Humanistic care according to the model by Margaret Jean Watson

ÚVODVývoj ošetřovatelství byl až do poloviny minuléhostoletí především intuitivní, založený spíše napraktických zkušenostech a tradicích než nateoretických, vědecky podložených základech.Rozvoj teoretické základny ošetřovatelství nastalpředevším v polovině 20. století v USA a Kanadě.V současné době již má ošetřovatelství jasněvymezenou vědomostní základnu, která zahrnujeošetřovatelské koncepce, teorie a koncepčnímodely. Vytvoření koncepčních modelů a jejichoznačení samo o sobě je velmi důležitým pokrokemv oboru ošetřovatelství. Ošetřovatelskýkoncepční model není jednou provždy danáteorie, ale rozvíjející a měnící se způsob uspořádánímyšlení a ošetřovatelské činnosti, jež odrážípostoje, metody a cíle ošetřovatelství. Každávědní disciplína, její teorie a teoretické modelyvycházejí z určité filozofie a filozofického názoru.Koncepční modely v ošetřovatelství představujíspojník mezi filozofií, teorií a praxí. Používáníkoncepčního modelu v praxi usnadňujekomunikaci mezi sestrami a poskytuje systematickýpřístup k ošetřovatelské praxi, vzdělání,administrativě a výzkumu. Použití koncepčníhoošetřovatelského modelu napomáhá sestře využítinformace v modelu obsažené a zrealizovat jev praxi. Ošetřovatelství je dnes plně samostatnávědecká disciplína, která má oblast svého zkoumánízaměřenou na aktivní vyhledávání a uspokojovánípotřeb nemocného a zdravého člověkav péči o jeho zdraví. Farkašová et al. (2006) uvádějí,že ošetřovatelství je moudrost, láska a pomoc.Aby mohlo ošetřovatelství plnit tato třiočekávání, musí velmi intenzivně pracovat nasvé vlastní podstatě (Archalousová, Slezáková,2007; Farkašová et al., 2006; Pavlíková, 2006;Trachtová et al., 2001).Proč je dobré jednat s moudrostí, láskoua nápomocí? Jak pracovat v dnešním modernímošetřovatelství tak, aby nebyla zapomenuta láska,moudrost a pomoc druhým? Na tyto otázkynám může pomoci poskytnout odpověď a řešeníkoncepční model M. J. Watsonové.Koncepční model M. J. WatsonovéDr. Margaret Jean Watsonová, Ph.D, RN, AHN-BC, FAAN, je významnou představitelkou ošetřovatelstvía v současné době pracuje ve výzkumnémcentru v University of Colorado Denver& Health Sciences Center v USA. Dříve zdepůsobila jako děkanka a je bývalou prezidentkouNational League for Nursing. M. J. Watsonovápublikovala řadu významných prací, které sezabývají ošetřovatelstvím. Její názory představujínový ucelený filozofický směr v péči a léčenínemocných (Fawcett, 2002; Chantal, 2003; Zraigat,2008).Ošetřovatelský model M. J. Watsonovépatří mezi humanistické modely, vychází z principuhumanismu, respektování lidských práva práv pacientů. Humanistická péče o nemocnéhoje dle M. J. Watsonové základní součástíošetřovatelství a je orientovaná na zlepšenía posílení zdraví. Humanistická péče je nejencitem, zájmem, postojem, ale zahrnuje i hodnotu,vůli, oddanost ošetřovatelství, vědomostia zručnosti (Zraigat, 2008; Watson, 2008). Pokudhovoříme o humanismu, je třeba jej blížedefinovat. Humanismus pochází z latinskéhoslova „humanus“ – lidský, lidskost, mravnost,ušlechtilost, dobročinnost, vzdělanost (Fajkus,2005; Fay, 1996; Watson, 1996).Také jde o lásku k člověku, orientaci nahodnotu člověka, jeho práva na štěstí, svobodu,svobodný rozvoj a uplatnění, na jeho vzdělání,zájem o antiku. Humanismus je také široká kategorieaktivních etických filozofií, které uznávajídůstojnost a hodnoty všech lidí. Představujezávazek k hledání pravdy a etiky prostřednictvímlidských prostředků na podporu lidskýchúčastí. Humanismus je založený na naší schopnostiurčovat hodnotu vlastností, kterými sevyznačuje lidství, zvláště rozumnost. Humanismusuznává hodnotu člověka jako osobnosti,jeho právo na svobodu a štěstí, na rozvoj jehosil a schopností. Považuje zásady rovnosti, spravedlnostia lidskosti za normy vztahů mezi lidmi.Humanistické ideje mají dlouhou