkávat až do koncečervence. V repríze pak uvedeme několik pořadů,věnovaných hudebním osobnostem z německymluvících zemí. A samozřejmě i zastavenína festivalech a letních kursech, probíhajícíchnapř. v Litomyšli či v Jihlavě.TELEFONOTÉKAneděle 16.30–17.45Živě vysílaný hudebně-publicistický pořadse soutěží o kompaktní disky a s možnostítelefonických dotazů posluchačů na hosty vestudiu – osobnosti z hudební, literární, výtvarné,divadelní či filmové oblasti. Pozvání přijalinapř. režisér Boris Kudlička, generální komisařPražského quadriennale, který získal řadu oceněníza své působení především na zahraničníchscénách, dále sopranistka Kateřina Kněžíková,mj. skvělá mozartovská interpretka, či rozhlasovárežisérská legenda Petr Adler.DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADYTRYLEKpondělí až pátek 13.00–13.30HUDEBNÍ GALERIEpondělí až pátek 13.40–15.00PASTICCIOpondělí až sobota 12.10–12.50PAUZApondělí až pátek 16.30–17.00SOUDOBÁ HUDBApondělí až pátek 01.05–2.00PARTITURYpondělí až neděle 6.05–6.50 |repríza druhý den 4.00–4.45DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIEpondělí 22.00–22.45CONCERTINO PRAGApátek 17.00–17.30KOMORNÍ HUDBApátek 22.00–22.45HLASY A HLÁSKYsobota 6.55–7.15SÓLO PROsobota 7.15–8.00PROMENÁDNÍ KONCERTsobota 11.00–11.30ODPOLEDNÍ KONCERTsobota 16.30–17.45ZVONYneděle 12.00–12.05 |repríza v pondělí 0.00–0.05KONCERT SYMFONICKÉHOORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASUneděle 12.10–12.50KRÁSNÉ HLASYneděle 13.05–14.00VÝROČÍ TÝDNEneděle 15.15–15.30 | 15.45–16.00VARHANYneděle 10.00–10.30KOMORNÍ KONCERTneděle 14.15–15.45

PROGRAMSTRANA 42JAZZ,ALTERNATIVA,ETNO, WORLDMUSIC, FOLK,ROCKVedoucí Redakce jazzové a populární hudbyAleš Opekar (ales.opekar@rozhlas.cz)JAZZOVÁ HUDBAJAZZOFONvšední dny 9.30–10.00PONDĚLÍ Projížďka v rytmus Antonínem MatzneremÚTERÝ střídavě Big Band PanoramaJana Hály a Napříč jazzovými žánrys Otakarem SvobodouSTŘEDA střídavě Swing Sessions Kamilem Hálou, Swing z Brnaa Swing z OstravyČTVRTEK střídavě Ochutnávkaz jazzových kompaktů s LubomíremDorůžkou a Popjazz s Petrem ZvoníčkemPÁTEK klasický jazz uvádí Luboš ZajíčekJAZZOVÝ PODVEČER17.45–18.30PONDĚLÍ střídavě Blues z hospodyi ze studia s Ondřejem Konrádema Jazz Update s Davidem BradouÚTERÝ střídavě Jazzové mezníkys Antonínem Matznerem, Jazzová myšs Pavlem Dostálem, Hudba bez hranics Petrem Zvoníčkem a Mezi proudys Jiřím HlaváčemSTŘEDA střídavě Electric JazzVáclava Vraného, Na slunečné straněulice s DJ Mobleym a soutěžní pořad Tourde Jazz s Alešem Bendou (jen v červnu)ČTVRTEK Jazz notesTýdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzustřídavě uvádějí Jiří Starý, Najponk, OtakarSvoboda a Rudolf Kulka (jen v červnu)PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna,z Ostravy a cyklus Mezinárodní festivaljazzového piana, který připravujeVladimír TrucSOBOTA Sladké je žít (jazz doprovázípoezii, poezie doprovází jazz)NEDĚLE Jazzové lelkovánís Alešem BendouEURORADIO JAZZ SEASONpátek 22.30–24.00Satelitní přenosy jazzových koncertů:24. 6. Záznam jazzového koncertu zeStudia A Českého rozhlasu v Praze-Karlíněz 28. 4. 2011První část je věnována souboru FanfánTulipán a ve druhé se představí školníBig Band řízený Janem HálouÚčinkují: studenti Konzervatoře a VOŠJaroslava Ježka29. 7. Záznam z London Jazz Festivalu2010Účinkují: soubory Asaf Sirkis Trio, Brass Jawa Bobby Wellis Quartet26. 8. Záznam koncertu mezinárodníhosouboru European Jazz OrchestraKoncert se uskutečnil v Turku (Finsko)29. 4. 