Interview

nezávisl˘ ãtrnáctideník 

architektÛ. 

¤íjen 1996. 

Cena 25 Kã, 

dvojãíslo 50 Kã. 

Roãní pfiedplatné 650 Kã. 

Studenti: sleva 20 %. 

Slovenská republika: 

celoroãní pfiedplatné 

780 Sk. Jedno ãíslo 30 Sk, 

dvojãíslo 60 Sk. 

Evropa 93 USD, 

zámofií 156 USD. 

Vydává Obec architektÛ. 

Adresa redakce: Letenská 5, 

118 45 Praha 1; 

TEL./FAX: 53 97 68, 

53 97 42-43, 53 93 41-2 

FAXMODEM: 53 97 68. 

Vychází kaÏd˘ch ãtrnáct dní. 

Roãník XLII. 

·éfredaktor: Jifií Horsk˘; 

redaktofii: Míla Perglová, 

Hana Vin‰ová. 

Inzerce: Jaroslav Koláãek, 

Jitka Zahradníková, 

Ester Hronová. 

TEL.: 53 97 25, 53 93 41-2 , 

53 56 60. 

FAX: 53 97 25. 

Grafická úprava: Václav Sokol. 

Redakãní rada: 

PhDr. Bohuslav BlaÏek, 

ing. arch. Tomá‰ âernou‰ek, 

ing. arch. Karel Doubner, 

ing. arch. Igor Dfievíkovsk˘, 

ing. arch. Ludvík Grym, 

ing. arch. Peter Gromski, 

PhDr. Josef Holeãek, 

ing. arch. Otakar Chochola, 

ing. arch. Franti‰ek Jefiábek 

ing. arch. Václav Králíãek, 

ing. arch. Jan Línek, 

ing. arch. Martin Peterka, 

ing. arch. Ivan Plicka, 

prof. ing. arch. Emil Pfiikryl, 

ing. arch. Jan Sedlák, 

ing. arch. Alexandr Skalick˘, 

prof. ing. arch. Jaroslav ·afer, 

ing. Josef ·anda, 

PhDr. Rostislav ·vácha, 

ing. arch. Ivan Vavfiík, 

PhDr. Jindfiich Vybíral. 

ISSN 0862-7010. 

Sazba, lito: 

ARDEA grafické studio s.r.o.; 

Tisk: a.f. BKK s.r.o. 

Roz‰ifiuje PNS, A.L.L. Production, 

MediaPrint Kapa, 

Transpress, Kolman, s.r.o. 

Informace o pfiedplatném 

podává a objednávky do 

zahraniãí vyfiizuje redakce. 

Podávání novinov˘ch zásilek 

povoleno ¤editelstvím po‰t 

Praha ã.j. nov. 5212/95 

ze dne 12. 6. 1995 a âeskou 

po‰tou, s.p. od‰tûpn˘ závod 

Pfieprava ã. j. 3257/96 

ze dne 1. 10. 1996. 

Na pfiední stranû obálky 

J. ·krabal, J. Sapák, L. Grym, 

soutûÏní návrh dostavby nároÏí 

Ra‰ínovy ulice, pohled 

na zadní stranû obálky 

Michael Thonet, stolek 

Str. 17 

Str. 21 

Str. 12 a 38 

Str. 44 

Str. 48 

2–3 

4 

5–7 

6 

7 

8–11 

9 

10 

10–11 

12–16 

17–20 

21–25 

26–27 

28–37 

38–41 

42 

43 

44–45 

46–47 

48–50 

51 

52–54 

55 

56 

57–58 

OBSAH 21/ 96 

SOUTùÎE, V¯STAVY, SEMINÁ¤E 

INTERVIEW 

s Jifiím HÛrkou 

Míla Perglová 

AKTUÁLNù 

PraÏské gremium – druhé období ãinnosti; 

Návrat na venkov – zpráva ze dvou semináfiÛ 

Myslbek – K dopisu âKA presidentu âeské republiky 

Ze semináfie Dobr‰ 96 

SOCIOLOGIE – PENZIONY 

Od starobincÛ k penzionÛm 

Bohuslav BlaÏek 

Domov dÛchodcÛ v Mní‰ku pod Brdy 

Bohuslav BlaÏek, Ale‰ Brotánek, Martin Îofka 

Prostor s lidskou dimenzí 

Jaroslav Sterec 

STUDIE 

Domov dÛchodcÛ v Hodonínû 

Ludvík Grym a Jindfiich ·krabal 

HISTORIE 

K dvousetletému v˘roãí narození Michaela Thoneta 

Jaromíra ·imoníková 

REALIZACE 

Rodinn˘ dÛm v Münchensteinu – Jifií Oplatek 

Petr Kratochvíl 

Penzion pro dÛchodce v Novém Mûstû nad Metují 

Alexander Skalick˘, Ale‰ Krtiãka 

Rostislav ·vácha 

ZAHRANIâÍ 

Poznámky k chorvatské architektufie 

Toni Besliã 

SOUTùÎ 

Dostavba proluky a nároÏí Ra‰ínovy ulice 

a Jakubského námûstí v Brnû 

1. cena Jindfiich ·krabal, Jan Sapák, Ludvík Grym 

HISTORIE 

Vykládané podlahy Michaela Thoneta 


KONSTRUKâNÍ DETAIL 

âeská komora advokátÛ v Praze 

Jifií Stfiíteck˘, Martin Krupauer, Ladislav Krlín, 

Vladislav Erhart 

V¯STAVA 

Riegler a Riewe ve Fragnerovû galerii 

Ladislav Lábus ze zahájení 

Petr Kocourek – recenze 

Casa Nostra, Europan 3 a sídli‰tû Prosek 

TEORIE 

Architekt jako seismograf – téma ‰estého Bienále 

architektury v Benátkách 

Francois Burkhardt; Arata Isozaki; Terence Riley 

MEDAILON 

Antonín Raymond 

Vlaìka Valcháfiová 

OHROÎENÁ STAVBA 

Vila Primavesi v Olomouci 

Slavomíra Ka‰párková 

A-PRAXE 

Nové pfiístupy k ochranû proti radonu 

Martin Jiránek 

Servis 

REDAKâNÍ STÒL 

K ·ípkovû vstupu pro presidenta na Hradû – Lucie 

Doskoãilová, O setkání absolventÛ po 40 letech – 

Zdenûk ·tolfa, Ateliér AP k soutûÏi GEMO Olomouc 

MONITOR 

SUMMARY 

Jason P. Boisvert

SoutûÏe 

Studie stavby nové budovy 

Magistrátu mûsta Liberec. 

Vefiejná anonymní soutûÏ. 

Vypisovatel: Mûsto Liberec, 

zast. magistrátem, nám. 

Dr. E. Bene‰e, Liberec. Porota: 

J. Drda, J. Nûmec, Z. Kadlas, 

P. Kotas, L. Lauermann, 

A Pur, L. Driml; náhradníci: 

J. Lauerman, Z. Jana, V. Vít. 

Termín: do 21. 11. 1996. 

Rekreaãní objekt âNB 

v Îelezné Rudû. 

Ideová, vefiejná, anonymní, 

jednokolová soutûÏ. 

Vypisovatel: âeská národní 

banka, Na pfiíkopû 28, 

Praha 1, tel.: 02/24412663 

(B. Strnad). Porota: M. Feistner, 

M. Kohout, M. Polák, 

M. Toul, M. Winige; 

náhradníci: P. HrÛ‰a, 

P. Huben˘, M. ·atra, P. Procházka. 

Termín vydávání 

soutûÏních podmínek 

a podkladÛ byl uvefiejnûn 

v inzertní pfiíloze A. 18/96. 

Termín: 25. 11. 1996. 

Územní plán sídelního útvaru 

Su‰ice vãetnû správního 

a katastrálního území 

âervené Dvorce, Vol‰ovy 

a Vrabãov. 

Urbanistická soutûÏ, vyzvaná, 

ideová, jednokolová. 

Vypisovatel: mûsto Su‰ice, 

nám. Svobody 138, Su‰ice, 

tel.: 0187/6561. Porota: 

M. Chválek (pfiedseda), 

P. Lejsek (místopfiedseda), 

V. Franûk (pfiedseda komise 

architekta Mûsta), V. ¤íha 

(zástupce starosty), M. Körner, 

J. Sedlák, J. Jehlík; 

náhradníci: K. Janda 

(zástupce starosty), J. Koutná 

(stavební úfiad), Z. Urbanec, 

V Matûjka, J. BrÛha. 

Vyzvaní: Terplan, Praha; 

Projekt ateliér AD, âeské 

Budûjovice; Arch. kanceláfi 

Roman Kouck˘, Praha; Arch. 

studio Hysek, PlzeÀ; ÚP 

Studio, âeské Budûjovice; 

ARX Studio, Praha; Studio Z, 

PlzeÀ; Studio KAPA, Praha. 

Termín: do 2. 12. 1996. 

Dobr˘ design ‘96. 

6. roãník soutûÏe. 

Vypisovatel: Design centrum 

âR. Kategorie: Realizace; 

Návrhy a studie v modelovém 

provedení; Studentské práce; 

Design evergreen. 

Termín: 6. 1. 1997. 

Interiér roku ‘96. 

2. roãník soutûÏní pfiehlídky. 

Vypisovatel: Design centrum 

âR ve spolupráci s âKA, na 

pfiípravû a prÛbûhu se mimo 

jiné podílel i ãasopis Architekt 

a agentura ANTIPOL. Porota: 

J. Boãan, J. Fi‰er, M. Fronûk, 

L. Grym, B. Hála, J. Horsk˘, 

J. Kadlec, I. Kroupa, J. Nûme- 

2 ARCHITEKT 21/96 

ãek, J. Pelcl, T. Rusín, 

J. Sapák, J. ·krabal, J. ·paãek, 

I. Wahla. Pfiihlá‰ky: reklamní 

agentura ANTIPOL Brno, 

StaÀkova 18a, 602 00 Brno, 

tel.: 05/41217905; Design centrum 

âR, Jakubské nám. 5, 

602 00 Brno, tel.: 

05/42211423; âKA, 

Letenská 5, 118 00 Praha, 

tel.: 02/24511227. 

Termín: 15. 1. 1997. 

Grand Prix OA 96 

SoutûÏ realizací vypisovaná 

kaÏdoroãnû Obcí architektÛ 

Porota: Lubomír Králik 

(Slovenská republika), Gustav 

Peichl (Rakousko), Philippe 

Robert (Francie), Pavel ·kranc 

(âeská republika); náhradník: 

Jifií Horsk˘ (âeská republika). 

Termín odevzdání prací 

17. 1. 1997. 

Dostavba Mariánského 

námûstí ve Znojmû. 

Urbanisticko-architektonická 

soutûÏ, ideová, vefiejná, 

anonymní, jednokolová. 

Vypisovatel: Mûstsk˘ úfiad 

Znojmo, Obroková 10, tel.: 

0624/226741 (ing. ·rubafiová). 

Porota: A. Va‰ková, B. Rudolfová, 

V. Klajmon, P. Todorov, 

P. Krátk˘, O. Ma‰ek, 

A. ·rubafiová; náhradníci: 

L. Musilová, J. Drápek, D. Riedel, 

A. Pines, M. Rychetsk˘. 

(BliÏ‰í informace v inzertní 

ãásti A. ã. 20) 

Termín: 20. 1. 1997. 

Konkurs na dotace pro rok 

1997 

Ministerstvo kultury âR 

vyhla‰uje konkurs na dotace 

a pfiíspûvky na projekty z mj. 

oblasti architektonické 

ãinnosti. Kontakt: Odbor 

umûní a kniÏní kultury nebo 

zahraniãní odbor MK âR, 

tel.: 02/24318051. (BliÏ‰í 

informace v inzertní ãásti.) 

Uzávûrka: 13. 12. 

P¤IPRAVOVANÉ 

(dosud neschválené âKA) 

Budova radnice pro mûsto 

Pfierov. Vypisovatel: Mûstsk˘ 

úfiad v Pfierovû, Bratrská 34. 

Termín vyhlá‰ení soutûÏe byl 

posunut na 16. 10. 

Termín: 28. 2. 1997. 

Stavební úprava Dlouhého 

mostu v âesk˘ch 

Budûjovicích. 

Architektonicko-technická 

soutûÏ. Vypisovatel: Mûsto 

âeské Budûjovice, Lidická 2. 

Kongresové centrum Praha, 

na Pankráci. Vypisovatel: 

Rada zastupitelstva Hl. m. 

Prahy, Mariánské nám. 2, 

Praha 1. 

Prostor námûstí Emila ·kody 

v Plzni. Urbanistickoarchitektonická 

soutûÏ, 

vyzvaná, neanonymní. 

Vypisovatel: Úfiad mûstského 

obvodu PlzeÀ 3, 

tel.: 019/7237410, 716342 

(Ing. Peklo). 

Návrh stfie‰ní nástavby 

a stavebních úprav 

panelového domu v Novém 

Boru, Tfiída T.G.M. 822-826. 

Ideová, vefiejná, anonymní 

soutûÏ. Vypisovatel: Mûsto 

Nov˘ Bor, námûstí Míru 1, 

tel.: 0424/32457 (p. Mûchura). 

Informace o soutûÏích poskytuje 

poboãka Kanceláfie âKA Brno, 

Starobrnûnská 16/18, Eva 

Pospí‰ilová, tel., fax: 

05/42211809. 

VE¤EJNÉ OBCHODNÍ 

Rekonstrukce zámku 

Vimperk. Vypisovatel: Správa 

NP a CHKO, ul. 1. máje, 

Vimperk, tel.: 0339/23087, 

23095-7, 23000. 

Termín: 6. 11. 1996. 

Zpracování projektové 

dokumentace a dodávka 

stavebních prací Domova 

dÛchodcÛ Kdynû. 

Vypisovatel: Okresní ústav 

sociálních sluÏeb DomaÏlice, 

Baldovská 583, 

tel.: 0189/2865, 2866. 

Termín: 8. 11. 1996. 

Vysoãanská radiála. 

Vypisovatel: Hlavní mûsto 

Praha, odbor mûstského 

investora Magistrátu hl. m. 

Prahy, Vy‰ehradská 51, 

Praha 2, tel.: 02/293353. 

Termín: 11. 11. 1996. 

Gymnázium Sokolov – II. 

stavba. Vypisovatel: ·kolsk˘ 

úfiad Sokolov, Staré námûstí 

69, tel.: 0168/622320, 23458. 

Termín: 18. 11. 1996. 

Rekonstrukce a modernizace 

budovy SP· a OS s vy‰‰ím 

studiem âáslav. Vypisovatel: 

SP· a OA âáslav, Pfiemysla 

Otakara II. 938, 

tel.: 0322/2611. 

Termín: 18. 11. 1996. 

Dal‰í informace o VOS 

viz Obchodní vûstník, 

k dispozici téÏ u Marie 

Moravcové, Kanceláfi âKA 

Praha, Letenská 5, 

tel.: 02/24511227, 24510112. 

ZAHRANIâÍ 

Ubytovna pro mládeÏ 

v Possengofen 

u Starnbergského jezera. 

SoutûÏ na realizaci. 

Vypisovatel: Deutches 

Jugendherbergswerk. 

Podklady: Deutches 

Jugendherberg, 

Landesverband Bayerne. V., 

Mauerkircherstr. 5, 81 697 

München proti poplatku 150 

DM, ‰ekem – heslo 

Wettbewerb Jugendherberge 

Possenhofen. 

Termín: 8. 1. 1997 (v˘kresy), 

15. 1. 1997 (model). 

Bundesgartenschau Potsdam 

2001. Evropská krajináfiská 

urbanistická soutûÏ. ¤e‰ení 

území Bornstedter Feld na 

severu Postupimi tak, aby 

navázalo na historické 

postupimské parky a slouÏilo 

rekreaci. Pro autorizované 

t˘my. Vypisovatel: 

Entwicklugsträger 

Bornstedter Feld GmbH, 

Treuhänder der Stadt 

Potsdam, Pappelallee 8-9, 

14469 Potsdam. Pfiíprava 

a koordinace: Gruppe F, Büro 

für Landschafts und 

Freiraumplanung, Cuvrystr. 1, 

10997 Berlin, 

tel.: 030 6112334. (BliÏ‰í 

informace Obec architektÛ) 

Termín odevzdání podkladÛ 

pro v˘bûrové fiízení: 

11. 10. 1996. 

Termín odevzdání návrhÛ: 

29. 1. 1997. 

Europan 

Nové vefiejné prostory 

v souãasném mûstû. 

Vypisovatel: EUROPAN 

a organizace „SoluÀ – kulturní 

hlavní mûsto Evropy“. 

Anonymní soutûÏ, urãená 

architektÛm do 45 let. 

Pfiedmûtem soutûÏe je 

vytvofiení nov˘ch vefiejn˘ch 

prostorÛ na západním okraji 

Solunû tzv. Západního 

oblouku. Úkolem je 

urbanisticky vyfie‰it celé 

území a detailnû nûkteré ze 

ãtyfi míst oblouku. Sekretariát 

soutûÏe: 

Europan/Thessaloniki 1997, 

The Organisation for the 

Cultural Capital of Europe, 

105, Vassilissis Olgas Av. 549 

43 Thessaloniki, Greece, 

tel.:093 26 8143, Koordinace: 

Gruppe F, Büro für 

Landschafts- und 

Freiraumplanung, Cuvrystr. 1, 

10997 Berlin, 

tel.: 030-6112334. 

Termín podání pfiihlá‰ek do 

21. 2. 1997. 

Odevzdání návrhÛ: 

24. 3. 1997. 

Bigfoot 

Otevfiená designérská soutûÏ. 

Vypisovatel: Academy of 

Architecture Arts & Sciences, 

Beverly Hills, California. 

Téma: Fotbalov˘ stadion. 

Porota: Richard Meier, 

Eugene Kohn, Jon Jerde, Alan 

Ritchie, Duo Dickinson & 

Thom Mayne a dal‰í, ktefií 

budou jmenováni pozdûji. 1. 

cena: 10000 $, 2. cena: 5000 

$, 3: cena: 2500 $, nejlep‰í 

studentsk˘ návrh: 2500 $. 

90213. Úãastnick˘ poplatek 75 

$, jméno soutûÏícího a adresu 

je tfieba zaslat: Bigfoot, attn: 

Competition Clerk, Academy 

of Architecture Arts & 

Science, Box 10662, Beverly 

Hills, California 90213, USA. 

Informace: mail nebo e-mail

Bigfoot@frank.org, 

fax: (619)299-0957. 

Informace do 1. 2. 1997. 

Uzavfiení registrace: 

1. 5. 1997. 

Odeslání návrhÛ: 1. 5. 1997. 

Zasedání poroty: konec 

kvûtna 1997. 

V¯SLEDKY 

Víceúãelové zafiízení JAMU 

Brno – Novobranská 3. 

Vypisovatel: Janáãkova 

akademie múzick˘ch umûní 

Komenského nám. 6, Brno. 

1. cena: J. âern˘, Zdenûk 

Makovsk˘; 2. cena: A. Burian, 

G. Kfiivinka, spolupráce R. 

Jakubec, Z. Eichler; 3. cena: 

L. Pilafi, L. Kuba. 

Porota: I. Ruller, J. Roudnická, 

E. Gondek, J. Ger‰l, M. Li‰ka; 

náhradníci: L. Valová, 

J. JeÏek. 

Meteorologická stanice ve 

vrcholové ãásti ·eráku. 

Vypisovatel: âesk˘ hydrometeorologick˘ 

ústav, Na 

·abatce 17, Praha-Komofiany. 

