Charakteristika úpolů - eAMOS - Jihočeská univerzita

Charakteristika úpolůÚpoly jsou tělesná cvičení, v nichž se v přímém střetnutí s protivníkemusiluje o překonání jeho odporu či jeho přemožení. Dochází v nichke vzájemnému kontaktu s protivníkem, v některých případech prostřednictvímzbraní. Společným znakem většiny úpolů je vývoj z válečných a bojovýchdovedností, kdy cílem bylo zabití nebo bezvýhradné podrobení nepřítele.Novodobé formy úpolů plní úkoly tělesné výchovy, napomáhají přípravě kprofesionálním dovednostem, připravují k sebeobraně a jsou prostředkempohybové rekreace.Jevově si úpoly zachovávají s bojovými činnostmi řadu společných rysů. Vesvé většině však již neslouží k přemožení nepřítele, ale k duševnímu, fyzickémua zdravotnímu rozvoji cvičenců a ke zvýšení zdatnosti a odolnosti.Z biomechanického hlediska představují úpoly snahu o účelné využitívnějších a vnitřních sil, popřípadě zbraní, k dosažení cíle – překonání odporua přemožení protivníka. Z vnějších sil se uplatňují:• tření• setrvačnost• gravitace• odstředivá síla• aj.Z vnitřních sil síly, tvořené stahy motorických svalů člověka, o kterého sejedná. Ve většině úpolů narušení rovnováhy protivníka vede k oslabení jehoschopnosti účinně vést boj. Biomechanické zákonitosti se využívají v různýchdruzích úpolů různě.Z fyziologického hlediska jsou úpoly charakteristické rozdílnou složitostípohybových struktur od jednoduchých až po velmi složité, koordinačně náročnépohybové řetězce. Energetická náročnost i jiné fyziologické charakteristiky značněkolísají podle druhů úpolů, čistého času utkání a podle tempa boje. K rozvojijednotlivých pohybových schopností přispívají úpoly specificky podle druhů.Kupř. šerm rozvíjí značně koordinaci jemných pohybů ruky, zatímco zápasvyužívá větší měrou silových schopností, které také rozvíjí, některé druhy úpolůnapomáhají zkracování reakční doby, atd. Obecně lze říci, že úpoly rozvíjejí kožní(taktilní) i proprioceptivní čití a smysl pro udržování statické a dynamickérovnováhy. Některé druhy úpolů větší měrou rozvíjejí využití dýchacích svalů(různé formy karate, kendó aj.) a kloubní pohyblivost (zvláště karate).Úpoly poskytují značné možnosti k rozvoji psychické odolnostii objektivnějšího sebehodnocení. V úpolech se jedná o řešení konfliktních situací(sebeobrana), nebo situací, simulujících boj (základní s sportovní úpoly).Anticipace umožňuje v úpolech reakce na situace, které teprve nastanou, a jepředpokladem úspěchů ve sportovních úpolech a sebeobraně. Rozvíjí se značnouzkušeností v úpolových aktivitách. U některých druhů úpolů je třeba překonávatbolestivé pocity z úderů (box), krytů, páčení a škrcení, případně zásahů zbraněmi.Bolest je v některých úpolech zároveň prostředkem, který vede k podrobeníprotivníka. V bojové situaci je třeba zachovávat percepční kontinuitu, která bývánarušována bolestí, strachem a pozorností, upoutanou na dílčí stránky situace.Úpoly mají značné výchovné potence. Kontakt se soupeřem, ač regulován

většinou pravidly, představuje i některá rizika. Úpoly v sobě obsahují i prvkypůvodních bojových aktivit. Slouží také jako společensky tolerovaný způsobpůvodních bojových aktivit, k odreagování agresivity a v některých případechi jako společensky oceňovaná činnost. Značnou roli hraje v úpolech iniciativa(„nejlepší obranou je útok“).Historie úpolůHlavní formy úpolů vznikly většinou z válečných (bojových) činností. Lidskáspolečnost již od nejstarších dob oceňovala fyzickou sílu i úspěšnost v užitíbojových dovedností, které tvořily součást výcviku celé mužské populace. Votrokářské společensky ekonomické formaci se vyčlenily skupiny vojáků, kteří sena bojové činnosti specializovali, což trvalo i za feudalismu. Pro úpoly mají tatoobdobí základní význam, neboť se zavedením palných zbraní (kupř. v Japonsku ažr. 1642) se mění struktura válčení a dřívější bojové dovednosti tvoří základnu prorozvoj úpolových činností a sportů.Ač můžeme úpoly sledovat i v rodové společnosti, až v třídníchspolečnostech sloužily spolu s bojovými činnostmi jako mocenský prostředekvládnoucích tříd a skupin, proto byly kupř. ve feudalismu přístupné vnejprogresivnější podobě jen vládnoucí třídě a privilegovaným stavům.Vykořisťované třídy také tvořily své způsoby a formy boje (kupř. karate je původněbojovou technikou okináwských rolníků). Úpolové činnosti byly v některýchoblastech značně ovlivněny náboženstvím a filozofií. Jejich výrazný vliv je patrnýv oblasti Dálného Východu, zejména vlivy:• buddhismu• taoismu• konfucionismu• šintoismuRozvoj úpolových činností byl však určován zejména třídním antagonismema společenskou morálkou. Téměř každá etnická skupina či národ si vytvářelyurčité formy boje podle svých zvláštností.Některé formy úpolů však existovaly poměrně nezávisle na rozvoji válčení vtělovýchovné či sportovní formě. Týká se to:• zápasu ve Starém Egyptě• zápasu a boxu ve Starém Řecku

