kalvárie frýdek - Martin Feikus

cesty a znamení
/ pamětní list k rekonstrukci křížové cesty, Římské kaple a sochařské výzdoby areálu
basiliky minor Navštívení Panny Marie ve Frýdku v roce 2011 /

slovo úvodem
P. Jan Sokulski, CSsR.
Ve filmech nebo časopisech, na dovolené nebo u známých jste již určitě narazili na „typicky
katolické zvláštnosti“: křížové cesty, a znamení kříže, svěcení a žehnání. Svěcená
voda a kadidlo, svaté obrázky a votivní desky, růženec a procesí, poutě. Pro nezasvěcené
jsou tyto věci často cizí a nepochopitelné. Někteří lidé v tom vidí divokou směsici
povrchní okázalosti, která jakoby bránila pohledu na to podstatné – totiž na Krista.
Ve všech náboženstvích jsou však znamení, rity, gesta a zvyky. Myšlenky a přesvědčení
se nedají uzavřít do intelektu, ale chtějí nabývat vnější podoby, které nejsou jádrem
katolické víry. A tak i ke katolickému životnímu pocitu patří viditelné projevy víry. Nicméně
přesto nejsou tyto vnější projevy jen „formální“ nebo „povrchní“. Víra je „lidská“.
Smyslový výraz a smyslový prožitek k ní patří. Náboženství oddělené od života natrvalo
vyprchá.
Člověk je k uctívání Boha vybízen všemi svými schopnostmi – nejen svým intelektem,
nýbrž také svými smysly.
Pouti a poutní místa jsou právě takovým prostorem, ve kterém všechno, co není opravdu
důležité, umlkne. Vytváří intimitu mezi Bohem a člověkem, jak říká Ježíš: „Kdo mně
miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat: přijdeme k němu a učiníme
si u něho příbytek“. Pro křesťany jsou posvátná místa spojená se životem a utrpením
Krista. Podobně je to s místy, která mají vztah k Panně Marii, apoštolům nebo
svatým. Věřící lidé pociťují, že se na takových místech mohou modlit se zvláštní důvěrou.
Skutečně jsou mnohá poutní místa krystalizačními body zbožnosti, z nichž vycházejí
silné impulsy podněcující náboženské cítění. K takovým místům patři také poutní místo
Frýdek, které je oázou poutníků nejen z České republiky, ale také Slovenska a Polska.
Oázou v pravém toho slova smyslu, kam by se uchýlil, aby znovu našel sám sebe. Opravený
areál kolem baziliky stane se opravdu oázou, která bude přitahovat také svoji
krásou, ale především bude člověku dávat prostor k zamyšlení, zastavení se, aby v tom
zaběhaném světě našel sebe, klid a odpočinek v náruči frýdecké Madony.
Pan Bůh zaplať všem, kteří se podíleli na tom krásnem díle!

areál poutního chrámu
Navštívení Panny Marie ve Frýdku
pohledem historika
David Pindur
Poutní chrám Navštívení Panny Marie ve Frýdku, povýšený Janem
Pavlem II. roku 1999 na menší papežskou baziliku, představuje
výraznou a neodmyslitelnou dominantu statutárního města
Frýdku-Místku. Jedná se o lokalitu, jež svou historickou tradicí
a duchovním významem přesahuje rámec někdejšího jednotného
regionu Těšínské Slezsko (rozděleného v roce 1920 mezi Československo
a Polsko) a představuje pojem i v přilehlém zahraničí.
Dodnes přitahuje četné návštěvníky nejen z České republiky
a Polska, ale i ze Slovenska, Rakouska, Německa a jiných zemí
Evropy. Počátky mariánského kultu na tomto místě jsou kladeny
do období po třicetileté válce. V roce 1665 byla zdejší vrchností
(reprezentovanou rodem Oppersdorfů) na zalesněném návrší Vápenky
(či Vápenka) za hradbami tehdejšího města Frýdku vztyčena
pískovcová socha Madony Frýdecké. Jejím autorem je pravděpodobně
hornoslezský umělec Salomon Steinhoffer. Milostná
socha brzy proslula četnými zázraky a tělesnými i duchovními
uzdraveními poutníků, kterých zde každoročně přibývalo. Návalu
poutníků záhy nepostačovala ani dřevěná kaple, která zde byla
vystavěna v roce 1706. V letech 1740–1759 byla nákladem rodu
Pražmů z Bílkova, držícího frýdecké panství, realizována výstavba
monumentálního barokního chrámu pravděpodobně podle plánů
vratislavského zednického mistra Bartoloměje Wittwera. Dvojice
charakteristických průčelních věží byla dokončena až roku 1777.
Autory kvalitního barokního a klasicistního mobiliáře jsou, stejně
jako v případě další výzdoby interiéru, přední soudobí umělci Slezska
a Moravy, jakými byli Andreas Schweigel, Johann Schubert,
Hypolit Weissmann, Elias Franz Herbert či Anton Berger. V dobách
největšího rozkvětu frýdeckých poutí v 18. a 19. století navštívilo
místo až 40 tisíc poutníků ročně. Vzdor usilovným tendencím
nacistického a především komunistického režimu, jež směřovaly
k nahlodání či neskrývané likvidaci duchovních tradic místa, došlo
po roce 1989 k jejich obnově. Snaha o rehabilitaci frýdeckého
poutního kostela byla korunována nákladnou generální rekonstrukcí
exteriéru a konečně jeho zařazením mezi nejvýznamnější
chrámy katolického světa, tzv. baziliky menší (basilica minor), dne
30. srpna 1999. Jedná se o jediný chrám s tímto titulem na území
ostravsko-opavské diecéze.