1. cena: A. ·rámková, 

T. Koumar, J. Hájek; 2. cena: 

L. Erban; 3. cena: M. Gabriel; 

3. cena: L. Monhart, V. Krajíc; 

odmûna: V. Nov˘, P. Magnusek. 

Porota: P. Pelãák, 

D. Polcarová, V. Krátk˘, 

P. Mali‰, A. Sborwitzová, 

V. Chamrád, K. Koãí. 

Novostavba radnice v obci 

Probo‰tov. Vypisovatel: 

Obecní úfiad Probo‰tov, Kpt. 

Jaro‰e 50. 

1. cena: J. Smolík, Z. Rychtafiík; 

2. cena: J. Schmidt, 

M. Krãil; 3. cena: J. Aulík, 

J. Fi‰er; 4. cena: V. Syrov˘; 5. 

cena: M. Barto‰ek, D. Králová. 

Porota: K. Doubner, J. Patrn˘, 

T. Brix, A. Anto‰ová, V. Odstrãil; 

náhradníci: T. Stanko, 

I. Nosek. 

Areál Pfiírodovûdecké fakulty 

University Palackého 

v Olomouci. Vypisovatel: 

Universita Palackého 

v Olomouci. 

1. cena: J. Kuãera, J. Padevût 

(Praha); 2. cena neudûlena; 3. 

ceny: J. Sta‰ek, Z. Sta‰ková, 

J. Îenbel, A. Îenbelová (Praha) 

a P. Nûmeãek, D. Nûmeãek 

(PlzeÀ); odmûny: A. JanÛ, 

J. PavlÛ (Olomouc), K. Typovsk˘ 

(Olomouc) a O. Poulová, 

P. Miãola (Olomouc). 

Porota: J. Jirka, L. Dvofiák, 

I. Ruller, J. Gfiegorãík, J. Mu- 

Ïík, A. Navrátil, J. Navrátil, 

B. ·arapatka; náhradníci: 

A. Kolarovitsová, J. Nováãek, 

G. Vojtûch. 

V˘stavy 

Brnûnská ‰kola, bakaláfiské 

práce fakulty architektury 

VUT. Fragnerova galerie, 

Betlémské námûstí, Praha 1. 

Do 5. 11. 

Jifií Vorel + Malte Dickmann, 

objekty. Galerie Genia Loci, 

Újezd 11, Praha 5. 

Do 8. 11. 

Praha na nejstar‰ích 

grafick˘ch listech 1493–1757. 

Muzeum hlavního mûsta 

Prahy, Na Pofiíãí 52, Praha 1. 

Do 10. 11. 

âesk˘ ãlovûk. Fotografie 

Jana Malého, Jifiího Poláãka 

a Ivana Lutterera. Galerie 

pÛda, Havlíãkova 136, 

Lomnice nad Popelkou. 

Do 13. 11. 

Helmut Richter. Galerie Obce 

architektÛ, Starobrnûnská 

16/18, Brno. 

Do 17. 11. 

Umûní zastaveného ãasu. 

âeská v˘tvarná scéna 1969 – 

1985. âeské muzeum 

v˘tvarn˘ch umûní, Husova 19 

– 21, Praha 1 a DÛm u âerné 

Matky BoÏí, Celetná ulice, 

Praha 1. 

Do 24. 11. 

Jaromír Funke (1896–1945) – 

PrÛkopník fotografické 

avantgardy. Moravská 

galerie, Husova 18, Brno. 

Do 24. 11. 

Design – Barbora ·korpilová. 

Fotografie – Filip ·lapal. 

Galerie Genia Loci, Újezd 11, 

Praha 5. 

11. 11. – 29. 11. 

Design v Praze (Interiér, 

bytová kultura, uÏité umûní, 

móda). Palác U HybernÛ, 

námûstí Republiky, Praha 1. 

27. 11. – 30. 11. 

Ivan Theimer. Muzeum 

umûní, Denisova 47, Olomouc. 

Do 1. 12. 

Pleãnikovi Ïáci. 

V˘chodoãeská galerie, St. 

zámek 3, Pardubice. 

15. 11. – 10. 1. 1997. 

Jitro kouzelníkÛ. Zdenûk 

Pe‰ánek – retrospektiva. 

Národní galerie, VeletrÏní 

palác, Dukelsk˘ch hrdinÛ, 

Praha 7. 

21. 11. – 31. 3. 1997. 

ZAHRANIâÍ 

LAUSANNE 

Minimální tradice. Max Bill 

a „jednoduchá architektura“, 

1943–1996. Ecole 

Polytechnique Fédérale de 

Lausanne, Avenue de l’Eglise 

Anglaise 12. 

Do 15. 11. 

KOBLENZ 

200 let Michaela Thoneta. 

Landesmuseum, Festung 

Ehrenbreitstein. 

Do 16. 11. 

BENÁTKY 

Benátské bienále. VI. 

mezinárodní architektonická 

v˘stava (Viz A. ã. 20/96) 

Do 17. 11. 

VÍDE≈ 

Marianne Burkhalter 

a Christian Sumi. Dfievûné 

stavby a podobnû. Architektur 

Zentrum Wien, Museumsquartier, 

Burggasse 1. 

Do 24. 11. 

FRANKFURT 

Eileen Gray (1878–1976) – 

Architektura pro v‰echny 

smysly. Deutches Architektur- 

Museum, Schaumainkai 43. 

Do 1. 12. 

BRUSEL 

Architektura Art Déco. 

Fondation pour l’Architecture, 

rue de l’Ermitage 55. 

Do 1. 12. 

LOND¯N 

Îijící mosty. Royal Academy 

of Arts, Piccadily. 

Do 18. 12. 

PADOVA 

ART DECO di Bohemia 

1918–1939. Pofiádá UmûleckoprÛmyslové 

muzeum v Praze. 

Pallazzo della Ragione. 

Do 20. 12. 

BERLÍN 

Karl Friedrich Schinkels 

Berliner Bauakademie. 

Kunstforum der Grundkreditbank, 

Budapester str. 

Do 26. 12. 

VÍDE≈ 

Man Ray – retrospektiva. 

Kunsthaus, Untere 

Weissgerberstr.13. 

Do 26. 1. 

P¤IPRAVOVANÉ 

LIPSKO 97 

Leipziger Messe GmbH ve 

spolupráci s BDA pfiipravují 

pro pfií‰tí lipsk˘ stavební 

veletrh v˘stavu architektury 

stfiední v˘chodní Evropy z let 

1991–1996. Témata jsou 

rozdûlena do tfií kategorií: 1. 

Vynikající souãasná 

architektura; 2. Architektura 

„v‰edního dne“ v mûstském 

kontextu; 3. rekonstrukce 

a modernizace staveb 

historick˘ch i novûj‰ích 

(vãetnû panelov˘ch domÛ). Po 

ukonãení veletrhu putuje 

v˘stava do Nûmeckého centra 

architektury DAZ v Berlínû 

a dal‰ích evropsk˘ch mûst. 

BliÏ‰í podmínky pro úãast na 

v˘stavû byly oti‰tûny v Informaãním 

servisu Obce architektÛ 

ãíslo 19 a jsou k dispozici 

na sekretariátu Obce. 

Termín zaslání prací: 15. 11. 

1996 do Obce architektÛ, 

Letenská 5, Praha 1. 

Babylon 97 a INTERIÉR 

ROKU 1996 

I. Salon interiérového designu 

se uskuteãní 15. – 17. 5. 1997 

v Domû kultury Vítkovice 

v Ostravû. Souãástí této akce 

bude zahájení putovní 

v˘stavy INTERIÉR ROKU 96, 

která potrvá do 29. 9. 1997. 

Akce probûhne za spolupráce 

Design centra âR, Unie 

v˘tvarn˘ch umûlcÛ âR, 

reklamní agentury Antipol, 

ãasopisu Architekt a dal‰ích. 

K úãasti jsou zváni designéfii, 

architekti, v˘robci, 

obchodníci, galerie a ‰koly. 

Pofiadatel: ARCHÉ 

association, sdruÏení pro 

architekturu a design, 

PfiemyslovcÛ 8, 709 00 

Ostrava – M. Hory, 

tel.: 069/6620920, 

tel./fax: 069/261844. 

Konference 

Semináfie 

Architektura a umûní dnes 

Sympozium pofiádané 

oddûlením moderního 

a souãasného umûní 

Národní galerie v Praze 

a fakultou architektury 

Technické university 

v Liberci. Vystoupí zde mimo 

jiné Gustav Peichl, Wolf Prix, 

Peter Noever, Magdalena 

Jetelová, Manfred Sack, Jifií 

Stfiíteck˘, Radim Kousal, 

Marian Karel. Kontakt: Sbírka 

architektury, VeletrÏní palác, 

Dukelsk˘ch hrdinÛ 47, Praha 

7, tel.: 02/24301058. 

Klá‰ter sv. AneÏky âeské, 

Praha. 

8. 11. – 10. 11. 1996. 

ZAHRANIâÍ 

Architektura a urbanismus 

na pfielomu tisíciletí 

Mezinárodní konference. 

Témata pfiená‰ek: mûnící se 

spoleãnost; udrÏiteln˘ rozvoj; 

nové technologie a v souvislosti 

s nimi nov˘ pfiístup 

k architektonické tvorbû. 

Kontakt: Sava Centar 

tel.: +381 11 605 620. 

Bûlehrad 

13. 11. – 15. 11. 1996. 

Le Corbusier - cesty 

a mezinárodní vztahy 

7. mezinárodní setkání, 

pofiádané Svûtovou nadací Le 

Corbusier pod patronací 

UNESCO. Setkání se 

uskuteãní na nûkolika místech 

– Neapol, la Plata, 

Chandigarh, Tokio, 

Cambridge (USA), Îeneva, 

Wiesbaden a Bratislava. 

V Bratislavû probûhne setkání 

na téma: Le Corbusier – 

stfiední a v˘chodní Evropa, 

kontakt: Spolok Architektov 

Slovenska, Panská 15, 811 01 

Bratislava, tel.: 0042 7 

5331431. 

Bratislava. 

22. – 24. 11. 1996. 

21/96 ARCHITEKT 3

Interview 

s ing. arch. 

Jifiím HÛrkou 

Stal jste se nov˘m ãlenem 

PraÏského gremia. Jak˘ je vá‰ 

názor na toto obãanské sdruÏení? 

Gremium podle mého nahrazuje 

neexistující nebo nedostateãnû 

fungující spoleãenské mechanismy 

a kontroly. Bude mít takov˘ 

kredit a vliv, do jaké míry bude 

serióznû pracovat a prozkoumávat 

do hloubky jednotlivé kauzy 

a vyh˘bat se senzacím. Je to 

vÏdy bûh na v˘drÏ – kdyÏ novináfii 

dávno problém opustí, protoÏe 

postrádá nádech senzace. 

Je obtíÏné a dosti úmorné byÈ 

i jen zji‰Èovat informace a vhodnû 

oponovat. 

V ãem spatfiujete svÛj vlastní 

pfiínos pro gremium? 

Jsem architekt a svou úlohu proto 

vidím v této oblasti, v pozitivním 

ovlivnûní tfieba územního 

plánu aÏ po konkrétní stavby. 

Na gremium je obãas nahlíÏeno 

jako na tzv. samozvanou iniciativu, 

osobující si právo mluvit 

do vûcí, které mu nepfiíslu‰í. 

Nûkdo ãleny také ironizuje jako 

krasoduchy. Jak vy osobnû vnímáte 

jeho úlohu? 

Gremium je moÏno povaÏovat za 

samozvané, jde v‰ak o to, jak 

citovû zabarvená slova vybereme. 

Stejnû ho mÛÏeme nazvat 

aktivitou obãanÛ, neboÈ Ïijeme 

v obãanské spoleãnosti, která si 

díky své dosavadní nedokonalosti 

vynutila vznik jakési zástupné 

„organizace“, která svou ãinností 

nahrazuje chybûjící funkce ve 

spoleãnosti. 

Nicménû jako obãanské sdruÏení 

nemá Ïádnou pravomoc. 

Není jeho aktivita pouh˘m 

v˘kfiikem? 

Myslím, Ïe není jen „hlasem 

lidu“. Jsou tu odborníci, jmenovaní 

organizacemi – Akademií, 

‰kolami, komorou architektÛ..., 

osobnosti s urãit˘m kreditem. 

Pfiesto zÛstávají ãlenové smûrem 

ke jmenující organizaci nezávisl˘mi. 

Fungují spí‰e jako zpravodajové 

a odpovûdni jsou sami 

sobû. Pozvedne-li takového sdru- 

Ïení svÛj hlas, nemûl by zapadnout 

a mûl by odstartovat vefiejnou 

diskusi, která mûstu zoufale 

chybí. Stále mû proto zaráÏí, jak 

malou pozornost vûnují média, 

kromû odborného tisku, urbanismu 

a architektufie. Novináfii se 

touto oblastí zaãnou zajímat 

pouze ve chvíli, kdy vznikne 

nûjak˘ skandál, parcela je tfieba 


Snímek 

Daniel âernovsk˘ 

prodaná nebo dÛm uÏ stojí 

a najednou se zjistí, Ïe se nelíbí... 

Mimochodem mám také 

zku‰enost z Francie, kde je tûmto 

tématÛm vûnována kaÏdodenní 

pozornost. KaÏd˘ PafiíÏan je 

vám schopen jmenovat nûkolik 

souãasn˘ch architektÛ, jmenovat 

jejich stavby, nebo projekty, 

u kter˘ch probíhají soutûÏe 

a podobnû. 

U nás tato osvûta ov‰em 

chybí... 

Magistrát ãi úfiad mûstské ãásti 

splní svou zákonnou povinnost 

vyvû‰ením oznámení na pfiíslu‰n˘ 

poãet dní na své nástûnce 

a o budoucí tváfii Prahy se diskutuje 

ãasto aÏ v momentû, kdy je 

pozdû. Pfiitom je to obrovské 

politikum. Ale zatím neznám 

jediného politika, kter˘ by se 

urbanismem a architekturou 

soustavnûji zab˘val. Jde o vûci 

velmi sloÏité a dokázat o nich 

zasvûcenû mluvit vyÏaduje ãasovû 

nároãné studium. 

Které hlavní problémy v Praze 

vidíte? 

V Praze napfiíklad rozhodnû chybí 

regulaãní plán ãi regulaãní 

komise a gremium v mnoh˘ch 

pfiípadech svou aktivitou neexistenci 

pravidel v této i jin˘ch 

oblastech nahrazuje. Nicménû 

va‰e otázka je nejednoduchá a já 

se z ní, s dovolením, vysmeknu. 

Spí‰ jde o námût na samostatn˘ 

„kulat˘ stÛl“. 

Voláte po vefiejné diskusi. Jak 

by mohla zmûnit napfiíklad 

zastavûní proluky Myslbek, 

jehoÏ pasáÏ se právû otevfiela? 

Myslbek je pfiinejmen‰ím fiemeslnû 

kvalitnû zpracovan˘ dÛm 

internacionálního charakteru. 

Problém je v jeho objemu a náplni, 

to v‰ak není vûcí autora. 

Pfiesto vefiejnost a dokonce 

odborná kritika pfiipisuje architektovi 

moc ovlivnit to, co mûlo 

fie‰it mûsto. Zde mûla vzniknout 

diskuse o tom, zda zachovat ulici, 

která smûfiovala na vûÏe 

T˘nského chrámu, zda vybudovat 

jeden objekt nebo parcelu 

rozdûlit na ãásti, ãi zda parcelu 

vÛbec vyuÏít uÏ dnes. Tohle ale 

nemÛÏe ovlivnit architekt, ten je 

postaven pfied hotové zadání. 

Pfiesto je stále povaÏován za 

toho, kdo mÛÏe vyfie‰it spoleãenské 

problémy a kdo nese v‰echnu 

odpovûdnost. 

Nebylo jádro problému v tomto 

pfiípadû ve vámi zmínûné neexistenci 

regulaãního plánu? 

Ano. Regulaãní plán nebo alespoÀ 

komise pfiedem urãí procento 

bydlení, úfiadÛ a sluÏeb, uliãní 

ãáru, stfiechy, fiímsy, garáÏování. 

Investor se pak o urãitou parcelu 

zajímá, pokud souhlasí se v‰emi 

omezeními. Nejsou-li ov‰em 

urãena, byl by sám proti sobû, 

kdyby se parcelu nesnaÏil maximálnû 

vyuÏít. Domnívám se, Ïe 

vypracování regulaãního plánu 

by si vyÏádalo nûkolik desítek 

milionÛ korun, coÏ je, fieknûme, 

ãtvrtina jednoho domu v centru 

Prahy. T˘ká se pfiitom celého 

mûsta a není tedy pfiípadné 

argumentovat, Ïe na jeho vytvofiení 

nejsou peníze. 

Jste náhradníkem poroty soutû- 

Ïe na rekonstrukci Vald‰tejnského 

paláce pro Senát a se 

sv˘mi kolegy v ateliéru se 

úãastníte soutûÏe na hotel Four 

Seasons. Oba tyto pfiípady 

nesoudí gremium zcela kladnû. 

Nevidíte v tom vnitfiní rozpor? 

Zatím jsem se nezúãastnil zasedání 

gremia, ale jsem pfiesvûdãen, 

Ïe v nûm neexistuje jednotn˘ 

názor. Na Al‰ovû nábfieÏí 

vedle hol˘ch ‰títÛ je prázdno, 

které je podle mû z hlediska 

struktury mûsta pfiedurãeno, aby 

v nûm stál dÛm. V tomto pfiípadû 

se ukázala kladná úloha soutûÏe 

a následné diskuse gremia 

s Magistrátem.Stál˘m problémem 

je stanovení kapacity hotelu. 

V pfiípadû Senátu ve Vald- 

‰tejnském paláci se domnívám, 

Ïe jedno mnoÏství úfiedníkÛ 

vystfiídá jiné. V ideálním pfiípadû, 

kdyby dnes jiÏ nebylo pozdû, 

bych vidûl radûji Senát v prostorách 

dne‰ního Parlamentu a ten 

v budovû b˘valého Federálního 

shromáÏdûní, kterou v kontextu 

evropského stavûní své doby 

povaÏuji za velmi kvalitní stavbu. 

Ale procházím-li dnes 

s cizincem skanzen barevn˘ch 

domeãkÛ, nechápe, Ïe mu ukazuji 

Parlament. NechuÈ umístit 

Parlament do „komunistické“ 

budovy byla iracionální reakce 

v euforické dobû. Porovnejme 

situaci Reichstagu v Berlínû. 

MoÏná bylo levnûj‰í pozvat 

Christova, aby ná‰ Parlament 

zabalil a zbavil nás komunistického 

komplexu. I v tomto pfiípadû 

v‰ak lze fiíci: „Je pozdû“. 

Dûkuji za rozhovor. 


Ze spoleãnosti 

VITTORIO GREGOTTI, slavn˘ 

italsk˘ architekt a dlouholet˘ 

‰éfredaktor Casabelly 

a Ransegni byl habilitován na 

doktora techniky honoris causa 

âVUT. ● V Praze pob˘val 

JOHNY EISLER, jeden z ãlenÛ 

liberecké ·kolky, dnes spolupracovník 

amerického architekta 

Richarda Meiera, spoluzakladatele 

legendární 

Newyorské pûtky. Rozhovor 

s Eislerem pfiineseme v nûkterém 

z pfií‰tích ãísel ● Na 

pozvání brnûnské fakulty 

architektury VUT pfiipravil 

ANTON SCHWEIGHOFER, 

rakousk˘ architekt a profesor 

vídeÀské TU, v ateliéru Ivana 

Rullera dílnu ke klauzurní práci 

na téma proluky na brnûnském 

námûstí Svobody (b˘val˘ DÛm 

nábytku). Oplátkou pozval studenty 

a zájemce z fakulty na 

náv‰tûvu Vídnû ● DAVID 

VÁVRA, architekt, herec, 

taneãník a básník se zúãastnil 

televizního SnûÏí, tentokrát 

s tematikou ãesko-nûmeck˘ch 

vztahÛ ● Po návratu z olympijsk˘ch 

her do Evropy zavítala 

do Brna a Prahy âechofrancouzka 

IVA KLEâKOVÁ, 

specialistka na problematiku 

architektury francouzsk˘ch 

zdravotnick˘ch zafiízení. 

