Století ryb - Český rozhlas

3/10ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮSTANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA25. 9.Den Ostravyna Vltavě12. 10. – 16. 10.Mezinárodníhudební festivalRozhlasový podzim13. 11.Dens Karlem HynkemMáchou

Niké Pavla Krbálka v LucernuFoto: Jiří Kamen

STRANA 102CHARLESMACKERRAS14POLEMIKHERMANS08DENOSTRAVY17STRINDBERGOVAHRA SNŮ04SILNÝ HLASKARLAHYNKAMÁCHY11HRUBÍNOVSKÝSOUZVUK15HLEDÁNÍZTRACENÉHOČASU18TÝDENSLOVENSKÉKULTURY06RADOBŸL25REGIONY 26ROZHOVORS IVANEM MORAVCEM16BRITSKÝ ROKPRŮVODCE SVĚTEM KULTURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 38PROGRAM STANICE ČRO 3–VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 40KLUB VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 46PARTNEŘI KLUBU VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 4720NOVÁ HRADANIELYFISCHEROVÉ07STOLETÍ RYB12SOŇAČERVENÁ28DĚTSKÝROZHLASOVÝSBOR22BEATLESA BEATLEMÁNIEVÁŽENÍ POSLUCHAČI,s Karlem Hynkem Máchou, jehož 200. výročí výrazněovlivní podzimní program Vltavy, jsou spojeny různé mýty.Téměř vše, co se o tomto romantickém literátovi traduje,je poznamenáno rozličnými představami, které si do jehoosobnosti vkládáme. Sám básník by asi proti mnohýmz nich bojoval. Český rozhlas také bojuje proti mýtům.Stále například musíme připomínat, že nejsme státnímrozhlasem, nebo ryze informačním médiem. Musímepřipomínat, že si nás platí sami posluchači, abychompro ně připravovali různorodý program, který jiná médianemohou nebo nechtějí nabízet. Vltava má v rozhlase zaúkol starat se o kulturu, o umění. Může to dělat jen proto,že existuje vyspělé publikum, které o její relativně náročnýprogram stojí. Rozhlasoví tvůrci a posluchači nesousvým způsobem společnou zodpovědnost za to, aby dílotakových umělců, jakým byl Mácha, bylo i nadále součástínašeho přematerializovaného světa.29VÍNO VE SVITUMĚSÍCE33SETKÁNÍS HUDBOU23AKVÁRIUM35PAVEL KRBÁLEK— LUKÁŠ HURNÍK —24VÍKENDOVÁIMPROVIZACE32ROZHLASOVÝPODZIM37HUDEBNÍ FÓRUM

PROFILSTRANA 2SIRCHARLESMACKERRAS(1925–2010)Advokát Janáčka,milovník Mozartaa dědic Talicha„Byl jsem jako omráčený.Vždycky si budu pamatovatten neuvěřitelný první akord,vycházející z orchestřištěNárodního divadla, akordb moll, který začíná neslyšně,ale pak víc a víc sílí, až senakonec rozvine do nádhernéhudby. Káťa Kabanová na mětehdy měla ohromný vliv.Nikdy na to nezapomenu!“Ten akord otevřel Charlesi Mackerrasovi zázračnýsvět, který se z jeho života už nikdy neztratil. Janáčkovahudba ho magicky vtáhla, studoval ji takdůkladně jako málokdo a seznamoval s ní celý svět.Za jednoho z největších Janáčkových interpretů bylpovažován plným právem. Ale zpět do orchestřištěNárodního divadla. Ten nezapomenutelný večer15. října 1947 byl pro mládence, který přijel z Londýnado Prahy na studia, magický ještě jednou věcí– představení Káti Kabanové řídil Václav Talich.Další osudové setkání. Mackerras se k legendárnímučeskému dirigentovi nikdy nepřestal hlásit jakoke svému učiteli. A před pražskými koncerty s oblibouoznamoval, že Dvořáka, Smetanu či Suka sechystá hrát tak, jak se to naučil u profesora „Thálicha“(abychom připomněli i jeho charakteristickoučeštinu). Česká hudba si Charlese Mackerrase rádaosvojila jako svého dvorního interpreta, což by všaknemělo zakrýt jeho bohatou uměleckou činnostspojenou se jmény G. F. Händela, W. A. Mozarta neboB. Brittena.VÍTĚZNÝ ÚNORCharles Mackerras se narodil v Americe, od tří letvyrůstal v Austrálii a k hudbě utekl. I když začalv sedmi letech hrát na housle, v osmi zhudebňovalverše a ve dvanácti napsal klavírní koncert, rodičesi pro svého nejstaršího syna přáli povýtce praktičtějšía jistější povolání. King’s School v Sydney, kamho zapsali, vychovávala hlavně budoucí právníkya přála spíš sportu než umění. Mladý Mackerras sivšak s chutí zasportoval, pouze když ze školy utíkal.Činil tak pravidelně, až byl nakonec vyloučen.V šestnácti letech je z něj konzervatorista, studujehoboj, klavír a kompozici. Sní ovšem o dirigování.V únoru 1947 se sny začínají plnit. Pro začátekCharles nastoupil na loď, která ho dovezla do Británie.Evropská kultura ho přitahovala a bylo mu jasné,že bude mít mnohem lepší příležitost umělecky růst.Jako hráč na hoboj a anglický roh se uchytil v londýnskémdivadle Sadler’s Wells. Z něj se později staneAnglická národní opera a Mackerras bude jejímšéfem. Ale to předbíháme. Jednoho dne učinil mladýhobojista osudovou obchodní transakci: v antikvariátuzakoupil partituru Dvořákovy Sedmé symfoniea šel si ji „číst“ do kavárny v Kensingtonu. Dál už tobylo jako ve filmu: „Vidím, že se zajímáte o hudbumojí vlasti,“ usmívá se jeden z hostů, český violoncellistaJosef Weisslitzer, který za války emigrovaldo Anglie. Od něj se Mackerras dovídá o stipendiíchBritish Council, díky kterým může několik studentůzamířit do Československa. Za kým jede Mackerras?Od Weisslitzera ví, že nejlepším československýmdirigentem je muž jménem Talich. Tedy za ním!

PROFILSTRANA 3SEBEVĚDOMÍ A POKORAPodzim 1947 je doba, kdy má Václav Talich skutečněnapilno. Vede Český komorní orchestr, dirigujeČeskou filharmonii a je šéfem opery Národního divadla.Adeptům dirigování nemá čas se věnovat, alevšem doporučuje, ať se účastní jeho zkoušek. Chodína ně i hubený, „ušatý“ Australan. Je mu právě dvaadvacet.Nejsilnější zážitky? Beethovenova Velkáfuga, Mozartovy Maličkosti, Schubertova Pátá symfonie,Debussyho Pelléas a Mélisanda... a samozřejměKáťa Kabanová. Na Akademii múzických uměníkrom toho studuje u profesorů Doležila a Dědečkaa horlivě se učí česky. Má tři zdroje: jazykové příručky,české přátele a Dobrého vojáka Švejka. Blížvysněnému učiteli dirigování se dostává až po komunistickémpuči v roce 1948. V době, kdy se Talichvzpamatovává z prosincového záchvatu mrtvicei z poúnorového zákazu veřejné činnosti. „Jezdívaljsem třikrát týdně autobusem ze Smíchova do Berouna,abych s Talichem soukromě studoval. Tambyl na vše čas. Ve vile nebyl telefon, nikdo Talichanerušil, mohli jsme celý den debatovat. Přinesl jsemtřeba různé smyky do Wagnerovy Siegfriedovy idylynebo Mozartovu Symfonii g moll. Tu jsme probíralivelmi důkladně a partituru s jeho poznámkami dosudpoužívám.“ Necelý rok strávený v Československuovlivnil Mackerrasovu dráhu naprosto zásadně.Dal jí směr, který by asi jinak neměla. Nešlo přitomjen o Janáčkovu hudbu, ale také o uměleckou etiku,jíž se učil u Václava Talicha a o které si později takédopisovali. „Píšete, že se musíte duchapřítomněa bez zvláštních příprav postaviti k pultu, abystepřevzal věc Vámi nestudovanou,“ čteme v Talichovědopise z ledna 1949. „Věřte, že nic Vás nepřivederychleji k získání sebevědomí, které je dirigentu taknutné, jako tato cesta. Ovšem bylo by chybou, kdybyVás vedla jedině k důkazu, že se nebojíte, neboť tamzačíná nebezpečí rutiny, která je sama o sobě účelema která může být za určitých okolností umělcovousmrtí. My totiž jsme takový zvláštní konglomerát sebevědomía pokory, nebojácnosti a strachu (to prvnípotřebujeme ve styku s ansámblem, se kterým mámestudovati, toho druhého je třeba v tichu vlastní pracovny,kde nás velikost uměleckého díla zavazuje keskromnosti), že každé přebujení jedné z těch kontrastníchvlastností ohrožuje činnost dirigentovu.“ŠEDESÁT LET S TAKTOVKOUPo návratu z Prahy je Mackerras opět v Sadler’sWells a prosazuje se jako dirigent. Händel, Gluck,Mozart, Donizetti... a v roce 1951 britská premiéraKáti Kabanové, později Věci Makropulos (1964)a Z mrtvého domu (1965). Při zachování vší úctya obdivu polemizuje s Talichem a českou interpretačnítradicí, která Janáčkovu hudbu (předevšímorchestraci) upravovala, aby umenšila její příkrosta drsnost a aby „lépe vyzněla“. Mackerras znovua znovu studoval prameny, až nakonec připraviledice Janáčkových oper, co nejvěrnějších skladatelovuoriginálu. Když v roce 1982 ve světové premiéřenahrál původní verzi Janáčkovy Její pastorkyněoproštěnou od všech nánosů a retuší, s nelíčenýmúdivem se ptal: „Nerozumím, proč to už dávno neudělaličeští muzikologové a dirigenti?“ Naštěstí toudělal on a je velkou Mackerrasovou zásluhou, žeFOTO — ZDENĚK CHRAPEKse dnes operní Janáček tolik hraje. (Jen v Čecháchz něj má obecenstvo pořád strach...)V letech 1954–56 byl Mackerras hlavním dirigentemorchestru BBC, ve stejné době intenzivně spolupracovals Benjaminem Brittenem, v roce 1963 debutovalv Covent Garden (Lady Macbeth Mcenskéhoújezdu), o devět let později v Metropolitní opeře(Orfeus a Eurydika), sedm roků vedl Anglickou národníoperu (1970–77). Roku 1973 řídil první koncertve slavné budově opery v Sydney, o sedm letpozději byl prvním ne-Britem, který uzavíral BBCProms, v roce 1991 znovuotevíral pražské Stavovskédivadlo inscenací Dona Giovanniho. V posledníchdvaceti letech svého života úzce spolupracovalse Skotským komorním orchestrem, Welšskounárodní operou a operním domem v San Franciscu,pravidelně dirigoval Orchestr věku osvícenství,Philharmonia Orchestra, Českou filharmonii. A aždo své sedmdesátky byl kapitánem milované „janáčkovské“jachty, kterou pojmenoval Emilia Marty.Pořád energický, usměvavý, neúnavný, nadšený.MACKERRASOVA ULICESir Charles Mackerras zemřel 14. července 2010.Naposledy dirigoval 12. 6. v Glyndebourne Cos fantutte. Mozarta měl přitom rád stejně jako Janáčka,jen vždycky říkával: „Mozart nepotřebuje, abychkomukoli dokazoval, že je to skvělý skladatel. Janáčekto potřeboval.“ Se svojí velkou hudební láskouse Mackerras rozloučil letos na jaře nastudovánímPříhod lišky Bystroušky v Royal Opera House. Neodehrályse už bohužel plánované letní koncerty naBBC Proms 2010, ani jeho 56. umělecká návštěvana Edinburském festivalu. Nebude už dirigovat anikoncem září Berlínskou filharmonii, ani začátkemříjna Českou filharmonii...Alan Charles Maclaurin Mackerras se narodil17. 11. 1925. Vždycky s humorem vzpomínal, jakpřijel po válce do Československa: „... a viděl jsemkolem sebe ulice s názvem 17. listopadu. Opravdumě potěšilo, že si všude tak cení zrovna mých narozenin!“Nedožité pětaosmdesátiny sira CharleseMackerrase připomene stanice Vltava sérií pořadů17. listopadu 2010. Třeba se časem dočkáme i Mackerrasovyulice... Petr Kadlec

VÝROČÍSTRANA 4SILNÝ HLAS KHM200 LETOD NAROZENÍKARLA HYNKAMÁCHYSStojí před námi jako živě přítomný, současnýautor čteného, inscenovaného i zfilmovanéhodíla, jakýsi Jan Křtitel české poezie,rozervanec i ironik, vášnivec i žárlivec, dandyovskýkumpán v knajpách i bloumajícísamotář po hradních zříceninách, náladový,iracionální i systematicky pedantický, do sebepohroužený tulák s pláštěm s výraznoučervenou podšívkou a sešitem v kapse. Neklidnýduch podivuhodně blízký naší roztěkanédobě. Narodil se před dvěma sty lety,dožil se pouhých šestadvaceti let a přestoo Karlu Hynku Máchovi můžeme s JanemMukařovským říci: „Dnešní člověk potkáváse s Máchou tváří v tvář jako se současníkem“a s Janem Čepem opakovat: „Máchova vnitřnísituace je typickou situací moderního člověka,ocitá se v strašné samotě, sám stín mezistíny, jsa rván nekonečnou tesknotou ze všeho,co pomíjí a jde z marnosti do marnosti.“Kolem života a díla legendárního českého romantika,obestřeného odedávna dráždivýmtajemstvím, se kumulovalo vždy mnoho hypotéz,dohadů, legend a výmyslů, toužícíchtoto tajemství poodhalit. Literární badatelé(z nichž nejvýznamněji Karel Jánský) již řekli

VÝROČÍSTRANA 5k věci pravděpodobně vše. Máchovodílo bylo vydáno, leckteré literárnízlomky rekonstruovány, šifrované deníkyrozluštěny, nejintimnější zápiskyodtabuizovány.SVĚTLO A TMAPatrně o žádném jiném českém básníkunebylo napsáno více než o Máchovi.Víme, kolik toho na cestách vypil,koho a jak miloval, nad jakou očnicíbyl zraněn, proč si nechal v Benátkáchčistit boty, čteme detailní rozboryjeho veršů, mámivé melodie, a intimníchdeníkových zápisů; přetahovalise o něj surrealisté, metafyzici,historičtí materialisté i vlastenečtí kýčaři,odvrhli ho omezení Tomíčkové,ale později i Ladislav Klíma a OtokarBřezina. Přesto před námi stojí básníka jeho dílo jako základní kámenčeské literatury v tajemném přísvitu,kladoucí znovu i nově otázky a rozdírajícínaši mysl, jak přesně postihlMiloslav Topinka: „V české poezii sepo dlouhé době naprosté hluchotyobjevuje člověk s tak nezvykle zjitřenoucitlivostí, o níž svědčí jeho texty.Tragika? Drama? Důsledné vyhroceníprotikladů, až na ostří nože? Máchase dotýká těch nejzákladnějších otázek,které si poezie, umění klade odchvíle, co je člověk člověkem. Co ječlověk? Odkud přichází? Kam směřuje?Co je smrt? Co je za smrtí? Co jeláska? Co může láska v tomto světě?Máchova poezie je nabitá protiklady.Ale ty se nevylučují. Tak jako se nevylučujesvětlo a tma, den a noc.“TRUDNÁ KOMNATAMáchovou „dílnou“, v níž vznikalo jehodílo, byla úzká a temná síň za bytemrodičů na dnešním pražském Karlověnáměstí. Rodiče měli v přednímdomovním traktu krupařský krámeka za ním kuchyňku, kterou sami obývali.Ale Karlovo náměstí není rodnýmdistriktem Máchovým. Tím bylaMalá Strana a jednopatrový dům naÚjezdě, kde se v pátek 16. listopadu1810 narodil jako Hynek (podleněmeckého zápisu v matrice Ignaz)a ještě téhož dne byl pokřtěn. Máchovýmrodičům se zprvu vedlo obstojně,avšak po vydání finančního patenturoku 1811 a zejména po neúrodě v roce1816 se rodina zachraňovala jentím, že dosazovala ze skromného jmění,jež přinesla věnem Máchova matkaAnna. Máchovi se stěhují do lacinějšíchbytů, z Malé Strany do čtvrti chudýchrozkládající se kolem Petrskéhonáměstí a nakonec na „Karlák“, kdednes, na dávno již přestavěném domě,můžeme číst Máchovskou pamětnídesku. Básník v rozhovoru se Sabinouvědomě spojil temné kontury své poeziese stísněným příbytkem tohotobývalého dobytčího trhu: „Za to nechtrudná komnata odpovídá.“Na počátku své umělecké cesty(rok 1830), kdy po školních veršovanýchpokusech v němčině v sobě objevuječeského básníka, je Máchovi dvacetlet. Má za sebou kvalitní novoměstsképiaristické gymnázium a chystá sena dvouletý kurs filosofie, později studujepráva, aby po jejich ukončení nastoupildo zaměstnání na svoji prvnía zároveň i poslední štaci jako koncipientv Litoměřicích, kde také předčasněumírá z 5. na 6. 2. 1836.ŽHAVÉ OKUJE NITRAV roce 1860 má tedy před sebou pouhýchšest let života, ve kterých vzniknecelé jeho literární (a nezapomínejmeani na kresby hradů spatřených) dílo.Pro nějakého autora by to bylo příkřemálo, ale pro zralého Máchu s rozhledempo evropských literaturách to bylčas určený právě k tomu, aby mohl vychrlitči přímo vyvrhnout žhavé okujesvého nitra. Mácha se dlouho „vybíjí“v drobných textech, jako kdybyse nemohl soustředit na něco většího.Posedle se toulá krajinou. S pedanteriísobě vlastní si vede přesné zápisky,kolikrát který hrad navštívil. ProchodíČechy křížem krážem, dvakrát absolvujepouť krkonošskou, o prázdninách1834 podniká s přítelem AntonínemŠtrobachem velkou pěší pouťpřes Alpy do Benátek a odtud do Lublaněa Štýrského Hradce. Píše historicképrózy, které nejdříve zůstávajív torzech, ale pak se rozhoduje skloubitvšechny do románu Kat. Píše Pouťkrkonošskou, básně, hraje jako ochotníkdivadlo u Kajetánů, seznamuje ses Lori Šomkovou, v listopadu 1834 sipoprvé načrtává Máj, který pak knižněvychází v autorově úmrtním roce a dostanese mu v literárních kruzích takpřízemní a provinční reakce. A pakto jeho poslední vydechnutí v litoměřickémpodnájmu s kouřícími kamnya neustálým průvanem a poslední rozepsanoubásní zastrčenou v kapse začouzenéhokabátu.MÁCHOVSKÝ VLTAVSKÝ DENMáchova posmrtná pouť časem a generacemise neobešla bez řady zákruta peripetií, nicméně postupně začalyjasně vystupovat ostré obrysy básnickéhogénia a jeho nadčasového díla,ze kterého zvláštním tajemstvím nevyprchalaenergie ani síla obrazů.O rozhlasové „uchopení“ Karla HynkaMáchy se ve speciálním jednodennímvysílání pokusí 13. listopadu 2010i Český rozhlas 3–Vltava. Z různýchstran a úhlů budeme vstupovat doMáchových životních osudů, do jehopoezie, cestovních deníků a dramatizovanéprózy (uvedeme napříkladrozhlasovou adaptaci Máchova Katav režii Josefa Henkeho), literární esejisté,básničtí klasici 20. století i současnípoeti budou v osobních reflexícha vyznáních hovořit o „svém“Máchovi, zalovíme v rozhlasovém archivu(záznam přenesení Máchovýchostatků na Vyšehrad, proslulá Šaldovapřednáška s kritikovým vášnivýmboucháním do stolu ), sochař a portrétistaMilan Knobloch poodkryje rouškutajemství Máchovy tváře, nemůžouchybět ani Máchovské inspiracev české hudbě (i té současné – MichalRataj) a co by to byl za Máchovskýden, kdyby nezazněl Máj, tentokrátv sugestivní rozhlasové inscenaci JosefaMelče s Radovanem Lukavským,Vladimírem Rážem, Josefem Somrem,Viktorem Preissem a Ladislavem Frejemz roku 1986.Rozhlasový redaktor, neustálenavázaný na lidský hlas a zvuky, senakonec táže, jaký mohl být Máchůvhlas, uvyklý na veřejný zpěv a deklamaciveršů. A pak, po krátkém pátrání,nalézám odpověď ve vzpomínkáchMáchovy nastávající Lori Šomkové:„Jednou jsme šli ze zkoušky do Celetnéulice do kavárny u Suchých. Tyldal mně a Forchheimové přinésti čokoládu.Ostýchala jsem se, bylo to poprvé,kdy jsem byla mezi tolika mladýmimuži. Jeden z nich stoje o stůl seopíral a bedlivě mne pozoroval a konečněpřistoupiv k nám praví: ‚Prosím,jen pijte panno, to vás příjemnězahřeje.‘ Byla jsem zjevem mladéhomuže tak zaražena, že sotva jsem odpověděla.To je pan Mácha, šeptla miLény F., ten bude hrávat hrdiny, mák tomu pěknou postavu a silný hlas.“Hle, básníkův silný hlas promlouváaž k dnešku. Miloš Doležal

PREMIÉRASTRANA 6PoctaMÁCHOVIMezi kulturními institucemi, které sina podzim připomenou 200. výročínarození Karla Hynka Máchy, budei Česká filharmonie. Dne 4. listopaduse v Rudolfinu uskuteční koncert, nakterém zazní díla tří českých skladatelů– Májová symfonie pro soprán,tenor, smíšený sbor a orchestr VítězslavaNováka, kantáta Máj pro baryton,recitátora, mužský sbor a orchestrJosefa Bohuslava Foerstera a v premiéřezazní kompozice Radob l,kterou si Česká filharmonie u příležitostibásníkova výročí objednalau Vladimíra Franze.Vladimír Franz je nepřehlédnutelnátvář české hudební scény. Původněstudoval práva, ale následně se začalvěnovat výtvarnému umění a hudbě(skladbu mimo jiné studoval u VladimíraSommera). Konají se samostatnévýstavy jeho obrazů, vytvořil hudbuVladimír Franzpro řadu divadelních i rozhlasovýchinscenací, filmů, působí na AMU, kdepřednáší vývoj a estetiku hudebnídramatiky, ale věnuje se také tvorběkoncertních skladeb, baletů a oper.Jeho První symfonii nazvanou „Píseňo samotách“ uvedla Severočeská filharmonieTeplice, balet Zlatovláskazase Národní divadlo.Vladimíru Franzovi jsem u příležitostiuvedení jeho nové kompoziceFOTO — VÁCLAV JIRÁSEKpoložil několik otázek. Sešli jsme sena zahrádce jedné vinohradské kavárny.Skladatel na stůl rozložil rukopisRadob lu s vlastnoručně malovanouobálkou a zapálil si cigaretu. Můj prvnídotaz směřoval k tomu poněkud nezvyklémunázvu...Co to znamená Radobÿl a jak seskladba váže k Máchovi?Když se řekne Mácha, každému vytanena mysli Máj. A také se mnoholidí pokoušelo jej zhudebnit. Já simyslím, že Máj má v sobě, stejnějako básně Jana Skácela, optičnosti akustiku, takže zhudebnit ho jemožné, ale člověk tomu nic nepřidá.Ať to udělal kdokoliv, je to lepšínebo horší, ale novou dimenzi tomunepřidal. Mě zajímal Mácha jakopersona, která byla asi citově velmivnímavá a rychle uvažující. Myslím,že byl energeticky velmi nabitý a nabiedermeierovou společnost byl ažpříliš exaltovaný a působil trochujako pankáč. Byla u něj také zvýšenácitlivost na přírodní energie. Vyhledávalurčitá zajímavá místa a vybíralsi patogenní zóny, kde se cítil dobře.A tak mě napadl název Radob l.Radobýl je, jak známo, vrch nadLitoměřicemi, kam Mácha chodilv poslední etapě života. Snad nakaždém kopci v Českém středohořípípá hledačka min, protože tam bylonějaké prastaré osídlení. Je to protínáníkomponentů Člověk, Země,Příroda, Tady, Teď a zároveň Dávno.Je to hodně dotýkané místo, za válkybyla pod Radobýlem zbrojovka. A jeto také hezké slovo. Jenže když seřekne Radobýl, většina lidí by si asipředstavila další jadernou elektrárnu,tak jsem nad Y přidal dvě tečky.Je to pro odlišení, taková opticky-pocitovágrafická asociace.Jak ještě se Mácha promítádo skladby?Jedním z hlavních idiomů ve skladběje Máchovo jméno: M(i)-A-CH-A. Jeto kryptogram, ze kterého je odvozenveškerý tematický materiál. NotuM nemáme, tak jsem zvolil Mi, tedytón E. To neznamená, že bych ty tónyneustále opakoval, pracuji s nimi aledocela intenzivně. Dalším sledemtónů je B-E-H, tedy běh. Mácha tohomusel stihnout hodně, tak je to všetrochu ve spěchu. Šlo mi o to, vytvořittakový podivný balvan.Můžete něco říct o formě Radobÿlu?Skladba je napsána pro velký orchestrs rozšířenou skupinou bicích. Mysleljsem na to, že i normální zvukovostíse lze vyjádřit. Hledalo se už toliknových zvukových možností nástrojů,že mi to často přijde otravné. Radob lmá podtitul Hudební báseň, ale jeto vlastně symfonická věta v rozšířenésonátové formě s introdukcí veformě ronda. Ta introdukce působíjako scherzo a má posluchače svést nafalešnou stopu. Přestože je v rychlémtempu, má podobnou funkci jako pomaléintrodukce v Haydnových symfoniích.Je to takový motor, který sepo dvou minutách zastaví a pak přijdevlastní skladba. To jádro s kryptogramemMáchova jména na sebe berenejrůznější podoby – od takové „přírodní“,kde má podobu rytmicko-melodickéhopásma, po „sakrální“ tvarchorálního útržku. Expozice je něcojako vyhazování míčků, které v průběhuskladby člověk musí pochytat.A to se stane na konci skladby, kde sevšechny podoby zpracování Máchovajména potkají i s hudbou té rychléintrodukce. Josef Třeštík

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚSTRANA 7ILJA HURNÍK:PROFESOR MORUSÖDÖN VON HORVÁTH:STOLETÍ RYBProf. Ilja Hurník s režisérkou Markétou JahodovouSkladatel, klavírní virtuos, spisovatel, hudební pedagog, popularizátor– to jsou profese, kterými se profesor Ilja Hurník zapsal do českéhokulturního života. V tomto výčtu chybí ještě jedna, velmi specifickáčinnost – autor rozhlasových her. Inscenace jeho hry Moli, hryo životě plném strachu, o životě molů pod sametovými kladívky,s Jiřinou Bohdalovou, Václavem Voskou a Milošem Nedbalemv hlavních rolích a v režii Jiřího Horčičky již stačila vstoupit dorozhlasových dějin. I další tituly, například Lov na pláč, Stradivariana,Hudebně doložený Ezop, si získaly přízeň posluchačů.Ve čtvrtek 11. listopadu ve 20 hodin si budete moci poslechnoutzatím poslední, jubilejně dvacátou, hru Ilji Hurníka Profesor Morus. Takéona pracuje s hudbou jako s jedním z hlavních témat, také ona máv sobě plno humoru. I když svým laděním je spíše nostalgická. Hlavnípostava Kamila v ní vzpomíná na své dětství, na setkání s klukem zesousedství, hodiny klavíru a jednu velkou bouřku.Inscenaci nastudovala režisérka Markéta Jahodová. Ke spoluprácisi přizvala Květu Fialovou, Josefa Somra, Aloise Švehlíka, LadislavaTrojana, Simonu Postlerovou, Tatjanu Medveckou, Věru Tichánkovou,Pavla Rímského a další. „Pokud se mě ptáte po mé vlasti, pak vám mohuříct následující: narodil jsem se ve Fiume,vyrůstal jsem v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě,Vídni a Mnichově a mám maďarský pas –ale vlast? Tu neznám! Já jsem typický starorakousko-maďarskýmišunk: maďarsko-chorvatsko-německo-český;jméno mám maďarské,rodnou řeč němčinu. Daleko nejlépe píšu německy,píšu nyní už jenom německy, náležímtedy k německému kulturnímu okruhu, k německémulidu. Ovšem pojem otčina (Vaterland),národnostně zfalšovaný, je mi cizí. Mojíotčinou je Volk,“ napsal Ödön von Horváth. To,že se čím dál tím víc cítil a byl světoobčanem,nepramenilo jen z jeho povahy a vůle. V roce1929, kdy psal předchozí řádky, žil a úspěšněpsal v Berlíně, který byl v té době považován zahlavní město evropského divadla. Ale konfliktys nacisty se množily. V restauraci napříkladžádá, aby byl vypnut rozhlasový přijímač, kterývysílal vůdcův projev, u soudu svědčí protiprovokatérům, kteří vyvolali rvačku. V únoru1932 prohledaly jeho dům SSmani a v dubnubyly jeho knihy demonstrativně spáleny naKrálovském náměstí v Mnichově. Jeho žádosto občanství byla opakovaně zamítnuta. V roce1934 odjíždí do Vídně a stává se světoobčanemde facto.Horváth je znám především jako dramatik.V jeho svérázných „lidových hrách“ skrze vrstvukolorovaného realismu vyvěrá nemilosrdnáironie a groteska. Nicméně za pozornost stojíi jeho próza. Franz Werfel o ní napsal, že převyšujevšechno, co vytvořil.Ivo Krobot si pro svou dramatizaci vybralprvní díl souboru Století ryb Mládež bez boha,který Horváth napsal v roce 1937 ve Vídnia vyšel poprvé v nakladatelství Allert de Langev Amsterdamu. To, že musel vyjít za hraniceminení náhodou – román popisuje velmi jasněnástup fašismu. Obsahuje kriminální zápletku,ale podstatnější je příběh jeho vypravěče,středoškolského profesora, který v sobě najdeodvahu a vnitřní sílu k odpovědnosti za sebei dění ve společnosti. Horváth tak znovu zpracovávátéma víry a spravedlnosti jako před tímnapříklad v dramatu Soudný den. Druhou částdiptichu tvoří próza Dítě naší doby (1938).28. května 1938 se Ödön von Horváth sešelv Paříži s režisérem Robertem Siodmakem, kterýchtěl v Americe román Století ryb zfilmovat.Odpoledne před schůzkou shlédl v CinemaMarignan tehdejší filmový hit Sněhurka a sedmtrpaslíků Walta Disneye. Když se po sedméhodině vracel pěšky do hotelu po Champs-Elysées, zastihla jej prudká bouře. Větev, kteráse ulomila z kaštanu, pod který se schoval, hozasáhla do hlavy. Byl na místě mrtev.Pro režiséra Ivo Krobota je jeho režie vlastnídramatizace románu Století ryb rozhlasovýmdebutem. Pro hlavní roli si vybral VladimíraJavorského. Dále hrají Miroslav Táborský, JanHartl, Kryštof Hádek, Lucie Pernetová a další.Premiéru vysílá Český rozhlas 3–Vltava v sobotu16. října ve 14 hodin. Ödön von HorváthMartin VelíšekFOTO — ARCHIV

