A contribution to the history of radiobiology in Bohemia, Moravia and ...

BIOMEDICÍNAské fakulty Univerzity Karlovy v r. 1951. Věnovalse monitorování radioaktivity v ovzdušív údobí jaderných pokusů USA a SSSR. VedoucímÚstavu lékařské fyziky na LF UK v HradciKrálové byl po jejím obnovení od r. 1958 až doroku 1972.ZROD RADIOBIOLOGIE NA ČESKÉMÚZEMÍPočínaje 40. léty se začíná jako obor formovatradiobiologie. Vychází ze zkušeností rentgenovédiagnostiky a radioterapie. Již předválečná učebniceLékařské fyziky (1937) V. Teisslera má kapitoluo záření. Před 2. světovou válkou naBiologickém ústavu brněnské Lékařské fakultyMasarykovy univerzity soustřeďuje kolem sebeFerdinand Herčík nadšence pro biofyziku.F. Herčíka považujeme za zakladatele československéradiobiologie. Za 2. světové války (1941)ve své knížce Mladý biolog upozorňuje na rozvojbiofyziky. Přes uzavření českých vysokýchškol fašistickým Německem se Herčík zabývábiofyzikou v dalších knížkách Záření a život(1941) a Od atomu k životu (1946).živého organizmu. V Československu a nyníi v České republice jde o špičkové pracoviště,které trvale zajišťuje i přípravu nových odborníkůpro obor biofyziky a radiobiologie. Mezipokračovatele zakladatele BFÚ ČSAV a československéradiobiologie Ferdinanda Herčíkamůžeme zařadit vynikající profesory a vedoucívědecké pracovníky, kteří nejen na mateřskémústavu, ale i na pracovištích především Lékařskéfakulty Masarykovy univerzity (v létech 1960–90pojmenované Univerzitou J. E. Purkyně) v Brněrozvíjeli biofyzikální a radiobiologické obory.Řadíme k nim vynikající biofyziky a radiobiologyZdeňka Karpfela, Ludvíka Nováka, Milana Pospíšila,Miloše Klimka, Miloslava Skalku, JiříhoSošku, Vladimíra Drášila, Zdenku Hradečnou,Evu Janovskou, Věru Juráškovou, Janu Šlotovou,Antonína Vacka, Ludvíka Tkadlečka, LumíraBeneše, Janu Mišustovou, Jitku Matyášovou,Alenu Rakovou, Jiřího Váchu a další.Na Univerzitě Palackého v Olomouci rozvíjelv rámci Ústavu lékařské fyziky a nukleárnímedicíny radiobiologii Bruno Schober, kterýpůsobil také jako děkan LF UP, v Evropskéspolečnosti pro radiační biologii, později spoluvytvářelv Alžíru novou univerzitu v Oranus dalším vynikajícím biofyzikem Ivo Hrazdírouz Brna a Luborem Vokrouhlickým, patofyziologema radiobiologem z LF UK v Hradci Králové.B. Schober zemřel v r. 1993 v kanadskémVancouveru. V sedmdesátých a osmdesátýchlétech vedl pracoviště Miloš Wiedermann. DoOlomouce v r 1985 přišel z Ústavu lékařskéF. HerčíkČasné obrovsky ničivé následky svrženíštěpných jaderných pum v závěru 2. světovéválky v roce 1945 v Japonsku otřásly svědomímlidstva dříve, než mohlo pochopit perspektivymírového využití jaderné energie (Santholzer1949, Dostál 1981, 1983). Pokroky jaderné fyzikya biofyziky tváří v tvář jaderným arzenálůmovlivnily zaměření vědecko-výzkumných skupinnašich biologů a lékařů.F. Herčík zakládá v roce 1954 Biofyzikálníústav Československé akademie věd (ČSAV)v Brně, který se stává centrem základních studiío účincích ionizujícího záření na všech úrovníchM. Pospíšil216 Kontakt 1/2008