historii.Humanistické motivy lidskosti, lásky k člověku,snahy o jeho štěstí a spravedlnost mezi lidmi seobjevují již od hlubokého starověku ve výtvorechlidské tvořivosti, v literatuře, v morálněfilozofických a náboženských koncepcích různýchnárodů. Humanismus rozvíjel myšlenkupřirozeného práva, posuzoval každé společenskézřízení z hlediska abstraktní lidské přirozenosti,hledal způsob spojení osobních a společenskýchzájmů. Humanismus, dle M. J. Watsonovéby jako lidskost, lidumilnost měl být základnímpilířem osobnosti každého pracovníkav ošetřovatelství (Fajkus, 2005; Fay, 1996; Watson,1996).OŠETŘOVATELSTVÍKontakt 1/2010 35

OŠETŘOVATELSTVÍPrávě tyto myšlenky modelu/humanismupřed nás staví otázky, jak humanismus uchopitv každodenní ošetřovatelské praxi a skutečně hovyužívat. Watsonová již delší dobu poukazuje nakoncepční a filozofické problémy ošetřovatelsképéče. Dále upozorňuje na skutečnost, že již kolemroku 1980 nastává disharmonie, nesouladmezi mechanistickým principem v péči o pacientaa organistickým názorem. Změny ve zdravotníchsystémech na úrovni ekonomické a legislativnípředkládají před sestry celého světanové povinnosti a úkoly. Sestry se stávají partneremv léčbě jak pro klienta, tak i pro rodinuklienta. Sestry pracují s moderní technologií,plánují a řídí ošetřovatelskou péči, ošetřovatelskoupéči vylepšují. Přes nápor mnoha povinnostímusí sestry najít cestu k uchování vcítění/empatie do bio-psycho-sociálně-spirituálníchpotřeb klientů (Watson, 2008).Watsonová ve své práci dále pracuje s tzv.fenomenologií. Fenomenologie, původemz řeckého slova „fainomai“ – ukazuji se, znamenáobecně přesné zkoumání jevů. Fenomenologiepraví, že je třeba dospět „k věcem samým“,jak se ukazují pohledu, který není vázán žádnýmnekriticky přejímaným výkladem či předchozímporozuměním. Místo neplodných spekulací jetřeba se zabývat tím, co je nepochybně dánov našem vědomí, tedy tím, co je oním fenoménem.Cílem fenomenologie je očista zkušenostiod předsudků a neprověřených činů. Fenomenologieje filozofický směr založený EdmundemHusserlem ve snaze o pevnější a určitější založenífilozofie, aby se tak mohla stát také pevnýmzákladem pro vědecké zkoumání skutečnostivůbec. Husserl fenomenologii charakterizovaljako novou popisnou metodu a z ní vzešlouapriorní vědu, jež se má stát hlavním nástrojempro přísně vědeckou filozofii. Člověk napříkladvůbec nezpozoruje tiskovou chybu, protožesvou intencí míří k obsahu, smyslu textu, takžesi správné znění automaticky opraví či„domyslí“ a fenomén vytištěného textu přehlédne.Husserlovu metodu tak můžeme přirovnatk postupu korektora, který nečte kvůli obsahua smyslu, ale pozorně sleduje, co v textu skutečněvidí. Jak udává dále Fay, tak Husserl pokládalza nezbytné předem vyřadit všechny předpoklady,s nimiž k obsahům své zkušenosti běžněpřistupujeme – především předpoklad jejichskutečnosti. To je jádro fenomenologické epoché– doslova „zdržení se úsudku“ – dostat seco nejblíže k jejich původnímu zdroji čili fenoménu.Kdykoli vnímám nějaký hmotný předmět,vnímám jen jeho přivrácenou část, kdežtoo té odvrácené sice jaksi „vím“ – mohu se podívatz druhé strany – běžně předpokládám, žejsem věc viděl „celou“. Neviděná či transcendentnístrana předmětu, kterou si mohu případnětaké prohlédnout, odlišuje předmět „v originále“od pouhé vzpomínky nebo obrazu, kterétuto možnost neposkytují. Originální zkušenostsi člověk běžně okamžitě pojmenovává a tímzařazuje do nějaké obecné kategorie. Přitom semůže snadno také zmýlit: lesknoucí se vozovkuv horkém létě běžně „vnímám“ jako mokroua teprve při bližším zkoumání zjistím, že mokránení. Shrnutím těchto různých výsledků dospělHusserl k pojmu „přirozeného světa“ (Lebenswelt),v němž se od rána do večera běžně pohybujeme,který však naší pozornosti uniká.V reflexi totiž využíváme všeho toho, co o vnímanémpředmětu víme odjinud, zejména z vědy.V přirozeném