DEN OSTRAVYSTRANA 8hlavouv oblacíchOSTRAVAnohamav uhlíKdyž do Ostravy přijedete od Beskyd a zamíříte docentra, projedete místem, kde nepoučený cestovatelzíská trochu poděšený dojem, že se omylem dostalza tovární bránu. Vítkovické vysoké pece budetemít téměř na dosah pravé ruky a zážitek to budepřekvapivý, byť ne tak impozantní jako v dobách,kdy vám téměř nad hlavou šlehaly barevné, pozemsképeklo připomínající plameny. To vše v těsnéblízkosti těžní věže dolu s přiléhavým názvemHlubina. Do středu města to autem stihnete v nedělidopoledne přibližně za pět minut. Ostravanététo výjimečné technické památce říkají ostravskéHradčany a na každý, byť jen šeptem a opatrně vyslovenýnávrh, že by se dávno nevyužívaná část továrnyměla i pro svou náročnou údržbu srovnat sezemí, reagovali kdysi s velkou nevolí. (Vysoké pecenabízejí pravidelné prohlídky, v areálu dolu Hlubinase dnes pořádají koncerty a divadelní představení.)Nemusíte ale jet rovnou za nosem, zůstaňte veVítkovicích a projděte si domky dělnické koloniea náměstí postavené z typických červených cihel.Přijedete-li do Ostravy od Opavy, vjedete přímodo památkové zóny, jež chrání ostravskou „sorelu“,tedy část městské čtvrti Poruba, která v padesátýchletech byla postavena v duchu socialistického realismu,kopírujíc tak urbanismus sovětských měst.I Nikita Chruščov byl prý porubskými podloubími,oblouky, dvory, budovatelskými sochami a sgrafitynadšen.No a pojedete-li do Ostravy od Hlučína, dostanetese nejdříve do ostravských Petřkovic s vrchemLandekem, kde si naši dávní předkové jako prvníprý opékali maso na uhlí. A hned poté uvidíte Přívoz,jehož část povýšil svým rukopisem vídeňskýarchitekt Camillo Sitte.Na webových stránkách města se dočteme, žeOstrava má například nejvyšší radniční věž, nejstaršípěší zónu, největší hornické muzeum, nejhlubšíuhelný důl, největší průmyslový památkový areál,největší expozici báňského záchranářství, nejoriginálnějšípokojový orloj, největší přírodní koupaliště,největší univerzitní campus, největší bludný balvan,největší židovskou obřadní síň a taky třeba nejvyššípočet barů a hospod – o ostravské Stodolní, ulici,která nikdy nespí, neslyšel patrně jen málokdo.Ostrava má ovšem po většinu roku rovněž nejméněvhodný vzduch k dýchání, což taky patrně není žádnýmtajemstvím. Jistý zámořský vědec zabývající seživotním prostředím údajně prohlásil, že dýchámelito, co tedy prokazatelně dýcháme, měla by Ostravabýt mrtvým městem. Nu – není, ba právě naopak.Během posledních deseti, patnácti let se stalo něco

DEN OSTRAVYSTRANA 9podivuhodného. Občané města desetiletí označovanéhojako ocelové srdce republiky, černé město nebonejvětší noclehárna v republice, lidé, kteří semz nejrůznějších příčin přišli ze všech koutů převážněvýchodní a jižní Evropy většinou jen na čas, aby nakoneczůstali natrvalo, ti všichni jako by si na dějinnémpřelomu dvou tisíciletí uvědomili, že tady jsoudoma a že být někde doma něco podstatného znamená.Začali se zajímat o svou historii, bojovat za čistývzduch, začali vydávat a hlavně číst knihy o Ostravě,začali se bouřit proti kácení stromů, proti zrušeníknihkupectví Academia i literární kavárny, začali sezajímat, co a proč se v jejich městě má bourat a coa proč se má či zase nemá stavět, začali být hrdí nasvou řeč, na svá divadla, na technické památky, nahornickou minulost a hlavně – sami na sebe. Ostravaprochází intenzivním procesem sebeuvědomovánía sebepoznávání, jehož přirozenou součástí je napříkladi kandidatura Ostravy na Evropské hlavní městokultury roku 2015. Zdá se možná podivné, že městos tolika sociálními problémy a špatným životnímprostředím (dvakrát denně jsou na stránkách městaaktualizovány informace o stavu znečištění ovzduší)touží po takové metě. Podivným, či snad dokonceabsurdním se to však může jevit jen tomu, kdo o Ostravěnic neví, kdo podlehl klamu, že kultuře se můžedařit jen na historicky cenných dlažebních kostkách,zatímco tohle město stojí nohama v uhlí.Ve zdejší „laboratorní kádince“ se speklo mnohoetnik, i když nikoliv bezbolestně. Ostravské kulturnípodhoubí tak dostalo pozoruhodnou barvua chuť, přestože často z početných národnostníchskupin zůstalo po druhé světové válce a významnýchexodech koncem dvacátého století jen několikstovek, či dokonce desítek Ostravanů hlásících seke svým kořenům. Spolkový život, v rámci něhož sezpívalo a hrálo ochotnické divadlo, byl napříkladnedílnou součástí jinak těžkého života v hornickýchkoloniích, což je zvláštní jen na první pohled,vždyť komu by se chtělo sedět nečinně v miniaturníchdomcích s početným příbuzenstvem. Někdovolil výčep, někdo zábavu, o niž se musel sám postarat.Kabaretní divadlo ostatně hráli i brenparťáci,pijáci brenu žijící na struskových haldách, což bývalapro většinu z nich opravdová konečná stanice.Ale vraťme se do současnosti.Dne 8. září bude jasné, zda Ostrava titul Evropskéhlavní město kultury 2015 získala. Ale bez ohleduna to, jak dopadne verdikt komisařů, město jencestou k cíli mnohé získalo a mnohé znovuobjevilo.Především na toto téma budeme v sobotu 25. záříživě ve studiu hned zrána diskutovat se členy týmuusilujícího o vítězství Ostravy v souboji s PlzníČestmírem Kopeckým a Kateřinou Ondřejkovou.Ostravský den na stanici Vltava zdaleka nemůžepostihnout celou šíři intelektuálního, či lépe snadmyšlenkového zázemí města, a ani se o to nebudemepokoušet. Provedeme posluchače některýmimísty vnějších i vnitřních krajin města. Obé v sobězahrnuje například petřkovický vrch Landek, opomíjenýsymbol Ostravy, ačkoliv Landecká Venuše,miniaturní krevelová soška z tábořiště lovců mamutů,patří k nejznámějším symbolům města. Nejstaršídějiny Landeku spojené s prvním využitím uhlív ohništích lovců mamutů přitom činí z nenápadnéhokopce nad soutokem Odry s Ostravicí téměřmysteriózní místo. Skutečný středobod ostravskýchdějin! Na doteku uhelných slojí, které na některýchmístech podnes vycházejí až na povrch, se neodkrývájen pravěká historie, ale i počátky industriálníOstravy. Právě na Landeku byl v roce 1780 učiněnteprve druhý nález černého uhlí na území dnešníhoměsta. Uhlí pod Landekem se sice těžilo nepřetržitěod konce 18. století až do roku 1986, ale průmyslovátěžba překvapivě neublížila divoké přírodě v prudkýcha zalesněných svazích nad řekou Odrou. Dědictvíuhlobaronů tady přežívá v těsném kontaktus divokou přírodou…Po sociologickém exkursu do složitého národnostníhospletence Ostravy sfáráme s rozhlasovýmmikrofonem přímo do dolu. Důl Maršál Jeremenko,jeden z nejhlubších v ostravsko-karvinském revíru,sice od roku 1992 uhlí netěží, slouží ale pro všechnyostatní bývalé šachty v okolí k pravidelnému odčerpávánídůlních vod. Z podzemních temnot se stačímeběhem dopoledne vrátit na povrch a potěšit seZeleným srdcem Ostravy. Nebývá obvyklé, aby veměstě, jehož rozvoj byl téměř dvě století určovántěžbou černého uhlí a těžkým průmyslem, zůstalazachována i málo dotčená příroda. Přesto se Ostravadosud může pyšnit místy, která jí mohou záviděti mnohem méně průmyslem ovlivněné regiony.FOTO — MARTIN POPELÁŘOstrava – katedrála Božského Spasitele

DEN OSTRAVYSTRANA 10Metropole Moravskoslezského kraje je protnuta nivamičtyř řek, které se na jejím území stékají – Odry,Ostravice, Opavy a Lučiny. Jakkoliv jsme se ve školeučili něco jiného, pravdou je, že Ostrava není černá,ale zelená. Na území města je vyhlášeno pět přírodníchpamátek a tři přechodně chráněné plochy.V Ostravě se vyskytuje okolo dvaceti zvláště chráněnýchdruhů rostlin a na sto zvláště chráněnýchdruhů živočichů. Do lužních lesů, k soutokům řeki na vrchol haldy Emy se vypravíme s botaničkouVěrou Kouteckou a s výtvarníkem a terénním zoologemLudvíkem Kuncem. Po Promenádním koncertěz ostravské fonotéky čeká nás do dvanácté hodinyještě pořad s jednoduchým názvem Kolman, což jedokument Jiřího Slavičínského o romském muzikantoviKolomanu Mirgovi a jeho kapele.Hodina po poledni bude patřit opeře Národníhodivadla moravskoslezského. S ředitelem divadlaJiřím Nekvasilem si Renáta Spisarová bude povídato večerním přímém přenosu Šárky Leoše Janáčkai o dalších operních premiérách nové sezony. Je logické,že mluvit se v tomto případě nebude mnoho.Ve třináct hodin se pak vydáme do ostravských kolonií.Historik Martin Jemelka se začal ostravskýmidělnickými koloniemi intenzivně zabývat na počátkuledna v roce 2003 a veřejnosti se představil jakoautor knih Na kolonii, Z havířských kolonií a Na Šalomouně,naposledy pak čtenářsky velmi úspěšnoupublikací Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny. Objemnákniha zachycuje autentické výpovědi pamětníků,které Martin Jemelka získal z několika zdrojů.Řadu z nich pořídil sám sběrem v terénu, jiné našelve starších publikacích zabývajících se podobnoutématikou, a měl dokonce štěstí i na zvukový nebopísemný materiál, kde vyprávění svých rodičů čiprarodičů zaznamenali jejich potomci. V rozhlasovékompozici Dagmar Misařové zalistujeme v knizeMartina Jemelky a vypravíme se do vzpomínek pamětníků.Takto například na život v michálkovickékolonii v roce 1953 vzpomínal tehdy čtyřiašedesátiletýFelix Uherek: „Bidně se žilo – peněz dyckymalo – ostudy a děcek plna chalupa. Někery se nato němuh divať, slaba natura, začal piť. Pil chlop,pila roba, pila starši děcka. Kolonyje, to byly takeknizda bidy! Kravale se ozyvaly z chalup. Za Rakuskaněbylo domku, kde by se nepoprali – to byloBrenpartijaOstravská radnicena denim pořadku v kolonyji. Jeden z padesati, zesta se našel pořadny, co něpil – šetřil na domek – aleti druzi, ti to přepili. Ja svojiho otce, něvim, či semviděl střizliveho – važně!“Přes následnou besedu s rektory dvou ostravskýchuniverzit Jiřím Močkořem a Ivem Vondrákemse dostaneme až k rozhlasové adaptaci divadelníhry Jana Balabána a Ivana Motýla Bezruč!? Inscenace,která má podobu kabaretu, je stále na repertoáruostravského Divadla Petra Bezruče (kde taky jinde,viďte), původní scénář vyšel zároveň v divadelníedici Větrných mlýnů. Předem mohu prozradit, žese Balabán s Motýlem nezabývají pochybami o autorstvíSlezských písní. Pochybují spíš o síle básníkovacharakteru a osobnosti.FOTO — JANÁČKŮV MÁJFOTO — ARCHIVOstrava je jediným americkým městem v Českérepublice, tvrdí fotograf Viktor Kolář. Ostravaje hořící hnízdo, uchyluje se k metafoře spisovatelJan Balabán. Co z toho vyplývá? Nu, že Ostrava jezkrátka městem, které vás nenechá lhostejným. Jejímnohovrstevnatost se promítla také do architekturya urbanismu. V šestnáct hodin nás proto NaďaČvančarová a historik umění Martin Strakoš pozvouna malou procházku Ostravou. A v ostravských ulicíchzůstaneme i po půl páté odpoledne. Kdo v tédobě bude procházet ostravskou Vesničkou soužití,překvapen patrně zůstane aspoň na chvíli stát. Přímomezi domy totiž zahraje Stadlerovo klarinetovékvarteto. Hned nato se vydáme na Parník. Přesnějiřečeno do Parníku. Tak se totiž jmenuje známý ostravskýjazzový klub a to nejlepší z koncertů, u kterýchbyly taky mikrofony ostravského studia Českéhorozhlasu, vybere a okomentuje jazzový klavíristaa skladatel Boris Urbánek. Rozhodně to nebyl jednoduchývýběr, v Parníku hráli už nějací muzikanti!Tak třeba kubánský trumpetista Lazáro Crúz, SunflowerQuartet ze Sardínie, Amsterodam Beyondz Holandska, pražští Connection a taky ovšem BorisBand Combination.Ostrava je město, ve kterém literární kavárnya kluby nemají nouzi o publikum a na autorské čteníjsou Ostravané zváni přibližně jednou za týden.Nedávnou smrtí Jana Balabána literární scéna utrpělavelkou ztrátu. Původně měl ukázku ze svéhorománu Zeptej se táty číst sám autor, ale nakonec setohoto úkolu ujal Balabánův blízký přítel, ostravskýbásník Petr Hruška, který román připravil k vydání.Vlastně to koneckonců tak napůl autorské čteníbude. S verši Petra Hrušky se pak setkáme v pořaduSvět poezie, mezitím nás však čeká Čajovna se ZlatouHolušovou a dnes už světoznámým festivalemColours of Ostrava a hlavně operní večer!Přímý přenos tříaktové opery Leoše JanáčkaŠárka, kterou bude dirigovat Jakub Klecker, jezahajovacím představením nové operní sezonyv Divadle Antonína Dvořáka. V druhé části nabídnemeposluchačům záznam světové premiéryopery Brenpartija ostravského skladatele EdvardaSchiffauera. V prostředí Vysokých pecí Dolní oblastiVítkovic byla poprvé a zatím naposled uvedena25. května 2009 v rámci festivalu Janáčkův máj

SOUZVUKSTRANA 11a byl to zážitek vskutku nevšední. EdvardSchiffauer společně s libretistouTomášem Vůjtkem oživil typickéostravské téma „haldařů“ a „brenařů“,outsiderů ostravské společnosti20. let minulého století. Hudebníhonastudování díla se sólisty a sboremopery Národního divadla moravskoslezskéhose tehdy ujal sbormistrYurij Galatenko.Přemýšlím občas, co si tak kdočte před spaním. Co vlastně znamenátitulek Stránky na dobrou noc. Proněkoho to klidně může být hororovýpříběh, pro jiného soukromý dopis odmilé či od syna. My jsme tentokrát požádaliostravského rodáka spisovateleOtu Filipa, aby přečetl text, který napsalpro Bílou knihu a nazval jej Ostravskáelegie. Takže vlastně podruhév dnešním dni nás v závěru večera čekáautorské čtení. A komu se ještě anipřed půlnocí nebudou klížit oči únavou,tomu nabídneme Hudební fórums Ostravskou bandou.Více se do jednoho ostravskéhodne na stanici Český rozhlas 3–Vltavaopravdu nevejde. Ale ledacosz programu se nevešlo ani do tohotokrátkého článku, takže si nás, prosím,v sobotu 25. září nezapomeňte naladit.Budeme rádi.Ostrava dostala jméno podle řekyOstravice, jež město rozděluje na částmoravskou a slezskou. Základ slovaznamená rychle tekoucí řeku, ostrouvodu a tu ostrost má v sobě město dosud.Nedáte-li si pozor, bude to ránaplná krve. Kdo si však Ostravu zamiluje,jen těžko ji opouští. Český rozhlas 3–Vltava:Ostravský den, 25. 9. 2010,8.00–24.00 hod.Eva LenartováSÁZAVA,TA ŘEKADĚTSTVÍ, MLÁDÍMÉHODvě krajiny se přetahovaly o tvůrčí pozornost básníkaFrantiška Hrubína, toho „tichého extatika a mámivéhomelodika“, jak jej kdysi nazval F. X. Šalda – a to rodnáPraha, ve které Hrubín prožil většinu života, a jihočeskéTřeboňsko, kam pravidelně zajížděl na letní byt. Ale nadnimi či přesněji za nimi a skrze ně prosvítalo Posázavís obcí Lešany, zvlněná krajina Hrubínova rodu a takékrajina jeho dětství a dospívání. Fratišek Hrubín se sicenarodil 17. září 1910, tedy právě před sto lety v Praze naVinohradech, v těsném sousedství dnešní budovy Českéhorozhlasu (hledat pamětní desku na spisovatelověrodném domě, který je dnes hotelem, je však marné), alerodina se v roce 1914 přestěhovala z existenčních důvodůna chalupu matčina otce, když tatínek budoucíhobásníka musel narukovat na frontu 1. světové války, a žilatam ještě čtyři léta poté, co se v roce 1919 vrátil z bojišť.Blízká řeka Sázava, Pěnkavský jez, peřeje u KamennéhoPřívozu, matčiny rodné Lešany, otcovy sousedníBřežany, Netvořice se hřbitovem a pravidelnou poutí kolemkostela, Chleby, Obory, Běsná hora, hospoda „U Žižků“,postavy rodu, dědečkova chalupa, stůl, petrolejka,zahrada, bludné balvany v polích, starý jilm, venkovštísousedé, křesťansky prožívaný liturgický rok, umírání,rození, stesk po otci a ohroženost za první války i zadruhé, kdy bylo celé území vystěhováno pro výcvikovýprostor SS jednotek, ale také první četba (Verne, May,Němcová, Erben, lidové kalendáře) a první erotické zkušenosti.To vše intenzivně zabydlovalo Hrubínovu krajinudětství a rozechvívalo prožitek rodinné pospolitosti.A jak si povšiml literární historik Jiří Opelík: „Jakkolinení v tomto krajinném stigmatu Hrubínův osud ničímvýjimečný, u nikoho jiného neprostoupila krajina rodusamo dílo s takovou intenzitou a v návratných vlnáchtak ustavičných, a nikomu jinému se nesoustředila krajinadětství do detailů tak bodových. Hrubínovi se krajinarodu nikdy neproměnila v pouhou a statickou přírodnírekvizitu, nýbrž mu byla mnohovrstevnatým prostorem,zároveň hmotným i duchovním, kumulující několikerýčas a bezprostředně sousedící s kosmem. Hrubín neníkrajinář. Jakkoliv se jeho poezie neobejde ani na chvilkubez stálých přírodních atributů, jimiž jsou řeka, jez, louka,cikády, žulové balvany, les, vítr, nabývá svého smysluteprve s lidskými šlépějemi: teprve skrze stopy, kterétu zanechali předkové i které zanechají potomci.“František Hrubín zemřel 1. března 1971. Když bylo pár dní později pohřbíván na pražském Vyšehradě,teskně se nad hřbitovem nesl zvuk křídlovky, na kterouhrál básníkův přítel z Lešan. A na hrob mu příbuzní vložiliomletý žulový buližník, vejcovitý kámen ze dna peřejíjeho milované i mýtické Sázavy, kterou tak sugestivnědovedl evokovat: „Objímám rukama kámen na dněpeřejí, proud s ním nehne, a nechávám se neviditelnýmidlaněmi vodních víl pleskati do zad, do paží, do lýtek.Pak se kamene pouštím, proud mě strhuje a tlačí břichemk velrybí skále. Drápu se na ni, shazuji údery ze zad, sestehen a nakonec se jim vytrhnu chodidlem. Nikdo, kromještěrek, neumí přilnouti břichem a prsy k rozpálenémubalvanu jako my, lešanští školáci. Je to rozkoš – docelanahý prudce oddychovat a náležitě se zaměstnávat jentím. Protější skalnatá stráň, tu a tam s akátem nebo pokroucenouborovkou, strmí rovnou do vody se zlatýmpískem a odděluje nás od kraje za řekou. Skály a kamenyvystrkují z proudů a peřejí hlavy jako průvod obrů,kteří se z pod země protlačili k slunci jen čelem a temenem.Nemohu od nich odtrhnout oči: nikdy se nezastaví,jdou a jdou proti proudu a od úst pod vodou kypí navrchchladný zlatozelený var.“Rozhlasový hrubínovský souzvuk (19. 9.) se i protojmenuje „Sázava, ta řeka dětství, mládí mého“. Miloš Doležal

OSOBNOSTSTRANA 12K ŽIVOTNÍMU JUBILEU SONI ČERVENÉVE ZNAMENÍ HUDBY A SLOVAZ rodinné tradice dostala Soňa Červenádo vínku všestrannou múzickouvýbavu. Pradědeček Václav FrantišekČervený byl světově proslulým vynálezcema výrobcem žesťových nástrojů,otec JUDr. Jiří Červený byl zakladatelema autorem Červené sedmy.V oblouku od vojenských hudeb pokabaret se klene divadlo, opera, koncertnízpěv i melodram – a právě tytožánry doplnila pravnučka a dcera dorodinných tradic v míře vrchovaté.Směr k opeře byl zřejmý již oddětských let díky nadšení pro Carmenv pražském Národním divadle. Pečlivépěvecké i herecké školení a ovšemrodinné zázemí připravily cesty mnohemšířeji, než umožňovala otevřítdoba okupace, v níž trpěli oba rodiče,byť každý zvlášť. Změna režimupo osvobození pak stíhala všechnyčleny rodiny neméně krutě. Pomyšlenína operu se rozplývalo. Existenčnízáchranu přinesla Soně Červené osudovánáhoda v muzikálu – v Divotvornémhrnci, pro který ji angažovali JiříVoskovec a Jan Werich. S druhýmz nich stála na jevišti více než třistakrát,postoupila do dalších inscenacíi s Oldřichem Novým a Vlastou Burianem,ale nebyl to její svět. Politickynepřátelská Praha jí sice dovolila hrát,ale ne cestu za životním snem na operníscénu.Naději nabídla roku 1952 siceskromně, ale přece opera v Brně. DirigentiBřetislav Bakala a BohumírLiška získali v Soně Červené mimořádněnadanou, vzdělanou a pracovitouumělkyni. Brzy přinesla skvěléovoce i spolupráce s klavíristkouMarií Knotkovou: výrazné vavřínyz pěveckých soutěží v Praze a Varšavěnebylo možno přehlédnout. Zpět doPrahy Soňu Červenou zvali dirigentiBrock, Jiráček, Smetáček a Ančerl.Ozval se Supraphon a dokonce i Národnídivadlo: s Cherubínem hostovalave Stavovském divadle šestadvacetkrát!Rolí na angažmá byla Carmen veSmetanově divadle. Ale politická zášťtrvala. Vstup na první operní scénu jíbyl zakázán. Když v Brně excelovalav titulní úloze Růžového kavalíra,zvěděla o jejích kvalitách i Státní operapod lipami v Berlíně. Následovalopozvání. Rozhodnutí po úspěchu pohostinskéKončakovny už bylo jedinémožné: dál zpívat, a proto odejíti z Brna.Ve východním Berlíně ztvárnilaPoppaeu, Dalindu a Orfea, ale takéCherubína, Olgu, Erdu a řadu dalších.Spolupracovala s dirigenty Konwitschnym,Masurem a Scherchenem,s režiséry Berghausovou a Felsensteinem.Natáčela operní inscenace protelevizi – Figarovu svatbu, Pikovoudámu, Madame Butterfly a Perníkovouchaloupku. Hostovala v Drážďanech,Londýně, Darmstadtu, Lipsku,Kolíně nad Rýnem, Bruselu, poprvév Bayreuthu i znovu v Praze. Jako druháčeská pěvkyně po Emě Destinnovébyla obsazena do titulní role v gramofonovénahrávce Carmen. V katalozíchzůstala dodnes.Její píli, vysokou profesionalitua všestrannost ocenil Východní Berlínna jaře 1961 titulem komorní pěvkyně.Svět se jí otevíral, ale zároveň zavíral.Proti nabídkám a pozváním stály zlovolnéschválnosti československýchúřadů. Pozvání od Herberta von Karajanana festival do Salcburku na léto1961 se osudově střetlo s postavenímberlínské zdi. Karajan Soně Červenéihned nabídl angažmá ve Státní opeřeve Vídni, ale ona ještě váhala. Vázal jipocit odpovědnosti k berlínským kolegům.Půlrok pod zataženými mračnyvšak stačil. Berlínskou zdí prošlav poslední možný den. Bez zavazadel.Jen s dvěma hlasivkami a s odhodlánímnedat si vzít svobodu zpívat.První záblesk nového života za nípronikl do utečeneckého tábora v ZápadnímBerlíně v podobě nabídkyokamžitého nástupu do západoberlínskéDeutsche Oper. Zpívala Ulriku,Amneris a Carmen, první odlet mířildo Teatro La Fenice v Benátkách. Svoustrhující kreaci Carmen postupněpředstavila také ve Štýrském Hradci,

OSOBNOSTSTRANA 13Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurtu,Bernu, Hagenu, Münsteru, Oldenburgu,Norimberku, Mohuči, Trevíru,Augsburgu, Essenu a Stuttgartu– a slavila s ní fenomenální úspěch.Slovy kritiky v Süddeutsche Zeitung(5. 7. 1962) po hostování v Mnichově:„Na všech německých operních jevištíchžádaná Carmen Soňa Červenápřekvapila již prvními tóny. Pravý alt,temně zabarvený, hluboký, mohutný,bez násilností dolů šroubovanéhomezzosopránu. Svého témbru užíváneobyčejně inteligentně i jako prostředkuk charakterizaci. Její Carmenje tragická postava, fatalistka Érotova(ne laciného sexu!), femme fatale velkéhoformátu. Její role je založena natriumfu svobody ve smrti. Tato Carmennejen že četla Nietscheho, onamu dokonce porozuměla: v této osudovébytosti není ani gram sentimentality,je tu znát škola intelektuálníchrežisérů Felsensteina a Sellnera. Jsouokamžiky, které zapíší Soňu Červenoudo divadelních dějin Carmen.“Jako Carmen se rozloučila s Vídnía jako Carmen vstoupila koncemléta 1962 na zaoceánské scény v SanFrancisku. Její Don José zde byl Mariodel Monaco. Angažmá v USA, kterése prolínalo se závazky v Evropě kolemnové domovské scény, jíž se stalFrankfurt, se dlouhodobě vracelo, podobnějako pozvání do Bayreuthu. Dálspolupracovala s Wielandem Wagnerema s dirigenty Knappertsbuschem,Böhmem a Boulezem. Cestovní mapajejích vystoupení obsáhla festivalyv Glyndebourne, Edinburku, Wexfordua Vídni, návraty do Barcelonya Lisabonu, Palermo, Řím i Miláno,Amsterdam i Ženevu a za oceánemLos Angeles, Seattle a Chicago. JménoSoni Červené, zapovězené v její vlasti,stanulo v jedné řadě vedle jmen TeresyBerganzové, Jamese Kinga, RenatyTebaldiové, Nikolaje Gjaurova,Birgit Nilssonové, Plácida Domingaa Anji Silji. Spolupracovala s dirigentyMatačićem, Swarowskym, vonDohnányim, Pr trem, Mackerrasem,Kubelíkem a znovu s Neumannem.Na scénách a pódiích západního světase potkala i s Rudolfem Firkušným,Evaldem Schormem a BohumilemGregorem, s Ludmilou Dvořákovou,Naděždou Kniplovou a GabrielouBeňačkovou.Svobodný svět jí otevřel i svobodupro další osudové rozhodnutí: po156 reprízách opustit Carmen, nevracetse k Verdimu a Puccinimu, alevyslyšet touhu srdce po nejbytostnějšímspojení slova s hudbou v tvorbědvacátého století, jak ji cítili Mahler,Strauss, Stravinskij, Prokofjev, Berg,Ligeti, Nono, Henze ale předevšímJanáček. Služba Janáčkovi neznamenalajen Zefku, Stařenku Buryjovkua Kabanichu, ale také pečlivé studiumčeské výslovnosti s kolegy a překladydalších Janáčkových děl do různýchjazyků, včetně Věci Makropulos provídeňskou Universal Edition.Soňa Červená, Petr Eben, Jan Soumar (1957)Za vynikající výkony a dlouholetoureprezentaci, zejména za Klytaimnestrua Hraběnku Geschwitzovou,byla Soňa Červená ve Frankfurtu podruhévyznamenána titulem komornípěvkyně. Dosáhla vrcholu. Uměla vše,dokonce osvědčila i ono největší umění– ve slávě odejít z operní scény.Neodešla ale z jeviště: po uzavřeníoperní dráhy přijala v létě 1989nabídku prestižního činoherního divadlaThalia v Hamburku. Svůj uměleckýoblouk tím nasměrovala opětk hudebnímu divadlu, kde nyní udávalitón skladatelé Tom Waits a LouReed a režisér Robert Wilson. Nováhostování obsáhla New York, Rio deJaneiro, Hongkong a Sydney.Do rodné Prahy se Soňa Červenávrátila až v půli svobodných devadesátýchlet k vydání knižní autobiografieStýskání zakázáno a knihy o svém pradědečkovi,Můjváclav. Osud jí dopřálnávrat také na scénu: pro město svýchrodových kořenů Hradec Králové nastudovalačinoherní titulní postavuv Návštěvě staré dámy a soubor tímdovedla k hostování v Praze a v Paříži.Díky Robertu Wilsonovi vytvořila propražské Národní divadlo alegorickoupostavu v Janáčkově opeře Osud. Novéoperně-melodramatické postavy pro nizkomponovali Tomáš Hanzlík v opeřeSlzy Alexandra Velikého a Aleš Březinav komorní opeře-procesu Zítra sebude... Roku 2005 byla vyznamenánaCenou Thálie a za rok 2008 Cenou AlfredaRadoka za nejlepší ženský hereckývýkon roku. Vytříbený smysl proslovo a hudbu dovedl Soňu Červenouk melodramu, s nímž stanula konečněi na scéně Národního divadla a znovupřed Českou filharmonií.Impozantní oblouk umělecké dráhypokračuje v nových projektech bezohledu na leta a na 5 200 vystoupenína prknech, která znamenají svět. Jan Králík Český rozhlas 3–Vltava: Opernívečer se Soňou Červenou. GeorgeBizet: Carmen, 11. 9. od 19.30 hod.FOTO — ARCHIV