iofyziky LF UK v Hradci Králové připravenýZdeněk Grosman. Nyní je v čele Ústavu lékařskébiofyziky a informatiky Jan Hálek, zástupkyníje Hana Kolářová.V samostatném Závodním ústavu národníhozdraví Uranového průmyslu v Příbrami vždypůsobila radiobiologická skupina, která přispívalak diagnostickému úsilí při poškození zdravípracovníků s ionizujícím zářením a ovlivňovalazaměření radiohygienických opatření předevšímpo zřízení Ústavu hygieny práce v Uranovémprůmyslu v r. 1960. Prvním ředitelem byl JosefŠevc, který vystudoval Leningradský zdravotněhygienický institut v létech 1951–57, pracovali na Krajské hygienicko-epidemiologické staniciv Hradci Králové (Drábková 2006). Jako řediteltohoto ústavu byl současně zástupce hlavníhohygienika. Z dalších pracovníků se radiobiologickýmotázkám věnovali Zdeněk Vích, AntonínŠmíd a Stanislav Brádka.RADIOBIOLOGIE NA SLOVENSKUProf. MUDr. Milan Praslička, DrSc., odchovanecbrněnské Lékařské fakulty včetně biofyziky,vytvořil v šedesátých létech 20. století vynikajícíradiobiologické centrum na katedře všeobecnébiologie Přírodovědecké fakulty Univerzity P. J.Šafárika v Košicích, které se soustředilo na studiumpředevším chronického a opakovanéhozevního gama ozáření s orientací na simulacidlouhodobých kosmických letů a podobnýchsituací. V Košicích vybudoval prof. M. Prasličkanejvětší radiobiologické centrum na Slovensku.Rozhodujícími spolutvůrci byli manželé Ivana Eva Ahlersovi, Ivan Kalina, Eva Mišúrová,manželé Kristína a Ondrej Chlebovští, KatarinaKropáčová, Anna Sedláková, Ildikó Škardováa z mladších Naďa Macková a Peter Fedoročkoa dále Michal Toropila a Katarina Beňová, kteřírozvíjejí radiobiologii v Košicích na Univerzitěveterinárního lékařství. Na Komenského univerzitěv Bratislavě se věnovali radiobiologii namikrobiologii a imunologii prof. Štefanoviča doc. Buc, na patologické fyziologii prof. Fízeľ,vše na tamní Lékařské fakultě.Další pracoviště soustřeďovala odbornépracovníky s radiobiologickým zaměřenímpředně na pracovištích se zdroji ionizujícíhozáření, zejména na odděleních a klinikách nukleárnímedicíny vedených Štefanem Hupkou, IzabelouMakaiovou v Bratislavě a Jozefem Holanemv Martině, dále v onkologických centrechnapříklad Eva Siracká (Onkologické centrumpro Slovensko v Bratislavě) nebo na pracovištíchradiohygienických, např. Krajské hygienickéstanici, odboru hygieny záření, Bratislava, Výzkumnémústavu hygieny práce a chorob z povolánía Výzkumném ústavu hygienickémv Bratislavě úzce spojenými s rozvojem jadernéenergetiky na západním Slovensku v JaslovskýchBohunicích. Mezi ně patřili Tomáš Trnovec,Jozef Carach, Milan Vladár, Dušan Chorvát,Denisa Nikodémová, Štefan Varga, Vasil Koprda,Mária Petrášová, Štefan Csupka, PeterGaál a další (Csupka et al, 1986). Až v roce 2006zveřejnili Kuruc a Mátel (2006) z Komenskéhouniverzity v Bratislavě rozsáhlou informacio dvou haváriích jaderné elektrárny A-1v Jaslovských Bohunicích, uvedené do provozuv r. 1972, které se staly při výměně jadernéhopaliva 5. ledna 1976 a 22. února 1977. Takženebyl jenom Černobyl. V roce 1979 byl provozv jaderné elektrárně A-1 definitivně ukončen.Ale to již od 1. 4. 