2006_3 - Archeologický ústav AV ČR

610Nové publikacepadná je také půdorysná podobnost se skupinoukostelních staveb v rakouském Innviertelu. P. Uličnýnastiňuje některé možné umělecké souvislostimezi těmito bezprostředně spolu nesousedícímioblastmi, nelze je ale zatím opřít o žádná fakta.M. Kovář (II, 184–191) se zaobírá problematikouraně gotických přestaveb klášterních kostelův Břevnově, na Sázavě a na Strahově ve 2. polovině13. století. Východiskem mu je průzkum kamenickýchčlánků ukrytých v depozitářích a lapidáriích.Porovnáním raně gotických architektonických detailůuvedených klášterních staveb dochází k závěruo jejich blízké příbuznosti: nejenže pocházejízjedné doby, ale zřejmě i z jedné huti, jež se podílelana přestavbě všech těchto významných klášterů.Vzávěru poukazuje na dosud nevytěžené možnosti,které studium (většinou archeologickou cestounabytých) izolovaných architektonických článkůskýtá. Tento přístup, běžný v zemích, kde se stojícíhistorická architektura nedochovala, u nás zatímnemá příliš silnou tradici.Ladislav HolíkRytierstvo: element v živote stredovekého človeka.Ed. Jozef Meliš. Trnavský historický spolok– Historická sekcia Univerzitného pastoračnéhoa dobrovoľníckého centra v Trnave, Trnava 2005.ISBN 80-969408-6-4. 150 str.K problematice rytířství existuje v češtině jižřada prací, ať původních (např. Hošťálek 2002; Macek1997), či překladových. Na Slovensku je situaceponěkud jiná, a proto je nutno sledovat každýpočin v této oblasti se zvýšenou pozorností. Vednech 5.–7. listopadu 2004 proběhlo na půdě Trnavskéuniverzity sympózium věnované fenoménu rytířství.Akci zorganizovali studenti z Trnavskéhohistorického spolku a vystoupili na ní badatelé z celéhoSlovenska. Z celkem 17 referátů bylo ve sborníkupublikováno 11.Vúvodním slovu konstatuje editor Jozef Meliš,že s jedinou výjimkou (Dvořáková 2003) je k problematicerytířství na Slovensku nedostatek odbornéliteratury. Tématem prvního příspěvku „Rytierstvo– aristokracia“ od Martina Kostelníka (6–14) je vývojrytířství jako společenského stavu v 11.–15. století.Autor na základě literatury nejprve charakterizujevýznam slova rytíř (miles, chevalier) a reflektujepostupný vzestup i proměny společenského významutohoto titulu v průběhu sledovaného období a etablovánírytířů jako samostatné společenské vrstvyv rámci nižší aristokracie. Druhou částí příspěvkuje popis významu rytířství a jeho vývoje v uherskémprostředí. Ve vztahu k rytířské kultuře (doUher importované) je zde pozoruhodná předevšímdiferenční adaptabilita jednotlivých vrstev uherskéaristokracie.Druhý příspěvek, „Druhy rytierských turnajova ich priebeh“ od Veroniky Ďuranové (15–24), sevěnuje typickému prvku středověké rytířské kultury:vývoji a charakteristice jednotlivých druhů turnajů(klání, kolba, buhurt atd.) až do jejich postupnéhozániku v 18. století. Na základě Rüxnerova Turnierbuchupopisuje i průběh standardního pozdně středověkéhoturnaje.Tématem třetího příspěvku je „Ceremoniál pasovaniana rytiera“ od Petry Koóšové (25–43). Úvodstatě, v němž autorka charakterizuje pojem rytířa stručně popisuje vznik rytířství, vhodně navazujena příspěvek Martina Kostelníka. Pozoruhodný jezejména popis aktivit církve, jejichž výsledkem byloetablování rytíře jako Božího bojovníka. Spirituálnírozměr se tak prolíná do všech aspektů ideálníhostředověkého rytířství. Jádro příspěvku tvoří podrobný,takřka vyčerpávající popis ceremoniálu pasovánírytíře, podaný na základě písemných pramenů a bohatéliteratury z celé Evropy. Kromě vývoje, ideologickéhopozadí a průběhu ceremoniálu se autorkapodrobně zabývá také hmotnými atributy rytíře.Práce Igora Grause je ve sborníku zastoupenadvěma příspěvky. V prvním z nich, „Rytierske rezíduávo vyznamenaniach habsburskej monarchie“(44–58), se autor zabývá jednak raně novověkoutransformací řádových rytířských organizací do formálníchinstitucí, kdy je členství v řádu navzdoryvnějším atributům degradováno do role pouhéhovyznamenání, jednak rytířskými relikty v nejvýznamnějšíchřádech habsburské monarchie. Z původněstředověkých řádů se autor podrobně věnujeřádu Zlatého rouna a uherskému pseudořádu Zlatéostruhy; ostatní zde zmiňované habsburské řádybyly založeny po roce 1700.Dalším příspěvkem je „Eike von Repgow a rytierstvov Saskom zrkadle“ (59–69) od Evy Gutové.Předmětem autorčina zájmu jsou práva a povinnostirytířů (či přesněji řečeno manů) obsažené v lennímprávu (Lehenrechtu) Saského zrcadla, jednohoz nejvýznamnějších středověkých právních pramenů,a také společenské postavení jeho autora. Zdese opět prokázalo, že analýzou podobných pramenůlze efektivně rekonstruovat plastický obraz sociálníhopostavení i některých aspektů života středověkéhoobyvatelstva.V rozsáhlém příspěvku „Reflexe rytierstvav stredovekej sakrálnej ikonografii na Slovensku“(70–90) Miroslav Huťka uvádí, že rytířská tématase na Slovensku objevují ve třech okruzích, a to vevyobrazeních světců, v postavě setníka pod Kristo-