světě Slunce samozřejmě„vychází“ a „zapadá“, ačkoli dobře víme, že jeto zdání, vyvolané rotací Země. Prostor se pronás „prostírá“ dopředu a dozadu, dopravaa doleva, nahoru a dolů, ale geometrie nás naučilapokládat jej za třírozměrný a nezávislý naorientaci našeho těla. O zdánlivě pevném tělesetaké víme, že se skládá z atomů a je tedy vlastněsilně porézní (Fajkus, 2005; Fay, 1996; Husserl,1928; Watson, 1996).Fenomenologii jako takovou autorka vesvém modelu aplikuje zejména do těchto fázíošetřovatelského procesu: diagnostika, plánovánía realizace. Využívání ošetřovatelského procesuje dnes již nedílnou součástí poskytováníošetřovatelské péče. Sestra by se měla vyvarovatpředsudků již při zhodnocení zdravotního stavupacienta (1. fáze oš. procesu) a vnímat pacientajako holistickou bytost se jeho minulostí, současnostía budoucností. Pacient na první pohledpřipomínající chronického alkoholika může býtve skutečnosti pacient se subdurálním krvácením,ačkoliv na první pohled působí pacientzevně stejně. Pacient již nemá být vnímán jakopasivní prvek ošetřovatelského a léčebnéhoprocesu, nýbrž jako aktivní součást těchto procesů(Watson, 1996). O holismu bylo již mnohonapsáno, originalita myšlenky M. J. Watsonovéje právě v propojení holismu s konceptem čínskéfilozofie Jin a Jang.36 Kontakt 1/2010

V teoretické oblasti vychází autorka zejménaz psychologů a sociologů, jako jsouA. Maslow, C. R. Rogers, E. Erikson,a v neposlední řadě i S. M. Johnson.Tento model je možno využít v každé oblastiošetřovatelské péče. Na jednoduchém příkladus pacientem s diagnostikovaným diabetem1. typu nastíníme praktické využití.Hlavní složky modelu aplikované sestrouu pacienta s lékařskou diagnózou diabetesmellitus 1. typu (IDDM)● Ošetřovatelský cíl: pomoci nemocnémudosáhnout harmonie mysli, těla a duše prostřednictvímfenomenologického pole(zřeknutí se předsudků vůči minulosti, přítomnostia budoucnosti). Sestra prostřednictvímfenomenologického přístupu identifikujeu sebe i u pacienta hodnoty a potřeby.Využívá přitom ošetřovatelského procesu.U pacienta s DM, který přichází nainterní oddělení fiktivního nemocničníhozařízení z důvodu hypoglykemického kómatuzpůsobeného nedodržováním správnéaplikace inzulinu, je po stabilizaci jistědůležitá správná edukace o aplikaci inzulinu,dietním režimu, o režimových opatřeních.Sestra při plánování ošetřovatelsképéče s pacientem vytváří komplexní ošetřovatelskýplán, ve kterém nezapomíná ani naminulost a budoucnost pacienta (např.pacient neměl v minulosti dostatečně vysvětlenoudůležitost správného dávkováníinzulinu a diety, pacient chce v budoucnuvycestovat do zahraničí, neví, zda s tímtoonemocněním může cestovat mimo ČR).● Klient/pacient: pacient s diagnózou diabetesmellitus je neopakovatelná individualita,pacient má být v harmonii mysli, těla, duše(vnitřní a vnější prostředí). K dosaženísprávných fyziologických hodnot glykemienestačí u nemocného s diabetem pouzeaplikace inzulinu, ale i znalost a dodržovánírežimových dietních opatření, pohybu,zmírnění stresových situací, o čemž edukujesestra pacienta a jeho rodinu.● Role sestry: humanistický přístup prostřednictvím10 faktorů péče k sobě, pacientovi,rodině pacienta. Sestra má ulehčit jedincidosáhnout harmonii mysli, těla a duše, vycházejícíz poznání sebe samé, z úcty k sobě.10 faktorů humanistické péče (pro sestrui pro pacienta):1) formování humanisticko-altruistickýchhodnot;2) vytváření pocitu důvěry, víry, naděje a optimismu;3) pěstování citlivého postoje k soběa k ostatním;4) vytváření vztahu důvěry a pomoci;5) vyjádření pozitivních i negativních citů;6) tvořivý přístup k oš. péči a k oš. procesu/využívání smyslového a tvořivého systému;7) podpora vzájemného učení, zodpovědnostza svoje zdraví;8) pomoc klientovi korigovat změny vnějšíhoi vnitřního prostředí;9) pochopení a podpora při uspokojování potřeb;10) citlivost k existenčním