Navzdory snahám totalitní komunistické moci potlačit přirozenou
krajinnou a architektonickou dominantu chrámu naprosto nevhodnou
panelovou výstavbou v jeho bezprostředním okolí v 80.
letech 20. století, zůstal zachován původní areál baziliky. Jedná
se o malý přírodně krajinářský park, jehož obvod je lemován souborem
čtrnácti výklenkových zděných kaplí křížové cesty s centrální
kaplí Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. První konkrétnější zmínky
o úpravách prostoru u chrámu pocházejí až z prvních desetiletí
19. století, kdy značně neupravené prostředí nejvýznamnějšího
poutního místa Těšínska volalo již delší dobu po změně. Nákladem
arciknížete Karla Habsburského, držitele frýdeckého panství,
byla před chrámem postavena kamenná opěrná zeď, na níž byly
umístěny starší barokní plastiky sv. Antonína Paduánského, sv.
Judy Tadeáše, sv. Gabriela a sv. Rafaela od sochaře Václava Böhma
z 60. let 18. století. Dodnes dochované železné zábradlí na zdi
zhotovila arciknížecí huť v nedaleké Bašce. Během listopadu roku
1822 byl z popudu faráře Josefa Karla Schippa frýdeckými farníky
vyrovnán terén mezi chrámem a opěrnou zdí. Roku 1840
byla zeď doplněna o sochy sv. Karla Boromejského a sv. Michaela
a v roce 1949 o sochy českých národních patronů sv. Václava a sv.
Vojtěcha. Za působení faráře Karla Findinského, který stál v čele
frýdecké farnosti v letech 1870–1891, došlo k dalšímu významnému
dotvoření areálu chrámu. Tím se stala výstavba 14 identických
zděných kaplí křížové cesty v letech 1876–1877. Nadšeným
propagátorem této stavební akce byl zapálený český vlastenec Jan
Ježíšek, administrátor poutního chrámu v letech 1870–1887. Jednotlivé
kaple, postavené podle návrhu vídeňského architekta Karla
Schadena, zdobí pamětní desky s uvedením jmen donátorů z řad
farníků, duchovních i poutníků a v nikách umístěné kolorované
reliéfy z pálené hlíny zhotovené v umělecké dílně Josefa Gabriela
Mayera v Mnichově. Roku 1877 byla křížová cesta farářem Findinským
vysvěcena s platností výsad skutečné křížové cesty v Jeruzalémě.
Na prostranství uprostřed kaplí křížové cesty vyrostla v letech
1880–1882 kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, zvaná rovněž Římská
kaple. Předlohou byla dodnes dochovaná hrobka významného
rakouského básníka a prozaika, politicky činného Anastáze Grüna
(vlastním jménem Anton Alexander z Auerspergu, 1806–1876) ve
slovinském Leskovci. Jedná se historizující (novorenesanční) stavbu
oválného půdorysu s kupolí a lucernou. V ose průčelí je situován
vstupní portál s půlkruhovým záklenkem a vrcholovým klenákem.
Fasáda je členěna pilastry s kompozitními hlavicemi. Kolem kaple,
přístupné devíti stupni, jsou hranolové sloupky s kovaným zábradlím.
V kapli se dodnes nachází novogotický oltář (v dubnu 2005
z něj neznámý pachatel odcizil některé plastiky). Stavba disponuje
i podzemním prostorem. Bývaly zde slouženy mše o poutích, ze
schodiště kněží pronášeli kázání a udělovali eucharistická požehnání.
Současně s výstavbou Římské kaple vznikla i cesta do neda-
lekého poutního místa v Hájku. Prázdnou niku na vnější straně
presbytáře chrámu ozdobilo v téže době sousoší Kalvárie, pořízené
nákladem Julie Janitzké z Frýdku († 1928), restaurované v roce
2011 akademickou malířkou Blankou Valchářovou z Opavy. Za
zmínku stojí ještě dřevěný misijní kříž z roku 1994.
Celý areál je nedílnou a cennou součástí frýdecké baziliky a zasluhuje
si zvýšenou ochranu a památkovou péči odpovídající místu,
přesahujícímu svým významem rámec Moravskoslezského kraje.
Jeho rekonstrukce provedená v letech 2010–2011 má tuto nezpochybnitelnou
skutečnost výrazně podtrhnout.
Literatura:
BUKOVAN, Josef: Frýdek – poutní místo. In: Sborník Výstavy Bezručova kraje ve
Frýdku 28. VI.–29. VII. 1935, Frýdek 1935, s. 49–54.
EICHLER, Karel: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rak. Slezsku I/II.
Brno 1888.
GRYGAROVÁ, Tereza: Drobné stavby areálu kostela Panny Marie ve Frýdku v kulturněhistorickém
kontextu. Diplomová práce, Katedra české literatury, literární
vědy a dějin umění Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, Ostrava 2010
(nepublikováno).
HAWLAS, František: Panna Maria Frýdecká. Místek 1918.
INDRA, Bohumír: Stavba barokního poutního kostela P. Marie ve Frýdku a jeho
architekt. Časopis Slezského zemského muzea, série B 42, 1993, s. 44–57.
KALUS, Karel: Z dějin města Frýdku. In: 60 let Frýdecké spořitelny 1869–1929.
Frýdek 1929, s. 47–123.
KOHUT, František: Stoletá památka kostela Panny Marie ve Frýdku. Olomouc 1852.
MIKOLÁŠ, Jaroslav Ludvík: Žermanický rodák Jan Ježíšek. Studie o Těšínsku 2, Český
Těšín 1973, s. 443–450.
MLČÁK, Leoš: Státní seznam nemovitých kulturních památek okresu Frýdek-Místek.
Frýdek-Místek 1980.
NOVÁK, Karel: Poutní chrám P. Marie ve Frýdku. Praha 1994.
ODEHNAL, František: Poutní místa Moravy a Slezska. Praha 1995.
OLŠOVSKÝ, Jaromír: Několik poznámek ke kulturním dějinám Opavského a Těšínského
Slezska (Opava, Šenov, Těšín a Frýdek). Příspěvek k dějinám mecenášských
a objednatelských strategií v letech 1730–1800. Acta historica Universitatis Silesianae
Opaviensis 1 (Confinia Silesiae. K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka), Opava
2008, s. 401–424.