I zde mohla fyzická zdatnost a úpolové dovednosti úroveň vedených válekovlivňovat.Závažným zlomem ve vývoji klasických bojových činností bylo zavedenípalných zbraní do výzbroje vojenských jednotek. Užívání bodných a sečnýchzbraní i některé způsoby boje beze zbraně náhle poklesly v důležitosti. Také byloopuštěno brnění, což vedlo k dalším změnám.Zjistilo se však, že účinnost v boji klasickými zbraněmi lze získat jendlouhodobým výcvikem. Pro formativní hodnoty, jež tento výcvik obsahoval, bylytyto bojové techniky, někdy poněkud obměněné či s uzpůsobenými zbraněmi, vněkterých oblastech zachovány, předávány budoucím generacím a postupněi zpřístupněny masám. Přesto, že většinu klasických zbraní pro zastaralost jižnelze v následujících obdobích užívat ve válkách, v sebeobraně jsou některé znich (tyče aj.) uplatňovány dosud.Až dodnes jsou však udržovány některé formy úpolů, původně užívané nabojišti. Některé z nich jsou dokonce označovány za „národní poklady“, jako• islandský zápas glima• japonské sumó (tzv. Džóran sumó se užívalo k přemožení nepřátel veválkách japonského feudalismu).Ze všech geografických oblastí je sféra úpolů nejhlouběji propracována a takénejpočetněji zastoupena na Dálném Východě. Pro většinu úpolových disciplín, zdevzniklých, se užívá termín „bojová umění“, jež se přísně chápou jako účinnýnástroj k pozitivnímu přetváření člověka. Jejich sportovní užití není většinou nijakenergeticky prosazováno. Má se za to, že vítězství v utkání i dokonalost technikybojových umění jsou jen prostředky k dosahování cíle – všestrannéhozdokonalování člověka. Tyto prostředky se nesmí s cílem nikdy zaměňovat.Znakem „dó“ (cesta) je určen přímo ideál člověka, jaký se má cvičením budódosáhnout. Budó jsou bojová umění, určená zvláště pro seberozvoj cvičenců.Hlavní zaměření orientálních bojových umění je tedy pro seberozvoj, případně prosebeobranu.Bojová umění obsahují několik základních úpolových disciplín a několik setdisciplín odvozených. Např. jen čínských forem čchüan-fa (nesprávně kung-fu) jevíce než 200, hlavních stylů karate je více než 10, atd. Kromě toho jsouzachovávány původní bojové dovednosti také pro folklórní účely.

Základní pojmyDržení na zemi – omezení protivníkovy aktivity v džúdó blokováním vleže nazádech. Blokování se děje převážně hmotností soupeřova těla shora a likvidacíúnikových akcí blokovaného.Chvat – každá akce, jež prostřednictvím úchopu způsobí přivedení protivníka dosituace, v níž již nemůže odporovat a pokračovat v útoku, nebo akce, která tutosituaci umožní.Kopy – údery, prováděné dolními končetinami.Kryty – obranné akce, jimiž se protivníkova útočící končetina odvede mimo těloobránce.Páčení – akce, působící bolestivý vjem uvedením kloubních spojení protivníka zahranice normální pohyblivost, či do nepřirozené polohy.Pád – pohyb tělesa k zemi vlivem gravitace. V úpolech se jedná o účelnéprovedení tohoto fyzikálního jevu tak, aby se co nejvíce snížily nepříznivézdravotní následky nárazu na podložku.Poraz – akce, jíž je protivník z postoje přiveden rychle do nevýhodné pozicevleže na zemi prostřednictvím hodu.Střeh – poloha těla v postoji, charakteristická připraveností boji. Typická jesnížením těžiště, zvětšením základny a specifickou polohou paží.Škrcení – akce, jež může přivodit až ztrátu vědomí nebo smrt, omezením přítokukrve do mozku nebo zmenšením průsvitu dýchacích cest v oblasti krku.Úder – akce, při níž se kinetická energie pohybujícího se předmětu (zbraň) či částitěla (úderová plocha) převádí na deformační práci v těle protivníka. Určitá částmechanické energie se podle rychlosti úderu převede i na přemístění protivníka vprostoru.Úderové plochy – části těla, jež přicházejí do kontaktu se cílem.Znehybnění – akce, omezující protivníkovu pohybovou a útočnou aktivitu buďmechanickým blokováním, nebo působenou bolestí, nebo ovlivněním jehofyziologických funkcí.

BibliografieFOJTÍK, Ivan, MICHALOV, Ludvík. Základní úpoly, úpolové sporty a umění I..Pavel Pešek. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita České Budějovice,1996. 131 s. ISBN 80-7040-204-0.

1) Co jsou to úpoly?Otázky a úkoly2) Z čeho vznikly hlavní formy úpolů3) Dodnes jsou však udržovány některé formy úpolů, původně užívané nabojišti. Které z následujících nejsou označovány za „národní poklady“?a) japonské sumób) čínské kung-fuc) islandský zápas glima4) Co je podle Vás nejdůležitější při úpolech?