SCHŮZKY S LITERATUROUSTRANA 14NELÍTOSTNÝ POLEMIKWillem FrederikHERMANSFOTO — ARCHIVW. F. HermansKdyž v únoru 2010 vyšel v nakladatelství Host románnizozemského spisovatele W. F. HermanseTemná komora Damoklova, vyvolalo to celou řaduotázek: proč vychází román z roku 1958, jehož autorzemřel v roce 1995, právě teď? Nebo až teď? Proč odautora, který je – vedle Harryho Mulische a GerardaReveho – označován za jednoho z „velké trojky“ nizozemskéliteratury dvacátého století, česky dosudnic nevyšlo? České vydání přitom provází esej MilanaKundery z listu Le Monde, kterým před třemi letyHermanse objevil pro francouzské čtenáře. V nadšenýchrecenzích v českém tisku se objevily asociaces Günterem Grassem či Thomasem Bernhardem. Všetedy nasvědčuje tomu, že opožděné české vydáníje splátka dluhu. Ani ne tak z české strany (i kdyžcharakter Hermansovy tvorby by u nás zřejmě v doběsvého vzniku narážel na odpor cenzury), jako zestrany autora: Hermans totiž vydávání svých knihv zemích sovětského bloku zakazoval. Měl ale složitýpostoj k překladům obecně a po jeho smrti nato zdlouhavým jednáním navázali i jeho dědicové.S mírnou nadsázkou lze říct, že každý překlad Hermanseje potřeba vyvzdorovat. Čeští čtenáři to ocenilia během dvou měsíců se kniha dočkala dotisku,což je u nizozemského autora zcela výjimečné.Temná komora Damoklova řeší na pozadí odbojeza druhé světové války otázku, nakolik je možnéinterpretovat minulost, kde jsou hranice mezi odbojema zločinem, ale hlavně probírá Hermansovoklíčové téma: lidskou bezradnost tváří v tvář okolnímusvětu, neschopnost správně odhadnout situaciči reakce ostatních lidí. To se objevuje i v románu Užnikdy spánek z roku 1966, který vyjde i česky. Autortentokrát líčí očima pětadvacetiletého studenta Alfredageologickou výpravu do norské části Laponskaza meteority, při které ale – jak už to bývá – najdevypravěč hlavně sám sebe. Nebo ne tak docela?Hermans šťastný konec neuznává, ale přesto jehoknihy působí jaksi útěšně, protože všechny ty důvěrněznámé životní nezdary a zklamané naděje náspředevším přesvědčují o tom, že v tom – lapidárněřečeno – nelítáme sami. Ke čtenářskému požitku významněpřispívá i autorův suchý humor.„Nenechat se podvést, vyvinutý cit pro rozčarování,odpor k nesmyslům,“ charakterizuje v jednomrozhovoru Hermans svůj základní životní postoj.Tím se mnohé v jeho jednání vysvětluje. Nicnepřijímá nekriticky, snaží se vytvořit si na všechnovlastní, vyhraněný názor. Ten pak ale obhajuje vášnivě,je nelítostný polemik, protivníky deptá sžíravýmsarkasmem. Nepůvodnost ho dráždí. Jeho terčemjsou epigoni předválečných literárních kritikůter Braaka a du Perrona, kteří v poválečných letechkonzervovali přežitý přístup k literatuře (eseje vydalpod dvojznačným titulem Mandaríni/mandarinkyv kyselině sírové). V takzvané „Weinrebově aféře“ sepo léta zasazoval o demaskování podvodníka, kterývystupoval jako zachránce Židů před deportací.Dějiny daly Hermansovi za pravdu, ale přátele sisvým zásadovým postojem samozřejmě nenadělal.V pozdějším věku u něj převážila celková zahořklosta jeho pronikavý pohled se tím zamlžil.Hermans v sobě slučoval literární sklony s přírodovědnýmzaložením. Studium fyzikální geografiemusel za války přerušit. V prvních poválečnýchletech se pokusil stát spisovatelem z povolání. Ažv 50. letech dostudoval a začal budovat akademickoukariéru na univerzitě v severonizozemskémGroningenu. Tento návrat k zajištěnému životu akademikaproběhl souběžně se sňatkem a založenímrodiny. Bývalí studenti vzpomínají na docenta, kterýs kamenným obličejem a bez jediného pohledudo posluchárny došel ke katedře a rychle odpřednášelsvůj text, jen aby měl utrpení z veřejného vystoupeníco nejdříve za sebou. V pátek nasedl hnedpo přednášce do svého oslnivě bílého sportovníhovozu Morgan a jel dvě stě čtyřicet kilometrů do Amsterodamu,aby si – sám nebo v úzkém kruhu přátel– poseděl v kavárně hotelu Américain. Jeho uzavřenosta určitá společenská neobratnost vedla napřelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době studentskýchbouří a univerzitních reforem, neodvratněke konfliktu. Protože byl tou dobou už úspěšnýspisovatel, vznikly pochybnosti o jeho pracovnímnasazení v rámci univerzity. Tak se Hermans po padesátce,s citelnými následky pro výši penze, přecejen dal zcela na literární dráhu a v roce 1973, celkověznechucený z atmosféry v Nizozemsku, přesídlildo Paříže. Kontakty s nizozemským prostředím alenepřerušil. Psal sloupky pro amsterodamský deníkHet Parool, zajížděl do Nizozemska na různé literárníakce či televizní vystoupení. Poslední čtyřiroky života strávil se ženou v Bruselu, kde byli blížsynovi a jeho rodině žijící u Amsterodamu. V Nizozemskutaké zemřel – v dubnu 1995 ve fakultnínemocnici v Utrechtu, kam ho převezli z Belgie naoperaci. Diagnóza zněla: rakovina plic. Magda de Bruin Hüblová

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍSTRANA 15JEAN SANTEUILProustovo prvníHLEDÁNÍZTRACE-NÉHOČASU„Smím nazývat tuto knihu románem?Je to, možná, méně a na druhé straněmnohem víc sama tresť mého života,sklizená bez sebemenší příměsive chvílích, kdy vyvěral z trhliny.Tato kniha nebyla nikdy napsána, bylaopravdu sklizena. A neomlouvámtím své lenošení. Mohl jsem ji ochraňovatpřed bouřemi, kypřit její půdu,vystavovat ji slunci, a snad mohu říci,i lépe vymezit svůj život. Pohled napřírodu, smutek, paprsky, jež na náschvílemi utkvěly a zatřpytily se, anižbychom je kdysi sami rozsvítili, mnena okamžik vyprostily ze zajetí zrcadelmondénní společnosti...“(Marcel Proust v úvodu k textuJean Santeuil)Na začátku byl nevídaný objev: když sedmadvacetlet po smrti Marcela Prousta,v roce 1949, francouzský spisovatel,esejista, historik a publicista AndréMaurois psal esej Hledání MarcelaProusta, ukázala mu Proustova neteř,paní Mante-Proustová, četné strýcovyzápisníky a sešity, v nichž užaslý Mauroisnašel fragmenty pradávných verzí textuHledání ztraceného času, napsanéovšem ve třetí osobě. Později dostalMaurois – na žádost literárního vědceBernarda de Fallois, který psal o Proustovidisertační práci – k dispozici dalšíchsedmdesát sešitů i několik krabic plnýchvolných, často potrhaných listů, kteréProust kdysi dávno navždy odložil. Díkyobrovské a pečlivé práci Bernarda deFallois vznikla zrekonstruovaná podobatextu, jemuž byl dán titul Jean Santeuila který byl původně prvním náběhemk Proustovu životnímu dílu a zároveňk jednomu z největších děl modernísvětové literatury, románovému cykluHledání ztraceného času. Román JeanSanteuil vyšel poprvé roku 1952, tedytřicet let po Proustově smrti, a okamžitěvyvolal senzaci v literárním světě: vždyťtento text dával nahlédnout do procesuzrodu Hledání ztraceného času. MarcelProust na rozsáhlém, byť fragmentárnímtextu Jean Santeuil pracoval zhrubav letech 1895–1899 a poté jej definitivněodložil. Monumentální Hledání ztracenéhočasu vznikalo v letech 1909–1922a svým složitým procesem evokace minulosti,autobiografických reminiscencía zachycených bezděčných vzpomínekuvolňovaných drobnými náhodnýmipodněty a asociacemi vlastně přenášelolidský osud do podoby literárního díla.Jean Santeuil vede přímo k Hledáníztraceného času, a přesto je úplnějiný. Nedokončený a odložený románje mnohem deníkovější, od konkrétníchzážitků vede vždy krátká cesta k jejichzaznamenání, zážitky neprocházejí tavicímkotlíkem imaginace, některé osobyse jen mihnou a hned zase zmizí... Řadaimpresionisticky laděných pasáží másvým charakterem blízko k souborubásní v próze Les plaisirs et les jours(Radovánky a dny, 1896).Jean Santeuil je na rozdíl od Hledáníztraceného času psán ve třetíosobě, ale autorský subjekt do textuobčas vstupuje obecnějšími úvahamiči odbočkami. Tento tisícistránkovýpokus o román svému pisateli přerostlpřes hlavu: pokus o zachycení životamladého muže konce 19. století zůstaltorzem, fragmentárním monumentemstojícím na cestě k jednomu z velkýchděl literatury 20. století.Hlavní postava textu Jean Santeuilje mladý muž pohybující se v mondénníPaříži i ve venkovském prostředí (z Illiersse v Hledání stane Combray) severníFrancie. Seznámíme se s Jeanovýmirodiči a s prostředím jeho dětství, putujemes ním do pařížské střední školy,čteme o setkání s fascinující postavouprofesora filozofie pana Beuliera, o pobytechv městečku Illiers, na bretaňsképláži Beg-Meil a na zámku v Réveillonu.Významnou epizodou je Jeanovo sledovánísoudního procesu s kapitánemDreyfusem a jeho úvahy na etická témataspjatá s touto aférou.Co Jeanu Santeuilovi scházelo k tomu,aby se z něho stala dokončenákniha? Jeho autor patrně zvolil příliš malýodstup od své látky: autobiografičnostzahltila jeho optiku a nedovolila mu poodstoupita rozhlédnout se po struktuřecelku, rozmáchnout se k širšímu pohledua vstoupit na tenký led fikce... Ano, JeanSanteuil zůstal stát v půli cesty, ale dílo,které stojí v půli cesty k Hledání ztracenéhočasu určitě stojí za pozornost! Český rozhlas 3–Vltava:od 29. 9. 2010 do 9. 10. 2010Petr Turek„Když se z našeho vědomí vytrácísamotné tělo milované ženy,jakmile v něm naše city už nenacházejíto oslňující kouzlo, kterépro nás měla, jak by mohlo býtuchováno v achátové kuličce,v dopise nebo stužce? Žijemeobráceni k budoucnosti, a zdá-lise, že nacházíme tutéž líbeznostv něčem, co okouzlilo naši minulost,je to proto, že ta minulost jepro nás dosud živá.“(Marcel Proust, Jean Santeuil,oddíl O lásce)

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍSTRANA 16JOSEPH O’CONNORHVĚZDAMOŘÍHladomor je božím trestem pro zahálčivou,nevděčnou a vzpurnou zemi a její líný a nesamostatnýlid. Irové jsou poznamenáni toutoranou Boží prozřetelnosti.Charles Trevelyan, britský správce státní pokladny, 1847(v roce 1848 pasován na rytíře za organizaci pomoci oblastempostiženým hladomorem).Prozřetelnost seslala na Irsko plíseň brambor,avšak velký hladomor způsobila Anglie…Máme již dost licoměrných řečí těch, kteří námtvrdí, že nesmíme dávat vinu britskému obyvatelstvuza zločiny jeho vládců vůči Irsku. MyBritům vinu dáváme.James Connolly, jeden z vůdců Velikonočního povstáníproti britské nadvládě, 1916.V 19. století bylo Irsko jako součást Velké Británienešťastnou zemí. Půda zeleného ostrova patřila zetří čtvrtin anglickým protestantským vlastníkůmpůdy, kteří ji nechávali obdělávat irskými katolickýmipachtýři. Situace těchto nájemných rolníkůbyla bídná. Jejich parcely byly malé a pachtovnétak vysoké, že stěží uživili své rodiny. Ke zlepšenísituace chyběl rolníkům kapitál a majitelům pozemkůzase zájem. Z Irů se tak stávali apatičtí lidé,z mužů agresivní pijáci, ženy byly lhostejné a špinavé,děti neduživé.Irské zemědělství bylo z velké části závislé najediné plodině, na bramborách. Na podzim roku1845 se již nedalo přehlédnout, že Irsko stojí předhladomorem. Noviny psaly o dramatickém poklesuúrody. Zpravidla se mluví o potravinové krizi tehdy,když výpadek úrody činí 50 % – v Irsku ale tehdyshnilo 90 % veškerých brambor!Vzniklou situaci projednával i parlament veWestminsteru. Premiér Robert Peel inicioval nouzovýprogram pod vedením sira Charlese Trevelyana.Za částku 185 000 liber šterlinků byla nakoupenakukuřice a oves, zřízeny sklady potravin a vydáványpotraviny za tržní ceny (v žádném případě nebezplatně). To pomohlo zmírnit hladomor a zastavitobávanou explozi cen potravin.V samotném vládním kabinetu v Londýně probíhalyokolo této pomoci spory. Pokusy o zjednodušenídovozu obilí do postižených oblastí vzbudilyhněv u anglických pěstitelů obilí, vláda se rozštěpilaa Peel nabídl svou rezignaci. V srpnu 1846 došlo kezměně vlády, nová liberální vláda whigů pod vedenímpremiéra lorda Johna Russela však odmítla zásahydo volného trhu a chtěla zabránit tomu, aby se„Irové trvale spoléhali na pomoc anglické vlády“.Také následující rok 1846 byl pro Irsko katastrofou.Záplavové deště zatopily zemi, bramborovýmor znovu udeřil a skoro celá úroda byla zničena.Bohatí majitelé pozemků již dávno Irsko opustilia chudí nájemci neměli prostředky. Nezaměstnanísi mohli vydělat na to nejnutnější ve veřejnýchpracovních programech. Pachtýři obhospodařujícívíce než jednu čtvrtinu akru (asi 1000 m 2 ) všakbyli z těchto příjmů vyloučeni. Museli prodat svoumalou úrodu obilí, aby mohli zaplatit pachtovné,protože pachtýř, který neplatil, musel svoji parceluneprodleně opustit a ztratil tak i svůj skromnýdomov. Tak bylo roku 1846 na vrcholu hladomoruvyvezeno z Irska mnoho tisíc tun obilí. Když chtěliIrové export obilí zastavit, rozhodl zapřísáhlý zastáncevolného obchodu sir Trevelyan, že zákaz vývozunepřichází v úvahu, protože jedině volný obchodje správná cesta.Joseph O’Connor, rodák z Dublinu, bratr zpěvačky Sinéad,úspěšný autor řady románů, povídek a divadelníchher, není v Česku neznám. V roce 2004 zde vyšelromán Yeats je mrtev, na kterém se podílelo 15 irskýchspisovatelů. Joseph byl jedním z nich a navíc editorem.V roce 2008 při příležitosti vydání jeho knihy Hvězdamoří přijel na pozvání nakladatelství Mladá fronta doPrahy. Joseph O’Connor se narodil v roce 1963. VystudovalUniversity College, Dublin a krátce studoval naOxfordu. Pracoval jako novinář v Nicaragui, posléze seživil jako scénárista a nakonec jako spisovatel. Obdrželřadu prestižních literárních cen. První knihu Cowboysand Indians vydal v roce 1991. Zatím jeho asi nejznámějšíkniha Hvězda moří byla přeložena do 26 jazykůa v současné době se připravuje její zfi lmování. Nedílnousoučástí O’Connorova díla je publicistika. V polovinědavadesátých let vydal pozoruhodnou sbírku esejůnazvanou Sladká svoboda: cestování po irské Americe,v níž zachycuje svou cestu po Spojených státech,kde navštívil celkem devět Dublinů, tedy americkýchměst pojmenovaných po irském hlavním městě. Jaknázev napovídá, O’Connor se věnuje osudům irskýchemigrantů a prolínání vlivů americké a irské kultury.Touto knihou jako by si autor připravoval materiál provydání Hvezdy moří. Děj tohoto románu se odehráváv 19. století, v době masivní emigrace za irského hladomoru.Je to velmi temná kniha, vyprávějící osudyněkolika postav odsouzených k tragickému konci. JosephO’Connor v jedné ze svých postav tematizuje samotnýfenomén irského vypravěčského nadání, hraje sipostmoderní literární hru s možnou inspirací CharleseDickense v obraze zločineckého Londýna, komponujeromán jako příběh se záhadou, k jejímuž rozřešeníse pozorný čtenář dostane až na samém konci. V textupoužívá mnoho citací z tisku, korespondence, pamfl etůa dalších dokumentů. To, co se jeví jako ušlechtilé, sev příští kapitole ukáže jako ďábelské, a něco zlotřiléhopomůže dobré věci.O’Connorova Hvězda moří se čte jedním dechem,i když snadné čtení to není, už pro své truchlivé téma.Ke kapitole britských dějin a k pochopení irského úděluvšak nabízí českým čtenářům (a posluchačům ) strhujícívyprávění. Český rozhlas 3–Vltava:Četba na pokračování29. 10.–12. 11. 2010 (Britský rok)Alena Zemančíková

ROZHLASOVÁ HRASTRANA 17MÉ NEJMILOVANĚJŠÍDRAMA, DÍTĚ MÉNEJVĚTŠÍ BOLESTI(K UVEDENÍ HRYA. STRINDBERGA HRA SNŮ)13. prosince 1894 uvedlo pařížské divadloThé tre de l’Oeuvre hru švédskéhodramatika Augusta StrindbergaOtec. Hra napsaná v duchu tehdy divadluvládnoucímu naturalismu bylapřijata víc než dobře. Konečně mohlbýt Strindberg spokojen, konečněúspěch, konečně v Paříži. Paradoxněprávě v této chvíli se autor Slečny Julieobrací k divadlu a ostatně i umění zády.Nastává snad nejtěžší období jehoživota, které se později, podle jednohoz jeho děl, bude nazývat případněInferno. Pro několik příštích let se budeStrindberg velmi svérázným (mírněřečeno amatérským) způsobem věnovatpřírodním vědám ale také okultismua alchymii.K literatuře se vrací pomalu, nejprvepracemi psanými ve francouzštině.Teprve když se mu, jak sám říká, „dostanemilosti psát pro divadlo“, vrátíse i k dramatické tvorbě. O tom, co všev období své krize Strindberg zažil, panujemnoho dohadů. Jisté je, že z ní vyšeljako jiný člověk. Dokládá to i věta,kterou provází svou hru Do Damaškuv dopise svému nakladateli: „Zde jehra, o jejíž hodnotě nemám ani tušení.Pokud Vám bude připadat dobrá, předejteji divadlu.“ Jaký rozdíl proti sebevědomémumanifestu, který provázelSlečnu Julii v roce 1888.„Autor se ve Hře snů, navazujícína jeho předešlou snovou hru DoDamašku, pokusil napodobit nesourodou,ale zdánlivě logickou formusnu. Všechno se může stát, všechnoje možné a pravděpodobné. Čas a místoneexistují, fantazie přede a tká nabezvýznamném podkladě skutečnostinové vzory: směsici vzpomínek, prožitků,nespoutaných nápadů, absurdita improvizací.Osoby se štěpí, zdvojují (v původnímvydání neexistuje seznamosob – pozn. red.) zdvojnásobují, mizí,zhušťují, rozplývají, sdružují. Nadvšemi vědomími však stojí jedno jediné,snílkovo – neexistuje totiž žádnétajemství, žádná nedůslednost, žádnéskrupule, žádný zákon. Snílek nesoudíani nevysvobozuje, pouze vypráví,a jelikož sen je většinou bolestnýa jen málokdy radostný, vine se celýmrozkymáceným vyprávěním tesknýtón a soucit se vším živým. Spánekosvoboditel, přináší často utrpení, alekdyž muka dosáhnou vrcholu, dostavíse probuzení, jež trpícího smíří seskutečností, byť by byla sebetrýznivější– v tom okamžiku je ve srovnánís mučivým snem přímo požitkem.“To jsou slova, která Strindbergvepsal do úvodu „své nejmilovanějšíhry“ v roce 1901. Tematicky a částečněi formálně navazuje na předchozítřídílný opus Do Damašku. Také zdejde o cestu labyrintem světa. Vypravíse na ní Indrova dcera. Logika snu jiumožňuje volně putovat místy i časema prožívat v metaforických zkratkáchzákladní lidské situace.Hra, kde jedna situace volně prolínádo druhé, kde postavy proměňujísvou identitu, kde se lípa měníve věšák a zámek rozkvete je jistě výzvoupro divadelní, myšleno scénickéuvedení. Zároveň ale je to hra, kteráje o zvucích, již svou představou božskéhoucha, které zachycuje stížnostia modlitby lidí. Jak ve své studii Strindbergovapostinfernální dramatickátvorba píše Hans – Göran Ekman: „Hraje plná neúplných dialogů. Postavy vysílajísdělení, nouzová volání, a doufají,že jimi dosáhnou nějakého neviditelnéhoposluchače.“Hru snů psal Strindberg pro svouženu (celkem byl Strindberg ženatý třikrát,měl pět manželských dětí), mladičkounorskou herečku Harriet Bossovou.Zrovna se k němu, načas, vrátilaa Stridberg ji obdaroval postavouDcery boha Indry. Pravděpodobně většíradost jí udělal o něco později hlavnírolí ve hře Královna Kristina, kterážtorole se stala jednou z nejzajímavějšícha hlavně herečkami nevyhlíženějšíchpostav světového repertoáru. Strindbergbývá občas nazýván nepřítelemžen. Snad to nebylo jen jeho okamžitýmstavem, ale v obou těchto hráchnahlíží na mužský svět velmi kriticky.K. Dušková, J. Stryková, M. EtzlerHra poprvé vyšla v roce 1902, alena jeviště se dostala až v roce 1907 –ve stockholmském Švédském divadles Harriet Bossovou v hlavní roli. Dvakrátse k této hře vrátil slavný Max Reihardt.U nás měla premiéru v roce 1936v Zemském divadle v Brně v režii KarlaMeinharda. Hra snů, ostatně jako většíčást Strindbergovi tvorby (s naprostouvýjimkou Slečny Julie a Tance smrti)nepatří k nejuváděnějším číslům světovýchjevišť, avšak vliv Strindbergacítíme v dílech O’Neilla, Williamse,Albeeho. Jeho komorní hry napsanéprávě v tomto období jsou považoványza předchůdkyně děl anglickéhoa francouzského divadla absurdity.Hru snů pro rozhlas upravil JanVedral, inscenaci nastudovala režisérkaKateřina Dušková. V početnémhereckém obsazení najdete napříkladJanu Strykovou, Miroslava. Etzlera,Martina Fingera, Jaroslava AchabaHaidlera, Marii Málkovou, Lucii Vondráčkovou,Karla Pospíšila a NorbertaLichého. Hudbu pro inscenaci složilPetr Kofroň, mistrem zvuku byl TomášGsöllhofer. Premiéru vysílá Českýrozhlas 3 – Vltava v sobotu 9. říjnave 14 hodin. Martin VelíšekFOTO — ARCHIV

KLUB ROZHLASOVÉ HRYSTRANA 18TÝDENSLOVENSKÉKULTURYIvan KadlečíkOSUDYIVANA KADLEČÍKA,SPISOVATELEA VARHANÍKANarodil se 8. dubna 1938 v Modrev rodině evangelického faráře. Vystudovalslovenštinu na Filozofickéfakultě Univerzity Komenskéhov Bratislavě, začal pracovat jako archivářa v 60. letech 20. století jakonovinář v kulturně společenskýchperiodikách. Za své kulturně-politicképostoje byl po roce 1968 vyhozenz redakce literárního čtrnáctideníkuMatičné čítanie, vyloučen ze Svazuslovenských spisovatelů a vyobcovánz kulturního dění na Slovensku.V té době se usadil v Pukanci, kdepracoval nejprve jako vedoucí knihkupectví,v letech 1982 až 1990 jakovarhaník v místním kostele. Od roku1990 je vědeckým pracovníkem Literárněvědnéhoústavu Slovenské akademievěd v Bratislavě.Svoji literární dráhu začal jakokritik a esejista, esejistickou povahumají Reči v nížinách, Tváre a oslovenia,Rapsódie a miniatúry. Po roce1989 vyšla autobiografická prózaVlastný horoskop a další esejistickésoubory Epištoly a Hlavolamy. V knizeTaroky si Kadlečík pohrává s pravidlykaretní tarokové hry, Poco rubatoje souborem korespondence s LudvíkemVaculíkem, Srdce sa volá je sbírkabásní – a to nejsou zdaleka všechnyKadlečíkovy literární práce. Patří mezifilozofující spisovatele, důležitá jepro něj slovenština jako téměř hudebnízáznam, historické vzdělání, vědomídějinných souvislostí. A čím dálvíc ho v literatuře zajímá autentičnost,dokumentární přístup, prožitá, nikolifabulovaná realita.Básník Jan Vladislav o tvorbě IvanaKadlečíka napsal do časopisu Listy:„Důležitým jednotícím živlem Kadlečíkovýchpróz je jejich konkrétnost.Všechny vycházejí z živého, stále obnovovanéhokontaktu se skutečností,tou nejprostší a nejskromnější, každodennískutečností, v níž žije, ať už mápodobu půdy, kterou přerývá, stromů,které vysazuje nebo kácí, včel, o kterése stará, rodiny, zejména dětí, kterévodí ke křtu nebo na pohřby, ale takévšech známých a neznámých předků,kteří představují jeho kořeny, jehofyzický i duchovní rod, jeho osobníi nadosobní tradici, jež se v jeho případěvyznačuje navíc osobitými rysyslovenského evangelictví. A právětak konkrétní je Kadlečíkův kontakts duchovním světem, s knihou, jejímžsymbolem jsou staré rodinné kancionály,nebo s hudbou, kterou doslovaztělesňují varhany, o nichž dovede nejense zanícením mluvit, ale také na něhrát a dokonce je ladit a opravovat.O tom všem mluví jeho prózy, věcně,prostě, samozřejmě, s bezpečnou znalostívěci, ale také netajeným zanícením.Právě to, tato věcnost i to zanícení,tvoří u Kadlečíka pevné pouto mezijedincem a kosmem. Kadlečíkovy knihypatří k těm, které člověku naznačují,že lze být v tomto světě doma.“I on ovšem ví o věcech, které námv tom brání. Jednou z nich je nepochybněstále větší nadvláda slova nadskutečností. Je to jev, ke kterému sespisovatel vrací stále znovu – a zcelaprávem: jde totiž o jeden z nejaktuálnějšíchproblémů dnešního života,zejména života v zemi, kde autor žije.Orwell pro to vynalezl neologismus

KLUB ROZHLASOVÉ HRYSTRANA 19Pavel Hrúznewspeak, Francouzi tomu říkají – prýpod vlivem polštiny – langue de bois,tedy dřevěný, nebo snad lépe dubový jazyk,Czesław Miłosz to v podtitulu svéeseje Zotročená myšlenka nazval logokracie,Ivan Kadlečík to pojmenovalmetajazyk. A hned názorně vysvětluje,co tím myslí: „Jako primitivní kmenyvystačíme, zdá se, málem s desíti nebodvaceti slovy. Diskutér v rozhlase asičtvrt hodiny pohazoval několika slovy,dutými kuličkami (i když předstírajíobřadnou posvátnost) – a celkovávýpověď setrvávala – nekompromisně– na nulovém bodě až do konce. Připoužití libovolného množství odstředěnýchspojek, částic a neurčitých zájmenlze tak v řeči vystačit s několikamálo slovy i několik hodin: teoretickyto vypočítali na počítači a praktickyto dokázali schopnější řečníci a nevinnípapoušci, které tu nechci urazit,protože ti nedokážou od přírody používattvořivým způsobem samostatněspojek, částic a zájmen. Skutečnost serozplynula, rozpustila nebo vypařila,živá voda změnila svou substanci v páruřídkých a lehkých slov.“Hned na to jako dobrý pedagoga taky trochu kazatel Kadlečík ukazujena konkrétním případě, v co se v takovémjazyce dovede proměnit i ta nejjednoduššískutečnost, jako třeba chléb:pro rozhlasové a jiné diskutéry je to„přes trvající objektivní problémy realizovanýfinální produkt pekárenskéhoprůmyslu“. Ve světě, kde vládnous takovou svévolí pouhá slova, se skutečnostopravdu rozplývá v nic, v takovémsvětě je opravdu možné a dovolenévšechno, protože tam se dá všechno,včetně největších lží, křivd a zločinů,nejen zastřít, ale třeba i ospravedlnitkouřovou clonou slov. Aniž by horlil,aniž by to dokazoval drastickými příklady,Kadlečík ukazuje, jakým smrtelnýmnebezpečím pro všechno živéje to, čemu říká metajazyk, a uzavírá:„Metajazyk je občanským průkazemvymyšlené skutečnosti těch, které praváskutečnost nechce a nesmí zajímat:jejich žargon nic nepostihuje, jen kličkujekolem husté horké kaše. Metajazykjen beznadějně maskuje ustrašenéignorantství, nenávist k matce skutečnosti,k prababičce hmotě.“Ivan Kadlečík je nejen originálnía ne zrovna jednoduchý autor, je toi neméně originální a zajímavý člověk.Pro cyklus Osudy s ním pětidílnévyprávění natočili slovenští kolegovéViki Janoušková a Oleg Pastier.Ve Dnech slovenské kultury tak budoumít posluchači Vltavy možnostvyslechnout jeho vyprávění ve slovenštině,která je Ivanu Kadlečíkoviceloživotním pracovním i uměleckýmnástrojem.FENOMÉN OUTSIDER– PAVEL HRÚZNarodil se 14. června1941 v BanskéBystrici, absolvovalstudium naElektrotechnickéfakultěSlovenskévysoké školy technickév Bratislavě.Pracoval jako inženýr,potom bylv letech 1968–1971 spolu s IvanemKadlečíkem redaktorem časopisuMatičné čítanie, odkud je oba za normalizacepropustili. Byl vyloučen zeSvazu spisovatelů a tím i z oficiálníhokulturního života a nesměl publikovatprakticky až do pádu komunismuroku 1989. V tomto období pracovaljako údržbář tenisových kurtů, skladníka energetik. Po listopadu 1989 působilve Slovenském rozhlase v BanskéBystrici jako redaktor literární redakce.Zemřel 15. srpna 2008.Pavel Hrúz patří mezi nejpozoruhodnějšízjevy slovenské prózy posledníchdesetiletí. Jeho prózy zásluhoupřibývajících autobiografickýchprvků dozrály k literárnímu perfekcionismu,jaký nemá v slovenské literatuřeobdobu. Břitký humor, údernédialogy, tvarová sevřenost, významovámnohoznačnost postihují hlubokéspodní proudy v člověku a společnosti,odmítají mýty, ideologie a falešné ideály.Lidé z Hrúzových povídek a noveltvoří bizarní, činorodý, neintelektuálnísvět, chovají se sebezáchovně a sobecky,bezohledně a kořistnicky, aletaké bytostně touží zůstat sami seboua nepodlehnout konvencím. Těmitovlastnostmi se bizarní figurky ztroskotancůHrúzových próz konfrontují sestrnulou společností a dávají jí vlastnělekce z morálky, cti a životní autenticity.Hrúzovo magické vypravěčstvípostihuje jak nejhlubší vrstvy lidsképsychiky, tak globální společenskouatmosféru. Hrúzova próza se takto stávámoderním vyjádřením odideologizovanéhosvěta a existenciálních problémůcivilizace na konci racionalistickéhodvacátého století.Dílo Pavla Hrúze je těžko přeložitelné,v každém případě se překlademmnoho z jeho jedinečnosti ztrácí.Proto jsme požádali spolupracovníkyze Slovenska o literární feature natéma Pavol Hrúz, který je dalším pokračovánímcyklu Fenomén outsider(portréty Ivana Kadlečíka, StanislavaRakúse a Pavla Vilikovského jsmevysílali v Týdnu slovenské kulturyv roce 2009, Lukavické zápisky HanyPonické o Velikonocích 2010). Spoluprácese slovenskými kolegy umožňujeposluchačům i autentický zážitekz interpretace Hrúzových textů vynikajícímislovenskými herci. Literární dílo Pavla Hrúze:Dokumenty o výhľadoch (1966),Okultizmus (1968), Chliev a hry(1990), Pereat (1991), Párenie samotárov.Rendez vous 69 (1993), Očikuričove (1996), Chlieb a kry (1996),Hore pupkom, pupkom sveta (1998),Bystrica v… tom (2000)Alena Zemančíková Český rozhlas 3–Vltava:Osudy Ivana Kadlečíka, spisovatelea varhaníka: 1.–5. 11. 2010v 11.30 hod.Fenomén outsider – Pavel Hrúz:Schůzky s literaturou, 7. 11. 2010ve 20.00 hod.

