Diplomová práce - Centrum pro sociální a ekonomické strategie

Skutečně participativním metodám zapojení občanské veřejnosti, které sev demokratických zemích prosadily v posledních desetiletích, však ve 20. stoletípředcházely tradiční způsoby civilního řízení a kontroly bezpečnostního systému,jimiž jsou:a) politické řízení „shora“ prostřednictvím vlády, parlamentu a politickýchstran;b) nepřímá kontrola „zdola“ prostřednictvím branců povolaných k výkonuvojenské služby.Hlavními motivy pro rozvoj demokratické občanské kontroly byla společenská„mobilizace“ a občanská hnutí v západních zemích 60.-70. let; významnýmimpulsem z poválečného Německa byla snaha systémově zabránit zneužití ozbrojenémoci inspirace. K tradičním formám kontroly přibyla role nezávislých médií apředevším rozvoj instituce nazývané „defence community“, v češtině potom„bezpečnostní komunita“. Jedná se o neformální uskupení odborníků, nezávislých,z vládních i akademických kruhů, vojáků, studentů, novinářů, zástupců občanského ikomerčního sektoru. 30 Podoba, schopnosti a vliv těchto komunit se v každé zemitrochu liší. Obvykle nejsou přímo zapojeny do rozhodovacích procesů, ale jakoporadní a kooperativní instituce jsou vlivným prostředníkem mezi vládou a širokouobčanskou veřejností. Jejich existence je dobrým indikátorem zájmu vlád o principy„dobrého vládnutí“.4.1.4 Záchranářství: Občanské aktivity mimo kontext vojenské bezpečnostiVýznam slova bezpečnost byl sice v moderních společnostech vnímán především vesmyslu vojenské obrany, přesto ale nelze přehlédnout celou sféru občanských aktivit,které byly zaměřeny zcela civilně. Touto oblastí jsou především záchranné služby,zrozené obvykle ze spontánní občanské iniciativy a teprve postupně zastřešované akoordinované státem.Konkrétně mám na mysli tradici dobrovolných hasičských sborů, jejíž počátky jenutno klást daleko před období moderní společnosti. Občanská aktivita v rámciměstských samospráv se tady objevuje vlastně už ve středověku a ranném novověku.34