1 HISTORIE A POUà ½ITàKOMPOZITNÃÂCH MATERIÃÂLà ® U LODàA ...
1 HISTORIE A POUà ½ITàKOMPOZITNÃÂCH MATERIÃÂLà ® U LODàA ...
1 HISTORIE A POUà ½ITàKOMPOZITNÃÂCH MATERIÃÂLà ® U LODàA ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>HISTORIE</strong> A POUŽITÍ KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ U LODÍ A LETADEL<br />
Bezpečné čtení PDF souborů je možné pouze s aktualizovaným programem. Adobe Reader<br />
má poslední verzi X (v češtině 10.1.0, v angličtině 10.1.4). PDF soubory je možné prohlížet<br />
také pomocí Google Chrome (poslední verze je 23.0.1271.64 m). Absolutní odkazy ve všech<br />
oddílech směřují na bezpečné weby (prověřeno pomocí McAfee SiteAdvisorLive, Norton Safe<br />
Web, WOT, Web Security Guard a Advanced SystemCare 6.0 Pro). Odkazy jsou, až na malé<br />
výjimky, psány v angličtině.<br />
Kompozitní materiály jsou složeny ze dvou nebo více chemicky a fyzikálně odlišných složek<br />
(fází). Tvrdší, tužší a pevnější nespojitá složka se nazývá výztuž, spojitá a obvykle<br />
poddajnější složka, která zastává funkci pojiva výztuže, se nazývá se matrice. Podle<br />
současného chápání pojmu kompozit musí být k zařazení vícefázového materiálu mezi<br />
kompozitní materiály splněny následující podmínky:<br />
� podíl výztuže musí být větší než 5 %<br />
� vlastnosti výztuže a matrice (mechanické, fyzikální i chemické) se liší, výztuž je významně<br />
pevnější v tahu a obvykle tužší než matrice<br />
� kompozit musí být připraven smícháním složek<br />
Podle těchto podmínek nelze za kompozit považovat plast, obsahující malá množství<br />
tuhých barviv, např. částic sazí (černý pigment) nebo oxidů (např. TiO 2-bílý pigment) nebo<br />
částic elastomerů (přidávaných pro zlepšení houževnatosti; nejde o výztuž, modul pružnosti<br />
materiálu se naopak zmenší), ani slitinu kovů, ve které během ochlazování nebo při tepelném<br />
zpracování došlo k vyloučení tvrdé fáze. Také eutektické slitiny kovů, u kterých během<br />
tuhnutí taveniny došlo k usměrněnému vyloučení tvrdších a tužších fází v podobě tyčinek<br />
nebo lamel, nelze považovat za pravé kompozity, protože není splněna třetí podmínka.<br />
Naproti tomu kov disperzně zpevněný částicemi oxidů je kompozitní materiál, protože se<br />
připravuje mechanickým míšením složek (např. hliník zpevněný částicemi Al2O3).<br />
Kompozitní materiály mohou obsahovat vyztužující fáze různých rozměrů. V průmyslu<br />
mají největší význam mikrokompozitní materiály, u kterých největší příčné rozměry<br />
výztuže (vláken nebo částic) jsou v rozmezí 10 0 až 10 2 �m. Oproti kovům a jejich slitinám<br />
mají mikrokompozitní materiály menší hustotu a tedy příznivý poměr pevnosti v tahu a<br />
modulu pružnosti k hustotě, tj. dosahují velké měrné pevnosti ( �pt/�) a měrného modulu<br />
(E/�).<br />
Makrokompozity obsahují výztuž o velikosti příčného rozměru 10 0 až 10 2 mm a jsou<br />
používány především ve stavebnictví (železobeto n, tj. beton zpevněný ocelovými lany nebo<br />
pruty, polymerbetony obsahující drcené kamenivo a pryskyřici). Za makrokompozity lze<br />
považovat i plátované kovy, vícevrstvé materiály a konstrukce (např. chodníky a vozovky).<br />
Nanokompozity jsou kompozitní materiály, které mají rozměr výztuže (délka částice<br />
nebo průměr vlákna) v jednotkách nm. Rozdíl mezi mikrokompozitem a nanokompozitem<br />
s výztuží na bázi destičkovitých částic jílu – montmorillonitu (MMT) ukazuje následující<br />
obrázek<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Montmorillonite<br />
1
jíl MMT<br />
konvenční kompozit nanokompozit<br />
Nově se pro zpevnění pryskyřic používají neorganické nanometrické částice<br />
polyhedrálního oligomeru silsequioxanu (POSS) .<br />
http://www.grc.nasa.gov/WWW/RT/2004/RM/RM05P-campbell.html<br />
MIKROKOMPOZITY<br />
� částicové - obvykle anorganické částice, anizometrické (destičkovité částice) mají určitý<br />
štíhlostní (aspektní) poměr l/t,kde l je délka a t tloušťka částice<br />
� vláknové<br />
Rozdělení mikrokompozitních materiálů (dále jen kompozitní materiály) podle geometrie a<br />