ROZHOVORSTRANA 20NevděčnédětiDanielyFischerovéVe své nové rozhlasové hře jste nechala přijítke svým postavám na návštěvu jejich vlastníminulost, respektive je samé o padesát, čtyřiceta třicet let mladší. To setkání není ani pro jednustranu zrovna radostné. Ale vede ke katarzi.Nemyslíte si, že dnes jsou lidé obecně uhranutipředvídáním své budoucnosti a minulostpříliš neřeší?Máte pravdu. Budoucnost je prázdné promítacíplátno a každý si může pouštět film dle vlastníhovkusu a ve vlastní režii – ať už je v něm naděje,strach, pokrok, úpadek, Poslední soud, příštípřevtělení nebo definitivní a vše končící smrt.Všechno to jsou dohady a fantazie. Ale minulost jetrapně konkrétní. Nedá se s ní čarovat tak snadno.Táhneme ji za sebou jako rezavé konzervy, kterékluci přivázali kočce na ocas. Jak pravil filozofHérakleitos: „Neboť to jediné je odepřeno i bohům:odestát to, co už stalo se.“ Totéž v té hře říká staráŠárka: „Doufat v lepší budoucnost je naivní, ale jennaprostý idiot by doufal v lepší minulost.“Jedna z postav hry, Šárka, říká: „Budoucnost sis námi udělá, co chce.“ Dlouhá léta se zabýváteastrologií. Otázka skeptika: Věříte, že všechno„máme napsáno ve hvězdách“, nebo připouštíte,že s tím můžeme něco ještě sami dělat?V tom jsem asi větší skeptik nežli vy. Nikdy bychneřekla takovou pošetilost, že „všechno je napsánove hvězdách“. Astrologie poukazuje na jistéDaniela FischerováZ přípravy natáčení Nevděčných dětídanosti, ale co s nimi uděláme, je – bohudík, bohužel!– na nás. Když doktor, který ví, že nám táta i dědečekumřeli na infarkt, řekne, že si máme hlídatoběhový systém. To není věštba, ani tajemné rodovéprokletí. Ale stane-li se z nás Velký Tlustý Šéf, kterýje živ na hamburgrech a vodce, tak ten infarkt asiudeří. Astrolog nám třeba sdělí, že máme opoziciUrana a Marta, což znamená riskérství a zbrklost.FOTA — ARCHIVKdyž pak sedneme za volant se dvěma promilev krvi, tak tu havárii nezpůsobí ani hvězdy, ani neúprosnýosud, ale naše vlastní nepoučitelnost. Dalijsme k té události „informovaný souhlas“.Ale Šárka tím nemyslí, že máme budoucnostpředem nalinkovanou. Myslí tím – a tomu věřímtaky – že život je prostě strašně silný hráč. Anisebelepší vůle a životospráva a dodržování návodůnám nezaručí, že bude po našem. Lidstvo pořádhledá další triky, jak si ochočit svůj vlastní příběh.Jakž takž fungují v obdobích klidu. Ale pak přijdetsunami (nebo válka, nebo osudová láska) a „životsi s námi udělá, co chce“.V jednom rozhovoru jste připustila, že máte svéutkvělé téma: nevratnost. (Ve smyslu, co jsme kdysiučinili, už nezvrátíme.) Myslela jste na ně, když hravznikala, nebo vám mimoděk vstoupilo do příběhu?Nebyl v tom žádný záměr typu „a teď chci napsatněco o nezvratnosti“. Sám od sebe přišel nápad(nápady nás napadají zcela o své vůli, jako kdyžnapadne sníh). A ten nápad se ptal: jaké by to asibylo, kdyby nás potkalo naše mladé já? Co by námvyčetlo, jak by nám rozumělo, co by je asi překvapilonejvíc?Ale čím jsem starší, tím víc vidím, jak je životnezvratný. Minulost je batoh, který nemůžemesundat. To, že něco takzvaně zapomeneme, ještěneznamená, že to nepůsobí dál. Působí, ale zezadua ze tmy. V šedesáti věříme nesmyslům, které námnamluvili, když nám bylo pět. Snažíme se zavděčitrodičům, kteří jsou desítky let mrtví. Dodnesnemůžeme ani vidět houby, protože nám po nichjednou v raném dětství bylo zle.Nedělám to často, ale někdy při vyklízení starýchšuplat vezmu do ruky text, který jsem napsalapřed dávnými lety, a nestačím se divit. Děj užsi většinou pamatuju matně, takže čtu s běžnoučtenářskou zvědavostí, a skoro nemůžu věřit, žejsem to skutečně napsala já. Nejde o techniku psaní– člověk se přece jen časem naučí jisté řemeslnétriky – ale o způsob vidění. I když kantorsky potřásámhlavou nad mnoha chybami a nejapnostmi,kterých se ta nezralá autorka dopouštěla, občas mězarazí nějaká pěkná věta nebo postřeh a já si s tichouzávistí stáří říkám: Tak tohle už by mě dnes

ROZHOVORSTRANA 21nenapadlo. Už jsem jinde. Jak to jenta mladá holka věděla?Dokážete si představit, co by řekladvacetiletá Daniela Fischerovádnešní Daniele Fischerové?Nejste první, kdo mi tu otázku pokládá,první jsem byla já sama. Dobře,fantazírujme. Myslím – doufám!– že ty generální životní linie by mischválila. Kdybych se ve stroji časuvrátila do svých dvaceti a mohlazačít znovu, vzala bych si téhožmuže a měla bych s ním dítě (dítěbych si taky přála totéž!), nevybralabych si jinou profesi než psaní. Neodešlabych žít do ciziny, což bylaúhlavní otázka mé generace – byl torok sovětského vpádu a dobře třetinamých přátel někam emigrovala.Co do kontury, asi by ten život bylzhruba takový, jaký je dnes.Ale to by jejím přísným očímnestačilo. Vyčetla by mi, právem,kolikrát jsem byla prostě nesnesitelná.Netaktní, vychloubačná,přehlíživá, necitlivá, egoistická.Nemám si za zlé mnoho z toho, cojsem udělala, ale spíš to, co jsemneudělala. „Mohla jsi podstatněvíc,“ řekla by mi ta mladá chytrolínka,„flákala ses, pořád jsi něcoodkládala, promarnilas tolik času.Proč?“ Styděla by se za mě, jakšpatně umím cizí řeči. Ale líbily byse jí tak dvě tři věci, které se mi podařilonapsat, utěšuju se.Je krásné arabské přísloví:„Kdyby to byl velbloud věděl, nikdoby na něm neseděl.“ Kdybychombyli věděli… Mladá Šárkav té hře říká, že pochopení je zpětnézrcátko. V tom je ten malér a sílaživota: chápeme jen to, co už sestalo. Jenže žít musíme směremdopředu.Tři otázkypro režisérkuHanu KofránkovouJako dvorní režisérka Daniely Fischerovéznáš její rozhlasové hrydůvěrně. Myslíš si, že lze v jejíchtextech vysledovat nějaké jednotícítéma? A našla jsi ho i v této hře?Rozhlasové hry Daniely Fischerovéjsou psychologické rošádys hodinářsky přesně vybudovanoukompozicí, její postavy oplývajípřebohatým slovníkem, plnýmpříměrů a slovních hříček. Režírovatje je úkol lákavý a těžký k zbláznění.Podezírám autorku, že replikysvých figur vykřikuje po nocíchdo tmy a teprve tu nejpřesnějšía nejkondenzovanější zapíše. Proherce a režiséra úžasný úkol: jenjedna intonace je správná, přesunakcentu (nedej bože slovosledu)znamená znejasnění významu,rozpad dialogu. Tyto texty nedovolujímnohá možná řešení, nějakou turežijní volnost, nikoliv: jen jednořešení je správné, jen na ně přijíta pokud možno včas.V Danieliných textech (miniaturáchi velkých, celovečerních) jdevždycky o život, a to doslova. O životv přelomových okamžicích, z kterýchse člověk dostává jako někdo jiný.Někdo, kdo si uvědomuje, co to vlastněžil za život, kdo neví, jak bude žítdál (ale už ví, že to bude nějak jinak).Hana KofránkováZlom poznamenal Alberta i Vandu,paní Helu, zmužnělého andílka,poprvé se vyslovivšího gaye a možnái pana Kváska. To jen namátkouprobírám dosavadní rozhlasové hryDaniely Fischerové. V Nevděčnýchdětech tohle téma kulminuje – tenživotní zlom už kdysi všechny třihlavní figury zažily a teď, ve vteřiněsvých smrtí, jsou konfrontováni sesvými „předzlomovými“ já. Co jsmeFOTO — ARCHIVto z toho života udělali, co z něj děláme?Budoucnost pro Danieliny „nevděčnéděti“ neexistuje, ale ještě sestihnou na poslední chvíli obejmout,přijmout samy sebe. Je to depresivníhra? Nemyslím si to.Která postava ze hry ti byla nejbližší?Ze všech příběhů této hry mě nejvícdojímá ten Šárčin. A nejlépe by semně hrála Edita (však také mnohánapití, výdechy a povzdechy, třískánísklenicemi a víceméně alkoholicképrojevy Editiny jsou moje – dodatečněvmíchány do inspirujícího projevuherečky).Dokážeš si představit, co by řekladvacetiletá Hana Kofránková dnešníHaně Kofránkové?Nechci vědět, co by řekla dvacetiletáH. K. svému nevděčnému dítěti –Haně Kofránkové po jednačtyřicetiletech. Je to představa z rodu nočníchmůr. Ale jak tak o tom přece jenpřemýšlím, napadá mě, kterého svéhoživotního „klona“ bych se bálanejvíc. Z kterého životního období?Je to zvláštní, ale asi toho desetiletého.A zároveň bych na tu přemoudřeloua poněkud ambiciozní holčičkubyla asi dost zvědavá. Upřímněnevím, jestli bych se dokázala vzítdo náručí. S Danielou Fischerovoua Hanou Kofránkovou rozmlouvalHynek Pekárek Český rozhlas 3–Vltava:premiéra 30. 11. 2010 ve 21.30 hod.Dramaturgie: Hynek Pekárek, Zvuk: LadislavReich, Režie: Hana Kofránková. Hrají: DanaSyslová, Bořivoj Navrátil, Jitka Smutná, LuciePernetová, Kryštof Hádek, Magdaléna Borová,Klára Oltová-Sedláčková, Lukáš Hlavica.

VÝROČÍSTRANA 22EXPEDICE ZA BROUKYBEATLES A JOHN LENNONNA VLTAVĚ I V ČESKÉM MUZEU HUDBY„Jsme slavnější než Ježíš“, řekl kdysi John Lennonv nadsázce, asi tak jako když říkáme ‚no pánbů potěš‘.Ať kdokoliv ze čtveřice Beatles jen tak něcopříležitostně prohodil, hned se z toho stalo oficiálníprohlášení. Trvalo jim dlouho, než si uvědomili,jak nesmírný vliv mají i mimo muziku. Na takovouodpovědnost zpočátku nebyli připraveni. Jejichpopularita narostla zejména v letech 1962 až 1966do naprosté mánie. Beatlemánie. Jejich koncertybyly provázeny tak hysterickým křikem fanoušků,že hudba sama se ztrácela v hluku a jekotu. Od srpna1966 raději přestali Beatles koncertovat a dalipřednost soukromí a posvátnosti nahrávacíchstudií.Amerika něco podobného zažila již o pár let dříves Elvisem Presleym, ani Československo nebyloušetřeno. Hysterii fanoušků vyvolávali hudebnětaneční kreace Mikiho Volka, rozvíjela se hvězdnákariéra Karla Gotta. Mimochodem právě Gottovaverze písničky From Me to You, s českým textem JiříhoŠtaidla Adresát neznámý, s doprovodem TOČ-Ru s externě najatou skupinou Olympic, byla v roce1964 první na gramodesce vydanou českou úpravoubeatlesovského songu.Americký rock’n’roll a britský beat pronikaly doČeskoslovenska od sklonku 50. let skrze skulinkyv železné oponě a probleskávaly do koloritu domácíchdechovek, lidovek, masovek a opatrných populárníchmelodií jako výkřiky volnosti a svobody.Svou roli sehrály Radio Luxembourg a další západnístanice, ojedinělé pasáže z filmů, podomácku vyráběnégramodesky, občasné odvážnější novinky tanečníchorchestrů v kavárnách i soukromé mejdanys magneťáky. A také divadla malých forem. PrvníLennon’s Bar v podvečerním LiverpooluSgt. Peppers Bistro. I to se v Liverpoolu najdeFOTA — ARCHIVčeské, většinou studentské kapely vznikaly od konce50. let. V Praze a Čechách např. Samuels Band,Sputnici, FAPSORCHESTRA, Komety, zpěváci PavelSedláček a zmíněný Miki Volek, Mefisto, Donald.Na Moravě to byly Synkopy 61, Rocky Eagles,Majestic, Flamingo a na Slovensku Vasko Velčický,Vlado Chvalný, Prúdy, Sršni, Tiene, Gentlemen,Players.Mezi západními vzory českých rockerů začalibrzy hrát prim právě Beatles. Vzpomeňme na PetraNováka, jehož první kapela se koncem roku 1964dokonce jmenovala doslova Beatles! Však brzy dostalirozum a rychle se přejmenovali na originálnějšíGeorge & Beatovens. K dalším obdivovatelům liverpoolskéčtveřice patřili pražské soubory Flamengoa Olympic, kteří dokonce dokázali spojit hudbuMersey soundu (styl a elektrický kytarový zvuk, pojmenovanýpodle liverpoolské řeky) s českými textya tvořit původní písničky ve stejném duchu. I mimoPrahu zapadla úrodná semínka anglických brouků.Jmenujme třeba přerovskou Synkopu s Pavlem Novákemnebo slovenské Mefisto (neplést s českýmMefistem), které Beatles kopírovalo. Umělecky nejsilnějšímzjevením byla v této souvislosti hlavněbratislavská skupina Beatmen s Dežem Ursinym.O něco později, ale o to trvaleji, se k odkazu hudbyřeky Mersey přihlásil Miroslav Žbirka.Beatles, to však nebyli jen čtyři pohlední a svýmiúčesy a oblečky výstřední chlapci s nadprůměrnýmhudebním talentem. Nebyli inspirativníjen novátorským spojováním dosud samostatnýchsměrů. Ačkoli o to nijak cíleně neusilovali, souhrahistorických okolností je postavila i do ústředníchrolí v procesu vytváření nového společenského

HRASTRANA 23Ze současné výstavy Beatlemánie z Českého muzea hudbyfenoménu – pop kultury 60. let. Stali se jejím produktemi akcelerátorem dalšího vzepjetí.V listopadu 1969 rozbouřil vlny veřejného míněnívelmi smělý čin. John Lennon vrátil královněAlžbětě Řád britského impéria, který členovéBeatles obdrželi v říjnu 1965 za zásluhy o nebývalýrozmach anglického exportu. Důvodem bylprotest proti vměšování v Biafře a proti podpořeamerické války ve Vietnamu. John Lennon a jehopartnerka Yoko Ono pak uspořádali na podporumírových myšlenek, které korespondovaly s dobovýmihesly hippies („make love, not war“), řadušokujících akcí.Rozpad skupiny Beatles před čtyřiceti lety tytoprocesy neukončil. Ani zavraždění Johna Lennonapřed třiceti roky. Naopak. Události nabylysymbolického významu a spustily řadu spontánníchaktivit. Význam skupiny Beatles a JohnaLennona pro českou hudbu a kulturu, shrnujesoučasná výstava Beatlemánie v Českém muzeuhudby v Praze v Karmelitské ulici, která potrvádo 10. 1. 2011. Připomínáme si jej i ve vysíláníČeského rozhlasu 3–Vltava. Aleš Opekar Český rozhlas 3–Vltava:Výročí týdne, věnované Johnu Lennonovi,vysíláme v nedělí 3. 10. 2010 v 15.15 hod.FOTO — ALEŠ OPEKARAKVÁRIUMCítili jste se někdy v zaměstnání jaksi nepatřičně?Nepohodli jste se se šéfem, nutili vás dělatnesmysly? Právě tyhle pocity důvěrně známé většiněz nás skvěle vystihla ve své rozhlasové hřeAkvárium, původně seriálu, francouzská scenáristkaMariannick Bellot.„Moje hra vypráví příběh o dívce, která pracujes velmi nepříjemným kolegou v miniaturní kanceláři.Chtěla jsem zachytit pohledem zevnitř všechnyabsurdity každodenního provozu v prestižníinstituci“, říká autorka, ověnčená za svoji rozhlasovoupráci již třemi prestižními cenami, a pokračuje:„Příběh vychází ze skutečnosti. Kdysi jsempracovala ve slavném museu s kolegou s tyranskýmisklony a způsoby. Nejenže se choval jako pomatenec,ale navíc se cítil jako velký šéf, jako šéf všechšéfů, zkrátka Superšéf. Tehdy bylo mému prvnímusynovi šest měsíců a přes den se o něj starali mí rodiče.Když jsem se večer vrátila z práce, byla jsemvelmi smutná z toho, že přicházím o to, jak roste.Proto Akvárium vznikalo nezbytně jako komedie,humor byl pro mne jako terapie, která mne osvobozovalaod negativních zážitků v zaměstnání.“Původně však Bellot chtěla vytvořit rozhlasovýdokument, manažer ARTE Radio Silvain Gire,který ji tehdy přizval ke spolupráci, však věděl,že je obratná scenáristka, a navrhl jí, aby ze svéhopříběhu udělala zábavnou hru pro webové rádio.Mariannick přijala a spolu s Christophem Raultemscénář i režírovala. Vznikla tak brilantní „klipová“komedie (formálně pojatá jako Bellotové pracovnídiář), kterou si po jednotlivých částech mohli stahovatposluchači webového ARTE Radio.Bellotová se při psaní scénáře inspirovala kreslenýmiseriály, záměrně předepisovala klišovitékomiksové zvuky. Zároveň vkládala do úst hlavníhrdinky věcné a neemocionální repliky. Tak mezipředimenzovanou zvukovou komiksovou ambalážía věcným seriózním komentářem vzniklo ironickénapětí, které je nejen zdrojem humoru, ale zároveňpůsobí velmi dramaticky.Mariannick BellotNemalou zásluhu na výsledku měla vedle obourežisérů zvuková designérka Sophie Bissantz. Ta sepři hledání zvuků nespoléhala jenom na počítače.Do studia si přinesla pět velkých kufrů napěchovanýchroztodivnými předměty od skleniček až podětské hudební nástroje, na něž dokázala vylouditnečekané zvukové kreace.„Mariannick Bellot je odvázaná, invenční, překotnáa lyrická“, napsala o autorce Akvária Anne-Marie Gustavová v časopisu Télerama. Stejné přívlastkymůžeme vztáhnout na původně rozhlasovýseriál Akvárium. Tvůrci ho později sestřihali do podobyrozhlasové hry a v roce 2008 poslali do Berlínana festival Prix Europa. Tam svojí zvukovou i obsahovouneotřelostí tak okouzlil porotce, že v dramatickékategorii udělili Akváriu zvláštní cenu.Česká verze v překladu Michala Lázňovského,dramaturgii Hynka Pekárka a režii Ivana Chrzevznikne od září v pražských studiích a vysílat sebude ve čtvrtek 25. listopadu ve 20.00 hodin. Doté doby si můžete poslechnout či stáhnout francouzskýoriginál na webu ARTE Radio. (na adrese:http://www.arteradio.com/son.html?174681) Hynek PekárekFOTO — ARCHIV

JAZZSTRANA 24Říjnový víkendimprovizacena VltavěFOTO — ARCHIVImprovizace je fenomén, který prostupujecelou lidskou existencí. Každýčlověk v běžném životě s různouobratností více či méně často jednábez přípravy a umění, jako reflexetohoto světa lidí, nabízí prostor, kdeimprovizace čas od času, případ odpřípadu, také hraje důležitou roli. Sezájmem, a zároveň z bezpečné vzdálenosti,ji pak v podání umělců sledujeme,vkládáme do ní nejrůznějšísymboliku nebo se jednoduše nechávámeunášet oním zářivým proudempřítomnosti, absolutní pravdou nadčasového„teď a tady“. Kultura a výkonnéumění jsou navíc odedávnasymbolem a dokonce nositelem improvizace.Není proto divu, že Vltavajako kulturní stanice Českého rozhlasuvěnuje tomuto velkému tématu jedencelý víkend, který ovšem začínájiž pátkem 22. října 2010.Na co se můžete těšit? Vysílacíschéma se nejvíce podřídí prvku náhodyv sobotu 23. října. K těmto účelůmse dokonce přesuneme s přenosovoutechnikou z budovy Českého rozhlasuve Vinohradské ulici na Janáčkovo nábřežív Praze do poetických míst, kterájsou k improvizaci přímo určena. Nalevém břehu řeky Vltavy pod úrovnícesty a nad hladinou vody stojí prosklenýjazzový klub Jazz Dock, jehožprostor večer osvětlují proplouvajícíparníčky, seskupující se u nedalekéhozdymadla. Sem budou moci naši posluchačiosobně přijít a být přítomnivysílání.Jazz, dnes asi nejčastější představitelsoučasné umělecké improvizace,zde však nebude jediný, jak by se možnámohlo zdát. Na své si přijdou téžmilovníci herectví, básnictví, a kdyžse vrátíme k hudbě, čeká nás i nejazzovéimprovizování. Všechny tyto uměleckédruhy totiž mají svoji bohatousoučasnost i historii, která si zasloužíneustálého připomínání a objevování.Pro naše poznání prvopočátkůvývoje fenoménu improvizace jsoudůležité kulturní projevy exotickýchnárodů. Například hudba africkýchdomorodých kmenů posloužilaantropologům k vyvozování teoriío nejstarším lidském muzicírování.Umělecký výkon bez přípravy je pakznám z básnictví a hudby antickéhoŘecka. Improvizace tehdy byla důležitýmnástrojem rétoriky a ani římskékomedie se neobešly bez prvku náhody.S příchodem středověku se improvizaceobjevuje v duchovním zpěvukřesťanů. Renesance přináší komediidell'arte, hudební baroko číslovanýbas a varhanní improvizaci. Důležitéjsou též kadence instrumentálníchkoncertů v pozdějších historickýchúdobích. V 18. a 19. století je v EvropěBig Band Českého rozhlasuvýznamným nositelem tohoto jevu lidovézábavné divadlo – zejména pakpantomima. Ve 20. století přichází keslovu jazz, aleatorika, fenomén tzv.world-music a mnoho projevů postmoderníhoprolínání dosud neslučitelnýchuměleckých forem, žánrůa stylů. Improvizace je vlastně přítomnatéměř vždy alespoň jako doplněkk oživení neustále se opakujících divadelníchreplik.Současnost patří jak nadšenémuoprašování a udržování dřívějšíchzpůsobů hry, tak i rozvíjení nejnovějšíchpřístupů k umění. Druhý zmiňovanýzpůsob improvizování zaznamenalštáb Českého rozhlasu 3–Vltavapro své posluchače již dříve ve dvouodlišných kulturních prostředích. Jakodoplněk byl navíc pořízen filmovýzáznam obou událostí, jelikož vizuálnívjem má v případě skupinové hudebníimprovizace často důležitý význami pro posluchače. Kromě přímého přenosukoncertů, literární a dramatickéakce z klubu Jazz Dock se proto můžetetěšit mimo jiné na pořady o ženskémvokálním vícehlasu 13. století ve spojenís jazzem, a nebo o interakci jazzus deejayigem. Hudební filmy, kteréspolečně s těmito pořady vznikly, pakbudete moci shlédnout na internetovýchstránkách vltava.rozhlas.cz. Zdetaké postupně získáte detailnější informaceo veškerém dění, které proběhnev rámci improvizačního víkendu nastanici Český rozhlas 3–Vltava. Přesnoukonkrétní náplň programu totižv době uzávěrky tohoto bulletinu ještěneznáme. A kdo ví, kdy znát budeme –půjde přeci o improvizaci! Václav Vraný Český rozhlas 3–Vltava:Víkend improvizace, 22.–24. 10. 2010

REDAKCESTRANA 25REGIO-NYČESKÝ ROZHLAS PLZEŇRozhlasová budova v Plzni je od roku 2000 chráněnou kulturnípamátkou. Vysílání v ní připravované slouží posluchačům od Ašskapo Sušicko. Pokrývá území pěti vysílači pro Karlovarský a šestipro Plzeňský kraj. Nejvýchodnější z nich má dosah i v severnícha středních Čechách, až do Prahy. České rádio s vysokými ambicemivzniklo v Plzni po válce. Jeho historie je pestrá, v rámci veřejnoprávníhorozhlasu hrála Plzeň vždy významnou roli. MuzikoložkaZuzana Zatloukalová působí v regionálním studiu Českého rozhlasuod roku 1990. Začínala jako dramaturg Plzeňského rozhlasovéhoorchestru, později přibyla práce redaktorská a do roku 2008navíc vedení Hudební redakce. Její hlas se ozývá v rubrikách kulturníhozpravodajství a v pořadech vážné hudby na stanicích ČRoPlzeň, ČRo 3–Vltava a ČRo 2–Praha. Její cesta k mikrofonu vedlaod klavíru v kapele Experimentální folkové studio přes moderováníkoncertů vážné hudby až k tvorbě hudebně popularizačních pořadůa k propagování událostí hudebního života. Ve svých pořadechnabízí hudbu různých stylů od baroka po 21. století, jako dramaturgPlzeňské filharmonie hledá především zajímavé tituly soudobýchkomponistů a dosud nenahraná díla starých mistrů. Baví ji sledovatkulturní dění a organizovat koncerty a veřejné nahrávky, ale také jitěší turistika a práce na zahradě.OD DRAMATURGIE K MIKROFONUZuzana ZatloukalováZa mikrofonem ČRo Plzeň se objevuji, abychnabízela hudbu – tu krásnou, které se říká vážná– i když je to většinou hudba veselá a milá.Pro večerní čas připravuji pořady Světem vážnéhudby (SVH), během dne zvu posluchačena koncerty, které by neměly chybět v našemkulturním „rozvrhu hodin“. Sledovat živěhranou hudbu, to je totiž něco docela jiného,než poslouchat hudbu reprodukovanou –byť v prvotřídní interpretaci. Pro mě se stalykoncerty – někdy ve 14 letech – nedílnousoučástí života. A už tenkrát jsem neviditelnounitkou připoutala svůj život k Plzeňskémurozhlasovému orchestru. Nejprve jako posluchačkav hledišti a pak jsem za ním vkročilado rozhlasu na podzim 1990 v roli dramaturga.Letos orchestr působí už 64. rokem, nyníjako Plzeňská filharmonie (PF). Po sametovérevoluci se sice oddělil od rozhlasu, ale stálesídlí v prostorách, které pro něho byly po válcevyprojektovány v krásné funkcionalistickébudově na náměstí Míru. A stále pro rozhlasFOTO — ARCHIVnatáčí. Snímky jsou vlastně úhradou za pronájem.Pro PF hledám dosud nezaznamenanádíla, která by obohatila rozhlasovou fonotéku.Pořizujeme nahrávky skladeb autorů současnostia nedávné minulosti i skladeb starýchmistrů, na které se pozapomnělo nebo kteréteprve nyní někdo objeví založené v archivech.Orchestr ale není jediný „zákazník“ veStudiu I v Plzni. ČRo dělá záslužnou prácii jakousi dokumentací hudebního života –zajímají nás výkony talentovaných mladýchinterpretů, například vítězů renomovanýchsoutěží, spolupracujeme se ZUŠ, Plzeňskoukonzervatoří, Katedrou hudební kultury Západočeskéuniverzity, naše mikrofony sledujífestivaly…Moje cesta k mikrofonu – k uvádění popularizačníchpořadů o vážné hudbě – vedlavlastně přes moderování koncertů vážnéhudby. Sedět za mikrofonem při veřejnérozhlasové nahrávce nebo při přímém přenosukoncertů, to je svým způsobem velkédobrodružství. A já nejraději vzpomínám nakoncerty jihočeského festivalu ConcertinoPraga, kde celkovou atmosféru zdobily výkonygeniálních dětí z celého světa. Pořadyvážné hudby mají v plzeňském vysílání tradici,pro kterou už jedno desetiletí nestačí – nazačátku 90. let se začínalo půlhodinkami s názvemRadio klasik, připravovala jsem pořadZuzana v říši tónů. A pak jsme se začali toulatve Světě vážné hudby. Od roku 2005 klasickouhodinku přebíral nějaký čas v nočníchhodinách ČRo 2–Praha a od ledna 2007 sedostala repríza do časného rána na staniciVltava. Speciálně pro Vltavu připravuji dvakráttýdně Partitury, jednou za čtyři týdny Soudobouhudbu, šestkrát do roka týdenní cyklusHudební fórum, snímky z archivu ČRo Plzeňmůžete slyšet také v pořadech Hudební galerie,Koncertní sezona, Musica antiqua, Studiolive nebo Slovo o hudbě. Zuzana Zatloukalová

ROZHOVORSTRANA 26IVAN MORAVECÚPADEK JE BOHUŽELZNAČNÝ.ALE JSOU JEŠTĚVÝJIMKYNovináři mají zálibu v hyperbolách. Je-li někdo velkýmklavíristou, pravidelně bývá označován jako„poslední romantik“, „poslední mystik“, případně(jako u Horowitze) „poslední nosorožec“. Přidámelik tomu jiné oblíbené klišé, že svět už nikdy nebudetakový, jaký býval, vychází nám perfektní šablona.Rozhodně ji není radno používat, chce-li býtčlověk alespoň trochu původní.Ale tím hůř, jestliže se u někoho zdá, že je opravdu– i bez snahy o zkratku či o nadsázku – ve svékategorii jedním z posledních. A když navíc reprezentujehodnotový svět, který před naším zrakemvskutku mizí, odchází, zaniká. Právě to je případIvana Moravce.O jaký svět jde? Jistě jej tvoří některé z hodnot,které naši Evropu provázejí snad od kolébky, alev jistých etapách je pravidelně zapomíná. Patří sempradávná důvěra v rozum a ve schopnost rozpoznávatto pravé. Patří sem prastaré přesvědčení, že náhodyneexistují a že bez práce lze sice dosáhnoutlecčehos efektního, avšak opravdovosti ne. A patřísem i léty podložené smýšlení, že všechny věci nejsoustejně hodnotné a není důvod rovnat je vedlesebe, pokud lze stavět do výšek. Pak ty hodnotnějšímají být nadřazeny a ty méně hodnotné se jim musípoklonit, bez urážky.My, dnešní lidé, ovšem sázíme spíš na mínění,názor, pocit – bez důkazu, bez argumentu, bez námahy.Stále víc se přikláníme k množství; klíčovýmvodítkem jsou pro nás počty. Obraz je důležitější nežzvuk a obal je důležitější než vnitřek, bez marketinkuani ránu! Typický současný svět. Právě opačnýnež svět Moravcův. Překlopte si ho do protikladua dozvíte se mnohé o panu profesorovi.Kupodivu to vůbec neznamená, že by u Moravcůvládl suchý a strohý řád. Naopak: má tu silnézastoupení cit, nálada i kouzlo okamžiku. TakyFOTO — ARCHIVhumor. A vlídnost. „Přijďte, bude víníčko! Vy radějisladší? Já taky!“ Ale mnohé úkazy se zvyklostemopravdu vymykají. Dnes například jen stěží narazítena umělce, který by měl zálibu ve zkoumánía porovnávání uměleckých výkonů. Ba co dím: stěžínajdete i takového kritika či pedagoga. To spíšpotkáte interprety, kteří z principu ani nechodí nakoncerty, „aby nebyli ovlivněni a zůstali originální“.Převažují ti, kteří sice na koncerty chodí, alev precizním srovnávání a hodnocení rozhodně nenašlismysl. A aby někdo sbíral několikerá provedenítéže skladby, pak je anonymně přehrával studentůma snažil se je přimět ke srovnání a k přesnýmcharakteristikám, to už nevídáme. A aby někdo,přestože má světové jméno, pravidelně řadil do tétotvrdé soutěže i svoje výkony, riskoval nemilosrdnoukritiku a necítil se dotčen, když se s ní setká– kde probůh zažijete tohle? U Ivana Moravce je toběžné. Ví ovšem o této výlučnosti – a komentuje jiomluvným úsměvem.Svět Ivana Moravce jistě není světem vulkánů.To spíš připomíná dobře tikající švýcarské hodinky.Ale preciznost tu není mechanická: kupodivu,přesnost se nijak nevylučuje s vášnivostí. Vroucnostvůbec nemusí být nevyzpytatelná. A jakkoli to někomujistě připadá absurdní, i výbušnost může mítsvoji logiku.Těžko soudit, do jaké míry si pan profesor sámvybral tuhle cestu. Jistě je to i výsledek boje: člověktotiž musí poctivě zpracovat nejenom to, co je mudáno jako výhoda – talent, cit, intelekt, hudebnísluch – ale také limity a balvany, které mu překážejí.Třeba křehkost těla. Některé výsledky ovšembývají impozantní. Učiňme srovnání se světem velkýchpěvců: zatímco „božský“ Luciano Pavarottibyl úkazem člověka, který „má materiál“ a je schopenstrhnout pozornost už jenom „surovou hmotou“,aniž by přitom cítil technickou potíž, musímesmeknout i před protikladnými typy jako PeterSchreier či Dietrich Fischer-Dieskau. Jejich síla jevlastně nenápadná. A přesto není slabší: bývá jimsice odepřen prvoplánový úspěch, ale díky tomuse mohou vypracovat do končin, kam jiní přístupnemají. Přesnost, uspořádanost, vyrovnanost, duchovnost.Takový je i Ivan Moravec: není to Horowitz,jemuž tělesná konstituce umožňuje zběsile