POLOCZKOWA, Barbara: Popis Frýdku a Fryštátu z poloviny 19. století. Těšínsko
34, 1991, č. 4, s. 12–14.
PINDUR, David: Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Bazilika Nawiedzenia
Marii Panny we Frydku. Český Těšín 2011.
PINDUR, David: Basilica of the Visitation of Virgin Mary in Frýdek. Basilica des Besuchs
der Jungfrau Maria in Frýdek. Český Těšín 2011.
PINDUR, David: Dva nové zvony baziliky minor ve Frýdku. Těšínsko 51, 2008, č. 2,
s. 28–30.
PINDUR, David: Náboženský život ve slezských farnostech Bruzovice a Dobrá do
josefínských reforem. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis 1 (Confinia
Silesiae. K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka), Opava 2008, s. 359–399.
PINDUR, David: Poutní tradice na Frýdecku v pozdním baroku. Těšínsko 49, 2006,
č. 3, s. 1–8.
PINDUR, David: Pramen k počátkům mariánského poutního místa ve Frýdku. Těšínsko
48, 2005, č. 1, s. 16–19.
SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska 1. Praha 1994.
SCHENKOVÁ, Marie – OLŠOVSKÝ, Jaromír: Barokní malířství a sochařství ve východní
části českého Slezska. Opava 2004.
VOLOCH, Alexander: Poutní chrám P. Marie ve Frýdku. K 200 letému jubileu položení
základního kamene. Frýdek 1938.
ŽÁČEK, Rudolf. K historii pověsti o zázračné Panně Marii Frýdecké. Těšínsko 36,
1993, č. 2, s. 18–19.

památkové aspekty obnovy areálu
Andrea Čeplá
Ve druhé polovině roku 2010 byly započaty restaurátorské práce
na architektonické i sochařské výzdobě křížové cesty, tzv. Římské
kaple a soch na rampě, které se nacházejí v areálu baziliky Navštívení
Panny Marie ve Frýdku. Tyto práce byly součástí celkové obnovy
areálu, která zahrnovala rovněž obnovu zpevněných ploch,
oplocení, veřejného osvětlení, městského mobiliáře a revitalizaci
zeleně. Do první etapy spadala především demontáž a transfer
terakotových reliéfů křížové cesty, dřevěného sousoší Kalvárie
a soch sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského, sv. Karla
Boromejského, archanděla Michaela, sv. Václava a sv. Vojtěcha, do
restaurátorských ateliérů. Na jaře roku 2011 mohlo začít také restaurování
samotných kaplí křížové cesty a Římské kaple.
Kaple křížové cesty vyprojektoval architekt Karl Schaden; realizace
proběhla v letech 1876–1877. Od kaplí křížové cesty se liší tzv.
Římská kaple, a to jednak velikostí, jednak kruhovým půdorysem,
jemuž odpovídá zastřešení kupolí s volutovou lucernou. Ta byla
postavena v letech 1880–1882 podle skici arciknížecího stavebního
příručího G. Rainana. V nikách kaplí křížové cesty jsou umístěny
terakotové reliéfy, jež zhotovila mnichovská umělecká dílna
Mayera. Čtrnáct reliéfů zobrazuje poslední chvíle lidského působení
Krista na zemi, počínaje Pilátovým mytím rukou a konče
Kladením do hrobu. Jedná se o velmi kvalitní umělecko-řemeslnou
produkci, která byla znehodnocena jednak mechanicky – uraženy
byly části hlav, obličejů, prstů či rukou figur – a také novodobou
polychromií vycházející z lidové tvořivosti. Reliéfy byly očištěny až
na původní barevnou vrstvu, kdy bylo možné znovu ocenit měkkou
modelaci draperií a obličejů jednotlivých protagonistů. Rovněž
pozadí, které bylo neuměle vybarveno v modré barvě s bílými
obláčky, získalo důstojný teple zlatavý odstín. Restaurátor Jakub
mi z osmice soch jsou plastiky sv. Václava a Vojtěch, které vznikly
v roce 1949; materiálem těchto děl je pískovec a nesou signaturu
M. Peil–Brázdil, Choceň. Před stavebními úpravami nádvoří v roce
1822, kdy byla rovněž postavena kamenná rampa, byly sochy
umístěny poblíž vstupu do chrámu. V roce 2003 byly sochy z dů-
Gajda navrátil inkarnátům, draperii a kulisové architektuře jejich
původní jemnou barevnost; domodelovány byly rovněž chybějící
části hlav, obličejů a končetin.
Součástí exteriérové výzdoby komplexu je rovněž dřevěné polychromované
sousoší Kalvárie, které restaurovala Blanka Valchářová.
Sousoší představuje kvalitní práci pocházející z 19. století a umístěno
je ze severní strany baziliky. Jedná se o klasicky zhotovený
soubor mrtvého Krista visícího na kříži a truchlících asistenčních
figur Jana Evangelisty, Panny Marie a u kříže klečící Máří Magdalény.
Figury jsou provedeny v mírně nadživotní velikosti. Polychromie
plastik byla značně poškozena a znečištěna vlivem klimatických
podmínek. Průzkumem byla pod silnou vrstvou nepůvodních
přemaleb zjištěna originální barevnost jednotlivých plastik. Plášť
Máří Magdalény rovněž vykazoval stopy po zlacení. Dřevo bylo
ve spodních partiích zeslabené a málo soudržné. U všech soch
bylo provedeno domodelování chybějících částí, především palec
Kristovy levé nohy či palec pravé ruky Máří Magdalény, degradované
partie byly zpevněny a došlo k sejmutí nepůvodní polychromie
na originální vrstvu. Povrch soch sjednotily retuše a závěrečná
úprava lakem.
