Míša Ferančíková (vpravo) - Zápraží

Osobnosti regionuŽenský basketbal je rychlejší, tvrdší a více bolíBasketbalistka Michaela Ferančíková, kterážije s manželem a ročním synkem v BorovéLhotě nedaleko Pyšel, se může pyšnit skvělýmisportovními úspěchy. Nejcennější trofej získalaMichaela v loňské roce – kdy český tým vybojovalstříbrnou medaili na mistrovství světa.Asi je zbytečné ptát se na pocity,jaké jste měla po skončeníšampiónátu…Tak samozřejmě jsme měly obrovskouradost. V základní skupiněnás trochu zmrazila prohra se Španělkami,ale psychicky jsme to ustály.Los nám do čtvrtfinále postavilAustralanky – obhájkyně titulu. Dozápasu jsme šly naplno a za obrovsképodpory fanoušků vyhrály. Bylto úžasný zápas, který nás nakopl.Euforie a obrovské nadšení pakvygradovalo při zápase s Běloruskem,kdy jsme postoupily do finále.Ačkoliv jsme se suverénnímiAmeričankami prohrály, cítily jsmese jako vítězky. Síla těch zápasů miplně došla až při sledování záznamův televizi, kdy jsem měla čas a prostorvšechno si vychutnat vcelku.Určitě je to můj životní úspěch.Jste se svým výkonem na šampionátuspokojená?Nepatřila jsem mezi hvězdy,ale myslím, že jsem byla platnouhráčkou. Samozřejmě chyby dělákaždý, ale důležité je se jimi nezaobírata hrát naplno dál.Jak se vám hrálo na domácípůdě?Fanoušci vytvořili úžasnou atmosférua určitě nám pomohli k tomu-Manžel a syn Matějto výsledku. Na druhou stranu seneubráníte tlaku. Cítíte, že po vásdomácí publikum chce dobrý výsledek.Vedení týmu se však snažilonás od všeho mediálního humbukuizolovat, abychom se mohly co nejvícesoustředit.Za skvělým výkonem určitě stojíi sehranost národního družstva…Určitě ano. S většinou holek seznáme už velice dlouho. S některýmijsme získaly stříbro už namistrovství Evropy v roce 2003.Takže „chemie“ týmu fungujeskvěle. V tomto směru je výhodou,že jsme malá země a výběr hráčeknení zase až tak veliký, jako třebamají Američanky.Proč jste z reprezentačníhodružstva v roce 2006 odešla?Protože to bylo velice časověnáročné a vyčerpávající. Běhemsezóny se trénuje každý den kroměvíkendu a navíc se hrají každýtýden dva zápasy – jeden v českélize a druhý v Eurolize. Sezónakončí v dubnu, do konce květnase trénuje a do srpna je volno, kdymá hráčka čas zregenerovat těloa načerpat nové síly. Když hrajetev národním týmu, jedete v podstatěbez přestávky, protože se v létěmusíte připravovat na šampionáty.Na skvělém úspěchu má lví podíl hlavní trenérLubor Blažek, který po šampionátu uvažovalo odchodu. Nakonec se s výkonným výboremČeské basketbalové federace dohodl na dalšídvouleté spolupráci. „Nasadili jsme laťku vysoko,bylo by tedy zodpovědné pokračovat dál,“ řekl Blažek.Nejhlavnějším důvodem odchoduale byly vleklé problémy s koleny.A také se vám narodil Matěj,kterému byl v prosinci rok…S malým dítětem už nemáte časvůbec. A upřímně – díky tomu,že se mistrovství světa konalov Čechách, jsem se mohla do reprezentačníhotýmu vrátit. Alei tak to bylo náročné. S hlídánímpomáhal manžel, obě babičkyi kamarádky.Bylo těžké vrátit se po porodudo prvoligového družstva USKPraha, kde působíte jako profesionálníhráčka?No čekala jsem to horší. S lehkýmposilováním jsem začala třiměsíce po porodu, a potom jsemdodržovala individuální trénink,který mi vypracoval trenér. Hodnějsem běhala a navíc bydlíme nakopci, který jsem zdolávala několikrátza den s kočárkem a se psem.Střelba na koš ze začátku trochuvázla, ale jistota se brzy vrátila.Jak jste se dostala k basketbalu?Asi tak od čtvrté třídy hraji zapražskou Aritmu, kam mě přivedlirodiče – oba kdysi hráli. V sedmnáctiletech