CRo kniha - Český rozhlas

Eva JešutováBudovatelský rozhlas1945–1948Bezprostředně po válce rozhlas nahrazuje spoje a organizuje životv zemi, zapojuje se do obnovy a výstavby státu. Vznikají další krajskástudia. Liberální očista neoprávněně postihuje některé významnéosobnosti. Vytváří se samostatné rozhlasové zpravodajství, jehožhlavní relací se stávají Rozhlasové noviny. Vedoucí funkce v rozhlaseobsazují členové KSČ. Koncipují se dva odlišné programy. Programové možnosti limitujepokrytí území vysílacím signálem. Rozhlasová technika zaostává za zahraničím.Vypisováním tematických soutěží rozhlas podporuje původní rozhlasovoutvorbu. Začíná organizovaný výzkum poslechovosti. Objevují se první zahraničnízpravodajové. K 25. výročí českého rozhlasového vysílání se v Praze koná mezinárodnívýstava rozhlasu. Prvním cyklem zahajuje významný vzdělávací projektRozhlasová univerzita. V únorovém komunistickém puči se rozhlas dává plně doslužeb KSČ. Začíná vlna politických čistek.

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8184Od Května k „Únoru“Politický vývoj ve světěKapitulací fašistického Německa 8. května 1945skončila druhá světová válka. Zástupci velmocí (SSSR,USA, Velká Británie) schválili deklaraci o osvobozenéEvropě, která kontinent rozdělila na zájmové sféry vlivujednotlivých mocností. Pro poválečnou Evropu byly charakteristickédva hlavní rysy – podstatné rozšíření vlivuSovětského svazu a celkový politický posun doleva.Po počáteční shodě narůstaly v antifašistické koalicirozpory, které vyústily v rozpad na dva tábory, jejichž názoryv otázce budoucího uspořádání světa se různily. Započátek studené války je považován projev americkéhoprezidenta Harryho Trumana o ohrožení bezpečnostisvěta růstem komunismu 12. března 1947.Významnou roli sehrál v hospodářském rozděleníEvropy Marshallův plán hospodářské pomoci USAevropským státům. Vláda ČSR se k němu nejprve připojila,po jednání v Moskvě (o čs. sovětské obchodnísmlouvě 9. července 1947) na nátlak Stalina účast naMarshallově plánu odmítla.Politický vývoj v ČSRPro poválečné uspořádání Československa měla zásadnívýznam dvě jednání mezi západním a východnímexilem. První se uskutečnilo ve dnech 22.–29. března1945 na československém velvyslanectví v Moskvěa jeho výsledkem byl návrh vládního programu. Nadalším jednání konaném v Košicích prezident republikyE. Beneš jmenoval 4. dubna 1945 první vládu Národnífronty. Byla složena ze tří zástupců každé uznané politickéstrany (Československé strany sociálně demokratické,Komunistické strany Československa, Československéstrany národně sociální, Československé stranylidové, Komunistické strany Slovenska a Demokratickéstrany) a sedmi odborníků. Ve vládě bylo šestnáctČechů a devět Slováků. Předsedou se stal sociální demokratZdeněk Fierlinger. Vláda na své první schůzipřijala vládní program, jehož zásady byly dohodnuty jižv Moskvě. Podle místa schválení byl nazván Košickýmvládním programem. Shrnoval základní úkoly národnía demokratické revoluce, současně již obsahoval řadusocialistických prvků. Stanovoval novou zahraničněpolitickouorientaci 1 , budování československé armádynového typu podle sovětského vzoru i novou organizacistátní a veřejné správy postavenou na národních výborech.K zásadním opatřením ve vnitřní politice patřiloschválení zákazu činnosti všech fašistických organizacía politických stran kolaborujících s fašismem, očistastátního aparátu, vyhlášení národních správ nad podnikya majetky Němců a zrádců, znárodnění klíčovýchodvětví národního hospodářství, pozemková reforma,demokratizace kultury a vzdělání.Vláda Národní fronty přesídlila z Košic do Prahy10. května a ihned převzala správu na celém území republiky.V obcích a okresech vznikaly národní výbory,v nichž většinu míst obsadili komunisté, v podnicích sevytvářely závodní rady. Hned následujícího dne předalaČeská národní rada veškerou správu vládě a ukončilasvou činnost. Revoluční gardy 2 se zapojily do procesutzv. národní očisty. Od 12. května byly postupně rušenyozbrojené jednotky, stojící mimo armádu, policii a četnictvo,a nahrazovány nově se tvořícím Sborem národníbezpečnosti (SNB). Kromě armády a SNB zůstaly zachoványjen ozbrojené závodní stráže na větších závodech.K potrestání válečných zločinců a jejich domácíchpřisluhovačů byly ustaveny mimořádné lidové soudy.Za dva roky své působnosti projednaly 132 549 případůa vynesly 21 342 rozsudků, z toho 713 rozsudků trestusmrti, a dále prověřily 111 207 trestních oznámení s osvobozujícímrozsudkem či rozhodnutím o zastavení řízení. 3V československém pohraničí komplikovaly bezpečnostnísituaci sabotáže prováděné nacistickými skupinamiWehrwolfu, na východním Slovensku skupinamiukrajinských nacionalistů, probíjejících se na západ,a luďáky, organizujícími protičeské a protižidovské manifestace.ParlamentNa základě dekretu prezidenta republiky z 25. srpna1945 se stalo zákonodárným orgánem ČSR jednokomorovéProzatímní národní shromáždění. Tzv. prezidentskédekrety se staly zákonodárným podkladem pro rozsáhlérevoluční přeměny. První Národní shromáždění bylovoleno nepřímou volbou prostřednictvím národníchvýborů; české politické strany měly po čtyřiceti dele-

gátech, dvaatřicet delegátů zastupovalo společenskéorganizace, doplňovalo je osm významných osobností.Slovenskou část parlamentu tvořilo sto poslanců – počtyřiceti zástupcích měly politické strany, dvacet zastupovalospolečenské organizace. Ustavující schůzeProzatímního národního shromáždění, která se sešla28. října 1945, zvolila předsedou národního socialistuJosefa Davida, potvrdila ve funkci prezidenta republikyEdvarda Beneše a vyslovila důvěru vládě Zdeňka Fierlingera.Dne 28. února 1946 Národní shromáždění ratifikovalovšechny dosavadní dekrety.Hospodářské poměryPrvní poválečná vláda převzala zemi s hospodářstvímrozvráceným válkou, průmyslová výroba bylajednostranně deformována orientací na zbrojní výrobu,doprava a pošta byly ochromeny.Nejnaléhavějším úkolem byla obnova hospodářství.Bylo nutné opravit komunikační sítě, železnice, mosty,cesty. Jedním z prvních opatření vlády bylo zavedeníinstituce národní správy, která měla zajistit péči o zabavenýmajetek Němců, Maďarů a zrádců a plynulýchod výroby. K 31. srpnu 1945 pracovalo pod národnísprávou devět tisíc podniků, dekret o závodních radáchz 24. října zakotvil dělnickou kontrolu v podnicích. Téhoždne byly podepsány první znárodňovací dekrety,které vyvlastňovaly klíčový průmysl a podniky nad 500zaměstnanců. Zespolečenštěný sektor produkoval nadpolovičnívětšinu národního důchodu.K socialistickým přeměnám došlo i v zemědělství.Na jaře 1945 byla na východním Slovensku zahájenapozemková reforma, 21. června 1945 byl vydán dekreto urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů a domácíchzrádců. Realizaci zajišťovaly rolnické komise vespolupráci s národními výbory, celkem jedna třetina veškerépůdy změnila vlastníka. Při obnově hospodářstvípomáhaly pracovní brigády. I přes zavedení všeobecnépracovní povinnosti dosáhla výroba v roce 1945 pouzepadesáti procent předválečné úrovně.Pro obnovu národního hospodářství byla uskutečněnak 1. listopadu 1945 měnová reforma. Inflační protektorátnípeníze nahradila československá koruna. Druháetapa měnové reformy zdanila majetek a přírůstek majetku.Jejím cílem bylo postihnout válečné zisky. Přestozůstával zachován přídělový lístkový systém na zboží.Po prvním jednání třetí vlády Národní fronty (vytvořenépo volbách v roce 1946) seznámil její předsedaKlement Gottwald Národní shromáždění s tzv. Budovatelskýmvládním programem, který předpokládal dodvou let vytvořit novou ústavu. K obnově hospodářstvíbyl vytýčen dvouletý plán (1947–1948), jehož cílem byloo deset procent překročit průmyslovou výrobu úrovněroku 1937, ve většině oborů se vyrovnat předválečnéúrovni, industrializovat Slovensko, rozvíjet klíčová odvětvíprůmyslu jako hutnictví, energetiku apod.Palčivým problémem byl nedostatek pracovních sil;bylo zapotřebí získat půl milionu nových pracovníků proprůmysl a zemědělství.V zemědělské výrobě počítal Budovatelský programs dosažením předválečné úrovně. Tato část programuzahrnovala revizi pozemkové reformy, zaknihování přídělůpůdy, scelování, demokratizaci honebního práva,budování strojních traktorových stanic a elektrifikacivenkova. KSČ ovládající ministerstvo zemědělství vypracovalaucelený agrární program, vyhlášený 4. dubna1947 v Hradci Králové (odtud „Hradecký program“).Program podpořila sociální demokracie, ostatní stranyjej odmítly. Přes jejich odpor schválilo Národní shromáždění11. července 1947 zákon o revizi pozemkovéreformy, podstatně měnící strukturu vlastníků půdy.Plnění úkolů dvouletky v prvním roce bylo úspěšné.Na jaře 1947 byly sníženy ceny řady životních potřebi daně, zlepšilo se zásobování, zvýšily se rodinné přídavky,čímž se zlepšila životní úroveň. Rok 1947 bylale pro československé hospodářství velice nepříznivý.Mimořádné sucho bylo příčinou katastrofální neúrody.KSČ navrhla financovat výdaje z výnosů mimořádnýchzdanění, tzv. milionářské dávky. Návrh na zdanění 35 000československých milionářů podporovala Ústřední radaodborů, avšak při projednávání ve vládě 27. srpna 1947byl hlasy ministrů ostatních stran zamítnut. KSČ protouzavřela se sociální demokracií dohodu o společném postupuv otázce milionářské daně a v září 1947 se podařiloprosadit její schválení.Řešení národnostní otázkyNově bylo nutné řešit i národnostní otázku, předevšímvztah Čechů a Slováků. Košický vládní program pokročilod předmnichovské koncepce čechoslovakismuk uznání svébytnosti Slovenska včetně jeho zastoupení185

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8186v ústředních orgánech a institucích a hospodářskýchorgánech celostátního významu. Předpokládal vytvořeníjednotného národního státu, založeného na zásadáchrovnoprávnosti a svébytnosti. Postavení menšin bylorozdílné, diferencovalo se podle jejich minulých postojůk československému státu. Zakarpatská Ukrajina bylana základě vnucené smlouvy z 26. září 1945 připojenak Sovětskému svazu. Vztah k polské menšině komplikovalspor o Těšínsko, který vyřešila až československo--polská smlouva z 10. března 1947. Avšak již v květnu1945 získalo 72 000 příslušníků polské menšiny všechnaobčanská a národní práva.Nejsložitější byl vztah k německé a maďarské menšině.Ústavní dekret č. 33 z roku 1945 zrušil československéobčanství všem Němcům kromě antifašistů. Odsunprováděný se souhlasem vítězných mocností, které totořešení přijaly na Postupimské konferenci v létě 1945 4 ,probíhal zpočátku živelně a provázely jej různé excesy.V této fázi tzv. divokého odsunu opustilo zemi 660 000Němců. Teprve od počátku roku 1946 byl odsun řádněorganizován. V jeho průběhu bylo odsunuto 2 256 000občanů německé národnosti. V Československu zůstalo185 000 příslušníků německé menšiny, kteří znovu získaličeskoslovenské státní občanství.Velice komplikované bylo řešení otázky maďarskémenšiny, čítající 600 000 obyvatel. Košický vládní programsice stavěl Maďary s Němci na stejnou úroveň,jejich odsun však velmoci zamítly. Po zdlouhavých jednáníchse otázka maďarské menšiny řešila podle československo-maďarskésmlouvy z 27. února 1946 výměnouobyvatelstva. Až na podzim 1948 dostali zbylí příslušnícimaďarské menšiny stejná práva jako ukrajinská a polskámenšina. Odsun německého obyvatelstva z pohraničníchoblastí sice znamenal vyřešení vnitropolitického česko--německého problému, přinesl ale také změnu sociálnístruktury v pohraničí a obrovský úbytek předevšímkvalifikovaných pracovních sil. Současně s odsunemněmecké menšiny probíhalo osidlování pohraničí.Politické strany a společenské organizaceV českých zemích po zákazu kolaborujících stranpůsobily čtyři politické strany: Komunistická stranaČeskoslovenska, Československá strana sociálně demokratická,Československá strana národně socialistickáa Československá strana lidová. Na Slovensku zůstalyKomunistická strana Slovenska a Demokratická strana.Všechny strany byly sdružené v Národní frontě, jejich zastoupeníbylo paritní. Rozhodující podíl na moci získalysocialistické strany – čtyři ze šesti stran se hlásily k socialismu,zbývající dvě byly sociálně reformní.Změnil se i mocenskopolitický systém, zesílil vlivzaměstnanců a středních vrstev. Významnou mocenskopolitickousilou se stalo Revoluční odborové hnutí,které bylo nejmasovější společenskou organizací. Jehovrcholným orgánem byla Ústřední rada odborů v čeles Antonínem Zápotockým. Dalšími významnými společenskýmiorganizacemi byly Jednotný svaz československýchzemědělců, jeho slovenská obdoba Jednotný zväzslovenských roľníkov, Svaz bojovníků za svobodu, Svazčeské mládeže a Zväz slovenskej mládeže. Tolerantní bylpřístup státu k církvím, které se rovněž přihlásily k programunárodní a demokratické revoluce.Cesta KSČ k získání mocenského monopoluPrvní větší zatěžkávací zkouškou pro Národní frontubyly volby v roce 1946, v nichž převažovaly stranické zájmy.V Čechách zvítězila KSČ (40,17 %), na Slovensku seznačnou převahou Demokratická strana (62,5 %). Bílýchlístků vyjadřujících nesouhlas s politikou Národní frontybylo odevzdáno jen 0,5 %. Z voleb vzešla třetí vláda Národnífronty v čele s K. Gottwaldem. Komunisté v ní obsadilidevět postů, z toho pět ze šesti nejvýznamnějšíchresortů. Čtyři křesla získali národní socialisté a slovenštídemokraté, dvě sociální demokracie. Ostatní strany získalyfunkce místopředsedů. Ve vládě byli i dva nestraníci– Ludvík Svoboda (ministr národní obrany) a Jan Masaryk(ministr zahraničních věcí).Boj o politickou moc se neustále stupňoval, jednánívlády, Národní fronty i parlamentu probíhala ve znameníúsilí nekomunistických stran o získání sociální demokracie.Lidově demokratický režim prodělával krizi, vyvolanouúsilím komunistů o získání mocenského monopolu.Komunisté využili každou záminku, zahájili „mobilizacimas“. Nedostatek textilu na trhu, který vytvořil prostorpro bujení černého obchodu, využili ke zrušení textilníhovelkoobchodu. Do sporů o prosazení zemědělskýchzákonů zapojili rolnické komise. Vyhrotil se i spor o nárůstplatů státních zaměstnanců. Ústřední rada odborůpodporovala plány na další etapu znárodňování, která setýkala veškerého velkoobchodu a podniků nad padesát

zaměstnanců. Postupně sílily tendence k potlačovánísvobody tisku (tajná cenzura), svobody spolčovací i svobodyprojevu (dohled příslušníků SNB na schůzích). Poneúspěšných pokusech o prošetření nezákonné činnostiSNB podali 16. února 1948 demisi ministři strany národněsocialistické, 17. února se k nim připojili i ministřiČSL a Demokratické strany. Na poslední únorový týdenbyl svolán do Prahy sjezd závodních rad a celostátnísjezd rolnických komisí. Situace spěla k rozhodujícímustřetu o charakter státu.Ministři národně socialistické, lidové a demokratickéstrany se dne 20. února nezúčastnili jednání vlády. Předpokládali,že prezident Beneš demisi nepřijme a Gottwaldovavláda bude nucena odstoupit. 21. února komunistéuspořádali na Staroměstském náměstí manifestaci,na níž K. Gottwald vyzval k vytváření akčních výborů.Následujícího dne se sešel sjezd závodních rad a odborovýchskupin, který vyslovil podporu programu KSČa vyhlásil na 24. února hodinovou výstražnou stávkus hrozbou všeobecné stávky. Během dalších dnů po celérepublice vznikaly akční výbory jako politickosprávníorgány, zajišťující „očistu“ státního aparátu a veřejnéhoživota. Z představitelů KSČ, levicově orientovanýchčlenů ostatních stran a zástupců společenských organizacívznikl Ústřední akční výbor Národní fronty. Vytvářelase i ozbrojená složka KSČ – Lidové milice. Dalšíden, 23. února, se připojila i armáda. Od počátku KSČzcela ovládala SNB, jehož příslušníci byli v pohotovostijiž od 20. února a obsadili všechna strategicky důležitámísta.Ve dnech 24. a 25. února došlo k rozhodujícím změnámi v ostatních politických stranách, kde moc převzalylevicově orientované frakce. Jejich představitelé přijalimísta ve vládě, kterou prezident Beneš jmenoval po přijetídemise 25. února na návrh K. Gottwalda. V květnuE. Beneš odmítl podepsat komunisty vypracovanouústavu a 7. června rezignoval na funkci prezidenta. Tímskončil na dlouhou dobu demokratický vývoj v ČSR.Situace v kultuřeKultura po válce navazovala na meziválečné období.Obnovilo se vydávání novin a časopisů, v červnu 1945 sepo šesti letech znovu otevřely vysoké školy, začala fungovatdivadla i koncertní síně, činnost obnovil PEN klub.Znárodnění zasáhlo také tuto oblast společenského života:v srpnu 1945 byla znárodněna kinematografie, napodzim gramofonový průmysl, Česká filharmonie.Košický vládní program zpočátku podporovali kulturníčinitelé i přední umělci. Poprvé byla nová kulturníkoncepce a orientace deklarována na shromážděníkulturních pracovníků v Lucerně 29. května 1945, kdyministr informací Václav Kopecký známým „Volámemistry kultury…“ vyzval umělce, aby „v jednotném šiku“podpořili vládní politiku. Zdeněk Nejedlý pak v projevuZa lidovou a národní kulturu charakterizoval hlavní problémovéokruhy – změnu kulturně politické orientace,definování smyslu a funkce moderního umění v novýchspolečenských poměrech, otázky spojené s procesemdemokratizace kultury, vztah umělce a státu, uměnía politiky. První diskuse k předloženým koncepcím proběhlyna stránkách denního tisku 5 a odborných periodik.Měřítkem kvality uměleckého díla byl poměr k lidu, základnímnedostatkem bylo ovšem vágní užití samotnéhopojmu lid a lidovost.Již v březnu 1946 na VIII. sjezdu KSČ při vytýčenístrategie dalšího postupu posunul ministr Kopecký záležitostkultury do roviny ideové konfrontace. V červnu1946 se konal první sjezd Syndikátu českých spisovatelů,reagující na Kopeckého projev hned úvodním slovemprezidenta Beneše o naprosté svobodě umělecké tvorbya její nezávislosti na politice. O obou kulturních koncepcíchse na podzim roku 1946 diskutovalo i v kulturnímvýboru Národního shromáždění. KSČ setrvávala nadeklarovaném stanovisku. Z podnětu ÚV KSČ byla ustavenaKulturní obec, sdružující kulturní pracovníky naideové bázi. Proti ní vytvořili umělci, požadující svobodutvorby bez mocenských a stranických vlivů, Kulturnísvaz. Pokusem o smíření obou platforem bylo vytvořeníKulturní jednoty, jejíž valná hromada se sešla v dubnu1947. Rozpory ovšem přetrvávaly. KSČ usilovala i v tétooblasti o získání dominantního postavení. 25. února1948 vydalo 170 kulturních pracovníků výzvu k českéinteligenci Kupředu, zpátky ni krok s požadavky „očistykulturní fronty od reakčních sil“ a spojení s lidem. Celýproces zakončil v dubnu 1948 Sjezd národní kultury, nakterém se zásadními projevy vystoupili Klement Gottwald,Zdeněk Nejedlý a Ladislav Štoll.K uplatňování vlivu na kulturu využívala KSČ od počátkuobdobí především fakt, že ovládala ministerstvoinformací a do roku 1946 i školství a národní osvěty.187

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8188Velice výrazně se její vliv projevoval zejména v Československémrozhlase, řízeném ministerstvem informací.Situace v rozhlasePrvní týdny po válce byly v Čs. rozhlase poznamenánybojem o jeho ovládnutí jednotlivými skupinami.Pověřený ředitel prof. O. Matoušek, snažící se o sjednocenívšech rozhlasových pracovníků, jmenoval vedoucíjednotlivých organizačních složek se zřetelem naodbornost: Zdeňka Morávka ředitelem pražského vysílání,Mirko Očadlíka ředitelem programu, Karla Remešesprávním ředitelem, Ladislava Janíka ředitelemtechniky a Františka Kamila Zemana šéfredaktoremzpravodajství.Bylo třeba likvidovat škody způsobené válkou, nahraditzničené rozhlasové zařízení, pokrýt vysílánímcelé území a podporovat nově vzniklá studia. Obnovitpravidelné vysílání bylo možné jen díky úsilí zaměstnancůrozhlasu. Nová vstupní dvorana Čs. rozhlasubyla otevřena teprve 16. prosince 1946. Chybělo téměřvše: technické zařízení, záznamový materiál i dostatekzkušených pracovníků; přesto bylo nutné vysílat. Nověse tvořily zpravodajský odbor, zahraniční oddělení,propagační a statistické oddělení, bylo třeba zahájitpublikační činnost, vytvořit plánovací oddělení. Ještě naprogramové konferenci v Karlově Studánce v roce 1947musel Mirko Očadlík konstatovat neuspokojivý stav:„Dovolte, abych začal zcela prosaicky – jak se zlepšilnáš celkový provoz pracovní od revoluce 1945. V roce1945 v květnu a ještě v červnu jsem chodil po rozhlasea měl jsem v kapse krokoměr a měřil jsem nutnou potřebukroků, které jsem musel udělat, abych dal všemmístům disposice k uskutečnění určitých programovýchvěcí. A vycházelo mi, že jsem po budově rozhlasuod časného rána do pozdní noci udělal i 37 km za den.Když dnes se stane něco při vysílání a je zapotřebíokamžitě instruovat inspektora, zvednu telefon a několikrátjsem udělal, že jsem si zapnul stopky. Trvaloto až 21 minut, nežli jsem dostal telefonické spojení.Lépe by bylo seběhnout dvě patra dolů a použít takstaré krokové methody. Paní a pánové, vypadá to jakoanekdota, ale je to fakt, velmi těžký fakt. Víte, že námv Praze stále ještě nefunguje automatická telefonnícentrála a věci jsou po této stránce ztíženy měrouneobvyklou...“ 6Svou činnost obnovily předválečné odbočky Radiojournaluv Brně a v Moravské Ostravě, na Slovenskuv Bratislavě a v Košicích. Nově začala v květnu 1945vysílat některá další studia. Od 5. května zahájila v Plzničinnost západočeská vysílačka. Týž den zahájil vysíláníi jihočeský rozhlas v Českých Budějovicích, ale až do8. května se dostal zpět do rukou nacistů. Pravidelné vysílánízahájil 9. května. Moravská Ostrava začala 11. květnapokusně vysílat na vlně 255,3 m 7 . Od 8. července se vrátilana svou původní vlnu 222,6 m a od 23. září zahájil provozobnovený svinovský vysílač. Bratislava začala pokusněvysílat 31. května. Od července vysílalo studio v HradciKrálové na vlně 240 m (denně od 7.30 do 22.30 hodin).Obsahem vysílání byly čtyřikrát denně místní zprávy, vezbývajícím čase přejímalo program Prahy.Liberální očistaMnoho rozhlasových pracovníků bylo vězněno v koncentračníchtáborech. Za odbojovou činnost zaplatilisvými životy ředitel brněnského studia ing. Antonín Slavík,techničtí pracovníci ing. Jaroslav Kleiner, ing. StanislavSinger, Vladimír Cimrhakl, Josef Holas a VáclavKopp, redaktorka Milena Balcarová-Fischerová, hlasateléPavel Donner a Zdeňka Walló, člen orchestru JiříLobosický, úřednice programového ústředí GertrudaMartinetzová a správní úředník Josef Weiss.Bezprostředně po válce nedošlo k výrazným personálnímzměnám. Ze služeb rozhlasu byli v rámci liberálníočisty propuštěni zaměstnanci, kteří se provinili svýmchováním během okupace, a dále ti, kterým nebylo vydánoosvědčení o národní spolehlivosti nebo kteří byliza své jednání vyšetřováni lidovými soudy. V Čs. rozhlasev Praze bylo ustaveno šest tříčlenných vyšetřovacích komisí,které prověřily činnost asi šedesáti zaměstnanců,vůči jejichž chování za okupace byly vzneseny výhrady.Podklady pro jednání soudů poskytovala závodní radana základě vyjádření zaměstnanců. Očistné komisi bylopředloženo podle dekretu č. 105 ze 4. října 1945 k posouzení13 případů. Týkalo se to například Františka Kožíka,Vladimíra Šimáčka, Karla Boleslava Jiráka, Zdeňka Morávka,Františka Dyka, Jana Kühna, Josefa Švába a členůhereckého souboru. Po dobu vyšetřování byli obviněnízaměstnanci suspendováni.Nejznámějšími případy kolaborace byli Alois Kříž,Karel Werner, Bohumil Jaroš a Josef Opluštil.