2011Řídí: Jere LaukkanenMarkéta Smejkalová – barytonsaxofonJAZZOVÁ SNÍDANĚvíkend 4.45–5.55Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy.V červenci a srpnu jen v neděli.JAZZOVÝ KLUBnoc ze soboty na neděli 0.05–1.30K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvoustřídavě Jana Koubková, Jan Hála,Ondřej Konrád a Otakar Svoboda.NOČNÍ VLNA JAZZUkaždou noc 2.00–3.00V červenci a srpnu kromě soboty.OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRYČAJOVNA19.00–20.00Hudba a styl nové generace.HUDEBNÍ FÓRUMvíkend 23.15–24.00 | sobota – střídavěSvět jiné hudbyAlternativní hudební směry a mezižánrovéfúze uvádí Petr Slabý.EtnohrátkyTématické pořady a záběry z koncertů worldmusic, etnické a folkové hudby domácíi zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská.neděleOázaHudbu pro relaxaci a meditaci, povzbuzeníi uklidnění střídavě uvádějí Vlastimil Mareka Jiří Mazánek.MEZI DRAKEM A HADEM3.00–4.00Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbouk meditaci připravují externí autoři: IvanaRadechovská, Elena Kubičková, Jiří Mazánek,Petr Dorůžka, Inka Jurková a Anežka Chvalová.ODPOLEDNÍ MOZAIKApondělí–pátek 15.00–16.00Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická hudbai world music, kterou vybírá kolektiv externíchspolupracovníků: Ivana Radechovská, VladimírKouřil, Petr Dorůžkou, Kateřina Andršová,Adam Radechovský a Eliška Svobodová.LITERATURAA ROZHLASOVÁHRAVedoucí Literárně-dramatické redakceHynek Pekárek (hynek.pekarek@rozhlas.cz)ČETBA NA POKRAČOVÁNÍdenně 18.30–19.008. 6.–17. 6. Heinrich Böll:Vlak dojel přesně (10 částí)18. 6.–24. 6. Jiří Kratochvil:Femme Fatale (7 částí)25. 6.–6. 7. Czeslaw Milosz:Údolí Issy (12 částí)7. 7.–16. 7. Adolf Hermann:Mých prvních pět životů (10 částí)17. 7.–28. 7. Nikolaj Terlecký:Curriculum vitae (12 částí)29. 7.–9. 8. Cecilie Sternbergová:Cesta (12 částí)10. 8.–19. 8. Miloš Šafránek:Setkání po padesáti letech (10 částí)20. 8.–31. 8. Karel Friedrich:Malý Evropan (12 částí)OSUDYvšední dny 11.30–12.00 | repríza následujícívšední den 0.05–0.35Rozhlasové memoáry6. 6.–17. 6. Amos Oz:Příběh o lásce a tmě (10 částí)20. 6.–1. 7. Karel Lewit (10 částí)4. 7.–8. 7. Dagmar Hochová (5 částí)11. 7.–15. 7. Letokruhy – LadislavLakomý (5 částí)18. 7.–22. 7. Jaro Křivohlavý (5 částí)25. 7.–29. 7. Ivan Pop (5 částí)1. 8.–5. 8. Karel Husa (5 částí)8. 8.–12. 8. Bohumila Grögerová:Klikyháky paměti (5 částí)15. 8.–19. 8. Lutobor Hlavsa (5 částí)22. 8.–2. 9. Ivan Klíma (10 částí)LETNÍ ČETBA NA POKRAČOVÁNÍvšední dny 8.25–9.004. 7.–15. 7. Pavel Šrut:Lichožrouti se vracejí (10 částí)18. 7.–22. 7. Nikolaj Vasiljevič Gogol:Portrét (5 částí)25. 7.–4. 8. Josef Škvorecký:Tankový prapor (9 částí)5. 8.–19. 8. Karel Poláček:Muži v ofsajdu (11 částí)22. 8.–29. 8. André Maurois:Mlčení plukovníka Brambla (6 částí)30. 8.–2. 9. Jan Neruda: Figurky anebIdylické úryvky ze zápisek advokátníhokoncipienta (4 části)POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUTpátek 20.00–22.008. 7. Černý kapitán.Z pamětí amerického detektivaLéona Cliftona22. 7. Daphne du Maurierová:Bez motivu29. 7. Josef Škvorecký: Zákony džungle5. 8. Dal Stivens: Kamenáč Bill

PROGRAMSTRANA 4312. 8. Jan Zábrana: Psovod Gerža19. 8. Nicolas Bouvier:Návod k použití světa26. 8. Bohumil Hrabal: Kafkárna2. 9. Paměti komorníka císařeFrantiška Josefa I.MODERNÍ POVÍDKAčtvrtek 16.00–16.302. 6. Ilse Aichingerová: Herodes9. 6. Irena Dousková: Potřetí toho dne16. 6. Heinrich Böll:Doktora Murka Sebraná učení23. 6. Josef Škvorecký:Dokud nás smrt nerozloučí30. 6. Thomas Bernhard: Na okraji lesa7. 7. Emil Hakl: Jedno odpoledne14. 7. Judith Hermannová: Kudy kam21. 7. Milada Součková:Místopisná novela28. 7. Milan Uhde:Občan, který navrhoval4. 8. Horst Bienek: Pouť ke svaté Anně11. 8. Tomáš Mazal: S maskou psa18. 8. William Trevor:Čtyřicátá sedmá sobota25. 8. Robert Kubánek: Noblesse obligePOVÍDKAneděle 11.30–12.005. 6. Jaroslav Putík: Vídeňské botinky12. 6. Ambrose Bierce: Nebeský jezdec19. 6. Viktor Fischl: Trubač na šofar26. 6. Pavel Vilikovský:Všetko, čo viem o stredoeurópánstve3. 7. Hermann Hesse: Je to tragické10. 7. Fráňa Šrámek: Oklamal17. 7. Mark Twain:O strašlivém jazyce německém24. 