jsem odešla do USAna studijní pobyt. Po maturitějsem díky basketu dostala nabídkustudovat v USA na University ofDenver ve státě Colorado. Byla toohromná zkušenost a musím říci,že systém univerzitních sportovníchklubů funguje dobře. Kdyžmáte špatné studijní výsledky, nenechajívás hrát. Takže se každýsnaží.Je rozdíl mezi tréninkem v Čechácha v USA?Tam to je strašný dril a dřina.Výjimkou nebyly čtyřhodinovétréninky, kdy na konci už nic nevnímáte.Všechno se měřilo a počítalo.Sice z vás vymáčknoutmaximum,ale úplně vám ten sportotráví. Také spousta děvčat hrátpřestala. Já jsem vydržela a ponávratu do Čech mi bylo jasné, žechci basket dělat profesionálně.Změnil se ženský basket oddoby, kdy jste začínala?Přibližuje se mužskému pojetí.Hra je rychlejší a tvrdší a zezápasů si domů odnáším hodněmodřin. I při tréninku hodně posilujemea trénují se dynamičtějšíakce. Pro diváky je to určitě atraktivnějšía ženský basket už nenína okraji zájmu.O pořádání Mistrovství světa v basketbalužen 2010 usilovala celá řada evropských, alei světových měst. Nakonec zvítězily Karlovy Vary.Zápasy se konaly ve třech českých městech –Brně, Ostravě a právě v Karlových Varech. Celkemse odehrálo 64 zápasů. Mistrovstvíbylo úspěšné z hlediska návštěvnosti. Rekordz posledního ženského mistrovství světa v Brazíliibyl překonán o celých 20%. Z pohledu pořadatele(FIBA) se jednalo o jedno z nejlépe organizovanýchmistrovství v poslední dekádě. KV Arenuběhem finálové části šampionátu navštívilo vícenež 60 500 návštěvníků. Průměrně tak na 1 zápaspřipadá cca 3 000 návštěvníků. Atmosférav KV Areně byla naprosto úžasná a zvedalaze židle i přední představitele FIBA. Poslednífinálový zápas shlédlo přímo v KV Areněneuvěřitelných 6 042 sportovních fanoušků.Myslíte, že úspěch českýchbasketbalistek tento sport vícezpopularizuje?Doufám, že ano. Pokud se nějakáholčička rozhodne být jako my,bude to prima. Zatím se vezemena vlně úspěchu a když hrajemezápas, je hlediště plnější a také silidé chodí pro podpisy. Určitě bybylo dobré toho využít a na ženskýbasket získat více peněz.V USK Praha máte post kapitánky.Co tato funkce obnáší?Post kapitánky mi přidělili trenéřia měla bych fungovat jako„prostředník“ mezi holkami a trenérya také jako mluvčí týmu. Mojevýhoda je, že umím dobře anglicky,takže mohu řešit případné problémy,i když hrajeme mezinárodnízápasy. Také jsem otevřená a nedělámi problém říkat věci na rovinu,což pro atmosféru v družstvu důležité– všechno si hned vyříkat.Co byste chtěla dělat po skončenísportovní kariéry? Trenérku?Na to bych asi neměla dost trpělivosti.Obdivuji naše trenéry,kteří i nám profesionálkám musíněco opakovat několikrát. Nedávnose například stalo, že při zápasese Strakonicemi trenér Blažekvymyslel jednu herní akci. Vzal sioddechový čas, vysvětlil, co mámedělat, my se vrátily do hry, akciprovedly. Jenže na druhou stranu.Takže si vzal další time out a v klidunám řekl, ať to zkusíme znovu.Já bych nás zabila... Jak říkám, asibych neměla trpělivost. Ale baví měkomentování zápasů. Už jsem si tovyzkoušela v České televizi.Helena Vlnařová■ U zrodu týmu úspěšných českýchreprezentantek stál trenér Jan Bobrovský.Na evropských šampionátech děvčatazazářila již v roce 2003 (stříbrná medaile)a v roce 2005 (zlatá medaile). Nyní národnítým pod vedení trenéra Lubora Blažkazažil na světovém šampionátu na domácípalubovce svůj vrchol. V pravý čas, protožeřada hráček zřejmě v reprezentaci skončía družstvo čeká generační obměna.■ Český tým se do boje o „světové zlato“dostal po 39 letech.8 | ZAPRAZI.EU ZAPRAZI.EU | 9