189Smuteční tryzna u budovy rozhlasu 11. 5. 1945Alois Kříž, autor pronacistických propagandistickýchkomentářů, vychvalujících představitele Třetí říše, bylhlavním pronacistickým exponentem v protektorátnímrozhlase a autorem politických komentářů, antisemitskýchpřednášek Co víte o židech a politických skečů zesměšňujícíchvedoucí osobnosti spojenecké aliance Churchilla,Roosevelta a Stalina a čs. exilovou vládu, zejména prezidentaBeneše. K provádění těchto scének si německévedení rozhlasu a kolaborantská fašistická organizaceVlajka vynucovaly interpretaci nejlepších českých hercůa komiků pod hrozbou, že odmítnutí znamená nepřátelskýpostoj vůči Říši. I od publicistů a reportérů byla A. Křížemvyžadována politická aktivita. Hned na počátku Květnovéhopovstání byl vzat do vazby Národního soudu, kambyly předány i všechny jeho osobní spisy a dochovanétexty. Propuštěna ze služeb Čs. rozhlasu byla i jeho sekretářkaEliška Hlochová. 8Další z pronacistických exponentů, Karel Werner, autorpřednášek o zvěrstvech páchaných na východní frontě, bylzatčen v neděli 6. května ve svém bytě.Bohumil Jaroš, který vykonával funkci šéfa hlasatelův protektorátním rozhlase, byl sice v květnu 1945 uvězněnna Pankráci, vypovídali proti němu všichni hlasatelé,avšak odsouzen nebyl. V jeho prospěch svědčili lidé mimorozhlas.Josef Opluštil, autor politických skečů zesměšňujících vedoucíosobnosti protiněmecké koalice, byl rovněž uvězněnna Pankráci. Za účinkování v jeho skečích byla řada herců

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8190obviněna z kolaborace (V. Burian, J. Plachta, J. Kohout,K. Postranecký…).Kromě neoddiskutovatelných případů kolaboracebyla i řada takových, které je třeba hodnotit přinejmenšímjako velice sporné. Jedním z nich byl vedoucípražské stanice Zdeněk Morávek. Po válce byl donucenk odchodu z Čs. rozhlasu, ačkoli byl se souhlasemČeské národní rady začleněn do ilegálního rozhlasovéhonárodního výboru, pověřen sledováním německých okupačníchvedoucích a získáváním informací. Aktivně seúčastnil bojů o rozhlas, 5. května 1945 dal vypojit příméslužební linky říšských vedoucích pracovníků a za palbypak pronikl k Ferdinandu Thürmerovi s požadavkem,aby ukončil boj a odevzdal rozhlas do českých rukou.K 1. červnu 1945 byl bez vědomí závodní rady zbavenfunkce, byl obviněn ze spolupráce s Němci a byl muzakázán vstup do rozhlasu. V roce 1946 bylo jeho chováníza nacistické okupace prošetřováno, a přestožeTrestní komise nalézací při ÚNV hlavního města Prahyjej 11. prosince 1946 zprostila obvinění, byl z rozhodnutízávodní rady propuštěn k 31. prosinci 1946.Jako jeden z důkazů o jeho vině byla použita jeho přihláškado Ligy proti bolševismu. Při vyšetřování mu však V. Ferst,J. Wenig, Z. Neumannová a M. Horáková potvrdili, žek podpisu přihlášky byl donucen příkazem nacistickéhointendanta F. Thürmera stejně jako K. B. Jirák, O. Jeremiáša J. Bezdíček. Ti potvrdili, že se Z. Morávek odmítl dostavitna schůzi Ligy a že zdůvodnění na přihlášku napsali všichnipo vzájemné dohodě stejně („Protože je to příkaz doby“),jako jinotaj, s vazbou na příkaz Thürmera. K. B. Jirák,M. Očadlík a K. Remeš také potvrdili, že Z. Morávek bylběhem války národně spolehlivý a měl důvěru spolupracovníkův rozhlase i ve vedení ČNR. 9Další obětí byl Karel Boleslav Jirák, který se zaválky jako šéf hudebního odboru zasloužil o posilovánívlasteneckého cítění a odvahy národa prostřednictvímčeské hudby. O významu české hudby ve vysílání protektorátníhorozhlasu M. Očadlík počátkem června napsaldo časopisu Náš rozhlas: „Tolik je jisto, že v čase, kdymuselo umlknouti slovo, měla česká hudba na soběcelou tíhu úkolu buditelského, mysl a srdce povznášejícíhoa víru v život národa upevňujícího. Vzpomeňte,kolik české hudby znělo ve všech skupinách a programovýchoborech. Ač podle nařízení a směrnic říšskýchsmělo být domácí hudby pouze 50 % všeho vysílání,přesahovala praxe v některých programových oborechtoto povolené procento až na devět desetin všeho programu.“10Na požadavky německého vedení rozhlasu, aby programzdůrazňoval úlohu německého živlu v české kultuře,reagoval K. B. Jirák uváděním děl světové klasiky(Beethovena, Mozarta aj.). Přesto jej po válce členovésymfonického orchestru falešně obvinili z kolaboraces okupanty. Již 10. září 1945 závodní rada požadovalarozvázání pracovního poměru. Stalo se tak k 30. červnu1947. Protože nemohl následně vykonávat uměleckouani pedagogickou činnost, odešel v roce 1947 do zahraničía až do své smrti v roce 1972 úspěšně působil veSpojených státech.Otakar Pařík, v letech 1937–1945 dirigent Velkéhorozhlasového orchestru (později SOČR), byl podobnějako K. B. Jirák členy orchestru obviněn ze spolupráces Němci a z asociálního chování. Proti jeho setrvánív Čs. rozhlase sepsali členové orchestru petici.Obětí poválečné čistky se stal i první technický ředitela jeden ze zakladatelů Radiojournalu ing. EduardSvoboda. Ve třicátých letech sice spolu s ing. Kleinerempodporoval ilegální protihitlerovské rozhlasové vysíláníněmeckého antifašisty ing. Rudolfa Formise, ale zaválky se odbojové práce rozhlasových techniků nezúčastnil.To mu bylo po válce vytýkáno, byl ponižujícímzpůsobem vyslýchán a vyšetřován, až znechucen podalk 31. prosinci 1945 výpověď. 11Revoluční závodní rada, jejímž předsedou byl MiloslavDisman, prověřovala i činnost hlasatelů JosefaJunka, Stanislava Kozáka, Otto Kukrala, Adolfa Máchy,Ivana Miroslava Malíka, Zdeňka Mančala, JaromíraMatouška, Jaromíra Šimandla a Ladislava Štorkána.Ti již 3. června 1945 publikovali prohlášení, v němž sedobrovolně vzdali vystupování na mikrofon a požádalio prověření své činnosti za okupace. Připojil se k nimi ing. Josef Cincibus.„My čeští hlasatelé jsme byli postaveni před nutnostpropůjčit své hlasy ke škodlivé práci, k hlášení zpráva politických úvah, jež jsme vždy četli s největším odporem.Velký počet nás – zaměstnanců rozhlasu – bylzapojen v illegálním odbojovém hnutí, jak o tom svědčíi celá řada našich popravených, persekvovaných a vězněnýchspolupracovníků. Příkaz vedoucího revoluč-

ního hnutí v rozhlasu zněl jasně: Každý drž své místostůj co stůj.“ 12Pro účinkující platily zákazy vysílání. Napříkladještě v roce 1947 nesměly být do vysílání kvůli obviněníz kolaborace zařazeny snímky s dirigentem VáclavemTalichem. 13Postavení rozhlasujako instituceO budoucnosti Čs. rozhlasu se rozhodovalo v Košicích.Úsilí komunistů o ovládnutí rozhlasu začalo ovšemještě dříve. Po jednání mezi východním a západnímkomunistickým exilem v Moskvě byla v roce 1944 vypracovánatajná instrukce, podle níž komunisté musí mítv rukou všechny nástroje boje „o duši národa“ 14 . Čs. rozhlasjako nejvlivnější prostředek masového působení bylzcela logicky považován za klíčovou pozici. Počet jehoposluchačů byl vyšší než počet čtenářů denního tiskua v průběhu období neustále stoupal. Jestliže k 1. květnu1945 evidovaly úřady 1 083 208 koncesionářů, do konceroku 1948 jich byl dvojnásobek (2 108 000).Postavení rozhlasu po stránce právní nebylo vyřešenolegislativní normou. Rozhlas byl sice prohlášen za státní,avšak v republice existovaly dvě rozhlasové společnosti.Rozhlas v českých zemích byl spravován jako postátněnáspolečnost s r. o. v čele s tříčlenným jednatelskýmsborem, jeho členy byli jmenováni generální ředitelČs. rozhlasu Bohuslav Laštovička, sekční šéf IV. odboruministerstva informací Václav Patzak a správní ředitelČs. rozhlasu JUDr. Karel Remeš. Od roku 1945 bylČs. rozhlas podřízen ministerstvu informací, v jehož čelestál Václav Kopecký. Rozhlas řídil IV. odbor ministerstva,vedený nejprve spisovatelem Ivanem Olbrachtem a poněm dr. Miroslavem Burianem. Na Slovensku byl rozhlaspodřízen povereníctvu pre informácie, které uvalilo25. září 1945 na Slovenský rozhlas národní správu.K zajištění rozhlasového provozu byla mezi ministerstveminformací a ministerstvem pošt uzavřena dohoda,která vymezila kompetence obou institucí. Ministerstvuinformací příslušely kompetence v otázkách tvorby programua vnitřního rozhlasového technického zařízení odvysílacích studií až po kabelovou hlavici, zatímco kabelya vysílače spadaly do správy ministerstva pošt. Pro vznikrozhlasového zákona byl kromě této dvojkolejnostii další pádný důvod. Usnesením vlády bylo rozhodnuto,že regionální vysílače, které vznikly na konci válkyv oblastních městech, nemají být rušeny, ale začleněnydo systému Čs. rozhlasu. V roce 1946 se rozhodovaloo dalším osudu dvou severočeských vysílačů, v Ústí nadLabem a v Liberci.Rozhlasový zákon vznikal už za jiné situace. K podstatnézměně v postavení a organizaci Čs. rozhlasu došlo13. dubna 1948, kdy byl schválen zákon č. 137/1948 Sb. najeho zestátnění. Tím byl dán základ k vytvoření státníhopodniku Československý rozhlas, který soustředil veškerétechnické i programové provozy. Současně došloke spojení Českého a Slovenského rozhlasu a k vytvořenípředpokladů pro rozvoj rozhlasu. Jednotný Čs. rozhlasměl společné hospodářství, technickou výstavbua programovou koncepci. Změna nastala i v oblastisprávní: třetina správního sboru nově koncipovanéhostátního podniku byla jmenována z řad zaměstnanců.V čele Čs. rozhlasu stál generální ředitel, na Slovenskuřídil rozhlas oblastní ředitel. Následně došlo ke změnámve složení jednatelského sboru. Na základě dekretu ministerstvainformací o reorganizaci jednatelského sboruspolečnosti Čs. rozhlas z 18. června 1948 se předsedoustal M. Burian, dalšími členy předsednictva byli KazimírStahl, Ján Bálinth, Václav Patzak a Jan Tondl.Rozhlas v roli organizátora a informátoraJestliže první programový šéf Radiojournalu MilošČtrnáctý definoval funkci rozhlasu jako kulturní a vzdělávací,bezprostředně po válce ji vystřídala funkce jiná,a to funkce organizátora veřejného života.Hned první den v osvobozené republice ukázal, žeslužeb Čs. rozhlasu je naléhavě zapotřebí při obnověa řízení státu. Nejely vlaky, nefungovalo poštovní spojení,telegrafy, telefony; nové orgány státní správy, kteréměly zajišťovat řadu úkolů, se teprve postupně konstituovaly;hospodářství státu bylo rozvrácené; Prahu a dalšíměsta poškodily nálety. Tisíce lidí, ocitnuvších se mimodomovy, chtěly informovat své blízké o tom, že jsou naživu,vraceli se vězňové uprchlí z Terezína… Nemocnicenaléhavě potřebovaly ošetřovatele, lékaře, zdravotnímateriál, léky, dárce krve. Telefonní ústředny nezvládaly191

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8192nápor volajících, bylo nutné vyzvat veřejnost, aby nepřetěžovalatelefonní síť. V pohraničí se ještě bojovalo, naulicích se pohybovali sirotci. Bylo třeba zprostředkovatspojení cizím misím, informovat obyvatelstvo o stavuenergetiky, organizovat transporty navrátilců, zajistitlikvidaci tyfové epidemie v Terezíně a řešit řadu dalšíchzáležitostí, aby nenastal naprostý chaos. Všechnyproblémy se valily na rozhlas, který si svým vysílánímv době povstání získal u obyvatelstva obrovský kredit.Do rozhlasu přicházely tisíce lidí s dotazy, prosbami,žádostmi, hledaly u něj pomoc. A rozhlas okamžitě pohotověreagoval, přestože byl v posledních dnech válkysilně poškozen. Byla rozbita telefonní ústředna, fungovalyjen dvě nebo tři provizorní linky, zaměstnanci bylivyčerpáni. Do práce nastoupili rozhlasoví dobrovolníci,rozdělili si úkoly, pracovalo se nepřetržitě, bez ohleduna funkční zařazení. Vedle politického zpravodajství sevysílaly i zprávy úřadů, korporací a spolků, důležitévýzvy a informace o opatřeních v nejnaléhavějšíchpřípadech a zprávy osobní či rodinné. Rozhlas pomáhalpři obstarávání dárců krve pro nemocnice, organizováníhmotné pomoci, opatřování léků a zdravotnického materiálu,šatstva, noclehů a potravin, zajišťování tlumočníků,náboru dobrovolníků k odklízení trosek. Oslovovaljednotlivce i celé instituce, organizoval dopravu i rozvozpošty, oznamoval místa a časy, odkud budou osoby čipoštovní zásilky přepraveny na určené místo. Prostřednictvímrozhlasu byli zaměstnanci institucí a podnikůvyzýváni k nástupu do práce, případně seznamovánis důležitými pokyny. Rozhlasu připadla i smutná povinnost– informovat rodiny těch, kteří padli v boji o Prahu.Tuto rozsáhlou službu, nahrazující nefungující spojea suplující činnost orgánů státní správy, obstarávalo tzv.zvláštní zpravodajství.Prostřednictvím rozhlasu vydávala své pokyny a výzvyk obyvatelstvu i Česká národní rada. Týkaly se základníchotázek souvisejících s chodem státu a zásobováním.Zprávy přicházely do rozhlasu různými cestamii z jiných zdrojů, bylo nutné je ověřovat. Často přicházelyna poslední chvíli, těsně před vysíláním. Mnohdybyla důležitá výzva či zpráva odvysílána z útržku papírus téměř nečitelným rukopisem.Přestože adresy byly různé, svědčily o tom, že odesílateléstále ještě uvažují ve válečném duchu – například zásilkyadresované „velitelství podúseku rozhlasu“ či „velitelstvíRadiožurnálu“ 15 byly doručeny do Čs. rozhlasu.Do vysílání se přednostně dostávaly zprávy o politickýchvězních a internovaných osobách, době a místějejich návratu. U textů těchto zpráv byl v levém hornímrohu připsán pokyn Hlásit ihned. Z vysílání se pořizovalyzprávy o provozní službě.Roli rozhlasu jako organizátora a informátora připomnělsekční šéf ministerstva informací V. Patzak naprogramové konferenci v Gräfenberku (Jeseník): „Nezapomínejtena to, že v prvém období po válce rozhlasbyl prakticky jedinou spojkou v republice, kterou mělavláda s veřejností, že to byl jediný instrument, kterýmohl dodat informace místním, okresním národnímvýborům, prostě všem složkám občanským, které potřebovalybýt ihned vydatně informovány.“ 16O. Matouška střídá B. LaštovičkaPůsobení prof. Matouška ve funkci generálníhoředitele trvalo necelé tři týdny; i přes nabídku funkcev rozhlasovém odboru ministerstva informací se vrátilna univerzitu. K 25. květnu jmenovala vláda do funkcegenerálního ředitele Bohuslava Laštovičku, který zaválky působil v Londýně v rozhlasovém oddělení ministerstvazahraničí a byl přítomen jednáním o budoucnostirozhlasu v Moskvě i v Košicích.Původní profesí byl B. Laštovička důstojníkem z povolání.Záhy se angažoval v politice, působil jako interbrigadistave Španělsku, poté byl redaktorem v Rudém právu. Zaválky působil v rozhlasovém odboru ministerstva zahraničníchvěcí v Londýně. Jako redaktor byl podprůměrný.K budoucímu programu rozhlasu B. Laštovička řekl:„Český rozhlas bude věrným nástrojem naší vlády,která požívá důvěry celého národa a kterou národ uvítals nadšením. V tomto smyslu si náš rozhlas kladeza přední úkol, aby své posluchače obšírně informovalo všech opatřeních vlády, aby tato opatření popularizovala vysvětloval. Bude nástrojem státní a národnípolitiky a nebude v něm připuštěno žádných úzcestranických vlivů a tendencí. Svým obsahem a formoubude rozhlas státní, národní a lidový.“ 17Ve dnech 22.–25. ledna 1946 se v Praze konala programováporada zástupců pražského, brněnského, ostrav-

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8194Kritika politické aktivity rozhlasuRozhlas přestal být nestranný ve smyslu politickéma začal zaujímat stanoviska k současnému dění. Angažovalse na podporu vládní politiky, otevřeně vystupovalproti nepořádkům a negativním jevům v hospodářskéma společenském životě. Současně se stále více stávalhlasatelem názorů KSČ. Stranickost rozhlasu kritizovalystrany demokratické opozice a jejich tisk, kde seo rozhlase stále častěji psalo jako o nástroji propagandyjedné strany. Terčem kritiky se stávali i čelní představitelérozhlasu vzhledem k jejich příslušnosti ke KSČ.Kritika stranickosti rozhlasu zazněla i na půdě parlamentu.Ministr Kopecký ji odmítl stejně jako opozičnípředstavy vyváženosti vysílání a jeho ovlivňování všemipolitickými subjekty ve vládě. Trvalý nárůst počtukoncesionářů považoval za doklad správného počínánírozhlasu. Ve čtyřhodinovém expozé o Čs. rozhlasu, kterépronesl 26. února 1947 v informačním výboru ÚstavodárnéhoNárodního shromáždění, zhodnotil velice podrobněčinnost rozhlasu od května 1945 a vyzdvihl jehozásluhy o budování státu. Odsoudil snahy o zneváženízáslužné práce a útoky proti rozhlasu vedené ze stranickýchpozic.Jako příklad uvedl právě probíhající anketu Svobodnéhoslova Co se vám na Čs. rozhlasu líbí a co se vám na Čs.rozhlasu nelíbí, v níž autor nejlepší odpovědi, samozřejmědle rozhodnutí redakce, měl být odměněn vysokou peněžníčástkou.„Dnes je tomu vskutku tak, že národ ve všech svýchvrstvách a lid sám jest spolutvůrcem na programu, načinnosti našeho rozhlasu. Tj. onen nejcennější a nejvýznamnějšífakt, který charakterizuje novou činnostrozhlasu. Rozhlas se stal věcí nejširších mnohamilionovýchmas lidu. Rozhlas žije s lidem v jeho dennímživotě, žije s jeho zájmy, potřebami, tužbami, ideami,s jeho bolestmi a radostmi. Touto lidovostí rozhlasuje dnes určován jeho program, jeho činnost, celé jehoposlání“. 21Komunističtí funkcionáři se demagogicky dovolávaliobecně platného jmenovatele nadstranickosti – jednotynároda, vládního programu a dvouletého plánu. Vše, cobylo učiněno v jejich zájmu, považovali za základ, kterýrozhlasu umožňoval působit na veřejné mínění, nikoli zapropagandu.Dokládá to projev V. Kopeckého na programové konferenciv lednu 1948:„Paušální útoky, které se vyskytují v určité části tiskua které jsou sledovány v nejostřejší i v nejvulgárnějšíformě po veřejných schůzích, nevycházejí ze snahy posílitkritikou činnost našeho rozhlasu a prospět jeho lidovému,demokratickému a pokrokovému poslání, nýbrž vycházejínaopak ze snahy oslabit a podlomit důvěru širokých vrstevv náš rozhlas a také oslabit a podlomit jejich důvěru v lidové,demokratické a pokrokové zásady našeho dnešníhorežimu, v nový řád naší republiky. Útočná kritika protirozhlasu má většinou reakční tendenci, tendenci zaujetíproti lidové demokracii, proti zájmům našeho národníhohospodářství, proti zájmům budování nové republiky, protizájmům úspěšného splnění dvouletky a proti pokrokovýma socialistickým snahám našeho pracujícího lidu, našehodělnictva. Takovéto reakční kritice my samozřejmě nikdyani o krok neustoupíme.“ 22 V reakci na kritiku rozhlasuV. Kopecký mj. řekl: „(...) lid schvaluje práci i politickoulinii Čs. rozhlasu.“ 23Ačkoli vedoucí činitelé rozhlasu i ministerstva informacíněkolikrát důrazně vystoupili proti kritice stranickostirozhlasu, dostával se rozhlas stále více do pozicehlásné trouby KSČ. Členové KSČ postupně obsazovalivšechny významné funkce v rozhlase.Zahraniční kontakty Čs. rozhlasuČs. rozhlas patřil v prvních poválečných letechk uznávaným institucím i v zahraničí. Jeho zástupci bylivelmi aktivní i v mezinárodní rozhlasové organizaci OIR(Organisation Internationale de Radiofusion). V září1945 se v Londýně konalo první poválečné mezinárodníjednání evropských rozhlasových společností, nakterém byli přítomni i zástupci Čs. rozhlasu. Když seorganizace v březnu 1946 ustavovala, bylo Československozvoleno do šestičlenného přípravného výboru. Povzniku OIR byl správní ředitel Čs. rozhlasu Karel Remešzvolen místopředsedou, v letech 1946–1948 působil jakočlen Správního sboru a dozorčí komisař OIR v Bruselu.Ve třicetičlenné organizaci byl ve výboru i generálníředitel B. Laštovička. V dubnu 1947 na konferenci OIRv Monte Carlu byl schválen návrh, aby se v roce 1948konala v Praze mezinárodní rozhlasová výstava.V rámci pomoci rozhlasům citelně postiženým válkouposkytl Čs. rozhlas 600 gramodesek s nahrávkami českéhudby jugoslávskému, polskému, švédskému, rumun-

skému, francouzskému a švýcarskému rozhlasu. Kroměgesta dobré vůle tím přispěl i k propagaci české hudbyv zahraničí. Předběžný program čs. rozhlasových stanicbyl rozesílán zhruba padesáti zahraničním zájemcům. Samozřejmostív oblasti mezinárodní spolupráce bylo i poskytovánítechnické pomoci zahraničním zpravodajůmpůsobícím v ČSR. V prosinci 1946 zajistil Čs. rozhlas vysílánípro síť zahraničních stanic v Rakousku, Německua Itálii. Připravil pro ni hudební pořad s komentářem,na vánoční svátky a konec roku pak pásmo s koledami.Zapojil se samozřejmě i do programové výměny realizovanérozhlasovými společnostmi sdruženými v OIR.Z programů Čs. rozhlasu byl v zahraničí velký zájem o nahrávkyvážné hudby, například o snímky z prvního ročníkufestivalu Pražské jaro, konaného v roce 1946. V prosinci1946 vysílal III. program BBC po předchozím úspěchuopery Tajemství i opery Dalibor, Šárka, Její pastorkyňaa Dvě vdovy. Čs. rozhlasové hry F. Kožíka (Malvína)a K. Hlubučka (Jonasovy oči) uvedl rozhlas ve Švýcarsku.Při rozhlasovém odboru ministerstva informací pracovalaod roku 1946 rozhlasová služba pro zahraničí,která zdarma poskytovala zprávy a programové materiálydo dvaceti zemí Evropy, Ameriky a Afriky.Nejtěsnější spolupráci na bázi programové i neprogramovéudržoval Čs. rozhlas s polským rozhlasem.Dohoda o spolupráci byla podepsána i s francouzskýma jugoslávským rozhlasem. S každým z těchto tří rozhlasůsi Čs. rozhlas vyměňoval v roce 1948 po třiceti minutáchprogramu měsíčně.Další formou kontaktů se zahraničím byly studijnícesty. V roce 1946 ředitelé a zástupci technickéhoodboru podnikli studijní cestu do Belgie, Holandska,Dánska, Norska, Švýcarska a Polska, aby se seznámilis činností jejich rozhlasových společností. V roce 1947generální ředitel B. Laštovička a technický ředitel L. Janíknavštívili Paříž, především aby získali nové poznatkyz vývoje a výzkumu televize.Organizace rozhlasuOrganizační struktura navazovala na strukturupředválečnou, funkčně byla odvozena od organizaceministerstev (sekční šéfové, referenti). Ústřední ředitelstvítvořily prezidium, prezidiální kancelář, právní,osobní a cenzurní oddělení. Generálním ředitelem bylBohuslav Laštovička. Veškeré ekonomické a správníčinnosti zajišťoval obchodní a administrativní odbor,řízený správním ředitelem JUDr. Karlem Remešem.Techniku tvořilo ředitelství a provoz. Ústředním technickýmředitelem byl Ladislav Janík.Programový úsek sestával z hudebního, slovesnéhoneboli literárně-dramatického, vzdělávacíhoa školského odboru, nově přibyl odbor zpravodajskýs oddělením pro reportáže a krátkovlnným vysíláníma odbor pro zvláštní úkoly. Do programového odborupatřili i hlasatelé, programové ústředí, tiskovéoddělení a knihovna. V čele programu byl ústředníprogramový ředitel Mirko Očadlík, programovéústředí řídil JUDr. Zdeněk Morávek, po jeho nucenémodchodu ze služeb Čs. rozhlasu Oldřich Ladman.Šéfem hudebního odboru byl dr. Karel Šrom. Odborse dále členil na čtyři oddělení: symfonické a komorníhudby, vokální a folklorní hudby, populárníhudby a smíšených pořadů a zábavné hudby.Literárně-dramatický odbor vedený DaliboremChalupou vytvářel pro vysílání tři základní typy pořadů,od nejjednodušších monologických forem (četba, recitace)přes pásma až po velké dramatické formy a hry.Šéfrežisérem byl Josef Bezdíček, dramaturgii měl nastarosti František Kožík.Vzdělávací odbor, který řídil dr. Miroslav Kaftana od listopadu 1946 Zdeněk Novák, zajišťoval úkolystátněpolitické a vzdělávací. Součástí vzdělávacího odborubylo oddělení rozhlasu pro ženy, vedené OlgouVojáčkovou.Školský rozhlas v čele s dr. Jindřichem Hellerempřipravoval v součinnosti s ministerstvem školstvía ministerstvem informací vysílání pořadů pro všechnystupně škol. Nově bylo od 19. února 1947 zavedenopokusně a od září již pravidelně vysílání pro mateřskéškoly, takže rozhlas vysílal pořady pro děti a mládež odmateřských škol až po vyšší odborné školy.Zpravodajský odbor vedený od nástupu B. Laštovičkyšéfredaktorem Jiřím Hronkem plnil dva hlavníúkoly – informovat občany o domácích a světových událostecha popularizovat úkoly občanů při obnově státu.Denně vysílal sedm zpravodajských pořadů v celkovém195