1979 byl v nové jaderné elektrárněV-1 v Jaslovských Bohunicích zahájenzkušební provoz. Rozvoj jaderné energetiky naSlovensku v létech 1981–84 pokračoval dalšívýstavbou jaderné elektrárny V-2 (2 bloky) v J.Bohunicích a atomové elektrárny typu VVERv Mochovcích (4 bloky).Podle sdělení Dostála (1983) byla v roceM. Bláha a M. Dostál1972 uzavřena hospodářská smlouva mezi Vojenskýmlékařským výzkumným a doškolovacímústavem Jana Evangelisty Purkyně (VLVDÚJEP) v Hradci Králové a atomovou elektrárnouA-1 v Jaslovských Bohunicích, na jejímž základěpracovníci VLVDÚ z katedry radiobiologie (M.Dostál, O. Neruda, J. Knajfl a J. Severa)a z katedry válečného vnitřního lékařstvíBIOMEDICÍNAKontakt 1/2008 217

ci. Na území bývalého Československa bylauspořádána 5. výroční konference v roce 1967ve Špindlerově Mlýně a 19. výroční konferencev roce 1985 v Praze. V roce 2006 se rozhodlaevropská radiobiologická společnost, že přijmenázev European Radiation Research Society,aby se neodlišovala od celosvětové RadiationResearch Society. 35. výroční konference tétonově nazývané společnosti se sešla ve dnech 22.–25. srpna 2006 na Ukrajině v Kyjevě, takék připomenutí 20. výročí jaderné katastrofyv jaderné elektrárně v Černobylu.SPOLEČNOST NUKLEÁRNÍ MEDICÍNYA RADIAČNÍ HYGIENYV roce 1956 vznikla Společnost nukleární medicínya radiační hygieny České lékařské společnostiJ. E. Purkyně se třemi sekcemi (pro nukleárnímedicínu, radiační hygienu a radiobiologii).Radiobiologie sice nebyla v názvu společnosti,ale byla automaticky považována za základ proobě klinické společnosti (Dienstbier a Andrýsek1963, Klener a spol. 1987, Drábková, 2006).Řadu let byl předsedou výboru této společnostiZ. Dienstbier a B. Vavrejn. Po federálním uspořádáníČeskoslovenska v r. 1968 působilav České republice Česká společnost nukleárnímedicíny a radiační hygieny, na Slovensku samozřejměSlovenská.B. VavrejnS cílem umožnit a rozšířit tehdy omezenémezinárodní kontakty hlavně nové generaciradiobiologů pořádala Společnost nukleárnímedicíny a radiační hygieny od roku 1969 pravidelnásympozia nukleární medicíny v KarlovýchVarech. V další etapě výbor společnosti ve spoluprácis ČSAV svolal 1. radiobiologickou konferencisocialistických zemí ve ŠpindlerověMlýně ve dnech 7.–11. října 1974 za účasti 265československých účastníků a 198 zahraničníchvědců s rozsáhlým vědeckým programem v 17sekcích. Předsedou vědeckého výboru konferencebyl Josef Mráz, jmenovaný v r. 1968 prvnímprofesorem vojenské radiobiologie UniverzityKarlovy, který působil ve Vojenském lékařskémvýzkumném a doškolovacím ústavu J. E. Purkyně(VLVDÚ JEP) v Hradci Králové. Prof. Mrázse však konference pro těžké onemocnění nemohlzúčastnit, v roce 1975 předčasně zemřel.Vedení konference se ujal prof. Zdeněk Dienstbier.2. radiobiologická konference socialistickýchzemí se sešla ještě jednou po 4 létechv bulharské Varně na Zlatých pískách v roce1978. Dala opět příležitost k setkání velkéhopočtu mladých radiobiologů, kteří tehdy nemělišanci získat finanční prostředky k účasti na výročníchzasedáních Evropské společnosti proradiační biologii.I. sjezd Československé společnosti nukleárnímedicíny a radiační hygieny ČSLS JEP seuskutečnil ve dnech 8.