7. Arthur Breisky:Zpověď grafomanova31. 7. Arthur Schnitzer: Mrtvý Gabriel7. 8. Jiří Mucha: Vlak ve 4.1014. 8. E. T. A. Hoffmann: Pískař21. 8. Jan Beneš:Svoboda nechodí v rudém šatě28. 8. Théophile Gautier:Dva herci na jednu roliNOČNÍ BIBLIOTÉKAneděle 1.30–2.005. 6. Joseph von Eichendorff:Kamkoliv kráčím...12. 6. František Langer:Prohnaný podvodník19. 6. Lev Nikolajevič Tolstoj: Jarní snění26. 6. Jaroslav Hašek: Obecní volby3. 7. Erskine Caldwell: Teplá řeka10. 7. František Kubka: Skytský jezdec17. 7. O´Henry:Katedra filantromatematiky24. 7. Richard Weiner: Rovnováha31. 7. Frank Richard Stockton:Dáma, nebo tygr?7. 8. Jaroslav A. Urban: Stavitel lodí14. 8. Fjodor Michajlovič Dostojevskij:Román v devíti dopisech21. 8. Věroslav Mertl:Sombrero pro mého syna28. 8. Jack London: ObrázkySCHŮZKY S LITERATUROUneděle 20.00–21.005. 6. A jednu generaci pozhasínalijako světla (Jan Zábrana)12. 6. Kulhavý poutník aneb Dobré díloJosefa Floriana19. 6. Petr Kabeš26. 6. Amelie Posse-Brázdováneboli „Viking“3. 7. Absurdní metafyzika nadějeErnesta Sabata10. 7. Bermudským trojúhelníkemPřelouče17. 7. Giovanni Verga: Pastýř Jeli24. 7. Symfonie XX. století31. 7. Psáno do písku (Hermann Hesse)7. 8. Z českého luhu i háje.Život a dílo skladatele Fráni Kamenického.14. 8. Vzpomínky na pařížskévězení Santé21. 8. Ivan Diviš: Jedna loď28. 8. V kotli kamenné lokomotivyaneb Hašek jako průvodčí cizincůSOUZVUKneděle 9.00–10.005. 6. Jan Zrzavý: Útěcha duše12. 6. Anna Blažíčková: Psí víno19. 6. Pierre Reverdy: Chuť skutečna26. 6. Ilse Aichingerová: Vratké příčky3. 7. Albert Šenoa: Pád Benátek10. 7. Antonín Sova:Zem polštář je mi pod hlavou17. 7. Ráj a peklo lásky ve španělskýchzpěvnících z 15. století24. 7. Věra Provazníková:Vladimíru Holanovi31. 7. Paul Cézanne:Právě míjí jedna vteřina světa7. 8. Bohumila Grögerová: Rukopis14. 8. Stanislav Vodička: Čas šumí21. 8. Jaromír Zelenka: Dlouhoves28. 8. Jiří Orten: MatceSVĚT POEZIEsobota 22.45–23.004. 6. Hilde Dominová:A jsou krásnější básně, které nenapíši11. 6. Josef Rosenzweig-Moir:Jsem tichý poeta18. 6. Břetislav Ditrych: Šumava25. 6. B. I. Antonyč: Dům za hvězdou2. 7. Jana Štroblová: Lament9. 7. Wolf Biermann:Balada o pruském Ikarovi16. 7. Jan Vladislav: Příběhy23. 7. Michele Ranchetti:Mluv, neměj strach30. 7. Doris Rungeová: Šetřit slova6. 8. Šin Šalom: Pohár žízně13. 8. Miloš Vodička: V Labské ulici20. 8. Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki:Šnečku šnečku vystrč růžky27. 8. Co jsme my lidé...(německá barokní poezie)NEDĚLNÍ VERŠE12.05–12.105. 6. František Daniel Merth: Červen12. 6. Franz Werfel:Nedělní výlet v dětství19. 6. František Gellner: Přetékající pohár26. 6. William Wordsworth: Narcisy3. 7. František Hrubín: Neděle u vody10. 7. Czeslaw Milosz: Lidské příběhy17. 7. Jiří Wolker: Neděle24. 7. Nikolaj Gumiljov: Dětství31. 7. Carl Sandburg: Ve vysoké trávě7. 8. Karel Toman: Srpen14. 8. Jan M. Tomeš: Umírající stromy21. 8. Kazimierz Wierzyński:Na smrt Jana Palacha28. 8. Jiří Orten: Kam se nesmíSNYneděle 0.00–0.05Slova ze sna a do snů.5. 6. Jaroslav Kolman Cassius12. 6. Sigmund Freud19. 6. Julie Svobodová26. 6. Julio Cortázar3. 7. Karel Malich10. 7. Wislawa Szymborská17. 7. Sen Robinsona Crusoe z románuDaniela Defoa24. 7. Jaroslav Vrchlický31. 7. Jindřich Heisler7. 8. Věra Jirousová14. 8. Jan Weiss II.21. 8. Josef Hiršal28. 8. Velemir ChlebnikovETICKÁ KNIHOVNAsobota 1.40–2.004. 6. Jean-Marie Guyau:O lásce, odvaze a víře11. 6. Josef Hejduk: Fragmenty o životě18. 6. Josef Čapek: O srdci člověka25. 6. Karel Jaspers: O vině2. 7. Pierre Teilhard de Chardin: Chuť žítPSÁNO KURZÍVOUvšední dny 10.00–10.15Úvahy a fejetony.SLADKÉ JE ŽÍTsobota 17.45–18.30Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz.POEZIEvšední dny 13.30–13.40STRÁNKY NA DOBROU NOCdenně 23.00–23.15Krátké prózy a výňatky z próz.