ROZHOVORSTRANA 27zahrát všechno. Naopak, musí být člověkem pečlivévolby. Ale nám, posluchačům, pak přináší to,co je nenahraditelné: díky němu víme, že nejsoujen vesmírné vzdálenosti, galaxie a hvězdy, ale takémikrosvět jemných odstínů, vazeb a souvislostí.Napohled drobných, a přitom dalekosáhlých.Mnohdy nečekaných, ale logických. Je to jedinýsvět, ve kterém se můžeme vyznat, a jediný, ve kterémse cítíme doma.Vy jste, pane profesore, odjakživa porovnávalklavíristy a jejich nahrávky?Od okamžiku, kdy jsme měli magnetofon. Ten prvními přinesl spolužák. Byl to Smaragd, vážil asipůl metráku. Pro nás to bylo zjevení. Mohli jsmekonečně slyšet sami sebe. Ten vtip je v tom, žedokud člověk sám sebe neslyší, tak neví, jakou máúroveň. Jsou tací, kteří zásadně odmítají poslouchatnahrávky. Ale to se pak mnoho nedozvědí.Jenomže znáte ještě někoho, kdo by mělv kritickém poslouchání podobnou zálibu jako vy?Já myslím, že Murray Perahia. Já jsem se ho nato vyloženě ptal. Řekl, že poslouchá každý den.A sama sebe? Ano! Ale ono to nemusí znamenatvšechno. Například u Artura Michelangeliho jsemměl dojem, jako by měl v uchu dvanáct mikrofonůa vnímal tak dokonale, že poslouchat nějaké nahrávkysnad ani nepotřebuje.Když ovšem jde klavírista na pódium, můžesice stokrát vědět, jak by to mělo znít, ale to asineznamená, že to pokaždé trefí…No jistě! Víte, když hráč na pódiu má už trochupocit, že „to hraje“, tak to už opravdu zvonyznějí!Do jaké míry pro vás koncert znamená hudebnízážitek – a do jaké míry je to jenom dřina a práce?Ono je to tak, že interpret – pokud nechce rezignovatna detaily – má spoustu starostí. Samozřejmě,někteří si starosti nepřipouštějí. To jsou ovšempolodiletanti. Řeknou si: „hraju a je to báječný“.Těm to jde dobře. Ale že bych já mohl na pódiuprožívat nějaké štěstí – na to jsem příliš velkýperfekcionista.Nikdy?Stane se to. Občas. Když na začátku neudělám nějakouchybu.Chyba je velký problém?Je. Překonat chybu a „jít dál“, odpustit si ji, to jevelké umění. Nejenom u klavíristů. Nicméněkdyž překonám ty první minuty, když to proběhnebez maléru a když se mi dobře a automatickyvybavuje paměť – a to vůbec není samozřejmé– tak občas mívám pocit, že hudba se odvíjívíceméně tak, jak bych si přál. A to je to nejlepší,co znám. Jen někdy se stane, že se člověk třebachvilinku diví, jak snadno to jde – a otevírá sepřed ním trochu jiný, překvapující svět. Aleo tom bych nerad mluvil. Jsou to skutečně vzácnémomenty.A pak se může stát, že i perfekcionista jako vyzažije při koncertě něco překvapivého, v dobrémslova smyslu?Ano. Může.Proč se dnes tak trvá na hře zpaměti, když to prointerpreta znamená zátěž?Je to tlak daný soutěžemi. V mezinárodních soutěžíchse na hře zpaměti trvá. Jak víte, třeba SvjatoslavRichter v poslední etapě své kariéry hrávalz not a doporučoval to studentům. Jenomže to jesice hezké doporučení, ale nelze ho následovat.Od mladého soutěžícího pianisty se žádá jakonutnost, aby hrál zpaměti.Jak často se vám při hře stává, že máte zřetelnoumyšlenku, jasné pojetí, ale tělo se brání?To je na hodně osobní odpověď… Víte, Michelangelijednou řekl, že nemá technické problémy.To bych já říci nemohl. Mně technické problémymnohdy brání v tom, abych věc uchopil s tou svobodou,jakou bych si přál.Ale lidí, kteří nemají technické problémy, asi mocnení…No jistě. Takové bych chtěl znát. I když věřím, žeMichelangeli mluvil pravdu. Také Richter. A pravděpodobněKrystian Zimerman.Zpíváte si, když hrajete?Ne. Zato vydávám různé zvuky, hrozné! Ale kdyžučím v takzvaných mistrovských třídách a mámkomentovat hru studentů, tak si velmi často zpěvemvypomáhám. Než bych jim řekl, o který tónjde, tak jim to raději hrozným hlasem zazpívám…Nechybí dnešním klavíristům zpěvnost?To je ošidné téma. Možná je to generační fenomén.Dnes je na velkém vzestupu technická úroveň, alei řemeslná poctivost. Když to srovnáte s některýmipány z minulého století, připadá vám, že jejichamatérismus by se dal krájet. Samozřejmě toneplatí o všech, ale někdy se až divíte, jak seten člověk domohl světové slávy. To se dnesnestane. Dnes slyšíte desítky, stovky mladýchinterpretů, kteří se nespletou. Zahrajou všechno.Tedy: odehrajou všechny noty. A přitom vám tomnohdy nic neříká, nanejvýš vám to dá jakousievidenci, jaké noty skladatel do partitury napsal.Sem tam ale můžete objevit výjimku. Třeba RafałBlechacz. To je mladý klavírista, který ještě slyšíten „stříbrný vítr“.Ano, ale proč se ta celková muzikálnost vlastněvytrácí? Kde to má kořeny?Pane redaktore, to já nevím. Já jenom konstatuji, žeten úpadek je bohužel značný. Vkus lidí upadá. Aleve světě pořád najdete takové, i když třeba v menšině,kteří tu korouhev kultury a krásy pořád drží.Jsou to například skupiny lékařů nebo právníků,kteří neznají lepší zábavu, než že se večer sejdou,mají stoh cédéček a debatují a hledají, kdo „udeřilten hřebíček na ten správný vršek“. Ještě to neumřelo.Pro interpreta je to záchrana. Pavel Ryjáček Český rozhlas 3–VltavaV programové řadě Akademie se znovu vrací k živě vysílanýmpořadům, ve kterých Ivan Moravec pouští různá provedení týchžskladeb a komentuje je. Nebojí se mluvit o hudební interpretaci,porovnávat a hodnotit jiné klavíristy, samozřejmě i světové, a tobez diplomatických okolků. A nebojí se ani překvapení a „lumpáren“(jeho oblíbený termín), které mu občas přichystají redaktořinebo studenti. Nejbližší z takových pořadů můžete slyšetve středu 29. září 2010 od 20 hod.

VÝROČÍSTRANA 28PŘÍLEŽITOSTK OHLÉDNUTÍDĚTSKÝ ROZHLASOVÝSBOR MÁ PĚTAŠEDESÁTMožná, že ještě neznáte rozhlasový dětský pěveckýsbor, a to existuje právě 65 let. Prošla jím nejednatisícovka dětí, věnovalo mu své síly mnoho pedagogů,spojilo s ním své jméno několik znamenitýchsbormistrů. V září 1945 zahájil činnost soubor sesbormistrem dr. Bohumilem Kulínským, který hovedl téměř 30 let. Pak byl dalších dvacet let dětskýsbor v rukou prof. Čestmíra Staška. Dva roky řídildětský kolektiv Luboš Krtička a od roku 1992 se vedenísboru ujala dr. Blanka Kulínská. Za všechna taléta mimo jiné. vznikaly nahrávky, které obohatilyrozhlasovou fonotéku, a dodnes se vysílají.Současná umělecká vedoucí Blanka Kulínská,která se jako desetiletá stala členkou rozhlasovéhokolektivu zpěváčků, kdysi v jednom pořadu řekla:„Považuji za veliké štěstí, že rodiče napadlo dátmne do sboru. Dítě se v takovém uměleckém prostředíchová jako dospělý a jako na dospělého jsouna něj kladeny i požadavky. Hudba je přece jenomjedna, ať to zpívá dítě nebo dospělý, ať jde o dětskýsbor nebo dospělé hudebníky.“Za pětašedesát let v dětském rozhlasovém pěveckémsboru působilo mnoho pozdějších profesionálníchhudebníků, představitelů dalších uměleckýchoborů a rovněž politiků; za všechny jmenujmenapříklad harfistku Janu Bouškovou, spisovatelkuZdenu Škvoreckou-Salivarovou, herečku Martu Vančurovou,zpěváky Janu Koubkovou a Jiřího Korna,skladatele Petra Maláska a Jaroslava Uhlíře a takénašeho současného prezidenta Václava Klause.Důležité je každé dítě, které se rozhodne navštěvovatsoubor a s potěšním se účastní sborovýchzkoušek, vždyť pro něj je i to užitečná práce, učí seprofesionalitě určitého oboru.Sbormistryně Blanka Kulínská říká: „Moje profesenení čistě hudební, je to i činnost pedagogická.Sborový zpěv neznamená jenom hezky zpívat,správně tvořit tón, čistě intonačně zpívat, správnědýchat, srozumitelně vyslovovat apod. Jedna z přednostíje také soustředěná činnost s určitým výsledkem,společná zodpovědnost za to, co dítě dělá.“Dětské pěvecké sbory (a další pěvecké souborystudentské, ženské, mužské, smíšené) zpívají po celémsvětě; v každé zemi je svébytná tradice, odlišujese repertoárem, prostředím, organizací... Každýnárod má svůj naturel, jenž se do hudby promítá.Ale sborový zpěv má všude také mnoho společného.V Evropě, Asii, Americe, v Austrálii i v Africe,všude je bezprostředním hudebním projevem, kterýpodporují státy, obce, spolky, školy, média. Připomeňmejen, že své dětské sbory má mnoho vyspělýchevropských zemí – Finsko, Švédsko, Německo,VelkáBritánie, Francie či Itálie. Ostatně jsme seo tom mohli přesvědčit i před několika lety na zatímposlední soutěži Evropské vysílací unie (EBU) Let’sthe people sing, kde mezi desítkami přihlášenýchsouborů zvítězil ve své kategorii Kühnův dětskýsbor. V naší zemi máme množství kvalitních dětskýchsborů a zejména znamenitých a obětavýchsbormistrů. Stále více mladých pedagogů si rovněžuvědomuje, jak potřebné tyto soubory jsou a jakývklad je to v kultuře a ve vzdělání!„I když jsme malá země,“ podotýká Blanka Kulínská,„můžeme se chlubit tím, jak bohatou mámeliteraturu pro děti. Sbormistři z jiných zemí s úžasemkonstatují, že naši moderní skladatelé považujítvorbu pro děti za rovnocennou součást svého díla.Myslím si, že to začal už Jaroslav Křička a následovalidalší. Přičinily se o to také vynikající dětskésbory a jejich sbormistři, jako byli profesoři JanKühn a Markéta Kühnová, František Lýsek a BohumilKulínský.“Z nejbližšího programu dětského rozhlasovéhosboru připomeňme alespoň podzimní konkurs nazpěváčky do rozhlasové přípravky, který se uskutečníve dnech 20. až 22. září v budově na Vinohradech.Stanice Český rozhlas 3–Vltava pozvala mimojiné současný soubor se sbormistry Blankou Kulínskoua Lukášem Jindřichem a mnoha milými hostydo programu živých koncertů s názvem Studio live,který se koná ve středu 6. října od 20 hodin ve StudiuA v budově Českého rozhlasu v Karlíně. Stanislava Střelcová

POHYBLIVÝ SVÁTEKSTRANA 29VÍNOVE SVITU MĚSÍCES pojmem biodynamické víno a zemědělství jsemse setkala zcela nečekaně při natáčení dokumentuo ekologické architektuře v Jižním Tyrolsku. Zjistilajsem, že je to směr, který může oslovovat zastáncezdravého životního stylu a ty, kteří chtějí s douškemvína dopřát tělu i trochu tekuté mystiky.Na vinné stezce Weinstraßenwochen, která se rozkládáod Bolzana až po Lago di Garda, se setkátes tradičními vinařskými usedlostmi i nejmodernějšímivinařstvími. Mezi ta s příběhem patří vinařstvíManincor u Bolzana, kde pěstují čistě přírodní vínobiodynamickým způsobem.„Mým přáním je produkovat zdravé a lahodnévíno, s respektem k přírodě v duchu udržitelnéhorozvoje“, říká majitel vinařství hrabě Michael GrafGo ss-Enzenberg. Panství je čtyři sta let staré, má463 ha sadů, luk a lesů, získalo v minulých letechcertifikát „EU organické potraviny“ a také certifikátbiodynamické produkce „Demeter“. Graf zde hospodařípatnáct let, dědictví po strýci mu změniloživot. Zanechal původní profese a začal studovatmoderní vinařské technologie v Evropě i v Novémsvětě. „Moje žena i já jsme dali tradici nový rozměr“,říká vysoký, urostlý šlechtic, kterému plevelz vinic okusují na vinohradech ovečky. „Naše krédoje chránit staré hodnoty a otevřít je směrem k budoucnosti.“Prohlídka rekonstruovaného několikstaletí starého domu v duchu pasivního standardua velkolepé moderní sklepy potvrzují jeho slova.Informace, že posiluje vinice roztokem z kopřivya uklidňuje je odvarem z heřmánku nás mírněřečeno překvapila. Údivu si všiml: „Moje biodynamickáprevence proti škůdcům se nejdřív setkalas opatrným přijetím sousedních vinařů, ale kdyžFOTO — ARCHIVmoje úroda byla nezasažena, získaly mé metody respekt.“I jeden ze starých zaměstnanců, osmdesátiletýpán, se pobaveně usmíval, když hrabě začalbiodynamické preparáty využívat. Nakonec ale přiznal,že když byl kluk, užívaly se také.Více než desítka vín tohoto vinařství je elegantní,jemná. Vedle typických odrůd pro tuto oblastzde najdete kupáže. Chloubou je Réserve del Contez odrůd Lagrein, Merlot, Cabernet s jasně rubínovubarvou, nádhernou, plnou vůní. První douškychutnají po lesním ovoci, zvlášť ostružinách, v dalšíchlze objevit pikantnější tóny až černého pepře,výrazné třísloviny. Je výborné k divočině, grilovanémumasu.Biodynamické vinařství je opakem vinařskéhoprůmyslu, vinař své tratě důvěrně zná.V tomto případěžije vinařstvím celá rodina. Sklizeň hroznů jeomezená a ruční, sklizeň je kolikrát i v rukou brigádníkůz Čech. Hrozny jsou lisovány bez dalšíchpřídavků a ošetření jen s kvasinkami bio-víno. Kvašeníprobíhá v dřevěných sudech.Mluvila jsem v okolí Bolzana nejen s panem hrabětem,ale i s majiteli luxusních apartmánů ze slámya vlastníkem velkorysého penzionu v pasivníchenergetických standardech s vegetariánskou restaurací.Všechny spojovalo jedno: vztah k přírodě, zelenéarchitektuře a biodynamickému zemědělství, jehožsmyslem je hledání rovnováhy mezi potřebamiZemě, rostlin, zvířat a lidí, péče o celý ekosystém.Osobně pak společná příprava biodynamickýchpreparátů v době jarní a podzimní rovnodennosti.Bio znamená hospodaření v souladu s přírodou,dynamické pak posílení pozitivních kosmických

POHYBLIVÝ SVÁTEKSTRANA 30vlivů. Základním předpokladem jenepoužívání chemických prostředkůa umělých hnojiv – žádné herbicidy,pesticidy, umělá barviva, ale aplikacespeciálních preparátů. Biodynamickézemědělství je víc než jen ekologické.Rostliny jsou vnímány jakosoučást koloběhu přírody, která másvé zákonitosti. Důležitou roli hrajepohyb měsíce a astrologický kalendář,například vodní znamení zvěrokruhupředstavují plodnost a úrodnost.Doba, kdy Měsíc prochází těmitoznameními, je velmi příhodnápro setbu. Ohnivá znamení naopakpředstavují neplodnost a tím pádemnevhodné období pro setí. Jednotlivéznamení zvěrokruhu ovládají různéčásti rostlin: listové rostliny znamenís elementem vody, kořenové znamenís elementem země, květové znamenís elementem vzduch a plodové s elementemoheň.Biodynamičtí zemědělci zdůrazňují,že je důležité, aby vinařství (farma)fungovalo jako celek, samostatněpracující organismus. Tento organismusmůže být srovnán napříklads člověkem. Cítíme se nejlépe, když jemysl, tělo a duše v perfektní harmonii.Jestliže jedna složka selže, cítímese špatně. To samé můžeme aplikovatna vinici (farmu).KRAVINEC SE UKLÁDÁO VELIKONOCÍCH DOKRAVSKÉHO ROHUS myšlenkou biodynamického zemědělstvípřišel rakouský filozof, antropozofRudolf Steiner. Popsal devětpreparátů, které slouží ke zlepšovánípůdy a odolnosti rostlin proti škůdcům.Působí na půdu jako homeopatika.Využívá například kravince,křemíku, květu heřmánku, řebříčku,kopřivy, dubu, pampelišky.Mnohé mi vysvětlil autor knihyo biodynamických preparátech RadomilHradil. Na půdu a rostliny zemědělcipoužívají dva základní preparáty– kravinec a křemík. Kravinec dajído kravského rohu a na půl roku zakopoudo země. Vykopou kolem Velikonoca před použitím hodinu míchajíve vodě – to je způsob dynamizace.Preparátem se před výsadbou postřikujípozemky tak, aby se rovnoměrnědostaly do půdy.Po sklizni je půdu třeba oživit,dodat jí životní síly. Roh s křemíkem(rozdrceným křemenem) se dává dozemě kolem svátku svatého Michala,známého bojovníka s drakem. Svátekje v čase rovnodennosti, kdy rok vstupujedo svého nejtemnějšího období,den se zkracuje až do Vánoc. Biozemědělciroh s křemíkem vykopou kolemVelikonoc. Čas má svoji kvalitua v půdě se odehrávají skryté procesy.Křemík ovlivňuje dobu skladovatelnosti,procesy zrání, vůni.Kompostové preparáty zvyšujíodolnost rostlin, dostávají se do nichsíly chemických prvků. Ukládají sedo živočišných orgánů. Řebříček domočového měchýře jelena. (Močovýměchýř je orgán, který skladuje moča zároveň ji konzervuje. Už naši předciuchovávali kapaliny v prasečíchměchýřích.) Další preparát z heřmánkuse zase ukládá do tenkého hovězíhostřeva. Jedním z preparátů je přesličkaproti plísním... Jako v homeopatiise léčí stejné stejným i zde se škůdcespálí a půda se popelem dynamizuje.Preparáty, které se užívají v biodynamickémzemědělství, jsou stejnéjako při pěstování vína. Ti, kteřínemají svoji farmu jako řada vinařů,mají možnost si preparáty koupit.Biodynamické výrobky poznáte podleochranné značky Mezinárodního svazuDemeter, který sdružuje přes 4 000podniků z celého světa – od Evropy poAfriku, Nový Zéland, USA. Členstvívyžaduje fungující biodynamický program.Všichni členové organizace jsoupřísně kontrolováni a mohou pro svéprodukty používat označení Demeter,což je zárukou nejvyšší kvality.Biodynamické vinaře najdete nejenv Itálii, Rakousku, Švýcarsku, Německu.Více na www.biodynamickevino.cz. Některé výzkumy biodynamickézemědělství podporují a druhéodmítají, stejně jako homeopatii, nicménětento typ zemědělství žije.TŘI STA DNÍ SLUNCEJižní Tyrolsko je jedním z předníchvýrobců vín v Evropě, vinné révě setady daří už po tisíciletí. Jde o nejstaršívinařskou oblast ze všech německymluvících regionů, víno dodřevěných sudů tu stáčeli už Římané,o něco později vinice zakládalimniši u německých klášterů. Najdeteje v rozdílných nadmořských výškách– od 200 do 1 000 metrů. SloženíFOTA — ARCHIV

AKADEMIESTRANA 31půdy a podmínky, ve kterých se vinnáréva pěstuje se tedy hodně liší. Jedinečnévlastnosti vínu dává tři staslunečních dnů v roce, velké teplotnírozdíly, které jsou zde mezi dnema nocí, a půda s vysokým obsahemminerálů.Alpská vína se tady vyrábějícelkem z dvaceti odrůd (55 % vínje červených a 45 % bílých), prvotníodrůdy jsou Lagrein, Vernatscha Gewürztraminer. Ze zdejších vinicse vyrobí 350 000 hektolitrů vína. Ačkolivjde v Itálii o jeden z nejmenšíchregionů, místní vína tradičně patřík vysoce ceněným. Jihotyrolští vinařizačali bojovat o místo mezi světovoušpičkou až v osmdesátých letech dvacátéhostoletí. Ale v současnosti máuž neuvěřitelných 98 % z jejich vínocenění doc. (Exkluzivní přehlídkuvín nabízí mezinárodní festival MeranoWineFestival & Gourmet – www.meranowinefestival.com.) Nejlepšímvínem celé Itálie se naposled staloGewürztraminer Terminum Spätlese2007, dezertní víno z vinařstvíTraminer Kellerei právě z jižníhoTyrolska.NA OBĚŽNÉ DRÁZE NEJDŘÍVŠPAGETY, PAK KNEDLÍKYPropojení alpských a středomořskýchvlivů snad nejvíce prospělo jihotyrolskégastronomii.Ta tradičně vychází z náročnýchhorských podmínek, ve kterých semístním obyvatelům dařilo získávatjen některé suroviny. Typickými alpskýmiprodukty jsou vedle vína mléko,sýry, špek a jablka. Pozor špekz jižních Tyrol může být pro někohovelkým překvapením, je v něm minimálnětuku a smlsnout si na něm nenídietní chybou. Doma je tu jak pohankaa divoké byliny, tak rozmarýna parmezán a samozřejmě fantastickésýry. Na každém jídelníčku také objevítetěstoviny nebo pizzu. Jihotyrolanési klidně jako předkrm dají těstovinya jako druhé jídlo špenátovéknedlíky. Díky zelenině či parmezánuse zde ovšem i z knedlíků stávátakřka dietní jídlo.Každé stolování bývá nezapomenutelnýgurmánský zážitek, ne náhodouv roce 2009 dostala jihotyrolskágastronomie ve slavném Guid Michelinpatnáct hvězdiček. Čínská bistraani americké řetězce rychlého občerstvenítady nenajdete – jeden takovýv Bolzanu prý byl, ale velmi rychlezase zmizel. Jolana MatějkováRecept z Jižního Tyrolskana polévku z rulandskéhobílého vína1/4 l masového vývaru, 4 žloutky,50 ml smetany, 1/4 rulandskéhobílého, 1 ztvrdlá houska nakrájenána kostičky, 1 polévková lžíce másla,skořice, muškátový oříšek, sůlNa kostičky nakrájenou houskuopražte na másle a posypte skořicí.Masový vývar a víno nalijte do hrnce.Smetanu smíchejte se žloutky a přidejtedo polévky. Šlehejte v hrnci přinízké teplotě tak dlouho, až budemít polévka krémovou konzistenci.Osolte a přidejte trochu muškátovéhooříšku a skořice. Podávejtev polévkových miskách. Posypteněkolika opraženými kostičkamihousky a špetkou skořice s muškátovýmoříškem. Ať už si po polévcedáte knedlíky či špagety, nebo oboje,nezapomeňte na Víno. Ví toho někdyo rytmu vesmíru víc než my.S JAKUBEM HRŮŠOUV JIŽNÍ ANGLIIJméno Glyndebourne patří na jihu Angliestaré odlehlé usedlosti se zahradou uprostředpastvin a současně i světoznámémudivadlu a letnímu festivalu. Koná sehodinu cesty vlakem z Londýna a patnáctminut od křídových útesů mořského pobřeží.Opera se tu mísí s bečením ovcí,smokingy se snoubí s náčiním pro piknikna trávě. Takové místo je jediné na světě.Historie operních představení saháv sídle rodiny Christieů do poloviny třicátýchlet dvacátého století. Jejich prvnímzáměrem bylo hrát Mozarta. Repertoárse však brzy rozšířil. Tehdejší hledištěani provaziště s jevištěm už ovšem nestojí. V 90. letech starou budovu těsně vedlerodinného sídla vystřídala mnohem větší novostavba s více než tisíci místy, dobrouakustikou i prostorným zázemím. Interiér moderního divadla krásně kombinuje kova světlé dřevo, exteriér se samozřejmostí používá neomítnuté cihly. Když prší, piknikujese o pauzách na krytých ochozech, ale jinak během přestávek mezi jednáními naplnoožívají zahrady. Pauza může mít i hodinu a půl a sluncem zalité trávníky ohraničenéploty pastvin, v dálce s výhledem na nevysoké zelené anglické kopce, i okraje záhonůu starých budov nebo naopak intimní zákoutí zahrady se stávají místem svačin, pikniků,sešlostí, malých oslav a velkých večeří.Šéfdirigent Pražské komorní filharmonie Jakub Hrůša jde i v Británii částečně ve stopáchsvého někdejšího učitele Jiřího Bělohlávka, který už v Glyndebourne dirigoval nejednopěkné představení, zejména Janáčka a Wagnera. Dirigenti a režiséři neodjíždějí,mohou bydlet přímo v domě. Týdny, po které se chystá nová inscenace, a týdny, běhemnichž se pak projekt reprízuje, dávají šanci nerušeně pracovat, studovat i obnovovatumělecké síly. Hrůša zde má letos pěkný úkol s Mozartovým Donem Giovannim.Před dvěma roky řídil na tomto renomovaném festivalu Bizetovu Carmen a napřesrokby to měla být Brittenova opera The Turn of the Screw (Utahování šroubu). Hrůšaje však především od letoška uměleckým ředitelem a šéfdirigentem projektu Glyndebourneon Tour. Začíná se v říjnu v domovském místě a pak následuje šňůra podzimníchpředstavení v řadě měst počínaje Wokingem přes Milton Keynes a Norwichpo Plymouth a Stoke-on-Trent. Na programech jsou vedle Dona Giovanniho ještěPopelka a Korunovace Poppey. O tom všem bude pořad Akademie, který připravujev kontaktu s Jakubem Hrůšou redaktor Petr Kadlec. (veb)

FESTIVALSTRANA 32Rozhlasový podzim 2010:KLASIKOVÉI MODERNÍ HUDBAČeský rozhlas a vydavatelstvíRadioservis pořádají ve dnechod 12. do 16. října 2010 v PrazeMezinárodní hudební festivalRozhlasový podzim.Navazuje na loňský úspěšný prolog festivalu, kterýčeskému publiku představil tři zahraniční rozhlasovésymfonické orchestry z Německa, Maďarskaa Holandska. Program letošního 1. ročníku zahrnuje6 koncertů klasické hudby od baroka až po soudobékompozice, jež u nás ještě nebyly provedeny.Uvedou je rozhlasové orchestry z Varšavy a Katovica Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Komornífilharmonie Pardubice a Talichův komorní orchestr.Všechny koncerty festivalu natočí a odvysíláČeský rozhlas.POLSKÉ TÉMAVzhledem k letošnímu dvoustému jubileu FryderykaChopina se letos přirozeně nabídlo témapolské hudby. Pořadatelé Rozhlasového podzimuvšak k výročí přistupují jinak, chtějí prezentovatChopina i v širším záběru – prostřednictvím jehopokračovatelů. Pojali ročník 2010 jako průřez polskouhudební tvorbou 19., 20. a 21. století. S tímsouvisí i výběr hostujících orchestrů a sólistů: bylyTomáš Netopilpozvány dva přední polské rozhlasové orchestry.Národní symfonický orchestr polského rozhlasuKatovice, známý i u nás, je uznávané těleso, vystupujev předních hudebních domech světa, nahráváu prestižních gramofonových firem. Rovněž Symfonickýorchestr polského rozhlasu Varšava je velicekvalitní, známý mimo jiné tím, že věnuje velkoupozornost interpretaci soudobé tvorby.SETKÁNÍ OVĚŘENÝCH HODNOT S MÉNĚZNÁMÝMIPrezentace soudobé a moderní hudby tvoří jedenz hlavních pilířů Rozhlasového podzimu. Festivalpřichází s objevnou a zajímavou dramaturgií. Snažíse konfrontovat hodnoty známé a ověřené s dosudméně známými, zřídka uváděnými skladbami.FOTO — ARCHIVNa programu koncertu SOČRu je například Liszt,Chopin, Bartók či Ravel; polské orchestry přicházejís některými jmény s díly, jež jsou pro naše posluchačenová. Na koncertech Rozhlasového podzimu takuslyší Smetanu i Janáčka, na druhé straně také Lutoslawskéhonebo Noskowského. Katovičtí uvedoukupř. vynikající Paderewského klavírní koncert, kvalitousrovnatelný s Lisztem, Schumannem či Brahmsem(na tomto večeru zazní i Dvořákova Anglickásymfonie). V sále Martinů představí také soudobouhudbu v rámci „pražských premiér“ Komorní filharmoniePardubice pod taktovkou Marko Ivanovičea Talichův komorní orchestr za řízení Petra Vronského.Uvedou díla skladatelů Kilara, Pärtha, Zemka,Widlaka, Nowaka a dalších.NA PÓDIU I V ÉTERUProjekt festivalu Rozhlasový podzim významněpodporuje EBU. Její centrála v Ženevě vyslala výzvuvšem veřejnoprávním rozhlasům, které majísymfonická tělesa, aby se do projektu zapojily. Zájemo vystupování na festivalu je nečekaně velký.Velmi významná je i skutečnost, že všechny koncertypůjdou do mezinárodní výměnné sítě a většinaz nich bude zařazena do programu veřejnoprávníchstanic. Právě tento fakt představuje cenný specifickýrys Rozhlasového podzimu: díky rozhlasu má velmiširoké, navíc mezinárodní publikum. Odhaduje se,že počet posluchačů se bude pohybovat v šestimístnýchčíslech.PÓDIUM PRO MLADÉ INTERPRETYFestival si může připsat k dobru i další záslužnýpočin: cílenou prezentaci mladých interpretů. Doprogramu je zařazen koncert laureátů Mezinárodnírozhlasové soutěže Concertino Praga. Vedle našichtalentovaných interpretek Julie Svěcené či VeronikyHrdové tu vystoupí také Anastasia Vorotnaya,absolutní vítězka letošního ročníku soutěže.Musíme pochválit vstřícnou cenovou politikufestivalu, jež zpřístupní koncerty veřejnosti. Nejdražšívstupenka stojí 690 korun, na koncert se všaklze dostat i za necelou stovku. A to jsou v rámci Českérepubliky velmi příznivé ceny. Agáta Pilátová