–12. listopadu 1981v interhotelu Olympik v Praze až při příležitosti25. výročí založení společnosti. Do té doby seodborníci všech tří sekcí – nukleárně medicínské,radiohygienické a radiobiologické scházelisice každoročně, ale samostatně v příslušnýchodborných centrech a jimi vybraných lokalitáchv Čechách, na Moravě a na Slovensku (Kuna,1982). Na tomto sjezdu vedl sekci molekulárnía buněčné radiobiologie Zdeněk Karpfel, ředitelBiofyzikálního ústavu ČSAV v Brně, sekci radiobiologiebuněčné populace a organismu MilanDostál z VLVDÚ JEP v Hradci Králové. Velkýzájem vyvolal třetí tematický okruh, věnovanýpříspěvku radiobiologie k léčbě zhoubných nádorůmoderovaný Evou Sirackou z Ústavu experimentálníonkologie Slovenské akademie vědv Bratislavě. V sekci ochrany před zářením bylyprobrány aktuální otázky ochrany v jadernéenergetice pod vedením Jozefa Caracha, vedoucíhoodboru radiační hygieny Krajské hygienickéstanice v Bratislavě. Bohatý přednáškovýprogram byl všemi, zvláště zahraničními hosty,vysoce oceňován. Zúčastnilo se 450 našich odborníkůi tehdejší ministr zdravotnictví ČSRprofesor nukleární medicíny Jaroslav Prokopec.Do čela České společnosti byl zvolen opět ZdeněkDienstbier, předsedou Slovenské společnostiNMRH byl znovu zvolen doc. Štefan Hupka,přednosta kliniky nukleární medicíny LékařskéBIOMEDICÍNAKontakt 1/2008 219

BIOMEDICÍNAfakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.II. sjezd Československé společnosti nukleárnímedicíny a radiační hygieny se sešel vednech 28.–31. 10. 1986 v Bratislavě.Po roce 1989 se tyto velké národní společnostive svém vývoji rozešly. Ještě v dubnu tohotoroku se konala mezinárodní radiobiologickákonference v Českém Krumlově, které sekromě více než 100 účastníků z Československarovněž zúčastnili specialisté ze Sovětského svazu,Bulharska, Maďarska a Polska.Čeští radiobiologové vstoupili v roce 1990v Bratislavě do Společnosti radiační terapie,biologie a fyziky Slovenské lékařské společnosti(předsedkyně Eva Siracká) a o rok později spoluzakládaliobdobnou společnost v České republice(předseda Karel Chodounský). Protože sevýbor této společnosti musel především věnovatproblematice radioterapie, rozhodli se radiobiologovék založení vlastní společnosti na svémsjezdu v listopadu 1992 v Brně a v následujícímroce byla schválena jejich přihláška do Českélékařské společnosti jako 91. společnosti. Jejímpředsedou byl zvolen Leoš Navrátil. Tato společnosts ohledem na své odborné zaměření sepozději přejmenovala na Společnost pro radiobiologiia krizové plánování České lékařské společnostiJana Evangelisty Purkyně.Na Slovensku působí nadále Společnostnukleární medicíny a radiační hygieny, radiobiologickásekce této společnosti v rámci lékařskýchvěd prakticky zanikla, radiobiologické pracovištěna katedře všeobecné biologie Přírodovědeckéfakulty v Košicích bylo delimitované do několikakateder a ústavů Univerzity P. J. Šafárikaa jiných vysokých škol, gama pole pro chronickéozařování u košického letiště bylo zrušeno. Tradiceradiobiologických konferenci byla obnovenazásluhou Michala Toropily z Univerzity veterinárníholékařství v Košicích. Spolu s Komorouveterinárních lékařů Slovenské republiky vednech 19.–20. 6. 