PROGRAMSTRANA 44FONOGRAMYpátek 16.00–16.30Návraty po stopách zvuku.KLUB ROZHLASOVÉ HRYúterý 21.307. 6. Mariannick Bellot: Akvárium14. 6. Bohumila Grögerová:Už jenom dýchat21. 6. Eugène Ionesco: Nosorožec28. 6. Tomáš Zmeškal: Oblastní muzeum5. 7. Josef Knap: Réva na zdi12. 7. Milan Uhde: Zjasněná noc19. 7. José Pliya: Maska Siky26. 7. Petr Pýcha-Jaroslav Rudiš:Lidojedi2. 8. Arnošt Goldflam:Případ Bedřicha Samky9. 8. Zoltán Egressy:Šťovík, pečené brambory16. 8. Jaroslav Dušek: Narozeniny23. 8. Bogdan Trojak: ČešiHRA PRO TENTO VEČERčtvrtek 20.002. 6. George S. Kaufman:Velice tichý poplachAlfréd Probst: Volské oko9. 6. Voltaire: Candide aneb Optimismus16. 6. David Drábek: Vykřičené domy23. 6. Marie Říhová:Kdo je Karel Gordon?30. 6. Raymond Chandler:Čmuchal se špatnou pověstí7. 7. Oldřich Daněk: Rozhovor v Delfách14. 7. Jean-Claude Brisville: Večeře21. 7. Roman Císař: Voda dní28. 7. Ivan Bunin: V temné aleji4. 8. Antonín Jirotka: Toulavý strýc11. 8. Jan Vaněk: Úsměv psa18. 8. Jost Nickel: Bílý komár25. 8. Roman Ráž: VymahačROZHLASOVÉ JEVIŠTĚsobota 14.004. 6. Friedrich Schiller: Loupežníci11. 6. Friedrich Schiller: Úklady a láska18. 6. Friedrich Schiller: Parazit25. 6. Friedrich Schiller:Marie Stuartovna2. 7. Franz Grillparzer: Vlna moře a lásky9. 7. William Shakespeare: Othello16. 7. Hans Sachs:Z moudrostí ševce Hanse Sachse23. 7. Gotthold Ephraim Lessing:Mína z Barnhelmu30. 7. Johann Nepomuk Nestroy:Zlý duch Lumpacivagabundus6. 8. Gotthold Ephraim Lessing:Mladý učenec13. 8. Johann Nepomuk Nestroy:Talisman20. 8. Ödön von Horváth:Figarův rozvod27. 8. Johann Nepomuk Nestroy:Náčelník Večerní VánekROZHLASOVÉ SERIÁLYneděle 10.305. 6.–26. 6. Jan Vedral: Xaver (4.–7. část)3. 7.–28. 8. Boleslaw Prus: Faraon(1.–9. část)DIVADLO SVĚTsobota 16.00 | repríza pátek 00.35Galerií shakespearovských postav provázíMartin Hilský.ČAJOVNAposlední neděle v měsíciHry a dokumenty nové generace.ZPRAVODAJSTVÍA PUBLICISTIKA,DOKUMENTYVedoucí Redakce zpravodajstvía kulturní publicistiky Antonín Pfeifer(antonin.pfeifer@rozhlas.cz)Vedoucí Redakce dokumentu a speciálníchprojektů Jiří Kamen (jiri.kamen@rozhlas.cz)ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVYvšední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30 |přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30,16.30 a v 19 hodinMOZAIKApondělí až pátek 7.00–9.00, 15.00–16.00Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajstvía publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže,recenze a glosy, přehledy domácíhoi zahraničního tisku, hosté ve studiu, soutěže.Originální výběr hudby, s jakou se na jinýchstanicích nesetkáte.V červenci a srpnu skončí ranní vydáníMozaiky v 8.25 a poslední půlhodina bude jižtradičně věnována Výletům s Vltavou, letnímurozhlasovému putování po zajímavých místechnaší vlasti. Od 8.25 do 9.00 jste zváni k poslechuLetní četby na pokračování.VÍKENDOVÁ PŘÍLOHASTANICE VLTAVAsobota 8.00–11.00Kulturně-publicistický týdeník. 180 minutreportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů,literárních ukázek a hudby jazzové i vážnépřipravují a uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.KRITICKÝ KLUBpondělí 16.00–16.30 | repríza čtvrtek 0.35–1.05Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu,architektuře a výtvarném umění, které připravujímoderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich,Bibiana Beňová, Tomáš Dimter, Václav Jamek,Eva Beránková a další.FILMOVÝ TÝDENÍKúterý 16.00–16.30 | repríza pondělí 0.35–1.05Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Piláta Josef Vomáčka.HISTORICKÝ KLUBstředa 16.00–16.30Reflexe historických událostí, výročí, osobností,novinek historické literatury apod.Připravuje Eliška Závodná.VLTAVSKÝ POLEDNÍKsobota 11.30–12.00Magazín o životním stylu.Připravuje Eliška Závodná.PROSTOR – ARCHITEKTURA – DESIGNŘEČ VĚCÍkaždá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30Zajímavosti ze světa architektury a designu.Připravuje Jan Tůma a Jaroslava Haladová.DIVADLO SVĚTkaždá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30Galerií shakespearovských postav provázíMartin Hilský.RADIODOKUMENTstředa 21.451. 6. Tomáš Černý:Ralsko – světadíl dočasnosti8. 6. Vilém Faltýnek: Vyhlazení paměti15. 6. Pavel Hlavatý:Maxim Gorkij – smrt kolísavého intelektuála22. 6. Gabriela Albrechtová: Pápěří29. 6. Eva Nachmilnerová: Čistý řez6. 7. Vladimíra Bezdíčková:Polámal se mraveneček13. 7. Milena Štráfeldová:Klíč visí na zápraží19. 7. (mimořádně úterý)Ondřej Vaculík:Spisovatel jako svědomí národa27. 7. Jindra Jarošová:Téma – Theodor Novák3. 8. Jiří Kamen: Bytosti zvané houby I.10. 8. Jiří Kamen: Bytosti zvané houby II.17. 8. Jakub Šiška:Dobrá voda pátera Bonfilia24. 8. Gabriela Albrechtová:Pohlednice z minulého století31. 8. Ondřej Vaculík:Co je osobní a co je všeobecnéRADIOATELIÉRsobota 00.054. 6. Jose Iges, Concha Jerez:Daily Soundscapes11. 6. Eric La Casa:Les Pierres du seuil, part 518. 6. Gurun, Gurun25. 6. PremEdice – Jiří Kadeřábek:Přichází bouře2. 7. Kenneth Achley, John Bischoff:Evropské koncertní turné