KONCERTSTRANA 33CONCERTO BOHEMIAPODEVATENÁCTÉANEB SETKÁNÍ NA ŽOFÍNĚNa Žofíně se tleskalo vestojeLetos na podzim budou reprezentovatrozhlasovou soutěž žákovských a studentskýchorchestrů Concerto Bohemiana pražském Žofíně komorní souboryz Ostravy, Police nad Metují, Rychnovanad Kněžnou a Prahy. Bylo jich na koncertvítězů vybráno celkem osm; porotutvořili hudební skladatelé, dirigenti, dramaturgovéa odborníci v oboru amatérskéhoumění: předseda Marek Hrubecký,členové Karel Bělohoubek, VáclavHlaváček, Jiří Teml a Miloslav Zelenka.Všichni konstatovali vysokou úroveň výkonůzůčastněných mladých hudebníků.Absolutním vítězem 19. ročníku ConcertaBohemia porotci vyhlásili Collegiuminstrumentale Gymnázia Jana Nerudyv Praze s dirigentem Pavlem Tylšarem.Nejmladší soutěž Českého rozhlasuvznikla před 19 lety v Praze v hudebníredakci pro děti a mládež, dnes ji organizujeProducentské centrum. Inspirovalase principem anonymního hodnocenínahrávek, který se po léta uplatňuje v mezinárodnírozhlasové soutěži ConcertinoPraga. Místo jednotlivců se jí však účastníčeské, moravské a slezské soubory v několikakategoriích, v nichž se rozlišuje věkFOTO — ARCHIVúčastníků – do 16 a 25 let, počet členůa převaha smyčcových či dechovýchnástrojů. Pravidla soutěže se postupněvyvíjela – nyní se soutěž koná ve dvouletémcyklu: v jednom roce je vypsána prosoubory od 6 do 12 a od 36 do 50 členů,v následujím pak pro komorní orchestryod 12 do 36 členů. Concerto Bohemia jeurčeno mladým amatérským i budoucímprofesionálním umělcům. Patronem soutěžeje od počátku prof. Ilja Hurník. Zaurčitou odměnu považují orchestry nejennahrávky, natočené a vysílané Českýmrozhlasem, ale také koncert vítězů v Praze,zpočátku v rozhlasovém Studiu 1, pakve Španělském sále Pražského hradu,nyní pravidelně v Paláci Žofín.Za devatenáct let se soutěže zúčastnilona 200 orchestrů, v nichž hrály tisícemuzikantů. Rozhlasová fonotéka obsahujev provedení nejlepších účastníků soutěžestovky profesionálních nahrávek.Za výkony souborů stojí pedagogové,vedoucí souborů, dirigenti. Ti také zůstávají– znovu a znovu předstupují přednové žáky a studenty, kteří dospívají a kolektivyopouštějí. Prohloubí se však jejichvztah k hudbě, upevní souhra a naučí serozhlasové práci, která má svá specifika.Český rozhlas pořádá ConcertoBohemia ve spolupráci s Českou televizí,a tak se můžeme těšit i na televiznízáznam vystoupení osmi komorníchsouborů a orchestrů z koncertu vítězůna pražském Žofíně. Přímý přenos rozhlasovéhokoncertu s moderací LukášeHurníka uvádí v sobotu 13. listopaduod 19 hodin Český rozhlas 3–Vltava. HAMMERKLAVÍRNA HORŠOVSKÉM TÝNĚLetošní již 11. zámecký koncert, pořádanýkaždoročně v rámci dlouhodobéhudební spolupráce Českého a Slovenskéhorozhlasu, se uskuteční na zámkuHoršovský Týn, původně biskupskémhradu založeném ve 13. století. Tatovýznamná kulturní památka si dodnesuchovala svou původní atmosférugotického hradu přestavěného na renesančnízámek a tamější Erbovní sál takbude bezesporu ojedinělým koncertnímmístem pro předního slovenskéhoklavíristu Petera Guľase a jeho interpretačníumění na tzv. hammerklavíruneboli kladívkovém klavíru. Koncertse uskuteční 22. září ve 20.00 hodina všichni milovníci koncertů klasickéhudby jsou na akci srdečně zváni.Český a Slovenský rozhlas se zejménav oblasti klasické hudby snažínabídnout takové kvalitní hudebnísoubory a interprety, s nimiž se posluchačiv sousední zemi nemají možnostpotkávat tak často. Zámecké koncertyjsou pořádány dvakrát ročně a jsou založenyna principu vzájemné spolupráce– českému publiku se představí slovenskýsoubor či interpret na některémze zajímavých zámků České republikya naopak české interpretační umění zaznína jednom se slovenských zámků.V červnu letošního roku se tak v krásnémprostředí zámku ve slovenskýchBrodzanech představili harfistka LydieHärtelová a hobojista David Prosek.Jedinečnost koncertu v HoršovskémTýně spočívá především v tom, že sejedná o recitál na vzácném historickémkoncertním nástroji, kladívkovém klavíru.Peter Guľas (viz foto) si pro návštěvníkypřipravil skladby od F. P. Riglera, J. Haydna,L. van Beethovena a J. N. Hummela,tedy repertoár, který dá vyniknoutjedinečnému zvuku tohoto dobovéhonástroje. V prostorách zámku tak půjdeo zážitek pro hudební gurmány a jehovystoupení bude bezesporu zajímavouudálostí letošní hudební nabídky Českéhorozhlasu pro posluchače i návštěvníkykoncertů komorní hudby.Koncert bude přímo ze zámkuHoršovský Týn živě přenášen na staniciČeský rozhlas 3–Vltava i na staniciSlovenského rozhlasu – Radio Devín.Návštěvníci tak budou mít neopakovatelnoupříležitost pozorovat hlasateleobou rozhlasů během jejich živéhomoderování a být tak součástí příméhorozhlasového přenosu.Vstup na koncert je za symbolickýpoplatek 30 Kč. Vstupenky lzezakoupit na pokladně zámku,případně rezervovat na emailovéadrese horsovsky-tyn@plzen.npu.czči na telefonním čísle 379 423 111.Bližší informace o koncertě jsouuveřejněny na webových stránkáchrozhlas.cz. Mgr. Edita KudláčováMgr. Petr Kadlec

Filharmonie Hradec Králové a Český rozhlas 3 – Vltava2/11/10Lukáš Vondráček klavírFILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ / JAN KUČERA – DIRIGENTProgram: Gershwin / Rapsodie v modrém • Schoenfield / Čtyřiparaboly • Stucky / Druhý koncert pro orchestr4/11/108/11/10Vlachovo kvarteto PrahaČESKÝ KOMORNÍ ORCHESTR / ANDREAS SEBASTIAN WEISER – DIRIGENTProgram: Wuorinen / Josquiniana • Dean / CarloKernis / Musica Celestis, Musica Instrumentalis (výběr),Sarabanda in MemoriamAdéla Štajnochrová housleDavid Pokorný housleORCHESTR BERG / PETER VRÁBEL – DIRIGENTProgram: Pärt / Collage über B-A-C-H • Schnittke / Concerto grosso č. 3Bach / Webern / Fuga (2. Ricercata) a 6 voci z Hudební obětinyGoebbels / Samplersuite10/11/10Gabriela Demeterová housleKarel Untermüller violaKOMORNÍ FILHARMONIE PARDUBICE / MARKO IVANOVIĆ – DIRIGENTProgram: Nyman / Trysting Fields • Mozart / Koncertantní symfoniepro housle a violu • Auerbachová / Dialogues on Stabat Materwww.hfhk.cz:: Sál Filharmonie Hradec Králové :::: Přímé přenosy na ČRo 3 – Vltava :::: Koncerty se světelným designem :::: Začátky koncertů ve 20:00 :::: Vstupenky: tel. 495 211 375, www.hkpoint.cz ::

PROFILSTRANA 35RYZÍ ZLATO– ČISTOTABOŽÍHOÚMYSLUPříběh sochaře, šperkaře a kovářePavla KrbálkaT„To, co umím, by nebylo možné bez toho, že jsemkovář. Dovedu se vyjádřit klasickým i abstraktnímsochařstvím, dokážu to ve všech kovech až pozlato.“Pavel Krbálek (2. 4. 1928) vždy nejdříve hledámateriál, který má podobné vlastnosti jako předmětjeho zobrazení. Když dělal skulpturu býka, použilželezo, protože býk je tvrdohlavý, odvážný a másílu, je jako železo. Dramatik Pavel Kohout ho považujeza sochaře-filosofa, který umí o své tvorběpřemýšlet.Kovářské řemeslo paří k rodu Krbálků z moravskéMiroslavi. Je to sedm generací kovářů. PředciPavla Krbálka kovali koně, vyráběli pluhy, dělalihřebíky, motyčky, opravovali kočáry. Pavel se chtělstát malířem. Ale nakonec studoval sochařství v Brně,Praze a Berlíně.V roce 1968 Pavel Krbálek odešel z Československa.Sochařův ateliér v Lucernu se nalézal nadobré adrese. Kousek od jezera, nedaleko slavnéhoLvího pomníku a pár kroků od hotelu Rebstock, kdese kdysi ubytovali Franz Kafka s Maxem Brodem.Spisovatel Jiří Gruša nazval Lucern „přístavem českéliteratury“. Lucernské nakladatelství Bucher vydávaloknihy autorů pronásledovaných komunistickýmrežimem: Pavla Kohouta, Ludvíka Vaculíka,Ivana Klímy, Alexandra Klimenta a dalších. Morálněi materiálně podporoval české spisovatele Lucernskýkruh, jehož členy byli Švýcaři i Češi žijícíve Švýcarsku. Pavel Krbálek podle svědectví BrunaLeutholda, bývalého vládního rady v kantonuNidwalden, stál u zrodu Lucernského kruhu...Za vyvrcholení Krbálkovy švýcarské anabázelze považovat odhalení jeho velké plastiky Nikév Lucernu (2001) za účasti dvou prezidentů, švýcarskéhoLeuenberga a českého Havla. První Niké jeumístěna v japonské krajině, třetí podobu Niké podleKrbálka najdete v pražských Chotkových sadech.Letos v srpnu Pavel Krbálek Lucern opustil a budežít střídavě v Praze a Miroslavi, kde rekonstruovalkovárnu, která patřila jeho předkům.Jako jeden z mála umělců na světě Pavel Krbálekzpracovává zlato kováním. Oceňuje na zlatujeho schopnost sdílet s člověkem jeho osud. „Ryzízlato, to je slunce na zemi, když udělám sochuz ryzího zlata a nechám ji tady stát, tak za tisíc letbude stejná,“ vysvětluje sochař. Na začátku svéhošvýcarského pobytu si vypůjčil peníze a koupil sikilo a půl zlata a vykoval svou první zlatou sochu.V lucernském ateliéru mi předváděl vyzařovacíschopnost zlata. Vedle jeho zlaté sochy vydržela veváze několik týdnů čerstvá růže. Popisoval mi zásady,které je nutné při kování zlata dodržovat: musítebýt opatrní na prach, nesmíte třeba dělat prudképohyby, abyste ho nerozvířili, stačí zrníčko prachua skvrnu ze zlata neodstraníte, musíte dávat pozortaké na otisky prstů. Otisk prstu nelze napravit, zlatose urazí. Zlato nesmíte míchat, když tak učiníte,uděláte z něj invalidu. Zničíte tak čistotu Božíhoúmyslu. Zlato zareaguje na ten nejjemnější úder kladiva,má totiž svou inteligenci.Pavel Krbálek se autorsky podílel na přípravěúspěšné kolekce šperků československých výtvarníkůpro světovou výstavu EXPO 67. Šperky jsoudůležitou součástí Krbálkova díla. Tělo ženy je proněj architekturou, pro kterou dělá sochu. Pavel Krbálekvždy vytváří šperk originál, šperk pro jednuženu. Šperky vytváří přímo na ženském těle. Odmítá„většinové šperky“, tedy takové, co se mají líbitkaždému, a tudíž se snadno prodají. „U každé ženyje totiž potřeba něco jiného zakrýt něco jiného podtrhnout,“zdůrazňuje.V roce 1970 získal Pavel Krbálek Bavorskoustátní cenu. Za bronzovou sochu Mrznoucí srdcedostal roku 1990 v Japonsku Rodinovu cenu, rokpoté následuje opět v zemi vycházejícího slunce cenaHenryho Moora za plastiku Niké, kterou věnujevítězství demokracie v Evropě. Niké je symbolemnové svobody. Jeho sochy nalezneme v plenérechJaponska, Švýcarska, Německa, v Praze, Miroslavi,na ostrově Elba, ve veřejných sbírkách Národní galeriev Praze, Moravské galerie v Brně, Severočeskéhomuzea v Liberci a na dalších místech. V rodnéMiroslavi je od roku 2001 otevřena stálá expozicejeho sochařského díla. Loni vystavoval své plastikyv plenéru města Lipník nad Bečvou. FOTO NIKÉ PAVLA KRBÁLKA V LUCERNUFoto: Jiří KamenJiří Kamen

Symfonický orchestrČeského rozhlasuAbonentní koncerty, 84. sezona 2010 | 2011Dvořákova síň Rudolfi na, 19.30 hodinpondělí 6. září 2010Dvořák – Brahmsdirigent: Vladimír Váleksólisté: Petr Zdvihal, Pavel Ludvíkpondělí 20. září 2010Sibelius – Prokofjevdirigent: Rastislav Štúrsólista: Jan Mráčekpondělí 25. října 2010Dvořák – Rachmaninovdirigent: Petr Altrichtersólista: Adam Skoumalpondělí 22. listopadu 2010Barber – Glier – Stravinskijdirigent: Leoš Svárovskýsólistka: Jana Bouškovápondělí 13. prosince 2010Smetana – Teml – Schumanndirigent: Koji Kawamotosólisté: Jiří Hlaváč, Štěpán Koutníkpondělí 20. prosince 2010Suk – Wagenseil – Honeggerdirigent: Vladimír Váleksólisté: Pavel Čermák,Roman Janál, Jan KalfusBoni pueri, Pražský filharmonický sborstředa 12. ledna 2011Webern – Bernstein – Straussdirigent: Tomáš Netopilsólista: František Novotnýpondělí 24. ledna 2011Strauss – Brucknerdirigent: Christopher Seamansólista: Vilém Veverkapondělí 7. března 2011Prokofjev – Šostakovičdirigent: Daniel Raiskinsólista: Jikmu Leepondělí 21. března 2011Stravinskij – Gershwin – Elgardirigent: Jan Kučerasólista: Ivan Klánskýpondělí 11. dubna 2011Mahlerdirigent: Ondrej Lenárdsólistka: Annamaria PopescuKühnův dětský sbor,ženský sbor ČFS Brnostředa 20. dubna 2011Šostakovič – Beethovendirigent: Tomáš Hanussólista: Gustáv Beláčekpondělí 2. května 2011Musorgskij – Arutjunjan – Dvořákdirigent: Vladimír Váleksólista: Juraj Bartošpondělí 13. června 2011Sommer – Chačaturjan – Brahmsdirigent: Jan Kučerasólista: Igor Ardaševpondělí 20. června 2011Mozart – Sukdirigent: Vladimír Váleksólisté: Vlastimil Kobrle,Karel UntermüllerVEŘEJNÉ GENERÁLNÍ ZKOUŠKYproběhnou ve dnech20. září, 25. října,22. listopadu, 13. prosince 2010,24. ledna, 7. března,21. března, 2. května,a 13. června 2011VŽDY V 10.00 HODINbližší informace: www.rozhlas.cz/socr, socr.rozhlas.cz

FESTIVALSTRANA 37Hudební fórumHRADECKRÁLOVÉ2010Festival Hudební fórum Hradec Králové,který pořádá v prvních dvou listopadovýchtýdnech Filharmonie HradecKrálové, je jedinou každoročně pořádanoumonotematickou přehlídkousoudobé zahraniční orchestrální tvorbyu nás. Celostátní dosah festivalu jedán přímými rozhlasovými přenosyvšech koncertů (Český rozhlas 3–Vltava)a zařazováním vybraných koncertůdo nabídky Evropské vysílací unie.Dramaturgie šestého ročníku festivalu,který se koná v sále FilharmonieHradec Králové od 2. do 10. listopadu2010, akcentuje vztahy mezi historickoua soudobou hudbou. Bohatá varietaodkazů do minulosti zahrnuje napříkladromantizující pohled na středověk(spekulativní metafyziku Hildegardyz Bingenu vtělenou do smyčovéhokvartetu Musica celestis od Aarona JayeKernise), elektroakustické přetvářenímadrigalů (transformaci manýrismuCarla Gesualda do hudebního jazyka21. století v díle Bretta Deana), prostoutranskripci tří až pětihlasých skladebJosquina des Prez pro obsazení smyčcovéhokvarteta od Charlese Wuorinena,převedení vokálně-instrumentálníduchovní skladby (Stabat Mater GiovannihoBattisty Pergolesiho) do formyinstrumentálního neprogramního concertagrossa (Dialogy se Stabat MaterLery Auerbachové), využití kryptogramuB-A-C-H u Arvo Pärta a náznakyúryvků z Bachovy hudby u AlfredaSchnittkeho, Nymanovo minimalistickézacházení s melodickými ozdobamia harmoniemi Mozartovy Koncertantnísymfonie pro housle, violu a orchestrnebo ohlasy gershwinovského symfonismua Bernsteinova Věku úzkostiu Paula Schoenfielda.Hudební fórum připomene nositelePulitzerovy nebo Grawemeyerovyceny i konkrétní oceněná díla – Druhýkoncert pro orchestr Stevena Stuckyho(Pulitzerova cena 2003) a Smyčcovýkvartet č. 2 – „Musica instrumentalis“Aarona Jaye Kernise (Pulitzerovacena 1998). Královéhradecký festivalhledá kompromis mezi odbornýmipremisami, to jest náročností prezentovanéprodukce, a snahou stát seudálostí obracející se k široké veřejnosti.Optimální rovnováhu mezi modernostía příjemností nalézá zejménav postmoderním repertoáru. Hudebnífórum tak reflektuje proměnu posluchačskéhopřístupu k hudbě v posledníchdesetiletích. Ideál meditativníhoslyšení, které setrvává u jednotlivýchMarko IvanovićLukáš VondráčekAndreas Sebastian WeiserKrzysztof Penderecki v Hradci KrálovéFOTA — ARCHIVokamžiků, aniž by pozornost posluchačeodbíhala k tomu, co již bylo čiteprve bude, postulovaný Stockhausenemv 50. letech 20. století, zcelapopřel typ časového vědomí ovládajícípo staletí evropskou artificiálníhudbu. Postmoderna tuto disociacičasu, obraz světa, v němž současnostnevnímáme jako bod mezi minulostía budoucností, jen dovedla do důsledků.Zaujetí historickým materiálem,činící z postmoderny de facto posthistorii,s sebou přineslo restauraciestetična jako smyslového vnímání.Dualita moderna – postmoderna možnánemá význam z hlediska vnitřníhočasoprostoru umění, funguje všakz hlediska příjemce. Jde o situaci, kterápřipomíná oscilaci 19. století meziabsolutní a programní hudbou. Modernistickétendence Nové hudby po2. světové válce se rovnají zvěcnění,odsunutí komunikace. Postmodernaje pokusem o obnovení přetrženéhokomunikačního řetězce. Festival Hudebnífórum Hradec Králové je součástítohoto pokusu.O zájem publika bude na HFHK2010 soutěžit se sólisty (LukášemVondráčkem, Gabrielou Demeterovoua Karlem Untermüllerem, AdélouŠtajnochrovou a Davidem Pokorným)sofistikovaná technika v elektroakustickýchkompozicích, SamplersuitěHeinera Goebbelse a skladbě CarloBretta Deana. Kromě domácí FilharmonieHradec Králové na festivaluvystoupí Komorní filharmonie Pardubice,Orchestr Berg, Český komorníorchestr a Vlachovo kvarteto Praha.Vedle „stálých“ dirigentů festivaluAndrease Sebastiana Weisera, PeteraVrábela a Jana Kučery se na dirigentskémstupínku poprvé objeví MarkoIvanović. (Hr)

PRŮVODCESTRANA 38PRŮ–VODCESVĚTEM KULTURYSVATOVÁCLAVSKÉSLAVNOSTI NA CESTĚ21. 8.–5. 10. 2010Podevatenácté se letos rozezní pražské(a nejen pražské) sakrální prostory tónyfestivalu Svatováclavské slavnosti. Letošníročník představuje umění, předevšímhudební, které je zdánlivě nenápadnésvojí velikostí, ale silné svým sdělením.Umění, jehož krásu zdůrazní komorní,nejlépe historicky autentické prostředí.Motivem, který festivalové umění letosspojuje, je cesta – symbol duchovníhohledání, cesta, která je prostředkem i cílem,sjednocuje všechny představovanékultury. Devět hlavních festivalových akcíletošního ročníku zahrnujících i tradičnívýlety a sedm doprovodných akcí lzecharakterizovat jako inspirativní zastavenía setkání s živými duchovními kulturamiEvropy, Blízkého východu a Asie, tradičněs účastí zajímavých zahraničních hostů.www.svatovaclavske.czKYTARA NAPŘÍČ ŽÁNRY12. 9.–19. 11. 2010Třináctý ročník mezinárodního festivaluKytara napříč žánry představí v průběhu17 koncertů kytarové mistry nejrůznějšíchhudebních stylů a rozmanitýchtechnik hry na akustické či elektrickénástroje. Kromě tradičních zástupcůdomácí scény (Lenka Filipová, DagmarVoňková-Andrtová, Jiří Jirmal a další),představí dramaturgie i čelné osobnostisvětové kytarové scény. Hvězdou letošníhoročníku bude vynikající australskýkytarista Tommy Emanuel. Své uměnípředvedou kalifornská kytaristka JanetRobin, mexický skladatel a kytarista AronGovea či vynikající americký hráč na kytaruoceněný Grammy Alex De Grassi.www.kytaranapriczanry.czSTRUNY PODZIMU19. 9.–21. 11. 2010, PrahaTři nápaditě sestavené programové řadya pět nových koncertních prostor, desetvečerů, sedm premiér před českým publikema množství zážitků a radosti z objevování.Takový bude v kostce jubilejní15. ročník vyhledávaného mezinárodníhohudebního festivalu Struny podzimu.Vedle dramaturgické řady INSPIRACEnabídne festival také koncerty sérieOSOBNOSTI a CROSSOVER. V prvnímpřípadě vystoupí výjimeční interpretiz oblasti tzv. staré hudby, klasiky i jazzu,jako jsou německá houslistka JuliaFischer, tenorista John Potter se svýmDowland Project anebo jazzová vokalistkaDianne Reeves. Naplnění svého motta– Dobrodružství objevování – slibujeřada CROSSOVER s nápaditým programemsestávajícím z hrdelního zpěvutuvských nomádů přes virtuózní klezmerpo český debut íránského hráče na kamenčeKayhana Kalhora v crossoverovéfúzi íránské hudby a soudobého newyorskéhokvarteta Brooklyn Rider. Novářada SPOTLIGHT s podtitulem Umělci,o kterých ještě uslyšíte, se letos zaměřína velký objev světového jazzu, pianistuVijaye Iyera a jeho trio.www.strunypodzimu.czMUSICA HOLEŠOV23.–26. 9. 2010, HolešovOd 23. do 26. září 2010 se v Holešověuskuteční I. ročník hudebního festivalua koncertního cyklu Musica Holešov,který si klade za cíl oživit mimořádněkrásné prostory zdařile renovovanéhoholešovského zámku, navázat na jehobohatou hudební minulost a rovněžupozornit na významné holešovskéosobnosti. Zazní například novodobépremiéry děl Františka Xavera Richtera,jehož 300. výročí narození jsme sipřipomněli v loňském roce. Uměleckýmgarantem a patronem festivalu je renomovanýčeský klavírista Karel Košárek.Právě díky němu se představí řada hvězdv čele s mezzosopranistkou MagdalenouKoženou, houslistou Pavlem Šporclem,dirigentem Václavem Luksem, hobojistkouXenií Löffler, flétnistkou JanouSemerádovou či zpěvačkou a performerkouGabrielou Vermelho. Na festivalnaváže samostatný koncertní cyklus, jehož6 koncertů proběhne od října 2010do června 2011 rovněž v prostoráchholešovského zámku.www.musicaholesov.czDNY HEINRICHA BÖLLA27. 9.–22. 10. 2010, PrahaV letošním roce si připomínáme 25 letod úmrtí spisovatele a nositele Nobelovyceny za literaturu HeinrichaBölla. Současně také nadace Heinrich-Böll-Stiftung, která nese jméno tohotospisovatele a cítí se být zavázána jehomyšlenkovému odkazu, slaví 20 let působeníve visegrádských zemích. Spolus Goethe-Institutem v Praze, Institutemumění a dalšími partnerskými organizacemipřipravila několik akcí. 30. 9. 2010(12.00–21.30) se uskuteční v Národnítechnické knihovně konference „Umělci:Prostředníci změny?“. Jejím cílemje přivést ke společné debatě osobnostiz různých oblastí umění (divadlo,literatura, vizuální umění) spolu s kritikya odborníky z ČR a Německa, kteří byměli diskutovat vliv současného uměnína společnost. V rámci konference setaké uskuteční filmový večer s diskusíMáte právo vědět, 27. 9.–2. 10. 2010 budeve NTK k vidění výstava Obhájci lidskýchpráv v Rusku, obojí ve spolupráci

PRŮVODCESTRANA 39s organizací Člověk v tísni. Během říjnav Goethe-Institutu proběhnou projekcefilmů natočených podle předlohy HeinrichaBölla. Součástí každého večerabude úvodní slovo filmového historikavztahující se k danému filmu.www.boell.czFESTIVAL NĚMECKY MLUVE-NÝCH FILMŮ DAS FILMFEST6.–10. října, Praha – Kino Lucernaa Evald11.–15. října, Brno – Kina Art v Brně5. ročník přehlídky německy mluvenékinematografie sází na vyprofilovanoudramaturgii přinášející nejzajímavějšíhrané a dokumentární snímky z poslednídoby uvedené často na letošnímBerlinale. Organizátoři se zaměřili takéna bohatý doprovodný program – pronávštěvníky jsou připravena čtení, koncerty,diskuse a setkání s filmovými tvůrci.Vedle vyhledávané sekce Na hraně /Am Limit uvede DAS FILMFEST rovněžaktuální literární adaptace či hudebnífilmy v sekci Musik Mania. Další speciálnísekce nabídne nekonvenční pohledna tradiční téma Alpy, jako jejího dramaturgase Rakouskému kulturnímu fórupodařilo získat zakladatele Mezinárodníhofilmového festivalu v Innsbrucku (IFFI)Helmuta Groschupa.www.dasfilmfest.czKONCERT K 200. VÝROČÍNAROZENÍ K. H. MÁCHY4. a 5. 11. 2010, PrahaK příležitosti 200. výročí narozeníKarla Hynka Máchy připravuje Českáfilharmonie koncert, na kterém zaznív premiéře skladba Radobÿl VladimíraFranze. Hudební báseň pro velkýorchestr složil skladatel na objednávkuČeské filharmonie a nazval ji podlevrchu v Českém středohoří, kamMácha často zavítal. Vedle FranzovaRadobÿla zazní na počest velkéhobásníka a romantika kantáta Máj JosefaBohuslava Foerstera a Májová symfonieVítězslava Nováka. Premiéra se koná4. listopadu od 19.30 hod. ve Dvořákověsíni v Rudolfinu.www.ceskafilharmonie.czGALAKONCERT FILHARMO-NIE NADACE ANIMATO5. 11. 2010, PrahaV pátek 5. 11. 2010 od 19:30 hod.se ve Smetanově síni Obecníhodomu v Praze uskuteční galakoncertFilharmonie nadace Animato,mezinárodního orchestru mladýchhudebníků z 8 zemí Evropy. Orchestrzavítá do Prahy v rámci svéhopodzimního turné již potřetí. Projektvznikl z iniciativy švýcarské nadaceAnimato, která se zabývá podporoumladých hudebníků a v rámci svéčinnosti spolupracuje s vysokýmihudebními školami v Evropě. Orchestrletos naváže na své první vystoupenív Praze v roce 2006, které bylouspořádáno při příležitosti 60. výročízaložení Akademie múzických uměnív Praze, a druhý koncert v roce2008. Filharmonie provede podtaktovkou britského dirigenta HowardaGriffithse Italské capriccio Petra IljičeČajkovského, Variace na Paganinihotéma pro klavír a orchestr SergejeRachmaninova a Suitu z baletu Romeoa Julie Sergeje Prokofjeva. Jako sólistkase představí mladá pianistka ClaireHuangci z USA.www.animatostiftung.chJANÁČEK BRNO16.–28. 11. 2010, BrnoNejvyšší koncentrace hudby LeošeJanáčka v letošním roce budeod 16. do 28. listopadu viditelná a hlavněslyšitelná v Brně. Právě zde proběhnedruhý ročník festivalu Janáček Brno,na jehož programu je více než třicetoperních představení, jedinečných koncertů,činoherních večerů, workshopůse zajímavými umělci, multimediálníchprojektů, originální řada matiné a dalšízajímavosti. V rámci přehlídky JanáčekBrno se v moravské metropoli 2010představí přední české i zahraniční souborya umělci. Jde například o věhlasnouHelikon-Opera z Moskvy nebo TheaterEssen, Národní divadla – brněnské i moravskoslezské,Ivu Bittovou se Škampakvartetem či studenty z HF JAMU. Publikumse může těšit na Janáčkova známádíla jako Její pastorkyňa, Věc Makropulosnebo Sinfonietta (balet), v premiéřebudou uvedeny i méně frekventovanétituly jako Šárka a Výlet pana Broučkado Měsíce. Chybět nemohou ani četnéinterpretace Janáčkovy tvorby inspirovanémoravskou lidovou hudbou.www.janacek-brno.czPALACE CLASSICS V PALACECINEMASPraha, BrnoMultikina Palace Cinemas pokračujíve svém projektu Palace Classics a nabízejípřenosy oper, baletů a koncertůvážné hudby. Atraktivní program je přenášenživě nebo ze záznamu ze slavnýchoperních domů jako La Scala v Miláněnebo Teatro Mariinski Kirov v Petrohradu.V následujících měsících se můžoumilovníci vážné hudby těšit na Carmen(13. 10.) z Gran Teatre del Liceuv Barceloně, Madam Butterfly (26. 10)ze San Francisco Opera, Labutí jezero(23. 11.) z Mariinského divadla v Petrohradua další.www.palacecinemas.cz/palaceclassicsDÁLE DOPORUČUJEME... PŘÍŠTÍ VLNA / NEXT WAVE...2.–11. 10. 2010, Praha2. 10. 2010, Ostrava24. 10. 2010, Brno17. ročník setkání divadelní, hudební,taneční, literární, výtvarné a jinéalternativy.www.nextwave.czFESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU25. 11.–1. 12. 2010www.festivalff.czSledujte také aktuální nabídku na vltava.rozhlas.cz v sekci Zprávy z kultury(pořad Mozaika).15 % SLEVAz ceny vstupného na aktuálnípředstavení programu Palace ClassicsPlatí do 30. 11. 2010Palace Cinemas Czech si vyhrazuje právo upravitpodmínky akční nabídky.PALACE CINEMASSLOVANSKÝ DŮMNA PŘÍKOPĚ 22, PRAHA 1PALACE CINEMASVELKÝ ŠPALÍČEKMEČOVÁ 2, BRNO 1Palace Cinemas připravila pro členy Klubu Vltava i dalšízvýhodněné nabídky vstupného na Palace Classicsna sezonu 2010/2011. Více informací žádejte na pokladnáchmultikin Palace Cinemas Slovanský dům v Prazea Velký Špalíček v Brně.