● V zasedací síni Obce architektÛ 

pfiedná‰el ALBERTO 

GUILLERMO BELLUCCI 

o kofienech a souãasnosti 

architektury v Buenos Aires 

● Na vernisáÏ v˘stavy bakaláfisk˘ch 

prací brnûnské fakulty 

architektury ve Fragnerovû 

galerii pfii‰lo jen nûkolik 

PraÏákÛ z nichÏ snad jen 

EMIL P¤IKRYL, ROSTISLAV 

·VÁCHA a TOMÁ· BRIX byli 

z tûch pedagogÛ, jimÏ byla 

expozice urãena pfiedev‰ím. Je 

sice pravda, Ïe projekty si bylo 

moÏné v klidu prohlédnout 

pozdûji, ov‰em uÏ bez cenného 

kontaktu s kolegy a v˘kladu 

k vystaven˘m pracem 

● Pozdrav z Arménie zaslal 

redakci JI¤Í SLÁDEK, opojen˘ 

tamnûj‰í architekturou (viz 

pohlednice níÏe)

Aktuálnû 

CENU VLADIMÍRA KARFÍKA 

za rok 1996 udûlilo PraÏské 

sdruÏení architektÛ a v˘tvarníkÛ 

Blok t˘mu autorÛ nového 

sídla slovenského presidenta 

Marianu Marcinkovi, Ivanu 

Salayovi, ·tefanu Holãíkovi 

a Evû KriÏanové. 

STAVEBNÍ PRÒMYSLOVÁ 

·KOLA J. GOâÁRA 

v Praze 4, DruÏstevní ochoz 3, 

pofiádá 27. 11. 1996 den otevfien˘ch 

dvefií. Formou ãtyfiletého 

studia nebo pûtiletého dálkového 

pfii zamûstnání je zde 

moÏno studovat obor pozemní 

stavitelství s uplatnûním v projekci, 

pfiípravû stavební v˘roby, 

realizaci nové v˘stavby 

a rekonstrukcí ãi na stavebních 

úfiadech. 

KE ZNOVUZROZENÍ 

·lechtovy restaurace v praÏské 

Stromovce se snaÏil pfiispût 

benefiãní koncert deseti praÏsk˘ch 

rockov˘ch kapel na konci 

léta. Oblíbená v˘letní restaurace 

v ranû barokním 

pavilonu, od ‰edesát˘ch let 

nevyuÏívaná a opakovanû 

vyhofielá, je v havarijním stavu. 

REDAKCE âASOPISU 

PrÛzkumy památek se obrací 

na zpracovatele stavebnû historick˘ch 

prÛzkumÛ a pracovníky 

památkové péãe, dokumentující 

památky, aby ji 

pravidelnû informovali o provádûn˘ch 

prÛzkumech. Zajistí 

tak co nejkomplexnûj‰í prezentaci 

stavu stavebnû historického 

bádání v âeské republice. 

BARRANDOV BUDOUCNOSTI 

pfiedstavila spoleãnost AB 

Barrandov, která hodlá na 

sv˘ch pozemcích vybudovat 

multimediální park, zamûfien˘ 

na mediální komunikaci nového 

typu. Pfiedobrazem zámûru 

jsou francouzské parky tohoto 

typu. Urbanistická studie 

Jindfiicha Smetany a Tomá‰e 

Kulíka by se po zapracování 

mûla stát souãástí stabilizace 

územního plánu, poãítá napfiíklad 

s vybudováním stfiední 

‰koly se zamûfiením na komunikaci 

a filmov˘ prÛmysl 

a s návazností na komerãní 

zástavbu pro obyvatele sídli‰tû. 

GALERIE PANACEA 

vznikla ve zrenovovaném funkcionalistickém 

domû Karla 

Kupky ve Vala‰ském Mezifiíãí. 

Interiér navrhl a zrealizoval 

vãetnû nábytku sochafi Jifií 

DorÀák s otcem. Rekonstrukci 

financovali majitelé domu, 

manÏelé Kupkovi. 

NOVÁ RADNICE, 

zdravotnické stfiedisko a knihovna 

se ve‰ly do objektu, 

Loveck˘ pavilon (pozdûji ·lechtova restaurace) neznámého autora, 

1689 – 1691, neogoticky pfiestavûn˘ po roce 1850 

navrÏeného Petrem 

Kordovsk˘m pro obec 

Stránãice. Na malém obecním 

pozemku vyrostla rotunda 

s knihovnou v pfiízemí a radnicí 

v prvním patfie, zdravotní 

stfiedisko je umístûno v „pfiístavbû“. 

SBÍRKA ASIJSKÉHO UMùNÍ 

je umístûna v barokním zámku 

v Libûchovû na Mûlnicku. Pfies 

svou ojedinûlost (nejvût‰í svého 

druhu v âeské republice) se 

zatím netû‰í velkému zájmu 

vefiejnosti, patrnû proto, Ïe leÏí 

stranou hlavních turistick˘ch 

tras. Sbírka i zámek s desetihektarov˘m 

parkem jsou pfiístupné 

celoroãnû. 

TùLOCVIâNA Z· 

Malá Strana v T˘nu nad 

Vltavou z roku 1950, povaÏovaná 

za jednu z nejzdafiilej‰ích 

staveb své doby (J. ·ulc), byla 

z dÛvodu naru‰ené statiky 

uzavfiena. Mûsto zadalo zpracování 

studie záchrany a pfiestavby 

objektu Jifiímu 

Koberovi. 

DOLNÍ ZÁMEK 

a barokní kamenn˘ most 

v Beãovû nad Teplou byly 

v létû zpfiístupnûny po rekonstrukci 

podle projektu Jana 

Soukupa z Plznû. Ve dvou 

podlaÏích zámku byla instalována 

expozice Gotika v západních 

âechách. 

NA PùNKAVCE 

v Probo‰tovû vyrÛstají první 

rodinné domky v rámci plánu 

v˘stavby obce. Urbanistickou 

studii Pûnkavky vypracoval 

Michal Panu‰ãík z firmy 

AUREA. 

NOVÁ ·KOLA 

v âechticích na Bene‰ovku 

byla postavena podle projektu 

Petra Bláhy a Václava Filsaka. 

Nov˘ areál s tûlocviãnou 

a komplexem nûkolika hfii‰È 

poskytne vzdûlání dûtem 

z âechtic a tfiinácti okolních 

spádov˘ch obcí. 

STARÁ RADNICE V BUDYNI 

nad Ohfií byla obnovena podle 

projektu Jifiího Vernera. âást 

objektu byla vyãlenûna pro 

poskytování sociálních sluÏeb 

star‰ím obãanÛm. 

UNIKÁTNÍ VùÎ 

praÏského Biskupského dvora, 

pozÛstatek stfiedovûkého sídla 

biskupa Jana z DraÏic, se po 

právû zahájené rekonstrukci 

stane galerií v˘tvarného umûní. 

Podle návrhu Michala ·molíka 

z ateliéru Taun se objeví 

v pfiilehlém domû je‰tû cukrárna, 

prodejna staroÏitností 

i byty. ZÛstanou zachovány 

ojedinûlé dfievûné stropy 

z doby vrcholného baroka, 

stfiedovûké plechem pobité 

dvefie i dal‰í architektonické, 

fiemeslné a v˘tvarné prvky. 

ZÁMECK¯ PARK 

v Kravafiích na Ostravsku bude 

do dvou let asanován podle 

projektu obnovy Lubomíra 

Rychtára. Dominantní dfievinou 

anglického parku zÛstane dub. 

KRÁCENÍ PROST¤EDKÒ 

programu záchrany kulturního 

dûdictví v dÛsledku sníÏení 

rozpoãtu v kultufie by nemûlo 

podstatnû ohrozit Ïádn˘ z plánovan˘ch 

programÛ. Nejvíce 

zasáhne v˘stavbu depozitáfie 

v Hostivafii, která se zfiejmû 

díky pfiesunÛm nûkter˘ch prací 

do pfií‰tích let protáhne. 

·KODA OCTAVIA 

byla vyrobena ve zcela novém 

závodû, postaveném podle 

projektu mnichovského ateliéru 

Guntera Henna. Vícelodní 

hala nové montáÏe vyrostla 

severnû od stávajících závodÛ 

·kody, je propojena dopravníkov˘m 

mostem s novou lakovnou. 

Stfiední ãást haly je urãena 

pro hlavní v˘robní linku, její 

tfii lodû jsou zastfie‰eny stromovou 

ocelovou konstrukcí na 

Ïelezobetonov˘ch sloupech, 

podobnû jako napfiíklad leti‰tní 

hala ve Stuttgartu. (Viz téÏ 

A. 19/96, str. 5) 

ZÁMEK CHY·E 

v západoãeském kraji, na kterém 

se inspiroval Karel âapek 

k nûkolika sv˘m povídkám, 

bude rekonstruován. Projekt 

obnovy v˘chodního kfiídla 

zámku zpracoval Ludûk 

Vystyd. Oprava bude trvat 

minimálnû ‰est let. 

BAROKNÍ JÍZDÁRNA 

z poãátku 18. století od G. San- 

tiniho na zámku v Rychnovû 

nad KnûÏnou bude po pfiipravované 

rekonstrukci slouÏit 

jako divadelní sál, jak tomu 

bylo uÏ letos v rámci Poláãkova 

léta. Zatím byl objekt staticky 

zaji‰tûn, opravena stfiecha 

a obvodové zdivo. Na dal‰í 

rekonstrukci schází minimálnû 

dvacet miliónÛ korun. 

FINANâNÍ Ú¤AD 

v Sedlãanech, pfiipomínající 

svou prosklenou kopulí barokní 

kostel, byl postaven podle 

projektu Karla Petránû. 

V¯STAVA JIÎNÍ MùSTO 

– mûsto s budoucností, vûnovaná 

oÏivení nejvût‰ího praÏského 

sídli‰tû, se tû‰ila neb˘valému 

zájmu. Zhlédlo ji více 

neÏ deset tisíc náv‰tûvníkÛ. 

MARIO BOTTA 

zaloÏil ‰kolu architektury – 

Academy of Mendrisio, souãást 

nové university v italské 

ãásti ·v˘carska. Mimo nûj zde 

bude vyuãovat i Aurelio 

Galfetti a Peter Zumthor. 

NOVÉ KNIHY 

âTY¤JAZYâN¯ OBRÁZKOV¯ 

slovník lidové architektury 

v Horní LuÏici, severních 

âechách a Dolním Slezsku pfiipravil 

z iniciativy a pod vedením 

Karla Bernerta kolektiv 

autorÛ (E. Deutschmann, 

H. Jentsch-Jenã, B. a M. Vojtí‰kovi, 

A. Malasiewicz), vydalo 

nakladatelství Sächsischer 

Verein für Volksbauweise 

v DráÏìanech. Publikace je 

zamûfiena na dÛm s podstávkou, 

odborné termíny objasÀují 

kreslená vyobrazení. 

DNY EVROPSKÉHO DùDICTVÍ 

1996 je publikace vydaná 

Mûstsk˘m úfiadem v Kutné 

Hofie k propagaci nejvût‰í 

akce, smûfiující k popularizaci 

hodnot evropského kulturního 

dûdictví. V krátk˘ch monografiích 

pfiedstavuje jednotlivá 

pofiádající mûsta. 

UMùLECKÉ PAMÁTKY 

PRAHY vychází jako pokraãování 

fiady umûleckohistorick˘ch 

encyklopedick˘ch pfiíruãek 

nakladatelství Academia 

Umûlecké památky âech. Je 

vûnována Starému Mûstu 

a Josefovu, v úvodních kapitolách 

Zdenûk Dragoun, 

Dobroslav Líbal a Rostislav 

·vácha souhrnnû infomují 

o jednotliv˘ch slohov˘ch obdobích. 

Struãn˘m prÛvodcem po 

archivních fondech je pfiíspûvek 

M. Ebela. Publikace je pak 

ãlenûna do kapitol o kostelech, 

mostech, branách a vûÏích, 

budovách, ka‰nách a sochách 

pro Staré Mûsto a Josefov 

zvlá‰È. 

21/96 ARCHITEKT 5

PRAÎSKÉ GREMIUM 

Do druhého období ãinnosti 

âLENOVÉ PRAÎSKÉHO GREMIA 

pro ochranu a rozvoj kulturního 

prostoru hl. m. Prahy k 20. záfií 1996 

II. funkãní období: 

Doc. PhDr. Jifií T. Kotalík, Csc. 

(pfiedseda), 

prof. Milan KníÏák 

(místopfiedseda), 

ing. akad. arch. Alena ·rámková 

(místopfiedsedkynû) 

ing. Jan Borsk˘, 

Miroslav BroÏovsk˘, 

PhDr. Zdenûk Dragoun, 

akad. soch. Kurt Gebauer, 

doc. PhDr. Mojmír Horyna, 

akad. arch. Mikulá‰ Hulec, 

ing. arch. Jifií HÛrka, 

PhDr. Vladimír Karfík, 

PhDr. Helena Koenigsmarková, 

ing. arch. Petr Krajãi, 

ing. akad. arch. Václav Králíãek, Mgr. 

Karel Ksandr, 

ing. Jifií Landa, 

PhDr. Zdenûk Míka, 

Mgr. Vûra Müllerová, 

JUDr. Jifií Plos, 

PhDr. Hana Seifertová, 

PhDr. Helena Soukupová, 

PhDr. Eduard ·imek, 

Mgr. Petr ·toncner, 

PhDr. Rostislav ·vácha, 

ing. Jitka Thomasová, 

ing. arch. Ivan Vavfiík, 

PhDr. Jindfiich Vybíral 

NÁVRAT NA VENKOV 

Co vám fiíká pojem 

„duchovní dimenze venkova“? 

(ek) Je to problém, jímÏ se zab˘vá mnoho 

semináfiÛ, publikací, v˘zkumÛ, a hlavnû 

praktick˘ch poãinÛ zejména v Rakousku 

a Nûmecku. Na‰e krajinné architekty, 

urbanisty venkovského prostoru a jistû 

i v‰echny ty, kdo mají hlub‰í vztah k venkovu, 

potû‰í zpráva, Ïe kfiesÈané u nás 

zaãínají pociÈovat budoucnost venkova 

a jeho duchovní rozmûr jako naléhavou 

v˘zvu k pfiem˘‰lení i ãinÛm. Svûdãí o tom 

jistû ne náhodná koincidence dvou semináfiÛ. 

V Îelivu se koncem záfií konalo setkání 

spolku Opus bonum kter˘ zaloÏil benediktinsk˘ 

opat Anastáz Opasek. Je znám – 


Novû rekonstruované PraÏské gremium 

pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru 

hl. m. Prahy zahájilo v pofiadí druhé dvouleté 

období své ãinnosti. Toto nezávislé 

shromáÏdûní odborníkÛ rÛzn˘ch profesí 

sdruÏuje v souãasné dobû dvacet sedm 

ãlenÛ, které nominovalo celkem ‰estnáct 

pfiedních praÏsk˘ch kulturních institucí. 

Nov˘mi zakládajícími ãleny PraÏského 

gremia se staly Muzeum hl. m. Prahy, âeská 

komora inÏen˘rÛ autorizovan˘ch ve 

v˘stavbû a Spoleãnost pro zahradní a krajináfiskou 

tvorbu. Pfiedsedou PraÏského 

gremia byl opûtovnû zvolen doc. dr. Jifií T. 

Kotalík, místopfiedsedy jsou prof. Milan 

KníÏák a ing. akad. arch. Alena ·rámková. 

Na svém jednání diskutovali ãlenové 

PraÏského gremia problematiku nové 

v˘stavby na voln˘ch parcelách v centru 

Prahy a obecnû konstatovali, Ïe jejich stavební 

program je nûkolikanásobnû naddimenzován 

nad únosnou mez parcel, sv˘m 

vût‰inou monofunkãním vyuÏitím zmrtvují 

centrum, pfietûÏují historické jádro dal‰ími 

nároky na podzemní parkovi‰tû, obsluÏné 

tunely a nová dopravní fie‰ení. Postup pfii 

pfiípravû v˘stavby fiady z nich vzbuzoval 

v nedávné minulosti sv˘m nestandardním 

fie‰ením i mnoho otázek. V krátkém horizontu 

tyto investice sice pfiinesly ãi pfiinesou 

Praze finanãní uÏitek, kter˘ je v‰ak 

z dlouhodobého pohledu sporn˘, protoÏe 

vzniklé novostavby z poslední doby mûsto 

neobohacují, ale naopak exploatují a parazitují 

na nejcennûj‰ích prostorách historického 

jádra mûsta. Byla tak promarnûna 

jedineãná pfiíleÏitost, která se nebude opakovat, 

protoÏe atraktivních voln˘ch parcel 

v centru, které mûly b˘t chápány jako 

rezerva do budoucnosti, valem ub˘vá. 

podle (Rudého) Práva nechvalnû – otevfien˘m 

projednáváním ãesko-nûmeck˘ch 

vztahÛ. Vstupní veãer byl vûnován pfiípadové 

studii: starosta Libãevse na Lounsku 

Michal Pospí‰il s velk˘m ohlasem uvedl 

územní plán, kter˘ pro jeho obec dokonãuje 

architekt Ale‰ Brotánek. Jeho v˘klad 

doplnil dal‰í z autorÛ, sociální ekolog 

Bohuslav BlaÏek, kter˘ druh˘ den pfiedlo- 

Ïil k diskusi i projekt první ãeské ‰koly 

obnovy venkova, jeÏ by mûla vzniknout 

v Libãevsi. Podnûtné byly úvahy Lubomíra 

Mlãocha k ekonomické stránce vûci. 

Zasvûcen˘ vhled pfiinesly dvû Ïeny, socioloÏka 

Hana Librová (návraty na venkov) 

a sociální ekoloÏka Vûra Dvofiáková (venkov 

a jídlo). V˘teãn˘m nápadem pofiadatelÛ 

byla konfrontace pohledu z Parlamentu 

(poslanec Tyl), radnice (starosta Pu‰), 

zámku (hrabûnka Dobrzenská-Lobkowiczová), 

a fary (P. Eliá‰). Celé jedno 

dopoledne v auditoriu strávil ministr 

Kresba A. DoleÏel 

V rozporu s proklamacemi zásad územního 

rozvoje, ve kter˘ch se mj. konstatuje 

komerãní pfietíÏenost centra, je fiada investic 

neustále smûrována do historického 

jádra, coÏ je v rozporu s poÏadavkem na 

ochranu kulturního prostoru a jedineãn˘ch 

historick˘ch hodnot Prahy ve smyslu závûrÛ 

ãl. 10 Konvence o záchranû architektonického 

dûdictví Evropy (Granada, 1985). 

Gremium s politováním konstatovalo, Ïe 

pfies nesouhlasné vyjádfiení PraÏského 

ústavu památkové péãe vydal Odbor 

v˘stavby OÚ Praha 1 rozhodnutí o „dodateãném 

povolení doãasné stavby – stavební 

úpravy objektu Obãanské plovárny“. 