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8196Pracoviště odposlechové služby (1948)rozsahu 85 minut. Na přípravě relací pracovalo celkem23 redaktorů. Součástí zpravodajského odboru bylokrátkovlnné vysílání, jehož vedoucím byl VladimírTosek. Do zpravodajského odboru patřila i odposlechováslužba v Karlíně vedená J. Prokopem. Zaměstnávala49 pracovníků, po dobu 24 hodin monitorovalazpravodajství 40 až 60 stanic v 18 zemích v 11 jazycích.Z monitoringu zpracovávala denně bulletin v rozsahu150 stran pro potřebu vlastního zpravodajství, ale taképro ministerstva a další státní orgány. Reportážní oddělenív čele s J. Cincibusem zajišťovalo reportáže provšechny programové odbory.Odbor pro zvláštní úkoly, který bezprostředněpo válce nahrazoval nefungující spoje a plnil další organizátorskéslužby, byl vyčleněn z rozhlasového zpravodajství.Zatímco zpravodajství řízené J. Hronkemrozšiřovalo postupně žánrové spektrum o komentářea reportáže, odbor pro zvláštní úkoly se pod vedenímF. K. Zemana i nadále orientoval na výzvy, informace,dotazy. Obsahově se zaměřil na organizační kampanězpracovávané jednoduchou formou.Mimo organizační strukturu Čs. rozhlasu stály odbornérozhlasy: pro průmysl, pro obchod a živnosti,zemědělský, ministerstva výživy a Ústřední

ady odborů. Jejich činnost řídila kuratoria, Čs. rozhlaspouze vysílal jimi připravené relace.Personální politikaK personální politice Čs. rozhlasu B. Laštovička řekl:„Pro příslušnost k Národní frontě je tedy rozhodujícílegitimací národní věrnost a demokratické smýšlenía jednání. My, jakožto vládní rozhlas, tj. jakožtorozhlas vlády Národní fronty Čechů a Slováků, jsmesi tuto základní skutečnost promítli do svých konkrétníchvztahů k osobám i skupinám a vyjádřili jisměrnicemi, jimiž jsme se v uplynulém roce řídili.V Československém rozhlase se v uplynulém roce (květen1945–květen 1946, pozn. aut.) přísně dbalo toho,aby nikomu nevzešla z jeho politické orientace škoda,avšak také ne prospěch.“ 24Bezprostředně po osvobození v Čs. rozhlase skutečněneexistovala diskriminace z politických důvodů. Podledohody v Košicích nad činností rozhlasu bděl blok třípolitických stran – komunistů, sociálních demokratůa národních socialistů. Členství zaměstnanců v politickýchstranách sdružených v Národní frontě bylo soukromouzáležitostí, v Čs. rozhlase působily pouze závodnírada a závodní odborová organizace. Pronikání vlivupolitických stran do programu bylo nepřípustné, prostork vyjádření svých názorů dostaly jen ve vyhrazenýchčasech před volbami. Obdobný poměr jako k politickýmstranám zaujal rozhlas i k církvím.Čs. rozhlas zaměstnával v roce 1945 celkem 1548 zaměstnanců,z toho v českých zemích 1297, na Slovensku251. V roce 1946 to bylo 1777 zaměstnanců (1471 + 306),v roce 1947 pak 1914 (1616 + 298) a konečně v roce 1948již 1997 (1699 + 298) zaměstnanců. Poměr tvůrčích pracovníkůk administrativě byl v pražských složkách 40:60ve prospěch administrativy.V roce 1948 měl Československý rozhlas Praha 1185 zaměstnanců(z toho generální ředitelství 55, programovésložky včetně uměleckých souborů 533, technika 350,správa včetně ekonomických složek 286 a odposlouchávacíslužba 61), Plzeň 88, České Budějovice 33, Brno258, Ústí nad Labem 6, Liberec 9, Pardubice 1, Ostrava118, Olomouc 1, Bratislava 206, Košice 87, Prešov 5.(K 1. lednu 1949 přibylo v souvislosti s převedením vysílačůpod správu rozhlasu celkem 265 zaměstnanců: v českýchzemích 175, na Slovensku 90).Ministr informací Kopecký rezolutně odmítl obvinění,že místa v rozhlase jsou obsazována členy KSČ. Z podnětuministerstva informací prý nebyla prověřovánapolitická struktura zaměstnanců, stejně tak ministerstvoneprovedlo žádné zásahy kromě jmenování několikavedoucích pracovníků z řad účastníků zahraničníhoodboje. Jmenování, jak zdůrazňoval V. Kopecký, bylaprovedena bez stranického klíče a místa v Čs. rozhlasebyla nabídnuta kromě B. Laštovičky, J. Hronka (oba spolupracovalis londýnským vysíláním), E. Outratové (podílelase na čs. válečném vysílání z Moskvy a Kujbyševa)například i Pavlu Tigridovi. O externí spolupráci požádalprogramový ředitel M. Očadlík kromě Z. Nejedlého i vynikajícíkomentátory P. Drtinu a J. Stránského.Rozhlas a únor 1948Role rozhlasu jako mocného nástroje propagandy sibyla KSČ velmi dobře vědoma. Postupně se jí podařiloovládnout v něm všechny významné posty, a tím dosáhnoutrozhodujícího vlivu. A tak již od počátku roku 1948přešel rozhlas plně do služeb KSČ a stal se důležitýmspoluorganizátorem všech masových akcí pořádanýchna podporu Gottwaldovy vlády. Umožnil to do značnémíry přístup demokratických stran, které v roce 1945nedocenily význam rozhlasu jako důležitého nástrojepropagandy, nepostavily se důrazně proti jeho začleněnípod ministerstvo informací ani proti obsazení klíčovýchmíst v rozhlase členy KSČ. V únoru 1948 byli komunističtífunkcionáři v rozhlase dobře připraveni, neboťtiskový odbor KSČ vysílal do rozhlasu kádrové posily narůzné funkce. Nejvýraznější z nich byl Zdeněk Novák.Zdeněk Novák (1911)V letech 1931–1938 byl externím spolupracovníkem časopisuTvorba; v letech 1936–1938 spolupracoval s redakcíRudého práva a Haló novin; od ledna do října 1946 bylzaměstnán jako referent IV. odboru na ministerstvu informací.Od 1. listopadu 1946 působil jako šéf přednáškovéhoodboru ČsRo v Praze; 21. června 1948 byl jmenovánzástupcem programového ředitele a ředitelem politickéa informační služby ČsRo. Po odchodu z Čs. rozhlasu(16. dubna 1953) se stal vedoucím tajemníkem Společnostipro šíření politických a vědeckých znalostí. 25 Spolupracovals Gustou Fučíkovou na vydání pamětí Julia Fučíka,čímž si mezi rozhlasovými pracovníky vysloužil přezdívkunárodní vdovec. V rozhlase působil současně jako předsedacelozávodního výboru KSČ. Byl šedou eminencí,197

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8198k prosazování zájmů KSČ využíval především mladé horlivékomunisty ve zpravodajství.Odpoledne 17. února 1948 vyhlásil Z. Novák jménemCZV KSČ bojovou pohotovost všech členů KSČ. Všechnytři zpravodajské směny měla již KSČ obsazeny svýmilidmi, do vysílání se dostávaly pouze názory a stanoviskajedné strany. Od poloviny února přejímalo rozhlasovézpravodajství jen zprávy z Rudého práva, od 20. února muinformace dodával přímo ÚV KSČ. Tyto zprávy byly hnedzařazovány do vysílání. Večer se vysílalo v Rozhlasovýchnovinách plné znění prvního prohlášení KSČ k situaci vestátě. Stanovisko ostatních stran bylo interpretovánove zkratce a zkresleně. V rozhlase zůstalo po směně asipadesát lidí. O atmosféře v rozhlase nejlépe vypovídásvědectví jednoho z aktérů, Jana Svobody: „Hlídkovalose na chodbách a hlavně na ohrožených místech. Začalijsme si uvědomovat, že těch ohrožených míst je víc neždost. Spalo se na stolech nebo na židlích v kancelářích,někdo měl úplný přepych – rozkládací polní lůžko. Alehlavně jsme měli odvahu a pevnou víru ve vítězstvínaší věci.“ 26Okamžitě po výzvě Klementa Gottwalda byl utvořenrozhlasový akční výbor.Členy akčního výboru stanice Praha I byli za stranu lidovouJosef Pražák (člen SOČR) a Miroslav Petr (vrátný),za stranu sociálně demokratickou Karel Císař (truhlář),za zahraniční odboj Karel Wolf, za SČM Věra Wetzelyová,za osvobozené politické vězně Olga Vojáčková, za skupinu„V boj“ Zdeněk Novák, za stranu národně socialistickouAntonín Šárka a Jiří Dvořák (technik), za KSČ FrantišekHejda (řidič) a Kazimír Stahl, který byl současně i předsedoucelorozhlasového akčního výboru a předsedou ROH.Rozhlas pracoval naplno pro KSČ. Ministerstvo vnitrapřispělo zprávou, že byli zadrženi dva důstojníci Čs. armády,členové branné komise za národně socialistickoustranu, kteří měli v Čs. rozhlase připravovat sabotáže.Poté, co technici údajně objevili v hlavním kabelu zatlučenýhřebík, byl s okamžitou platností zakázán přístupdo budovy a na rozhlasová pracoviště řadě zaměstnancůa omezeny návštěvy v budově Čs. rozhlasu. 27 Stalo se takjiž 20. února s odůvodněním, že bylo nutné „odstranitz rozhlasu několik lidí, kteří se během poslední dobyprokázali jako nespolehliví v plnění košického i následujícíhovládního programu. I když dnes je jisto, že vedvou nebo třech případech tato opatření nebyla nutná,nedovolovalo v tom okamžiku heslo ,Bezpečnost především‘ani okamžik váhání.“ 28 Mezi suspendovanýmizaměstnanci byli i oba hlasatelé revolučního vysíláníZdeněk Mančal a Stanislav Kozák. Přístup do budovy bylpovolen jen těm, u nichž bylo zřejmé, že podpoří Gottwaldovulinii. Ti dostali zvláštní modré číslované legitimaces razítkem akčního výboru. Oběžníkem generálníhoředitele byla pro zaměstnance vyhlášena pohotovost,kterou řídili K. Stahl a Z. Novák. 29 Na pomoc rozhlasupřispěchali kolem půlnoci 20. února i svazáci z ÚV SČM,kteří přinesli zprávy ze závodů. Od rána 21. února vysílalpražský rozhlas opakovaně výzvu k účasti na táboru liduna Staroměstském náměstí. V noci 22. února dorazily dorozhlasu ozbrojené posily – milicionáři z Prahy 7 (z holešovickýchjatek a Elektrických podniků) – a vystřídalymládežnické hlídky. Milicionáře pak před rozhodujícímokamžikem nahradili 24. února plně ozbrojení příslušnícipohotovostního pluku SNB z pohraničních útvarů.Rozhlas zajišťoval veškeré přímé přenosy ze shromáždění,informoval celou republiku jen o akcíchpořádaných KSČ. Žádné jiné zprávy se do vysílání nedostaly,stejně jako řada významných osobností, mimojiné i arcibiskup Josef Beran a sociálnědemokratickýministr Václav Majer. Rozhlas jako nejvlivnější sdělovacíprostředek byl zcela v rukou KSČ. Přenášel pouze akcevzniklé z podnětu ÚV KSČ: tábor lidu na Staroměstskémnáměstí, sjezd závodních rad v Průmyslovém paláci22. února, kde A. Zápotocký vyzval ke generální stávce.Kromě přímých přenosů z manifestací a shromáždění sevysílaly i zkrácené záběry z těchto akcí v Rozhlasovýchnovinách. Na sobotní tábor lidu na Staroměstském náměstí,vysílaný všemi stanicemi, byl rozhlas připraven jižod čtyř hodin ráno. Ve večerním zpravodajství se z nějvysílaly zkrácené záběry, doplněné ukázkami z dalšíchvelkých měst – Plzně, Brna, Ostravy a Bratislavy.Současně se připravovaly reportáže ze sjezdu závodníchrad, z manifestace československo-sovětskéhopřátelství v Národním divadle v Praze a reportážní záběryz okresních konferencí KSČ. Od 23. února spustilrozhlas další kampaň na podporu politiky KSČ – kroměinformací o akcích přinášel i ohlasy z podniků, informovalo telegramech a rezolucích, které dostával. Vysílalzprávy o vývoji situace, o vytváření akčních výborů

a formování lidových milicí k ochraně podniků a strategickyvýznamných objektů před „sabotážemi“. Velmidetailně informoval posluchače o chystané generálnístávce na podporu Gottwaldovy politiky. Přesně v poledne24. února na všech stanicích zazněly sirény, pokterých následovalo hlášení: „V tuto chvíli stávkujív celé republice všichni zaměstnanci – pracující hlavi rukou, věrni rozhodnutí nedělního sjezdu závodníchrad. Promluvili tak proti zradě a rozvratu s odhodláním,že takto se postaví vždycky proti sabotérůmvládního programu a proti těm, kteří by se pokusiliposunout ručičkou pokroku zpátky.“ 30 V době generálnístávky vydal rozhlas následující prohlášení: „ZaměstnanciČeskoslovenského rozhlasu manifestují svousolidaritu se vším pracujícím lidem republiky v doběcelostátní jednohodinové stávky. Přiznávají se radostněk ideálům lidové demokracie a prohlašují svouvůli hájit jednotu pracujícího lidu i sílu ROH. Svůjpozdrav posílají do továren, škol, do obchodů a kancelářís výzvou: Vpřed, zpátky ni krok!“ 31 Dne 25. únorapřenášel rozhlas manifestaci z Václavského náměstí,kde K. Gottwald informoval o přijetí demise ministrů.Ve večerním vysílání rozhlas přinesl zprávu o složenínové vlády. Ranní zpravodajství Čs. rozhlasu 26. února199Loučení s J. Hronkem (druhý zprava); zcela vpravo F. K. Zeman (19. 5. 1948)

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8200zahájila slova: „Právo, spravedlnost a vůle pracujícíholidu triumfovaly. Od včerejška má republika vláduopravdové Národní fronty.“ 32Následujícího dne přijal ministr informací V. Kopeckýzástupce akčního výboru Čs. rozhlasu v čele s jehopředsedou K. Stahlem v doprovodu generálního řediteleB. Laštovičky a vedoucího rozhlasového odboru ministerstvainformací dr. Miroslava Buriana. Poděkoval všem zaměstnancůmČs. rozhlasu za „neocenitelné služby, kteréČs. rozhlas v kritických dnech prokázal vládě KlementaGottwalda, lidové demokracii a celému národu“. 33Obdobně se situace vyvíjela na Slovensku. Gustáv Husákjako předseda Sboru pověřenců pozval 20. února vedeníSlovenského rozhlasu a vydal jasné pokyny: zabezpečitvysílání manifestace ze Staroměstského náměstíi z následného sjezdu závodních rad. KSS se zmocnilavedení rozhlasu, řídila program i technickoorganizačnízáležitosti. Do vysílání se stejně jako v českých zemíchdostávala jen stanoviska souhlasící s Gottwaldovoupolitikou. Když dr. Lettrich, předseda SNR a Demokratickéstrany Slovenska, intervenoval u předsedy akčníhovýboru Jozefa Vrabce kvůli vystoupení ministra financídr. Mateje Joska, odpověděl mu J. Vrabec: „Páni, vy užviacej do našich mikrofónov hovoriť nebudete.“ 34Rozhlas vyvinul také značné úsilí, aby se příslušnéinformace dostaly k posluchačům v zahraničí. Prostřednictvím34 kW krátkovlnné stanice v Poděbradechvysílal do šestatřiceti států světa na pěti kontinentech,denně sedm a půl hodiny v devatenácti jazycích včetněesperanta. Vedle zpráv, informací a komentářů o událostechzařazoval do relace Praha dnes i líčení událostíočima cizinců pobývajících v naší republice. 35K zabezpečení „správného“ vysílání po únoru 1948 požádal2. června rozhlasový akční výbor Komisi závodníchmilicí o ustanovení vlastní závodní milice Čs. rozhlasu.Ve dnech 26.–29. dubna 1948 se v Praze konalakonference programových pracovníků o úkolech pronejbližší období. Obecně bylo konstatováno, že programovýrozvoj brzdí technické nedostatky. Podstatouzásad přijatého rozhlasového protiplánu 36 bylo zlidověnírozhlasového vysílání a nový způsob zprostředkováníkulturních hodnot nejširším lidovým vrstvám v duchusměrnic vydaných Sjezdem národní kultury. 37V polovině roku 1948 došlo i ve vedení rozhlasuk dvěma významným změnám: B. Laštovičku vystřídalK. Stahl, k 1. červenci rozhlas opustil i dosavadní šéfzpravodajství J. Hronek. S jeho odchodem se změnilai organizace zpravodajství. Převzatá organizační strukturanevyhovovala plně potřebám rozhlasu v době, kdyprodělal prudký programový rozmach a jeho posláníse v nových společenských poměrech měnilo. Bylozapotřebí přebudovat vnitřní organizaci, jasně vymezitkompetence mezi jednotlivými složkami a odstranitfunkční duplicity. Politické zpravodajství, odborpro zvláštní úkoly, reportážní odbor a krátkovlnnévysílání byly sloučeny do politické a informačnískupiny. Jejím ředitelem byl k 21. červnu jmenován šéfvzdělávacího odboru Zdeněk Novák. Dosavadní školskýrozhlas a přednáškový odbor byly spojeny do vzdělávacíhoodboru, jehož řízením byl pověřen RNDr. JosefKolář. Po únoru se změnilo i vedení správního odboru.K. Remeš, který byl v letech 1945–1948 současněi místopředsedou Správního sboru, byl označen zapoliticky nespolehlivého. Odešel do exilu. Ve funkci jejnahradil dr. Vojtěch Strnad. Nedobrovolně se s Čs. rozhlasemrozloučili i hlasatelé Zdeněk Mančal a StanislavKozák, kteří byli k 31. březnu propuštěni „pro negativnípostoj k demokratickému zřízení“. Pracovní poměr bylukončen i se zahraničním zpravodajem Čs. rozhlasuv Londýně Václavem Jindřichem Linhartem (zůstal natrvalov Anglii, kde pracoval mj. i jako redaktor českéhovysílání BBC). Obdobný byl i případ Miloše Midlocha.Miloš Midloch (1913)V únoru 1948 byl vyslán jako zpravodaj Čs. rozhlasu doNew Yorku, v prosinci 1948 s ním byl rozvázán pracovnípoměr na základě záznamu, že „dne 12. 9. 1948 přestalvykonávat povinnosti zahraničního zpravodaje a podle důvěrnýchinformací navázal spolupráci s dr. Zenklem“. 38Ve dnech 3.–5. listopadu 1948 se konala pracovníschůze Čs. rozhlasu v Autoklubu v Praze. Hlavním úkolembyla příprava programu na první čtvrtletí následujícíhoroku, zahajujícího první pětiletku. Tato konferencejiž probíhala v jiné politické atmosféře. Podstatně většívýznam se při hodnocení programu i zaměstnanců kladlna kritéria politická. Generální ředitel K. Stahl vyzvalpřítomné ke kritice a sebekritice, které povedou kezlepšení práce. Vedle vlastní kritiky zdůraznil i významkritiky vnější, především od posluchačů. Současnězdůraznil i potřebu soustavného politického vzdělávání

všech programových pracovníků. Dosavadní politickéškolení formou celozávodních schůzí v dvouměsíčníchintervalech shledal nedostačujícím, proto byla připravenanová, účinnější forma. Rozhlas zakoupil mimoPrahu objekt pro pořádání měsíčních internátních školenípro 50–60 pracovníků.Poslední průzkum poslechovosti v únoru 1948 prokázalnaprosto jednoznačně pokles zájmu posluchačůo zpravodajství a politickou publicistiku. Po třechletech hledání lidovosti programu byla změna nutná. Ukázalose, že program obsahující příliš mnoho propagandya výzev se míjel účinkem, neboť odváděl posluchaček poslechu zahraničních stanic. „Zjistil jsem sám na vícepřípadech, že lidé oddaní ideologii našeho budovatelstvípřecházejí poslechem na cizí stanice ne pro sensačnosta pro posilu šeptané propagandy, ale pro odvedení sebesama z okruhu denního zájmu do oblasti rekreativnía odpočivné.“ 39 Bylo proto třeba učinit program přitažlivějšíma srozumitelnějším pro posluchače, začít působitpolitickovýchovně v jeho rekreativní části. „My skutečněmusíme dosáhnout toho, aby posluchač věřil našemuprogramu, věřil mu jak v jeho sektoru zpravodajsko--informačním, tak v sektoru vzdělávacím a tak i v sektoruhudebním a literárním. To je velmi důležitá věc,vytvořit ovzduší důvěry.“ 40 Potvrdila se varovná slovaO. Ladmana pronesená na konferenci v Karlových Varecho tom, že přílišná stabilizace programu vede ke strnulosti.Přesto byly ze všech programových složek vznášenydalší požadavky na pevné ukotvení relací, které vyústilonapříklad v nedělním dopoledni (Živá slova, Hovořímes posluchači, Nejedlý: Na okraj dne, armádní vysílání)ke kumulaci mluveného slova a k úplnému potlačenírekreativní složky. Navíc právě rekreativní pořady jakoprvní musely v případě potřeby ustoupit programovýmzměnám, nahrazovaly je pořady propagandistické. Nejoblíbenějšímirozhlasovými pořady se staly pohádky.Dokladem toho, že si lidé potřebovali od politiky odpočinout,bylo i to, že z divadelního umění se největší příznitěšila opera. Počet návštěvníků činoherních představení sesnižoval tím více, čím blíže bylo drama současnosti.Programové schémaČs. rozhlas v Praze měl poprvé k dispozici dva programovéokruhy, mělnický vysílač a bývalé německévysílací pracoviště v Karlíně. Programové schéma sevytvářelo postupně.Od května 1945 vysílal školský rozhlas pravidelně vevšední dny od 10.00 do 10.30 hod. zpravodajství ministerstvaškolství a osvěty, informace o opatřeních pro úřady,školy a ústavy. Přípravu programu zajišťoval školský odborČeskoslovenského rozhlasu. Až osmdesát procentrozhlasového programu tvořily v některých obdobíchrepatriace a pátrací akce. Ostatní pořady se vysílalypodle ohlášení.Od 25. května byla zavedena nová relace Rozhovorys občanstvem, která se vysílala každý pátek v 19.30 hod.První relaci zahájil ministr informací Václav Kopecký.Zásadními otázkami spojenými především s programemse zabývala počátkem srpna 1945 první poválečnáprogramová konference. První vysílací okruh Praha I seorientoval hlavně na zpravodajství a vysílání politickéhocharakteru. Druhý programový okruh Praha II byl koncipovánjako oddechový a rekreační. Programové schémarespektovalo denní režim jednotlivých posluchačskýchskupin – v dopoledních a odpoledních časech se vysílalypořady školského rozhlasu, rozhlasu pro ženy, relace prozemědělce a venkov, do večerních časů byl zařazovánkulturní program, jehož náročnost byla přímo úměrnávysílacímu času. Vysílací schéma se měnilo v průběhuroku, v letním období dostával program odlehčenější ráza byl posílen jeho rekreační charakter.Relace Služby budovatelské práci, relace pro okresníúřady ochrany práce, místní a okresní národní výboryi podstatná část Zpráv z našich krajů, Rozhlasovýchnovin a řada relací vzdělávacího odboru byly vysílánysimultánně. Vyplývalo to z povahy relací a potřebykoordinace akcí (relace odboru pro zvláštní úkoly),avšak současně to omezovalo možnost vysílání dvojíhoprogramu. U pořadů literárního a dramatického odborubylo snazší rozdělení na skupinu hlavní a doplňkovou,vysílanou na alternativním programu. Hudební relacena hlavním programu přecházely od charakteru rekreativníhov průběhu dne k nejnáročnějším formám vevečerním čase, na programu alternativním od vyšší populárníhudby k hudbě zábavné. Na hlavním programu(Praha I) se před Rozhlasovými novinami vysílala hodinalehčí hudby, po nich následovala hodina vysílánírekreativního charakteru, hudba či mluvené slovo, dáleprogram vzdělávací a po 21.00 hod. náročnější program201

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8202literárně-dramatický a hudební. Na alternativním programu(Praha II) se mezi 18.00 a 19.00 hod. vysílalypořady mluveného slova, zakončené před Rozhlasovýminovinami odborářským vysíláním. Následovaly do 19.30hod. Rozhlasové noviny, po nich lehký hudební pořad.Od 20.00 hod. se vysílal fejeton nebo vzdělávací okénko,které střídala populární hudba, pásmo či přednáškovécykly. Od 21.00 hod. měl program z hlediska náročnostisestupnou tendenci – vysílala se taneční hudba, reprízykabaretů, revuí apod.Dvojí program se nepodařilo zcela uskutečnit, protožeani jeden z řetězců vysílačů nebyl i přes několikzvažovaných variant schopen pokrýt kvalitně celé územístátu jedním, natož dvěma programy. Po celé období takexistoval jeden program hlavní a k němu pouze alternativnídruhý program, slyšitelný na poměrně malémúzemí. Zejména ve večerních časech je doplňovalyvlastní programy regionálních stanic, takže se vysílalosoučasně až sedm programů, slyšitelných na malémúzemí. Stále více se ukazovala potřeba vysílání dvoudiametrálně odlišných programů. Nezbytným předpokladem,samozřejmě kromě dostatečného pokrytí územísignálem, bylo plánování a spolupráce stanic. Bylo takétřeba brát ohledy na psychologii posluchače, napříkladodlehčit ranní vysílání, nezařazovat do něj náročná hudebnídíla, do časů večerních proti vysílání z Londýnanasazovat přitažlivé programy, přitahovat a udržovat pozornostposluchačů k programu i vysíláním upoutávekna pořady, které budou následovat.Po vytvoření jednotného Čs. rozhlasu vedení plánovalozavedení jednoho celostátního programu šířenéhona dlouhé vlně a dvou samostatných programů národních.EkonomikaRozhlasový poplatek byl před osvobozením 15 korun,po měnové reformě byl od 1. dubna 1946 zvýšenna 25 Kčs. Všeobecná cenová kalkulace ovšem počítalas trojnásobkem předválečné cenové hladiny, takže taktostanovený poplatek byl de facto nižší než před válkou.Z vybíraného poplatku připadlo rozhlasu 60 %, zbývajících40 % si ponechávala pošta. Ta ale svůj podíl na rozhlasovémpoplatku užívala k účelům jiným než pro rozvojrozhlasu. Nezajistila ani výstavbu nových vysílačů,které by rozšířily pokrytí území signálem nebo zlepšilyposlech v oblastech, kde byl nemožný nebo silně rušenpro zastaralé a nevyhovující vysílače.Značné náklady si v prvních dvou letech vyžádalo vybudovánízpravodajství. V roce 1946 představovaly jehopersonální výdaje 7,5 milionu korun, na poplatcích ČTKa agenturám zaplatil rozhlas 900 000 Kčs, na dálnopisy,poštovné a telefony 1 625 000 Kčs. Nově vybudovanáposlechová služba stála Čs. rozhlas 2 miliony Kčs.Podíl jednotlivých nákladů na celkových výdajíchrozpočtu Čs. rozhlasu byl v roce 1946 následující:programový provoz 57 %,technický provoz 16 %,všeobecné náklady 9 %,správní výdaje 11 %,investice 7 %.Z programových nákladů spotřebovalo hudební vysílání69,82 %, odbor slovesný 12,82 %, školský a vzdělávací6,51 %, reportážní 0,71 %, zpravodajský 3,16 %,krajové vysílání 1,5 %.Čs. rozhlasu se podařilo poměrně rychle vytvořit rozsáhlousíť externích spolupracovníků: za rok 1946 zaznamenalprogram více než 4500 účinkujících, ve vysílání seobjevilo přes 200 instrumentálních a přes 200 vokálníchtěles. Ve vysílání bylo přímo užito děl 2300 autorů, díladalších byla užita při tvorbě pořadů. V roce 1947 se zvýšilpočet externistů na 8000.Investiční program vlády počítal ve dvouletém plánuse 137 miliony Kčs pro rozhlas. Vlastní rozpočet rozhlasupro rok 1947 činil přes 280 milionů Kčs, z toho pro programbylo plánováno 49,6 %, do technických provozů12,2 %. Varovným signálem pro vývoj rozhlasových financíbyl postupný růst provozních nákladů v poměruk investicím. V roce 1948 byly provozní náklady plánoványve výši 55 %, skutečnost činila 62 %, čímž byloohroženo plnění investičních záměrů. Jedním z hlavníchdůvodů neuspokojivého vývoje rozhlasových financí byltrvalý růst počtu pracovníků.MEVROVýznamnou událostí byl Den rozhlasu v roce 1948,kdy Čs. rozhlas oslavil čtvrtstoletí své existence. Oslavy

zahájila 15. května ranní slavnost ve velkém koncertnímstudiu rozhlasu, kde se shromáždili zástupci zaměstnancůvšech stanic Čs. rozhlasu a významní představitelékulturního a politického života. Slavnost zahájilpředseda závodní rady František Branislav. Po projevechslužebně nejstaršího rozhlasového technika K. Koníčka,generálního ředitele B. Laštovičky a ministraV. Kopeckého obdrželi zaměstnanci rozhlasu 227 čestnýchuznání. V 9.30 hod. následovalo slavnostní otevřenímezinárodní výstavy rozhlasu (MEVRO). Návrhna uspořádání výstavy v Praze byl schválen v dubnu1947 na konferenci OIR v Monte Carlu; přispěla k tomui skutečnost, že v roce 1948 slavil rozhlas čtvrtstoletí svéčinnosti.Přípravy na tuto mimořádnou rozhlasovou událost začalyjiž v průběhu roku 1947, kdy byl ustaven přípravnývýbor v čele s redaktorem Vladimírem Šimáčkem. Programovoustránku svěřil M. Očadlík zkušenému pracovníkoviškolského rozhlasu J. Kolářovi.Protože tradiční místa konání výstav byla již zadána, bylza místo konání výstavy zvolen Radiotrh, prostranství narohu Veletržní a Bělského 41 . Stavební práce prováděnéfirmou ing. Karel Skorkovský začaly 22. listopadu 1947,architektonické řešení navrhl arch. Josef Hesoun. Nověbyly postaveny dva velké a jeden malý pavilon, provádělyse úpravy dalších objektů, budovaly se telefonní a světelnésítě a upravovalo se prostranství.Propagační referent Čs. rozhlasu Otakar Bretšnaidervymyslel pro označení výstavy zkratku, složenouz počátečních písmen MEzinárodní Výstava ROzhlasu,která do historie rozhlasu přešla jako pojem. Pod heslem„Rozhlas, nástroj míru a znovuvybudování světa“byla celá výstava koncipována jako efektivní přehlídkavykonané práce, přehlídka technického a programovéhovývoje rozhlasu. Cílem výstavy bylo seznámitposluchače rozhlasu se všemi oblastmi jeho činnosti,dát nahlédnout do rozhlasového zákulisí, přiblížit procestvorby jednotlivých programových typů, předvéstfungování všech složek rozhlasu.O MEVRU se velice intenzivně diskutovalo na programovékonferenci konané v lednu 1948 v Praze. Provýstavní vysílání, později označované jako Praha III–Mevro, byla vyčleněna vlna 415 m, posluchačům známáz revolučních dní roku 1945. Studio na výstavišti mělofungovat jako samostatná stanice pod vedením JosefaKoláře.Josef Kolář (1905–1983)Původním povoláním středoškolský profesor. Od roku1932 spolupracoval externě s přednáškovým a školskýmodborem moravskoostravské stanice, v letech 1945–1947se školským rozhlasem v Praze. V září 1947 se stal řádnýmzaměstnancem ČsRo v Praze. Nejprve vedl vysílání prostřední a vyšší odborné školy, v letech 1951–1952 odešelz rozhlasu a působil jako středoškolský profesor. V letech1952–1955 byl vedoucím vzdělávacího oddělení redakcepro děti a mládež, v letech 1955–1960 šéfredaktoremHRDM, v letech 1960–1962 programovým náměstkemústředního ředitele, v letech 1963–1965 uměleckým šéfemrozhlasu. Autor několika set rozhlasových pořadů včetněcyklu lékařské Rozhlasové univerzity (1958). Založil klasicképopulárně vědecké pásmo „kolářovského“ typu. Bylvedoucím týmů při MEVRU a spartakiádách 1955 a 1960.Vychoval pro rozhlas řadu vynikajících publicistů. 42Dalšími členy Kolářova týmu byli Václav Růt, AlfrédTechnik, Miloslav Disman, Jiří Vasmut a LudvíkČermák. Projekt připravovaný pro výstaviště byl koncipovánpředevším jako podívaná, rozhlasový program sestal osobitým výstavním exponátem. Na jeho přípravě ses J. Kolářem podíleli F. Komenda a L. Čermák. Výstavnístudio s proskleným průčelím umožňovalo návštěvníkůmpohled přímo do „rozhlasové kuchyně“, na hlasatele,orchestry, sólisty, herce, režiséry, soubory a vše,co dosud mohli pouze slyšet. Předpokládalo se, že nejatraktivnějšímiprvky budou činohry, kabarety a kvizy,pořizování reportáží s návštěvníky výstavy a možnostnahrávání vlastního hlasového projevu.Vzhledem ke značně vysokým nákladům (byly vyčíslenyna 12 milionů Kčs) se připravovalo i vysílání propagační,případně reklamní. Reklamním účelům mělo sloužit komerčnívysílání Výstavní hlasatel, fungující odděleně odČs. rozhlasu. Na základě náborové akce byly připravenypořady o podnicích a jejich výrobních programech.Do velice těžké situace se organizátoři výstavydostali poté, co po únorovém komunistickém pučivětšina zahraničních rozhlasových společností odmítlapřislíbenou účast. Bylo nutné zaplnit rozsáhlý výstavníprostor. I když později byla programová část MEVRAcharakterizována jako mistrná improvizace, skutečnost203

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8204byla jiná. J. Kolář měl se svým nevelkým pracovním týmemjiž koncem března dokončen pracovní programovýplán. Nejobtížnější byla spolupráce s pražskou stanicí,zatímco v regionálních stanicích získal okamžitou podporu.Celý duben se pak věnovali vlastní stavbě programu,k 1. květnu bylo již prokomponovaných celýchosm týdnů. V Praze se jako první zapojil armádní rozhlas,který dodal dvacet námětů včetně využití vrtulníku.Úsilí pracovního týmu podpořili i šéfové, předevšímprogramový ředitel M. Očadlík.V největším prostoru (plánovaném pro expozici BBC)umístil J. Kolář studio MEVRO, ze kterého se vysílaloza účasti publika. Stalo se centrem zájmu všech návštěvníkůvýstavy. Pracovní týmy spolupracovaly s obecenstvem,vedle skutečné improvizace byla součástíprogramu i improvizace předstíraná. Zájem návštěvníkůpřitahoval nejen pestrý program, ale i touha osobně poznatvýznamné rozhlasové pracovníky. Neodmyslitelněk MEVRU patří užívané oslovení „Vážení a milí...“Touto geniálně jednoduchou a prostou formou vyjádřilipracovníci rozhlasu svůj vztah k návštěvníkům výstavyi k posluchačům. Základním charakteristickým rysemvysílání byla týmová práce a tvůrčí svoboda, každýměl plnou odpovědnost a plnou důvěru ostatních.Ludvík Čermák zajišťoval veškerý hudební programna výstavě, řídil programové ústředí, hlásil, podával odbornévýklady k folkloru a komentáře k jazzu (s P. Kohoutem)a dalším hudebním žánrům. K dispozici měldva tisíce gramofonových desek pořízených přímo proMEVRO, rozhlasový archiv zapůjčil padesát desek a dvacetpět pásů. Vysílalo se pět až šest hodin hudebníchpořadů denně, v živém programu se střídaly všechnytypy hudebních těles, zněla hudba všech žánrů, konalse nácvik lidových písní. Oblíbeným pořadem se stalytzv. gramofonové dostihy, ve kterých L. Čermák plnilpřání návštěvníků. Dostihy se pořadu říkalo proto, žegramofonové desky byly uloženy ve vedlejší budověa posluchači stopovali čas potřebný k Čermákově běhua nalezení požadované desky. V živých pořadech vystoupilařada známých umělců (Karel Leiss, Věra Řepková).Slovesný program řídil V. Růt. Celkem se odvysílalo356 hodin. V pořadech účinkovala řada našich i zahraničníchosobností, které přilákaly publikum (MarieMajerová, Albert Pražák, Zdeněk Štěpánek, JaroslavPrůcha, Jan Werich, Václav Vydra, Karel Konrád, JanMukařovský, Jorge Amado aj.). Režisér Jiří Vasmut realizovalve výstavním studiu před zraky diváků celkem35 her a hříček. Charakteristickým rysem MEVRA bylanaprostá svoboda slova. Program se postupně rozvíjel,zpočátku měly rozhovory s publikem testovací charakter,postupně se stávaly základním prvkem programu, najehož tvorbě se publikum přímo podílelo. Tento způsobpráce ovlivnil i výrazové prostředky: přizpůsobování sepubliku vedlo ke zlidovění výrazu, oproštění projevuod frází, vyumělkovanosti a přílišného užívání odbornéterminologie.Příkladem byl přednosta tuberkulózního oddělení Státníhozdravotnického ústavu MUDr. Ladislav Šula, který pochvíli odhodil papíry s připravenými poznámkami a začaldiskutovat s obecenstvem, které vydrželo naslouchat celouhodinu.Školské pořady připravovali M. Disman a prof. VladimírKovářík. Zapojili do nich i učňovské a školníkolektivy. V. Růt využil výstavy i k specifickému posluchačskémuvýzkumu. Posluchači z FF UK, kteří byliv publiku, sledovali a zapisovali podstatné reakce naprogram; na večerních poradách byly poznatky analyzovány.Výsledky pozorování spolu s vlastními postřehyrozhlasových pracovníků a dopisovým ohlasem posluchačůPrahy III–MEVRA poskytovaly cenné informace.Pracovní úsek spojený s reklamním vysíláním zajišťovalA. Technik. Jeho hlavním úkolem bylo sjednávatprogramy v národních podnicích. Po únoru, kdy v řaděpodniků došlo k personálním a jiným zásadním změnám,začala celá práce od počátku. Bylo předepsánoodvysílat 230 propagačních pořadů (čtyři denně), proneshody ohledně financí však bylo odvysíláno jen 150(tři denně). I přes nižší počet odvysílaných pořadůúhrada od podniků zaplatila celou programovou částMEVRA.Novinkami na MEVRU bylo zapojení telefonupřímo do studia a využití přenosných reportážníchvysílačů. Kuriozitou bylo zachycení vysílače MEVRA vevrtulníku při cvičném letu nad východními Čechami: pilotpodal hlášení letišti, telegram byl předán J. Kolářovi.Poprvé byla na MEVRU předvedena i československátelevize.Se zkušenými rozhlasovými pracovníky spolupracovaličtyři mladí, posléze zůstali dva, kteří se skvěle

Prahu?, připravovaný V. Růtem a A. Technikem ve spoluprácise znalcem Prahy Čeňkem Chyským.Návštěvníci tolerovali i řadu nedostatků: v „U“ pavilonu,který byl centrem exponátů, chybělo plynulélibreto jako průvodce činností, v pavilonech dokumentujícíchtechnický rozvoj rozhlasu chyběly titulkyu fotografií, nepopsány byly i exponáty – až na nápis„Nedotýkati se“.Výstavu za osm týdnů (15. května–11. července)navštívilo přes 315 000 návštěvníků, rozhlas obdržel20 000 dopisů posluchačů. Poslechovost vysílání z výstavištěpřesáhla poslech běžných stanic s výjimkouPrahy I, mezi 8.30–19.00 hod. dosahovala 47 %. Dopisyposluchačů reagujících na rozhlasovou kvalitu programudokazovaly, že MEVRO bylo záležitostí nejen vizuální.J. Kolář tuto skutečnost okomentoval slovy: „Rozhlas205Mevruška H. Albrechtová, také cvičenka ranního tělocvikuosvědčili – Pavel Kohout a Karel Kyncl, známí z ME-VRA jako „Ti dva“. Jako odchovanci DRDS (bylo jim dvacetlet) byli příkladem výchovy rozhlasového dorostuvedoucí k vytvoření osobnosti. Přicházeli i s nápady navylepšení – navrhli například pořady Perličky a Výstavnídeník, který se stal jednou z nejoblíbenějších relací.Společně s L. Čermákem vymysleli Mevrušku, rozhlasovéhošotka, který vpadal do programu. Tyto vpádypůsobily improvizovaně, i když byly předem připraveny.Další populární postavou MEVRA byl „děda Mevrouš“,ztělesněný členem rozhlasového hereckého souboruLudvíkem Řezníčkem. Při vysílání MEVRO-programučetl pravidelně „denní pohovory dědy Mevrouše“.Cenná zkušenost vyplynula i z práce hlasatelů, totižže výkon je podstatně lepší, je-li hlasatel spolutvůrcemnebo spoluúčastníkem na tvorbě programu. Velkouoblibu návštěvníků i posluchačů získal cyklus ZnáteSoška Mevrušky vytvořená Janem Kutálkem

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8206P. Kohout a K. Kyncl – „Ti dva“ na MEVRUzvítězil nad podívanou.“ Poměrně příznivý byl oprotipůvodnímu předpokladu i finanční výsledek. Celkovénáklady se odhadovaly na 16,5 milionu korun, z tohoprogram 4,8 milionu. Výsledně náklady na celou výstavučinily 11,8 milionu, na program 2,5 milionu.Na programové konferenci ve Zlíně hodnotili zástupciČs. rozhlasu, ministerstva informací i hosté MEVROjako „vpád lidových hodnot do rozhlasové praxe“. ME-VRO shrnulo dosavadní hodnoty rozhlasové praxe, stalose průkopnickým činem. Úkolem Čs. rozhlasu podledobového hodnocení bylo převzít z těchto hodnot conejvíce. Ceněna byla bezprostřednost, lidovost, srdečnost,atmosféra hlediště, přínos regionálníchhodnot, duch „mevráckého“ pracovního týmu,pocit, že program je přímo tvořen, což byly základnírysy pracovního stylu MEVRA. M. Burian: „MEVROje svědectvím, co dokáže malá stanice, když se jí dáplná možnost volně dýchat.“ 43 Pracovní tým MEVRA bylv neustálém kontaktu, program byl záležitostí vnitřněsžitých lidí, zatímco v běžné rozhlasové praxi tento stykchyběl. Na MEVRU se každý den večer za účasti všechsložek hodnotil průběh dne, zpřesňoval a diskutoval seprogram na další den.Řadu poznatků přineslo MEVRO i zkušeným rozhlasovýmpracovníkům, kteří sice nebyli přímo členy pracovníhotýmu, ale stali se častými hosty výstavy (D. Chalupa,F. K. Zeman, M. Očadlík a další). Šlo zejménao neustálý kontakt pracovního týmu, analýzu a diskusek dennímu programu, úzkou spolupráci všech složek(autoři, hlasatelé, technici). Významnou roli sehrálai odlišnost prostředí, vliv denního světla, které bylov kontrastu s rozhlasovými „studněmi a katakombami“.Základem ochoty hostů ke spolupráci na MEVRU bylybezprostřednost, vystupování bez předem připravenýchtextů a přesně vymezeného času. Například JaroslavSeifert, známý svou nechutí chodit do rozhlasu, přišel,kdykoli byl požádán.Atmosféru důvěry, spolupráce, osobní odpovědnosti a kamarádstvímísto šéfování dokládá výpověď M. Dismana:„Stalo se asi třetího dne, že jsme vysílali improvisovanýpořad. Jak k němu došlo, nikdo ani neví, ale bylo to vevzduchu, obecenstvo mělo co říci, a proto jsme jeli. Odmikrofonu vidíme dr. Koláře a náhle si uvědomujeme, žejsme mu zapomněli povědět, že chceme vysílat. Zaslechlpořad z amplionu a už zamířil do studia. Jsme staří přátelé,ale přiznám se, že mi v té chvíli nebylo nejpříjemněji.Dr. Kolář se blíží k mikrofonu, s klidným, ale zvědavým:,Safra, chlapi, co to tu děláte?‘ a čeká na vysvětlení. – ,No,vysíláme!‘ – ,To vidím! Tak já vám pomůžu!‘“ 44 Chyby senetrestaly, ale vyvozovalo se z nich poučení. V takovémprostředí se výrazně uplatnili i členové DRDS, kteří vykonaliobrovský kus práce. Členy souboru byli místní hlasatelé,služby u telefonu i Mevrušky.Na podzim roku 1948 se „metody MEVRO“ na krátkoudobu přenesly i do rozhlasové praxe, poprvé 25. září přiakci SČM v paláci Kotva, jíž se zúčastnili „Ti dva“ a reportérarmádního rozhlasu Jiří Šrámek. Na Praze II se„metodou MEVRO“ vysílalo od 10. října každou neděli

od 13.15 do 24.00 hod. Pod názvem MEVRO odpovídáse vysílalo ze studia v Karlíně. Na přípravě programuse podílel osvědčený tým z výstavy. Vzdělávací pořadyzajišťoval J. Kolář, literární V. Růt a hudební část obstarávalL. Čermák. Vysílání „MEVRO programu“ zvýšiloposlechovost stanice až o 300 %, index spokojenostiposluchačů se pohyboval mezi 71–83 %.Od 14. listopadu se vysílalo na dvou frontách: ve spoluprácis ROH z Radiopaláce pod názvem Veselá nedělea z karlínského studia, kde A. Hostomská připravovalaHovory o zpěvu. V listopadu se dokonce začaly vytvářetzájmové kroužky. „Metoda MEVRO“ se uplatnila i v mimopražskéstanici, při vysílání z plzeňského sálu Peklo5. prosince 1948.Celková bilance v roce 1948 byla 821 hodin odvysílanýchna výstavě a v rámci „mevrálních nedělí“. Na programovéporadě v listopadu 1948 se řešila otázka dalšíexistence nedělního vysílání MEVRO. Nebylo možné pokračovatve stávající praxi, kdy nepočetný tým pracovníkůpřipravoval program na neděli při své běžné práci.Duchovní otec MEVRA dr. Kolář navrhl dvě možná řešení:„Myslím, že jediná možnost dnes je zařadit tentozpůsob normálně do programu v normálních sezeníchprogramových a aby se jednotlivé odbory a jednotlivéstanice vytváření tohoto programu ujaly. Je tu ovšemještě jedno řešení, aby si některou neděli vzala celoujedna stanice mimopražská na starost“. 45Do běžné rozhlasové praxe však „metoda MEVRO“trvale a v plném rozsahu přejít nemohla, protože sestále více uplatňovaly cenzurní zásahy. Jakékoli pokusyo oživení MEVRA musely vzhledem k změněnýmspolečenským podmínkám zákonitě skončit nezdarem.Názorným příkladem toho byly besedy Co chcete vědět,v nichž posléze byly přímé telefonické dotazy posluchačůnahrazeny dotazy předem připravenými.TechnikaVýznam techniky pro rozhlasové vysílání charakterizujíslova ústředního technického ředitele Čs. rozhlasuing. L. Janíka na programové konferenci v KarlovýchVarech: „A proč zde na programových poradách mluvito technice? Protože je to nakonec u nás v rozhlasevždy technika, která vše, co se zde rozhodne, realisuje,poněvadž je to často technika, která pro realisaciprogramových úkolů možnosti přináší a ovšem je téžněkdy omezuje. Poněvadž zkrátka rozhlas je v jádrutechnická záležitost.“ 46Rozhlasová technika se po skončení války nacházelave značně zdevastovaném stavu. Zařízení brněnskéa ostravské stanice bylo z větší části zničeno, bylo nutnéalespoň provizorně vybavit i nově vzniklé stanice. Částrozhlasového vybavení Němci demontovali a ukradli,citelné ztráty utrpěl gramoarchiv.Hlavní příčinou postupného technického zaostáváníbyla léta války. Vývoj ve světě se nezastavil, nové metodyumožňovaly prakticky bezporuchový poslech, zdokonalilase i studiová technika. Čs. rozhlas se proto začal soustavnějizabývat i otázkami nových rozhlasových technologií.Žádný z československých podniků potřebnázařízení nevyráběl, veškeré zařízení bylo z dovozu nebovyrobené přímo Čs. rozhlasem. Rozhlas z vlastní iniciativyzačal s vývojem a výzkumem zařízení, při nichžvyužíval poznatků z ciziny. Podílel se na speciálníchvýzkumech moderních rozhlasových zařízení, zařízenípro záznam zvuku, konstrukce moderních rozhlasovýchpřijímačů, televize apod. Státní výzkumná rada jmenovalarozhlas hlavním garantem řady úkolů. Rozhlas sezabýval i otázkami vysílání na velmi krátkých vlnácha využitím frekvenční modulace. Pro vývoj televizeposkytl rozhlas své technické odborníky, kteří spolupracovalis vojenskými techniky.Podstatnou část rekonstrukcí a obnovy zařízení rozhlasprovedl vlastními silami, z vlastních prostředků a zanepřetržitého provozu. Stav technického personálu bylnízký, bylo třeba zapracovat nové zaměstnance a vyškolittechnickou obsluhu pro nově vzniklé stanice. Zaměstnancinečerpali dovolenou, potýkali se s nedostatkemmateriálu a náhradních dílů. Opotřebované technickézařízení procházelo zatěžkávací zkouškou, kapacita pětihlavních studií na Vinohradské nepostačovala pro rozsáhlýprovoz. Těchto pět studií bylo v roce 1946 v provozus technickou obsluhou 10 200 hodin, navíc řaduhodin byla pracoviště využívána ke zkouškám probíhajícímbez technické obsluhy. Z celkové doby provozus technickou obsluhou připadlo 65 % času na zkoušky,27 % na natáčení a 8 % na přímé vysílání. Poměr příméhovysílání a natáčení dokazoval, že záznam zatlačuje přímé207

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8208vysílání. Stejně tak poměr mezi výrobou a vysílánímukazoval na nebezpečný trend, totiž že rozhlas vyrábípodstatně více, než je schopen odvysílat. Čas vyhrazenýpro zkoušky byl v porovnání s jinými rozhlasy nedostatečný,na což si stěžovali především tvůrci velkých dramatickýchděl. Chyběl i prostor pro experiment. Nováprogramová struktura a změna charakteru práce kladlyna technické kapacity podstatně větší nároky.V porovnání s rokem 1938 bylo natočeno o téměř1800 % více, zatímco stav personálu stoupl pouze o 200 %.Co se týká vlastního technického vybavení, zlepšilo seoproti roku 1938 zejména po stránce kvantitativní, ménějiž po stránce kvalitativní.V roce 1938 měl Radiojournal v Praze k dispozici 2 blattnerphony,1 stroj na výrobu voskových fólií, 2 stroje navýrobu želatinových fólií.V roce 1947 byl Čs. rozhlas v Praze vybaven 4 blattnerphony,2 magnetofony se stejnosměrnou předmagnetizací,11 magnetofony s vysokofrekvenční předmagnetizací,4 stroji na výrobu voskových fólií, 3 stroji Philips-Miller(1 nahrávací a 2 reprodukční), 4 stroji na výrobu želatinovýchfólií.Počet strojů vzrostl šestinásobně, podobně tomu bylose záznamovými médii.V roce 1938 bylo v provozu pouze 102 pásů pro blattnerphon,v roce 1947 již 530 pásů pro blattnerphon, 400 páskůpro magnetofon se stejnosměrnou předmagnetizací, 4380pásků pro magnetofon s vysokofrekvenční předmagnetizací,1400 vosků a 500 filmů PM. 47Řada technických novinek a zařízení vyrobenýchtechnikou Čs. rozhlasu byla poprvé použita na MEVRU:například zapojení telefonů do studia, první veřejnépředvedení televize, použití malých přenosných reportážníchvysílačů s frekvenční modulací. Přinesly usnadněnípráce techniků a reportérů, protože mikrofon nebylspojen kabelem s ostatním zařízením. Umožňovaly tímvolný pohyb a přístup i do míst dříve pro rozhlasovévysílání nedostupných. Nahrazení dosud používanéamplitudové modulace modulací frekvenční odstranilorušení příjmu atmosférickými a podobnými poruchami.Současně frekvenční rozsah byl u nových vysílačů podstatněvětší. Další výhodou byly malé rozměry – torbas vysílačem a proudovým zdrojem (který byl podstatnětěžší než vysílač) vážila tři a půl kg. Jedna náplň zdrojůvydržela pracovat čtyři až pět hodin. Problémem zůstávalpřijímač pro příjem frekvenčně modulovaných signálů,který zatím bylo nutné dovážet. Vedle MEVRA bylytyto vysílače užity i při všesokolském sletu.Na všesokolském sletu bylo poprvé použito inovovanéhozpůsobu ozvučení prostoru pomocí reproduktorůumístěných v zemi.„V podstatě je to reproduktor, který je odolný zcela protivlhku a je našroubován do závitu jako žárovka na rozvodovousíť. Skruž, v níž je uložen, má jímku a trativod pro odtokpřívalu dešťové vody. Masivní ocelolitinový kryt, kterýdovoluje přejíždět šestitunovým kropicím vozům, má uprostředmalé víčko pro snadný přístup k reproduktorům.“ 48Ozvučení provedli technici národního podnikuTESLA. Autorem vynálezu, zdokonalujícího dříve používanésystémy, byl dr. ing. Josef Merhaut. Paralelní chodvětšího počtu koncových stupňů pro zesilovače umožňovallibovolné rozšíření výkonu, snadné připojení reproduktorůna rozvodnou síť a snadné ovládání z jednohomísta. Díky řadě pohotovostních a kontrolních relé přizávadě jednoho z reproduktorů začala ihned fungovatzáložní součástka.VysílačeV květnu 1945 měl Čs. rozhlas k dispozici následujícívysílače: Praha I-Liblice, Praha II-Mělník, Praha-město,Liblice-dlouhá vlna, Plzeň, České Budějovice, Jihlava,Brno – provizorně 259,1 m, Moravská Ostrava (MariánskéHory), Bratislava-Kostolany, Poděbrady – KV, 49,92a 31,41 m.K 10. listopadu 1945 bylo ukončeno vysílání na vlně415 m ze strašnického vysílače, Praha II přešla na mělnickývysílač.K 30. červnu 1946 užíval rozhlas k šíření programudeset stálých a sedm pokusných vysílačů.Mezi stálé vysílače patřily:Liblice na vlně 1671 m, 191 kilocyklů výkonem 10 kW,Liblice – Praha I 470,2 m, 638 kc, 120 kW,Mělník – Praha II 269,5 m,1113 kc, 60 kW,Plzeň 566 m, 530 kc, 15 kW,České Budějovice 219,6 m, 1346 kc, 5 kW,Brno-Komárov 219,9 m, 1158 kc, 20 kW,Moravská Ostrava-Svinov 325,4 m, 922 kc, 11 kW.

209Přenosná krátkovlnná vysílačka (1948)Na Slovensku byly tři vysílače:Bratislava-Kostolany 298,8 m, 1004 kc, 50 kW,Banská Bystrica 249,2 m, 1204 kc, 5 kW,Košice 208,6 m, 1438 kc, 1 kW.Pokusně vysílaly Hradec Králové, Teplice, Ústí nadLabem, Most, Karlovy Vary, Liberec a Jihlava.Pro krátkovlnné vysílání sloužil vysílač Poděbradyo výkonu 34 kW. 49Významným dnem se stal 4. říjen 1947, kdy zahájilsvou činnost vysílač Morava-Dobrochov o výkonu100 kW. Pokrýval signálem celé území Moravy, dobřeslyšitelný byl i v Čechách a umožňoval i poslech Čs.rozhlasu za hranicemi.V roce 1947 pracovalo v Československu jedenácttzv. oficiálních, tj. poštovní správou provozovanýchrozhlasových vysílačů ve středovlnném a dlouhovlnnémpásmu. V Čechách to bylo pět vysílačů, na Moravě a naSlovensku po třech. Kromě těchto oficiálních vysílačůpůsobilo ještě několik vysílačů s omezeným výkonem,spravovaných místními národními výbory. Situace bylavelmi neuspokojivá, neboť okrajové oblasti republikynebyly domácím vysíláním dostatečně pokryty. Ke zhoršenístavu přispělo i to, že řada cizích vysílačů vysílalana frekvencích, které jim nebyly přiděleny. Rozdělenístanovil tzv. Luzernský vlnový plán v roce 1933. Československupřidělil sedm vln, potřeba roku 1947 činila

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8210šestnáct. Podobná byla i celková mezinárodní situace;jestliže 130 vln bylo rozděleno mezi 192 uchazečů (některévlny byly přiděleny jako společné více stanicím),pak v roce 1947 bylo již 294 nároků. Důsledkem tohopak bylo vzájemné rušení vysílačů a redukce okruhůdobré slyšitelnosti. Bylo nutné obnovit pořádek v éteru.O tomto problému jednala v září 1948 v Kodani za účasti200 delegátů z 33 evropských zemí Evropská rozhlasovákonference o přerozdělení vln. Výsledkem jejíhojednání byla změna Luzernského plánu. Čs. delegacivedl ing. Josef Ehrlich z ministerstva informací, za ministerstvopošt se účastnili dr. Bušák a ing. Caha, za Čs. rozhlasdr. Václav Urban a ing. Milan Zahradníček. Jednáníbyla značně obtížná, protože požadavky jednotlivýchdelegací přesahovaly možnosti, které poskytoval početvln. Výsledkem jednání byla úmluva podepsaná 15. září.Podle ní čs. zástupci získali čtyři výlučné střední vlnyz celkových 40, tři smíšené střední vlny ze 69, ze dvoumezinárodních středních vln účast na obou a ze třináctivýlučně dlouhých vln jednu. 50 Úspěchem bylo předevšímzískání dlouhé vlny, umožňující slyšitelnost hlavníhoprogramu na území celého státu.Přechod na nové vlnové délky podle Kodaňskéhoplánu se začal uskutečňovat k 15. březnu 1950.Rozhlasová žurnalistikaOdbor pro zvláštní úkolyJeho činnost charakterizoval jeho šéfredaktorF. K. Zeman takto:„Novým přínosem zpravodajství a služeb vznikátotiž rozhlas, který se zapojuje do všech důsledků a dovšech krajností do politické služby a do služby životu,životu všednímu a obyčejnému, do služby jeho praktickýmpotřebám a přímo jeho pracovním úkolům.“ 51Rozsáhlá informační služba na pomoc obyvatelstvua vládě při návratu života do normálních kolejí bylaprvním poválečným úkolem rozhlasu. Zpočátku bylasoučástí vznikajícího zpravodajství, avšak záhy se od nějodpoutala. Definitivní rozdělení zpravodajství a oddělenízvláštních služeb (později odboru pro zvláštní úkolya regionální pořady) znamenalo jmenování J. Hronkašéfredaktorem zpravodajství.Během několika prvních poválečných dnů byl dovysílání nejrůznějších informací, oznámení, instrukcía výzev vnesen systém. Vznikla rozsáhlá rozhlasováslužba, zahrnující akce:a) tzv. pozdravů rodinám (vzkazy rodinám, stručnásoukromá oznámení od vzdálených osob o místějejich pobytu) – 38 000 vzkazů za tři týdny,b) vzkazy do Německa a Polska pro vězně koncentračníchtáborů a totálně nasazené,c) pátrání a výzvy o pohřešovaných osobách, úmrtích,pohřbech – za tři měsíce 2136 zpráv,d) služba pátrací – pátrání po lidech z koncentračníchtáborů, totálně nasazených, o nichž nemělijejich blízcí žádné informace.V 6.15 a 18.15 hod. se vysílaly zprávy o pohřešovanýcha informace o zdraví či návratu členů rodin žijícíchodloučeně. V 19.15 hod. následovaly zprávy pro koncentračnítábory a rodinné příslušníky osvobozenýchpolitických vězňů. Ve 12.00 a 18.00 hod. hlásil rozhlaszprávy o padlých a zemřelých a o datech jejich pohřbů.Kromě toho se denně od 9.00 do 19.00 hod. poskytovalyinformace o pohřešovaných přímo v budově rozhlasu.Ve 22.30 hod. vysílal rozhlas denně Službu spojencům.Jednalo se o cizojazyčné vysílání, v němž poskytovalpomoc hlavně Rusům, Jihoslovanům, Polákům, Holanďanůma Francouzům.Prvním úkolem útvaru byla repatriace našichobčanů, největší a nejvýznamnější organizátorskáakce rozhlasu v prvním poválečném roce. Trvala od10. května 52 do 23. prosince 1945. Jejím cílem byl co nejrychlejšínávrat vězňů koncentračních táborů do vlasti,jak ukládal Košický vládní program. Situaci komplikovalrozvrat dopravy v Německu, zničené tratě, nedostatekdopravních prostředků a pohonných hmot.Za 224 dní odbavilo oddělení pro zvláštní úkoly 1700zvláštních vysílání od 15 do 130 minut, přes 1500 velkýchprohlášení, vládních a úředních zpráv, 5000 různých zpráv,pokynů, výzev a přes 200 000 zpráv pátracích, pozdravů,vzkazů, dotazů, pokynů a hlášení pobytu. Sám F. K. Zemanpracoval nepřetržitě 104 dní 14 hodin denně. 53V rámci repatriační akce byla uspořádána sbírkapohonných hmot pro vozidla převážející repatrianty

z Německa, tzv. Akce benzin, která vznikla z podnětuposluchače Jaroslava Matuchy z Prahy. F. K. Zeman doní zapojil i Emila Františka Buriana, který se vrátil z koncentračníhotábora v Neugamme. E. F. Burian požádalo spolupráci své přátele, básníky Jaroslava Seiferta,Vítězslava Nezvala a Františka Halase, kteří napsaliagitační verše. Ty recitoval E. F. Burian dne 12. květnave 20.00 hodin. Na přípravě relací se podílel napříkladi herec a režisér Bohuš Hradil. Odezva byla rychlá –za měsíc přinesla sbírka 60 000 litrů pohonných hmota 25 tun generátorového dříví, které sloužilo pro výrobudřevoplynu jako alternativního zdroje pro pohon aut. Významzapojení rozhlasu spočíval především v rychlostia pohotovosti, neboť Repatriační odbor při ministerstvuochrany práce a sociálních věcí vznikl až 17. května. 54Repatriační a pátrací akce v některých dnech zabíraly až80 % vysílacího času.Kromě Akce benzin se ve prospěch repatriantůuskutečnila národní sbírka a sbírka na pomoc přiobnově Lidic a Ležáků, vypálených nacisty. Celkovývýnos představoval 10 milionů korun. Způsob, jakým serozhlas zhostil organizování repatriace, posiloval důvěruposluchačů a umožnil rozhlasu těžit z toho i při dalšíchoficiálních akcích.Služby pohraničíDalší velkou organizátorskou akcí byla tzv. kampaňosidlovací, připravovaná od jara 1946 jako akce hospodárnéhoosídlení měst. Přerostla v rozsáhlou náborovouakci, od 1. července 1946 vysílanou pod názvem Našeslužba pohraničí a budovatelské práci. Pod vedenímF. K. Zemana na ní spolupracovaly všechny stanice Čs.rozhlasu. Jejím cílem bylo nahradit v pohraničí úbytekpracovních sil, k němuž došlo zejména odsunem Němců,zajistit chod průmyslových podniků a řádnou správu národníhomajetku. Od 1. července 1946 do 15. ledna 1947bylo ve 199 dnech odvysíláno 220 v průměru patnáctiminutovýchrelací. Obsahovaly úřední zprávy a pokyny,upravující právní, hospodářské, sociální a kulturní poměryv pohraničí, a získávaly pracovní síly pro průmysl.Současně probíhal i nábor pro obory neprůmyslové.Oznamování volných míst, tedy službu poptávkovou,doplnila i služba nabídková. Společně tvořily zprostředkovatelskouslužbu práce, s níž byla spojena rozsáhláadministrativa (denně bylo v průměru kromě odvysílanýchhlášení vyřízeno 420 žádostí). V uvedeném obdobírozhlas ohlásil v poptávkové službě 132 000 volných místpro 2065 firem, v nabídkové službě 8000 volných míst.Kvalifikovaný odhad 55 uváděl 50 000 pracovníků získanýchprostřednictvím rozhlasu. Čs. rozhlas poskytovalpohraničí i další pomoc, především službu výrobě, proniž zajišťoval chybějící materiál a náhradní díly. Vznikloi zvláštní vysílání pro národní výbory v pohraničníchoblastech. Z podnětu ministerstva vnitra zahájil rozhlasboj proti „zlatokopům“, kteří se do pohraničí vydávaliza rychlým zbohatnutím. Paralelně s rozsáhlými kampaněmipřipravoval zvláštní odbor řadu akcí menšíhorozsahu na podporu regionálního podnikání, organizovalpomocné a sbírkové akce typu Budujeme Slezsko,Týden dětské radosti, sbírku knih pro pohraničí apod.Soustavnou pozornost věnoval pomoci dopravě, propagacisportovního a civilního letectví, informoval o dávkáchna potravinové lístky a zapojil se do mnoha dalšíchakcí na podporu budovatelského úsilí. Rozhlas tak konalsice bez úředního pověření, ale s vědomou účastí kompetentníchmíst.Do organizačních akcí a kampaní se zapojila i studiaČs. rozhlasu (Vánoční strom republiky, pátrací zprávy,sbírka pro repatrianty či sbírka ve prospěch válkou zničenéhoSlezska, spoluorganizovaná ostravskou stanicí;v jejím čele stáli slepý učitel Jindřich Šajnar a malířkaHelena Salichová). Cílem bylo vytvoření patronátů nadjednotlivými slezskými obcemi, poskytování materiálníi morální podpory, seznámení se s kulturou kraje a posilovánívědomí pospolitosti. Mezi prvními městy, kteráse do akce zapojila, byly Plzeň, Tábor a Kutná Hora.S obrovským ohlasem se v celé republice i u krajanův zámoří setkala akce 500 kmotrů opuštěným moravskýmdětem, u jejíhož zrodu stála brněnská stanice.Během roku se přihlásilo více než pět set jednotlivcůa institucí z celé republiky, krajané z Chicaga převzalikmotrovství nad tisícovkou československých dětí.Iniciátorem sbírek v rámci vánočních stromů republikybyla opět brněnská stanice, která využila k propagováníorganizátorských akcí i tzv. kulturních brigád – pořádáníkoncertů na různých místech, při nichž se návštěvníciseznamovali s činností rozhlasu. Spontánní reakcí posluchačůvznikla například sbírka cukru pro Bulharskoa Jugoslávii, vyvolaná zprávou o jeho nedostatku. Poodvysílání zprávy o neštěstí na dole Koh-i-noor v Lomu211

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8212u Mostu zaslali posluchači několik milionů korun napomoc rodinám obětí. Stejně tak i zmínka Josefa Kolářeo nedostatku krmné řepy pro pokusná zvířata v bakteriologickémústavu (1947) měla okamžitý ohlas. Do ústavui do rozhlasu denně přicházely balíčky z celé republiky.Kladně reagovali posluchači i na další výzvu J. Koláře,aby darovali krev a přispěli k záchraně lidských životů.Tato akce byla počátkem organizovaného dobrovolnéhodárcovství krve.Od podzimu 1946 se stálým úkolem zvláštního odborustala propagace dvouletého plánu a v této souvislostikoordinace odborných rozhlasů. Zvláště významnábyla pomoc rozhlasu při propagaci a organizování zemědělskýchbrigád, kterým zvláštní odbor věnoval v obdobíod počátku léta do října 1946 celkem 23 relací. Čs. rozhlasnepomáhal zemědělství jen propagací, ale i praktickoupomocí formou brigád. Od listopadu se rozhlasangažoval i v začlenění tělesně postižených do aktivnípráce. Průběžně zajišťoval služby pro úřady, korporacea spolky a pokračoval v organizování pravidelnépátrací služby. V rámci podpory dvouletého plánu zahájilod 2. února 1946 pravidelné denní vysílání pro horníky.Kromě organizačních akcí rozhlas poskytoval v řaděpřípadů i individuální poradní službu: posluchači se naněj s důvěrou obraceli, protože rozhlas buď pomohlpřímo, nebo odkázal na příslušné organizace.Úspěch rozhlasových kampaní ukázal sílu rozhlasovéhopůsobení. Redaktor vystupoval jako organizátora iniciátor a stával se významnou politickou osobností.Změna společenské funkce rozhlasu přinesla i změnustylu práce. Vytvářel se nový systém práce celého redakčníhokolektivu, budovalo se obsáhlé informačnízázemí. Jedním ze základních rysů práce oddělení prozvláštní úkoly se stala improvizace. Výjimečnou osobnostív tomto směru byl vedoucí oddělení F. K. Zeman.Jeho styl práce přebírali další redaktoři.Názorným příkladem vlivu rozhlasu byla chmelovákampaň v roce 1947. Na sklizeň bylo třeba zajistit sezonnídělníky. Na naléhavá slova F. K. Zemana reagovaloběhem týdne podstatně více dobrovolníků, než bylopro sklizeň zapotřebí, a hlásili se další. Výsledný početpřekročil požadavek o dvacet tisíc. Pracovníci Čs. rozhlasušli příkladem, heslo „Pojďte s námi na ten chmel“naplnili skutkem a vytvořili samostatnou rozhlasovoubrigádu z redaktorů, režisérů, techniků i herců. 56V roce 1947 následovaly další velké kampaně, nazývanésouhrnně vyživovací. Byly vyvolány obrovskýmsuchem a následnou neúrodou, které ČSR zasáhly v prvnímroce dvouletky. Na pomoc vládě opět přispěchalrozhlas a od září do prosince 1947 prováděl tři velkékampaně. První z nich byla kampaň výkupová s cílemzvýšit od zemědělců výkup obilí a brambor pro veřejnézásobování. Na ni navazovala kampaň pod heslemMléko všem dětem, směřující k zajištění dodávek mlékado mlékáren. Jako doplněk kampaně výkupové předVánoci probíhala kampaň Vesnice městům k Vánocům.Souběžně s touto kampaní probíhala již tradiční akceVánoční strom republiky a jednorázový sběr staréhopapíru v Praze, Brně a Ostravě.Dalšími kampaněmi na podporu vládní hospodářsképolitiky byly propagace šetření elektrickým proudem,sběr textilu, opatřování bytů pro vysokoškolské studentyv Praze, pomoc oblastem postiženým povodněmi, propagaceNárodní směny mládeže, samostatná rozhlasová akceKnihy pro pohraničí. Úspěchem propagačních akcí byloi získání brigádníků pro kladenský uhelný revír. Soustavnoupodporu věnovalo zvláštní oddělení i Národní soutěžia akcím pořádaným ministerstvy na podporu splnění úkolůdvouletého plánu.Kampaně a organizátorské akce Čs. rozhlasu mělyzásadní význam pro chod a obnovu hospodářství státu.ZpravodajstvíVlastní, na ČTK nezávislé rozhlasové zpravodajstvíse začalo vytvářet 10. května 1945. Jeho vznik iniciovalprof. Matoušek slovy adresovanými F. K. Zemanovi: „Jetřeba se zbavit závislosti na Četce, musíme mít svojevlastní zpravodajství a informace a jediný, kdo tomůže dělat, jste vy.“ 57 A tak F. K. Zeman za pomoci JanaWeniga, Václava Linharta a Jaroslava Hájka začal vytvářetzáklady vlastního rozhlasového zpravodajství. Ponástupu B. Laštovičky byl do funkce šéfredaktora jmenovánJiří Hronek, který kromě toho, že byl výbornýma pohotovým novinářem, byl i velmi ambiciózní člověkse sklony k velikášství. 58Jiří Hronek (1905–1987)S novinářskou praxí začínal v Melantrichu. V letech1940–1945 pracoval v rozhlasovém oddělení ministerstva

zahraničí v Londýně. Od roku 1945 do roku 1948 bylšéfredaktorem politického zpravodajství Čs. rozhlasu.Jeho zásluhou se do praxe Československého rozhlasupřenesly zkušenosti z vysílání BBC. V červnu 1948 se stalgenerálním ředitelem informační kanceláře ministerstvainformací; počátkem padesátých let byl jako příslušník tzv.západního odboje vyhozen a působil jako redaktor v méněvýznamných periodikách. V letech 1945–1951 byl členempředsednictva Svazu čs. novinářů; v letech 1947–1951 generálnímsekretářem Mezinárodní organizace novinářů. 59Jako první československý novinář byl pozván rozhlasovýmodborem Společnosti národů k zavedení a organizacičeskoslovenského vysílání při Společnosti národů . 60Pro vysílání zpravodajských a politických programůbyla určena vysílací stanice Praha I. Zpravodajské relacese vysílaly ve všední dny v 7.00, 10.00, 13.00, 16.00, 19.00a 22.00 hodin. Zpravodajství na Praze I vedené šéfredaktoremJ. Hronkem se postupně dotvářelo, specializovalose výhradně na zpravodajské relace. Relace charakteruveřejné služby zajišťoval zvláštní odbor vedený F. K. Zemanem.Čs. rozhlas sice i nadále přebíral zpravodajstvíČTK, ale doplňoval je zpravodajstvím vlastním, kterévytvářeli redaktoři specializovaní na určité oblasti.Doba po válce byla pro získávání kvalitních novinářůvelmi nepříznivá, protože je potřebovaly i noviny a časopisy.V neprospěch rozhlasového zpravodajství působiloi to, že se jednalo o záležitost novou, bez předchozítradice.Ze zkušenějších novinářů přišel do zpravodajství(díky dohodě o poměrném zastoupení politických stran)z Melantrichu jako zástupce národně socialistické stranyMiloš Midloch, z Orbisu za sociální demokracii VladimírVeselý. Dalším zkušeným novinářem byl JaroslavOndráček, který působil především jako parlamentnízpravodaj. Z ostravské odbočky přišel Karel Beba, kterýpřipravoval ranní přehledy tisku. Mezi novináře, kteřípracovali v prvních poválečných letech v rozhlasovémzpravodajství, patřili například František Gel, JaroslavBor, Bohuslav Švec, Jiří Ruml, Ludvík Aškenazy, ArnoštLustig.Jedním z prvních pravidelných pořadů rozhlasovéhozpravodajství se stala Kulturní hlídka. U jejího zrodustál počátkem června 1945 dr. Jan Wenig. Zpočátkubyla obdobou kulturních hlídek v tisku, postupně kolemsebe soustředila vynikající odborníky ze všech oblastíkultury. Posluchači se v Kulturní hlídce dozvídali o všemvýznamném, co se v kultuře odehrávalo. Hosty byli režiséři,dramatici, herci, vysílaly se úryvky z divadelníchpředstavení a koncertů, kritiky, debaty. Na přípravě pořadůspolupracovali Ivan Urban a Jiří Mucha. Kulturníhlídka se mohla svobodně rozvíjet jen do nástupu cenzorů.V březnu 1950 zanikla.Rozhlasové novinyDne 16. září 1945 se ve vysílání Československéhorozhlasu poprvé objevila hlavní zpravodajská relace podnázvem Rozhlasové noviny.Vzorem pro Rozhlasové noviny se staly tzv. noční mluvenénoviny z Londýna, na jejichž přípravě se J. Hronek za válkypodílel: z různých zpráv dodávaných agenturami a z monitoringuvysílání českého a slovenského rozhlasu byly vybíránynejdůležitější zprávy, které redaktor krátce, výstižněa vtipně komentoval. 61Jednalo se o zpravodajský magazín nového typu,pro který získal J. Hronek celých 60 minut v nejlukrativnějšímvečerním čase, od 19.00 do 20.00 hod. Nahrazovaldosavadní dvacetiminutové Zpravodajství Čs. rozhlasu. 62Přinášel aktuální zprávy s cílem informovat posluchačea utvářet jeho názory a postoje. Používal k tomu zpravodajskéi publicistické žánry. Velký důraz byl kladen naúvodní a závěrečné zprávy. Ideální zprávu tvořilo pět ažšest řádek, úvodní věta měla nahrazovat novinový titulek.Postupně se relace dotvářela a zdokonalovala, doplňovalase akustickými předěly a znělkovou grafikou,vznikaly pravidelné rubriky. Pod názvem Jak je to s…byly zavedeny zvláštní přílohy, v nichž se Čs. rozhlas zabývalpodrobněji problémy, které zajímaly posluchače.K udržení pozornosti posluchačů přispívalo střídánížánrů i velká míra autentičnosti. Kromě základní informaceuvádějící problém byly do relace zařazovány komentářea vystoupení zajímavých osobností, stanoviskaodborníků a rozhovory s lidmi dotčenými daným problémem.Na konec Rozhlasových novin byly zařazoványzajímavosti a sportovní zprávy, přibyly i scénky, skečea písničky, vznikla pestrá zpravodajská pásma.Rozhlasové noviny se vysílaly denně na všech programovýchokruzích. Na Praze II končily v 19.30 hod. Od 17. září1945 bylo na Praze II ve 12.00 hod. zavedeno ve všední213

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8214Beseda Rozhlasových novin (1948)dny vysílání pro venkov, na Praze I se vysílalo osidlovacízpravodajství, které vysílaly též Plzeň, České Budějovicea Východočeský vysílač. Slovensko vysílalo své vlastníRozhlasové noviny, ostatní stanice s výjimkou Brna II do19.45 hod. přejímaly program Prahy I, od 19.45 hod. navazovalyvlastním zpravodajstvím – Hlas Moravy (Brno), Rozhlasovýdeník Ostravska, Západočeské rozhlasové novinya Jihočeské rozhlasové noviny. Tento stav byl odsouhlaseni programovou konferencí ve Zlíně.Velmi populární se u posluchačů stala nedělní hodinováBeseda Rozhlasových novin, připravovaná KarlemPechem. Vysílala se od září 1946 před Rozhlasovýminovinami. Stálými účastníky byli kromě K. Pecha herciLudmila Burešová, Václav Voska, Ota Ornest, BohumilBezouška a Bohumil Švarc, kteří tvořili základní šestici.Častými hosty byli Josef Hlinomaz, Jan Pivec, FrantišekFilipovský, Stanislav Neumann, Josef Kolář. Nejoblíbenějšímaktérem byl jezevčík Karla Pecha Ferda z Karlína,který se do vysílání zapojoval občasným štěkotem.Pořad měl charakter kaleidoskopu zajímavostí. Pozornostposluchačů upoutával i soutěžemi, které se setkalys obrovským ohlasem. Týdně docházelo do rozhlasui přes 20 000 odpovědí na lístcích s ustřiženým rohem.S přibývajícím počtem nejrůznějších lektorů a cenzorůpo únoru 1948 začala úroveň Besed upadat. PosledníBesedu odvysílal rozhlas 23. května 1948.

Podobně jako nedělní Beseda je s Rozhlasovými novinamispojeno i vysílání reportáží Jiřího Hanzelkya Miroslava Zikmunda. Jejich reportáže z Evropy,Afriky a Ameriky se vysílaly nepřetržitě po dobu pěti leta patřily k nejposlouchanějším rozhlasovým pořadům.Vysílání začalo 11. června 1947, celkem bylo odvysílánosedm set reportáží, které seznámily posluchače se 48zeměmi. Poslední čtvrthodina nazvaná Opět v Československubyla odvysílána 26. srpna 1952. 63Jednou z nejvýznamnějších osobností v rodícím serozhlasovém zpravodajství se stal František Gel.František Gel (1901–1972)Vlastním jménem František Feigel. Působil jako mimořádnýzpravodaj z norimberského procesu s válečnýmizločinci 64 . Od 20. listopadu 1945 do dubna 1946zprostředkovával F. Gel posluchačům jednání tribunálu;jeho příspěvky se vysílaly dvakrát denně, večer jako součástRozhlasových novin. Kvůli nefungujícímu spojení bylonutné posílat zprávy prostřednictvím anglických spojařůpřes New York, odkud přicházely telegraficky do Prahyznačně zkomolené. Gelovi se podařilo objevit starý kabel,vedoucí z Lisabonu do Vladivostoku přes Prahu, a tak dokázaltakřka nemožné, neboť všichni ostatní zpravodajovéposílali zprávy přes vojenskou misi. V dubnu vystřídal Gelave funkci zpravodaje Miroslav Oplt, který zprostředkovávalposluchačům procesy s protektorátní vládou a K. H.Frankem. Na vyhlášení rozsudku se vrátil F. Gel. A opět sevyznamenal – díky své preciznosti neodeslal zprávu o vykonánírozsudku předem, a tak byl Čs. rozhlas jediný, kdoinformoval o sebevraždě H. Göringa.Rozhlasové zpravodajství se může pochlubit i jednímsvětovým primátem. Jako první začal 19. března 1946Čs. rozhlas vysílat reportáže a přímé přenosy z parlamentu.Zpravodajství a zejména Rozhlasové noviny podporovalyvládní program prostřednictvím komentářůa projevů představitelů hospodářského života, předevšímministrů a ředitelů znárodněných průmyslovýchpodniků. Hned v červenci 1946 rozhlas zorganizovalsoutěž k Budovatelskému programu Gottwaldovyvlády. Z vybraných odpovědí byl připraven seriál Občanéhovoří o Budovatelském programu, vysílanýv Rozhlasových novinách v týdnech od 21. červencea od 4. srpna. Stal se jedním z typů propagandistickýchpořadů. Autorům vybraných odpovědí náležel honorářza příspěvek, odpověď vyhodnocená posluchači jakonejlepší byla oceněna částkou 1000 korun. Klíčovýmtématem ve zpravodajských relacích se stala dvouletka.Na první pracovní den dvouletky připravil rozhlas rozšířenéRozhlasové noviny s reportážemi z nejrůznějšíchpracovišť. Vysílaly se až do 22.30 hod. a na jejich přípravěspolupracovaly všechny regionální stanice.Bylo třeba přesvědčit národ, že práce pro celek přineseužitek každému jednotlivci. Proto rozhlas zahájiltažení proti všem nepravostem. Při akci Sběr staréhopapíru vyzvaly Rozhlasové noviny posluchače, aby jimoznamovali existenci skladů starého papíru. Na základěoznámení posluchačů se podařilo nedostatek papíruodstranit.Redaktoři zpravodajství se podíleli i na boji proti šmelině,který měl u posluchačů obrovský ohlas. K těmtorelacím přicházela denně v průměru stovka dopisů odjednotlivců i institucí. Zpravodajství se zapojilo i do mobilizacemládeže, do boje proti kartelům, předražovánínočních lokálů a vydírání podnájemníků. Ve všech případechbyla za přispění Čs. rozhlasu zjednána náprava.Nejvýrazněji se v kampani proti černému obchodu angažovalorozhlasové zpravodajství v rubrice Rozhlasovýchnovin Černá kronika. Její přípravy se ujal redaktorJaroslav František Němeček. Kritizoval všechny nešvary,jmenoval konkrétní osoby a usvědčoval je z podvodů.Několik postižených na něj podalo žalobu, soudjej však ve většině případů osvobodil. K největším akcímrozhlasu v boji proti hospodářské kriminalitě patřilo taženíJ. F. Němečka v tzv. textiliádě.Textilní zboží bylo na příděl, ale obchody zely prázdnotou.Na příkaz ministra vnitřního obchodu A. Čepičky byl předVánocemi 1947 proveden soupis všech zásob soukroméhovelkoobchodu. J. F. Němeček pak denně informoval posluchačeo statisících metrů látek a dalším utajeném textilnímzboží. Velkoobchod byl z distribuce vyřazen, byly zřízenyoblastní rozdělovny a zboží se dostalo na trh.Rozhlas poukazoval i na sabotáže v zemědělství – porážkynačerno, neodevzdávání povinných dodávek, předražování.Především rok 1947 s katastrofálním suchema následnou neúrodou vytvářel podmínky pro spekulantya šmelináře. Kromě zpravodajství se do boje proti„škůdcům národního hospodářství“ zapojilo i oddělenípro zvláštní úkoly a odborářské vysílání, především215