orientace výztuže je patrné z následujícího schématu:<br />
Vláknové kompozity<br />
jednovrstvé vícevrstvé<br />
lamináty sendviče<br />
polymerní<br />
pěny<br />
2D 3D<br />
tkaniny, pleteniny,<br />
rohože tkaniny<br />
voštiny<br />
(Al, C, MPTA<br />
PPTA)<br />
2<br />
balza<br />
sa<br />
kontinuální vlákna diskontinuální vlákna<br />
1D<br />
jednosměrná<br />
distanční<br />
tkaniny<br />
makromolekuly polymeru<br />
Částicové kompozity<br />
izometrické<br />
částice<br />
náhodná<br />
orientace<br />
e<br />
syntaktické<br />
pěny<br />
náhodná<br />
orientace<br />
anizometrické<br />
částice<br />
preferovaná<br />
orientace<br />
TYCOR �<br />
PIR pěna+skleněná nebo uhlíková<br />
vlákna<br />
preferovaná<br />
orientace
Matrice může být<br />
� polymerní<br />
� kovová<br />
� keramická<br />
� skleněná, sklokeramická<br />
� uhlíková<br />
Vlákna mohou být<br />
� skleněná<br />
� uhlíková<br />
� borová<br />
� polymerní<br />
� keramická (SiC,Al2O3, Si3N4)<br />
� přírodní (rostlinná, čedičová a asbestová)<br />
� proteinová (vlákna pavouků)<br />
� piezoelektrická<br />
Historie mikrokompozitních materiálů:<br />
1908 - Baekeland - fenolická pryskyřice (PF) zpevněná dřevěnou moučkou<br />
Sklolamináty (skleněná vlákna + polymer) http://en.wikipedia.org/wiki/Fiberglass<br />
http://www.compositesworld.com/articles/the-making-of-glass-fiber.aspx<br />
1933 - začátek výroby skleněných vláken v USA u firmy Owens-Illinois Glass Co.<br />
1938 - spojení firem Owens-Illinois and Corning Glass Works do Owens-Corning Fiberglas<br />
Corp.<br />
1942 - radomy (kryty radarů letadel) s reaktoplastickou matricí vyztuženou skelnou tkaninou<br />
1943 - Spitfire – sklolaminátová konstrukce trupu vojenského letounu<br />
1945 - B-15 tréninkové letadlo – sklolaminátový sendvič<br />
1952 - čluny (skleněné rohože ze sekaných vláken)<br />
1950 - protikorozní aplikace laminátů – fumarové, chlorované a izoftalové polyestery<br />
1956 - automobily Citroen (střecha)<br />
1957 -�začátky RTM technologie, dnes trupy člunů, kabiny a spojlery nákladních automobilů,<br />
� díly karosérií osobních automobilů, sanitární výrobky (nenasycená polyesterová<br />
� �pryskyřice, UP)<br />
výztužné prvky vojenských letadel (epoxidové (EP) pryskyřice)<br />
1966 - lisování prepregu (SMC technologie s UP), např. spojler u automob ilu Chrysler<br />
Estate<br />
1970 - nárazník osobního vozu Citroen R5<br />
1972 - minolovky – celokompozitové, 170 m dlouhé trupy<br />
2011- Saint-Gobain Technical Fabrics přejmenováno na Saint-Gobain Adfors<br />
2011 - přejmenování českého výrobce skleněných vláken na Saint-Gobain Adfors cz s.r.o.<br />
Uhlíkové kompozity http://en.wikipedia.org/wiki/Carbon_fiber<br />
1957 - první uhlíkové vlákno z viskózy v USA (Union Carbide)<br />
1961 - první uhlíkové vlákno z polyakrylonitrilu (PAN) v Japonsku (společnost Toray)<br />
1971 - komerční výroba uhlíkových vláken z PAN (Toray), výroba 12 tun/rok<br />
1972 - počátek výroby uhlíkových vláken u firmy Aldila na golfové hole<br />
3
1976 - počátek výroby uhlíkových vláken z mezofázových smol<br />
1978 - export technologie Toray (Japonsko) do Union Carbide (USA)<br />
1986 - počátek výroby velmi pevného „středněmodulového“ (IM) vlákna u firmy Toray<br />
(Torayca � T1000)<br />
1990 - prepreg Torayca � (vlákna T800H a T800S + houževnatá EP)<br />
1991- koupě firmy Courtaulds Grafil, Inc. společností Mitsubishi Rayon Co., Ltd.<br />
1992 - počátek výroby uhlíkových vláken z PAN firmy Zoltek Inc.<br />
1992 - spojení firem SIGRI GmbH (Německo) a Great Lakes Carbon (USA) do firmy<br />
SGL Carbon AG<br />
1998 - firma Hercules prodala výrobu společnosti Hexcel<br />
1999 - připojení firmy Aldila, Inc. (USA) k společnosti SGL Carbon AG<br />
2000 - Toho Tenax získal firmu Fortafil Fibers<br />
2000 - založení firmy Cytec Industries, která převzala výrobu BP Amoco<br />
2000 -společnost Teijin, Ltd. (Japonsko) převzala kontrolu nad Toho Tenax (Japonsko a<br />
Evropa)<br />
2000 - snaha o výrobu uhlíkového vlákna z ropné mezofázové smoly u společnosti Conoco<br />