PROGRAMSTRANA 40PRO–GRAMVÁŽNÁ HUDBAVedoucí redakce vážné hudby Petr Veber(petr.veber@rozhlas.cz)POŘADY SYMFONICKÉ,OPERNÍ, KOMORNÍA DUCHOVNÍ HUDBY84. KONCERTNÍ SEZONASYMFONICKÉHO ORCHESTRUČESKÉHO ROZHLASUúterý, 20.00vysílání záznamů vystoupení v abonentním cykluz Dvořákovy síně Rudolfina14. 9. (záznam ze 6. 9.)Dvořák: Othello | V přírodě | KarnevalBrahms: Dvojkoncert pro houslea violoncelloSólisté: Petr Zdvihal (housle), Pavel Ludvík(violoncello), dirigent: Vladimír Válek5. 10. (záznam z 20. 9.)Sibelius: Koncert pro housle a orchestrProkofjev: Symfonie č. 6Sólista: Jan Mráček (housle)Dirigent: Rastislav Štúr9. 11. (záznam z 25. 10.)Dvořák: Koncert pro klavír a orchestrRachmaninov: Symfonie č. 2Sólista: Adam Skoumal (klavír)Dirigent: Petr Altrichter30. 11. (záznam z 22. 11.)Barber: Adagio pro smyčceGlier: Koncert pro harfu a orchestrStravinskij: PetruškaSólistka: Jana Boušková (harfa)Dirigent: Leoš SvárovskýSPECIÁLNÍ PROJEKTY22. 9. 20.00 Zámecký koncert –společně se Slovenským rozhlasemPřímý přenos z Horšovského Týna25. 9. Den Ostravy na VltavěCelodenní vysílání z ostravského studia,včetně přímého přenosu koncertuStadlerova kvarteta ve Vesničce soužití23. 10. Den improvizacena stanici VltavaKONCERTNÍ SEZONANabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmáčeských orchestrů a z tuzemských festivalů.pondělí, 20.001. 9. 20.00 Dvořákova Praha(přímý přenos)Rossini: Předehra k opeře Vilém TellBruch: Koncert pro klarinet, violu a orchestrMendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 3„Skotská“Dirigent: Juraj Valčuha, sólista: LudmilaPeterková (klarinet), Maxim Rysanov (viola)4. 9. 16.30 Smetanova Litomyšl(záznam části koncertu z 23. 6.)Mullenbach: King John the Blind (KrálJan, zvaný Slepý) – sv. prem. kompozicek 700. výročí sňatku Jana Lucemburskéhos Eliškou PřemyslovnouHraje: Lucemburský komorní orchestr„Les Musiciens“6. 9. 20.00 Dvořákova Praha(záznam koncertu z 25. 8.)Mozart: Symfonie č. 33 B dur K 319. –Árie z oper Idomeneo, Così fan tutte,Figarova svatba a Únos ze serailuPředehra k opeře Lucio SillaSymfonie č. 38 D dur „Pražská“ K 504Sólistka: Kateřina Kněžíková (soprán)Camerata Salzburg, dirigent: Enrique Mazzola11. 9. 16.31 Pražské jaro 2010(záznam koncertu z 24. 5.)J. Novák: Choreae vernalesMartinů: Koncert pro flétnu a housleHaydn: Symfonie S úderem kotlůHraje: Pražský komorní orchestrDirigent: Ondřej Kukal12. 9. 16.30 Mezinárodní varhannífestival Svatojakubské Audite Organum(záznam koncertu z 5. 8.)Bach, Stanford, Leighton, Ropek,Vierne, DupteHraje: John Sčoty13. 9. 20.00 BBC Proms 2010(záznam koncertu v Londýně z 8. září)Wagner: Lohengrin, předehra ke 3. dějstvíDavies: Wild Card (světová premiéra)Bruckner: Symfonie č. 7Hraje: BBC Symphony OrchestraDirigent: Jiří Bělohlávek19. 9. 16.30 Mezinárodní varhannífestival Svatojakubské Audite Organum(záznam koncertu z 12. 8.)Bach, Foerster, Vycpávek, Teml, KabeláčHraje: Jan Hora20. 9. 20.00 BBC Proms 2010(záznam koncertu z 10. září)Monteverdi: Mariánské nešporyDirigent: Sir John Eliot Gardiner26. 9. 16.30 Mezinárodní varhannífestival Svatojakubské Audite Organum(záznam koncertu z 23. 9.)Bach, Ropek, Locklair, Alain, DupteHraje: James Kibbie27. 9. 20.00 Dvořákova Praha 2010(záznam festivalového koncertu z 2. 9.)Wagner: Siegfriedova idylaMahler: Symfonie č. 5 cis mollHraje: Orchestre National de Radio FranceDirigent: Daniele Gatti2. 10. 16.30 Zahajovací koncert sezonyMoravské filharmonie Olomouc(záznam z 23. 9.)Blatný: Starý zpěvLukáš: Symfonický koncert pro smyčcovékvarteto a orchestr op. 324Dvořák: Symfonie č. 7 d mollSpoluúčinkuje: Kaprálová QuartetDirigent: Petr Vronský3. 10. 16.30 Dvořákova Praha 2010(záznam festivalového koncertu z 24. 8.)Schumann, BachHraje: Piotr Anderszewski4. 10. 20.00 (záznam koncertuz Holešova z 24. 9.)Richter: Sinfonia č. 1 D durMozart: Koncert pro hoboj a orchestrRichter: Koncert pro flétnu a orchestre moll. – Sinfonia č. 3 C durHraje: Collegium 1704Dirigent: Václav Luks6. 10. Koncert Dětského sboru Českéhorozhlasu (Studio live)10. 10. Festival Český Krumlov 2010(záznam koncertu z 29. 7. (1/2))Haydn: Smyčcový kvartet d moll „Labutípíseň“ op. 103 – fragmentDvořák: Smyčcový kvartet č. 13 G dur op. 106Hraje: Škampovo kvarteto

PROGRAMSTRANA 4111. 10. 20.00 BBC Proms 2010(záznam koncertu v Londýně 3. 8.)Foulds: Dynamic TriptychVaughan-Williams: Serenade to Music |The Lark AscendingElgar: Symfonie č. 1Hraje: BBC Scottish Symphony Orchestra,pěvecké sbory, dirigent: Donald Runnicles12. 10. 19.30 Rozhlasový podzim 2010(přímý přenos)Liszt: Uherská Rapsodie č. 2Chopin: Koncert pro klavír č. 2 f moll op. 21Bartók: Taneční svita pro orchestrRavel: La ValseHraje: SOČR, Alexander Ghindin (klavír)Dirigent: Tomáš Netopil13. 10. 19.30 Rozhlasový podzim 2010(přímý přenos)Smetana: ŠárkaLutoslawski: Koncert pro violoncelloa orchestrNoskowski: Mořské okoJanáček: Taras BulbaHraje: Symfonický orchestr Polskéhorozhlasu Varšava, Jiří Bárta (violoncello)Dirigent: Lukasz Borowicz14. 10. 19.30 Rozhlasový podzim 2010(přímý přenos)Zemek: Koncert (Konsonance) provioloncello a kom. orch.Widlak: Krátce „on line“Nowak: Tmavovláska v černém sporťákuŠerkšnyté: Pohádka o malém princiTüür: Symfonie č. 8Hraje: Komorní filharmonie PardubiceDirigent: Marko Ivanović15. 10. 19.30 Rozhlasový podzim 2010(přímý přenos z Betlémské kaple)Koncert laureátů Mez. rozhlasové soutěžeConcertino Praga 2010Rejcha: Předehra D durVivaldi: koncert pro kytaruBach: Koncert pro housle a mollMozart: Koncert pro klavír č. 23Haydn: Symfonie Na odchodnou16. 10. 19.00 Rozhlasový podzim 2010(přímý přenos festivalového koncertu)Kilar: OrawaPaderewski: Koncert pro klavír a orchestra moll op. 17Dvořák: Symfonie č. 8 „Anglická“Hraje: Polský národní rozhlasový symfonickýorchestr Katovice, Ian Fountain (klavír)Dirigent: Lukasz Borowicz17. 10. 16.30 Festival Český Krumlov 2010(záznam koncertu z 29. 7. (2/2))Janáček: Sm. kvartet č. 2 Listy důvěrnéHraje: Škampovo kvarteto18. 10. 19.30 Zahajovací koncert sezónyPražského komorního orchestru(přímý přenos z Rudolfina)Kraft: Koncert pro violoncello C durBeethoven: TrojkoncertSpoluúčinkují: Michal Kaňka (violoncello),František Novotný (housle), Miguel BorgesCoelho (klavír)20. 10. 20.00 Rozhlasový podzim 2010(záznam festivalového koncertu z 15. 10.)Kilar: Ricordanza pro smyčcový orchestrŠenderovas: Rozevřel jsem náruč – PřeludPärt: Symfonie č. 4 Los AngelesHraje: Talichův komorní orchestr25. 10. 20.00 Koncert České filharmonievěnovaný památce Sira Charlese MackerraseDvořák, Janáček, Smetana, Suk, Martinů1. 11. 20.00 Sezona Symfonickéhoorchestru BBC(záznam koncertu v Londýně z 19. 3. 2010)Martinů: Symfonie č. 5Brahms: Německé rekviemDirigent: Jiří Bělohlávek2. 11. 20.00 Hudební fórum HradecKrálové (přímý přenos)Gershwin: Rapsodie v modrémShoenfield: Čtyři parabolyStucky: Koncert pro orchestr č. 2Hraje: Filharmonie Hradec Králové, LukášVondráček (klavír), dirigent: Jan Kučera4. 11. 20.00 Hudební fórum HradecKrálové (přímý přenos)Wuorinen: JosquinianaB. D. Carlo: Hudba pro smyčce a samplerCorigliano: Symfonie č. 2 pro smyčcovýorchestrHraje: Vlachovo kvarteto a Český komorníorchestr, dirigent: Ondřej Kukal8. 11. 20.00 Hudební fórum HradecKrálové (přímý přenos)Pärt: Collage über B-A-C-H pro smyčce,hoboj, cembalo a klavír op. 13Schnittke: Concerto grosso č. 3 pro dvojehousle a komorní orchestrBach / Webern: Fuga (2. Ricercata) a 6 vociz Hudební obětinyGoebbels: Suita pro sampler a orchestr zeSurrogate Cities Orchestr BergAdéla Štajnochrová (housle), David Pokorný(housle), dirigent: Peter Vrábel10. 11. 20.00 Hudební fórum HradecKrálové (přímý přenos)Nyman: Trysting Fields (from Drowning byNumbers)Mozart: Koncertantní symfonie pro housle,violu a orchestr Es dur K. 364Auerbach: Dialogues on Stabat Mater prohousle, violu, vibrafon a smyčcový orchestrpodle Stabat Mater G. B. PergolesihoHraje: Komorní filharmonie PardubiceDirigent: Marko Ivanović13. 11. 19.00 Concerto Bohemia(přímý přenos koncertu vítězů rozhlasovésoutěže žákovských a studentskýchsouborů z Paláce Žofín) Uvádí Lukáš Hurník15. 11. 20.00 BBC Proms 2010(záznam koncertu v Londýně 29. 7.)Dvořák: Serenáda d moll pro dechy,violoncello a kontrabas op. 44Mozart: Serenáda B dur Gran PartitaHraje: Scottish Chamber OrchestraDirigent: Douglas Boyd22. 11. Moravský podzim 2010(záznam festivalového koncertu z 13. října)Slavický: Moravské taneční fantazieHořínka: Slova kříže, houslový koncert(světová premiéra)Suk: Pohádka zimního večera, op. 9Janáček: SinfoniettaHraje: česká filharmonie, Sophia Jaffé(housle), dirigent: Leoš Svárovský28. 11. 16.30 Teplické varhanní léto(záznam koncertu z 15. 8.)Bach: Pastorale, BWV 590Kopřiva: Fuga a mollKrebs: Allein Gott in der Höh sei Ehr‘Schumann: Skici pro pedálové křídlo, op. 58Vierne: Pièces en style libre, op. 31Hraje: Eva Bublová29. 11. 20.00 Koncert České filharmoniek 200. výročí Karla Hynka Máchy(záznam ze 4. 11.)Franz: Radobÿl (K poctě K. H. Máchy)Foerster: MájV. Novák: Májová symfonieOPERNÍ VEČERsobota4. 9. 20.00 V. Novák: KarlštejnRozhlasový historický snímek uvádíme k výročínástupu Lucemburků na český trůn 131011. 9. 19.30 Se Soňou ČervenouBizet: Carmen18. 9. 20.00 Grétry: AndromaqueSchwetzingen, Le Concert Spirituel25. 9. Den Ostravy na VltavěJanáček: ŠárkaHraje: Operní soubor Národního divadlaMoravskoslezského Ostrava2. 10. 19.00 Wagner: Valkýra(záznam z Opéra Bastille, Paříž)9. 10. 19.30 Gounod: Romeo a JulieArchiv Metropolitní opery23. 10. 19.30 Rossini: Lazebník sevillský |Bel canto aneb Umění improvizaceArchiv Metropolitní opery30. 10. 20.00 Smetana: Hubička(přímý přenos z Wexfordu, Irsko)6. 11. 19.00 Cavalli: JásonVlámská opera Ghent20. 11. 20.00 Massenet: Don Quichotte(záznam EBU z Théatre de la Monnaie, Brusel)27. 11. 20.00 Dvořák: RusalkaHraje: Bavorská státní operaDirigent: Tomáš HanusAKADEMIE & STUDIO LIVEstředa, 20.00–21.458. 9. Ženy slavných mužů – Věra Lejsková15. 9. Ilja Hurník o hudebních nástrojích29. 9. Festival v Glyndebourne27. 10. Żelazowa Wola – rodištěFryderyka Chopina17. 11. „Zítra se bude…“(záznam operního projektu Aleše Březinya Jiřího Nekvasila)MUSICA ANTIQUAčtvrtek, 21.20–22.45Komentované záznamy koncertů z EBU a z českýcha moravských festivalů. Komponované pořadyz hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu.

PROGRAMSTRANA 422. 9. Francouzská duchovní hudbaza vlády tří Ludvíků (4/4)Concert spirituel9. 9. Concentus Moraviae (1/2)Recitar Cantando (záznam koncertuv Mikulově ze 14. 6.)Účinkují: Marco Beasley (zpěv),Gudio Morini (cembalo)16. 9. Concentus Moraviae (2/2)(záznam koncertu v Náměšti nad Oslavou25. 6. – koncerty A. Vivaldiho)Hraje: soubor Gli Incogniti s uměleckouvedoucí Amandine Beyerovou23. 9 Hudba mnichovské dvorní kapelyToeschi, Danzi, Wendling a Cannabich30. 9. Duchovní hudba ve Vídeňskédvorní hradní kapli císaře Maxmiliána I.7. 10. Purcell: PísněV pořadu zazní nahrávky souboruThe King’s Consort14. 10. Arne: ArtaxerxesPrůřez operou anglického skladatele21. 10 La Bella CantatriceKantáty Reinharda Keisera (1674–1739)28. 10. Letní slavnosti staré hudby (1/6)Clavis ad cor meum(záznam recitálu Miklóse Spányihona klavichord z 24. 7.)4. 11. Letní slavnosti staré hudby (2/6)Violino Virtuoso. Rozkvět houslovéhoumění v Čechách 17. století.(záznam vystoupení německého souboruHarmonie Universelle z 28. 7.)11. 11. Letní slavnosti staré hudby (3/6)Fantasías y Glosas. Virtuozita ve španělskéhudbě 16. a 17. století(záznam koncertu španělského souboruAccademia del Piacere z 26. 7.)18. 11. Letní slavnosti staré hudby (4/6)Sólo pro krále. Koncert na zámku Sanssouciu Bedřicha II. Velikého(záznam koncertu Jany Semerádové (flétna)a Barbary Marii Willi (cembalo) z 4. 8.)25. 11. Letní slavnosti staré hudby (5/6)Umění diminucí(záznam koncertu hráče na cink BruceDeckeyho a nizozemského souboruLa Violetta z 29. 7.)HUDEBNÍ FÓRUM S…pondělí až pátek, 23.15–24.0030. 8.–3. 9. Hudební fórum z Brna6.–10. 9. Hudební fórum z Ostravy13.–17. 9. Hudební fórum s MichalemRatajem, Evou Nachmilnerovou a jejichhosty věnované českému skladateli,muzikologovi, pedagogovi a hudebnímurežisérovi Milanu Slavickému20.–23. 9. Hudební fórum s WandouDobrovskou27. 9.–1. 10. Hudební fórum z Plzně4.–8. 10. Hudební fórum s Jiřím TemlemČeská soudobá hudba11.–15. 10. Hudební fórum z Brna18.–22. 10. Hudební fórums Vítězslavem MikešemRuská avantgarda25.–29. 10. Hudební fórums Rafaelem Bromem50. ročník festivalu v Ruse, Bulharsko1.–5. 11. Hudební fórums Jaromírem HavlíkemČeská poválečná hudba8.–12. 11. Hudební fórum z Ostravy15.–19. 11. Hudební fórums Wandou Dobrovskou22.–26. 11. Hudební fórum z Plzně29. 11.–3. 12. Hudební fórums Josefem TřeštíkemRumunská poválečná hudbaRONDOpondělí až pátek, 9.00–9.30Kritické sondy do světa kompaktních disků.Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávkyklasické hudby.MATINÉúterý až pátek, 10.15–11.30Výběr z chystaných pořadů:31. 8.–3. 9. Matiné s Věrou EretovouJaponské reminiscence. Hudba – radostz tónů (4/4)14.–17. 9. Robert Schumann ze Zwickaua jeho současníci (4/4)Ohlasy a inspirace ze slavností k 200. výročínarození skladatele v jeho rodném městě.Připravil Rafael Brom5.–8. 10. Matiné s Iljou ŠmídemDopolední koncert hudby bez témata souvislostí16.–19. 11. Matiné s Irenou TroupovouKouzlo staré hudbyCD LASERneděle, 21.00–23.005. 9. Jubilant Vladimír Válek dirigujeČeskou filharmonii, FOK a SOČROffenbach: Orfeus v podsvětí | Poulenc:Laně | Suk: Fantazie pro housle a orchestrg moll | Dvořák: Symfonie č. 5 F durDirigentská legenda Otto Klempererv Londýně12. 9. Brahms: Variace na Haydnovotéma, Rapsodie pro alt, mužský sbora orchestr | Beethoven: Fantazie pro klavír,sbor a orchestr, Symfonie č. 3 Eroica19. 9. Strauss: Smrt a vykoupení |Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č.3 c moll | Brahms: Symfonie č. 2 D dur26. 9. Beethoven: Leonora III. | Mahler:Symfonie č. 93. 10. Strauss: Metamorfózy | Brahms:Německé requiemDvakrát Váša Příhoda (1900–1960)K jubileu houslisty17. a 24. 10. K 200. výročí narozenískladateleDvě zastavení u Roberta SchumannaKompletní symfonie se světovými dirigentyve dvou večerech31. 10. Symfonie č. 1 B dur Jarní(Karajan) | Koncertní kus pro 4 lesní rohya orchestr F dur (Gardiner) | Symfonie č. 2D dur (Bernstein)7. 11. Symfonie č. 3 Es dur Rýnská(Zinman) | Koncert pro klavír a orchestra moll (Grimaud / Salonen) | Symfonie č. 4d moll (Levine)Jubilant Ivan MoravecK 80. narozeninám klavíristy14. 11. Beethoven: Koncert č. 4 G dur |Smetana: Furiant z Českých tanců |Suk: O matince | Dvořák: Koncert g moll21. 11. Mozart: Koncert A dur K 488 |Chopin: Scherzo č. 1 h moll | Debussy:Pour le piano | Brahms: Koncert č. 2 B durDUCHOVNÍ HUDBAneděle, 8.00–9.005. 9. Svátek Narození Panny Marie (8. 9.)Haydn: Missa in honorem BeatissimaeVirginis Mariae (Hob XXII: 4), první větaKoncertu C dur pro varhany, dvě trubky,tympány a orchestr (Hob XVIII/8)12. 9. „Přeslavný skladatel“ Jan JosefIgnác Brentner19. 9. K letošním výročím (1/5)Duchovní hudba Klementa Slavického26. 9. K letošním výročím (2/5)Duchovní hudba Klementa Slavického28. 9. Svatováclavské inspirace v hudběčeských skladatelů 20. století3. 10. K letošním výročím (3/5)Duchovní hudba Jana Hanuše10. 10. K letošním výročím (4/5)Duchovní hudba Bedřicha AntonínaWiedermanna17. 10. K letošním výročím (5/5)Duchovní hudba Otto Alberta Tichého24. 10. Vzpomínání a rozpomínání (1/3)Svatojakubský kůr za Josefa Hercla31. 10. Vzpomínání a rozpomínání (2/3)Svatovítský kůr za Jaromíra Hrušky7. 11. Vzpomínání a rozpomínání (3/3)Svatoludmilský kůr za Jaroslava Duškaa Vojtěcha Říhovského14. 11. Radost ze služby I (1/2)21. 11. Radost ze služby I (2/2)LITURGICKÝ ROKneděle, 7.00–7.35 | repríza sobota, 1.05–1.40Liturgický rok v hudbě anglikánské církvePřipravuje a hovoří Michal Novenko.DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADYTRYLEK pondělí až pátek, 13.00–13.30 |repríza (kromě soboty a neděle) druhý den,5.00–5.30HUDEBNÍ GALERIE13.40–15.00SOUDOBÁ HUDBA01.05–2.00pondělí až pátek,pondělí až pátek,

PROGRAMSTRANA 43PARTITURY pondělí až neděle, 6.05–6.50 |repríza druhý den, 4.00–4.45PASTICCIO pondělí až sobota, 12.10–12.50PAUZA pondělí až pátek, 16.30–17.00KOMORNÍ HUDBA pátek, 22.00–22.47VARHANY pondělí, 17.00–17.30DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí,22.00–22.45SÓLO PRO sobota, 7.15–8.00PROMENÁDNÍ KONCERT sobota,11.00–11.30ODPOLEDNÍ KONCERT16.30–17.45sobota,ZVONY neděle, 12.00–12.05 | reprízav pondělí 0.00–0.05KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRUČESKÉHO ROZHLASU neděle, 12.10–12.50KRÁSNÉ HLASY neděle, 13.05–14.00VÝROČÍ TÝDNE neděle, 15.15–15.30 |15.45–16.00CONCERTINO PRAGA neděle, 15.30–16.00KOMORNÍ KONCERT neděle, 16.30–17.45HUDEBNÍ PUBLICISTIKATELEFONOTÉKA pondělí, 10.15–11.30Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad sesoutěží o kompaktní desky a s možností dotazůposluchačů na hosty ve studiu. Pozvání přijali např.S. Červená, I. Moravec, V. Luks, L. Hurník ad.DA CAPO úterý, 17.00–17.30 | reprízave středu, 00.35–01.05Rozjímání Lukáše Hurníka a jeho hostů nadhudebními pojmy, jevy, nad pravidly a záhadamiskladatelské a interpretační praxe.SLOVO O HUDBĚ středa, 17.00–17.30Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovanáaktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebníhoživota.STUDIO M čtvrtek, 17.00–17.30 | reprízav sobotu, 0.35–1.05Magazín mladých muzikantůPOSLUCHÁRNA pátek, 17.00–17.30 |repríza v úterý, 00.35–01.05Prof. Ivan Štraus vybírá skladby, zajímavé svýmpostavením ve světě hudby i svými osudy.EUPHONIA sobota, 13.00–14.00V této programové řadě se spolu s Hanou Maciuchovoua Pavlem Soukupem ještě dvakrátzačteme do pamětí Lilly Lehmannové. V jednomz pořadů připomeneme velké umění pěvkyně SoniČervené a M. Fremanová chystá cyklus o Anglii,její hudbě a českých hudebnících v Anglii.JAZZ,ALTERNATIVA,ETNO, WORLDMUSIC, FOLK,ROCKVedoucí Redakce jazzové a populární hudbyAleš Opekar (ales.opekar@rozhlas.cz)JAZZOVÁ HUDBAJAZZOFONvšední dny, 9.30–10.00PONDĚLÍ Projížďka v rytmu s AntonínemMatzneremÚTERÝ střídavě Big Band Panorama JanaHály a Napříč jazzovými žánry s OtakaremSvobodouSTŘEDA střídavě Swing Session s KamilemHálou, Swing z Brna a Swing z OstravyČTVRTEK střídavě Ochutnávkaz jazzových kompaktů s LubomíremDorůžkou a Popjazz s Petrem ZvoníčkemPÁTEK klasický jazz uvádí Luboš ZajíčekJAZZOVÝ PODVEČER17.45–18.30PONDĚLÍ střídavě Blues z hospodyi ze studia s Ondřejem Konrádem a JazzUpdate s Davidem BradouÚTERÝ střídavě Jazzové mezníkys Antonínem Matznerem, Jazzová myšs Pavlem Dostálem, Hudba bez hranics Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s JiřímHlaváčemSTŘEDA střídavě Electric Jazz VáclavaVraného, Jazzový pozdrav MichalaMatznera a soutěžní pořad Tour de Jazzs Alešem BendouČTVRTEK Jazz notes – týdeník aktualita zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějíJiří Starý, Martin Starý, Otakar Svobodaa Rudolf KulkaPÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna,z Ostravy a cyklus Mezinárodní festivaljazzového piana, připravuje Vladimír TrucSOBOTA Sladké je žít (jazz doprovázípoezii, poezie doprovází jazz)NEDĚLE Jazzové lelkování s AlešemBendouEURORADIO JAZZ SEASONpátek, 22.30–24.00satelitní přenosy jazzových koncertů střídavěz různých zemí Evropy24. 9. Přímý přenos jazzového koncertuz Thessaloniki (Řecko)Účinkuje: Krzysia Gorniak Trio39. 10. Přímý přenos jazzovéhokoncertu z Budapešti (Maďarsko)Účinkuje: maďarský jazzový septet26. 11. Přímý přenos jazzovéhokoncertu z Copenhagenu (Dánsko)Účinkuje: Slovinský rozhlasový a televizníbig bandJAZZOVÁ SNÍDANĚvíkend, 4.45–5.55střídavě z Brna, Ostravy a PrahyJAZZOVÝ KLUBnoc ze soboty na neděli, 0.05–1.30K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvoustřídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konráda Otakar SvobodaNOČNÍ VLNA JAZZUkaždou noc, 2.00–3.00OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRYČAJOVNA 19.00–20.00Hudba a styl nové generaceHUDEBNÍ FÓRUM víkend, 23.15–24.00 |sobota – střídavěSvět jiné hudbyAlternativní hudební směry a mezižánrové fúzeuvádí Petr Slabý.EtnohrátkyTématické pořady a záběry z koncertů world music,etnické a folkové hudby domácí i zahraničníscény uvádí Ivana Radechovská.neděleOázaHudbu pro relaxaci a meditaci, povzbuzeníi uklidnění, střídavě uvádějí Vlastimil Marek a JiříMazánek.MEZI DRAKEM A HADEM 3.00–4.00Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbouk meditaci připravují Ivana Radechovská s kolektivemexterních autorů: Elenou Kubičkovou, Jiřím Mazánkem,Petrem Dorůžkou a Kareřinou Andršovou.ODPOLEDNÍ MOZAIKA pondělí–pátek,15.00–16.00Kulturní servis doplňují jazz, etnická hudbaa world music, které vybírají Ivana Radechovskás kolektivem externích autorů: VladimíremKouřilem,Petrem Dorůžkou, Kateřinou Andršovoua Petrou Svoboda.LITERATURAA ROZHLASOVÁHRAVedoucí Literárně-dramatické redakceMartin Velíšek (martin.velisek@rozhlas.cz)ČETBA NA POKRAČOVÁNÍdenně, 18.30–19.0030. 8.–8. 9. J. K. Stefánsson:Letní světlo, a pak přijde noc (10 částí)9. 9.–21. 9. Karel Poláček:Okresní město (13 částí)22. 9.–24. 9. Antonio Manetti:Jak se řezbář Tlusťoch převtělil (3 části)26 .9.–9. 10. Marcel Proust:Jean Santeuil (14 částí)10. 10.–22. 10. Simon Mawer:Skleněný pokoj (13 částí)24. 10.–28. 10. Venedikt Jerofejev:Moskva – Petušky (5 částí)29. 10.–12. 11. Joseph O´Connor:Hvězda moří (15 částí)14. 11.–19. 11. Ion Druce: Cesta návratu(6 částí)20. 11.–1. 12. Lautréamont:Zpěvy Maldororovy (12 částí)OSUDYvšední dny, 11.30–12.00 | repríza následujícívšední den, 0.05–0.35Rozhlasové memoáry30. 8.–10. 9. Eda Kriseová (10 částí)