2008 uspořádali již IV. radiobiologickoukonferenci s mezinárodní účastív Košicích. V České republice zůstaly ve svazkuČeské lékařské společnosti J. E. Purkyně jenČeská společnost nukleární medicíny a Společnostpro radiobiologii a krizové plánování. Českáspolečnost radiační hygieny se osamostatnilajako občanské sdružení mimo Českou lékařskouspolečnost JEP a v roce 2006 vytvořila organizacis názvem Česká společnost ochrany předzářením. První předsedkyní výboru této společnostije paní Ing. Irena Malátová, CSc., ze Státníhoústavu radiační ochrany (SÚRO) Praha.Českou Společnost pro radiobiologii a krizovéplánování čeká koncem léta v roce 2009 velkýúkol – připravit výroční konferenci Evropskéspolečnosti pro radiační výzkum v Praze.ROZVOJ RADIOBIOLOGIE NAUNIVERZITĚ KARLOVĚ V PRAZEPro rozvoj radiobiologie na katedře a ústavubiofyziky a nukleární medicíny (KÚBNM) Fakultyvšeobecného lékařství Univerzity Karlovymělo největší přínos radiobiologické oddělení,které řadu let, až do roku 1990 vedl Jan Pospíšil.Vytvořil produktivní kolektiv (Pavel Klír, MiroslavZitko, Jiřina Polívková, Leoš Navrátil, PavlaPoučková, Marie Zadinová) soustředěný nařešení problematiky postradiačního hemoragickéhosyndromu a využití traumacelu. Další radiobiologickéanalýzy především v morfologiia hematologii zajišťovali Lubomír Buřič, VlastislavHlavatý, který měl celou řadu zájmů a věnovalse i radiační balneologii v Lázních Jáchymov.Vynikající fyzikální skupina Miloslava Rakovičea skvělá dozimetrie řízena Zdeňkem Prouzou(nyní působícího v SÚRO v Praze) byla zárukouodpovídající úrovně radiobiologických experimentůa radiační ochrany na všech pracovištíchKÚBNM i v Ústavu jaderného výzkumu (ÚJV)v Řeži. Skvěle spolupracovali s FrantiškemSpurným z AV ČR v Praze.Po vzniku ústavu biofyziky a informatiky1. LF UK v r. 1993 se toto pracoviště rozdělilona oddělení klinické radiobiologie vedené LeošemNavrátilem a experimentální radiobiologiev čele s Pavlou Poučkovou.KÚBNM se podílela ve spoluprácis oddělením klinické biochemie v Ústřední vojenskénemocnici v Praze v čele s MiloslavemArientem a Karlem Kouřilkem a s oddělenímhematologie a krevní transfúze vedeném EvženemSkalou na řešení otázek diagnostiky akutnínemoci z ozáření, chemické radioprotekce(AET) a později patogeneze a léčby hemorrhagickéhosyndromu. Na FVL UK v Praze sek radiobiologickému výzkumu z pohledu svýchprofesí připojili především Jiří Šonka v oblastiendokrinologie a při studiích postradiačníchmetabolických změn, Tomáš Trávníček, JiříNeuwirt a Emanuel Nečas v široké problematicekmenových buněk a transplantační léčbykostních dření. Potřebné chemické syntetické220 Kontakt 1/2008

BIOMEDICÍNApozději zakladatel (1969) a dlouholetý děkanFarmaceutické fakulty UK v Hradci Králové,kteří jsou považováni za zakladatele evropskéradiobiologické farmakologie. J. Květina k 1. 1.1985 vytvořil v Hradci Králové samostatnýÚstav experimentální biofarmacie ČSAV, kterýpo reorganizaci ČSAV od roku 1993 působíjako společné výzkumné pracoviště AV ČRa farmaceutické akciové společnosti PRO.MED. CS. (Květina, 1998) a sám J. Květinapřednáší farmakologii a toxikologii na Veterinárnía farmaceutické univerzitě v Brně. Otázkámvlivu ionizujícího záření na účinky vybranýchléčiv studovala dále Jiřina Martínková, delší údobíi v zahraničí v Belgii, Vladimír Geršl a PeterVišňovský. Účinky