Philips, v roce 2003 projekt opuštěn<br />
2001 - BP Amoco prodalo výrobu a obchod firmě Cytec<br />
2001 -založení DeLong and Associates LLC jako prodejce uhlíkových vláken AKSACA<br />
turecké firmy AKSA v USA<br />
2006 - počátek výroby přetržených kontinuálních uhlíkových vláken “SBCF” (společnost<br />
Hexcel)<br />
2006 – Sinosteel, Co. (Čína) reorganizovala výrobu uhlíkových vláken firmy Jilin Carbon Co.<br />
2006 -�vlákno z uhlíkových nanotrubiček (patent Los Alamos National Laboratory, založena<br />
firma CNT�Technologies Inc., Seattle, USA)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Carbon_nanotube http://www.cnt-tech.com/<br />
http://nanotechwire.com/news.asp?nid=3685<br />
2007 - přejmenování SGL na SGL Group<br />
2009 - vytvoření „joint venture“ mezi BMW Group a SGL Group k výrobě uhlíkových vláken<br />
pro elektrické vozy BMW.<br />
2009 - rozšíření produkce firmy Zhongfu Shenying Carbon Fiber Co.<br />
2011 - otevření nového závodu Riley Solutions, Inc. (USA) pro letecké antibalistické kryty<br />
využívající uhlíkové nanotrubičky<br />
2011 - zahájena výroba v novém závodě společnosti Mitsubishi Rayon Co., Ltd. (uhlíková<br />
vlákna 50-60k (50000-60000 vláken v rovingu). Výrobní kapacitou to je<br />
největší podnik na světě<br />
2011 - otevření nového závodu SGL Automotive Carbon Fibers v USA na výrobu<br />
uhlíkových vláken pro elektrické automobily BMW<br />
2012 - Dow Chemical Company a AKSA Akrilik Kimya Sanayii AS vytvářejí „joint venture“<br />
(DowAksa Advanced Composites Holdings BV)<br />
2012 - SGL Group koupila portugalského výrobce PAN vláken<br />
2012 - výrobce polyamidů BASF a SGL Group se spojili pro výrobu kompozitů<br />
s uhlíkovými vlákny pro automobilový průmysl<br />
2013 - japonská společnost Toray zahájí produkci uhlíkových vláken v TAK ( “Toray<br />
Advanced Materials Korea”)<br />
2013 - zahájení produkce uhlíkových vláken po spojení saudskoarabské společnosti (SABIC)<br />
a společnosti Montefibre SpA (Italie) v Jižní Koreji u společnosti Hyosung Co. v<br />
Jeonju Eco High-Tech Complex.<br />
2014- zahájení produkce uhlíkových vláken v Tatarstánu (Rusko) v továrně „Alabuga fiber“.<br />
4
Podíl hlavních výrobců uhlíkových vláken z polyakrylonitrilových (PAN) vláken<br />
ukazuje následující graf, upravený podle nejnovějších změn.<br />
Polymerní vlákna<br />
5<br />
SGL Aldila<br />
Zoltek<br />
Toho Tenax America<br />
Formosa Plastics (Tchajwan)<br />
Cytec<br />
Hexcel<br />
Mitsubishi<br />
1960 - meta-aramid Nomex � (E. I. Du Pont de Nemours, USA)<br />
1965 - patent S. L. Kwolek (E. I. Du Pont de Nemours, USA) – para-aramidové vlákno<br />
Kevlar � http://en.wikipedia.org/wiki/Stephanie_Kwolek<br />
1985 - UHMW PE vlákno, DSM- (Holandsko), značka Dyneema�) a firma Honeywell Int.,<br />
USA) – značka Spectra � 900, 1000, 2000<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Dyneema<br />
1998 - PBO vlákno, značka Zylon � , firma Toybo (Japonsko)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Zylon<br />
2000 - vlákno M5 � , firma Magellan Systems International (USA)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/M5_fiber<br />
2006- HMPP Innegra� (vlákna polypropylenu s vysokým modulem pružnosti, firma<br />
��������������Innegrity (USA)) http://www.innegrity.com/<br />
2007 - společost Teijin Ltd. převzala výrobu Twaronu (Teijin Aramid BV)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Teijin_Aramid<br />
2008 – Toyobo Co. a DSM a zdvojnásobuje výrobu UHMW PE vláken v závodě<br />
Nippon Dyneema Co.<br />
2011- je zahájena výroba UHMW PE vláken v novém závodě společnosti Teijin, Ltd. v<br />
Emmen v Holandsku<br />
Borová vlákna http://www.specmaterials.com/boronfiber.htm<br />
1959 - počátky chemické depozice par na vláknový substrát (CVD)<br />
1964 - komerční kontinuální vlákna (Textron USA)<br />
2001 - vznik firmy Specialty Materials, Inc. (USA), vyrábě jící borová kontinuální vlákna<br />
metodou CVD (“Chemical Vapor Deposition”)<br />
Toray<br />
Teijin<br />