PROGRAMSTRANA 4413. 9.–17. 9. Miloslav Moucha (5 částí)20. 9.–24. 9. Blanka Stehlíková (5 částí)27. 9.–1. 10 Libor Knězek (5 částí)4. 10.–15. 10. Jaroslav Šturma (10 částí)18. 10.–22. 10. Helena Tlaskalová-Hogenová (5 částí)25. 10.–29. 10. Jiří Bouda (5 částí)1. 11.–5. 11. Ivan Kadlečík (5 částí)8. 11.–19. 11. Maria Czapska:Evropa v rodině (10 částí)22. 11.–26. 11. Ctirad Kohoutek (5 částí)29. 11.–3. 12. Josef Petráň (5 částí)POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUTpátek, 20.00–22.003. 9. Pierre Daninos:Zápisník majora ThompsonaMODERNÍ POVÍDKAčtvrtek, 16.00–16.302. 9. I Tong-ha: Střepina9. 9. Jan Němec: D116. 9. Lukasz Debski: O tom, jak PanAstronom poznal Pana Strážníka23. 9. Daniela Fischerová: Baba30. 9. Sérgio Sant´Anna: Přednáška7. 10. Osvaldo Soriano:Nejdelší penalta všech dob14. 10. Stanislav Vodička: Planina ticha21. 10. Dimitris Nollas:Po cestě do Wuppertalu4. 11. Lucia Piussi: Nesmrteľný kocúr11. 11. Samuel Beckett: Vyhozený18. 11. Hana Bělohradská:Vítr se stáčí k východu25. 11. Evald Flisar: Ukiho šťastný denPOVÍDKAneděle, 11.30–12.005. 9. Panait Istrati: Sára a její bary12. 9. Rudyard Kipling: Věcný přístup19. 9. Ladislav Stroupežnický:Vzpoura na korvetě Dagmar26. 9. Tarjei Vesaas: Kotrč3. 10. Violet Huntová: Modlitba10. 10. Josef Jiří Kolář: Spiritistický spolek17. 10. Ivan Bunin: V Paříži24. 10. Karel Michal: Kokeš31. 10. Johannes Urzidil: Kouzelná flétna7. 11. Jan Čep: Vigilie14. 11. William Trevor: Nemožná21. 11. Arthur Omre: Ta pravá28. 11. James Joyce: MatkaNOČNÍ BIBLIOTÉKAneděle, 1.30–2.005. 9. Karel Marysko: Filozof z předměstí12. 9. Gustav Meyrink:Rostliny dr. Cinderelly19. 9. Jan Neruda: Pražská idyla26. 9. Hermann Hesse:Podzimní pěší putování3. 10. Vladimír Raffel: Smutná povídka10. 10. Anton Pavlovič Čechov:Dům s mansardou17. 10. Teréza Nováková:Drobová polévka24. 10. Luigi Pirandello: Ve víru31. 10. Richard Weiner: Ruce7. 11. Bruno Schulz:Můj otec se dává k hasičům14. 11. Jaroslav Putík:Přítel; Experimentum crucis21. 11. O. Henry: Prasečí morálka28. 11. Josef Kostohryz: Smutný žebrákSCHŮZKY S LITERATUROUneděle, 20.00–21.005. 9. Příběhy Sarah Watersové12. 9. Spřízněni volbou (Hiršal/Jandl)19 .9. Krajiny Františka Hrubína26. 9. Živá slova evropských epigramů3. 10. Zdeněk Rotrekl: Vzpomínky10. 10. Jan Zahradníček:Zprůsvitňování bolestí mě ještě čeká17. 10. O napsaných a nenapsanýchknížkách Karla Michala24. 10. Villem Frederik Hermans:Temná komora Damoklova31. 10. Miloval vše, co bylo hodno lásky(Adolf Kroupa)7. 11. Pavel Hrúz14. 11. Polibek hada (Markéta Pilátová)21. 11. Jean Echenoz: Běhat28. 11. Kytice Josefa MelčeSOUZVUKneděle, 9.32–10.305. 9. Bohumil Pavlok: Předkové12. 9. Franz Werfel: Tlustý muž v zrcadle19. 9. František Hrubín:Sázava, ta řeka dětství, mládí mého26. 9. Kim Si-sup: Směji se svému životu3. 10. Sergej Jesenin: Chuligánova zpověď10. 10. Stanislav Vodička: Jepičí okamžiky17. 10. Elisabeth Johanna Westonová:Proměny osudu24. 10. Edgar Allan Poe: Havran31. 10. Johannes Urzidil: Jdu starým lesem7. 11. Jan Zrzavý: Okrouhlice14. 11. Bohumila Grögerová: Rukopis21. 11. Karel Jaromír Erben:Básně, sny, listy...28. 11. Ladislav Dvořák a Mak Dizdar:Zápis o zemiSVĚT POEZIEsobota, 22.45–23.004. 9. Marina Cvetajevová: Tam11. 9. Milan Ohnisko: Tohle je konec18. 9. Szymon Babuchowski:Básně do větru2. 10. Odillo Stradický ze Strdic:Virgonaut (až ve 23.30)9. 10. Maria Konopnicka:Mně je usouzeno zpívat16. 10. Husein Tahmiščič: Možnost půlnoci23. 10. Oslava kulaté cifry6. 11. Erich J. Groch:Spinozovo odpoledne13. 11. Pavel Kolmačka: Moře20. 11. Klaus Merz: Benátské imprese27. 11. Jana Štroblová:Jeden strom s podpisemNEDĚLNÍ VERŠE12.05–12.105. 9. Zbigniew Herbert: Ruce mých předků12. 9. Alphonse de Lamartine: Podzim19. 9. František Hrubín: Neděle u vody26. 9. Oldřich Mikulášek: Babí léto3. 10. Zdeněk Rotrekl: Prostá řeč10. 10. Jan Zahradníček: Podzimní17. 10. Anna Achmatovová: Tři podzimy24. 10. Ivan Bunin: Tišina31. 10. Georges Rodenbach: Neděle7. 11. Suzanne Renaudová: Topoly14. 11. Wislawa Szymborská:Starý profesor21. 11. Karel Jaromír Erben:Povzbuzení k radosti28. 11. Ladislav Dvořák: ŽivotSNYneděle, 0.00–0.05Slova ze sna a do snů.5. 9. John Updike12. 9. Pavel Ctibor19. 9. Jean Giraudoux26. 9. Sylva Daníčková3. 10. Dylan Thomas10. 10. Josef Heřman Gallaš17. 10. Jana Štroblová24. 10. Henri Barbusse31. 10. Po Sing-ťien7. 11. Jan Zrzavý14. 11. Karel Hynek Mácha21. 11. Vlasta Dvořáčková28. 11. Leonard CohenETICKÁ KNIHOVNAsobota, 1.40–2.004. 9. Z dopisů Senekových11. 9. Plútarchos: O lásce18. 9. Johann Wolfgang Goethe:Životní moudrost25. 9. Tomáš Garrigue Masaryk:Zásady humanitní etiky2. 10. Erich Fromm: Láska jako odpověď9. 10. Poselství Upanišad16. 10. Aristotelés: O správě státu23. 10. Marcus Aurelius Antoninus:Hovory k sobě samému30. 10. Basileios: O užitku z četby6. 11. Protagoras: O výchověk občanské zdatnosti13. 11. Cicero: O přátelství20. 11. Immanuel Kant:O mravním zákonu27. 11. Jean-Jacques Rousseau:O kořenech morálního zdravíPSÁNO KURZÍVOUvšední dny, 10.00–10.15Úvahy a fejetony.SLADKÉ JE ŽÍTsobota, 17.45–18.30Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz.

PROGRAMSTRANA 45POEZIEvšední dny, 13.30–13.4030. 8.–3. 9. Kytice anglických nonsensů(15.–20. část)6. 9.–1. 10. Srdce lesa (1.–20. část)4. 10.–3. 12. Vyňatá slova a motivyv české a světové poeziiSTRÁNKY NA DOBROU NOCdenně, 23.00–23.15Krátké prózy a výňatky z próz.FONOGRAMYpátek, 16.00–16.30Návraty po stopách zvuku.OSTROV, KDE ROSTOU HOUSLEneděle, 9.00–9.30KLUB ROZHLASOVÉ HRYúterý, 21.3031. 8. Alexander Blok: Růže a kříž7. 9. 2 x Milan Uhde: Ten, který přichází;Svědkové14. 9. Sergi Pompermayer: Uprchlíci21. 9. Albert Camus: Nedorozumění28. 9. Ivan Motýl – Jan Balabán: Bezruč?!5. 10. Mark Ravenhill: Bazén12. 10. Dan Treston: Piano v řece19. 10. Samuel Beckett: Žhnoucí popel26. 10. Rhys Adrian: Jen my dva2. 11. Slovenský týden9. 11. Harold Pinter: Celou noc venku16. 11. Howard Barker: Obrazy z popravy23. 11. Antony Minghella: Zádrhel30. 11. Daniela Fischerová: Nevděčné dětiHRA PRO TENTO VEČERčtvrtek, 20.002. 9. Pavel Šanda: Bluesmeni9. 9. Friedrich Dürrenmatt:Soudce a jeho kat16. 9. Nikolaj Sergejevič Někrasov:Petrohradský lichvář23. 9. Valerij Brjusov:Poslední stránky z deníku jedné ženy30. 9. Agatha Christie: Poslední vůle7. 10. Boris Vian: Každému svého hada14. 10. Raymond Chandler:Čmuchal se špatnou pověstí21. 10. Edgar Wallace: Zločinecký mozek28. 10. Zdeněk Svěrák-Ladislav Smoljak:České nebe4. 11. Slovenský týden11. 11. Ilja Hurník: Profesor Morus18. 11. Stig Amdam:Myšičko, myš, pojď ke mně blíž25. 11. Mariannick Bellot: AkváriumROZHLASOVÉ JEVIŠTĚsobota, 14.004. 9. Marie Kubátová:Jak přišla basa do nebe11. 9. Alexander Sergejevič Puškin:Kamenný host18. 9. Alois Jirásek: Lucerna25. 9. Jaroslav Vrchlický: Bratři2. 10. Ivan Sergejevič Turgeněv:Na tenkém ledě9. 10. August Strindberg: Hra snů16. 10. Ödön von Horváth: Století ryb30. 10. Friedrich Dürrenmatt: Dvojník6. 11. Slovenský týden13. 11. Karel Hynek Mácha: Kat20. 11. Jean Anouilh: Antigona27. 11. Honore de Balzac:Evženie GrandetováROZHLASOVÉ SERIÁLYneděle, 10.305. 9.–17. 10. Gabriel Chevalier:Zvonokosy (6.–12. část)24. 10.–28. 11. Egon Hostovský:Půlnoční pacient (1.–6. část)ČAJOVNAposlední neděle v měsíciHry a dokumenty nové generace.ZPRAVODAJSTVÍA PUBLICISTIKA,DOKUMENTYVedoucí Redakce zpravodajství a kulturní publicistikyAntonín Pfeifer (antonin.pfeifer@rozhlas.cz)Vedoucí Redakce dokumentu a speciálních projektůJiří Kamen (jiri.kamen@rozhlas.cz)ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVYvšední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30 |přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30,16.30 a v 19 hodinMOZAIKApondělí až pátek, 7:00–9:00, 15:00–16:00.Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajstvía publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže,recenze a glosy, přehledy domácího i zahraničníhotisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběrhudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.SETKÁVÁNÍneděle, 14.00–15.15Profilový rozhovor s výraznou osobností kulturníhoa společenského života.VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICEVLTAVAsobota, 8.00–11.00Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží,rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárníchukázek a hudby jazzové i vážné připravujía uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.KRITICKÝ KLUBpondělí, 16.00–16.30 | repríza čtvrtek, 0.35–1.05Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu,architektuře a výtvarném umění, které připravujímoderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich,Bibiana Beňová, Tomáš Dimter, Václav Jamek, EvaBeránková a další.FILMOVÝ MAGAZÍNúterý, 16.00–16.30 | repríza pondělí, 0.35–1.05Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Piláta Josef Vomáčka.HISTORICKÝ KLUBstředa, 16.00–16.30Reflexe historických událostí, výročí, osobností,novinek historické literatury apod. PřipravujeEliška Závodná.VLTAVSKÝ POLEDNÍKsobota, 11.30–12.00Magazín o životním stylu. Připravuje Eliška Závodná.PROSTOR – ARCHITEKTURA –DESIGN. ŘEČ VĚCÍkaždá druhá sobota v měsíci, 16.00–16.30Zajímavosti ze světa architektury a designu. PřipravujeJan Tůma a Jaroslava Haladová.DIVADLO SVĚTkaždá druhá sobota v měsíci, 16.00–16.30Galerií shakespearovských postav provází MartinHilský.RADIODOKUMENTstředa, 21.451. 9. Jiří Kamen:Chtěl jsem se potkat s Jiřím Ortenem…8. 9. David Vaughan:Já nejsem ztracen, vždycky nalezen…15. 9. Miriam Škudlová: To byl Max Gerstl22. 9. Marie Poláková:Nechtěla bych se vracet29. 9., 6. 10. Hana Železná:Nataša Reimanová – stále přítomné otázky13. 10. Hana Soukupová: Akce Násilí20. 10. Milena Štráfeldová: Volyňští Češi27. 10. Jiří Kamen: Elegie avantgardy3. 11. dokument z nabídky Slovenskéhorozhlasu10. 11. Roman Štětina, Michal Pěchouček:Mám raději umělce než umění17. 11. Marek Janáč a spol.:Máme toho dost?24. 11. Miroslav Buriánek:Dům hrůzy u RadbůzyRADIOATELIÉRsobota, 00.054. 9., 11. 9., 18. 9. Sonické novinkyz Evropy #1–#325. 9. PremEdice – Tomáš Vaněk:Particip 108. Audiosituace2. 10. Mudboy / Fennesz9. 10. Sonický nekrolog za B. E. Johnsona16. 10., 23. 10., 6. 11., 13. 11., 20. 11.Finálové kompozice z mezinárodníkategorie Radioart Prix Bohemia Radio201030. 10. PremEdice – Marek Choloniewski27. 11. PremEdice – Lukáš Jiřička-Martin Ježek: Bratrovrah aneb Václava Boleslav

KLUBSTRANA 46KLUB VLTAVA S AGÁTOUNovou sezonu klubových setkánív karlínském áčku zahájíme ve čtvrtek7. října, ala jakousi předehroutohoto – po prázdninách prvního –klubového večera bude už o týdendříve programová řada Hra pro tentovečer. K zářijovému 120. výročínarození nejslavnější detektivní autorkyna světě Agathy Christie uvedemerozhlasovou dramatizaci její povídkyPoslední vůle s vynikajícím hereckýmobsazením. Antonie Hegerlíková,Bořivoj Navrátil, Viola Zinková, OtakarBrousek a Jaroslav Kepka – to jsoujména, která ve spojení se jménemAgatha Christie zaručují velmi britskou,velmi detektivní, velmi tajemnou, alezároveň i velmi příjemnou atmosféru.A týden poté můžete výročí „královnydetektivek“ (jak zní jedno z četnýchklišé, jimiž je Agatha víc než bohatěověnčena) oslavit v karlínském studiuspolu s redaktorkou a moderátorkouEliškou Závodnou a jejími hosty.Chybět bude tentokrát Igor Tausinger,kterého jsme si za poslední rok zvyklipravidelně vídat – a slýchat – u klavíru,nicméně hudba chybět nebude.Zazpívat na Agátinu oslavu přijdouherci souboru Divadlo na baterky, kteřímají ve svém repertoáru detektivníhru Past na myši – onen proslulýdivadelní titul, který se v Londýněhraje nepřetržitě už od 25. listopadu1952, láme tak všechny rekordya dědici autorských práv, Agátinuvnukovi Mathew Prichardovi zajišťujenekončící tantiémy. (Mimochodem– víte, že to původně pod jménemTři slepé myšky byla hra, kterouAgatha napsala pro rozhlasové vysíláníBBC?) V Divadle na baterky pojaliPast na myši jako muzikál a písňovétexty Pavla Betky zhudebnil právě IgorTausinger. Přivítáme také zástupcečeské Společnosti Agathy Christiea tak tentokrát klubový večer stylovězapadne do nálady Britského roku.(Ten se ostatně pomalu chýlí ke konci;dalším programovým projektem Vltavy,který už nyní pilně připravujeme, budeod ledna Rok německého jazyka.)Klubové večery pak budou pokračovatjako vždy každý první čtvrtek v měsíci.Tak tedy nezapomeňte – v karlínskémstudiu (Hybešova 10) vždy v 19 hodin!NA DVOJKUDO ÁČKAZveme Vás na pravidelné klubové večerys vltavskými redaktory, dramaturgy,režiséry a jejich hosty. Setkání se konajíod října vždy 1. čtvrtek v měsíci v 19.00ve Studiu A, Český rozhlas, Hybešova 10,Praha 8.NALAĎTE SI…ČRo 3–VltavaNOVĚ TAKÉ NA FACEBOOKUPŘIPOJTE SE K NÁM!www.facebook.com/vltava3www.facebook.com/vltava.mozaikawww.facebook.com/cajovnarozhlasČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)BRNO — 102 | BRNO-MĚSTO — 90,4 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN 100,4CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ— 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZVYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (STAV K 5/2010)PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA— KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍVRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 | PARDUBICE-KRÁSNÉ— KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO— KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29KLUB VLTAVA Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchajístanici Česky rozhlas 3–Vltavaa k jejichž životním potřebám patří kontakts hudebním a slovesným uměním a kulturouv tom nejširším slova smyslu. Je určentěm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasovýprogram. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktumezi posluchači a tvůrci pořadů, účastna natáčení přímých přenosů, organizujeklubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasovýchpořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročněčtvrtletník posluchačů a příznivců staniceČeský rozhlas 3–Vltava, který přinášíinspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivnírozhovory, podrobné informace o programustanice, přehled partnerů Klubu,členských výhod a slev, aktuální nabídky,soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhodsjednaných s partnerskými institucemi,které vybírá tak, aby umožnil svým členůmještě intenzivnějši kontakt s aktualnímděním ve světě kultury. Členské výhodyposkytují přední kulturní organizace po celéČeské republice – hudební festivaly a symfonickéorchestry, divadla a divadelní festivaly,galerie, muzea, nakladatelství a další.Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěžea akce, stejně jako statut Klubu naleznetena www strankách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvekčiní 150 Kč. Rodinné členství: roční členskýpříspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazyčlena Klubu Vltava i pro další dva rodinnépříslušníky). Pro zaslání členského příspěvku sivyžádejte individuální variabilní symbol.Klub Vltava, Český rozhlas 3–VltavaVinohradská 12, 120 99 Praha 2informační linka Klubu Vltavatel.: +420 221 552 686, 221 552 677e-mail: klub.vltava@rozhlas.czvltava.rozhlas.cz/klubvltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVASTRANA 47PART–NEŘIKLUBU VLTAVANa uvedené otázky odpovídejtevýhradně na lince Klubu Vltava.Aktuální nabídku sledujte také navltava.rozhlas.cz/klubvltavaHUDBAČESKÁ FILHARMONIE15% sleva na abonentní koncertyČeské filharmonieRudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1tel.: +420 227 059 227info@cfmail.cz, www.ceskafilharmonie.czPRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR– AGENTURA S. R. O.20 % sleva na nákup vstupenekna abonentní koncertyČernokostelecká 6, 100 00 Praha 10tel.: +420 274 772 697www.pko.cz, agency@pko.czSYMFONICKÝ ORCHESTRČESKÉHO ROZHLASU30 % sleva na dopolední veřejné generálnízkoušky. Cena vstupenky po slevě 50 Kč.Vinohradská 12, 120 99 Praha 2tel.: +420 221 551 412, fax: +420 221 551 413www.rozhlas.cz/socr, socr@cro.czMUSICA HOLEŠOV O. S.pořadatel festivalu a koncertního cykluMusica Holešov10% sleva ze vstupného(kromě koncertu 15. 11. 2010)Nám. Dr. E. Beneše 62, 769 01 Holešovtel.: +420 731 507 672www.musicaholesov.cz,jan@musicaholesov.czNa festivalu budou uvedeny novodobé premiérydvou skladeb. Kdo je jejich autorem a zároveň takéholešovským rodákem? První tři výherci získají po dvouvstupenkách na koncert 24. 9. 2010 v Holešově.ČESKÁ KULTURA S. O.Pořadatel a spolupořadatel festivalů konanýchv rámci Českých kulturních slavnostíHouskova 1876, 413 01 Roudnice nad Labemtel: +420 606 269 016, +420 777 269 032www.ceske-kulturni-slavnosti.czinfo@ceskakultura.cz,krizanovsky.radek@volny.czCOLLEGIUM MARIANUMPořadatel cyklu koncertů Barokní podvečery10% sleva z ceny vstupného.Melantrichova 971/19, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 229 462, +420 731 448 346www.collegiummarianum.cz,vstupenky@collegiummarianum.czPALACE CINEMAS15% sleva na vstupné programu PalaceClassics (po předložení členského průkazua kupónu ze str. 39 tohoto magazínu).Palace Cinemas Slovanský dům:Na Příkopě 22, Praha 1Palace Cinemas Velký Špalíček:Mečová 2, Brno 1tel.: +420 840 200 240www.palacecinemas.czDIVADLANÁRODNÍ DIVADLOSpolupráce s Klubem přátel opery Národníhodivadla: besedy, speciální představení, návštěvyfestivalů, slevy a mnoho dalšího pro příznivceopery. Pro bližší informace kontaktujte Klub přátelopery Národního divadla.Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 (kancelář v 5. patřeprovozní budovy ND, místnost č. 522)tel./fax: +420 224 901 390www.narodni-divadlo.cz,kpo@narodni-divadlo.czČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLAnabízí členům Klubu Vltava vstupenkys 20 % slevou na následující tituly:I. Stodola: ČAJ U PANA SENÁTORA,11. 9. a 20. 9. v 19 hod., Stavovské divadloW. Nicholson: NA ÚSTUPU,7. a 19. 10. a 4. 11. v 19 hod., Divadlo KolowratE. Jelinek: CO SE STALO, KDYŽ NORAOPUSTILA MANŽELA,12. a 31. 10. , 4. a 10. 11. v 19 hod., Nová scénaNa jeden členský průkaz lze se slevou zakoupitmaximálně dvě vstupenky na jeden titul. Početvstupenek je omezený.Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1tel.: +420 224 901 419www.narodni-divadlo.cz,j.tycova@narodni-divadlo.czNÁRODNÍ DIVADLO V BRNĚ10 % sleva z ceny vstupného na vybranápředstavení pořádaná divadlemDvořákova 11, 657 70 Brnotel.: +420 542 158 111www.ndbrno.czDIVADLO KOMEDIE20 % sleva z ceny vstupného na představenípořádaná divadlemJungmannova 1, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 222 734www.prakomdiv.cz, divadlo@prakomdiv.czDIVADLO ARCHA10 % sleva ze vstupného na vybraná představeníVíce na infolince klubu nebo v Divadle ArchaNa Poříčí 26, 110 00 Praha 1tel.: 221 716 333www.divadloarcha.cz,pokladna@divadloarcha.czDIVADLO VIOLA20% sleva z ceny vstupného na všechnapředstavení pořádaná divadlem, 50% slevav rámci dramaturgické řady Rozhlasová hrana jevištiNárodní třída 7, 110 00 Praha 1tel./fax: +420 224 220 844www.divadloviola.czDIVADLO NABLÍZKO50 % sleva z ceny vstupnéhoPředstavení se konají v hostitelských divadlech.tel./fax: +420 257 007 684www.nablizko.cz, info@nablizko.czDIVADLO PONEC30 % sleva z ceny vstupnéhoHusitská 24A/899, 130 00 Praha 3tel.: 224 817 886 (9–17 h), 222 721 531 (17–20 h)www.divadloponec.cz, office@tanecpraha.czMORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC50 % sleva z ceny vstupnéhoTřída Svobody 33, 771 11 Olomouctel.: +420 585 223 533 (předprodej vstupenek)www.moravskedivadlo.cz,pokladna@moravskedivadlo.cz

PARTNEŘI KLUBU VLTAVASTRANA 48JIHOČESKÉ DIVADLOČESKÉ BUDĚJOVICEAktuální slevy na představení a klubovéakce ve spolupráci s Klubem přátelJihočeského divadlaDr. Stejskala 23, 370 47 České Budějovicetel.: +420 386 355 245www.jihoceskedivadlo.cz,jihocesledivadlo@iol.czVÝTVARNÉ UMĚNÍGALERIE RUDOLFINUM50 % sleva z ceny vstupného, ke každévýstavě komentovaná prohlídkaAlšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1tel.: +420 227 059 309 (pokladna)www.galerierudolfinum.cz,galerie@rudolfinum.orgČESKÉ MUZEUM VÝTVARNÝCH UMĚNÍV PRAZE50 % sleva ze vstupného na aktuální výstavyHusova 19–21, 110 01 Praha 1tel.: +420 222 220 218, fax: +420 222 221 190www.cmvu.cz, muzeum@cmvu.czGALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY20 % sleva ze vstupného na aktuální výstavyVýstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamennéhozvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatéhoprstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkůvdům v ChýnověMariánské nám.1, Praha 1tel.: +420 222 310 489, +420 222 313 357www.citygalleryprague.czOd 15. 10. se v Městské knihovně v Praze koná výstavajedné z nejvýznamnějších osobností českého malířství2. pol. 20. stol. O koho se jedná? První tři výherci získajípo dvou vstupenkách na uvedenou výstavu.TOPIČŮV SALON50% sleva z ceny vstupnéhoNárodní 9, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 232 500topicuvsalon@volny.czARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍMSpecializovaná cestovní kancelářMuchova 9, č. p. 223 (1. patro)160 00 Praha 6tel.: +420 233 324 099, fax: +420 224 311 585www.arsviva.cz, arsviva@arsviva.czKNIHY, ČASOPISY, CDSPOLEČNOST FRANZE KAFKY30 % sleva na veškerou knižní produkciz nakladatelstvíŠiroká 14, 110 00 Praha 1tel.: +420 224 227 452www.franzkafka-soc.cz,mail@franzkafka-soc.czRADIOSERVIS, A. S.Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu,vydavatel Týdeníku Rozhlas.25 % sleva v zásilkovém obchodě na vlastnízboží, zájemcům zašleme zdarma katalogObjednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3tel.: +420 222 713 037, +420 221 551 384eshop@rozhlas.cz10 % sleva na celý sortiment ve firemníprodejněVinohradská 13, Praha 2tel.: +420 222 254 480Jak se jmenuje autorka dvojdílné knižní verzerozhlasového cyklu Rok v dopisech, který Vltavavysílala v průběhu roku 2006? První tři výherci získajíoba díly zmíněné knihy.A2 KULTURNÍ TÝDENÍKAmerická 2, 120 00, Praha 2tel.: +420 222 510 227www.tydenikA2.czSANQUISČasopis o umění a zdravém životním stylu20% sleva na předplatné a dárek pro novépředplatitele (cena ročního předplatného poslevě činí 680Kč, možnost zaslání ukázkového číslazdarma). Při objednávání uvádějte kód „Vltava“.www.sanquis.czOPERA PLUSInternet magazinewww.operaplus.cz, operapluscz@gmail.comNAKLADATELSTVÍ ROMEO30 % sleva z ceny knihPod Bání 21, 180 00 Praha 8tel.: +420 283 840 193, +420 605 960 211www.jirijosek.com, jirijosek@volny.czNAKLADATELSTVÍ LIKA KLUBaž 25 % sleva na všechny publikaceKostnické nám. 5, 130 00 Praha 3tel.: +420 222 541 166likaklub@volny.czNAKLADATELSTVÍ CARPE DIEMEdice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD20 % sleva na veškeré titulyCarpe diem, 691 11 Brumovice 175tel.: +420 519 423 378www.carpe.cz, carpe@carpe.czLIBRI, SPOL. S. R. O.15 % sleva z ceny knihNa Hutmance 7, 158 00 Praha 5tel.: +420 251 613 113, fax: +420 251 611 013www.libri.cz, libri@libri.czSvatojánské proudy na Vltavě před Prahou bylyzatopeny při stavbě které přehrady? První tři výhercizískají Encyklopedii vodních ploch Čech, Moravya Slezska.ŽAKET – KARTOGRAFICKÉVYDAVATELSTVÍ30 % sleva všech map při přímém odběruSlánská 381/10, 163 00 Praha 6tel.: +420 210 083 570MAGAZÍN KLUBU VLTAVAČtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3–Vltava – XV. ročník, číslo 3, září 2010–listopad 2010Vychází 4x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela HájkováGrafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3–Vltava,šéfredaktor stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – vltava.rozhlas.cz – e-mail: vltava@rozhlas.czwww.zaket.cz, info@zaket.czNAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R. O.20 % sleva na produkci nakladatelství,při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovnéPS 374, Česká 15, 602 00 Brnotel./fax: +420 542 213 221www.atlantis-brno.cz, atlantis-brno@volny.czNAKLADATELSTVÍ BASETaž 15 % procent sleva na vybrané publikaceredakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2-NovéMěsto, tel.: 244 402 705, 244 402 707expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400,143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706www.baset.cz, baset@ok.czMLADÁ FRONTA A. S.20% sleva z ceny knih.Při objednávce nad 600Kč balné a poštovné zdarma.Objednávky: prodej@mf.cztel.: 225 276 284.Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha4-Modřanywww.bookcafe.cz, www.mf.czNAKLADATELSTVÍ LABYRINT20 % sleva z ceny knihredakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00Praha 2tel. a fax: 224 922 422http://labyrint.net, labyrint@wo.czNAKLADATELSTVÍ TITANIC20% sleva na všechny knihyPlzeňská 222, 150 00 Praha 5tel.: 257 211 257www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.comČlenské výhodyVeškeré soutěžní plnění je možné čerpatprostřednictvím informační linky KlubuVltava. Odpovědi volejte na klubovou linku+420 221 552 686 nebo pište na e-mailovouadresu klub.vltava@rozhlas.cz. Chcete-livyužít členských výhod u našich partnerů,uvádějte při písemných objednávkách členskéčíslo. Při osobním odběru se prokažteprůkazkou Klubu Vltava. Změna výhodpartnerů a konkrétních forem spoluprácevyhrazena.

Staňte se předplatitelem časopisu Art+Antiques a získáte:slevu na vstupném do partnerských galeriíspolehlivou distribuci do vaší schránkyslevu 165 Kč oproti koupi na stánkuzdarma tři starší čísla časopisuJak objednat?na webu: www.artantiques.czemailem: predplatne@artantiques.cztelefonicky: +420 800 300 302faxem: +420 284 011 847poštou: POSTSERVIS, oddělení předplatnéhoPoděbradská 39, 190 00 Praha 9PředplatnéRoční: 825 KčPůlroční: 500 KčArt+Antiques je měsíčník, pouze v létěvychází jako dvojčíslo. Předplatnéje klouzavé, lze je uzavřít kdykolivv průběhu roku. Půlroční předplatnése vztahuje na 6 čísel, přičemž letnídvojčíslo je počítáno jen jako jedno číslo.

Schůzky s literaturou.Pětidílný cyklusdesetiminutovek A. Bendyv rámci Britského roku.Záznam festivalového koncertu.K. Slavický – S. Hořínka – J. Suk– L. JanáčekČeská filharmonie – S. Jaffé– L. SvárovskýpředplatnéDějinya současnostPředplatitelské výhody:– ročně 2 čísla zdarma– kartička Předplatitel 2010– 10% sleva při nákupu knih z produkceNakladatelství Lidové noviny veVinohradském knihkupectví– volné nebo zlevněné vstupné do muzeí,galerií a dalších partnerských institucíKaždý měsíc 52 stranpoutavého čtení!Premiéra nové rozhlasové hrypopulární autorky.19. 9.20.00 hodinF. HRUBÍN:SÁZAVA, TA ŘEKADĚTSTVÍ, MLÁDÍ MÉHOod 25. 10.12.50 hodinKELTSKÉ VLIVYV BRITSKÉM JAZZU22. 11.20.00 hodinMORAVSKÝ PODZIM201030. 11.21.30 hodinD. FISCHEROVÁ:NEVDĚČNÉ DĚTIZajistěte si předplatné za zvýhodněnou cenu!Objednávky: SEND, distribuce tisku, www.send.cz,tel.: 225 985 225, fax: 267 211 305Více na www.dejiny.nln.czKoncerty 84. sezony.14. 9., 5. 10.,9. 11. a 30. 11.20.00 hodinSYMFONICKÝ ORCHESTRČESKÉHO ROZHLASUPutování dcery boha Indry posvětě lidí ve hře A. Strindberga.Rozhlasové zpracování jednohoze základních děl moderníliteratury (12 částí).Záznam premiéryv Bavorské státní opeře.Dirigent Tomáš Hanus.9. 10.14.00 hodinA. STRINDBERG:HRA SNŮPředplatilas?od 20. 11.18.30 hodinLAUTRÉAMONT:ZPĚVY MALDOROROVY27. 11.20.00 hodinA. DVOŘÁK:RUSALKAPROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA