ANTROPOWEBZIN 1/<strong>2011</strong> 53
54 ANTROPOWEBZIN 1/<strong>2011</strong>Konflikty a napětí na „periferii“: Gambella(jihozápadní Etiopie) v historickéa antropologické perspektivěJan ZáhoříkKatedra antropologických a historických věd, Fakulta filozofická, ZČU v Plzninvgogol@seznam.czConflict and tensions on ’periphery‘ : Gambella(Southwest Ethiopia) in historical andanthropological perspectivesAbstract—In this study I will deal with conflicts betweenmigrants and settlers in Southeastern region of Gambellawhich is one of the most conflict-ridden areas in the Horn ofAfrica due to long-lasting civil war in Southern Sudan andethnic‘ clashes in Ethiopia. Historically, Gambella belongs to’the so called periphery‘ which was until the end of the 19 th’century isolated from the rest of Ethiopia. It is inhabitedmainly by Anywaa and Nuer whose territory was dividedat the beginning of the 20 th century between Ethiopia andSudan. Recent migrations have shown a conflict patterntypical for contemporary Africa which is based on accessto land, question of citizenship and marginalization of onegroup under supremacy of the other. The study is oneof the results of my fieldwork in Ethiopia since 2006. InGambella, we may find two types of conflicts, one whichhas old historical roots and corresponds to Highlanders vs.Lowlanders dichotomy, and very recent, which has takenplace since the Nuer from Sudan began to migrate toGambella due to civil war in Sudan.Key Words—Ethiopia, conflict, migrants, settlers, GambellaHISTORIOGRAFIE obecně, a zvláště ta etiopská, seobvykle zabývá dějinami z pohledu center, zatímcotzv. periferie bývají často opomíjeny pro svou „globálnínedůležitost“. Etiopští historikové až do konce 70. letzkoumali dějiny své země jako proces vzájemné interakcemezi panovnickými rody, ortodoxní církví a islámem.Tomu odpovídají i „tradiční “ etiopské kulturně-historickésymboly, jakými jsou křest’anské skalní chrámy Lalibela,chrámy na jezeře Tana, starobylé mešity v Hararu a dalšípamětihodnosti na etiopské vysočině. Právě vztah mezivysočinou a nížinou v Etiopii není důležitý jen pro antropology(zemědělci versus pastevci), ale také pro historiky,nebot’ zatímco etiopská vysočina (a zvláště její severníčást) tvořila po více jak dva tisíce let etiopských dějintzv. centrum, nížiny na jihu a západě země spadaly podto, co obvykle označujeme termínem periferie. V posledníchzhruba třiceti letech dochází mezi etiopskýmii západními historiky k diskuzím nad povahou etiopskýchdějin a etiopské historiografie právě z perspektivy vztahucentrum vs. periferie. Zatímco jedni vyznávají klasickéstudium archivních a psaných pramenů, druzí se orientujína zkoumání orální historie a tradic, přičemž do svéhobádání zapojují prvky antropologického výzkumu. Mezioběma tábory tak dochází k určitým neshodám vycházejícímz povahy aplikovaných metod a cílů prezentovanýchvýstupů. Počet publikací, zabývajících se výkladem etiopskýchdějin z pohledu do té doby marginalizovanýchregionů, v poslední době výrazně roste (Triulzi 1981a 2002; Ta’a 2003; Hickey 1984; Gidada 2001; Donhama James 2002), přičemž hlavní zásluhu na tom mají badateléhistorického a antropologického ústavu addisabebskéuniverzity, jakož i partnerských institucí v Evropě. Tytovýzkumy přináší nové poznatky, které posouvají znalostizvláště o moderních dějinách Etiopie novým směrem, jenžponěkud modifikuje dosavadní stereotypní nahlížení napovahu etiopského státu.V této studii se budu zabývat právě vztahem centra aperiferie od období vlády Menelika II. (1889–1913), kterýje vnímán na straně jedné jako panovník modernizátor asjednotitel, na straně druhé jako panovník tyran a kolonizátor,do současnosti. Období přelomu 19. a 20. století jevelmi důležitou etapou etiopských dějin z hned několikadůvodů. Zaprvé došlo k mezinárodněpolitické konfrontacimezi Etiopií a evropským kolonialismem nejvýraznějizastoupeným Itálií, zadruhé byl ukončen proces formováníEtiopie do podoby, jakou známe dnes. Roku 1890 vzniklaprvní italská kolonie Eritrea, a již v 70. letech tehdejšívládce provincie Šowa Menelik (který se stal roku 1889císařem) zahájil expanzi do jižních oblastí Etiopie, aby sizde podmanil místní obyvatelstvo a přičlenil dané regionyk etiopskému státu (Darkwah 1975). Obyvatelé etiopskéhoseveru si tak přinejmenším od poloviny 19. století podmaňovali„ty druhé“, o jejichž životě a dějinách měli jenpramálo znalostí a které považovali za cosi méně nežlidské bytosti.Hovoříme-li o etnicitě v Etiopii, bylo by vhodné sistručně vymezit základní rámec pojmu. Etnicita, nebo etnickáidentita, se obvykle užívá jako určitý konstrukt, kterýmchceme vymezit rozdíly mezi námi a „těmi druhými“,které tu dříve „neexistovaly.“ To, že se identifikujemev kulturně-historických pojmech jinak než někdo jiný,nemusí nutně znamenat, že jednáme ve všech situacíchna základě etnicity, zejména pak v politickém kontextu(Abbink 1998: 60). V etiopském historicko-politickém