PROGRAMSTRANA 45EUROJAZZDENNÍ PROGRAMjazz.rozhlas.czPONDĚLÍ0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–8.00 Modern Mainstream8.00–9.00 Mostly Bop9.00–13.00 Modern Mainstream13.00–14.00 Mostly Bop14.00–15.00 Modern Mainstream15.00–17.00 Modern and Experimental17.00–18.00 Modern Mainstream18.00–19.00 Hodina evropského jazzu19.00–22.00 Modern Mainstream22.00–23.00 Mostly Bop23.00–24.00 Modern MainstreamÚTERÝ0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–8.00 Modern Mainstream8.00–9.00 Mostly Bop9.00–13.00 Modern Mainstream13.00–14.00 Mostly Bop14.00–15.00 Modern Mainstream15.00–17.00 Modern and Experimental17.00–18.00 Modern Mainstream18.00–19.00 Hodina českého jazzu19.00–22.00 Modern Mainstream22.00–23.00 Mostly Bop23.00–24.00 Modern MainstreamSTŘEDA0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–8.00 Modern Mainstream8.00–9.00 Mostly Bop9.00–13.00 Modern Mainstream13.00–14.00 Mostly Bop14.00–15.00 Modern Mainstream15.00–16.00 Modern and Experimental16.00–18.00 Modern Mainstream18.00–19.00 Hodina free jazzua experimentální hudby19.00–22.00 Modern Mainstream22.00–23.00 Mostly Bop23.00–24.00 Modern MainstreamČTVRTEK0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–8.00 Modern Mainstream8.00–9.00 Mostly Bop9.00–13.00 Modern Mainstream13.00–14.00 Mostly Bop14.00–15.00 Modern Mainstream15.00–17.00 Modern and Experimental17.00–18.00 Modern Mainstream18.00–19.00 Future Shock19.00–22.00 Modern Mainstream22.00–23.00 Mostly Bop23:00 – 24:00 Modern MainstreamPÁTEK0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–8.00 Modern Mainstream8.00–9.00 Mostly Bop9.00–13.00 Modern Mainstream13.00–14.00 Mostly Bop14.00–15.00 Modern Mainstream15.00–17.00 Modern and Experimental17.00–18.00 Modern Mainstream18.00–19.00 ‚Round Bop19.00–24.00 Modern MainstreamSOBOTA0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–9.00 Modern Mainstream9.00–10.00 Mostly Bop10.00–14.00 Modern Mainstream14.00–15.00 ‚Round Bop15.00–18.00 Modern Mainstream18.00–19.00 Hodina jazzrocku a funku19.00–20.00 Modern Mainstream20.00–21.00 Jazz Club21.00–22.00 Modern Mainstream22.00–23.00 Mostly Bop23.00–24.00 Modern MainstreamNEDĚLE0.00–1.00 Modern Mainstream1.00–2.00 Modern and Experimental2.00–3.00 Experimental3.00–9.00 Modern Mainstream9.00–10.00 Mostly Bop10.00–14.00 Modern Mainstream14.00–15.00 Odpolední swing15.00–16.00 Modern Mainstream16.00–17.00 Modern and Experimental17.00–18.00 Experimental18.00–19.00 Popjazz hour19.00–22.00 Modern Mainstream22.00–23.00 Mostly Bop23.00–24.00 Modern MainstreamPOPIS BLOKŮMODERN MAINSTREAM Napříč jazzovousoučasností i minulostí. Občasnévýlety k jazzrocku, world music i aktuálnímfúzím.MODERN AND EXPERIMENTAL Většinousoučasný jazz okořeněný špetkou freejazzu a experimentální hudby.EXPERIMENTAL Třetí proud, free jazza avantgardní výboje. Pro náročné a ještěnáročnější posluchače.MOSTLY BOP Nejen bopovou klasikouje člověk živ. V tomto bloku ji doplňujepop jazz, cool jazz, latina či straight ahead.HODINA EVROPSKÉHO JAZZU Žasnětenad rozmanitostí evropského jazzu. Každépondělí z jiné země jen na Euro Jazzu.HODINA ČESKÉHO JAZZU Minulosti současnost v nahrávkách českých jazzmanů.HODINA FREE JAZZU A EXPERIMENTÁLNÍHUDBY Pouze free jazz a souvisejícížánry každou středu od šesti.FUTURE SHOCK Nu-jazz, e-jazz, acidjazz,či electro-swing? Říkejte tomu, jakchce, ale s tímto blokem nahlédnete dobudoucnosti.‚ROUND BOP Pouze bop a hard-bop.Pro ty, kteří stále nemají dost.HODINA JAZZROCKU A FUNKU Jazzrockováfúze, groove a funk. Tuhlevýbušnou směs si nenechte ujít.JAZZ CLUB Jazzové koncerty z klubůi prestižních festivalů.ODPOLEDNÍ SWING Just swing! Tapravá hudba pro nedělní odpoledne.POPJAZZ HOUR Nedělní podvečer(nejen) s jazzovými vokalisty.