Gremium pfied ãasem vyjádfiilo názor, Ïe 

uvaÏované vyuÏití a plánované stavební 

zásahy váÏnû naru‰í prostor této nemovité 

kulturní památky, která je autentick˘m 

dokladem nejstar‰í dochované plovárny 

na na‰em území. 

Gremium se rozhodlo obrátit se na ministerstvo 

kultury s dotazem ohlednû plánovan˘ch 

úprav a budoucího vyuÏití 

Nostického paláce a vyjádfiilo se ve vûci 

znovuosazení pamûtních desek v Obecním 

domû. 

ZAKLÁDAJÍCÍ INSTITUCE: Akademie v˘tvarn˘ch 

umûní, âeská komora architektÛ, fakulta architektury 

âVUT, katedra dûjin umûní FF UK, Národní 

galerie, Národní muzeum, Národní technické muzeum, 

Obec architektÛ, Spoleãnost profesionálních 

pracovníkÛ památkové péãe, Umûleckohistorická 

spoleãnost v âechách a na Moravû, UmûleckoprÛmyslové 

muzeum, Ústav dûjin umûní âeské akademie 

vûd, Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová 

INSTITUCE P¤ISTOUPIV·Í V ROCE 1996: 

âeská komora inÏen˘rÛ autorizovan˘ch ve v˘stavbû, 

Muzeum hl. m. Prahy, Spoleãnost pro zahradní 

a krajináfiskou tvorbu 

zemûdûlství Josef Lux, nechybûli novináfii. 

O t˘den pozdûji se na pÛdû âeské kfies- 

Èanské akademie konal semináfi Kfies- 

Èanství a ekologie, kter˘ byl pojat jako pfiíprava 

k dÛkladné konferenci na stejné 

téma. Zaznûly zde nûkteré pozoruhodné 

pfiíspûvky: Ivanu Dejmalovi se podafiilo 

shrnout své mnohaleté meditace o venkovu 

do hutného eseje, Pavel Trpák vrhl hluboké 

svûtlo na historické kofieny vztahÛ 

souãasné euroamerické civilizace ke zvífiatÛm, 

Bedfiich Moldan pojmenoval dimenze 

hojnû diskutovaného konceptu trvale udr- 

Ïitelného rozvoje, novopeãen˘ lidoveck˘ 

poslanec Libor Ambrozek pfiinesl upfiímné 

sebezyptování politikovo, sociální ekolog 

Bohuslav BlaÏek stopoval genezi pojmu 

„participace“ aÏ k Platonovi. 

Duchovní dimenze venkova neznamená 

ov‰em cosi pouze církevního: je to pfiedev‰ím 

obroda venkovsk˘ch spoleãenství 

a jejich vespolného Ïivota.

MYSLBEK 

Komora pí‰e 

presidentu republiky 

Jak známo, ve sv˘ch nedávn˘ch rozhlasov˘ch 

Hovorech z Lán se Václav Havel 

vyjádfiil kriticky k architektufie novostavby 

v proluce Myslbek autorÛ Parenta-Hölzela- 

Kerela. Není to poprvé, co se president 

vyslovil k architektonickému tématu, nicménû 

tentokrát vyvolal jeho soud uvnitfi 

odborné obce pfiece jen v˘raznûj‰í odezvu. 

Nûkteré negativní reakce poukázaly mj. na 

presidentské mantinely v demokratickém 

zfiízení, proti tomu opaãné hlasy vyzdvihují 

vytrvalost obãana Václava Havla, kter˘ 

nepfiestal b˘t obyvatelem Prahy a má právo 

fiíkat a dûlat i „nepfiíjemné vûci“, byÈ ve 

vysoké státní funkci. Z hlediska systémo- 

DOKUMENT 

Z DOPISU VÁCLAVA HAVLA 

PRAÎSKÉMU ZASTUPITELSTVU 

V LISTOPADU 1994 

Dovolte mi, abych Vás seznámil – jako voliã a jako 

ãlovûk, kter˘ se cel˘ Ïivot zajímá o své rodné 

mûsto – se sv˘m názorem na vûc, která mû váÏnû 

zneklidÀuje a jejíÏ náprava je plnû ve Va‰ich 

rukou. Jde o plánovanou v˘stavbu hotelu Four 

Seasons na Al‰ovû nábfieÏí. Jak jsem byl informován, 

v nedávn˘ch dnech byla uzavfiena soutûÏ na 

projekt této stavby. Architekti, ktefií se soutûÏe 

DOBR· ‘96 

aneb zpráva, která je i o tom, jak si kvÛli 

sympoziu o památkách a obnovû jedné jihoãeské 

vesnice její obyvatelstvo samo zákaz 

vycházení pfiedepsalo a mnohé úfiednictvo 

(nejen místní) zákaz úãasti udûlilo. 

Dobr‰ na podzim roku 1996 – to je malá jihoãeská 

vesnice ve strakonickém okrese, která 

má jedenáct budov ãi jejich ãástí, zapsan˘ch 

ve státním seznamu kulturních památek, sídlo 

se slavnou a bohatou minulostí. Vesnice 

s – moÏná – ‰edesáti obyvateli a smutnou 

pfiítomností. Vesnice, která má ale díky jedné 

události snad i lep‰í budoucnost. 

Koncem záfií se totiÏ na tomto místû konalo 

sympozium vûnované obnovû Dobr‰e, problematice 

ochrany a údrÏby historick˘ch 

památek v regionech. Proã právû tady? 

„Pozoruhodná lokalita, kterou Dobr‰ na 

Strakonicku bezesporu je, nevydala dosud 

v‰echna svûdectví o sloÏitém stavebním 

a urbanistickém v˘voji“, fiekl v úvodní pfiedná‰cû 

Franti‰ek Ka‰iãka. „Stáfií osídlení obce 

dokumentuje nad terénem existence dvou 

románsk˘ch církevních staveb z první poloviny 

13. století.(...) Pozdûji – nûkdy ve 14. století, 

do‰lo k pfienesení feudálního sídla na 

místo dne‰ní tvrze. (...) Nejmlad‰í stavební 

historii za posledních 20. let reprezentuje 

zejména drastické odstranûní torza historického 

západního kfiídla a jeho náhrada patrovou 

novostavbou z tvárnic a dal‰í necitlivé 

úpravy vãetnû dispoziãních zmûn... Areál je 

ohroÏen postupn˘m zánikem.“ 

PfieváÏnû z tûchto dÛvodÛ pofiádalo SdruÏení 

pro obnovu Dobr‰e setkání odborníkÛ, úfiedníkÛ 

i prost˘ch lidí se zájmem o kulturu, kter˘m 

souãasn˘ stav není lhostejn˘. 

Rád bych se krátce pozastavil nad nûkter˘mi 

skuteãnostmi, které pfiípravu a bûh sympozia 

provázely. 

Mnoh˘m moÏná neuniklo, Ïe ve v˘ãtu úfiadÛ 

ãi organizací, které se nûjak˘m zpÛsobem 

jednání sympozia zúãastnily (mj. CORA, 

vého pfiíznaãnû pochopili vliv presidenta 

na „trh projektÛ“ památkáfii. Ohradili se, 

Ïe pr˘ kritika pfii‰la „pozdû“! (Îe by se 

b˘val „vãas“ Státní ústav památkové péãe 

fiídil na Myslbeku konzultacemi s hlavou 

státu?) 

Podle na‰ich informací presidentu republiky 

adresovala svou reakci pfied krátkou 

dobou i âeská komora architektÛ. Dopis 

nebyl otevfien˘, a tak není zatím moÏné 

jeho text zvefiejnit. Pfiedstavenstvo podle 

fieditele Kanceláfie âKA Jifiího Plose pfiiznává 

pfiekvapení nad Havlov˘m postupem 

a odkazuje na nejednoznaãnost 

samotné vûci a polemizuje se zvolen˘m 

naãasováním vystoupení, tedy v dobû, kdy 

uÏ stavba byla pfied dokonãením. Komora 

podle Plose vítá samotn˘ presidentÛv 

zájem o architekturu jako vûc vefiejnou, ale 

na druhé stranû upozorÀuje na nebezpeãí, 

zúãastnili, pfiitom museli vycházet ze zadání, které 

nebylo vãas, dÛkladnû a nepfiedpojatû konzultováno 

s experty a se kter˘m nebyla seznámena 

praÏská vefiejnost. Vût‰ina odborníkÛ se pfiitom 

shoduje v názoru, Ïe zadání nerespektuje charakter 

dotyãné lokality, nepfiimûfienû vychází vstfiíc 

nárokÛm investora na maximální lÛÏkovou kapacitu 

a pfiedpokládanou hmotností stavby v˘znamnû 

naru‰uje specifick˘ charakter Al‰ova nábfieÏí. 

Vím, Ïe to není první pfiípad tohoto druhu (zástavba 

proluky Myslbek, business centrum v Petrské 

ãtvrti) a Ïe hrozí nebezpeãí, Ïe to nebude ani pfiípad 

poslední (Hypobanka na námûstí Republiky, 

adaptace Slovanského domu na hotel). Zajisté 

Akademie v˘tvarn˘ch umûní, zástupci 

Kanceláfie presidenta republiky, Ministerstva 

hospodáfiství i jin˘ch úfiadÛ a organizací), 

chybí jedna organizace státní správy – nikdo 

men‰í neÏ samo Ministerstvo kultury. Toto 

ministerstvo, jak se zdá, zaujalo k problémÛm 

Dobr‰e, v minulosti i medializovan˘m 

a fie‰en˘m nûkdy aÏ na úrovni Generální prokuratura 

– ministerstvo – vlastník, moÏná 

mírnû fieãeno, tak trochu pfiezírav˘ postoj. 

Pfies oslovení mnoh˘ch si totiÏ na ministerstvu 

neudûlal ãas nikdo a pozvánky si úfiedníci 

mezi sebou pfiehazovali jako hork˘ brambor. 

Problematika ochrany památek 

v regionech, jak se zdá, ministerstvo nezajímá, 

a nebo jsou úfiedníci tolik zaneprázdnûni, 

Ïe nenajdou ani chvilku na to, aby se alespoÀ 

z jednání omluvili. Pfiedseda Kulturního spolku 

âestice a moderátor sympozia Josef 

Kfie‰niãka v jeho prÛbûhu poznamenal jednu 

skuteãnost, která staví postoj ministerstva 

do zajímavé pozice. Nyní pan ministr kultury, 

pfied volbami volební jedniãka KDU – âSL 

v jihoãeském regionu, nav‰tívil v rámci 

volební kampanû i stfiediskovou obec âestice, 

vzdálenou pár kilometrÛ od Dobr‰e, obec, 

do které mnozí obyvatelé Dobr‰e jezdí k lékafii 

ãi za nákupem. Pan Kfie‰niãka fiíká: „¤eãnilo 

se pûknû, ale ta slova doputovala jen 

k nûkolika lidem. SvÛj vztah k památkám 

stvrdil pan Talífi i písemnû, kdyÏ pro ãtenáfie 

âtení napsal: Památky jsou na‰e mofie, nenechme 

je chátrat! – Kojme se nadûjí, Ïe to 

nebylo jen pouhé pfiedvolební heslo.“ Snaha 

pohnout s problémy kolem Dobr‰e nechala 

chladné nejen úfiedníky ministerské, ale 

i mnoh˘m úfiedníkÛm niÏ‰ím doruãení 

pozvánky asi pfiíli‰ radosti nezpÛsobilo. A tak 

se pfies osobní pozvání úãastníci nedoãkali 

fieditele Památkového ústavu v âesk˘ch 

Budûjovicích, zástupce Stavebního úfiadu ve 

Volyni a ani pfiedsedy ãi zástupce památkové 

komise Okresního úfiadu. Nûktefií dal‰í pak 

úãast viditelnû pfietrpûli a ta stala se pro nû 

nutn˘m zlem. Ale osud obnovy vesnice je, 

zdá se, lhostejn˘ téÏ ãlenÛm obecního zastu- 

jeÏ tkví v úporné snaze bránit promûnû 

mûsta. Hrozba nekulturních zásahÛ, jeÏ by 

mohly znamenat také ztrátu pamûti místa, 

znamená, Ïe “nezb˘vá, neÏ se trvale 

pokou‰et nacházet mezi tûmito krajnostmi 

jakousi rovnováhu“, uvedl Jifií Plos. 

Pfiedstavenstvo také upozorÀuje na závaÏnou 

roli klienta. Samotná stavební kultura 

vyrÛstá pfiedev‰ím z kultivace pomûrÛ 

mezi investorskou a architektskou vefiejností. 

Zjednodu‰ené v˘roky v˘znamn˘ch 

osobností nemohou této kultivaci prospût. 

Závûrem svého dopisu uvádí pfiedstavenstvo 

komory, Ïe by uvítalo schÛzku s hlavou 

státu. Ta by umoÏnila pfiedejít nedorozumûním 

a iniciovala by hledání nov˘ch 

cest. jhr 

(K tématu viz téÏ rozhovor s brnûnsk˘m 

t˘mem HrÛ‰a-Pelãák, A. ã. 19/96 – pozn. red.) 

chápete mou váÏnou starost o zachování charakteru 

na‰eho mûsta. Îádám Vás proto snaÏnû, 

abyste upfieli svou pozornost k dosavadní praxi 

pfii nakládání s pozemky mûsta a vÛbec pfii rozhodování 

o tom, komu a jak jsou povolovány stavby 

ãi stavební úpravy v historické ãásti Prahy. 

Domnívám se, Ïe jedním z prvofiad˘ch úkolÛ Vás 

jako zástupcÛ v‰ech obyvatel mûsta, ktefií Vám 

dali svou dÛvûru, je zprÛhlednit proces rozhodování 

o charakteru a profilu Prahy, zpÛsob v˘bûru 

zahraniãních i na‰ich investorÛ, a zasadit se o to, 

aby vefiejnost, laická i odborná, mohla prÛbûÏnû 

sledovat, co se v Praze chystá, a pfiípadnû to 

i ovlivÀovat. 

pitelstva, ktefií svou neúãastí jasnû dali najevo 

odmítav˘ postoj k aktivitám, jejichÏ cílem 

je obnova vesnice, rehabilitace obce i jejího 

intravilánu. I samotní dobr‰‰tí obyvatelé se 

svou neúãastí pfiipojili ke sv˘m zastupitelÛm 

a jasnû dali vûdût, Ïe sympozium bojkotují. 

Tento, pro mne nepochopiteln˘ postoj, kdy 

ãinnost, mající za cíl jakoukoliv pozitivní 

zmûnu, je chápána jako osobní ohroÏení související 

s domnûlou ztrátou neprávem získan˘ch 

osobních v˘hod jednotlivcÛ v minulosti. 

Takov˘to postoj obyvatel lze zmûnit snad 

pouze dlouhodob˘m osvûtov˘m procesem, 

kdy si patriotismus, právo, zodpovûdnost 

a pojem “kulturní chování“ mÛÏe získat opût 

ve spoleãnosti své místo. Napadá mne, Ïe 

toto v‰echno obsahují slova, vepsaná do 

kamene na jednom z exponátÛ nedávno 

ukonãené v˘stavy o díle JoÏe Pleãnika: „Obci 

starosti své osobní podrob“. 

Ale pfiece jen je vhodné a pravdivé závûrem 

konstatovat, Ïe nûkteré pozitivní závûry sympozium 

pomohlo pfiivést na svût. Svûdãí 

o tom zaãínající spolupráce s Akademií 

v˘tvarn˘ch umûní napfiíklad pfii záchranû 

a restaurování vzácné gotické Madony, r˘sující 

se plenérová v˘uka studentÛ Akademie 

a otevfiení letní umûlecké ‰koly v prostorách 

ranû barokní ãásti místního zámku, pomoc 

studentÛ restaurátorské ‰koly z Litomy‰le pfii 

opravû místních památek, otevfiení dialogu 

o územním plánu vesnice a obnovû její zelenû, 

a v neposlední fiadû i dialogu o morálních 

a metodick˘ch aspektech stavebních zásahÛ 

do historického kontextu. Lep‰í vyhlídky má 

nyní snaha o zfiízení památkov˘ch zón 

v Dobr‰i ale i samotná vûÏ tvrze, nacházející 

se v havarijním stavu díky vypoãítavému 

chování jejího vlastníka, podepfienému 

neschopností ãi nevÛlí nûkter˘ch orgánÛ 

státní správy naplnit poslání památkového 

zákona. 

Ivo Kraml 

Autor je architekt, zakládající ãlen SdruÏení pro 

obnovu Dobr‰e 

21/96 ARCHITEKT 7

Sociologie 

OD STAROBINCÒ K PENZIONÒM 

Bohuslav BlaÏek se zam˘‰lí nad modely stáfií 

Stáfií není jen biologick˘ jev, ale také civilizaãní 

a kulturní instituce. Stáfií tedy 

vypadá rÛznû nejenom podle toho, 

v jakém stavu a zda vÛbec se ho ãlovûk 

doÏije, ale také v závislosti na tom, jaká 

role se stáfií pfiisuzuje v dané spoleãnosti. 

Tento model stáfií se pfiitom povaÏuje za 

cosi samozfiejmého, za jedin˘ správn˘, neli 

vÛbec moÏn˘ pfiístup, takÏe si jej souãasníci 

vût‰inou neuvûdomují. Viditeln˘ 

zaãne b˘t, kdyÏ se modely rychleji mûní 

a náhle si konkuruje ustupující s nastupujícím. 

P¤ED ROKEM 1948. Nejstar‰í dnes Ïijící 

generace zaÏila bûhem svého Ïivota 

nejménû tfii zásadnû odli‰né modely stáfií. 

Do nástupu totalitárního reÏimu nejvíc 

záleÏelo na tom, z jaké kdo byl sociální 

vrstvy. Venkovana ãekal vejminek a v hor- 

‰ím pfiípadû obecní pastou‰ka, vÏdy v‰ak 

Ïivot mezi sv˘mi. Ve mûstû byl obdobou 

pastou‰ky chudobinec. Vût‰í ãást dospûl˘ch 

s postupujícím vûkem ztrácela moc, 

nicménû doÏívala, a dokonce i umírala 

doma. Jen lidé, u nichÏ se vût‰í majetek 

pfiípadnû je‰tû snoubil s urozen˘m pÛvodem, 

mûli ‰anci, Ïe si za pomoci osobního 

lékafie a spoleãníka nebo spoleãnice do 

posledních chvil Ïivota uchovávají mimofiádn˘ 

vliv na rozhodování rodiny nebo 

rodu. V tomto modelu se stáfií slovy vzdával 

hold za zásluhy a moudrost, nicménû 

bylo postupnû odstavováno – mÛÏeme jej 

proto nazvat model ustupující tradice. 

Jeho základem je solidarita mezi generacemi, 

my‰lenka, Ïe nejen na poãátku, ale 

i na konci Ïivota si ãlovûk zaslouÏí, aby byl 

zdatnûj‰ími bliÏními Ïiven a o‰etfiován. 

TAKZVAN¯ SOCIALISMUS. Ten podobnû 

jako ran˘ kapitalismus ze v‰ech fází Ïivotního 

cyklu feti‰izoval jedinou – produktivní 

vûk, a z nûho zase nûkteré ideologicky 

zneuÏívané profese, jako horník nebo hutník. 