ionizujícího záření v oblastimikrobiologie analyzovala skupina OldřichaVejbory, v patologické fyziologii v oblasti srdečněcévního sytému Lubor Vokrouhlický, JiříSedláček, hygieny (Miloslav Tušl), patologie(František Langr, Milan Rešl, Jiří Nožička), onkologie(Stanislav Filip, Václav Svoboda), oftalmologie(Pavel Rozsíval), katedry interních oborů(Petr Žďánský). Na katedře válečného vnitřníholékařství se radiobiologické problematicevěnovali: Vilo Jurkovič, Jaroslav Mazák, JaroslavVaňásek, Jaroslav Kačerovský a zvláště MilanBláha. I na katedře válečné chirurgie sledovalizvláště průběh hojení ran po zevním ozářenía zevní kontaminaci radionuklidy Antonín Beneš,Bohumil Konečný a Ladislav Vykouřil. Naradiobiologickém oddělení LF UK v HradciKrálové pracovali řadu let Vladimír Chmelař,Milan Zima, František Skopec a Milan Dostál,který po odchodu z armády v r. 1985 se polétech na teoretické ústavy Lékařské fakultyUK vrátil a v létech 1986–91 pracoval.Katedra radiobiologie VLVDÚ JEP v těsnéspolupráci s Ústavem pro experimentálnía klinickou radiobiologii a využití radioizotopů(zkráceně oddělení radiobiologie) LF UKv Hradci Králové vedeném Ivanem Vodičkou,později děkanem LF a vedoucím ústavu lékařskébiofyziky, a Karlem Volencem rozpracovalařešení otázek diagnostiky, patogeneze, profylaxea léčby akutní nemoci z ozáření i vnitřní a zevníkontaminace radioaktivními látkami a otázkyexperimentální onkologie. K jejich řešení přistoupilařada pracovišť vysokých škol a ústavůČSAV. V osmdesátých létech věnovala radiobiologickápracoviště zvláštní zřetel supraletálnímdávkám záření se zdrojem gama záření ve Státnímvýzkumném ústavu textilním v Liberci,přesněji v jeho oddělení radiačních technologiíve Veverské Bítýšce, a ozáření laboratorníchzvířat štěpnými neutrony v tepelné koloně reaktoruVVR-S v Ústavu jaderného výzkumua rychlými neutrony na izochronním cyklotronuU 120 M v Ústavu jaderné fyziky ČSAV v Řežiu Prahy. Tyto výsledky byly do roku 1999 utajeny.Pomalu a obtížně je postupně zveřejňujeme.Po organizačních změnách ve vojenskémškolství a vzniku Univerzity obrany v Brně(2002) došlo na bývalé VLA JEP v Hradci Královés ohledem na aktuální význam ochranyosob před účinky ionizujícího záření ve válečnémkonfliktu k obnovení katedry radiobiologieFakulty vojenského zdravotnictví UO a od 1. 9.2003 byl jejím náčelníkem ustanoven pplk. JiříÖsterreicher, který již patří ke generaci mladšíchradiobiologů. Problematice kmenových buněk jena tomto pracovišti stále věnována výrazná pozornostve skupině vedené Jiřinou Vávrovou vespolupráci se Stanislavem Filipem z kliniky onkologiea radioterapie Fakultní nemocnicev Hradci Králové, který na vojenské katedřeradiobiologie také začínal.ŘÍZENÍ VÝZKUMU V RADIOBIOLOGII PROMIMOŘÁDNÉ OBDOBÍVýzkumné úkoly v oblasti ochrany osob předúčinky ionizujícího záření byly vyžadovány předevšímpotřebami vojenské zdravotnické službyČeskoslovenské lidové armády té doby a potřebamirozvíjející se jaderné energetiky. Celostátnímřízením radiobiologického výzkumu propotřeby ČSLA byl Státní plánovací komisí pověřenod počátku 60. let až do roku 1975Z. Dienstbier. Jako jeho vědečtí sekretáři pracovalipostupně důstojníci M. Arient, J. Mráza P. Kuna. Od 1. 