fenomenologickospirituálnímsilám.Analýza jednotlivých faktorů nás vedek popisu rolí sestry (edukátorka, pečovatelkaatd.). Watsonová zdůrazňuje, že za ošetřovatelskoupéči zodpovídá sestra a je potřeba si totopři plánování a poskytování péče uvědomit.Sestra při péči podporuje, získává, akceptuje,odhaluje. K tomu musí mít schopnosti, dovednostia znalosti. Jedinec vyžaduje kvalifikovanoupéči, sestra chce vyvolat pozitivní změnu vesměru k harmonii jedince. Model je připravennejen k práci s pacientem, ale k práci sestry sesebou a sestry s pacientem, rodinou, multidisciplinárnímtýmem (Chantal, 2003; Watson, 1996;Zraigat, 2008).●●●Zdroj potíží: nerovnováha mysli, tělaa duše (vnitřní a vnější prostředí), v tomtopřípadě nerovnováha hladiny glykemiev krvi, nedodržování správné aplikace inzulinu,nedodržování dietních opatření, nedostatekpohybu.Způsob zásahu: ošetřovatelský proces,kvalifikovaná péče, ovlivnění myšlení, relaxace,meditace, edukace pacienta o správnéaplikaci inzulinu, zásady dietního režimuu diagnózy diabetes mellitus, pomoc klientovi,pochopení.Výsledek ošetřovatelské péče: posílenízdraví jedince a jeho vnitřní harmonie.Pacient si umí aplikovat samostatně inzulin,rozumí pojmům jako diabetická dieta,OŠETŘOVATELSTVÍKontakt 1/2010 37

OŠETŘOVATELSTVÍglykemie, hypoglykemie, hyperglykemie,dokáže rozpoznat příznaky hypoglykemiea hyperglykemie a dalších komplikací DM,dodržování pohybové aktivity a hledánípokoje duše a mysli.ZÁVĚRPodpora humanisticko-altruistických hodnotv naší denní praxi pomáhá překročit ošetřovatelstvíze stavu, kdy je chápané jako „jen práce“,do stavu „láskyplné profese“. Realizace ošetřovatelskéhomodelu dle M. J. Watsonové můženapomoci nejen při sběru sesterské/ ošetřovatelskéanamnézy, ale dále ve všech bodech ošetřovatelskéhoprocesu a hlavně klientovi a sestřev procesu uzdravování (Watson, 1996; Watson,2008; Zraigat, 2008).Pokud chceme tento koncepční model aplikovatdo praxe v ČR, nabízejí se nám otázky:1. Budou sestry při realizaci ošetřovatelsképéče dle M. J. Watsonové udávat větší spokojenostse svojí prací než dříve?2. Budou spatřovat sestry přínosy ve způsobuposkytování ošetřovatelské péče při jejírealizaci dle M. J. Watsonové oproti svéběžné praxi?Na tyto a další otázky budeme hledat odpověďprostřednictvím připravovaného výzkumuna vybraném lůžkovém oddělení v českém nemocničnímzařízení.LITERATURAARCHALOUSOVÁ, A., SLEZÁKOVÁ, Z.: Aplikacevybraných ošetřovatelských modelů do klinickéa komunitní praxe. l. vyd. Hradec Králové: Nukleus,2007.FAJKUS, B.: Filosofie a metodologie vědy. 1. vyd. Praha:Academia, 2005.FARKAŠOVÁ, D. et al.: Ošetřovatelství – teorie. 1. vyd.Martin: Osveta, 2006.FAWCETT, J.: The nurse theorists: 21 st century-updates –Jean Watson. Nursing Science Quarterly. 2002, vol. 15,no 3, pp. 214–219.FAY, B.: Contemporary Philosophy of Social Science. 1 sted. NY: Blackwell, 1996.HUSSERL, E.: Vorlesungen zur Phänomenologie desinneren Zeitbewusstseins, Jahrbuch für Philosophie undphänomenologische Forschung 9, 1928, pp. 367–498.CHANTAL, C.: A Pragmatic View of Jean Watsons, TheInternational Journal for human Dariny. 2003, vol.7,no 3, pp. 51–56.PAVLÍKOVÁ, S.: Modely ošetřovatelství v kostce. 1. vyd.Praha: Grada, 2006.TRACHTOVÁ, E., FOJTOVÁ, G., MASTILIAKOVÁ,D.: Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001.WATSON, M. J.: Watson’s theory of transpersonal caring.In: Blueprint for use of nursing models: Education,research, practice, and administration 1 st ed. NY: NationalLeague for Nursing, 1996, Chapter 6, pp. 141–184.WATSON, M. J.: Assessing and Measuring Caring inNursing and Health Science. 2 nd ed. NY: Springer, 2008.ZRAIGAT, H.: Applying Watson Theory into NursingPractice [on-line], 2008 [citováno 2008-17-07]. Dostupnéz: http://www.scribd.com/doc/2060405/applying-watsontheory-into-Nursing-practice.Valérie Tóthová, Pavel Scholztothova@zsf.jcu.cz38 Kontakt 1/2010