Při vstupním průčelí frýdeckého poutního kostela se nachází rampa
s osmi kamennými plastikami různého stáří a autorství. Nejstaršími
plastikami datovanými do sedmdesátých let 18. století
jsou sv. Archanděl Gabriel, sv. Archanděl Rafael, sv. Juda Tadeáš
a sv. Antonín Paduánský. Sochy jsou mírně nadživotní velikosti,
provedeny jsou z pískovce a autorsky jsou připsány Václavu Böhmovi.
Ke stému výročí započetí stavby kostela byla v roce 1840 ze
slezského krystalického mramoru vytvořena socha sv. Karla Boromejského
(sv. Jeronýma?) a sv. Archanděla Michaela. Nejmladšívodu
havarijního stavu kamenné rampy sneseny a deponovány na
dvoře farního úřadu, kde je před nepřízní počasí chránilo provizorní
zastřešení. Mramorový materiál sochy sv. Karla Boromejského
(Jeronýma?) a sv. Archanděla Michaela byl na povrchu silně zkorodovaný,
modelace setřelá, chyběly části končetin. Totéž prakticky
platilo také u nejmladších soch českých patronů – sv. Václava a sv.
Vojtěcha. Restaurování těchto soch prováděl Vojtěch Míča.

Mám-li psát o sochách před bazilikou ve Frýdku, v prvé řadě mě
napadne psát o zvláštním a vcelku nesourodém souboru soch ze
tří různých slohových období, které hra různých okolností svedla
dohromady a umístnila je na rampu před tento monumentální
kostel. Nechce se mi psát o jejich restaurování ani popisovat
kvalitu soch. Spíše o zvláštnosti jejich setkání zde před kostelem
na rampě postavené v 19. století, o vkladu různých období k pohledu
na tyto sochy, na kostel. Rampa, postavená pravděpodobně
pro vytvoření prostranství pro věřící před kostelem a která donutila
exaltované barokní sochy opustit své předpokládané
místo na schodišti ke kostelu,
kde stály čelem k příchozím,
na které shlížely a byly i příchozími
vnímány ve své monumentalitě
a velkorysé barokní nadsázce. Ty
kamenné sochy z kvalitního
pískovce vyprávějí velký
příběh, jsou silné, ty sochy
jsou krásné, působivé.
Sochy byly tedy nově
obráceny čelem ke kostelu
a k novému prostoru
před ním. Tímto velmi pravděpodobně
ztratily jeden svůj
rozměr, prostor, pro který byly
vytvořeny a který je spoluutvářel.
Staly se jednopohledové, vytváří
hranici okolo kostela. Toto konstatování
není kritika – to se pouze stalo.
Ze své intimní síly neztratily nic, svůj
prostor si dál drží nezměněný a ovládají
ho. Ale prostor za nimi, kolem
nich už není propojený
s tím, co se jim odehrává
před očima. Pohled
z hloubky ulice pod
rampou, na jejich záda, nemůže
být brán jako pohled, pro
který byly stvořeny. I když, z našeho
současného pohledu, ta
řada soch svatých a andělů,
obrácených k nám zády,
vznášející se vysoko
nad našimi hlavami
může evosochy
před bazilikou
Vojtěch Míča
kovat mnohé. A když ne, můžeme je obejít, vystoupat rampou
vzhůru a postavit se jim zpříma. To před “přenesením”, “bez žebříku”
možné nebylo. Devatenácté století to tak asi chtělo – a má
to tak být. Stalo se.
Jak se stalo, že se k velkolepým barokním sochám, takto zvláštně
do řady postavily sochy z roku 1840 a 1949! Jestli to byla vůle
autora, záměr církevní obce, nebo obdoba toho, co se v minulých
padesáti letech dělo kupříkladu v severních Čechách, kdy se sochy
posouvaly podle toho, jak pokračovala těžba v povrchových
dolech a mizel jeden kostel a vesnice za druhým a kdy slova,
jako genius loci, nic neznamenala; každá socha si svůj
prostor odnášela sama tam, kam ji náhodně postavili.
Já osobně na náhodu nevěřím, vše mám
za předurčené. Stejně i to, proč na rampě před
kostelem stojí tento zvláštní soubor soch. Jejich
skutečný příběh je jedna věc, sice pro historiky
(i pro restaurátory) důležitá. Jejich
zvláštní působivost v tomto setkání není
časová, neplatí zde uměnovědné či
historické parametry. Cit a víra
se mnohdy jednoduše slovy
nedají popsat, mnohdy se
přesněji namalují, či vytesají
do kamene. Z těchto hledisek mi
přijde silný moment, kdy se setkávají
sochy z doby baroka, zpracované
na té nejvyšší řemeslné i umělecké úrovni,
se sochami z období pozdního klasicismu,
zdánlivě naivního zpracování, vytvořené
z materiálu tak problematického a obtížného
pro sochařské zpracování jako je místní slezský
krystalický mramor, kdy po každé,
i přesné ráně dlátem hrozí,
že se kámen zaštípne úplně
jinak, než si představujete.
Kdy výsledná forma
těchto soch je podmíněná charakterem
tohoto materiálu a trpělivostí, citem
a vírou sochaře. V neposlední řadě
jsou zde klasicizující sochy sv. Vojtěcha
a Václava z roku 1949; sochy zemských
patronů z doby, která
se jistě výrazně podepsala
na jejich ztvárnění
a působivosti.