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8216komentáři A. Zápotockého. Rozhlas ve službě republiceodhaloval a zveřejňoval podvody ve stavebnictví nebokolem restitucí. I přes nesporné zásluhy se ve svém taženínemalou měrou podílel na honu na čarodějnicerozpoutaném komunisty.Na druhé straně si i sami redaktoři uvědomovali,že je nutné ukazovat nejen stinné, ale i světlé stránkypoválečného vývoje. Tak vznikla Bílá kronika, pořado lidské ohleduplnosti, kolegialitě a dobré vůli, o těch,kteří dělají více než jen pouhou povinnost. Je spojenase jménem F. Gela a Rozhlasovými novinami. Poprvé sevysílala 6. ledna 1947.Bílá kronika začínala citátem o osudech Jeruzaléma z JosefaFlavia: „Svaté město padlo, protože každý konal svoupovinnost. Svaté město padlo, protože každý konal jensvou povinnost. Svaté město padlo, protože každý konaljen svou povinnost.“ 65Za leden a únor obdržel rozhlas 1400 dopisů, reagujícíchna pořad. Relace neměla své pravidelné místo vestruktuře Rozhlasových novin, neměla pevnou délku anitvar. Až do poloviny roku 1948 nechyběla v žádném vydánívečerních Rozhlasových novin.Novinkou v oblasti zpravodajství bylo zavedení patnáctiminutovýchranních Rozhlasových novin vysílanýchod 17. března 1947 v 5.00 hod. 66 Další zpravodajská relacev délce pěti minut doplněná přehledem z domácíhotisku se vysílala v šest hodin, o hodinu později byly pětiminutovézprávy doplněny informacemi ze světovéhotisku. Polední zpravodajská relace a závěrečné večernízprávy se posunuly o 30 minut (na 13.30 a 22.30 hod.).V hlavní zpravodajské relaci, Rozhlasových novinách,byly zavedeny formou poznámek ke dni dvouminutovékomentáře na aktuální téma.Po únoru 1948 se ukázalo, že heslo zvolené ke dvouletémuplánu „Dvouletka – dva stupně k blahobytu“navozovalo v posluchačích představu zcela odlišnou odreality. Zpravodajství zaplavila vlna anonymních dopisů.Jedním z nich byl tento: „Prosím Vás, zařiďte to tak,aby se u Vás v té době, kdy je Londýn, to je od 10 do11, vysílal nějaký program, který nikdo neposlouchá.Snad nejlépe ÚRO, neboť my bychom neradi přišliv Čs. rozhlasu o něco závažného. A my Vás potombudeme za to zase poslouchat, až se poměry obrátí“. 67Podobné ohlasy vedly ke změně zpravodajské relace ve22.30 hod., která se začala orientovat téměř výhradně nazprávy ze zahraničí.Neúspěch při propagaci dvouletého plánu přimělvedení zpravodajství k rozhodnutí orientovat propagaci„pětiletky“ konkrétněji. Do Rozhlasových novin bylanově zařazena relace Dříve, jindy, nyní, která na konkrétníchčíslech ukazovala růst životní úrovně.První zahraniční zpravodajové Čs. rozhlasuPro politické zpravodajství bylo velmi důležité vybudovánívlastní sítě zahraničních zpravodajů. Průkopnickýmičiny v tomto směru byla vyslání Františka Gelajako mimořádného zpravodaje na norimberský process nacistickými zločinci a zpravodajství ze zasedání Spojenýchnárodů v Londýně, kam poprvé jako doprovodoficiální vládní delegace vycestoval Václav Linhart,i z mírové konference v Paříži. Do roku 1947 vlastní síťzahraničních zpravodajů Čs. rozhlasu pokrývala Londýn(Václav Linhart), Varšavu (Karel Hrabal) a Bělehrad(Miroslav Čapek), dopisovatel byl v Moskvě, stálíspolupracovníci působili v Berlíně, Paříži a Vídni. V roce1948 přibyli zpravodajové v tehdejším západním Německu(Vladimír Veselý) a USA (Miloš Midloch). Poúnoru 1948 předal rozhlas torzo zpravodajské sítě Českétiskové kanceláři.Reportážní odděleníV prvních měsících po skončení války asistovali rozhlasovíreportéři Josef Cincibus, František Komendaa Alfréd Technik u všech manifestací, oslav, pietníchakcí, obnovení činnosti kulturních a společenských institucí,sjezdů apod. Oddělení přenosů zajišťovalo v roce1946 celkem 788 přenosů (8623 hodin čistého času).Největší podíl připadl na přenosy z lidových soudů(96 přenosů, 2450 hodin), z oblasti hospodářské (65 přenosů,1120 hodin), z parlamentu a voleb (28 přenosů, 450hodin) a z manifestací a oslav (35 přenosů, 400 hodin).Realizace přenosů prověřovala pohotovost a schopnostireportérů, neboť bylo nutné se vypořádávat s častýmizměnami a dodatečnými požadavky.Reportážní program Prahy obnášel 45 minut týdně,z toho nejaktuálnější část byla zařazována do Rozhlasovýchnovin (asi čtyři až pět minut). A právě v nich bylareportáž zpočátku největším problémem. Reportážníoddělení nebylo zvyklé na zhuštěné a krátké reportáže,

které vyžadoval charakter souhrnné zpravodajské relace.Již na programové konferenci v Gräfenberku bylokonstatováno, že reportážní forma se častým užívánímdostala do krize. Reportážní oddělení kromě vlastníchpořadů a příspěvků do Rozhlasových novin připravovaloreportáže pro odborné rozhlasy, rozhlas pro ženy a prozábavné pořady, do nichž přispívalo záběry z divadela kabaretů. Kontraproduktivním prvkem bylo vysíláníreportáží z procesu s protektorátní vládou. Právě jejichvysílání ukázalo potřebu nového přístupu. Posluchačipoukazovali na to, že reportáže pokračují ve stejnémduchu jako v období protektorátu. Negativní ohlasy bylyi na vysílání manifestací, které v posluchačích vzbuzovalydojem, že se více mluví, než pracuje, a které bylydo jisté míry také reminiscencí minulosti. Při uniformitěobsahu i výrazu bylo nutné uplatnit individuální projevreportéra. Jedním z východisek bylo užívání stylizovanéreportáže. 68 Při hledání nových pracovníků proreportážní oddělení se pozornost obracela stále častějina spolupráci s regiony, do celostátního vysílání se zařazovalostále více jejich příspěvků.Novinkou v oblasti reportážní bylo po gräfenberskékonferenci zavedení typické reportáže z jednohopracovního dne dvouletky. Na těchto reportážích sepodílely všechny stanice.Od srpna do prosince 1946 bylo jen v Praze odvysíláno296 reportáží v rozsahu 75 hodin, za celý rok 721 reportážív rozsahu 431 hodin. Do června 1947 přibylo 102 hodinreportáží například z mistrovství světa v hokeji, z uvítánívolyňských Čechů v Žatci, z návštěvy vládní delegace veVaršavě, z velikonočních bohoslužeb (celkem 267 snímkůa rozhovorů). Za celý rok 1947 celý Čs. rozhlas odvysílal1063 hodin reportážního programu. Rok 1948 nabitý významnýmiudálostmi (Slovanská výstava, Všesokolskýslet, MEVRO) znamenal pro reportážní odbor velkou zatěžkávacízkoušku, v níž obstál se ctí.Reportáž a její využití ve vysílání dokládaly, že ječasto svébytným programem, nikoli jenom služebnouformou. Současně však jednotlivé odbory zřizovalyfunkce vlastních reportérů. Šéf reportážního oddělenítak měl mít více času na koncepční a řídící práci, mohlse věnovat vyhledávání talentů a reportovat jen nejvýznamnějšíudálosti.Sportovní zpravodajstvíSportovní zpravodajství bylo v letech 1945–1948součástí zpravodajského odboru. Vedoucím sportovníredakce byl Josef Hora, v reportážním odděleníbyl zaměstnán sportovní reportér Ota Procházka.K externí spolupráci byl pravidelně zván i známý předválečnýsportovní redaktor Josef Laufer. Na přenosechvýznamných sportovních událostí spolupracovals pražskou sportovní rubrikou i slovenský reportérŠtefan Mašlonka. První ukázkou této česko-slovenskéspolupráce bylo fotbalové utkání, které sehrála v červnu1945 Slavia v Bratislavě. Komentoval je J. Laufer seŠ. Mašlonkou, stejně jako odvetu hranou na Masarykověstadionu na Strahově. 69 Na podzim 1945 komentovalredaktor O. Procházka ze Stockholmu hokejový zápasŠvédsko–ČSR. V roce 1946 vysílal Čs. rozhlas přenosyz druhého kola Davisova poháru mezi Československema Jugoslávií či z lehkoatletického mistrovství republikyna Strahově, do něhož ředitelství Čs. rozhlasu věnovalobroušený pohár, určený pro vítěze běhu na 800 metrů.Ze sportovních událostí roku 1947 bylo nejvýznamnějšímistrovství světa v ledním hokeji, konané v Praze naŠtvanici. Za zmínku stojí, že v tomto roce se rozhlas(patrně) poprvé musel vypořádat s požadavkem pořadatelůna platby za sportovní přenosy. V roce 1948k nejvýznamnějším sportovním akcím patřily zimnía letní olympijské hry a XI. všesokolský slet. Zezimních olympijských her ve Svatém Mořici zprostředkovalisportovní komentátoři osm přenosů z hokejovýchutkání a denně deset minut informací pro Rozhlasovénoviny. Letní olympijské hry z Londýna komentovalispolečně J. Laufer a Š. Mašlonka.KomentářI když redaktoři pracovali v poválečném období vesložitých podmínkách a ve značně hektickém tempu,dokázali posluchače nejen informovat, ale i přesvědčito prospěšnosti toho či onoho konání, často na základěminimálních podkladů. Skutečným mistrem byl v tomtosměru F. K. Zeman, který dokázal z několika útržkovitýchpoznámek vykouzlit rozsáhlý komentář. V Rozhlasovýchnovinách právě komentář dosáhl nebývalého rozmachu,stal se nejrozšířenějším rozhlasovým žánrem a pronikldo metod práce všech redakcí. Postupně si rozhlasvytvořil okruh stálých komentátorů rozhlasových i ex-217

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8218terních: přední místa zaujímali F. K. Zeman, J. Kolářa J. Hronek. Z externích komentátorů byli nejznámějšíE. F. Burian, Z. Nejedlý a A. Zápotocký.Zdeněk Nejedlý proslul svými nedělními komentářiNa okraj dne, které se vysílaly od počátku roku 1946nepřetržitě po dobu deseti let. Byly to propagandistickékomentáře na aktuální téma. Zabývaly se běžnýmiotázkami, které zajímaly snad každého člověka– otázkami války a míru, národní hrdosti, charakterunároda i jednotlivce.Zdeněk Nejedlý nebyl v rozhlasové práci žádným nováčkem,neboť v Čs. rozhlase (Radiojournalu) působilpoměrně často již v předválečném období. Za války se podílelna československém vysílání z Moskvy a Kujbyševa.V práci pro Čs. rozhlas zužitkoval všechny dosavadní rozhlasovézkušenosti, stejně jako své působení univerzitníhoprofesora.Komentáře byly srozumitelné, Nejedlý postupovalod vysvětlení problému přes jeho analýzu až ke sdělenívlastního stanoviska. Velice často uplatňoval historicképaralely.Na rozdíl od něj se E. F. Burian zabýval ve svýchkomentářích, které začal připravovat bezprostředně poskončení války, demonstrací negativních jevů v naší společnosti,vyzýval všechny a především mládež k zapojeníse do budovatelského úsilí. Kriticky vystupoval protivšem nepořádkům a úpadku morálky. Část posluchačůbyla nadšena, uznávala jeho právo pronášet komentářev tomto duchu, ostatní je zcela odmítali pro jejich kazatelskýstyl, patetický projev a přílišnou subjektivizaci.Významné místo mezi rozhlasovými komentátoryv letech 1945–1948 zaujímal Antonín Zápotocký, kterýnejčastěji vystupoval v odborářském vysílání. Jehovýklady vycházely z životních zkušeností, byly prosté,srozumitelné, pronášené v lidovém duchu. Prvnívystoupení A. Zápotockého v rozhlase se uskutečnilo13. června 1945, při zahájení vysílání Ústřední rady odborů.Do února 1948 absolvoval 261 vystoupení. 70Z rozhlasových komentátorů je třeba přiblížit alespoňF. K. Zemana.František Kamil Zeman (1904–1979)Jeho spolupráce s rozhlasem začala již v roce 1930, kdyjako externista pracoval pro brněnskou stanici. V letech1933–1938 působil v různých funkcích v ostravské odbočceRadiojournalu, odkud v roce 1938 přešel do Prahy.Obrovskou Zemanovou předností byla schopnost dokonaléimprovizace. Bezprostředně po válce se osvědčilpři rozsáhlých akcích organizačního charakteru a stal sešéfredaktorem oddělení pro zvláštní služby.Jeho komentáře, často tvořené přímo před mikrofonemjen z několika kratičkých poznámek, získaly širokýokruh posluchačů. F. K. Zeman se stal nejpopulárnějšírozhlasovou osobností.Krátkovlnné vysílánínavázalo po květnu 1945 na tradice předválečnéhokrátkovlnného vysílání. Bylo obnoveno na vlně 31,41 m20. června 1945. Zahajovací relace byla vysílána v anglickémjazyce. 71 Krátkovlnné vysílání bylo součástízpravodajského odboru, zaměstnávalo 65 lidí, řadaz nich byla cizími státními příslušníky. Vysílalo v osmnáctijazycích 7,5 hodiny denně, v anglickém a ruskémjazyce až tři relace denně. Program tvořily zprávy, komentáře,přednášky, fejetony a reportáže. Hosty vevysílání byly často významné osobnosti. Za dobu svéhotrvání získalo zahraniční vysílání množství posluchačůna celém světě (v Německu, Itálii, Kanadě, Anglii, Belgiia řadě jiných zemí). 72 K nejvýznamnějším patřily relacePraha dnes či Napříč Československem. Reportážní,nauková a literární pásma byla zaměřena na propagaciČeskoslovenska a českých autorů, hudební pásma přinášelaportréty skladatelů.Postupně se formoval program (byly zavedeny pravidelnérubriky). Vytváření jazykových mutací přispěloi ke zhospodárnění programu. Zdroji pro práci krátkovlnnéhovysílání byly ČTK, tisk, tiskové materiály ministerstvainformací, rozhlasové zpravodajství i pořadyslovesného odboru.Od 1. ledna 1948 vznikla rubrika Hospodářský přehleda byly zavedeny komentáře k událostem mezinárodníhovýznamu z oficiálního československého hlediska.Zlom ve vývoji rozhlasového zpravodajstvíPo zvolení J. Hronka generálním tajemníkem Mezinárodníorganizace novinářů (MON) na druhém sjezdukonaném v létě 1947 v Praze se jeho častá nepřítomnostnegativně promítla do vývoje zpravodajství i do podobyRozhlasových novin. Do jejich skladby začaly více zasa-

hovat rozhlasový odbor ministerstva informací i tiskovýodbor KSČ, kam se mladí nezkušení redaktoři „chodiliradit“. Po vytvoření politické a informační skupinyv červnu 1948 se změnil systém řízení, posílil se byrokratismusa centralismus (například politické zpravodajstvía zvláštní oddělení vydávaly na každý týden pracovníplán, politické a taktické směrnice ad.).Úpadek slibně se rozvíjejícího zpravodajství dovršilaHronkova nástupkyně Marie Koťátková, dosazená sekretariátemÚV KSČ. Jejím přičiněním vzalo za své všedobré z rozhlasové žurnalistiky. Její zástupce Václav Kořínek,který za ni zpravodajství prakticky řídil, vytvořilsekretariát, kontrolující veškeré materiály pro vysílání.Zcela nekriticky se přejímalo vše sovětské, do vysílánípronikalo stále více demagogické propagandy.Vzdělávací pořadyVzdělávací pořady se orientovaly na podporu vládníhoprogramu, výstavbu republiky a všeobecné rozšířenívzdělání. Řada relací byla obsahově zaměřena navýchovu ke státnosti, prohlubování sociálního cítění,znalost socialismu a správní organizaci státu. K těmtotzv. nosným tématům sloužily jako doplněk pořadypřipomínající významná jubilea a osobnosti, pořadyzabývající se poměrem Čechů a Slováků i obecně slovanskýmizáležitostmi.V plnění tzv. státněpolitických úkolů se vzdělávacíodbor zaměřil především na propagaci dvouletéhoplánu. Současně přibližoval posluchačům činnost státníchúřadů, orgánů státní správy, parlamentu apod., seznamovalje se životem jiných zemí, s poznatky z oblastipřírodních a technických věd a významnými historickýmivýročími.Na programové konferenci v Gräfenberku byl programvzdělávacího odboru formulován do následujících bodů:„1. Zdůraznění realistického a materialistického pohleduna dění sociální, hospodářské a kulturní.2. Zdůraznění podřízenosti všeho lidského konání, ať užduševního nebo hmotného, nadřaděným zřetelům společenskýma odmítnutí jakékoli samoúčelnosti ve filosofii,ve vědě, v umění i v praktických aplikacích.3. Zdůraznění kolektivismu a společenského zřetězenívšech skutečností a odmítnutí individualistického anarchismu.4. Zdůraznění racionalistického a empiristického poznánía odmítnutí poznání mimorozumového, ať už je to intuiceči osvícení. S tím souvisí boj proti předsudkům a pověrám– a kladně: zdůraznění kritičnosti a konkretního pohleduna věci bez romantických závojů.5. Poskytnout nejrozsáhlejší možnosti pro tvoření a propagacilaické kolektivistické morálky. Konkretně to znamenápomáhat tvoření nových typů hrdinů: myslitele, vědce,technika, organisátora, sloužících společnosti, a jejich postavenína místo zlomeného romantika, imperialistickéhonebo liberalistického rváče, nebo snílka, utíkajícího se dosamoty přírody.“ 73Ke ztvárnění relací užíval odbor nejrůznější formyod jednoduché přednášky přes čtený dialog až ke vzdělávacímupásmu. Novou formou byl volný rozhovor,zavedený například v „živě“ vysílané brněnské Volnétribuně, v níž odborníci diskutovali k danému tématu.Vzdělávací odbor začal užívat i kombinovaný pořad,pestrou montáž různorodých záběrů spojených hudbou,slovem nebo obojím. Tato forma přispívala k udržení pozornostiposluchačů. Důležitá byla i změna projevu, jehooproštění od patosu a monotónnosti. 74Příležitost ke kritickým vystoupením dostali i posluchačiv novém typu pořadu Hovoříme s posluchači(Hovory s posluchači), poprvé vysílaném naPraze I 24. listopadu 1946. Jednalo se o diskusní pořado zásadních problémech, realizovaný formou besedyvýznamných rozhlasových pracovníků s odborníkyz různých oborů. Jako první tento typ pořadu začalapraktikovat Plzeň. Přínosem byl bezprostřední živý styks posluchači.Od 30. září 1946 vysílal rozhlas denně Jazykovýkoutek a jednou týdně význační jazykovědci přednášeliv cyklu Náš jazyk mateřský, čímž rozhlas přispívalke kultivaci mateřského jazyka. Od roku 1946 bylazavedena i odborná jazyková revize pro zpravodajskéoddělení. Pravidelná nedělní Živá slova, ve kterýchvystupovaly významné osobnosti z různých oblastíspolečenského života, byla zaměřena na prohlubovánímorální úrovně posluchačů.Nově byl od poloviny července 1947 vysílán cyklusKdo je…, který představoval významné osobnostize všech oborů činnosti. První relace byla věnována219

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8220Porada v Brně před zahájením Rozhlasové univerzity. Zleva prof. dr. Jiří Štefl, prof. dr. Ferdinand Herčík, Ž. Vodseďálek (1947)H. Sienkiewiczovi. V září bylo zahájeno vysílání dvanáctidílnéhocyklu přednášek M. V. Kratochvíla Tisíciletoustopou českých dějin.Mimořádným projektem byla brněnská Rozhlasováuniverzita Živana Vodseďálka, zahájená 30. září 1947cyklem Dějiny země a jejího tvorstva. Jednotlivýmtématům byl věnován půlhodinový výklad, po něm následovaladebata přednášejícího s žáky ve studiu. V každérelaci byla položena jednoduchá otázka, na kterou mohliposluchači odpovědět na korespondenčním lístku;písemně mohli zasílat i případné dotazy. Osvědčenío účasti dostal ten, kdo odpověděl na otázky ze všechdílů. Cyklus Vývoj země a tvorstva získal 1100 stálýchposluchačů, kteří za dobu jeho trvání zaslali 8000 lístkůs odpověďmi. Od 9. ledna 1948 pokračovala Rozhlasováuniversita cyklem Dějiny lidstva.Významné historické události připomínala Kronikaroku 1848, vysílaná od 4. ledna 1948 vždy neděli v 19.45hodin.Esperantské vysílání Čs. rozhlasu, Verda stacio,které bylo v meziválečném období spojeno s brněnskýmrozhlasem, po revoluci přesídlilo do Prahy. Své relacevysílalo v pondělí a ve čtvrtek v čase 22.50–23.00 hodin.Jeho program tvořily přednášky, zprávy a informaceo Československu.V rámci samostatného oddělení vzdělávacího odboruse připravovaly relace pro ženy. K nejčastějším tématůmrelací pro ženy zpočátku patřila domácnost a vý-

chova dětí, postupně se i v nich objevovala dvouletka,zapojení žen do pracovního procesu, náborové a propagačníakce zaměřené na ženy. V relacích vystupovaly poslankyněÚstavodárného národního shromáždění FráňaZemínová, Marie Trojanová, Anežka Hodinová-Spurná.Součástí vysílání pro ženy byly i pořady z oblasti literární,kulturní, pedagogické, realizované i formoupásma nebo reportáže.Velmi důležitou byla osvětová činnost vzdělávacíhoodboru v oblasti zdravotnické, častým tématem přednášekbyly sociální choroby současnosti, kojenecká úmrtnost,boj s tuberkulózou a alkoholismem.Vedle vlastních naukových pořadů vysílal vzdělávacíodbor i relace jednotlivých odborných rozhlasů – rozhlasuzemědělského, rozhlasu Ústřední rady odborů,rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti a také zpravodajstvíministerstva výživy. Odborné rozhlasy představovalytrvalý problém, neboť jejich redaktoři nebylizaměstnanci Čs. rozhlasu. Rozhlas neměl možnost dojejich relací zasahovat, ačkoli jejich úroveň byla častovelmi slabá; slovy B. Laštovičky vystupoval jako „poštovníposel institucí“. Stávalo se, že relace odmítnutánapříklad vzdělávacím odborem se uplatnila v čase určenémodborným rozhlasům. I když vedoucí pracovníciČs. rozhlasu proti této praxi protestovali, protože terčemkritiky se stával Čs. rozhlas, tento stav trval až doroku 1948. Na pořadech odborných rozhlasů byla patrnáabsence rozhlasových odborníků. Fungovaly jako„rozhlas v rozhlase“, narušovaly snahu koncipovatrozhlasový program jako celek, právě jejich prostřednictvímse dostávaly do vysílání protichůdné komentáře. 75Tím, že zpočátku nebylo vysílání odborných rozhlasůkoordinováno s vysíláním Čs. rozhlasu, docházelo navíck vysílání velmi podobných programových typů nebotémat vzápětí po sobě.Jen za rok 1946 odvysílal rozhlas v čase vyhrazeném vzdělávacímuodboru 612 relací zemědělského rozhlasu zaměřenýchna dvouletý plán, zemědělskou výrobu, družstevnictvíapod. Rozhlas ÚRO připravil k odvysílání 873 relacívěnovaných aktuálním problémům. Nejméně početné bylyrelace rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti, kterýchbylo odvysíláno 585. Ministerstvo výživy odvysílalo 86zpravodajských relací. Každou neděli v 9.00 hod. se vysílalynedělní půlhodinky armádního rozhlasu, připravovanéškpt. Felixem Zbořilem. Na předválečné vysílání dělnickéhorozhlasu navazovalo vysílání Ústřední rady odborů,které zahájilo svou činnost 28. května. Jeho šéfredaktoremse stal J. M. Novák. Vlastní redakce sídlila v Praze; v Plzni,Českých Budějovicích, Brně, Hradci Králové a MoravskéOstravě působili referenti. Odborářské vysílání připravovalo16 zaměstnanců a osmnáctičlenný poradní sbor.Již na programové konferenci v Gräfenberku (1946)se rozpoutala velká debata o armádním rozhlase, jehokvalitě a špatné spolupráci s Čs. rozhlasem. Odbornérozhlasy, i když se o nich diskutovalo i na dalších programovýchkonferencích, však nadále zůstávaly mimorámec Čs. rozhlasu, byť formálně byly spojeny se vzdělávacímodborem. Na jeho vysílacím čase se odbornérozhlasy podílely více než šedesáti procenty.V roce 1947 věnoval rozhlas poměrně značný prostori vysílání pro nejrůznější zájmové skupiny; tak vznikalyzárodky pozdějších odborných redakcí. Pro zahrádkářese vysílal pořad Naše zahrádka, pro filatelisty a šachistyfilatelistická, resp. šachová hlídka a pro technikyod července začalo vysílání pořadu Znáte svůj přijímač?Prvním pravidelným vysíláním pro venkov mimo rámeczemědělského rozhlasu se staly Hovory k vesnici, vysílanéod 5. ledna 1948 na Praze I ve 20.45 hodin. Od následujícíhodne zahájila brněnská stanice vysílání pořaduDobrý den, sousedé. Zemědělcům byl určen i Zemědělskýkroužek. Na počátku roku 1948 vysílal Čs. rozhlaspro zemědělce celkem 180 minut týdně.V souvislosti s přípravou nové programové strukturybyl znovu nastolen požadavek řešit otázku odbornýchrozhlasů a hlídek, které působily jako externí subjekty.Jako racionální řešení se jevilo vytvoření odbornýchredakcí v Čs. rozhlase.Vysílání pro děti a mládežŠkolský odbor nazývaný také odbor pro školy a mládežse velmi pohotově dokázal přizpůsobit potřebámsoučasnosti; připravoval diferencovaně pořady provšechny stupně škol. Od původního poslání, kdy sloužiljako doplnění a zpestření výuky zejména pro oblastvlastivědné a umělecké výchovy, se posouval po roce1945 přes témata společenská stále více k ideologickým.221