KLUBSTRANA 46PRO PŘÁTELE A ČLENY KLUBU VLTAVAROK NĚMECKÉHO JAZYKAPOKRAČUJE.V červenci, srpnu a září se v karlínskémstudiu nesejdeme, až v říjnu, jako vždyckyprvní čtvrtek v měsíci – tedy 6. říjnav 19.00 hodin.A naladíme se tak trochu „ve tříčtvrtečnímrytmu“. Společně s historičkouvšedního dne Pavlou Vošahlíkovou sevypravíme – alespoň virtuálně – do Vídně.Té dnešní i historické. Když Vídeň tančilavalčík, tančila ho i Praha. A nejenom to.O tom, co všechno provázelo tehdejšívšední den v obou městech, hovoří mnohopojmů, které přetrvávají do dneška.Do určité míry dokonce typizují Vídeňi Prahu.Když Vídeň s Prahou začínaly tančitvalčík, žilo rakouské mocnářství i jinýmiproblémy. Bylo tehdy vlastně tvůrcemevropské politiky. Ve Vídni se konal ponapoleonskýkongres. Vídeň žila kongresema kongres tančil valčík. Ale také se pilakáva, rokovalo se v kavárnách, kterýchv té době bylo ve Vídni už téměř padesát.Káva, kavárna a politika – to samozřejměsouviselo. Kde lépe rokovat než u šálkukávy? A tak se rodí další legenda – vídeňskákavárna.„Ve Vídni jsou čtyři minulé časy: souminulost,minulost, předminulost a dobarozkvětu“, poznamenal před nějakoudobou Hans Weigel, jeden z posledních(i když - kdo ví?) kavárenských literátů veVídni. Debaty a legendy o umírání – i vídeňskýchkaváren – patří do Vídně i k Vídnijako celá řada dalších paradoxů.Vídeňská kavárna však podle názorudnešních Vídeňáků žije, protože se vesvětě zatím neobjevilo nic praktičtějšíhonež právě ta „jejich“ kavárna, střiženápřesně podle jejich potřeb. Je ve Vídnivšudypřítomná. Vídeň je zkrátka a dobřepozoruhodný mix minulosti a současnosti– proto se tam při našich setkáních budemepravidelně vracet. V Historickýchklubech i ve Vltavském poledníku.Setkání členů Klubu Vltava6. října 2011 od 19.00 hod.Studio AHybešova 10, Praha 8Eliška ZávodnáČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVANOVĚ TAKÉ NA FACEBOOKUPŘIPOJTE SE K NÁM!NALAĎTE SI…www.facebook.com/vltava3www.facebook.com/vltava.mozaikawww.facebook.com/cajovnarozhlasČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)BRNO — 102 | BRNO-MĚSTO — 90,4 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN — 100,4 |CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 |KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 |OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ —93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 |VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 |ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZVYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (DIGITÁLNÍ SÍŤ 1 PO DOKONČENÍ DIGITALIZACE V ROCE 2010)PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA— KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 |VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍVRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 |ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 |LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 | PARDUBICE-KRÁSNÉ— KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 |OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO— KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29 | FRÝDEK-LYSÁHORA — KANÁL 54 | ZLÍN-TLUSTÁ HORA — KANÁL 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY —KANÁL 33 | JESENÍK-PRADĚD — KANÁL 36KLUB VLTAVA Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchajístanici Česky rozhlas 3 – Vltavaa k jejichž životním potřebám patří kontakts hudebním a slovesným uměním a kulturouv tom nejširším slova smyslu. Je určentěm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasovýprogram. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktumezi posluchači a tvůrci pořadů, účastna natáčení přímých přenosů, organizujeklubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasovýchpořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročněčtvrtletník posluchačů a příznivců staniceČeský rozhlas 3 – Vltava, který přinášíinspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivnírozhovory, podrobné informace o programustanice, přehled partnerů Klubu,členských výhod a slev, aktuální nabídky,soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhodsjednaných s partnerskými institucemi,které vybírá tak, aby umožnil svým členůmještě intenzivnějši kontakt s aktualnímděním ve světě kultury. Členské výhodyposkytují přední kulturní organizace po celéČeské republice – hudební festivaly a symfonickéorchestry, divadla a divadelní festivaly,galerie, muzea, nakladatelství a další.Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce,stejně jako statut Klubu naleznete nawww strankách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvekčiní 150 Kč. Rodinné členství: roční členskýpříspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazyčlena Klubu Vltava i pro další dva rodinnépříslušníky). Pro zaslání členského příspěvku sivyžádejte individuální variabilní symbol.Klub Vltava, Český rozhlas 3 – VltavaVinohradská 12, 120 99 Praha 2informační linka Klubu Vltavatel.: +420 221 552 686 nebo+420 221 552 677e-mail: klub.vltava@rozhlas.czvltava.rozhlas.cz/klubvltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVASTRANA 47PART–NEŘIKLUBU VLTAVANa uvedené otázky odpovídejte výhradněna lince Klubu Vltava.Aktuální nabídku sledujte také navltava.rozhlas.cz v sekci Klub Vltava.HUDBAČESKÁ FILHARMONIE15% sleva na abonentní koncerty ČeskéfilharmonieRudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1tel.: 227 059 227info@cfmail.cz, www.ceskafilharmonie.czPRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR –AGENTURA S. R. O.20 % sleva na nákup vstupenekna abonentní koncertyČernokostelecká 6, 100 00 Praha 10tel.: 274 772 697www.pko.cz, agency@pko.czSYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHOROZHLASU30 % sleva na dopolední veřejné generálnízkoušky. Cena vstupenky po slevě 50 Kč.Vinohradská 12, 120 99 Praha 2tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413socr.rozhlas.cz, socr@rozhlas.czČESKÁ KULTURA S.O.Pořadatel a spolupořadatel festivalů konanýchv rámci Českých kulturních slavnostíHouskova 1876, 413 01 Roudnice nad Labemtel: 606 269 016, 777 269 032www.ceske-kulturni-slavnosti.czinfo@ceskakultura.cz,krizanovsky.radek@volny.czPro členy Klubu Vltava je zajištěna bezplatnádoprava autobusem na koncerty Festivaluzakázané hudby Terezín (19.–26. 6. 2011).Odjezd v den konání koncertu v 16.30 hod.od budovy Českého rozhlasu, Vinohradská12, Praha 2. Nutná rezervace na tel.777 269 032, 221 552 677. Bližší informacena www.fzht.cz.COLLEGIUM MARIANUMPořadatel cyklu koncertů Letní slavnostistaré hudby10% sleva z ceny vstupného.Melantrichova 971/19, 110 00 Praha 1tel.: 224 229 462, 731 448 346www.collegiummarianum.cz,vstupenky@collegiummarianum.czARS/KONCERT, SPOL. S R. O.Pořadatel Mezinárodního hudebníhofestivalu Petra Dvorskéhosleva 30% z ceny vstupnéhoHybešova 29, 602 00 Brnotel.: +420 543 420 951www.arskoncert.cz, ars@arskoncert.czKterá významná česká sopranistka zahájí13. ročník Mezinárodního hudebního festivaluPetra Dvorského?Autor první správné odpovědi získává dvě vstupenkyna zahajovací galakoncert 6. srpna 2011v Jaroměřicích nad Rokytnou.DIVADLANÁRODNÍ DIVADLOOpera Národního divadlaDenní pokladny jsou otevřeny každýden od 10.00 do 18.00 v Provozníbudově Národního divadla (Ostrovní 1)a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6).Činohra Národního divadla nabízí členůmKlubu Vltava vstupenky s 20 % slevou nanásledující tituly:— S. Beckett: ČEKÁNÍ NA GODOTA7. 6. v 19.00 hod.Nová scéna— B. Friel: LISTY DUVĚRNÉ Leoše Janáčka7. 6. v 19.00 hod.Divadlo Kolowrat— W. Shakespeare: ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY16. 6. v 19.00 hod.Národní divadlo— T. Letts: SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ20. 6. v 19.00 hod.Stavovské divadloNa jeden členský průkaz lze se slevouzakoupit maximálně dvě vstupenkyna jeden titul.Počet vstupenek je omezený.Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1tel.: 224 901 419www.narodni-divadlo.cz,j.tycova@narodni-divadlo.czNÁRODNÍ DIVADLO BRNO10 % sleva z ceny vstupného na vybranápředstavení pořádaná divadlemDvořákova 11, 657 70 Brnotel.: 542 158 111www.ndbrno.cz, info@ndbrno.cz.DIVADLO KOMEDIE20 % sleva z ceny vstupného na představenípořádaná divadlemJungmannova 1, 110 00 Praha 1tel.: 224 222 734www.prakomdiv.cz, divadlo@prakomdiv.czDIVADLO VIOLAaž 50% sleva z ceny vstupného na vybranápředstavení pořádaná divadlem vč. dramaturgickéřady Rozhlasová hra na jevištiNárodní třída 7, 110 00 Praha 1tel./fax: 224 220 844www.divadloviola.czDIVADLO NABLÍZKO20 % sleva z ceny vstupnéhoV sezoně 2010/11 pravidelně v divadleKomedie.tel. rezervace: 777 929 099www.nablizko.cz, rezervace@nablizko.czDIVADLO PONEC30 % sleva z ceny vstupnéhoHusitská 24A/899, 130 00 Praha 3tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h)www.divadloponec.cz,office@tanecpraha.czMORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC50 % sleva z ceny vstupnéhoTřída Svobody 33, 771 11 Olomouctel.: 585 223 533 (předprodej vstupenek)www.moravskedivadlo.cz,pokladna@moravskedivadlo.czVÝTVARNÉ UMĚNÍGALERIE RUDOLFINUMAlšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1tel.: 227 059 309 (pokladna)www.galerierudolfinum.cz,galerie@rudolfinum.orgAktuální výstava Já, bezesporu(do 14. 8. 2011).

PARTNEŘI KLUBU VLTAVASTRANA 48GASK / Galerie Středočeského kraje50 % sleva z ceny vstupného na aktuálnívýstavy.Barborská 51–53, 284 01 Kutná Horatel.: 725 607 388 (sekretariát),725 377 433 (pokladna)www.gask.cz, asistentka@gask.czGALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY20 % sleva ze vstupného na aktuálnívýstavy.Výstavní místa: Městská knihovna, DůmU Kamenného zvonu, Staroměstskáradnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojskýzámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově.Mariánské nám.1, Praha 1tel.: 222 310 489, 222 313 357www.citygalleryprague.czTOPIČŮV SALON50% sleva z ceny vstupného.Národní 9, 110 00 Praha 1tel.: 224 232 500topicuvsalon@volny.czARS VIVA cesty za uměnímSpecializovaná cestovní kancelář.Muchova 9, č. p. 223 (1. patro)160 00 Praha 6tel.: 233 324 099, fax: 224 311 