Hranická architektura - Martin Feikus

H r a n i c k á a r c h i t e k t u r a10Jurikovidědici„Malá stanice na trati, která vede do Ruska...” 2 , zaèíná popisemHranic rakouský spisovatel Robert Musil svou autobiografickou prvotinuZmatky chovance Törlesse a nìkolika slovy tak výstižnì charakterizujejedno z tehdy nejvìtších moravských mìst. Podle poètu obyvatel z-roku1835 byly Hranice na železnièní trati mezi Bøeclaví a Bohumínem dokoncemìstem nejvìtším. 3 Zatímco v roce 1610 mìlo mìsto 328 domù, v roce1876 jich bylo 529 a žilo v-nich 7.200 køes anù a židù. K roku 1900, kdy sepøi sèítání už nesleduje víra, ale národnost, mìly Hranice 8.278 obyvatel,z toho 2.373 Nìmcù, kdežto o dvacet let pozdìji ve mìstì žilo 9.303 obyvatelve 761 domech. 4 O tom, že až do zaèátku našeho století poèet obyvatelstvaa domù v Hranicích stoupal jen pomalu, a víceménì plynule, svìdèí idochované plány mìsta z roku 1727 5 a z konce 19. století. 6Hranice byly správním centrem kraje. V rámci reforem státní správypøeložil Josef II. v roce 1784 krajský úøad pøerovského okresu z Olomoucedo Hranic. Funkci krajského mìsta plnily až do roku 1849, kdy bylyc. k. krajské úøady zrušeny. Místo nìj bylo následujícího roku v-Hranicíchzøízeno okresní hejtmanství, do kterého náležely okresy hranický, lipenský,budišovský a bystøický.D. Kurz: Pohled na Hranice ze Struhlovska,(podle Kunika z roku 1830), fotografickáreprodukce leptu.Mìsto bylo dlouho støedem pøevážnì zemìdìlského okresu s významným knížecímvelkostatkem. Z prùmyslových odvìtví byl nejvýznamnìjší textilní prùmysl, který však ještìvycházel z tradic støedovìkého soukenictví. David Vraclavský, zaèal v-roce 1756 jako prvnív Hranicích vyvážet výrobky na trhy do Uher, do Trnavy a Pešti. Pozdìji ho následovali dalšípodnikaví hraniètí soukeníci a položili tak základy mohutnému rozvoji výroby sukna ve mìstìv druhé polovinì 18. století a na poèátku 19. století. 7 Díky rozvoji soukenictví za napoleonskýchválek mohlo být v roce 1815 v Hranicích 385 mistrù, 23 tovaryšù, 47 uèòù a 342 pøadlen. V roce1852 vznikla i továrna na orientální fezy. Ale èetná celní omezení, zakládání manufaktur, zájemo lehèí sukno i zmìna módních trendù v následujících letech zpùsobily, že soukenictví ve mìstìupadalo, až nakonec zrušení cechovního systému a zavedení nového živnostenského øáduv polovinì 19. století hranické soukenictví znièilo docela. V-konkurenèním prostøedí pøežila jentovárna firmy Heller, založená Richardem Hellerem v-roce 1844.Z-hranických prùmyslových podnikù uvádí Bartolomìj Vrána v-roce 1877: „Z továren jsou 3 na lihoviny,3 na sodovou vodu, 1 pøádelní, 3 soukenické a pak c. k. první výsadní továrna galanterní a lékárnické zbožíz lepenky Jana Martina Hessa a pak 2 pivováry. (...) Spolky jsou zde hasièský, ètenáøský a obèanská záložna.”Po úpadku textilního prùmyslu se do popøedí dostala továrna na vodovody a pumpy firmy Kunz a nábytkáøskýzávod a. s. Thonet-Mundus. Známá byla také První èeská speciální továrna na prací stroje a pøístroje Rak &Hobza v Èaputovì ulici. K roku 1905 jsou ještì v Hranicích uvádìny První hranická továrna na umìlý nábytek a prácestavební Ant. Loubka a spol. na Nádražní tøídì, Továrna hedvábných látek firmy Alfred Rosenthal v Mostové ulici,Kruhová parní cihelna Jindøicha Czeikeho v ulici U nádraží, Továrna na nábytek z ohýbaného døeva J. Sommrave Vrchlického ulici a Továrna na sukna Richarda Hellera na Tøídì císaøe Františka Josefa.Hraniètí Židé, žijící ve mìstì pøinejmenším od roku 1627, podporovali všechny humanitární a veøejnìprospìšné aktivity, poèínaje zavedením veøejného osvìtlení, stavby Staré nemocnice, kamenného mostu atd.Z osobností hranické židovské obce je tøeba pøipomenout alespoò básníka Jakoba Julia Davida, filmovéhorežiséra Norberta Falka a posledního hranického rabína, filozofa, spisovatele a humanistu Jacoba Rabbinowicze.Zcela osobité postavení získávají Hranice v kontextu sousedících lázní Teplic. Zde vzkvétal osobitý kulturníživot a v neposlední øadì láznì, a jejich prostøednictvím i Hranice, navštívila øada významných osobností tehdejšíhoveøejného života. Pro hranickou architekturu získají láznì obzvláštní význam v období první republiky, kdyjejich intenzivní rozvoj podmíní i stavební ruch ve mìstì. Díky lázním a prvoøadým architektùm, kteøí se budou najejich výstavbì podílet, vznikne i v Hranicích øada pozoruhodných realizací èeské meziváleèné architektury.H r a n i c k á a r c h i t e k t u r a112 Robert Musil: Zmatky chovanceTörlesse. Mladá fronta, Praha1993, s. 26.3 Hranice mìly 5.553 obyvatel, následovalLipník s 5.260 lidmi, kdežtoPøerov mìl tehdy 4.533 obyvatela Ostrava jen 1.752.Nejstarší známý pohled na Hranice (1593), d evoryt Jana Willenbergera,Bartolom j Paprocký z Hlohol: Zrcadlo slavného markrabství moravského.Olomouc 1593.4 Bartolomìj Vrána: Popis místníchdìjepisùv okresu „hranickolipnic-kého”.Vydal Šimon Forster,Hranice 1877.5 Václav Richter: Nìkolik dochovanýchplánù z Hranic. Èasopispøátel starožitností, 1952, è. 2, s.81–96.6 Pøetištìný ve Vojtìch Bartovský: Hranický okres.Brno 1909 a Vojtìch Bartovský: Hranice. Statisticko-topografický a kulturnì-historický obraz. VydalVojtìch Bartovský, Hranice 1906. (Plány kreslilstavitel a budoucí starosta mìsta Václav Jonáš).7 Bohumír Indra: Židovská ulice v Hranicích.Zpravodaj mìsta Hranic a lázní Teplic nad BeèvouXXVI, bøezen 1985.