DÛchodce byl pfiijateln˘ ve své pracující 

variantû, jinak byl coby ru‰ivá skvrna 

na mladistvû radostném v˘zoru reÏimu 

vytûsnûn do starobincÛ, nejlépe daleko 

mimo obec. Souãástí cynického pokrytectví 

bylo, Ïe se tûmto ponur˘m zafiízením 

fiíkalo „domovy“. Tento kolektivistick˘ 

model stáfií se zakládal na kritice pfiedchozího 

modelu, odsuzoval jeho „nedostateãnou 

péãi“ o stárnoucí pracující, miloval 

sousloví jako „zaslouÏen˘ odpoãinek“, 

nicménû pastou‰ky, chudobince, vejminky, 

osobní lékafie i spoleãnice ‰mahem 

nahradil kolektivními zafiízeními jednotného 

typu. AlespoÀ v oficiální verzi, která 

ov‰em byla vlastnû krutou lÏí. Tak jako 

v Orwellovû Farmû zvífiat i mezi star˘mi 

lidmi byla privilegovaná prasata, která si 

byla rovnûj‰í neÏ ostatní zvífiata, vládla aÏ 

do nejzaz‰í senility, a aã sv˘m sm˘‰lením 

ateistická, chodila v NDR umírat dokonce 

do klá‰terních nemocnic... Mezigeneraãní 

solidarita ztratila v tomto modelu stáfií 

v‰echny prvky osobní zodpovûdnosti a její 

tíÏe se pfienesla na anonymní instituce. 


SOUâASNOST. Dnes k nám se zpoÏdûním 

nûkolika desetiletí doráÏí tfietí model stáfií, 

kter˘ nicménû vytváfiel jist˘ tlak zpoza 

Ïelezné opony uÏ dlouho pfiedtím a vedl ke 

snahám o humanizaci i na poli sociální 

péãe o staré lidi. Podívejme se na nûj 

podrobnûji. Jeho souãasnou podobu u nás 

bychom mohli nazvat model neo/postkapitalistick˘, 

neboÈ se v nûm mísí prvky 

návratu k ran˘m drav˘m formám kapitalismu 

s motivy sociálnû trÏní spoleãnosti. 

Na zrodu nového pfiístupu ke stáfií po druhé 

svûtové válce se v západní spoleãnosti 

podílely dvû nezávislé a do jisté míry aÏ 

protibûÏné tendence, jeÏ ale mûly shodn˘ 

zájem o jednotlivé sociální, vûkové, nebo 

napfiíklad etnické skupiny: (1) snaha trhu 

o vytváfiení nov˘ch zákazníkÛ tím, Ïe se 

tyto cílové skupiny nejprve rozpoznají 

pomocí marketingové anal˘zy, poté se 

umûle zv˘razní a zaãne se jim lichotit, 

a hlavnû roubovat nové a nové „potfieby“; 

(2) prohlubování ideje lidsk˘ch práv tím, 

Ïe se postupnû konkretizují a Ïe se napomáhá 

vzniku a rozvoji spontánních iniciativ, 

jeÏ se stávají mluvãími jednotliv˘ch 

skupin. 

Demokratick˘ svût tak uprostfied svého 

fungování náhle objevoval jeden nedocenûn˘ 

a vlastnû neznám˘ lidsk˘ ostrov za 

druh˘m a po svém zvyku se jimi zaãal 

alespoÀ po nûjakou dobu intenzivnû zab˘vat: 

adolescenti, hippies, stafií lidé, posti- 

Ïení v‰eho druhu, drogovû závislí, Ïeny, 

homosexuálové, otcové, gamblefii... 

K PENZIONÒM. Nov˘ pfiístup ke stáfií je 

tedy souãástí daleko universálnûj‰ího 

pohybu, kter˘ nespornû je v˘razn˘m posunem 

k humanismu, ale neoddûlitelnû 

i strategií velkého byznysu. Architekty 

bude nicménû nejvíce zajímat, jak se tento 

trend projevil ve stavbách, jejich zaãlenûní 

do ‰ir‰ího kontextu i vnitfiním fie‰ení. Ve 

sv˘ch poznámkách vyjdu z autentick˘ch 

poznatkÛ, které jsem získal pfii studijních 

náv‰tûvách ve dvou velk˘ch nûmeck˘ch 

sítích, na péãi o staré lidi specializované 

firmû Collegium Augustinum a humanitární 

organizaci (s podstatnû ‰ir‰ím zábûrem) 

Diakonia v Rummelsbergu. 

Vytûsnûní star˘ch lidí mimo mûsto nepfiipadá 

v úvahu, i kdyÏ klidová poloha uprostfied 

zelenû je vítaná. Nabízen˘ch druhÛ 

zafiízení a zpÛsobÛ pobytu v nich je celá 

‰kála. Jedna promûnná je mnoÏství penûz, 

které je jedinec ochoten a schopen platit 

navíc k pfiíspûvku státu anebo obce. Na 

pólu luxusu je pak temperovan˘ vinn˘ 

sklep, kde má kaÏd˘ stafieãek svá oblíbená 

vína, vstup do garáÏe s vlastním vozem 

pfiímo z apartmá nebo bazén s umûl˘m 

vlnobitím. Je‰tû dÛleÏitûj‰í je dimenze délky 

pobytu: ideální je, aby byla k dispozici 

zafiízení penzionového typu, kam mÛÏe 

star˘ ãlovûk nakrátko odejít, kdyÏ jeho 

„mladí“ jsou zrovna na dovolené v zahraniãí; 

ale ani trval˘ pobyt by nemûl b˘t prezentován 

jako konec, takÏe poté, co obyvatel 

penzionu projde imobilizující nemocí 

a je zase schopen samostatnosti, vrací se 

na pokoj s vlastním nábytkem. 

Ve vnitfiním fie‰ení je tfieba vylouãit kasárenské 

rysy, zejména monotónost dlouh˘ch 

chodeb. Prostfiedí by mûlo vycházet 

vstfiíc tûm, kdo mají rad‰i klidné ústraní, 

i tûm, kdo se alespoÀ pohledem od zápra- 

Ïí nebo z okna chtûjí podílet na nûjakém 

vefiejném dûní. Mûlo by b˘t pfiíjemné 

a vlídné k náv‰tûvám (intimní prostory, 

moÏnost pfiespat...). KaÏd˘, kdo má chuÈ 

kutit, zahrádkafiit, vûnovat se malování 

nebo jin˘m po desetiletí odkládan˘m 

snÛm, by zde k tomu mûl mít pfiíleÏitost. 

Mnoho lidí se na konci Ïivota vrací k vífie, 

na kterou pfiedtím jako by nemûli ãas. 

I v penzionu, kter˘ je provozován fieholí, 

by ale mûla panovat ekumenická tolerance. 

Je dobfie, Ïe tyto penziony neaspirují na 

název „domov“, neboÈ ani sebelep‰í z nich 

nemÛÏe skuteãn˘ domov nahradit. 

Tragickou dimenzi Ïivota lze láskyplnou 

péãí ãlovûku ulehãit, je v‰ak absurdní chtít 

ji zru‰it, vymazat, zastfiít. 

Autor je sociální ekolog, publicista, spolupracovník 

Architekta 

Snímky archiv A.

PENZION 

DOMOV DÒCHODCÒ 

Mní‰ek pod Brdy 

BlaÏek – Brotánek – Îofka 

Krátce po revoluci se podafiilo osvícené 

radnici v Mní‰ku pod Brdy získat objekt 

b˘valého fieditelství Kovohutí se zámûrem 

rekonstrukce a dostavby na Penzion – 

domov dÛchodcÛ. 

Kladem této lokality vzhledem k pfiedpokládané 

náplni byla její poloha v centru 

sídli‰tû z 50. let, prÛãelím do rozvolnûného 

námûstíãka s obchody a parãíkem. ProtoÏe 

radní vûdûli, co chtûjí, pfiekonali i poãáteãní 

obavy „aby se nám tu nepotulovali, 

nepfiekáÏeli“ a vÏité stereotypy „vytûsnit 

dÛchodce na okraj mûsta mimo bûÏn˘ 

Ïivot“. Nev˘hodou objektu bylo jeho ãlenûní 

do dvou podéln˘ch samostatn˘ch 

budov, posazen˘ch do svahu za sebou tak, 

Ïe je propojovala chodba s kaskádou schodi‰È. 

¤e‰ení jsme nalezli v propojení patra 

pfiední budovy s pfiízemím zadní soustavou 

lávek tak, Ïe i ménû mobilní, tfieba i na 

vozíku, mohou bez bariér dojít nebo dojet 

nejen do jídelny, ale i do parãíku s hfii‰tûm 

za letní terasou u jídelny. 

Kasárensk˘ vzhled i duch budov bylo nutné 

potlaãit rÛzn˘mi motivy a individualizací 

chodeb, fasád i bytÛ. A pfiedev‰ím 

vnést svobodu volby nejen do vyuÏívání 

prostor, volného ãasu, ale i vyuÏití moÏ- 

PÒDORYS P¤ÍZEMÍ 

1 zádvefií 

2 vstupní hala 

3 chodba s odpoãivn˘mi kouty 

4 kanceláfie 

5 ‰atna 

6 WC + sprchov˘ kout 

7 vstupní hala 

8 sezení na zápraÏí 

9 jednolÛÏkov˘ pokoj 

10 dvoulÛÏkov˘ pokoj 

11 dvoulÛÏkov˘ pokoj s jídelnou 

12 bezbariérov˘ vstup 

13 kaple 

nosti stravování a zapojením se do provozu 

penzionu. TakÏe jsou zde samostatné 

garsoniery a dvougarsoniery v podkroví 

nebo v dostavûn˘ch domech jakoby samostatn˘ch 

ãinÏáãcích. To dává pocit samostatnosti 

s moÏností rychlé pomoci v pfiípadû 

potfieby. Místa setkávání jsou na 

zápraÏí ve v˘klenku chodby, respíriu zimní 

zahrady, na balkónku nebo na terase, 

v knihovnû nebo jídelnû-restauraci, kde se 

mohou stravovat nejen dÛchodci, ale 

i kdokoli z okolí nebo náv‰tûva obyvatele 

penzionu. Pro obyvatele ale není povinností 

se zde stravovat. MÛÏe si uvafiit sám 

ve svém kuchyÀském koutu nebo si zakoupit 

stravenku na jedno nebo v‰ech pût 

denních podávan˘ch jídel. Dal‰ím místem 

vzájemného kontaktu je malá tûlocviãna 

s rehabilitací a masáÏní vanou, kterou 

vûnoval anglick˘ Rotary club. Z dÛvodÛ 

sociálních i ekonomick˘ch funguje rehabilitace 

i pro vefiejnost. 

Zvlá‰tní úlohu hraje okolí budov. Novû pfiistavûné 

obytné ãásti uzavfiely po stranách 

objekt tak, Ïe vzniklo uzavfiené atrium. Po 

obvodu objektu smûrem k okolí pfiibyly 

obchÛdky zeleniny, potravin a zatím prodej 

zmrzliny (pfiipraveno je to na novinov˘ 

stánek, ale zatím není zájemce) a pro zvûdavce 

posezení na kryté terase u vstupu. 

Tím se penzion je‰tû více integruje do 

organismu mûsta a pfiiná‰í dal‰í sociální 

kontakty. Atrium pak poskytuje venkovní 

intimní prostfiedí jehoÏ základní fenoménem 

je pohyb. Pavlaãe, lávky kryté i otevfiené, 

spojovací rampy, chodníãky se 

zákoutími u bylinkové zahrádky, sezením 

pod lípou a u rybníãku, nabízejí mnoÏství 

podnûtÛ, aby bylo proã a kudy, tfieba 

i s omezen˘mi pohybov˘mi moÏnostmi 

a za nepohody vyrazit. 

Men‰í polovinu atria by mûla ãasem, 

pokud se najdou prostfiedky, vyplnit ekumenická 

kaple, která mÛÏe toto prostfiedí 

doplnit je‰tû o duchovní rozmûr, kter˘ byl 

vût‰inou z tûchto míst v minulosti umûle 

vytûsÀován. 

A. B. 

Klient: mûsto Mní‰ek pod Brdy 

Autofii: mgr. Bohuslav BlaÏek, 

akad. arch. Ale‰ Brotánek, ing. Martin Îofka 

Zahradní úpravy: Jan Jaroslav Sterec 

Dodavatel: stavební firma Stamo s.r.o. 

Náklady: 35 miliónÛ Kã 

Dokonãení: I. etapa – prosinec 1993 

II. etapa – listopad 1994 

III. etapa – ãervenec 1995 

14 rehabilitace + ãekárna 

15 kanceláfi rehabilitace 

16 krámky, dílniãky, sluÏby 

17 zahradní náfiadí 

18 ka‰na 

19 venkovní sezení 

20 garáÏ + údrÏb. dílna 

21 zásobovací rampa 

22 prÛchod 

23 zásobování kuchynû 

24 sklady kuchynû 

25 sklady 

26 chodba + WC 

27 ãekárna 

28 zubní ordinace 

¤ez 

21/96 ARCHITEKT 9

PROSTOR S LIDSKOU DIMENZÍ 

(Jaroslav Sterec nejen o jedné rÛÏi ze zahrádky) 

Je pfiíznaãné, Ïe zmûny v oblasti vefiejn˘ch 

staveb je moÏné ukázat právû na dûtsk˘ch 

hfii‰tích a na útulcích pro staré lidi – na 

domovech dÛchodcÛ, kter˘m po novém zpÛsobu 

dáváme název penzion. Co sjednocuje 

ty dva protipóly? Jsou to shromáÏdûní lidí 

vymezené vûkové kategorie, které chrání 

plot ãi zeì pfied vnûj‰ím svûtem. Jedni jím 

více ménû úspû‰nû pro‰li, ti druzí se teprve 

hrou uãí zdolávat úskalí svûta. 

Mnohotvárnost pfiístupÛ k Ïivotu vezdej‰ímu 

je zde redukována, ostatnû do tûchto zafiízení 

b˘vá i jen jedna brána. Snad právû nemoÏnost 

volby je tím, co v tvofiivém svûtû nejvíce 

traumatizuje. Jak je moÏné se aktivnû podílet 

na tvaru, barvû a náplni zafiízení, která se 

právem mohou naz˘vat útulky? 

Otevfien˘ svût, otevfiená Evropa dává nám – 

„lidem uprostfied“ – moÏnost srovnávat 

a hledat odpovûì na otázku, zda je moÏno 

vytvofiit kolektivní zafiízení, jeÏ bude kaÏdému 

pfiíjemné, kam bude více vstupÛ a v˘stupÛ, 

a pfiitom jedinec bude ochránûn hlavnû 

pfied sebou sam˘m, pfied svou ne‰ikovností, 

neobratností, ale také u tûch star‰ích i pfied 

skepsí ãi letargií. Architekt se stává nejen 

tvÛrcem forem, ale hlavnû autorem náplnû. 

To je Steinerovo stavûní od interiéru k vnûj- 

‰ímu plá‰ti, od zahrady a kytek v truhlících 

ke konviãce v ruce babiãky, která je dennû 

zalévá. Kvûtina zde není jen estetick˘ doplnûk, 

ale v pfiímé vazbû k osobû, která se cel˘ 

Ïivot o nûco starala a nyní b˘vá ãasto donucena 

pfiíli‰nou péãí ãi z jiného dÛvodu 

k neãinnosti, jiÏ jen chabû vyvaÏuje pohled 

na mihotající se barevn˘ svût podávan˘ 

v nejvût‰ím rozpûtí od vraÏdy aÏ po letecké 

katastrofy v televizní bednû. 

Nepí‰i o tomto tématu náhodou. Cíl spojit 

pfiírodu s architekturou – a to nejen teoreticky, 

ale hlavnû prakticky – nutí mne vytvofiit 

cestiãku tam, kde architekt naplánoval 

záhon. Nav˘‰it záhon tak, aby se stafií nemuseli 

tolik sh˘bat. Hledat moÏnosti, aby rÛÏe, 

na kterou se dívají z okna, byla právû ta jejich 

rÛÏe pfienesená z jejich zahrádky. 

Îil jsem nûjakou dobu v Izraeli v jakémsi 

hotelu pro dÛchodce. Hotel byl v pravém slova 

smyslu doplnûn poblíÏ recepce prosklenou 

dílnou ruãních prací. Nás mlad‰ích tam 

nebylo mnoho, ale pocit druhové pestrosti 

byl osvûÏením nám i tûm star‰ím, ktefií za ãas 

toto zafiízení hotelového typu mohli také 

opustit, aby se vrátili k dûtem ãi vymûnili jej 

za jiné zafiízení – nikoliv za jedno koneãné. 

Procházel jsem minulé léto dvorky 

v Holandsku, vefiejnû pfiístupné tiché dvory 

s laviãkami a spoustou zelenû v jednotné 

centrální plo‰e. Pfiízemní byty zde byly ne 

nepodobné celám fiádov˘ch sester, av‰ak 

s dvefimi rÛzn˘ch barev a zcela individuálními 

pfiedzahrádkami s kvûtinami, paÏitkou, 

bez plotu, a tfiebas i s trpaslíkem. Byl jsem 

hostem finského domova dÛchodcÛ. 

DvoupodlaÏní budova s jednotliv˘mi byty – 

ke kaÏdému vedlo samostatné toãité schodi‰tû. 

Perfektní seversk˘ nábytek doplÀovala 

televize, nad ní vy‰ívan˘ obraz vlãáka, pod ní 

stoh pornoãasopisÛ. Byl jsem vdûãn˘ svému 

náhodnému hostiteli za jídlo, které mi uvafiil, 

ale i za vûdomí individuality stáfií. Finsk˘m 

architektÛm pak za to, Ïe i blízko polárního 

kruhu je uznávána individualita jako základní 

lidsk˘ kánon. V jednom izraelském kibucu 


jsem obdivoval dûtské hfii‰tû plynule pfiecházející 

v obytnou zónu, kde zafiízením byly 

vyfiazené staré stroje a nástroje – od ‰icích 

strojÛ poãínaje aÏ po vyslouÏilé secí stroje 

a prolézaãku ze zrezivûlého tanku. To v‰e se 

v‰emi nesãetn˘mi v˘bûÏky a v˘ãnûlky, které 

nástroje a zbranû mají. 

Nedaleko Ïijící dÛchodce mi s hrdostí ukazoval 

elektrick˘ vozík, tfiíkolku, kterou si sám 

zkonstruoval a s kterou jezdil do spoleãné 

jídelny, kde si mohl vybrat pokrm ze ‰védského 

stolu. 

VraÈme se ze svûta do na‰í rozvíjející se 

demokracie. Koneãnû si lze otevfienû poloÏit 

otázky. Jak novû vytvofiit pfiíjemn˘ prostor 

k ob˘vání pro staré ãi malé? Skupinám tak 

podobn˘m, av‰ak stojícím na protûj‰ím pólu 

Ïivota? Jak vytvofiit kolektivní prostfiedí, které 

dokáÏe respektovat individualitu a akcentovat 

pfiirozenou potfiebu tvofiivosti, která 

v sobû mÛÏe nést i potfiebu destrukce, jak to 

vidím napfiíklad u právû dokonãované zahrady 

a vstupu do Gymnázia Karla âapka 

v Dobfií‰i? 

Krásné ãeské slovo útulek je odvozeno od 

slova útuln˘. V zakofienûném cítûní je v‰ak 

toto slovo pociÈováno, jako by se jednalo 

o nûco hanlivého. Nicménû v‰ichni známe 

ten pocit, kdy jsme se stulili do nûãí náruãe. 

Najdeme u nás pfiíklady takové architektury, 

kam se mohou uch˘lit stafií ãi mladí, ktefií 

potfiebují podporu okolní spoleãnosti? Je to 

napfiíklad v Tfieboni, domov dÛchodcÛ ve 

Svitavách architekta Hudce nebo do stfiedu 

Mní‰ku integrované podobné zafiízení architekta 

Brotánka. Jedná se o budovy uÏ na první 

pohled barevnûj‰í, nicménû je Ïivot v nich 

stejnû tak barevn˘? Znám mal˘ penzion 

vybudovan˘ s nemal˘mi náklady pro skupinu 

obyvatel tûÏce zkou‰enou ve druhé svûtové 

válce. 