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8222Zatímco v letech 1945–1947 ještě výrazně převažovalyrelace didakticko-naučného nebo zábavného charakteru,ve školním roce 1947–1948 výrazně stoupl podílrelací tzv. aktuálně výchovných. Na přípravě pořadůparticipovaly všechny stanice, pořady byly vysílánysimultánně, posléze včetně Slovenska, takže školskýrozhlas byl opravdu československý. Významnou měroupřispíval k propagaci rozhlasu a měl velký podíl na výchověbudoucích posluchačů.První skupinu tvořily pořady pro posluchače nižšíhostupně obecných škol, od roku 1947 k nim přibyly i pořadypro děti z mateřských škol. Přípravu pořadů proškoly mateřské a nižší stupeň odborných škol mělna starost referent dr. Josef Peka. Byly to předevšímpohádky a scénky.Pořady pro vyšší stupeň obecných škol zajišťovalreferent Jan Šorfa. Program sestával z pohádek, scének,vlastivědných pořadů, pořadů s historickou i současnoutematikou.Program rozhlasu pro měšťanské a nižší středníškoly, řízený rovněž J. Šorfou, tvořila témata vlastivědná,zeměpisná, dějepisná, přírodovědná, technická,pozornosti se dostalo i námětům z kulturní historiea občanské výchovy.Rozhlas pro vyšší školy střední a školy odborné,jehož referentem byl J. Kolář 76 , připravoval nejrůznějšípásma, pořady o česko-slovenské vzájemnosti, technickécivilizaci, politické aktuality, pásma poezie i kulturníinformace. Spolu s Kolářem se na tvorbě pořadůpodíleli V. Kovářík a F. Komenda. V roce 1947 byl novězaveden i rozhlas pro zimní rolnické školy s programemzaměřeným zejména na otázky družstevnictví.Prostor pro své vysílání, obsahující většinou zpravodajství,kurzívy a přednášky, našel ve vysílacích časechškolského rozhlasu i Svaz české mládeže. Administrativnímdozorem byl pověřen referent školského odboruJ. Malý. Častými hosty v relacích byli předseda SČMZdeněk Hejzlar, generální tajemník Pošusta či referentkarozhlasové sekce SČM Božena Šochová.Diferencovaně pro tři stupně škol byla připravovánai ranní hlášení školského rozhlasu, věnující seaktuálním otázkám a činnosti žákovských samospráv.Slovo v relacích dostávali vedle pracovníků školskéhorozhlasu i studenti, profesoři a významné osobnosti veřejnéhoživota, především z oblasti umělecké.V rámci školského rozhlasu se vysílala i hudebnívýchova, pro niž byl referentem Karel Hába. I hudebnípořady byly připravovány pro různé stupně škol (napříkladcykly Vývoj české hudby, Poznáváme hudební nástroje,Od písně k symfonii). Rozhlas byl i pořadatelempěveckých soutěží. Z literárně-dramatických pořadůvysílaných školským rozhlasem patřily k hlavním programovýmtypům sobotní hry pro mládež, nedělnípohádky, besídky pro nejmenší, večerní pohádkya večerní pořady pro dospělejší mládež. Vypsali soutěž na původní rozhlasovou hru pro mládež. Z došlých275 prací zvítězila hra Oskara Starce Jiří jede o život,druhá skončila hra Jiřího Marka Stín strachu a třetíhra Jarmily Loukotkové Fialinka.Ve školním roce 1945–1946 vysílal školský rozhlasjeden až dva pořady týdně, v roce 1948 už osm typů pořadů,v průměru čtyři až pět odvysílaných relací denně.Důležitým faktorem pro poslech školského rozhlasubylo vybavování škol přijímači, uskutečňované díky spoluprácirodičů žáků a zemských školních rad. Pořady proděti a mládež od besídek přes pásma různého typu, pohádkyaž po hry pro mládež se vysílaly prakticky denně.K nejúspěšnějším hrám pro mládež tohoto období seřadila Pollyana E. H. Porterové, která zaznamenala pětrepríz (z toho dvě pro dospělé posluchače).Významným počinem školského rozhlasu bylo zajišťováníjazykových kurzů ruštiny a angličtiny.Od počátečního provizoria doznaly značného rozvoje,byly zavedeny i lekce pro pokročilé. Kurzy připravovaliodborníci, interpretovali je rodilí mluvčí. V roce 1947jazykové kurzy sledovalo téměř 100 000 posluchačů.V roce 1948 byl vysílán i kurz polštiny. Mimořádně byldo programu na jaře 1946 zařazen i kurz Morseovy abecedy.77 Pořady školského rozhlasu obstály velmi dobřei ve srovnání se zahraničím: v roce 1946 se tato možnostnaskytla díky nabídce kanadského rozhlasu poskytnoutprostřednictvím UNESCO pro žáky přednášky z různýchoborů v mateřském jazyce. Školský odbor Čs. rozhlasuvšak již pokročil od prostých přednášek dále.Po školské reformě tvořily školskou soustavu, pro nižrozhlas vysílal, školy mateřské, národní (nahrazující síťškol obecných), střední (dříve měšťanské a nižší střední)a zemědělské a hospodyňské. Od školního roku 1948–1949 se na základě ustanovení ministerstva školství, věda umění 78 stal poslech školského rozhlasu pro první

dva stupně škol povinným. I když se nepodařilo prosaditpožadavek J. Koláře na „zpovinění“ poslechu i protřetí stupeň škol, pořady školského rozhlasu poslouchalv roce 1948 milion posluchačů na deseti tisících škol.Umělecká rozhlasováslovesnost„Úspěšný vývoj rozhlasové hry a rozhlasového kabaretuvyžaduje, abychom se co nejvíce odpoutali od divadelníchpředloh, a to jak ve stavbě rozhlasové hry, taki v interpretaci. Musíme mít původní rozhlasové hry,musíme rozvíjet samostatnou rozhlasovou režii a vytvořitsamostatné rozhlasové přednesové umění.“ 79V oblasti rozhlasové tvorby umělecké a zejména v jejísekci literárně dramatické nastala po válce složitá situace.Základním principem v kulturní práci rozhlasu bylademokratizace kultury. Zatímco část informační, propagačnía výchovná měla dostatek aktuálních námětů,oblast umělecká se potýkala s řadou problémů. Muselase v první řadě vypořádat s požadavkem lidovosti v rozhlasovéhře a humoru. Hledala nové náměty, tematikui výrazové formy, tvůrce i interprety, snažila se oprostitod šablonovitosti a patosu, sentimentality, melancholiea bezideovosti, vytvořit nový typ hrdiny – budovatele.Umělecký program, který vyvíjel obrovské úsilí při hledánínových forem a nového stylu rozhlasové činnosti,byl nejčastěji kritizován a napadán. „Kdo tvoří pro rozhlas?Upřímně řečeno, literáti nezralí nebo kolébajícíse na svých zbytněných hliněných nohách nemohoucíchuž dál.“ 80Napomoci změně přístupu dramatických autorů k rozhlasuměla přijatá opatření, shrnutá do čtyř základních bodů:1) prohlubovat kontakty se Syndikátem českých spisovatelů,zvát jeho členy do studia, pořádat semináře,2) vypsat dostatečně honorovanou autorskou soutěž,3) vydávat kritickou rozhlasovou revue,4) založit Klub přátel rozhlasu, zřídit Rozhlasový studijníústav.Známí spisovatelé často spolupráci s rozhlasem odmítali,protože tomuto sdělovacímu prostředku jakošiřiteli kulturních hodnot v oblasti slovesného uměnínedůvěřovali a obávali se pocitu prchavosti okamžikuvysílání rozhlasových her. Řada významných spisovatelůa básníků byla navíc zapojena do funkcí ve veřejném životěa zavalena úkoly, takže jim chyběl čas na spisovatelskoupráci. Se stejným problémem se potýkalo i mnoholiterárně činných rozhlasových zaměstnanců (F. Kožík,D. Chalupa, F. K. Zeman...).Jak uvedl šéf literárního odboru Dalibor Chalupa, zaroky 1945–1946 obdržel rozhlas na tisíc námětů, z nichžpoužitelných pro zpracování bylo pouhých pět. Proto sepro vysílání i nadále využívaly adaptace divadelníchher a románů. Těšily se přízni posluchačů zejména navenkově, kde rozhlas do jisté míry nahrazoval divadlo.Menší literární formy jako například pásma nepovažovalirenomovaní autoři vůbec za hodny pozornosti.Dokládala to i reakce na oběžník, kterým literární odborobeslal na třicet spisovatelů, avšak neobdržel anijedinou odpověď. Syndikát českých spisovatelů ovšemponěkud paradoxně požadoval, aby rozhlas pracovals hodnotnějšími spisovateli a více propagoval českouliteraturu a české knihy. Neshody byly i v otázkách malýchliterárních práv (honoráře).Literárně-dramatický odbor vytvářel pro posluchačepořady od nejjednodušších monologických forempřes pásma až po velká dramatická díla. K pořadůmzpracovávaným monologickou formou patřily nedělníPohovory se spisovateli, v nichž se významní autořivyjadřovali k současnosti, či cykly Česká humoreskaa Český román historický a sociální. Pásmových foremse užívalo pro ztvárnění aktuálních témat, napříkladinformací o nových knihách a literárních či společensko-politickýchvýročích. Za rok 1946 odvysílal rozhlaskolem tří set her, z toho plné dvě třetiny tvořily premiéry.Režisérský sbor ve stejném období připravil 1473 pořadůvšech forem. Při vysílání pěti her týdně pociťoval literárně-dramatickýodbor citelný nedostatek domácí tvorby,kterou nahrazovala díla zahraničních autorů. Po válcese podařilo hlavně zásluhou Františka Kožíka obnovitpředchozí kontakty a Praha se velmi brzy stala nejlépeinformovaným dramaturgickým střediskem v Evropě.Z cizí rozhlasové tvorby byla zařazována hlavně dílafrancouzská, polská, norská, anglická a americká.Z celkového počtu odvysílaných pořadů Praha vyrábělapřibližně polovinu, o druhou polovinu se podělily ostatní223

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8224stanice (Brno, Ostrava, Plzeň, České Budějovice). Vedlevelkých dramatických děl odbor připravoval i dramatickéa polodramatické pořady pro mládež, pásma a zábavnépořady.V prosinci 1946 uspořádal literárně-dramatický odboranketu o nejlepší rozhlasovou hru roku. Z posuzovaných51 her se na prvním místě umístila Ogrizovićovahra Hasanaginice v režii Miloslava Jareše, na druhémmístě Benešův Uloupený život režírovaný rovněž Jarešema třetí skončila hra pro mládež Pollyana autorkyE. H. Porterové, kterou režíroval Přemysl Pražský.Další místo získala Tomanova Řeka čaruje, režírovanáJosefem Bezdíčkem. Rok 1946 také signalizovalurčitou možnost zlepšení poměru autorů k rozhlasu,když v Syndikátu českých spisovatelů vznikla rozhlasovásekce. 26. listopadu 1946 se konala první schůzeKlubu rozhlasových referentů, jehož členy byli redaktořia kritici, cílem bylo vytvoření mostu mezi posluchačema rozhlasem 81 . Dalším pokusem o přiblížení rozhlasuveřejnosti byl návrh F. Kožíka na zpracování knihy o rozhlase,psané živým i rozmarným stylem po vzoru cykluKarla Čapka Jak se dělá divadlo.Jakkoli se rozhlasové hry těšily u posluchačů velkéoblibě, jejich vysílání třikrát týdně večer bylo vzhledemk možnostem výroby neúnosné. V silách odboru bylopřipravit jednu větší a jednu menší hru, zbytek tvořilyreprízy. Kromě přetrvávajících problémů se studii bylyodklady vyvolány i přezaměstnaností herců, pro kterébyly navíc lukrativnější film a divadlo. Problémy nastávalyi při vlastní výrobě literárně-dramatických pořadů:nedostatek času na zkoušky znemožňoval důkladnějšípráci režisérů s herci, zvyklými z divadla a filmu naurčitý způsob vyjadřování. Vlastní herecký souborČs. rozhlas vytvořil teprve v roce 1948. Jeho členy byliLída Otáhalová, Jaroslava Drmlová, Ludvík Řezníček,Ludmila Stamboljeva, Jindra Holmanová, DrahomíraHůrková, Eduard Kašpar, Antonín Zíb, Artuš Kalous,Václav Piskáček, Bedřich Bobek, Josef Červinka a BohumilSemerád.V první polovině roku 1947 byly vysílány například hryG. B. Shawa Pan domácí, H. Ibsena Nepřítel lidu, prvnídva díly Vrchlického Hippodamie připravené ve spoluprácis hudebním odborem, Katajevův Otcovský dům, z původnírozhlasové tvorby Němečkův Inzerát, Kajerova SpojkaJana, Valjův Dům na hranici.Odpolední literární pořady se zaměřily na podporukultury a umění. Za zmínku stojí dva rozměrné cyklyCo nám dala ruská literatura a O anglo-americkémvlivu na naši literaturu. K výročím se vysílaly historickécykly Karlova universita v literatuře a Rokosmačtyřicátý v českém písemnictví. V rámci večerníchliterárních pásem byly zpracovány vzpomínky naspisovatele I. Olbrachta, F. Šrámka, K. Tomana, J. Čapka,W. Whitmana, F. X. Šaldu, B. Pruse. Obdobou hudebníhocyklu Skladatel týdne byl Básník týdne. Za přispěnívšech stanic se připravoval pořad Pohledy do kulturya umění zachycující formou pásem, rozhovorů a reportážívšechny významné události, které se odehrály v kulturnímsvětě. U literárních pásem docházelo postupněk určité stagnaci. První příčinou byl těžko překonatelnýrozpor mezi přístupem literárních vědců (exaktnost,odbornost) a rozhlasovostí (přístupnost), druhou nedostatektechnických kapacit. Potíže nastaly i při získávánínových externích spolupracovníků.Snaha o objevení nových autorů a získání vhodnýchděl vedla k vypisování soutěží. Do soutěže na rozhlasovouhru v roce 1947, v níž ceny pro nejlepší hry byly50 000, 30 000, 10 000 Kčs, bylo zasláno sedm set titulů.Z nich porota (J. Träger, V. Müller, J. Malík, J. Hrbas,E. Outratová, J. Bezdíček, D. Chalupa) vybrala do užšísoutěže čtyřicet her. Pro realizaci v úvahu přicházelodvanáct titulů. Jeden z nich, hra Karla Beníška Zadívejtese na hvězdy, posléze zvítězil v posluchačskéanketě uspořádané v roce 1947 před hrou Karla JakobaSlunce bydlí na horách, zobrazující realisticky životv pohraničí, a hrou amerického autora Normana CorvinaPutování Heliodora Nováka.Podklady pro hodnocení úspěšnosti programu tvořilyjednak dopisy posluchačů, jednak ankety, průzkumy,novinářská kritika a vlastní rozhlasová kritika. Literárně-dramatickýodbor zavedl od roku 1947 povinnýposlech vlastních pořadů, spojený s jejich podrobnýmhodnocením.Do soutěže na původní text rozhlasového kabaretu,humoristického pásma či hudební veselohry vypsanés termínem do 30. září 1947 82 došlo 110 prací. Porota vybralapro eventuelní provedení 32 prací, deset z nich byloodměněno částkou v souhrnné výši 110 000 Kč. Prácebylo možné rozdělit zhruba do tří skupin. První tvořilasatira (Körber: Čert na to nestačí, V. Blažek: Byl Kalous

225J. Fairaizl, člen DRDS, při natáčení hry Putování Heliodora Nováka (1947)zlý?, K. Kyncl: Biografie muže, jenž…, Poustka–Šedý:Prašivka hýbá městem a politická satira JanovskéhoBalada čtyrprincová). Druhou skupinou byly prosté veselohry(Arram: Dobrou noc, Claudetto, Novotný: Vy nečteteverše, Buš: Havířská balada). Třetí skupinu tvořilaoptimistická dějová montáž (Karel Jakob: Nejkrásnějšívěk, Se stroji divno hrát).V únoru 1948 byla vypsána soutěž na dramatickýnámět pro rozhlasovou hru s budovatelským obsahem.Došlo 670 prací, z nichž 110 postoupilo do užšího výběru.Porota ve složení F. Kožík, D. Chalupa a J. Janovský doporučilak ocenění 31 rukopisů. Odměnu 3000 Kčs obdrželiJ. F. Mölzer (Most přes Váh) a M. Velínský (Přijít do nebe),1000 Kčs A. Čáp (Bratři), V. Němec (Svářeč Záruba),M. Skála (Nezapomenutelná rodina), M. Valentová (Vesnicespí), M. Zecha (Jirán) a K. Zajíček (Rozjasnilo se).Dále bylo uděleno 23 cen po 500 Kč. 83 9. března 1948 se vysílalahra nového rozhlasového autora Miloše VelínskéhoJosef se vrátil, která obsadila druhé místo v soutěži o nejlepšírozhlasovou hru v roce 1947 84 . Vypravování staréhohorníka Josefa o svém životě v režii J. Bezdíčka patřilok nejlepším dílům poválečné dramatické tvorby. K novýmrozhlasovým autorům patřili i Jiří Kabelák a Antonín Langer,jejichž hra Bratři jara měla premiéru 8. dubna 1948.V další soutěži rozhlasových her s termínem ukončení30. září 1948 se v Praze a Bratislavě sešlo 370 prací.

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8226Přínos opakovaně vypisovaných soutěží byl stálezanedbatelnější, kvalitní díla se vyskytla jen sporadicky.V rozporu s požadavkem na aktuálnost dramatickétvorby byla doba, která uplynula od napsánídíla přes jeho realizaci k vysílání. V průměru se jednaloo šest až devět měsíců. Většina děl zasílaných do soutěžíbyla pokusem vyrovnat se s nedávnou minulostí.Právě umělecká oblast upozornila i na nebezpečí kontraproduktivnosti:„Pokud jde o programy umělecké, ověřilijsme si dodatečně, že není skutečně vždycky nutnoexponovat umělecké programy stůj co stůj, nuceně, dothematiky dvouletého plánu, jestliže se tato thematikatvůrcům uměleckých programů přímo nepodává.“ 85Hudební vysíláníObdobná situace jako ve slovesné umělecké oblastinastala i v oblasti hudební. Hudební odbor se neustálepotýkal s požadavkem posluchačů vysílat „hudbu prolid“, tj. hudbu u lidu oblíbenou. Pokud měl rozhlas tomutopožadavku vyhovět, znamenalo to vysílat předevšímdechovku a zcela vyloučit vážnou hudbu. Hudebnívysílání tak řešilo otázku, zda má „hudba sestoupitk lidu, nebo lid vystoupit k ní“ 86 . Pokusem o překonánítohoto rozporu bylo zavedení cyklů přednášek,popularizujících vážnou hudbu a sledujících výchovuposluchačů. Spojovacím článkem přechodu od zábavnéhudby k náročnějším formám se stal jazz, jehož pomocíse rozhlas snažil přivést posluchače i k poslechuvážné hudby. Ta se v kontrastu s kritikou domácíchposluchačů těšila velkému zájmu v zahraničí.Již 12. května 1945 uvedl Čs. rozhlas jako první operuv poválečném období Smetanovu Libuši. Od 14. červnase vysílal cyklus Žalov české hudby, věnovaný obětemválky. K 75. narozeninám V. Nováka provedl rozhlascelé jeho orchestrální dílo. Brno zahájilo čtvrthodinkyhudební výchovy; vysílaly se jednou za 14 dní a jejichautorem byl doc. dr. Bohumír Štědroň. Hudbu starýchčeských mistrů přibližoval posluchačům cyklus Oživenáhudební minulost.K hudební politice rozhlasu se vyslovil na programovékonferenci v Gräfenberku generální ředitel B. Laštovička:„Má-li se překonat rozpor mezi posluchači a rozhlasemv oblasti hudebního pořadu, pak je třeba, aby naši hudebnírozhlasoví pracovníci, a to jak strůjci hudebního programu,tak i jeho interpreti, si osvojili jiné, nové hledisko,aby změnili své představy o poslání hudebního programu.Ani v hudbě nechceme skladeb či písní, které vyjadřujísubjektivní nálady nebo libovolně individuelní obecněnetypické problémy. Chceme takovou hudební tvorbua takový hudební přednes, který vyjadřuje složité cítění,nálady a touhy pracujícího lidu.“ 87V červnu 1946 byl ustaven Syndikát českých skladatelů,v jehož rámci působila i koordinační komise prověci rozhlasu. Jejím členem se stal referent hudebníhoodboru Miloslav Kabeláč a jeho prostřednictvím Syndikátpožádal rozhlas o propagaci české hudby. Od října1946 zahájil Čs. rozhlas na Praze II vysílání skladatelskýchprofilů, které měly seznámit posluchače hlavněs novou tvorbou. Od podzimu 1947 přešlo vysílání hudbysoudobých autorů na Prahu I vzhledem k lepšímu pokrytíúzemí signálem. Na skladatelské profily od počátkuříjna 1947 navazoval pořad Skladatel týdne, sestávajícíz přednášky o autorovi a jeho drobných děl. První pořadbyl věnován J. B. Foersterovi, druhý V. Novákovi. Dalšímpravidelným hudebním pořadem byl noční koncert z dělsoudobých českých skladatelů vysílaný ve středu a cyklusSoudobá česká hudba.Hudební odbor dbal o maximální kvalitu zvukovýchsnímků. Každý hudební snímek v Čs. rozhlase procházeldvakrát kontrolním poslechem, důležité pořady se již připořizování zálohovaly pro archiv. Vysoká kvalita snímkůbyla i motivací autorů pro vyhrazení premiér Čs. rozhlasu.Zájem rozhlasu o zachycení zahraničních sólistůa těles narážel na problém s jejich honorováním. O snazevyrábět všestranně kvalitní snímky svědčí i rezolucehudebního odboru, přednesená jeho šéfem K. Šromem:„Zpěváci jsou poměrně výše honorování než instrumentalisté.Opakuji znovu, že by bylo záhodno doplnita pozměnit sazebník pěvců a upravit honoráře za provedenínovinek a tím vzbudit o ně zájem.“ 88Přízni posluchačů se těšily i veřejné koncerty rozhlasovéhoorchestru. K nejúspěšnějším patřila provedeníŠostakovičovy 8. symfonie, Jeremiášovy Kantáty rodnézemi a Kytice B. Martinů. V rámci dvou cyklů veřejnýchkoncertů rozhlasových orchestrů bylo provedeno osmsymfonií a pět instrumentálních koncertů, ke každému

cyklu byl navíc připojen koncert Pěveckého sboru. Vedruhé řadě veřejných koncertů se uskutečnilo i několikprvních veřejných provedení děl známých autorů(B. Foerster, V. Novák, K. B. Jirák, E. Hlobil, J. Kapr,A. Honegger). Do programu byl zařazen i večer švýcarskéhudby a dva studiové koncerty s průvodním slovemM. Očadlíka pro Svaz české mládeže, při nichž vystoupilaklavíristka Věra Řepková a Ondříčkovo kvarteto.Při jednom z těchto koncertů, 17. března 1947, bylo významnounovinkou vysílání koncertu z rozhlasovéhostudia za účasti publika. Úspěchem Pražského rozhlasovéhoorchestru řízeného Františkem Dykem bylonastudování Verdiho opery Síla osudu.Rozhlas v roce 1947 přebíral všechny koncerty Českéfilharmonie, šest hlavních orchestrálních koncertů Pražskéhojara, navíc tři komorní a tři varhanní koncerty.V roce 1948 pokračoval Kurz hudební výchovy,který připravovaly střídavě Praha a Brno. Nově byl zařazencyklus Slovanská komorní hudba. Dějiny hudbyv kostce pokračovaly třetím cyklem přednášek. Dalšínovinkou byl historický hudební cyklus Cesty našíhudby, vysílaný od 2. listopadu 1948.Nejcitelněji se „boj proti sentimentalitě, melancholiia bezideovosti“ promítl v oblasti populární hudby, kdese využitelnost stávajících snímků vzhledem k požadovanýmkritériím pohybovala kolem 20 %.K tomu řekl M. Očadlík: „Jeden z největších problémů jelehká hudba. To je to, s čím zápasí rozhlas již 25 let v Československu,možná 28 nebo jak dlouho v jiných zemíchna světě a něco, s čím se bude zápasit neustále. Vím, jakáje práce našeho lektorského oddělení a jaká kvanta hudebníchmateriálů do rozhlasu zadávaných propadají, protoževěci nejsou vůbec zralé k provedení. To se týká celého aparátugramofonových desek a celé vlastní tištěné produkceu nás v Československu. Již fakt, že mnohé skladby, kterébyly vydány tiskem a které se zpívají po dvorech a hospodách,se do rozhlasu vůbec nedostanou, ukazuje, že jsmepřece pořád velmi silnými strážci vkusovými v tomtooboru a že všechny naše síly jsou zaměřeny k úkolu, abytento náš program dostal úroveň nejvyšší.“ 89Ke zlepšení situace byla vypsána anonymní soutěžna „veselou, optimistickou hudební skladbu“.K 15. dubnu 1947 přišlo 279 děl, porota ve složení AloisKlíma, Klement Slavický a Jan Rychlík udělila 14 cen.První cenu obdrželi Jaroslav Řídký za Radostnou sonatinupro housle a klavír, Evžen Illín za Scherzo proorchestr, Václav Trojan za Pohádku pro orchestr. 90 Poúnoru 1948 vyvinul hudební odbor Čs. rozhlasu značnéúsilí k získání nových pochodů. Hned v únoru na telefonickouvýzvu reagovalo čtyřicet autorů, v květnu napísemnou výzvu obdržel rozhlas tři sta skladeb a dosoutěže na pochod roku 1948 vypsané ministerstveminformací bylo zasláno 250 skladeb. První cena udělenanebyla, druhou cenu získali V. Dobiáš, A. Provazníka J. Seidel.Humor a zábavaJak zdůraznila A. Hostomská na gräfenberské konferenci,heslo „Rozhlas informuje, poučuje a baví“ v obměnáchstále zůstávalo v platnosti. Zatímco po revoluci byliposluchači ochotni tolerovat nevyváženost programua strávit převahu funkce informační, od podzimu 1945 sezačali dožadovat i kulturních pořadů a zábavy. Právě tabyla nejslabším článkem rozhlasového vysílání. Rozhlasovýhumor byl největším problémem a nejčastějšímpředmětem kritiky, což si velmi dobře uvědomovaloi vedení rozhlasu. „Oblast, která si tu vyžaduje našízvláštní pozornosti, jsou rozhlasové hry, rozhlasovýhumor, rozhlasové kabarety. Dosud na mnohých z nich,kromě např. kabaretů Štuchalových nebo Krejčího, lpímnoho stop divadelního umění. Posluchač odkázanýjen na sluch nemá optických vjemů a na nedbání tétoskutečnosti ztroskotává část rozhlasových kabaretů,pokusů o rozhlasový humor. 91 Obliba převzatých nebooprášených starých kabaretů rychle pominula, bylo třebahledat rozhlasové formy kabaretu. Pokusem o novýzábavný druh rozhlasového umění bylo zavedení různýchtypů kabaretů, připravovaných nejen v Praze a Brně, alei Ostravě, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem,Liberci a Teplicích. Mezi autory rozhlasových kabaretůvynikli především brněnský Jiří Štuchal, z pražskýchVladimír Dvořák a Oskar Krejčí.Černý: Proboha, co zas chcete zpívat?Kohout: Nějakého odstrkovaného autora.Černý: My máme nějaké odstrkované autory?Kohout: No jejej. Pane, to je vidět, že nechodíte do společnostiani nečtete noviny. Já právě chci si jednoho takovéhoodstrkovaného autora zazpívat.Černý: A prosím vás, co to má být?Kohout: Wagner. A sice árie z opery Prsten Niebelungů.227

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8228Natáčení Silvestrovského kolotoče v kavárně Vltava: P. Vrbenská, V. Dvořák (1947)Černý: A prosím vás, to měli tehdy Niebelungové jen jedenprsten?Kohout: No to víte, dnes by se jen s jedním prstenemnespokojili. Dnes by k tomu měli ještě nějaké ty obrazy,gobelíny a nějaký zlatý poklad některé jimi „osvobozené“republiky. Ale hudba to je, pane, to víte, člověk si na ni zatěch šest let zvykl.Černý: A to, co jsme těch šest let neslyšeli, to se vám nelíbí?92Ke zlepšení situace v zábavním programu měly přispětúpravy sazebníku výkonů (Vladimír Dvořák navrhovalvyšší honoráře než v ostatních oborech rozhlasové tvorbyjak pro autory, tak pro účinkující) a vypsání soutěží na rozhlasovékabarety. Po vzoru západních rozhlasů natočil Čs.rozhlas několik kabaretů za účasti veřejnosti, která dodalasnímku živost. Pro kabarety se snažilo oddělení získati V + W a pokračovat ve spolupráci s Oldřichem Novým.Oddělení smíšených pořadů připravovalo i pestréprogramy s mluvenými vložkami, odpolední besídkya veselohry. V roce 1946 se staly novinkou Hodinkydobré pohody, připravované oddělením pro smíšenépořady v čele se zkušenou rozhlasovou pracovnicí