Vyznění těchto sochařských prací mi navozuje otázku, jak my přistupujeme
k takovýmto místům, která se přirozeně po staletí vyvíjela,
měnila i přirozeně zanikala. Paradoxně nejstarší sochy z tohoto
souboru jsou i vcelku v nejlepším stavu, zvláště s ohledem
na jejich stáří. To ale nesnižuje hodnotu mladších a zdánlivě ne tak
významných prací, které se podílely na vytváření tohoto místa před
kostelem ve Frýdku. Jejich hodnota je v tomto procesu již zapsaná,
i když po čase třeba zmizí, neboť i sochy mají svůj poločas rozpadu,
jen my jsme na to malinko pozapomněli. Každé restaurování
tento poločas pouze malinko natáhne, a někdy ani to ne. Kostel
není muzeum, je to stále živý prostor. Jaké je sebevědomí, či spíše
vědomí naší doby, nás a náš vklad. Jestli se příliš nesoustředíme
pouze na konzervování a zapomínáme na náš cit a víru. Na
náš um spolutvořený naší dobou. I když po letech takového
marasmu, jaký u nás vládl, není divu, že první, co přichází na
řadu, je dát věcem opět řád a snažit se navázat to, co již bylo
málem zpřetrháno. Důkladně uklidit kolem kostela k základním
hodnotám života v našem prostoru patří. A potom bude
snad i čas přemýšlet o našem přístupu k tomuto živému místu.
Pouze doufám, že rozhodování, jestli vrátit sochám jejich zlacené
atributy, aby je nikdo neukradl, nepatří k atributům naší víry
v sebe sama.

kaple křížové cesty z pohledu
restaurátora
Tomáš Skalík
Stavby kaplí křížové cesty jsou postaveny na mělkém základě
a vyzděny z pálených cihel. Z bočních a čelní strany je obepínají
dva kamenné stupně, seskládané z pískovcových bloků. Ze stejného
materiálu byly zbudovány sokly Římské kaple, postranních
zídek schodiště a sloupků zábradlí. Odlišný typ pískovce – pevnější
a jemnější struktury – se použil pro detaily kapliček. Jemné dekorativní
prvky, kruhové rozety a klenák s maskaronem, jsou do čelní
fasády kapliček vsazeny jako terakotové prvky. V nikách kapliček
se výrazně uplatňují barevné polychromované reliéfy. V tympanonu
kapliček jsou osazeny římské číslice I až XIV, zhotovené ze
smaltovaného plechu. Původní barevnost smaltu je bílá (v minulosti
přetřeno také na zelenou). Plechová krytina je pravděpodobně
novější. Vrcholové kříže jsou zhotoveny z umělého kamene, lité do
forem (jedná se o mladší prvky, které byly osazeny buďto v první,
nebo druhé etapě oprav). Kříže nebyly nikdy opatřeny fasádními
nátěry. Jejich přirozená barevnost a struktura byly přiznané.
V minulosti došlo pravděpodobně ke dvěma zásadním a několika
drobnějším opravám areálu. Rekonstrukce se soustředily na
opravy omítek i doplnění poškozených
kamenných prvků. Během
posledních oprav v průběhu druhé
poloviny 20. století došlo k opravám
kamenných stupňů a dalších
článků, které odpovídaly tehdejším
technologickým postupům, z dnešního
pohledu již nevyhovujícím,
což vedlo mimo jiné k urychlení degradace některých kamenných
článků. Velké části zatmelené a neprodyšně zatřené tvrdými ce-
mentovými tmely a přetěry pod tímto povrchem zvětrávaly, stejně
tak jako omítky uzavřené nevhodnými nátěry. Tato situace vedla
až k dnešní opravě.
Samostatným a specifickým restaurátorským problémem byly
terakotové polychromované reliéfy zobrazující motivy čtrnácti zastavení;
tyto měl na starosti restaurátor akademický sochař Jakub
Gajda.
Z restaurátorského hlediska bylo ale nutno vyřešit také řadu dílčích
problémů, které se s většími, čí menšími obměnami pravidelně
opakovaly u všech čtrnácti zastavení i u Římské kaple. Vezmeme-li
to od základu, bylo nejprve nutno vyřešit problémy, které souvisely
s rozestupováním a degradací kamenných stupňů, obepínajících
jednotlivá zastavení. Tyto dva stupně, složené vždy z několika větších
bloků kamene se vlivem tlaku rostoucích kořenů, zamrzání
sněhu, sesedáním zeminy, postupem času rozestoupily, poklesly
a poškodily. Povrch kamene byl pokryt nánosy nečistot, řas a mechů,
v řadě případů zeminou. Kamenné bloky byly poškozeny také
mechanicky, prasklé, zvětralé, někdy zcela chybějící.
Bylo rozhodnuto, že originální kamenné bloky budou v maximální možné
míře zachovány a restaurovány. Pouze několik silně degradovaných
bloků bylo určeno k celkové výměně za nové kusy zhotovené
z božanovského pískovce. Původně se předpokládalo, že
bude nutno kompletně demontovat kamenné stupně u několika
zastavení; v průběhu prací se však ukázalo, že celkové
přeložení všech bloků vyžaduje všech čtrnáct zastavení. Bloky
stupňů se postupně demontovaly a po podrobné dokumentaci
a označení ukládaly stranou, aby se mohly po provedení nezbytných
opatření uložit zpět na původní místa. Povrch kamene byl očištěn,
degradované části zpevněny organokřemičitany. Mechanicky
bylo nutno odstranit velké množství starších cementových vysprávek.
Odlomené části kamene byly přilepeny pomocí nerezových armatur a epoxidové
pryskyřice. Podloží pod bloky, zanesené hlínou, kořeny a zvětralými
cihlami z původního mělkého základu, bylo vybráno a nahrazeno novou
skladbou zhutnělého štěrku. Bloky stupňů byly osazeny zpět na svá původní
místa, vyrovnány a zafixovány nerezovými kramlemi. Dutiny a spáry mezi
bloky byly vylity měkkou vápeno-cementovou maltou. Chybějící detaily byly
doplněny restaurátorským tmelem na anorganické bázi. Tmely byly barveny
ve hmotě a povrchově barevně i strukturně upraveny tak, aby se zapojily do
harmonického celku s originálem.
Kamenný sokl, přední voluty
a římsy bylo nutno nejprve očistit
od řas, mechů i od nevhodných
přetěrů a cementových tmelů.
Tyto části bylo nutno zpevnit organickým
zpevňovacím prostředkem.