Keramická vlákna http://www.nap.edu/openbook.php?record_id=6042&page=6
1940 – počátky výroby keramických vláken<br />
1967 - neoxidová (SiC) Texaco (USA)<br />
1978 - oxidová (Al2O3), například FP� firmy E. I. Du Pont de Nemours (USA)<br />
1980 - keramické whiskery SiC od firmy Nippon Carbon Co. (Japonsko)<br />
2001 - vznik firmy Specialty Materials, Inc. (USA), vyrábějící SiC kontinuální vlákna<br />
metodou CVD<br />
2003 – počátek komerční výroby prepregů s kovovou (Ti) matricí a keramickými SiC vlákny<br />
u firmy Specialty Materials, Inc.<br />
Proteinová vlákna<br />
1993 – založení firmy Nexia Biotechnologies, produkující vlákna pavouků z mléka<br />
transgenetických koz. Produkce vláken “Biosteel � ” byla ukončena v roce 2009<br />
2011 – nová technologie výroby pavoučích vláken z geneticky upravených larev bource<br />
morušového v Kraig Biocraft Laboratories, Inc. http://www.kraiglabs.com/<br />
Piezoelektrická keramická vlákna http://www.advancedcerametrics.com/<br />
2000 - PZT vlákna (firma Advanced Ceramics Inc., USA)<br />
Po roce 2000 “stealth” lodě (pro radar neviditelné, lo dě mohou být chráněny před<br />
radary satelitů vodní clonou) http://www.williamson-labs.com/stealthy-ship.htm<br />
Celokompozitový (vlákna uhlík/Kevlar � ), infuzní technologií vyráběný hlídkový člun pro<br />
U.S. Navy, poháněný vodními tryskami (“Waterjet Propulsion”)<br />
http://www.compositesworld.com/articles/composites-take-the-hit-in-us-navy-patrolboat.aspx<br />
6
“Stealth” loď s trupem z uhlíkových vláken v epoxidové pryskyřici “M 80 Stiletto”, se čtyřmi<br />
housenkovými (magnetohydrodynamickými) pohony. Maximální rychlost je 94 km/hod.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/M80_Stiletto<br />
Bezposádkový člun Piranha s uhlíkových tkaninových prepregů zpevněných uhlíkovými<br />
nanotrubičkami<br />
(výrobce Zyvex Technologies, prepreg Arovex)<br />
http://www.compositesworld.com/<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Piranha_Unmanned_Surface_Vessel<br />
http://www.youtube.com/watch?v=NmiotJ6gtAI<br />
7
Bezposádkový člun Protector, výrobce Rafael defense systems Ltd.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Protector_USV<br />
“Stealth“ torpédoborec U. S. Navy se sedmivrstvou horní palubou, spodní tři vrstvy jsou z<br />
austenitické oceli s vysokým obsahem hořčíku a hliníku, horní čtyři vrstvy jsou vyrobeny ze<br />
sendvičových panelů (tkanina společnosti Sigmatex z uhlíkových vláken T700 (Toray Carbon<br />
Fiber America Inc.) ve vinylesterové pryskyřici 510A (Ashland Inc .), jádro je z balsy<br />
(BALTEK ® balsa), případně ze syntaktické pěny. Sendvičové panely vyrábí infuzním<br />
procesem společnost Northrop Grumman Shipbuilding. První dodávka je plánována na rok<br />
2013.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Zumwalt_class_destroyer<br />
http://www.compositesworld.com/zones/resin-infusion-vartm<br />
Loď U.S. námořnictva “Independence” pro pobřežní vody s maximální rychlostí 81 km/hod,<br />
se “Stealth” konstrukcí, vybavená raketami a hangárem pro 2 helikoptéry “Sea Hawk”.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Littoral_Combat_Ship<br />
8
l'hydrosfère, velmi rychlá plachetnice s lany vyrobenými z UHMWPE Dyneema SK90<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Hydropt%C3%A8re<br />
Použití kompozitů na leteckých konstrukcích dokumentují následující obrázky. Po<br />
roce 2000 roste úloha bezpilotních letadel (UAV, ”Unmanned Aerial Vehicle”), zvanými<br />
také “drone”. V roce 2010 společnost Boeing obdržela první stíhačky F-16 na jejich konverzi<br />
na bezpilotní stroje (QF-16).<br />
http://www.f-16.net/news_article4102.html<br />
Dopravní letadlo Boeing 777<br />
9
Použití materiálů na letadle Boeing 777<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_777<br />
Dopravní letadlo Airbus 380<br />
Obsahuje 22 % (hmotnostních) kompozitů z uhlíkovými vlákny (CFRP), 3 %<br />
kompozitů “Glare” (vrstvy sklolaminátu jsou prostřídány vrstvami hliníkových fólií)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Glare_%28material%29<br />
a kompozity se skleněnými vlákny. Je plánováno více verzí: A 380-50R pro 480, A380-100<br />
(standardní verze) pro 555, A380-200 pro 656 a A380-300 pro 700 až 850 pasažérů.<br />
Airbus 380<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Airbus_A380#Construction<br />
10
Dopravní letadlo Boeing 787 Dreamliner<br />
http://www.compositesworld.com/hpc/issues/2007/May/111535<br />
Jedná se o letadlo pro 210 až 330 pasažérů, je z 50 % (hmotnostní procenta) vyrobeno<br />
z kompozitních materiálů. Na výrobě kompozitních dílů se podílí mnoho firem po celém<br />
světě.<br />
http://aircraft.wikia.com/wiki/Boeing_787.<br />
První komerční start letadla uskutečněn roku 2011.<br />
Ochranu proti úderu blesku zajišťuje expandovaná měděná fólie MicroGrid ® od firmy<br />
Dexmet Co. (USA), která je kolem palivových nádrží zdvojená a u modelu 787-8 též vývoj<br />
dusíku (“nitrogen generation system” (NGS)) v prostoru palivových nádrží. Stínění je důležité<br />
i proto, že letadlo je řízeno elektronicky (“fly-by-wire” (FBW)).<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_787_Dreamliner<br />
http://webfiles.wichita.edu/cedbr/WIRED_comp_ov_5_14_08.pdf<br />
http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=KAwt5AWre9Q<br />
11
Dopravní letadlo Airbus A350 XWB<br />
Druhý největší výrobce dopravních letadel Airbus Industrie bude Boeingu 787<br />
konkurovat letadly A350 XWB (“Xtra Wide Body“) pro 270 (Airbus 350-800), 314 (Airbus<br />
350-900) a 350 (Airbus 350-1000) pasažérů. Letadlo bude z 52 % (hmotnostních) kompozitní.<br />
Prepregy pro potah trupu se středně modulovými, vysoce pevnými uhlíkovými vlákny (IM<br />
vlákna) v houževnaté epoxidové pryskyřici bude dodávat společnost Hexcel ze svých závodů<br />
v USA, ve Francii, Velké Británii, Španělsku a Německu. Proudové motory dodá Roll-Royce<br />
(Trent XWB). První letadlo by mělo být uvedeno do provozu v letošním roce (2012).<br />
12
Dopravní letadlo Airbus 350 XWB. Rámy z hliníkové slitiny (AlLi) zlepšují elektrickou<br />
vodivost trupu. Navíc je v trupu měděná síť (pro ochranu při úderu blesku).<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Airbus_A350<br />
Trup Airbusu 350 XWB vyrobený v Nordenhamu (Německo).<br />
http://www.compositesworld.com/<br />
13
Kompozitní část křídla A350 XWB vyrobená v Airbus Broughton North Factory (U.K.).<br />
http://www.compositesworld.com/news/airbus-opens-new-a350-xwb-wing-facility-in-wales<br />
Nový typ podzvukového dopravního letadla Boeing X-48B je vyvíjen v Boeing<br />
Phantom Works ve spolupráci s NASA Langley Research Center. Bude mít podobu létajícího<br />
křídla bez trupu a ocasních ploch a bude se vyznačovat velmi malou spotřebou paliva.<br />
Bezpilotní model podzvukového letadla Boeing X-48B (tzv. “blended-wing body”).<br />
Letadlo bude určeno pro vojenskou přepravu (rok 2022).<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_X-48<br />
14
Nadzvukové letadlo (rychlost 1,6 až 1,8 Mach) QSST (“Quiet Supersonic Transport”),<br />
vyvíjené společností Lockheed Martin Skunk Works pro SAI (“Supersonic Aerospace<br />
International, LLC”).<br />
http://www.saiqsst.com/index.html<br />
http://www.compositesworld.com/articles/beyond-the-concorde-next-generation-ssts.aspx<br />
Bude se vyznačovat minimálním aerodynamickým třeskem (1/100 hluku oproti Concordu),<br />
takže bude moci létat nadzvukově i nad obydlenými oblastmi. Je určeno pro 12-14 pasažérů.<br />
Nadzvukové letadlo společnosti Lockheed Martin<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Quiet_Supersonic_Transport<br />
Malá nadzvuková (supersonická) letadla pro 8 až 12 pasažérů (až 1,8 Mach) bude<br />
vyrábět i společnost Aerion Corporation (USA)<br />
http://www.compositesworld.com/articles/beyond-the-concorde-next-generation-ssts.aspx<br />
Nadzvukové letadlo společnosti Aerion Co.<br />
http://www.aerioncorp.com/<br />
15
Supersonické letadlo NASA, konstruované leteckým inženýrem z “University of Miami” Ge-<br />
Cheng Zha<br />
http://www.innovationnewsdaily.com/1568-supersonic-flying-wing-nasa.html<br />
Suborbitální letadlo Lynx společnosti XCOR.<br />
http://www.xcor.com/press-releases/2008/08-03-26_Lynx_suborbital_vehicle.html<br />
SpaceShipTwo. Nové letadlo společnosti Stratolaunch Systems pro lety na nízké orbity země,<br />
vyvinuté ve firmě Sealed Composites a vyráběné společností Elon Musk`s Space Exploration<br />
Technologies (SpaceX) ve spolupráci s Northrop Grumman Aerospace Systems.<br />
http://www.crunchbase.com/company/space-exploration-technologies<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/SpaceShipTwo<br />
16
Waverider, experimentální hypersonický kluzák (Scramjet) vypouštěný z bombardéru B-52.<br />
Při použití vodíkového paliva může být jeho rychlost až M24. Scramjety jsou nyní vybaveny<br />
některé ruské rakety (například Topol-M).<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Scramjet<br />
HTV-2, experimentální hypersonický kluzák, vypouštěný z rakety Falcon (výrobce SpaceX)<br />
http://news.discovery.com/tech/darpa-launches-hypersonic-aircraft-110811.html<br />
17
Eurofighter Typhoon<br />
http://www.eurofighter-typhoon.co.uk/Eurofighter/tech.php Nadzvukové bojové<br />
letadlo Eurofighter s rychlostí až 2 Mach je produkt konsorcia EADS (globální společnost),<br />
Alenia Aeronautica (Itálie) a BAE Systems (UK).<br />
Nadzvukové letadlo Eurofighter Typhoon<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Eurofighter_Typhoon<br />
18
Americká “stealth” letadla 5. generace (rychlost 1,67 Mach) jsou JSF (“Joint Strike Fighter”)<br />
F-35A, F-35B a F-35C (Lightning II).<br />
http://www.globalsecurity.org/military/systems/aircraft/f-35-design.htm<br />
Letadlo JSF F-35 Lightning II<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/F-35<br />
Budou se vyrábět tři verze: F-35A s klasickým startem a přistáním, s krátkým startem a<br />
svislým přistáním (F-35B, STOVL, “Short TakeOff and Vertical Landing”) a letadla pro<br />
letadlové lodě (F-35C).<br />
http://www.compositesworld.com/articles/resins-for-the-hot-zone-part-ii-bmis-cesbenzoxazines-and-phthalonitriles.aspx<br />
Znázornění principu F-35B STOVL. Při přistávání působí jak modře zbarvený vzduch (v<br />
přední části je ventilátor poháněný turbinou), tak spaliny proudového motoru (červené<br />
zbarvení)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/F-35_Joint_Strike_Fighter<br />
http://www.youtube.com/watch?v=ZBt-aQ1vObM&feature=related<br />
http://www.youtube.com/watch?v=ZBt-aQ1vObM&feature=related<br />
19
Quickstep Holdings (Austrálie, USA) a Vector Composites (USA)<br />
http://www.reinforcedplastics.com/view/970/quickstep-wins-research-contract-for-f35-carbon-composites/<br />
vyrábí konstrukční kompozitové díly bezautoklávovou technologií (technologie OOA, “Out-<br />
Of-Autoclave”). Hlavním výrobním závodem letadel je Lockheed Martin Corp., střední část<br />
trupu kompletuje Northrop Grumman Co. (vyrábí jí Turkish Aerospace Industries Inc., stejně<br />
jako vstupní vzduchové kanály), zadní část trupu a ocasní plochy jsou vyráběny v Británii<br />
(BAE Systems), potahy křídel vyrábí HITCO Carbon Composites Inc. (USA) z uhlíkových<br />
vláken (SGL Group – The Carbon Company) a bismaleimidové (BMI) pryskyřice. Některé<br />
díly jsou vyráběny z epoxidové pryskyřice zpevněné uhlíkovými nanotrubičkami.<br />
Lockheed Martin Skunk Works vyvíjí i bezpilotní F-35. Koncepce spolupráce<br />
bezpilotních letadel s pilotovanými F-35 je taková, že pouze UAV (“Unmanned Aerial<br />
Vehicle”) F-35 ponesou zbraně a budou ovládány prostřednictvím internetu.<br />
Vyvíjené bezpilotní letadlo F-35, firma Lockheed Martin Skunk Works<br />
http://www.flightglobal.com/articles/2006/08/15/208488/lockheed-martin-reveals-plans-forunmanned-f-35-jsf-among-other-new-uav.html<br />
Vyvíjená 6 generace pilotovaných letadel F/A-XX<br />
http://www.flightglobal.com/news/articles/boeing-displays-manned-fa-xx-concept-jet-<br />
329472/<br />
20
Northrop Grumman Corp. vyrábí průzkumný bezpilotní letoun Global Hawk RQ-4 pro<br />
United States Air Force, CIA, NASA, NATO, Luftwaffe a bezpilotní vrtulník<br />