Annou Hostomskou. V Hodinkách dobré pohody sevysílal i cyklus humorných obrázků z obyčejnéhorodinného života, jehož autorem byl Karel Hlubuček.Mimořádné oblibě posluchačů se těšila Mánička, kterouhrála členka DRDS Alena Kášová. Zkušenosti ukázalypotřebu ustavit samostatné zábavní oddělení, nezávisléna hudebním odboru.Jak ukazoval dopisový ohlas, posluchač lépe přijímalveselohry než politickou satiru, při kvalitním výběru poměrnědobře akceptoval i operetu. 93 Oddělení populárníhudby připravilo v roce 1946 k vysílání opery Fra Diavoloa Carmen, operety Polská krev, Král tuláků a Svatbav Malinovce. V roce 1947 kromě pěti operet a čtyř operzorganizovalo pohostinské vystoupení dirigentů malýchmimopražských orchestrů, připravovalo hudebnísoutěže, hudebně literární pásma (Tisíc a jedna noc),Kabarety z Kavárny Vltava, Kabarety Oldřicha Nového,dvě hudební veselohry (bratři Khunové, VratislavBlažek) a řadu kvizů. Pořad Hudební hádanky připravovanýA. Hostomskou a vysílaný od prosince 1946 sesetkal s velkým posluchačským ohlasem, do soutěžese v hojném počtu zapojily i děti. Celkem toto odděleníodvysílalo 101 premiér a 41 repríz, což představovalo26 pořadů měsíčně. Vše zajišťovali dva referenti, AnnaHostomská a Vladimír Dvořák.Vokální a folklorní oddělení vysílalo písně z krajů,vystoupení pěveckých souborů v pražských školách,organizovalo sběr národních písní. V roce 1946 připravilocelkem 269 relací, z toho 114 sám vedoucí referentAlbert Pek. Největším problémem, s kterým se oddělenítrvale potýkalo, byl nedostatek vhodných upravovatelů,což souviselo především s výší honorářů.U posluchačů zábavné hudby se oblibě těšil pořadE. Uggého Cesta k jazzu a také pořad L. Čermáka připravovanýz gramodesek. Posluchači ovšem požadovaličastější a pravidelnější spolupráci s orchestrem K. Vlacha.Rozhlasová tělesaV roce 1948 v rámci Čs. rozhlasu působilo deset uměleckýchhudebních souborů, z toho čtyři v Praze. Největšíbyl Symfonický orchestr pražského rozhlasu,který měl 96 členů, dále Pražský rozhlasový orchestrs 51 členy, Ondříčkovo kvarteto jako komorní sdruženíČs. rozhlasu ve složení Vincenc Zahradník, RichardZika, Jaroslav Pekelský, Bedřich Jaroš a Pěvecký sborse sedmdesáti členy. Celkem zaměstnávala hudební tělesav Praze 221 členů. Dalším uměleckým tělesem byl34členný Rozhlasový orchestr v Plzni, brněnský Symfonickýorchestr s 67 členy a Malý orchestr s 27 členy,35členný ostravský Rozhlasový orchestr, 52člennýRozhlasový orchester v Bratislavě a Prevádzkovýorchester v Košicích s 28 členy. Všechna tělesa dohromadyměla 464 členů. Významné pocty se Symfonickémuorchestru pražského rozhlasu dostalo 27. března 1946přijetím jeho delegace prezidentem Benešem.Dlouhodobým problémem bylo obsazení funkcešéfů obou pražských orchestrů. Po odchodu OtakaraJeremiáše v roce 1945 nebyla funkce šéfa SOPR obsazenaaž do 1. září 1947, kdy nastoupil Karel Ančerl.Společně vystoupily oba pražské orchestry na koncertupořádaném pro účastníky všesokolského sletu v pražskéLucerně. Pod taktovkou K. Ančerla provedly DvořákovySlovanské tance.Součástí spolupráce mezi rozhlasovými stanicemibyla i pohostinská vystoupení dirigentů, kdy napříkladbrněnský Břetislav Bakala nebo bratislavský ĽudovítRajter dirigovali SOPR. Návrh na získání zábavnéhoorchestru pro rozhlas a gramofonový průmysl nebylrealizován kvůli velkým nákladům, ale zcela tato myšlenkanezapadla. Uvažovalo se o alternativním řešení,založeném na externí spolupráci. V tomto směru jednalovedení hudebního odboru s AMU.Rozhlasový servisposluchačůmRozhlasový časopisInformace o programech přinášel posluchačůmprogramový věstník vycházející jako týdeník pod názvemNáš rozhlas. Jeho vydavatelem byl Orbis, zarozhlasovou část byl odpovědný F. K. Zeman, který byli nejpilnějším přispěvatelem. Důvodem nebyly jeho ambice,ale fakt, že jen velmi těžko získával příspěvky odostatních zaměstnanců.Od 6. čísla v roce 1947 doznal časopis kromě novéúpravy i zdvojnásobení rozsahu z dosavadních 16 na229

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 823032 stran. Jeho cena se zvýšila ze 2,50 na 3 koruny. Nejvýznamnějšízměnou byla programová nabídka uprostředlistu, zpracovaná podle jednotlivých programových typů(hry, přednášky, hudební pořady atd.) a umožňující čtenářůmrychlou orientaci v programu. Pro přechodný nedostatekpapíru byl v březnu a dubnu 1947 omezen rozsahna 16 stran, poté se vrátil k původnímu rozsahu. V tédobě Náš rozhlas vycházel v nákladu 330 000 výtisků,což byl největší náklad mezi týdeníky, a byl také nejlépedotován papírem. V roce 1948 došlo v důsledku sníženípřídělu papíru tiskárnám o šedesát procent opět k redukcirozsahu. Od 1. června 1948 týdeník Náš rozhlasvycházel v omezeném rozsahu 24 stran. Výrazně byl redukovánpředevším program zahraničních rozhlasovýchstanic – z původních sedmi stran na necelou jednu.Programová nabídkaStaronovou službou pro posluchače, zavedenou od27. září 1947, byla vždy v sobotu od 18.30 do 19.00 hod.vysílaná programová nabídka pod názvem Od neděledo soboty s rozhlasem, kterou připravovala SylvieHavlíčková. Byla inovací obdobného předválečnéhoprogramu. Půlhodinová relace vedle informací o nejzajímavějšíchpořadech příštího týdne a krátkých ukázeknově přinášela zprávy o rozhlasovém dění doma i v zahraničí.Další novinkou byla účast autorů a interpretův pořadu.Časové znameníK 1. říjnu 1947 zavedl Čs. rozhlas po vzoru zahraničníchstanic (například Londýna či Moskvy) nové časovéznamení. Dosavadní jeden až čtyři tóny (jeden tón zaznělvždy ve čtvrt, dva v půl atd.) a následný pětisekundovýdlouhý tón nahradilo šest krátkých tónů. Časovéznamení bylo vysíláno ze Státní hvězdárny v Praze, kdek tomu účelu byly dvojí (zálohově) sekundární hodiny,řízené přesnými „matečnými“ (řídící hodiny, které určovalypřesný čas pro dané teritorium).Rozhlas vydavatelDiskuse kolem teoretické rozhlasové revue bylauzavřena únoru 1947, kdy vyšlo první číslo Rozhlasovépráce s podtitulem Čtvrtletní revue pro rozhlasovouteorii a diskusi o rozhlase. První ročník redigovalústřední programový ředitel M. Očadlík, druhý ročníkjiž s podtitulem Čtvrtletník pro rozhlasovou teoriia praxi redigoval V. Růt. Redakční rada Rozhlasovépráce ve druhém roce pracovala v následujícím složení:V. Růt, J. Zich, Z. Jonák, Z. Novák, J. Hronek, F. K. Zeman,J. Heller (všichni Praha), Ž. Vodseďálek (Brno),M. Rusinský (Ostrava), K. Gissübel (Plzeň), Z. Endris(České Budějovice).Rozhlas kromě Rozhlasové práce vydával od roku1946 i protokoly z programových konferencí určenérozhlasovým pracovníkům, novinářům i posluchačům.Obsahovaly přepis hlavních referátů, debat v sekcíchi diskusí. Dalším vydavatelským počinem byla Knižnicerozhlasové práce. Podle původní koncepce mělazprostředkovávat posluchačům texty zajímavých relacíod přednášek po hry. Její první číslo, které vyšlo v roce1948, obsahovalo soubor přednášek Rozhlasové univerzityz podzimu 1947 Vývoj země a tvorstva, o které bylmezi posluchači největší zájem.Ohlas na vysíláníPrůzkum poslechovostiVedení Čs. rozhlasu si stejně jako ministerstvo informacíuvědomovalo, že vysílání má smysl tehdy, má-lisvé posluchače. Jednou ze zpětných vazeb se staly průzkumyposlechovosti. První průzkum poslechovostivznikl při ministerstvu informací hned v září 1945.Jeho organizátorem se stal ing. Josef Ehrlich, který sizákladní poznatky o výzkumu poslechovosti přivezlz Anglie, kde působil během války. Průzkum se provádělprostřednictvím tzv. zpravodajů, kteří hodnotili procentoposlechovosti a index spokojenosti posluchačůs jednotlivými relacemi.Nejvyšší sledovanost vykazovaly v průběhu celéhodne zpravodajské relace. Průzkum rovněž ukázal vývojposlechovosti v průběhu dne. Od ranního maxima poslechpostupně klesal, nejnižší byl mezi 10.00 a 11.00hod., pak opět stoupal. Další vrchol zaznamenala poslechovostpři večerních Rozhlasových novinách, s posunemdo nočních hodin nastával výrazný pokles až k minimuv čase, kdy byl vysílán noční koncert vážné hudby.Při zaměření na jednotlivé programové typy nejvyššísledovanost (65,5 %) měly večerní Rozhlasové noviny, na

druhém místě ranní zprávy (44 %). Následovala nedělníBeseda Rozhlasových novin a Hodinka dobré pohody,které poslouchalo 43 % posluchačů. Noční koncertyvysílané ve 23.00 hod. měly poslechovost mezi jedníma patnácti procenty.Od února 1946 byl zaveden stálý průzkum rozhlasovéhoposlechu ve spolupráci s dobrovolníky z řadposluchačů formou tzv. rodinných deníků. Na konciroku 1946 bylo provedeno slosování a tři výherci získalirozhlasový přijímač.Čs. rozhlas sám inicioval i některé dílčí tematicképrůzkumy. Příkladem tohoto typu byl výzkum školskéhoodboru ve spolupráci s reálným gymnáziem na Smetance,výzkum zaměřený na mínění posluchačů o přednáškáchvysílaných Čs. rozhlasem či průzkum zaměřený na přijetívítězné hry soutěže Zadívejte se na hvězdy.Počátkem února 1948 rozeslalo oddělení průzkumurozhlasového poslechu při ministerstvu informací dotazníks jedinou otázkou: Čeho by měl Čs. rozhlasvysílat více a čeho méně? V dotazníku bylo uvedeno46 programových druhů. K zajištění kontroly byly dotazníkyrozeslány jednak spolupracovníkům Průzkumu rozhlasovéhoposlechu, jednak prostřednictvím Čs. ústavupro výzkum veřejného mínění reprezentativně vybranémuvzorku. Posluchači byli rozděleni do pěti třídpodle povolání a do čtyř věkových kategorií. Výsledkyprůzkumu v zásadě odpovídaly poznatkům Čs. rozhlasu,varovným signálem byl výrazný pokles zájmuo zpravodajské a propagandistické pořady. V prvnípolovině žebříčku se umístila pouze jedna skupina vysloveněumělecká, šest naukových, dvě zpravodajskéa čtrnáct ryze rekreačních a zábavných. Větší zájem bylo přednášky lékařské, dějepisné, cestopisné, technické,přírodovědné, méně požadovali posluchači přednáškynárodohospodářské. Méně vysílání odborářskéhopožadovali dělníci, vážná hudba se setkala s kladnýmohlasem zejména u mladších posluchačů, proti vysíláníreportáží z továren protestovali dělníci, více jich požadovaliintelektuálové. 94Rozhlasová komise při ÚV KSČRozhlasový program pečlivě sledovalo i vedení KSČ.V roce 1946 byla při ÚV KSČ ustavena rozhlasová komisejako pomocný sbor složený ze zástupců všech odvětvíveřejného života. Každý její člen byl povinen si vesvém oboru zřídit subkomisi. Úkolem členů subkomisíbylo zpracovávat programovou kritiku, přání a náměty,které dostávala ústřední rozhlasová komise k dalšímuvyhodnocení. Kladně hodnotila komise z hlediska politickéhov roce 1946 politické zpravodajství, naopakpořady naukové byly shledány nekoncepčními a diletantskýmis „množstvím reakčních tendencí“. Vysílánípro ženy dle posudku komise nedostatečně reagovalona změnu postavení žen ve společnosti, stále se víceorientovalo na ženu-hospodyni než ženu-budovatelku,zcela ignorovalo venkovské ženy.Z relací odborných rozhlasů se kladného oceněnídostalo pouze komentářům Antonína Zápotockého,všem odborným rozhlasům byl ve shodě s vedenímrozhlasu vytýkán nedostatek rozhlasové formy. Částečnéhouznání se dočkal armádní rozhlas za pokrokovost,pohotovost a popularizaci Sovětského svazu. Naprostopropadl rozhlas Svazu československé mládeže. Školskýrozhlas i přes „konzervativnost“ byl hodnocen vcelkukladně.Zdrcující kritice byl podroben umělecký program.Jednoznačně negativní postoj zaujala komisek rozhlasovému působení E. F. Buriana, u něhož jí vadilaspontaneita. Požadovala „vnésti do jeho práce plána koordinovat jeho projevy s celkovým programovýmzaměřením“. 95Dopisový ohlasKorespondence posluchačů s rozhlasem se v 65 %týkala hudebního programu. Do září 1945 převažovalynegativní reakce na program jako celek, pak se poměrvyrovnal. Po roce 1946 činil kladný ohlas 80 % na programjako celek, u hudby ovšem stále převažoval negativnínázor (75 %). Za rok 1946 obdržel rozhlas 207 000dopisů, z toho k Besedě Rozhlasových novin 118 000,k hudebním soutěžím Anny Hostomské 12 000, k pořaduSlužba pohraničí 13 000. K vysílání Jazykového koutkuobdržel rozhlas za první rok 2000 dopisů. F. K. Zemanna programové konferenci ve Zlíně (1948) uvedl, že jenkorespondence zvláštního odboru představuje za rok250 000 dopisů.231

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 8232ZávěremV časovém úseku let 1945–1948 prošel Československýrozhlas výraznou proměnou. K zásadní změnědošlo především v jeho poslání: do popředí vystupujerole organizátorská a informativní. Plnil i své poslánívzdělávací a neopomíjel literárně-dramatickouoblast ani zábavnou složku vysílání. Přes značné potížea ztráty, mezi nimiž je nutné připomenout obětikoncentračních táborů, zničenou budovu, nedostatektechnických pracovišť a materiálu, pracoval na plnéobrátky. Rozhlas i jeho jednotliví zaměstnanci dostaliřadu státních vyznamenání.Na počátku období byl Čs. rozhlas vskutku všenárodníinstitucí. Následovala léta hledání nové cesty,snaha o maximální zlidovění rozhlasu ve smyslu sepětís každodenním životem. Rozhlas usiloval o všestrannépovznesení úrovně svých posluchačů. K počinům patřilovytvoření samostatného politického zpravodajství,nezávislého na ČTK, do té doby jediném zdroji zpráv.Hlavní zpravodajská relace, Rozhlasové noviny, sestala významným zdrojem aktuálních informacía mocným propagandistickým nástrojem. Rozmachudosáhla především rozhlasová publicistika, která sestala součástí všech programů. Budovatelská tematikabyla mnohdy i násilně implantována do všech forem.Výsledek ofenzivního působení byl paradoxně zcelaopačný. Posluchači, přesycení propagandou, hledaliv rozhlasovém programu spíše složku rekreativní. Tavšak jako první ustupovala potřebám propagandistickým.Posluchači se uchylovali k poslechu zahraničníchrozhlasových stanic. V oblasti literárně-dramatické serozhlas potýkal s nedostatkem vhodných děl. Vyvinulnemalé úsilí k jejich získání. Jednal se spisovateli, pořádalpro ně semináře a setkání, opakovaně vypisovalsoutěže na hry s aktuální tematikou.Cennou devizou rozhlasu byl kromě výborné dramaturgie(F. Kožík) tým vynikajících režisérských osobnostía od roku 1948 i vlastní herecký soubor.Po nadvládě zpravodajských žánrů se od podzimuroku 1946 začala pozornost zaměřovat na rozvoj kulturníchpořadů. Zpočátku bylo do vysílání zařazovánovše z národní kultury, co bylo za protektorátu zakázáno.Doplňovalo to, co bylo k dispozici z cizí kulturys výjimkou německé.Důležitým momentem byl stoupající význam krajskýchstudií. K předválečným Brnu, Ostravě, Bratislavěa Košicím přibyly Plzeň, České Budějovice, HradecKrálové a Ústí nad Labem. Postupně se stávaly součástíČs. rozhlasu a získávaly stále významnější prostor v celostátnímvysílání. Rozhlas se dostal do těsného kontaktus běžným životem, oprostil se od své exkluzivity.Vedle množství pozitivních prvků se ovšem jižv tomto hektickém období projevily první příznakynedostatků, které v pozdějším období vyústily v problémy.Postupná fixace programového schématu vedlake strnulosti vysílání, na nutnost náhlé změny doplácelrekreativní program. Nebyl čas na detailní analýzuprogramové činnosti, na prohlubování teoretickýchzákladů, dílčí úspěchy byly často přeceňovány a převládalpocit uspokojení.Personální čistky následovaly bezprostředně poskončení války, kdy řada rozhlasových pracovníkůmusela čelit (mnohdy neodůvodněným) obviněnímz kolaborace. Rozhodující místa ve vedení rozhlasupostupně obsazovali členové KSČ, kteří se připravovalina převzetí moci. Po únoru 1948 musela rozhlas opustitřada vynikajících osobností, jiní byli přeřazeni napodřadná místa s vyloučením možnosti vystupovat namikrofon.Poznámky1 Významnou roli sehrála československo-sovětská smlouvao přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, podepsaná12. prosince 1943.2 Ozbrojené oddíly, které se vytvářely během Květnového povstánípři národních výborech.3 Čs. vlastivěda, díl II, Dějiny, sv. 2. Horizont, Praha 1969, str. 638.4 Postupimská konference se konala ve dnech 17. července–2. srpna 1945 na zámku Cecilienhof. Za SSSR se jí účastnil Stalin,za USA Truman, za Velkou Británii Churchill a následovněAttlee. Protokol o jednání berlínské konference, známý jakoPostupimská dohoda, mj. předpokládal vytvoření rady ministrůzahraničních věcí pro řešení otázek spojených s poválečnýmuspořádáním světa.5 Na stránkách Rudého práva se k programu vyslovili např.J. Drda, F. Halas, E. F. Burian.

6 Na prahu roku velkých jubileí i aktualit v Československém rozhlase.Programové porady Československého rozhlasu v KarlověStudánce ve dnech 17.–20. června 1947. Čs. rozhlas, Praha 1947,s. 96.7 Vysílač v Moravské Ostravě byl koncem dubna zničen a rozkradenNěmci.8 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českéhorozhlasu. Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, Praha 1996, s. 144.9 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo…, c. d., s. 174.10 Náš rozhlas, roč. 12, 1945, č. 22–23, s. 2.11 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo…, c. d., s. 239–240.12 Náš rozhlas, roč. 12, 1945, č. 24, s. 2.13 Náš rozhlas, roč. 14, 1947, č. 12, s. 1.14 Pátek, Miloslav: Rozhlasáci. Příběhy o začátcích rozhlasovéžurnalistiky. Čs. rozhlas, edice Rozhlasové práce, Praha 1991,s. 13–14.15 Takto psaný název přijal okruh Čs. rozhlasu teprve v 90. letech– pozn. autorky.16 Programové problémy rozhlasu. Programové poradyČsl. rozhlasu v Gräfenberku ve dnech 10.–13. července 1946.Čs. rozhlas, Praha 1946, s. 135.17 Laštovička, Bohuslav: Program našeho rozhlasu. Náš rozhlas,roč. 12, 1945, č. 25, s. 2.18 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 32.19 Jaro a léto 1947 v Československém rozhlase. Programové poradyČeskoslovenského rozhlasu v Karlových Varech ve dnech27. ledna–1. února 1947. Čs. rozhlas, Praha 1947, s. 54.20 Její zřízení požadoval F. Kožík již na programové konferenciv Karlově Studánce.21 AČRo. Projev ministra informací V. Kopeckého v informačnímvýboru ÚNS 26. 2. 1947, s. 4.22 Jaro 1948 v Československém rozhlase. Programové poradyČeskoslovenského rozhlasu v Praze ve dnech 19.–22. ledna 1948.Čs. rozhlas, Praha 1948, s. 15.23 Tamtéž, s. 14.24 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 28.25 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo…, c. d., s. 183.26 Rozhlas, 1973, č. 20, s. 4–5.27 AČRo, fond SM 5/17.28 Náš rozhlas, roč. 15, 1948, č. 10, s. 2 (K. Stahl).29 AČRo, fond SM 503.30 AČRo, 2201, PZ, 24. 2. 1948.31 AČRo, fond PL, 24. 2. 1948.32 Kovářík, Vladimír: Proměny rozhlasové publicistiky II. Od Mnichovskéhodiktátu k Vítěznému únoru 1948. SPN, Praha 1975,s. 109.33 AČRo, text č. 2630, 27. 2. 1948.34 Na vlnách času. Propagační publikace k 60. výročí Československéhorozhlasu. Čs. rozhlas, Praha 1983, s. 126.35 Náš rozhlas, roč. 15, 1948, č. 11, s. 1–2.36 Hnutí protiplánů vzniklo z podnětu ROH. Jeho podstatou bylyzlepšovací návrhy a náměty, zaměřené k podpoře splnění Dvouletéhoplánu.37 Náš rozhlas, roč. 15, 1948, č. 19, s. 4.38 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo…, c. d., s. 172.39 Zápis o pracovní schůzi Československého rozhlasu konané vednech 3.–5. listopadu 1948 v Autoklubu Praha, s. 11(M. Očadlík).40 Tamtéž, s. 9 (K. Stahl).41 Na místě, kde dnes stojí Parkhotel.42 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo…, c. d., s. 129.43 Od dvouletého k pětiletému plánu v Čs. rozhlase. Programovéporady Československého rozhlasu ve Zlíně ve dnech13.–17. července 1948. Čs. rozhlas, Praha 1948, s. 204–205.44 Tamtéž, s. 189.45 Zápis o pracovní schůzi Československého rozhlasu konanéve dnech 3.–5. listopadu 1948 v Autoklubu Praha, s. 30.46 Jaro a léto 1947 v Československém rozhlase, c. d., s. 78.47 Tamtéž, s. 84.48 Náš rozhlas. roč. 15, 1948, č. 48, s. 3.49 Náš rozhlas, roč. 13, 1946, č. 27, s. 7.50 Náš rozhlas, roč. 15, 1948, č. 48, s. 3.51 Na prahu roku velkých jubileí i aktualit v Československémrozhlase, c. d., s. 24.52 V. Kovářík uvádí 12. 5.; tato nesrovnalost vznikla zřejmě tím, žejako počátek chápe vnesení systému do výzev.53 Náš rozhlas, roč. 12, 1945, č. 36, s. 2.54 J. Votavová (Stručný nástin historie Českého rozhlasu. Studijnía výzkumné oddělení Českého rozhlasu, Praha 1993) uvádí, žerozhlas řídil repatriační akci až do srpna, F. K. Zeman uvádíčervenec.55 AČRo. Projev ministra informací V. Kopeckého v informačnímvýboru ÚNS 26. 2. 1947, s. 21.56 Jaro 1948 v Československém rozhlase, c. d., s. 182–183(F. K. Zeman).57 Pacovský, Jaroslav: Na vlnách rozhlasu. Český rozhlas,Praha 1993, s. 93.58 Pátek, Miloslav: Rozhlasáci, c. d., s. 18.59 Běhal, Rostislav: Kdo je kdo…, c. d., s. 98.60 Náš rozhlas, roč. 14, 1947, č. 44, s. 2.61 Pátek, Miloslav: Rozhlasáci, c. d., s. 17.62 Průkazně vysíláno od 10. 6. 1945.63 Náš rozhlas, roč. 18, 1951, č. 5, s. 5; Náš rozhlas, roč. 19, 1952,č. 39, s. 5.64 Obviněno bylo 22 hlavních válečných zločinců, mezinárodní tribunálje vyslýchal a soudil od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946.65 Náš rozhlas, roč. 14, 1947, č. 15, s. 8.66 Jaro a léto 1947 v Československém rozhlase, c. d., s. 154(J. Hronek).67 Zápis o pracovní schůzi Československého rozhlasu konanéve dnech 3.–5. listopadu 1948 v Autoklubu Praha, část I, s. 44.233

B U D O V A T E L S K Ý R O Z H L A S 1 9 4 5 – 1 9 4 823468 Stylizovaná reportáž je reportáž předem připravená, vysílanáze studia, doplněná autentickými zvuky z místa děje.69 Laufer, Josef: Tělovýchova a sport v Československém rozhlase.Rozhlasová práce, roč. 2, 1948, č. 2, s. 70–73.70 Kovářík, Vladimír: c. d., s. 107.71 AČRo, zprávy Československého rozhlasu, 20. června 1945,denní zprávy, č. 4.72 Náš rozhlas, roč. 20, 1953, č. 19, s. 8.73 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 189.74 Vodseďálek, Živan: Metody naukového programu. Rozhlasovápráce, roč. 1, 1947, s. 69–74.75 Novák, Zdeněk: Vraťme váhu mluvenému slovu v rozhlase.Rozhlasová práce, roč. 1, 1947, č. 1, s. 27–29.76 Od 1. 9. 1947 J. Kolář přešel do Čs. rozhlasu v Praze a ujal seřízení rozhlasu pro střední a odborné školy.77 Náš rozhlas. roč. 13, 1946, č. 31, s. 6.78 Vydáno v úředním listě republiky Československé č. 214 ze dne11. 9. 1948.79 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 26 (B. Laštovička).80 Svobodné noviny, list Sdružení kulturních organizací, 2. 10. 1946.81 Náš rozhlas, roč. 13, 1946, č. 50, s. 4.82 Náš rozhlas, roč. 14, 1947, č. 24, s. 6.83 Náš rozhlas, roč. 15, 1948, č. 24, s. 2.84 Náš rozhlas, roč. 15, 1948, č. 10, s. 4.85 Jaro 1948 v Československém rozhlase, c. d., s. 62 (F. K. Zeman).86 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 149.87 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 23 (B. Laštovička).88 Jaro 1948 v Československém rozhlase, c. d., s. 32.89 Jaro a léto 1947 v Československém rozhlase, c. d., s. 101.90 Náš rozhlas, roč. 14, 1947, č. 28, s. 3.91 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 26 (B. Laštovička).92 AČRo, H 8630. Cestujete rádi? Rozhlasový kabaret. SestavilOskar Krejčí. Vys. 9. 3. 1946.93 Programové problémy rozhlasu, c. d., s. 60–67.94 Hartmann, Viktor: Posluchači a rozhlas. Rozhlasová práce,roč. 2, 1948, s. 49–56.95 AČRo, fond SM 8/42.