1. 1976 se koordinačním pracovištěmstala katedra radiobiologie Vojenskéholékařského výzkumného a doškolovacího ústavuJ. E. Purkyně (od 1. 9. 1988 do 31. 8. 2004 opětVojenská lékařská akademie Jana EvangelistyPurkyně) v Hradci Králové. Deset let, v rozmezílet 1976–85, řídil odbornou pracovní skupinuMNO/HT-ZS pro radiobiologii M. Dostál,v údobí 1986 až 1990 P. Kuna, hlavní radiobiologovézdravotnické služby ČSLA. Od roku1990 byl v této funkci P. Petýrek, který odešeldo civilního sektoru v r. 2002. V současné doběje i vojenský radiobiologický výzkum orientovándo oblasti základního výzkumu a jeho řízením je222 Kontakt 1/2008

Tab. č. 1 Členové mezinárodních radiobiologických společností z území Československa. ESRB =European Society for Radiation Biology; IRPA = International Radiation ProtectionAssociation;ESRR = European Society for Radiation ResearchESRB 1973 (Liege)Arient MiloslavBuřič LubomírDienstbier ZdeněkDostál MilanGrossmann VojtěchJurášková VěraKarpfel ZdeněkKlímek MirošKalousek JaroslavKonečný MilanKvětina JaroslavMorávek FrantišekMráz JosefNovák LudvíkPospíšil JanPospíšil MilanPradáčová JarmilaPrasnička MilanRöhling SvatoplukSchober BrunoSkalka MiroslavSlouka VlastimilSrb VladimírŠlotová JanaŠmíd AntonínŠťásek VladimírTkadleček LudvíkTrnovec TomášTuscany RichardVacek AntonínVondráček VojtěchZícha BohumilIRPA 1976(Budapest)Březíková DagmarCarach JozefCejnar FrantišekCichý ArpádCzupka ŠtefanČechvala LubomírDienstbier ZdeněkDvořák VladimírHolan JozefHoušková MarieHrabovcová AloziaChorvát DušanChyský JaromírKlener VladislavKlik FrantišekKofránek VladimírKovář ZdeněkKuna PavelKunz EmilMakaiová IzabelaMalátová IrenaNáměstek LadislavNikodémová IrenaPetrášová MáriaPifflová LenaPlaček VáclavRoháček JaroslavSlouka VlastimilSpurný FrantišekSpurný ZdeněkStojanov MilanSvoboda VladimírŠeda JosefŠmíd AntonínThomas JosefTrnovec TomášTrousil JaroslavVavrejn BohuslavVladár MilanVodička IvanESRB 1979 (Liege)Ahlers IvanArient MiloslavBuřič LubomírDienstbier ZdeněkDostál, MilanGrossmann VojtěchJurášková VěraKarpfel ZdeněKindler EvženKlener VladislavKlímek MirošKofránek VladimírKalousek JaroslavKonečný MilanKoukalová BlaženaKuna PavelKvětina JaroslavLodin ZdeněkMišúrová EvaMorávek FrantišekNovák LudvíkPetýrek PavelPospíšil JanPospíšil MilanPradáčová JarmilaPrasnička MilanRöhling SvatoplukSchober BrunoSkalka MiroslavSlouka VlastimilSrb VladimírŠlotová JanaŠonka JiříTkadleček LudvíTrnovec TomášTuscany RichardVacek AntonínVebersík VlastimilVodička IvanVolf VladimírVondráček VojtěchZícha BohumilESRR 2008 (Praha)Hofer MichalKuna PavelNavrátil LeošÖsterreicher JanPoučková PavlaŠkopek JiříVávrová JiřinaVolenec KarelZölzer FriedoPoznámka: 8. mezinárodního kongresu radiačního výzkumu v roce 1987 v Edinburgu se zúčastnili pouze Pavel Kunaa Ladislav Musílek, 22. výročního zasedání ESRB v Bruselu v roce 1989 Zdeněk Karpfel, Pavel Kuna a Ivan Vodička. V roce2006 se 35. výročního zasedání ESRR v Kyjevě zúčastnili z ČR P. Kuna a F. Zölzer z JU v Č. Budějovicích, J. Österreicher,J. Vávrová, J. Pejchal a A. Tichý z Univerzity obrany v Hradci Králové.Pavel Kuna et al.kuna.pavel@klikni.czBIOMEDICÍNAKontakt 1/2008 225