585www.arsviva.cz, arsviva@arsviva.czKNIHY,ČASOPISY, CDSPOLEČNOST FRANZE KAFKY30 % sleva na veškerou knižní produkciz nakladatelstvíŠiroká 14, 110 00 Praha 1tel.: 224 227 452www.franzkafka-soc.cz,mail@franzkafka-soc.czRADIOSERVIS, A. S.Hudební a knižní vydavatelství Českéhorozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas.25 % sleva v zásilkovém obchodě na vlastnízboží, zájemcům zašleme zdarma katalogObjednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3tel.: 222 713 037, 221 551 384eshop@rozhlas.cz10 % sleva na celý sortiment ve firemníprodejněVinohradská 13, Praha 2tel.: 222 254 480A2 KULTURNÍ TÝDENÍKAmerická 2, 120 00, Praha 2tel.: 222 510 227www.tydenikA2.czSANQUI SČasopis o všech podobách uměnía o zdravém životním stylu.30% sleva na roční předplatné a hodnotnýdárek pro každého předplatitele (cenazvýhodněného ročního předplatného činí553 Kč, s předplatným získáte klubovoukartu nabízející slevy v knihkupectvích,galeriích, divadlech i třeba relaxačníchcentrech). Při objednávce udávejte kódVltava.Více informací najdete na www.sanquis.czOPERA PLUSInternet magazinewww.operaplus.cz, operapluscz@gmail.comNAKLADATELSTVÍ ROMEO30 % sleva z ceny knihPod Bání 21, 180 00 Praha 8tel.: 283 840 193, 605 960 211www.jirijosek.com, jirijosek@volny.czNAKLADATELSTVÍ LIKA KLUBaž 25 % sleva na všechny publikacePočernická 76, 108 00 Praha 10tel.: 222 541 166likaklub@volny.czNAKLADATELSTVÍ CARPE DIEMEdice klubové poezie, Edice knihdoplněných o DVD20 % sleva na veškeré titulyCarpe diem, 691 11 Brumovice 175tel.: 519 423 378www.carpe.cz, carpe@carpe.czLIBRI, SPOL. S. R. O.15 % sleva z ceny knihNa Hutmance 7, 158 00 Praha 5tel.: 251 613 113, fax: 251 611 013www.libri.cz, libri@libri.czVe kterém městě se narodil Vladimír Socha,autor knihy Encyklopedie dinosaurů ve světlenejnovějších objevů?První tři výherci získají uvedenou knihu.ŽAKET – KARTOGRAFICKÉVYDAVATELSTVÍ30 % sleva z ceny všech map při přímémodběruSlánská 381/10, 163 00 Praha 6tel.: 210 083 570www.zaket.cz, info@zaket.czNAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R. O.20 % sleva na produkci nakladatelství, přiobjednávce dvou a více knih neplatítepoštovnéPS 374, Česká 15, 602 00 BrnoOmluva: v čísle 1/11 vltavského čtvrtletníku jsme chybně uvedli popisek k fotce na straně 24 – správně je Marek Epstein a Petr Mančal.MAGAZÍN KLUBU VLTAVAČtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava – XVI. ročník, číslo 2, červen 2011–srpen 2011Vychází 4× ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela HájkováGrafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3 – Vltava,šéfredaktor stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – vltava.rozhlas.cz – e-mail: vltava@rozhlas.cztel./fax: 542 213 221www.atlantis-brno.cz, atlantis-brno@volny.czNAKLADATELSTVÍ BASETaž 15 % procent sleva na vybrané publikaceredakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2-NovéMěsto, tel.:244 402 705expedice-prodejní sklad: Plovdivská 3400,143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706www.baset.cz, baset@ok.czMLADÁ FRONTA A.S.20 % sleva z ceny knih. Při objednávce nad600 Kč balné a poštovné zdarma.Mezi Vodami 1952/9,143 00 Praha 4-ModřanyObjednávky: prodej@mf.cztel: 225 347 313www.kniha.cz, www.mf.czJežíš z Nazaretu, ústřední postava křesťanství,se narodil v době vlády prvního římského císaře.Jak zní jeho jméno?Autor první správné odpovědi získá encyklopediisvětových osobností od prehistorie po současnostHYBATELÉ DĚJIN.NAKLADATELSTVÍ LABYRINT20 % sleva z ceny knihredakce: Dittrichova ulice č. 5,120 00 Praha 2tel. a fax: 224 922 422http://labyrint.net, labyrint@labyrint.netNAKLADATELSTVÍ TITANIC20% sleva na všechny knihyPlzeňská 222, 150 00 Praha 5tel: 257 211 257www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.comČlenské výhodyVeškeré soutěžní plnění je možné čerpatprostřednictvím informační linky KlubuVltava. Odpovědi volejte na klubovou linku221 552 686 nebo pište na e-mailovou adresuklub.vltava@rozhlas.cz. Chcete-li využítčlenských výhod u našich partnerů, uvádějtepři písemných objednávkách členské číslo.Při osobním odběru se prokažte průkazkouKlubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétníchforem spolupráce vyhrazena.

Nové internetové rádio Českého rozhlasuPoslouchejte JAZZ24 hodin denně!

PROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA4. 6.20.00 hodinPŘÍMÝ PŘENOSZÁVĚREČNÉHOKONCERTUPRAŽSKÉHO JARABerlínští filharmonikovése svým šéfdirigentemSirem Simonem Rattlemhrají Šestou symfoniiGustava Mahlera.13. 6.DEN S ANTONÍNEMVRANICKÝMHudební pocta skladateli, odjehož narození uplyne 250 let.26. 7.21.30 hodinP. PÍCHA – J. RUDIŠ:LIDOJEDIDalší premiéra cykluVinohradská dvanáctka.od 4. 7.8.25 hodinP. ŠRUT: LICHOŽROUTISE VRACEJÍDalší příběhy žroutů ponožek –letní četba pro celou rodinu!22. 7.20.00 hodinDAPHNE DUMAURIEROVÁ:BEZ MOTIVU7. 8.DEN S KARLEM HUSOUK 90. narozeninám skladatele.15. 7. a 20. 8.20.00 hodinTENORISTÉVARGAS A DOMINGOV ČESKÉM KRUMLOVĚPřímé přenosy koncertůz mezinárodního hudebníhofestivalu.Proslulá detektivní povídkav Pokračování za pět minut.