Praskliny byly injektovány akrylátovou
pryskyřicí. Chybějící detaily
byly doplňovány jemným restaurátorským
tmelem na hydraulické bázi, podobně jako kamenné stupně.
Nápisové desky byly očištěny pomocí mikropískovacího zařízení, které se
osvědčilo také na odstranění nebo alespoň ztenčení tmavých silikátových filmů,
pokrývajících kamenné plochy kapliček a především soklu Římské
kaple. Zlacení textů na nápisových deskách bylo obnoveno pravým
23,75 karátovým trojitým plátkovým zlatem.
Terakotové části památky – kruhové rozety, klenákové hlavice sloupů
a pilastrů – bylo nutno především pečlivě očistit od starších nátěrů, jejichž
mocnost téměř setřela jemnou plastickou krásu terakotového reliéfu. Ty byly
očištěny ručním oškabáváním po naměkčení chemickým zábalem a proudem
teplého vzduchu a dočištěním toluenovým čističem a tampóny. Několik
ztracených detailů bylo doplněno a vymodelováno z jemného restaurátorského
tmelu.
Plechové číslice byly demontovány, repasovány, zakonzervovány
a osazeny zpět na původní místa. Finální povrchová úprava vychází
z aktuální barevné koncepce zdobení.
Vrcholové kříže, zhotovené z umělého kamene litého do forem,
byly očištěny od sádrovcových krust usazených v dešťových stínech
pomocí buničinových zábalů a roztoku hydrogenuhličitanu
amonného. Povrch byl ošetřen a zakonzervován hydrofobizačním
a biocidním přípravkem.

eliéfy křížové cesty z pohledu
restaurátora
Jakub Gajda
Stav reliéfů křížové cesty byl neradostný: většina reliéfů byla
v různé míře mechanicky poškozena, s největší pravděpodobnosti
v důsledku vandalismu nebo neodborných oprav, nemluvě již
o menších plastických defektech, jichž bylo bezpočet. Budiž připomenuto,
že u zastavení XI. chyběla ruka a hlava biřice, u č. XII.
celá hlava Ježíše, u č. XIII. hlava sv. Jana, u č. XIV. hlava Josefa
z Arimateie a hlava starce – toto je ale jen výčet těch nejzávažnějších
poškození... Dalším negativní rysem byla míra druhotně
provedených přemaleb, pročež byly před započetím restaurátorského
procesu provedeny vícečetné páskové sondy, odhalující sled
průběhu barevných vrstev.
Po odstranění mladších barevných vrstev byl zcela zřejmý nový
charakter reliéfů; došlo k prohloubení modelace, kontur celků
i detailů, což se nejvíce projevilo v čitelnosti obličejů. Další postup
prací zahrnoval plastické doplnění odlomených a chybějících částí;
mnohé z doplňků na drapériích, rukou, tvářích či lemech reliéfů
byly doplňovány ala prima – tedy umělým materiálem imitujícím
keramický střep. Sochařsky náročné doplňky byly nejprve rekonstruovány
v keramické červenohnědé hlíně a vzniklý domodelovaný
doplněk byl poté zaformován do sádrové formy. Do této formy
byly poté provedeny výdusky z umělého materiálu, který byl totožný
s ostatními doplňky. Tyto výdusky byly po vyjmutí z forem
povrchově opracovány, povrch byl obroušen a „vykletován“ jemnou
směsí, a takto připravené výdusky byl k originálu připevněny
pomocí čepů a trnů z titan nerezové oceli.
Tímto krokem byly jednotlivé reliéfy rehabilitovány po stránce sochařské
plasticity, byly zkompletovány a byla jim navrácena původní
tvarová celistvost, jak formální, tak i významová.
Vzhledem k významu a umístění reliéfů jako součásti poutního
místa s výraznou narativní souvislostí bylo patřičné a žádoucí provést
také rehabilitaci barevnosti povrchu. Ta vycházela z odhalených,
v různé míře dochovaných reziduích původní barevnosti.
Výrazným posunem bylo opětovné vyzlacení zadní plochy reliéfů,
čímž dostal reliéfní celek opětovně výrazný akcent pro uplatnění
celkové bohaté barevnosti.
Takto byly postupně barevně rekonstruovány jednotlivé postavy,
zejména pak centrální postava Ježíše, jehož barevné pojetí se postupně
s jednotlivými výjevy měnilo. U jednotlivých zastavení bylo
nutné propojit významově i formálně jednotlivé figury celého příběhu
tak, aby nedošlo k nežádoucím záměnám či chybným interpretacím.
Další důležitou fází byla intenzita barevné retuše, která
by na jedné straně přiznávala novodobou rehabilitaci povrchu,
avšak také do určité míry evokovala stáří a s ním spojenou patinu
barevnosti.
Ve výsledném dojmu tak vedle sebe stojí čtrnáct zastavení, která
na sebe barevně navazují a vzájemně se propojují. Intenzita barevnosti
je vědomě potlačena tak, aby barevné tóny nebyly prezentovány
ve své úplné sytosti, ale byly mírně potlačeny. Celkově
lze říci, že byl v procesu restaurování zvolen přístup, který vychází
z nutnosti prezentace těchto sochařských děl jako souvislého celku
stále činných a významných narativních artefaktů, které spoluvytvářejí
genia loci poutního místa u frýdecké baziliky.

Kalvárie z pohledu restaurátorky
Blanka Valchářová
Stav Kalvárie, původně umístěné na exteriéru kostela, byl zapříčiněn
nepříznivými klimatickými podmínkami, charakteristickými
pro danou oblast a reakcí neodborných zásahů s příliš častou
snahou o zastavení chátrání. Proto byly čtyři plastiky sousoší, původně
umístěného v nice v závěru kostela, uloženy v roce 2001
v chrámovém interiéru.