MQ�8 B pro fregatu McInerney http://en.wikipedia.org/wiki/USS_McInerney_(FFG-8)<br />
Průzkumný bezpilotní letoun Northrop Grumman Global Hawk RQ-4. V Německu bude<br />
vyráběn Euro Hawk v závodě Euro Hawk GmbH.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/RQ-4_Global_Hawk<br />
Bezpilotní vrtulník Northrop Grumman MQ-8B Fire Scout<br />
(“Vertical Take-Off and Landing, Unmanned Aerial Vehicle” (VTOL UAV))<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/MQ-8_Fire_Scout<br />
21
Hummingbird A160T bezpilotní vrtulník, výrobce Boeing Integrated Defence Systems<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_A160_Hummingbird<br />
Firebird, pilotované i bezpilotní průzkumné letadlo Grumman Northrop a Boeing<br />
http://www.engadget.com/2011/05/10/scaled-composites-and-northrup-grummans-newfirebird-spy-plane/<br />
Bezpilotní průzkumný letoun Phantom Eye poháněný kapalným vodíkem. Vydrží ve vzduchu<br />
až 4 dny<br />
Výroba Boeing Phantom Works<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_Phantom_Eye<br />
http://www.youtube.com/watch?v=bR5hXoEb98A<br />
http://www.youtube.com/watch?v=To5fcvaC1eg&feature=relmfu<br />
22
Společnost General Atomics Aeronautic Systems vyvinula bezpilotní letouny, které<br />
jsou použity jako nosiče laserem naváděných bomb a raket http://en.wikipedia.org/wiki/Laserguided_bomb<br />
v Afghanistánu a Pákistánu. Řízení letounu je prováděno přes družice z letecké<br />
základny Creech v Nevadě http://en.wikipedia.org/wiki/Creech_Air_Force_Base V případě,<br />
že je spojení přerušeno, provede přistání operátor na základně v Iráku.<br />
Bezpilotní letoun General Atomic Aeronautical Systems MQ-9 Reaper<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/MQ-9_Reaper<br />
Northrop Grumman Corp. ve spolupráci s firmami Boeing, Raytheon, G.E. a Vought<br />
Aircraft Industries vyráběl také neviditelné (“stealth”) podzvukové bombardéry B-2 Spirit.<br />
Celé letadlo je opatřeno speciálním nátěrem, který je schopen pohlcovat radarové paprsky.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Radar-absorbing_materials Letadlo je aerodynamicky nestabilní<br />
ve všech třech osách a vyžaduje počítačem řízenou neustálou korekci letu. Je vybaveno elektroimpulzním<br />
řízením “fly-by-wire” (FBW).<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Northrop_Grumman_B-2_Spirit<br />
http://www.youtube.com/watch?v=d-yYHdlkn2o&feature=endscreen&NR=1<br />
23
Bezpilotní Lockheed Martin RQ-170 Sentinel. Nenese zbraně a je určen pouze k průzkumným<br />
službám. Pohon proudovým motorem General Electric.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/RQ-170_Sentinel<br />
Kompozitní konstrukce<br />
Malý proudový motor Williams<br />
International FJ33<br />
Silent Sentinel se solárními články (na křídlech je nalepen film se solárními články), pohon<br />
malým proudovým motorem. Výrobce Ascent Solar Technologies and Bye Aerospace.<br />
http://www.ecofriendlymag.com/eco-science-and-technology/silent-sentinel-uav-to-use-solarpower/<br />
24<br />
Film se slunečními články<br />
Li-Ion akumulátor<br />
Bezpilotní bombardér Phantom Ray (vyvinutý z X-45C), výrobce Boeing Integrated Defense<br />
Systems. Pohon proudovým motorem.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_Phantom_Ray
Bezpilotní podzvukový bombardér X-47B (UCAV-D, “Unmanned Combat Aerial Vehicle<br />
Demonstrator”), návrh Northrop Grumman ve spolupráci s Boeingem pro U.S. Navy.<br />
Úspěšný testovací let v roce 2011. Pohon proudovým motorem Pratt & Whitney F100-220U.<br />
http://en.wikipedia/wiki/Northrop_Grumman_X47 B<br />
Elektronické a mechanické prvky bezpilotního bombardéru<br />
http://www.powershow.com/view/9f2bc-YzM4N/Smiths_Aerospace_flash_ppt_presentation<br />
25
Bezpilotní letadlo Global Observer na kapalný vodík, výrobce AeroVironment, Inc. (USA). Je určeno<br />
k stratosférickému letu (doba letu až 1 týden).<br />
Účelem je:<br />
� obrana (rekognoskace)<br />
� telekomunikační infrastruktura<br />
� sledování hurikánů a bouří<br />
� sledování životního prostředí a mapování<br />
� zemědělský management<br />
http://www.avinc.com/uas/stratospheric/global_observer/<br />
UAV RQ-11A Raven, výrobce AeroVironment, Inc. (USA), hmotnost 1,9 kg, rychlost 95 km/hod,<br />
elektrický pohon<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/AeroVironment_RQ-11_Raven<br />
UAV na pohon solárními články britské firmy QinetiQ Group PLC. Křídla jsou z uhlíkového<br />
kompozitu. V noci zajišťuje pohon baterie Li-S, která je ve dne dobíjena. Doba letu až několik týdnů,<br />
maximální výška letu 21 km.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/QinetiQ_Zephyr<br />
26
Helios, prototyp UAV na pohon slunečními články. Jako záložní zdroj elektrické energie<br />
používá lithiové baterie. Výrobce AeroVironment, Inc. Největší dosažená letová výška 30 km,<br />
rozpětí křídel 75 m.<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/NASA_Pathfinder<br />
Solar Impulse HB-SIA, švýcarské letadlo na sluneční pohon<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Flea_Hop_HB-SIA_-_Solar_Impulse.jpg<br />
27
Bezpilotni experimentální raketoplán<br />
X-40 A<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_X-37<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_X-40<br />
http://www.space-travel.com/reports/USAF_Launches_Second_X-37B_Test_Platform_999.html<br />
Transport rakety Sojuz na kosmodrom Bajkonur.<br />
http://imgur.com/a/Y9OYw<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmodrom_Bajkonur<br />
28
TMA Sojuz, ruský spacecraft s návratovým modulem (uprostřed)<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Soyuz_(spacecraft)<br />
http://www.youtube.com/watch?v=2UQcK2xG570&feature=related<br />
29
Orion CEV (“Crew Exploration Vehicle”, “Multi-Purpose”) dopravní prostředek NASA<br />
(první let plánován na rok 2014). Výrobce Lockheed Martin. Kabina a pohonný modul jsou<br />
umístěny na špičce rakety Delta IV-Heavy rocket. Před vstupem do atmosféry země se<br />
pohonný modul odpojí. Návrat v poslední fázi zajišťují padáky.<br />
http://microgravity.grc.nasa.gov/Orion/<br />
http://www.compositesworld.com/news/san-diego-composites-delivers-first-orion-structure-tolockheed-martin<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Orion_(spacecraft)<br />
30
Odděleni pohonné jednotky a kabiny Dragon, výrobce SpaceX. Obě jednotky jsou umistěny<br />
na špičce rakety Falcon 9. Kabina slouži pro přepravu posadky nebo nakladu na ISS<br />
(“International Space Station”).<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Dragon_%28spacecraft%29<br />
http://www.youtube.com/watch?v=8meFWjuEJCo<br />
Blue Origin, výrobce Blue Origin, LLC, pro přepravu posádky nebo nákladu na ISS<br />
http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=36766<br />
31
Kabina CST-100 s posádkou, návrh Boeing Space Exploration a Bigelow Aerospace,<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/CST-100<br />
Loď ATV-3, “Automated Transfer Vehicle”, zásobovací loď, European Space Agency (ESA)<br />
http://cs.wikipedia.org/wiki/Automated_Transfer_Vehicle<br />
32
[Napište Dreamcitaci Chaser, z dokumentu náhrada nebo za raketoplány, shrnutí některého startuje zajímavého pomocí bodu. raketyTextové Atlas, na pole jejíž lze umístit špičce je do libovolného<br />
místa v dokumentu.<br />
umístěn. Výrobce<br />
Pomocí karty<br />
Sierra<br />
Nástroje<br />
Nevada<br />
textového<br />
Corporation,<br />
pole můžete<br />
Space<br />
změnit<br />
Exploration<br />
formátování<br />
Systems.<br />
textového pole citace z<br />
vlastního textu.]<br />
http://en.wikipedia.org/wiki/Dream_Chaser<br />
33
“Reusable Booster System” (RBS), znovupoužitelná nosná raketa vyvíjená společností<br />
Lockheed Martin (Space Systems Company a Skunk Works).<br />
http://www.lockheedmartin.com/news/press_releases/2011/125_ss_reusablebooster.html<br />
IXV, “Intermediate eXperimental Vehicle” od evropské kosmické agentury (ESA) vynášený<br />
raketou Vega. První let plánován na rok 2014.<br />
http://www.esa.int/esaCP/SEMWQM8XZVG_index_1.html<br />
2<br />
34
Change language