Zadní strana korpusu Krista vykazuje nadbytečné otvory po opakujících
se demontážích a montážích na kříž. Na nohou se nedochovaly
oba palce. Lýtka byla v minulosti dotvořena zcela nevhodnou,
dnes již zčásti destruovanou vysprávkovou hmotou s jištěním
množstvím malých hřebů s válcovanou hlavou. Postavy Panny Marie,
Máří Magdalény a sv. Jana měly přemírou aplikovaných barev
zalitou modelaci dřevořezby. Spoje v podstavcích plastik byly uvol-
něné vlivem snížení funkce klihů a už v minulosti docházelo k jejich
oddělování. Během minulých oprav docházelo k připevňování
těchto odpadlých částí nevhodnými hřeby s válcovanou hlavou.
Stav dřevní masy je uspokojivý, stopy po napadení dřevokazným
hmyzem jsou minimální. Takto postižená místa se ošetřila napouštěním
petrifikační látkou. Okraje drapérií a podstavců byly narušeny
hnilobnými procesy a oslabeny zvětráním dřeva.
Na dřevěném podkladu spočívají silné vrstvy nátěrů, které díky
svému různorodému složení a klimatickým podmínkám způsobily
lokální uvolňování v různých úrovních. Přes osmdesát procent
povrchu plastik vykazuje krakeláž, někde s miskovitě zvednutými
okraji. V lokálních defektech se polychromie nedochovala.
Původ polychromie leží v devatenáctém století. Z dochovaných
nesouvislých fragmentů, například na odvrácených stranách draperie
Panny Marie, lze usuzovat na větší přítomnost zlaceného
gravírování pro vyvolání iluze drahé látky. Zlacené gravírování bylo
nalezeno rovněž na odvrácené straně roušky korpusu Krista. Jinde
byly objeveny další zlacené prvky, jako pás u postavy sv. Jana, knoflík
na plášti Panny Marie a ozdoba na rukávu Máří Magdalény.
Materiálová analýza polychromie potvrdila přítomnost křídového
podkladu z dolomitické křídy s příměsí hlinek a dále olovnaté
a zinkové běloby. Na této světlé podkladové vrstvě se na mnoha
místech objevila červená vrstva s miniem a s hlinkami ve směsi se
zinkovou bělobou, obsahující příměs dolomitické křídy. Také další
vrstvy obsahovaly pigmenty používané v devatenáctém století
a to především zinkovou bělobu a syntetický ultramarín. Nejmladší
vrstvy přemaleb pocházejí z dvacátého století, kdy se teprve po
roce 1920 začala používat titanová běloba.*
Snímání druhotných nátěrů probíhalo po konzultacích se zástupci
Národního památkového ústavu na úroveň vrstvy, která zůstala
nejvíce zachovaná. Po sejmutí druhotných nátěrů se obnovila modelace
dřevořezby a opět vynikly její detaily. Absence sejmutých
nátěrů odhalila množství tmelených defektů, lokálně doplněných
nevhodnou barevností. Defekty byly tmeleny a začištěny. Povrch
barevné vrstvy a tmelů se celoplošně izoloval.
Dřevěná masa byla doplňována v místech, kde její absence vyvolávala
dojem poškození a nesouvislosti. Šlo převážně o oba palce
nohou korpusu Krista a palec ruky Máří Magdaleny. Celková
míra restaurování byla odvozena ze společenské funkce, kterou
Kalvárie v živém prostoru parku u baziliky Navštívení Panny Marie
dosud plní. Z toho důvodu se po nových konzultacích se zástupci
investora a Národního památkového ústavu v Ostravě přistoupilo
k provádění scelující retuše s přihlédnutím k potřebě ponechání
potřebné míry patiny.
* J. Hradilová, Frýdecká Kalvárie, zpráva o materiálovém průzkumu, Praha 2011,
s. 9.

slovo zahradnického odborníka
Martin Závodný
V okolí baziliky Navštívení Panny Marie jsou vzrostlé listnaté stromy,
které tvoří menší park. Podle zachované dobové obrazové dokumentace
se jedná většinou o dřeviny, které zde byly vysázeny na
přelomu 18. a 19. století (období Rakouska – Uherska). Nacházeli
se zde hlavně lípy (Tilia cordata), jasany (Fraxinus excelsior), jírovce
(Aesculus hippocastanum), akáty (Robinia pseudoacacia), buk (Fagus
sylvatica) a javor (Acer pseudoplatanus). V přípravách se počítalo
s odstraněním nevhodných a nebezpečných stromů s tím, že
u stromů, které zůstanou, se provede údržba koruny a odstranění
jmelí. Po konzultaci se zástupci inspektorátu životního prostředí
města Frýdku-Místku jsme provedli podrobnou analýzu stromů
a navrhli řešení, jak bude obnova zeleně v areálu probíhat.
Práce byly zahájeny na podzim roku 2010, kdy byly odstraněny
všechny akáty, které byly ve velmi špatném stavu a ohrožovaly
bezpečnost provozu v areálu baziliky i v okolí. Některé stromy
musely ustoupit stavebním úpravám za bazilikou. Bylo pokáceno
20 z celkového počtu 69 stromů. Došlo ke druhovému sjednocení
stromů v celém areálu. Živý plot z pámelníku (Symphoricarpos
albus) byl nahrazen novým živým plotem z habru (Carpinus betulus)
okolo celého areálu. Během tohoto projektu se zahájila výsadba
tří nových stromů (dva jasany a jedna lípa). V budoucnu se počítá
s výsadbou dalších stromů podle našeho návrhu. Za křížovou
cestou jsou svahy nově upraveny a osázeny poléhavým břečťanem
(Hedera helix), který má svah zpevnit a vytvořit zelenou plochu.
V celém areálu je založen nový parkový trávník.
Závěrem nutno zdůraznit, že pro naši firmu bylo ctí podílet se na
obnově tohoto areálu baziliky a že i touto cestou děkujeme za
projevenou důvěru, v nás kladenou.
ing. arch. Michael Kocych, koordinační situace
areálu poutního kostela ve Frýdku, červen 2011

architektonické řešení
Michael Kocych
slovo závěrem
Jaromír Pekárek
Když vstupujeme do nového roku, máme své představy, naděje,
cíle. Někdy nám pomůže náhoda či osud, jindy musíme velmi bojovat,
přesto však musíme jít dál. Stejné pocity prožívám před každým
započatým dílem – stavbou. Zajisté intenzita těchto pocitů je
různá, odvislá od významu té které akce.
Velmi jsme usilovali získat důvěru a pověření k provedení této
stavby. Při vědomí náročnosti této práce – činnosti restaurátorů
terakot křížové cesty, kamenných prvků kaplí, dřevěných plastik
Kalvárie či kamenných soch na opěrné zdi před chrámem, byl stejný
důraz kladen i na všechny ostatní účastníky tohoto díla.
Místa mající něco mimořádného se stávají poutními místy. Areál
baziliky Navštívení Panny Marie ve Frýdku je tímto místem již dávno.
Pomáhal lidem nést svůj velký životní úděl.
Touto rekonstrukcí jsme mu vtiskli novou krásu podtrhující její výjimečnost.
Vše začalo v roce 2007. Tehdy jsem na základě výběrového řízení
zpracoval architektonickou koncepci obnovy barokně klasicistního
areálu baziliky Navštívení Panny Marie. Provedl jsem dokumentaci
k územnímu souhlasu, dokumentaci pro zadání stavby; některé
části si vyžádaly stavební povolení.
O dva roky později přišla dobrá zpráva, že farnost získala peníze
na opravu. Byla zahájena výběrová řízení na generálního dodavatele
stavby, která se protáhla na období celého jednoho roku; na
realizaci zůstalo pouze necelých dvanáct měsíců.
Dokumentace pro realizaci stavby nebyla zadána, tudíž nebyla
ani zpracována, přitom však pro rekonstrukci takovéhoto objektu
je zcela nepostradatelná. Musely se provést kroky k nápravě.
Za pochodu jsem řešil části ohledně odvodnění areálu, ze dne na
den jsem připravoval kresby pro pokládku pískovcových dlažeb,
rozkresloval detaily, řešilo se oplocení a kované brány, prostor vodního
prvku, varianty vhodného mobiliáře a další. Z mého pohledu
byl velkým problémem časový odstup mezi návrhem a realizací,
konkrétně při podrobném rozkreslování a dořešování jednotlivých
prvků jsem objevoval nový pohled na věc, otevíraly se nové cesty
a možnosti, jak dané části lépe a s nápadem řešit.
Bylo to však nemožné: dotační program bohužel neumožňoval
změny v projektu. Měl jsem tak svázané ruce. Velice těžce se díky
chybějící realizační dokumentaci dotahovaly jednotlivé prvky stavby
do funkční a zároveň estetické podoby.
Byl nám svěřen poměrně náročný úkol: rekonstruovat památkově
chráněný areál, ctít staré a hodnotné části, zároveň však zrealizovat
mikroprostor, splňující požadavky dnešní doby. Avšak přes
všechny nesnáze se podařilo zrealizovat harmonické dílo vzájemně
se doplňujících starých a nových prvků.

účastníci projektu rekonstrukce areálu baziliky
Navštívení Panny Marie ve Frýdku
Vlastník: Římskokatolická farnost Frýdek,
Zastoupený: Mgr. Jan Sokulski, CSsR. – farář, Michal Bučko – pastorační a technický administrátor děkanátu Frýdek,
Biskupství ostravsko-opavské – Ing. et Mgr. Miroslav Přikryl
Spolufinancování projektu: Regionální operační program Moravskoslezsko – Ing. Tomáš Gardian Mikulík, projektový manažer
Dodavatel stavby: Ing. Pekárek – stavební společnost, s. r. o., Ing. Jaromír Pekárek, ředitel společnosti,
Ing. Jiří Štencel, technická příprava stavby, Ing. Jiří Ausficír, stavbyvedoucí
Technický dozor investora: Luboš Veselský
Generální projektant & autorský dozor investora: Architektonické studio Michael Kocych Architects - Ing. arch. Michael Kocych
Památkový dohled: Mgr. Andrea Čeplá, Národní památkový ústav, ú. o. p. v Ostravě
subdodavatelé
Restaurování dřevěných prvků: MgA. Blanka Valchářová, akademická malířka a restaurátorka
Restaurování keramických reliéfů křížové cesty: MgA. Jakub Gajda, Ph.D., akademický sochař a restaurátor
Restaurování soch: akad. soch. Vojtěch Míča
Restaurováni kamenných prvků křížové cesty: MgA. Tomáš Skalík
Parkové úpravy: Ing. Martin Závodný, zahradnické služby
Kovářské práce: Jaroslav Hrůzek
Elektroinstalace, VO: Elektro – Fa Pavelek, s. r. o., Opava
Zpevněné plochy: Ing. Vít Lesák, Opava
Realizace projektu: 2010–2011
• • •
cesty a znamení
/ pamětní list k rekonstrukci křížové cesty, Římské kaple a sochařské výzdoby
areálu basiliky minor Navštívení Panny Marie ve Frýdku v roce 2011 /
Editor: Doc. PhDr. Pavel Šopák, Ph.D.
Administrace projektu: Ing. Drahomíra Pflegrová
Autoři textů: Mgr. Andrea Čeplá, MgA. Jakub Gajda, Ph.D., akademický sochař a restaurátor, Ing. arch. Michael Kocych,
Ing. Jaromír Pekárek, PhDr. David Pindur, MgA. Tomáš Skalík, P. Mgr. Jan Sokulski, CSsR.,
MgA. Blanka Valchářová, akademická malířka a restaurátorka, Ing. Martin Závodný
Fotografie: MgA. Jiří Štencek
Grafická úprava: Martin Feikus
Tisk: Retis Group
Vydavatel: Ing. Jaromír Pekárek - stavební společnost, Opava 2011
1. vydání, náklad 1000 výtisků