Nedafií se tam kvûtinám - správce se pfiece 

nebude o nû starat. Novû vydláÏdûn˘ dvÛr 

s vysok˘m plotem okolo postrádá branku na 

zahradu sousední ‰kolky, aã ‰kolka nemûla 

nic proti tomu, aby stafií lidé zejména v odpoledních 

hodinách její prostor nav‰tûvovali 

a pomáhali udrÏovat. Pokus o integraci se 

nepodafiil zásluhou jedné osoby, které je 

zatûÏko spravovat nejen kvûtiny, ale patrnû 

i lidské du‰e. 

Prostor s lidskou dimenzí... 

Jaroslav Sterec 

Autor je ekolog, publicista, spolupracovník 

Architekta 

Snímek autor 

STUDIE 

DOMOVA 

DÒCHODCÒ 

V HODONÍNù 

Grym - ·krabal 

Do ulice Mû‰Èanské je stavba tvofiena 

pevnou uliãní frontou provoznû správního 

objektu v˘raznû horizontálního charakteru, 

prolomenou víceménû jen prosklenou 

ãástí vstupu. Asketické fie‰ení 

fasády vypl˘vá z nutnosti fie‰it tuto ãást 

zároveÀ jako bariéru proti ‰ífiení hluku 

a ‰kodliv˘ch zplodin z pomûrnû hustû 

frekventované dopravy v komunikaci 

II/432 a III/432 37 a zabezpeãit zkvalitnûní 

Ïivotního prostfiedí pro ubytovací 

ãást. Materiálovû je fasáda provoznû 

správního objektu fie‰ena probarvenou 

omítkou. 

Objekt ubytovací je fie‰en se snahou eliminovat 

objemov˘ dopad na své okolí, 

v˘razné horizontální plastické ãlenûní 

fasády prÛbûÏn˘mi balkóny je vyvaÏováno 

vertikálními konstrukãními - závûsn˘mi 

prvky, fasáda je navíc prolomena lodgiemi 

pfii denních místnostech 

v jihov˘chodní ãásti ubytovacího objektu. 

Objekt ubytovací je tfií-, ãásteãnû ãtyfipodlaÏní. 

V prvním podlaÏí je umístûn úsek 

stravovací, obsahující jídelnu, kuchyÀ se 

zázemím a technické vybavení objektu. 

Druhé aÏ ãtvrté podlaÏí ubytovacího 

objektu je shodné, li‰ící se pouze ve spojovací 

ãásti. Dominantním architektonicko-dispoziãním 

prvkem ubytovací ãásti 

je dvorana se ‰irok˘mi ochozy – pavlaãemi. 

Dvorana vytváfií vnitfiní svût, vnitfiní 

fasády, prostor pro sociální komunikaci 

mezi obyvateli, obyvateli a náv‰tûvníky, 

a pfiispívá pfiehlednosti personálu pfii 

zaji‰Èování potfieb obyvatel. Ozelenûní 

a kvalitní vûtrání spolu s pfievahou pfiirozeného 

osvûtlení dvorany dále pfiispûje 

ke zdravûj‰í atmosféfie ústavu. 

Dvorana v tomto pfiípadû (alespoÀ doufáme) 

není diktátem z typologického slovníku, 

její oprávnûnost vidíme ve vytvofiení 

prostoru pro sociální komunikaci, 

jejímÏ nedostatkem podle na‰ich zku‰eností 

obyvatelé DD nejãastûji trpí. 

Mimo ãtyfilÛÏkové pokoje jsou v‰echny 

vybaveny samostatn˘m hygienick˘m 

jádrem dimenzovan˘m tak, aby umoÏnil 

pohyb imobilních obyvatel i s pomocí 

personálu. Obyvatel se tedy nebude stûhovat 

se zhor‰ujícím zdravotním stavem 

do jiného oddûlení, ale obytná buÀka se 

bude pfiizpÛsobovat jemu. V pfiípadû 

zhor‰ení mobility obyvatele se zamûní 

zafiizovací pfiedmûty a hygienická buÀka 

se dovybaví pomocn˘mi madly a ostatními 

speciálními zafiízeními. Tímto fie‰ením 

se zabrání nepfiíznivému vlivu zmûny 

pokoje na psychickou kondici 

ubytovaného. 

V souãasné dobû se dopracovává projekt 

pro stavební povolení. Z pohledu, dnes 

ov‰em nezávazné, typizaãní smûrnice – 

Ústavy sociální péãe pro staré obãany 

(vydalo Ministerstvo práce a sociálních 

vûcí âSSR v roce 1984, zpracovatel Zdravoprojekt 

Praha) vypl˘vá plo‰ná potfieba 

areálu – 100 m 2 na jednoho obyvatele. 

Pfii kapacitû 105 lÛÏek tedy 10 500 m 2 . 

Plocha navrÏeného – roz‰ífieného areálu 

(bez zastavûné plochy agitaãního stfiediska 

a objektu rybáfiÛ) je celkem 10 750 

m 2 , na jednoho obyvatele tedy pfiipadá 

celkem 102,38 m 2 . Kapacita – 105 lÛÏek.

Situace 

Podéln˘ fiez 

PÛdorys vstupního podlaÏí 

Fasáda 

21/96 ARCHITEKT 11

Historie 

NA TÉMA 

VYKLÁDANÉ 

PODLAHY 

MICHAELA 

THONETA 

K dvousetletému 

v˘roãí 

narození 

Pamûtní deska 

Michaela Thoneta, 

bronz, 

sign. Peter Breithut, 

Wien, 1904, 

umístûná pÛvodnû 

na ‰títové zdi 

nejstar‰ího v˘robního 

objektu 

v Bystfiici pod Host˘nem 

V souvislosti s prezentací Thonetov˘ch 

parket na Svûtové v˘stavû v PafiíÏi roku 

1855 se Hermann Heller ve své práci 

„Michael Thonet, der Erfinder und 

Begründer der Bugholzmöbel-Industrie“ 

zmiÀuje o tfiech plochách parket vykládan˘ch 

pásky oh˘baného dfieva v podobû 

rozmanit˘ch ornamentÛ, které spolu se 

dvûma stoly „vyvolaly v hlavním mûstû 

Francie velkou pozornost“. 

Nejménû problematické – co do lokace 

i identifikace – jsou první parkety, které 

v letech 1843–1846 zhotovil Michael 

Thonet pro Liechtensteinsk˘ palác ve 

Vídni. Byla to první vût‰í pfiíleÏitost uplatnit 

techniku oh˘bání dfieva po pfiesídlení 

Thonetovy rodiny do Vídnû a stala se 

v˘chodiskem k získání prací dal‰ích. 

Nákresy tûchto parket v‰ak podle 

Pamûtního spisu pfiinesl na schÛzku 

s Michaelem Thonetem anglick˘ architekt 

Peter Hubert Desvignes, kter˘ byl autorem 

probíhajících úprav interiérÛ pÛvodnû 

barokního Liechtensteinského paláce. Ve 

zjednodu‰ené podobû nacházíme skladbu 

tûchto parket ve vzorníku pod ãíslem XI. 

O návrzích je známo, Ïe v nich bylo mnoho 

zakfiiven˘ch linií, coÏ bylo také dÛvodem, 

proã architekt Desvignes krátce po 

seznámení se vzorky v˘robkÛ z oh˘baného 

dfieva doporuãil Michaela Thoneta jako 

nejvhodnûj‰ího pro jejich realizaci. Zda 

a jak dalece pfii v˘robû Michael Thonet 

ovlivnil podobu pÛvodních návrhÛ napfiíklad 

zjednodu‰ením, není známo. 

Parketové podlahy a pozdûji i pozoruhodné 

tzv. liechtensteinské Ïidle zhotovil 

Michael Thonet spolu se sv˘mi syny za 

pevnou mzdu v oddûlen˘ch prostorech 

továrny Carla Leistlera, u nûhoÏ byly pro 

Liechtensteinsk˘ palác zaji‰tûny ve‰keré 

práce ze dfieva. Pod Leistlerov˘m jménem 

byly také Thonetovy práce dodávány. 

Oh˘bání jednotliv˘ch dílÛ parket z vrstev 

rÛzn˘ch dfiev bylo provádûno obdobnû 

jako napfiíklad u boppardsk˘ch v˘robkÛ. 

V˘sledné vzory byly skládány do blokÛ, 

nafiezány na tenké vrstvy a ty pak jiÏ obvykl˘m 

zpÛsobem klíÏeny na podkladové 

tabule bûÏnû vyrábûné Leistlerovou továrnou. 

Provedení ãástí vykládan˘ch podlah 

z oh˘baného dfieva umoÏnilo zv˘razÀovat 

oblé kontury ornamentÛ tenk˘mi linkami 

z barevnû odli‰n˘ch dfiev s pfiesností, jaká 

pfii klasickém zpÛsobu v˘roby nebyla 

dosaÏitelná. Této pfiednosti si byl architekt 

Desvignes nespornû vûdom. 

Odpovídá to ostatnû jeho smyslu pro nové 

technické postupy i materiály, kter˘ se 

projevil pfii pfiestavbû Liechtensteinského 

paláce, kde dobou zfiejmû vyÏadovaná 

zdobnost druhého rokoka skr˘vá mnohé 

progresivní konstrukce, teplovzdu‰né 

vytápûní a dal‰í, v zásadû jiÏ novodobé 

funkãní detaily. 

* * * 

K období tûsnû po ukonãení prací pro 

palác Liechtensteinsk˘ se v souvislosti 

s parketami vztahuje následující poznámka 

v Dûjinách mûsta Vsetína a okresu 

Vsadského (vydan˘ch roku 1881 a 1901). 

Podle sdûlení pûtasedmdesátiletého truhláfie 

Antonína Schneidera autorovi 

„Dûjin“ Matou‰i Václavkovi „kladl 

Michael Thonet kter˘si rok pfied rokem 

1848 parkety na zámku Vsadském“, pfiiãemÏ 

mu Schneider údajnû pomáhal. Îádn˘ 

zbytek parket z této doby se na mnohokrát 

upravovaném zámku, kter˘ 

dokonce Thonetova rodina naãas vlastnila, 

do dne‰ní doby nezachoval. ProtoÏe 

Thonetova smlouva s Leistlerem skonãila 

aÏ roku 1849, mohlo se jednat o zakázku 

Leistlerovu. 

V roce 1853 byla tehdy jiÏ samostatné 

Thonetovû dílnû nabídnuta moÏnost dodání 

vykládan˘ch parket pro ãást císafiského 

zámku v Budape‰ti, a to na popud císafie 

Franti‰ka Josefa I., poté co zhlédl podlahy 

Liechtensteinského paláce. 

Konkurenãní v˘robci se snaÏili tomuto 

kontraktu zabránit argumentací, Ïe 

„Michael Thonet nepatfií k truhláfiskému 

cechu a podle svého privilegia smí dfievo 

jen oh˘bat, ne v‰ak ohnuté díly uplatÀovat, 

nesmí z nich dûlat hotové parkety 

a je‰tû ménû smí zhotovovat podkladové 

desky a klíÏit na nû sestavené parkety, 

protoÏe je to truhláfiská práce“. Do‰lo 

dokonce k úfiednímu zapeãetûní dílny. 

S velk˘m úsilím se podafiilo toto rozhodnutí 

v poslední chvíli zvrátit a práce mohly 

b˘t provedeny. Tato událost pravdûpodobnû 

v˘raznû pfiispûla ke zv˘‰ení úsilí 

o získání továrního oprávnûní a o udûlení 

tfietího privilegia v Rakousku, tentokrát jiÏ 

podrobnûji formulovaného. „Prosté tovární 

oprávnûní“ obdrÏel Michael Thonet po 

dvou letech, v roce 1855. Zemské oprávnûní 

k v˘robû nábytku, parket a ostatního 

zboÏí ze dfieva mu bylo udûleno 

Dolnorakousk˘m místodrÏitelstvím roku 

1857. O rok pozdûji dostal totéÏ oprávnûní 

pro Moravu. 

* * * 

V dobû stavby továren v Koryãanech 

a v Bystfiici pod Host˘nem, kde byly 

vytváfieny základní vzory v nich vyrábûného 

oh˘baného nábytku, zhotovování parket 

pravdûpodobnû nepokraãovalo. AÏ 

k roku 1862 se vztahuje poslední zmínka 

o parketách v Pamûtním spise, a to, Ïe 

jejich v˘roba tehdy byla v Bystfiici pod 

Host˘nem „opût zahájena“. Nûkdy kolem 

roku 1869, po zaloÏení zdej‰í továrny, 

mohly b˘t v Halenkovû osazeny dvû zmi- 

Àované plochy vykládan˘ch parket. 

Halenkov byl také posledním místem, 

kam Michael Thonet pfied svou smrtí roku 

1871 je‰tû na ãas pfiesídlil, aby zde, 

podobnû jako v pfiedcházejících lokalitách, 

osobnû fiídil uvádûní nové továrny do provozu. 

Parkety zhotovené Michaelem Thonetem 

ve druhé polovinû 19. století se díky jeho 

technice oh˘bání dfieva li‰ily od ostatních 

zpÛsobem provedení zakfiiven˘ch linií 

ornamentÛ. 

Zniãení a následné odstranûní v prÛbûhu 

témûfi sta let v‰ak postihlo Thonetovy parkety 

stejnû jako v˘robky jeho konkurentÛ. 

AÏ na v˘jimky se nezachovaly ani vzorníky 

nebo jiná vyobrazení. Mizivou pozornost, 

vûnovanou parketov˘m podlahám 

v historii architektury a interiéru, pfieru‰ila 

v minulém roce v˘stava historick˘ch 

parket v Mnichovû s ob‰írn˘m katalogem. 

Zde se v‰ak jednalo pfieváÏnû o produkci 

nûmeckou. Nov˘ souãasn˘ pfiíklon k pfiírodním 

materiálÛm podlah, jímÏ bylo 

uspofiádání v˘stavy mimo jiné také motivováno, 

v‰ak platí obecnû. 


Autorka je architektka, autorka knihy Nábytek 

z Bystfiice pod Host˘nem a jin˘ch statí z historie 

oh˘baného nábytku 

Snímky M. Langer, J. Zahradníãek 

Viz téÏ str. 38–41 

21/96 ARCHITEKT 13

VLIV THONETOVY TOVÁRNY NA TVÁ¤NOST MùSTA 


Situaãní plán továrny s oznaãením jednotliv˘ch objektÛ, mûfiítko 1:2000, 1911 

Bystfiice pod Host˘nem byla v polovinû 19. 

století mûsteãkem se 1691 obyvateli, 

s kostelem na námûstí a zámkem. Potud 

se podobala mnoha jin˘mi místÛm stejné 

velikosti. Ne zcela obvyklá jiÏ byla zdej‰í 

tradice klimatick˘ch lázní. Za naprosto 

nezamûnitelnou pak lze právem oznaãit 

její polohu na úpatí vrchu Host˘na 

s monumentálním poutním chrámem 

dokonãen˘m roku 1748. Jak pfies 200 hostÛ, 

ktefií kaÏdoroãnû pfiijíÏdûli do Bystfiice 

na léãení, tak úzké sepûtí s poutním místem, 

nejv˘znamnûj‰ím na Moravû, kam 

smûfiovaly kaÏdoroãnû desetitisíce poutníkÛ, 

a koneãnû i velmi silné povûdomí historické 

v˘jimeãnosti Host˘na – to v‰e spoluvytváfielo 

atmosféru místa i Ïivot v nûm. 

Manufakturní v˘roba vstoupila do Bystfiice 

koncem 18. století, kdy zde pracovala 

pro císafiské sklady tkalcovna s bûlírnou, 

kterou vystfiídala v roce 1790 keramická 

dílna. 

Roku 1850 se stala nejstar‰í ãást renesanãního 

zámku, neobvykl˘m zpÛsobem 

zakomponovaného do segmentu star‰í 

vodní tvrze, sídlem c. k. okresního soudu 


„Bystfiice 

v‰em pfiíchozím 

ho‰tûnice“ 

(PíseÀ z roku 1595) 

a berního úfiadu, po‰tovního úfiadu a ãetnické 

stanice. Bystfiické panství se znaãnou 

rozlohou lesÛ odstoupil roku 1856 jeho 

majitel Olivier svobodn˘ pán Loudon svému 

synu Arno‰tovi. S ním o ãtyfii roky 

pozdûji uzavfiela firma Bratfii Thonetové 

smlouvu o dodávkách dfieva. Bezprostfiednû 

po tomto aktu byly zakoupeny 

pozemky a zapoãala v˘stavba nové továrny. 

Továrnou na nábytek z oh˘baného 

dfieva, která se stala nejen centrem podnikání 

firmy, ale jako druhá nejstar‰í na svûtû 

také v˘chodiskem, z nûhoÏ se v dal‰ích 

letech odvíjela historie nového v˘robního 

oboru, získala Bystfiice pod Host˘nem dal- 

‰í neopakovateln˘ rys. Existence továrny 

od poãátku ovlivnila Bystfiici, pov˘‰enou 

roku 1864 na mûsto, jako urbanistick˘ 

celek. Projevila se na architektonické tváfinosti 

ulic, v rÛstu poãtu obyvatel, ve spoleãenském 

klimatu i kulturním Ïivotû 

a napomohla tak vytvofiení osobitého 

mûstského organismu. Sídlo, které od 14. 

století zvolna vyrÛstalo kolem nejfrekventovanûj‰ích 

cest, v nûmÏ za sedmdesát let 

od roku 1790 pfiibylo necel˘ch 30 domÛ, 

bylo náhle v pfievratnû krátké dobû roz‰ífieno 

o novou ãtvrÈ, racionálnû komponovanou 

severov˘chodním smûrem od centra. 

Sevfiená formace továrních budov vyluãující 

dlouh˘ transport materiálÛ, dílcÛ, v˘robkÛ 

i lidí, obkrouÏená v 80. letech vleãkou, 

pfiedvídavû orientované nákupy ucelen˘ch 

pozemkÛ, fiazení dûlnick˘ch domkÛ, budovan˘ch 

v nûkolika etapách, umístûní kasina 

i dûtského hfii‰tû ve smûru pfiedpokládaného 

roz‰ifiování továrního okrsku, to 

v‰e svûdãí o promy‰lené a jasné koncepci. 

Dal‰ím urbanistick˘m dÛsledkem velkorysého 

pfiístupu k nákupu pozemkÛ, potfiebn˘ch 

pro podnik, je dne‰ní NádraÏní ulice. 

Zde byly firmou zfiejmû v pfiedstihu zakoupeny 

pozemky nutné ke spojení továrny 

s budoucí Ïeleznicí. Vleãka, jak se po jejím 

dobudování roku 1888 ukázalo, nevyÏadovala 

tak rozsáhlé území. Zbylé plochy bylo 

vyuÏito k projektu dostateãnû dimenzované 

parkové ulice, zprostfiedkující spojení 

stfiedu mûsta se Ïelezniãní stanicí. 

Uchovan˘ plán zachycuje parcelaci po 

úsecích cca 19,5 m ‰irok˘ch, které byly na 

stavbu domÛ sdruÏovány vût‰inou po

TraÈ ze stanice Severní dráhy Hulín procházející Bystfiicí p. H., detail po‰tovní 

mapy, 80. léta 

Panoramatick˘ pohled na továrnu, 1911 

dvou, i uliãní stromofiadí. Pozemky byly 

v krátkém ãase zastavûny rodinn˘mi 

domy, z nichÏ mnohé mûly i odbornû fie‰ené 

zahrady, podle pfiíkladu parku v továrním 

areálu. NádraÏní ulice se stala reprezentaãním 

vstupním prostorem mûsta 

i továrny, kter˘ díky krátké dobû v˘stavby 

i jasnû stanoven˘m pravidlÛm nepostrádal 

fiád, a zároveÀ individuálním fie‰ením jednotliv˘ch 

objektÛ získal potfiebnou rozmanitost. 

Dnes se bohuÏel následkem snahy 

o modernizaci uchovala jen men‰í ãást 

domÛ v pÛvodní podobû. Tyto domy 

i jejich detaily, jako napfiíklad kováfiské 

práce na brankách i na oplocení, v˘plnû 

vstupních dvefií, verandy, altány nebo 

vûÏe stále evokují ovzdu‰í harmonie 

a úspû‰nosti prvních let století, kdy byl 

celek dokonãen. TotéÏ platí o zahradách, 

jejichÏ nûkdej‰í pojetí nejv˘mluvnûji pfiipomíná 

mohutná koruna liliovníku tulipánokvûtého 

u domu ãíslo 532. PfiibliÏnû ve 

stejné dobû jako NádraÏní ulice byly v souvislosti 

s továrnou realizovány také dal‰í 

obytné domy smûrem na severov˘chod od 

jejího areálu. Byl to, po domû v parku 

postaveném v tûsné blízkosti v˘robních 

objektÛ roku 1873, druh˘ obytn˘ dÛm 

Thonetovy rodiny v rozsáhlé zahradû, sousedící 

pfiímo s továrními pozemky a domy 

vedoucích pracovníkÛ firmy. Také na toto 

území byl vypracován plán pro parcelaci 

a zastavûní, k jehoÏ úplnému uskuteãnûní 

v‰ak nedo‰lo. Domy po mnoha ne vÏdy citliv˘ch 

pfiestavbách ztratily pÛvodní charakter 

a ani dokumentace nûkdej‰ího stavu 

se aÏ na nepatrné zlomky nezachovala. 

Z objektÛ prospû‰n˘ch vefiejnosti, které 

mûsto získalo díky továrnû, jmenujme 

kasino, v pÛvodním stavu pravdûpodobnû 

typologicky zajímavé, postavené jako spoleãenské 

stfiedisko roku 1885, a dûtskou 

zahrádku. Toto zafiízení pro pfied‰kolní 

dûti s „vyuãovací fieãí ãeskou“ zfiídila firma 

Bratfií Thonetové roku 1896 v domû 

zakoupeném za 7 500 zl. V té dobû dûtské 

zahrádky zdaleka je‰tû nebyly bûÏnou 

záleÏitostí. Pro pojetí podobného zafiízení 

jak po stránce v˘chovné, tak co se t˘ká 

prostfiedí a vybavení existovalo jen velmi 

málo vzorÛ. Teprve po jedenácti letech 

napomohla fie‰ení tûchto problémÛ napfií- 

Thonetova továrna v Bystfiici pod Host˘nem, pohled od severu, cca 1890 

(album pohledÛ na továrny firmy Gebrüder Thonet, kresby Franti‰ek Kopalík) 

klad vídeÀská v˘stava „Das Kind“. 

Pfiesto vybavení, které bylo v polovinû 90. 

let minulého století pro bystfiickou dûtskou 

zahrádku pofiízeno, zahrnující vedle 

nábytku také potfieby hygienické, pomÛcky 

pro názorné vyuãování, kartony a dal‰í 

materiály pro ruãní práce, svûdãí o znaãnû 

pokrokové orientaci zfiizovatele. 

Mûsto i podnik bratfií ThonetÛ mûly spoleãn˘ 

zájem na získání Ïelezniãního spojení. 

V období, kdy vedoucí osobnosti továrny 

August Thonet a Jacob Thonet 

postupnû zastávaly zároveÀ také úfiad starostÛ 

mûsta, do‰lo roku 1882 k vybudování 

trati od stanice Severní dráhy císafie 

Ferdinanda v Hulínû, po ‰esti letech k jejímu 

prodlouÏení z Bystfiice smûrem na 

Rajnochovice a koneãnû roku 1888 k propojení 

trati z Kojetína do Tû‰ína. 

Prosperita v˘roby nábytku z oh˘baného 

dfieva v˘znamnû ovlivnila také rÛst mûsta 

a poãtu jeho obyvatel. Od zaloÏení továrny 

do roku 1921, kdy poprvé probûhlo sãítání 

lidu za první republiky, to je za necel˘ch 

60 let vzrostl poãet obyvatel Bystfiice pod 

Host˘nem ze 2000 na 4000. Poãet domÛ se 

21/96 ARCHITEKT 15

Budova továrního kasina z roku 1885, stav cca 1900 

Su‰ilova ulice ãp. 183, projekt rodinného domu pro Karla Fuxe, zamûstnance 

vedení podniku Gebrüder Thonet, autor Georg Roth, 1909 

zv˘‰il témûfi na trojnásobek. K ãeské 

národnosti se tehdy pfiihlásilo 98,5 % obyvatel 

z celkového poãtu, k nûmecké 112 

lidí, to je 2,8 %. Padesát pût obãanÛ mûsta 

nemûlo ãs. státní pfiíslu‰nost. Pfii kolísání 

poãtu pracovníkÛ továrny existovala také 

období, napfiíklad osmdesátá léta minulého 

století, kdy se poãet zamûstnancÛ vãetnû 

filiálek a pracovníkÛ pfiespolních blíÏil 

poãtu obyvatel mûsta. 

Obãané, ktefií jako zamûstnanci firmy mûli 

moÏnost pracovat v jejích zahraniãních 

obchodních skladech nebo ve vzdálen˘ch 

v˘robnách a pilách, pfiiná‰eli do spoleãenského 

a kulturního Ïivota mûsta nové podnûty. 

Stejnû se projevoval také trval˘ kontakt 

vedení podniku s vídeÀsk˘m 

prostfiedím. Tak vznikala ãetná sdruÏení. 

Kromû spolkÛ, bûÏn˘ch tehdy také v ostatních 

mûstech, byl v Bystfiici pod Host˘nem 

roku 1885 zaloÏen první spolek cyklistÛ na 

Moravû. V tomto roce byl v Anglii zahájen 

prodej prvního typu nízkého velocipedu 

s pedály umístûn˘mi ne uÏ na vidlici pfiedního 

kola, ale na rámu uprostfied. AÏ po 

deseti letech zahájila firma Laurin 


a Klement v˘robu tûchto jízdních kol i na 

na‰em území. Zvlá‰tní oblast propojení 

Ïivota továrny se Ïivotem ve mûstû pfiedstavovala 

tovární hudba zaloÏená 

Augustem Thonetem roku 1874. Tato hudba, 

sloÏená jak z pracovníkÛ továrny, tak 

také z dal‰ích obãanÛ mûsta, pravidelnû 

koncertovala na námûstí i v mûstském 

parku i pfii v‰ech slavnostních pfiíleÏitostech. 

Mûsto uãinily znám˘m jeho pfiíznivá poloha 

a pfiírodní okolí, m˘tus Host˘na pro 

jeho sepûtí s nejstar‰ími dûjinami, 

a koneãnû v˘roba oh˘baného nábytku, od 

poãátku v˘jimeãná rozsahem, technologií 

i organizací. Nev‰ední prolínání tûchto tfií 

charakteristick˘ch rysÛ bystfiického prostfiedí 

vzbuzovalo jiÏ od konce 19. století 

zájem náv‰tûvníkÛ, zejména tvÛrcÛ, ktefií 

vnímali jeho zvlá‰tní inspirativní hodnotu. 

Jmenujme z nich alespoÀ dva. Malífi 

Hanu‰ Schwaiger (1854–1912) namaloval 

za svého pedagogického pÛsobení v Brnû 

cyklus sedmi akvarelÛ z prostfiedí továrny 

na oh˘ban˘ nábytek, urãen˘ pro expozici 

firmy Bratfii Thonetové na Svûtové v˘stavû 

NádraÏní ulice ãp. 532, návrh, 1908, dole souãasn˘ stav 

Reprosnímky A. 

v PafiíÏi konané roku 1900. Aãkoliv rodák 

z jiÏních âech, strávil posléze v bystfiickém 

prostfiedí jedenáct let Ïivota a vytvofiil 

zde svá nejpfiínosnûj‰í díla. Podle vlastního 

pfiání je také pohfiben na hfibitovû 

v Bystfiici, pozoruhodném po stránce krajinné, 

dendrologické i architektonické. 

Franti‰ek Xaver ·alda (1867–1937) zahrnul 

do své knihy meditací a rapsodií „Boje 

o zítfiek“, vydané poprvé roku 1905 staÈ, 

z níÏ, aãkoliv se v ní nevyskytuje Ïádné 

konkrétní pojmenování míst, vypl˘vá, Ïe 

byla napsána pod siln˘m dojmem náv‰tûvy 

Bystfiice pod Host˘nem. V‰echny tfii 

osobité vlivy formující bystfiické prostfiedí, 

s nimiÏ se setkal, v‰ak pro jejich kontrast 

i v˘luãnost nemohl bûhem krátkého pobytu 

postihnout v odpovídajících vzájemn˘ch 

vztazích. Intenzitu, jakou na autora 

pÛsobily, v‰ak z jeho „dojmÛ a bolesti“ 

cítíme dodnes. 

Se svolením autorky citováno z knihy 

Jaromíra ·imoníková, Nábytek z Bystfiice 

pod Host˘nem, TON, s.p.

R O D I N N ¯ D Ò M 

V M Ü N C H E N S T E I N U 

Jifií Oplatek

snímky archiv autora 

18 ARCHITEKT 21/96 REALIZACE 


Rodinn˘ dÛm, Münchenstein 

Kirchgasse 18 

Klient: soukrom˘ stavebník 

Autor: ing. arch. Jifií Oplatek 

Plocha pozemku: 708 m2 PodlaÏní plocha: 238 m2 (exkl. garáÏ) 

Obestavûn˘ prostor: 1025 m3 Projekt: 1987 

Realizace: 1988 

PÛdorys pfiízemí


PROGRAM: 1. nadzemní podlaÏí – obytn˘ prostor, kuchynû, dílna, WC, 

topení, protileteck˘ kryt 

2. nadzemní podlaÏí – závûtfií, hala, galerie, 3 loÏnice, koupelna, sprcha 

samostatnû stojící garáÏ 

KONSTRUKCE. Základová deska, obvodové zdivo pod terénem a stropy ze 

Ïelezobetonu, nosné zdivo z cihel; terasa z pozinkovan˘ch ocelov˘ch profilÛ 

FASÁDA. Tepelná izolace z minerální vlny, vûtrané ‰alování z neimpregnovaného 

dfieva douglasie; okna dfievûná, lakovaná, se stahovacími lamelami; 

pfiesah stfiechy z vodovzdorné pfiekliÏky na pozinkovan˘ch konzolách; zábradlí 

z pozinkovan˘ch ocelov˘ch prutÛ; stfie‰ní okno trojplá‰Èové z akrylového 

skla 

TOPENÍ. Plynov˘ kotel s podlahov˘m topením a termostatick˘mi ventily 

INTERIÉRY. Nenosné pfiíãky z homogenních sádrov˘ch tvárnic, povrch 

v ob˘vacích prostorách hlazená omítka, v loÏnicích papírová tapeta s nátûrem; 

podlaha v 1. nadzemním podlaÏí parkety z diamantového dfieva, v 2. 

nadzemním podlaÏí a na schodech vlnûn˘ koberec; podlahy a stûny ve spr‰e, 

WC a koupelnû dlaÏdice z kararského mramoru; lakované dvefie z dfievotfiísky 

s kovov˘mi zárubnûmi 

KONCEPT. Rodinn˘ dÛm v jedné z okrajov˘ch obcí Basileje je pokusem 

o tematizaci typické situace pfiedmûstsk˘ch vilkov˘ch ãtvrtí, které jsou produktem 

hospodáfiského v˘voje pováleãn˘ch desetiletí. VzrÛstající blahobyt, 

snaha odli‰it se od souseda a v neposlední fiadû také monofunkãní zónování 

územních plánÛ daly vzniknout heterogenní a nûkdy aÏ chaotické pfiehlídce 

módního tvarosloví a v‰ech dostupn˘ch materiálÛ. Takov˘ veletrh individualismu 

kupodivu nevzbuzuje dojem Ïivotadárné rÛznorodosti; sv˘m manifestu- 

PÛdorys 1. patra 

jícím se formalismem v nejpovrchnûj‰í rovinû naopak evokuje pocit banality 

a nedostatku jakékoliv orientace. Formální zmatek okolní zástavby vedl k co 

nejvût‰í objemové pfiísnosti a zdrÏenlivosti v˘razov˘ch prostfiedkÛ. DÛm je 

koncipován jako podlouhlá krychle, jejíÏ pfievládající rozmûr je ve smûru vrstevnic 

pomûrnû pfiíkrého jihozápadního svahu podtrÏen ‰rafurou horizontálního 

‰alování a stínem pfiesazené stfiechy. Tfii témûfi zcela uzavfiené strany 

domu zv˘razÀují odstup vÛãi okolní zástavbû, malá hloubka dispozice dovoluje 

fiazení v‰ech obytn˘ch prostor podél jihozápadní fasády a jejich orientaci 

ve smûru vyhlídky do údolí. Také volba skromn˘ch aÏ chud˘ch materiálÛ 

a sériov˘ch produktÛ, pouÏívan˘ch spí‰e v prÛmyslové ãi zemûdûlské v˘stavbû, 

je odpovûdí na pfiekypující rozmafiilost stavebních stylÛ. 

Prostorová organizace domu reaguje na danou topografii – vchod se nalézá 

v horním patfie, ob˘vací prostor s kuchyní na úrovni zahrady. Prostorové propojení 

vstupu se zahradním podlaÏím je dosaÏeno dvoupodlaÏním ob˘vacím 

pokojem, malá galerie provázanost obou podlaÏí dodateãnû podporuje. V pfiízemí 

pokraãuje vertikální prÛdu‰nost domu otevfieností horizontální, jednostranná 

dispozice domu dovoluje propojení v‰ech prostor ‰irok˘mi zasouvacími 

dvefimi, které umoÏÀují prÛhledy po celé délce domu. Pracovní ãást 

kuchynû je ve sledu prostor ponûkud odsazena a pfiímému pohledu skryta. 

Organizaãní, objemové a konstrukãní struktufie domu odpovídá diferencované 

vedení svûtla v jednotliv˘ch prostorách. Lineární protaÏení vstupu je zdÛraznûno 

stfie‰ním oknem, horní osvûtlení promûÀuje chodbu pfied loÏnicemi 

v obrazovou galerii sbûratelsky ãinn˘ch obyvatel domu. DvoupodlaÏní okno 

ob˘vacího pokoje umoÏÀuje v˘hled do údolí uÏ z proskleného zádvefií ve 

vstupním podlaÏí. AÏ k podlaze prosklená francouzská okna jednotliv˘ch 

pomûrnû mal˘ch loÏnic jejich podlahovou plochu opticky zvût‰ují, intimní charakter 

pokojÛ zÛstává pfiesto zachován. J. O. 

REALIZACE 21/96 ARCHITEKT 19

OPLATKÒV RODINN¯ DÒM V MÜNCHENSTEINU 

Recenzuje Petr Kratochvíl 

·v˘carsko se po roce 1968 stalo útoãi‰tûm nûkolika ãesk˘ch 

architektÛ, kter˘m se zde posléze podafiilo prosadit 

velmi kvalitní tvorbou. Jifií Oplatek krátce po ukonãení studia 

v Brnû ode‰el do Basileje a pomûrnû záhy (1973) tu 

dosáhl v˘razného úspûchu vítûzstvím v soutûÏi na televizní 

vysílaã (kter˘ je mimochodem dodnes nejvy‰‰í stavbou 

zemû). I z tohoto technického zafiízení je patrn˘ základní 

rys, kter˘m se vyznaãují snad v‰echny jeho realizace: cit 

pro krajinu a zasazení stavby do terénu. Sochafisky koncipovaná 

vûÏ s asymetricky zavû‰enou kabinou se totiÏ stala 

v˘razn˘m orientaãním bodem v krajinû, v níÏ zároveÀ 

sv˘m tvarem definuje urãité smûry ãi ideální osy. RovnûÏ 

Oplatkovy obytné stavby reagují velmi citlivû na dan˘ pfiírodní 

rámec. AÈ jiÏ to byl vícepodlaÏní dÛm s luxusními byty 

postaven˘ v parku na místû zbofiené vily (Basilej, Lange 

Gasse, 1981-82), kde se novostavba zalamuje s ohledem 

na cenné stromy a sv˘mi zimními zahradami navazuje na 

kultivovanû upravenou zahradu. Nebo trojice domÛ v rámci 

v podstatû sociální v˘stavby na Luzerner Ringu (1990- 

92), které sv˘mi hladk˘mi bíl˘mi stûnami nechávají vyniknout 

vzrostlé zeleni v okolí, zatímco prostorné lodÏie na 

protilehl˘ch stranách umoÏÀují vegetaci prorÛstat cel˘m 

prÛãelím. Obû realizace dûlí ov‰em nejen jedno desetiletí, 

ale i logick˘ názorov˘ v˘voj od brutalistního pouÏívání 

betonu a cihlov˘ch obkladÛ ke stfiízlivosti, jiÏ bychom u nás 

pfiifiadili k neofunkcionalismu. 

Mezi dal‰ími Oplatkov˘mi realizacemi (pro na‰e pomûry 


by mohl b˘t obzvlá‰tû inspirativní programovû decentní 

interiér bankovní filiálky v Basileji – 1992) zaujme svou originalitou 

pfiedev‰ím rodinn˘ dÛm v Münchensteinu, postaven˘ 

v roce 1987. V˘jimeãná pfiíleÏitost – dÛm teprve po 

dokonãení získal svého konkrétního majitele – zde totiÏ 

autorovi umoÏnila vytvofiit dílo skuteãnû podle jeho vlastních 

pfiedstav. Stavba stojí v obci na okraji Basileje v pfiíkrém 

svahu, mezi mnoha dal‰ími velmi rÛznorod˘mi rodinn˘mi 

domy, které jsou navzájem oddûleny jen symbolicky 

porostem bez skuteãn˘ch plotÛ. Pfiesto si vytváfií svÛj 

vlastní svût a zároveÀ reaguje – byÈ pfiedev‰ím zdvofiilou 

distancí – na své okolí. Objemovû je to zámûrnû jednoduchá 

podlouhlá krabice s plochou, jen mírnû svaÏitou stfiechou. 

Ze tfií stran je pokryta neimpregnovan˘mi prkny 

borovice douglasky, dfievem, které právû dík své pfiírodní 

formû dokáÏe Ïít a ve svém zabarvení uchovávat stopy 

slunce a de‰ÈÛ, a pfiitom neztrácí svou odolnost. Stavba 

navenek vyzafiuje cosi archaického, návrat k prazákladÛm 

stavûní, pfiitom v‰ak bez jakéhokoliv nostalgického romantismu: 

tvar je modernû lapidární, ãtvrtá strana obrácená po 

svahu je otevfiená velk˘m oknem pfies obû patra a pfied ní 

pfiedstupuje jednoduch˘ balkon na kovov˘ch pozinkovan˘ch 

podpûrách. „Volba skromn˘ch aÏ chud˘ch materiálÛ 

a sériov˘ch produktÛ, pouÏívan˘ch spí‰e v prÛmyslové ãi 

zemûdûlské v˘robû, je odpovûdí na pfiekypující rozmafiilost 

stavebních stylÛ,“ fiíká Oplatek ve vlastním komentáfii. 

Rafinovaná jednoduchost vnûj‰í – témûfi uzavfiené – podoby 

kontrastuje s dramatick˘m fiazením vnitfiních prostorÛ. 

Stavba pfiitom vyuÏívá rozdílnosti svaÏitého terénu. 

Náv‰tûvník tak vstupuje v úrovni 1. patra jakousi galerií, 

z níÏ v‰ak mÛÏe shlíÏet do hlavního ob˘vacího prostoru 

prostupujícího obû podlaÏí. Na toto impozantní entrée 

navazuje v obou patrech sled dal‰ích místností, které jsou 

v‰echny otevfieny k vyhlídce do údolí, zatímco vnitfiní 

komunikace, osvûtlená horním svûtlíkem, pfiiléhá ke slepé 

stûnû ãi k hygienickému pfiíslu‰enství. Oã je tedy vnûj‰í 

tvar domu jednodu‰‰í, o to bohat‰í a rÛznorodûj‰í je jeho 

vnitfiní struktura, v níÏ na sebe logicky navazují prostory 

spoleãného, ãi pfiípadnû i spoleãenského Ïivota rodiny 

a intimní prostory jednotliv˘ch ãlenÛ. PfiestoÏe tento rodinn˘ 

dÛm nebyl “‰it na míru“, jeho obyvatelé se s ním okamÏitû 

sÏili, coÏ u objektÛ koncipovan˘ch s umûleck˘mi 

ambicemi neb˘vá vÏdy pravidlem. 

Oplatkova nevelká stavba je nabita velmi komplexními 

vztahy a zdánlivû protichÛdn˘mi koncepty: kompaktní uzavfienost 

domu jako úkrytu chránícímu pfied vnûj‰kem; ale 

moderní otevfienost slunci a pohledÛm do zelenû; tradici 

evokující materiál; ale technicistní prvky; dÛm jako reprezentativní 

sídlo; ale pohodln˘ pfiíbytek pfiizpÛsobiv˘ potfiebám 

rodiny. Pfiitom nejde o protiklady, které mají sv˘m 

stfietem pouze ozvlá‰tÀovat, ãi dokonce ‰okovat, ale 

o symbiózu motivÛ, které k sobû nutnû patfií a vzájemnû se 

doplÀují. 

Nevím, jak˘ byl my‰lenkov˘ postup autora pfii koncipování 

stavby. DÛleÏitûj‰í v‰ak je, Ïe realizace sama pÛsobí jako 

v˘sledek logicky postupujících krokÛ. Jistû v˘znamn˘m 

v˘chodiskem byla právû „ãetba“ terénu, tj. moÏností svaÏité 

parcely, na niÏ je pfiístup z boku. Podéln˘ tvar sledující 

vrstevnici je pfiirozenou odpovûdí na tuto situaci, neboÈ to 

i umoÏÀuje orientovat ve‰ker˘ vnitfiní prostor k atraktivnímu 

v˘hledu. Ale tím uÏ je dáno, Ïe staãí mít jen jednu stûnu 

prÛhlednou, zatímco ostatní mohou nejen funkãnû, ale 

i sv˘m charakterem plnit ãi symbolizovat roli ochrannou. 

ZároveÀ i vnitfiní dispozice se tak stává sukcesí prostorÛ 

podél cesty a její nástup v horní úrovni jako by si sám fiíkal 

o zafiazení velkorysého salonu na sam˘ poãátek. A tak je 

to s kaÏd˘m detailem, kter˘ na první pohled mÛÏe b˘t neoãekávan˘, 

a pfiesto je zdÛvodnûn˘m a takfika samozfiejm˘m 

dÛsledkem základního pfiístupu. 

V tomto oboru rodinn˘ch domÛ, kde h˘fiivá libovÛle je 

jevem tak ãast˘m, potû‰í setkat se se stavbou, v níÏ vûci 

pfiekvapivé se ukazují jako logicky nutné, a naopak kde 

jednoduchost nepfiiná‰í nudu, ale násobí intenzitu proÏitku. 

Autor je filosof, 

pracovník Ústavu dûjin umûní âAV, 

spolupracovník Architekta

PENZION pro dÛchodce 

v Novém Mûstû nad Metují 

SKALICK¯ – KRTIâKA 

Atelier Tsunami 

Situace

Z AUTORSKÉ ZPRÁVY. Pfii prohlídce objektu se nabízí náv‰tûvníkovi otázka, zda stavba 

je penzionem, nebo domovem dÛchodcÛ. Otázka, která pro návrh stavby byla klíãová. 

V penzionu mohou Ïít lidé zdraví s minimální potfiebou péãe, v domovech dÛchodcÛ i lidé 

tûÏce nemocní – ti se jiÏ o sebe postarat sami nedokáÏou. KaÏdá z obou rÛzn˘ch situací 

potfiebuje jin˘ rozsah zázemí stavby. Problém volby standardu spoãívá v rozhodnutí, zda 

Ïivoty obyvatelÛ budete pfiizpÛsobovat domÛm (v trochu lep‰ím pfiípadû domovním sekcím), 

ãi naopak. Na‰e odpovûì je zde jednoznaãná. Pfiedstavu, Ïe zdravotní stav nûkter˘ch 

obyvatel penzionu si vyÏádá jejich pfiestûhování do jiné stavby, a navíc tfieba v jiném 

místû, povaÏujeme za pfiekonanou. 

Nikomu klidu nepfiidá existence ãasové hranice, za níÏ ho dáte do „baráku plného zdravotnû 

odepsan˘ch lidí ãekajících jen na smrt“. Sociologick˘ problém investor pochopil 

a rozhodl se pfiistoupit na fie‰ení s dostateãnû dimenzovanou provozní ãástí, umoÏÀující 

v budoucnu vhodnou péãi obyvatelÛm pfiirozenû stárnoucím. Jejich kondice nebude ãasem 

jiÏ tak dobrá jako dnes. Investor se rozhodl dát obyvatelÛm jistotu moÏnosti v penzionu doÏít. 

Dne‰ní obyvatelé mohou odejít do mûsta nebo odjet na dovolenou, ãasem budou ale nûktefií 

odkázáni pouze na pobyt v domû. Chtûli jsme proto vytvofiit prostory, podporující komunikaci 

a vzájemné kontakty mezi obyvateli. Místnosti kadefinictví, pedikúry, hovorny, jídelny 

nebo klubovny jsou od chodeb oddûleny prosklen˘mi stûnami. Samostatnou kapitolu tvofií 

vnitfiní dvorana s balkóny dvoupokojov˘ch bytÛ. Také dostatek denního svûtla v domû je 

pro pobyt dÛleÏit˘. Ponuré uzavfiené chodby, ve dne permanentnû umûle osvûtlované, by 

stavbu naplnily skepsí. Co je‰tû fiíci? Návrh domu zohledÀuje skuteãnost, Ïe lidé jsou rÛzní. 

Také byty v penzionu se trochu li‰í. âást jich má balkon, ãást zimní zahradu, zb˘vající 

mají okna se sníÏen˘m parapetem. Odli‰ují se úrovní podlaÏí (jiná v˘‰ka bytu nad terénem) 

nebo velikostí (jedno- nebo dvoupokojové byty). 

Penzion se skládá ze dvou barevnû a tvarovû odli‰en˘ch sekcí – provozní a bytové. Byty 

a doplÀující provozy jsou soustfiedûny do druhého a tfietího podlaÏí. Pfiízemí provozní ãásti 

obsahuje technické zázemí domu, ãtvrté podlaÏí doplÀující ubytování (náv‰tûvy a pomocn˘ 

personál). A.S. 

22 ARCHITEKT 21/96 REALIZACE

Penzion pro dÛchodce 

v Novém Mûstû nad Metují 

Klient: mûsto Nové Mûsto nad Metují 

Stavební dozor investora: 

ing. Pavel Ka‰par, Václav Kalhous 

Autor: ing. arch. Alexander Skalick˘ 

spolupráce: ing. arch. Ale‰ Krtiãka, 

Atelier Tsunami, s.r.o. 

Stavební ãást: ing. Jifií Urban, 

ing. Tomá‰ Notek, ing. Martin Tomek, 

ing. Jitka Poláková, ing. Milo‰ Skalsk˘, 

Milena Rejlová; Josta s.r.o., 

ing. Václav Jansa, ing.Magdalena Odlová, 

ing. Radislav Tér 

elektroinstalace: Stanislav Máslo 

zdravotní technika: ing. Václav Hol˘ 

vytápûní: ing. Jifií Bohadlo; 

rozvod plynu: Ondfiej Ludvík 

Generální dodavatel: 

PST stavební spol. s.r.o., Trutnov 

Stavitel: Petr Mar‰álek 

Projekt: 1994–1995 

Realizace: 1994 –1996 



PÛdorys 

pfiízemí 

PÛdorys 

1. patra 

PÛdorys 

2. patra 

Pfiíãn˘ fiez

Pohled 

PENZION 

s pfiekvapením 

Skalického 

novostavbu 

recenzuje 


DÛkazÛ o tom, Ïe dobrá architektura se u nás mÛÏe vytváfiet 

i jinde neÏ v libereck˘ch, brnûnsk˘ch, ãeskobudûjovick˘ch 

a praÏsk˘ch ateliérech, lze zatím uvést jen málo, ale 

pfiesto existují. Myslím hlavnû na projekty a realizace 

Libora Monharta a Vladimíra Krajíce v Písku, Jana Kováfie 

v Opavû, Josefa Kiszky v Havífiovû, Ivana Bergmanna ve 

Zlínû nebo Josefa Faltejska v Jablonci. Ve v˘chodních 

âechách k sobû podobnû poutá zájem aktivita náchodského 

ateliéru Tsunami architektÛ Ale‰e Krtiãky 

a Alexandra Skalického. Oba od osmdesát˘ch let navrhovali 

sportovní i jiné stavby ovlivnûné postmodernismem 

a pozdûji dekonstruktivismem. 

Anglick˘ ãasopis Architectural Review otiskl v roce 1993 

jejich tanãírnu Babylon v Náchodû. Krtiãkovu ‰kolní jídelnu 

v âeské Skalici zafiadil Petr Kratochvíl mezi pfiíkladná díla 

souãasnosti ve sborníku âeská architektura 1945–1995, 

byÈ ji tak vystavil ponûkud silné konkurenci Tanãícího 

domu na téÏe dvoustránce. Z posledních Krtiãkov˘ch prací 

se jistû doãká uznání velká továrna Bibi na okraji 

Jaromûfie. 

Samostatná tvorba Alexandra Skalického na sebe dosud 

neupozorÀovala tak v˘raznû. KdyÏ jsem si nicménû asi 

pfied rokem prohlíÏel konvolut Skalického projektÛ 

z poslední doby, zaujal mû návrh penzionu pro dÛchodce 

v Novém Mûstû nad Metují. Vzdor vnûj‰í neofunkcionalistické 

slupce jsem u nûho vytu‰il nápfiah k neãekanû pfiímoãaré, 

lapidární, a pfiece pfiívûtivé architektufie. Náv‰tûva 

hotového penzionu v záfií 1996 je‰tû pfiekonala pÛvodní 

kladn˘ dojem. 

Architekt rozdûlil objekt penzionu do dvou provozních celkÛ 

propojen˘ch kobaltovû modrou podnoÏí. Vstoupíme-li 

do zahrady, do níÏ se stavba nenucenû usadila, uvítá nás 

nejprve sytû Ïluté obsluÏné kfiídlo s tfiemi v˘razn˘mi vûÏov˘mi 

rizality s kulat˘mi okny nahofie. Do tfiítraktového 

pÛdorysu se stfiední chodbou, osvûtlovanou skrz sklenûn˘ 

hranol schodi‰tû na krat‰í stranû kfiídla, zde architekt vlo- 

Ïil velkou jídelnu, kluby, dílny, místnosti personálu, pokoje 

pro nemocné a pro pfiíleÏitostné ubytování. 

LichobûÏníkov˘m spojovacím krãkem pfiiléhá k této 

obsluÏné budovû ‰ir‰í bíle natfiené kfiídlo s nûkolika typy 

seniorsk˘ch bytÛ. JiÏ z fasád této ãásti penzionu, pokryté 

na bocích i na vzdálenûj‰ím konci pfiíznaãnou línkovskomiluniçovskou 

„mlÏinou“ kovov˘ch a sklenûn˘ch balkonÛ, 

schodi‰È a zimních zahrad, lze tu‰it, Ïe toto bytové kfiídlo 

v sobû tají cosi architektonicky neobvyklého. 

Vnitfiní fie‰ení bytového bloku nás opravdu nezklame. Idea, 

které porozumíme aÏ po vstupu do objektu, spoãívá v tom, 

Ïe autor pojal tuto bytovou ãást penzionu jako dva paralelní 

domy spojené nahofie sklenûnou stfiechou. Vytvofiil 

tak dvojpodlaÏní halu nezvyklé prostorové pÛsobivosti, 

dûji‰tû setkání, hovorÛ, procházek i posezení za kaÏdého 

poãasí. Skalick˘ pfiiznává, Ïe tuto ideu inspirovali nûmeãtí 

experti. On ji v‰ak uchopil na formové úrovni, která se 

vyrovná její prvotní síle. Slab‰ích míst ostatnû v celém 

penzionu najdeme jen málo: z prostoru hlavního schodi‰tû 

mezi provozním a bytov˘m kfiídlem by snad bylo moÏné 

vytûÏit více architektury, problematick˘ design kruhového 

schodi‰tû na konci dvorany spadá asi na vrub dodavatelské 

firmy . 

Penzion pro dÛchodce v Novém Mûstû nad Metují navazuje 

v nûkter˘ch ohledech na pfiíklad Línkov˘ch 

a Miluniçov˘ch staveb téhoÏ úãelu, zejména na geriatrick˘ 

areál v Praze-Bohnicích. Tento vzor sleduje Skalick˘ 

v uvedené „mlÏinû“ kovov˘ch a sklenûn˘ch prvkÛ pfied 

vlastním tûlem budovy, ve vzájemn˘ch úhybech podéln˘ch 

os u obou kfiídel, v barevn˘ch tónech fasád a interiérÛ (které 

umí vybrat velmi dobfie) i v neofunkcionalistickém nádechu 

svého stylu. Jak˘si -ismus v‰ak tady nebyl Skalického 

hlavní motivací, tou se spí‰e zdá b˘t snaha o pfiíjemné pfiekvapení 

a o pfiívûtivou prostotu. V porovnání se sv˘mi 

praÏsk˘mi pfiedchÛdci zde uÏ Alexandr Skalick˘ mohl pracovat 

s lep‰ími stavebními technologiemi. Více také podle 

mého soudu myslel na úãinek vnitfiních prostorÛ svého 

díla, tfiebaÏe i Línek s Miluniçem mífiili ve sv˘ch posledních 

spoleãn˘ch pracích – hlavnû v ãeskobudûjovickém stacionáfii 

– k podobnû pÛsobivému ztvárnûní interiéru. Zajímalo 

by mû, co by oba o práci svého mlad‰ího náchodského 

kolegy fiíkali. 

Autor je historik umûní, teoretik moderní architektury, pracovník Ústavu 

dûjin umûní âAV, stál˘ spolupracovník Architekta 

Snímky Ale‰ Jungmann a autofii (2) 


POZNÁMKY K CHORVATSKÉ ARCHITEKTU¤E 

TONI BESLIâ posledních let 

KaÏdá snaha popsat architektonické dûní nedávné minulosti s sebou nese urãité nebezpeãí 

pfiehlédnutí, a to ze dvou dÛvodÛ. Prvním je mal˘ ãasov˘ odstup, druh˘m pak nejednotnost 

a rÛznorodost my‰lenek a proudÛ v soudobé architektufie, v níÏ se uplatÀují rozliãné pfiístupy 

a ãasto protichÛdné zájmy. Témûfi kaÏd˘ architekt usiluje o nalezení své vlastní originální 

cesty. Rozdílnost dosavadních zku‰eností a nashromáÏdûn˘ch vûdomostí pak tvofií základ 

pluralitních pracovních metod souãasn˘ch tvÛrcÛ. Jejich nápaditost mÛÏe zdánlivû pÛsobit 

jako nepfiijatelná násilnost, ale také se mÛÏe stát zárodkem nov˘ch názorÛ ãi b˘t v˘razem 

spoleãnosti. 

Vybrané pfiíklady nûkolika záhfiebsk˘ch realizací ilustrují celou paletu pocitÛ a zku‰eností 

pfiedních chorvatsk˘ch architektÛ v dobû hospodáfiské a duchovní krize socialistického 

systému osmdesát˘ch let a hlubok˘ch celospoleãensk˘ch pfiemûn let devadesát˘ch. Právû 

v jejich dílech se v Záhfiebu podafiilo i za pomûrnû sloÏit˘ch okolností udrÏet kontinuitu svérázné 

a podnûtné architektury. V˘jimeãnost pfiedstavovan˘ch architektÛ nespoãívá v napl- 

Àování absolutních kritérií. Jejich mistrovství spoãívá v dokonalé znalosti tradice, odvaze 

a v uvûdomûlém jednání. 

Záhfieb je mûstem spí‰e umûfien˘ch staveb odpovídajících hospodáfisk˘m podmínkám 

a fiemeslnému umu stavitelÛ, neÏ mûstem velk˘ch vizí. Jeho strukturální obraz jiÏ dávno 

neodpovídá tradiãnímu stfiídání „plného“ a „prázdného“, území mûsta jiÏ nelze vnímat jako 

homogennû zastavûnou plochu. Po mnoha letech, kdy tûÏi‰tû v˘stavby spoãívalo na periferii, 

se nyní pozornost pfiesouvá zpût k obnovû vztahÛ v organismu celého mûsta, k jeho promy‰lenému 

zhu‰tûní poloÏením urbánního rastru a artikulací mûstsk˘ch prostorÛ tak, aby 

získaly nové symbolické a psychologické v˘znamy. 

Aleksander Laslo, Trafostanice,1988 

26 ARCHITEKT 21/96 ZAHRANIâÍ 

Rázn˘mi tahy modelovaná trafostanice Aleksandra 

Lasla vná‰í sv˘m stûÏejním radikalismem a estetickou 

spekulací nová mûfiítka do v˘ãtu dostaveb 

záhfiebsk˘ch proluk. Kombinace hliníku, sklobetonu, 

pohledového betonu a pfiírodního kamene jí dodává 

eleganci, jejíÏ znaková kvalita vyniká zejména ve 

srovnání se sousední rozestavûnou budovou hotelu 

Sheraton. 

Na rozdíl od této stavby, zabalené do levného módního 

tvarosloví, vypovídá Laslova trafostanice o dialogu 

mezi místními reáln˘mi moÏnostmi a specifickou 

atmosférou vznikání a zpÛsobu provedení. Na tomto 

místû bychom mohli citovat Huga Häringa: „Není 

tajemstvím, jako forma vznikla, n˘brÏ to, Ïe tu je.“ 

Edvin ·mit rozvíjí staronová témata dvojakosti fasády: 

uliãní sváteãní, dvorní kaÏdodenní. Jeho budova 

zaujímá jiÏní stranu nedokonãeného prostoru budoucího 

námûstí. VÛkol panujícímu vizuálnímu chaosu 

zpÛsobenému funkãní neuspofiádaností, nesladûn˘m 

architektonick˘m ambicím a politické malodu‰nosti 

ãelí bfiitkou a precizní my‰lenkou. V pfiízemí obchody, 

v patrech kanceláfie, hliník, sklo, cihla. 

Edvin ·mit, Administrativní budova, 1994 

dvorní fasáda uliãní fasáda 

Milan ·osteriã: Budova po‰ty, Záhfieb, 1987 

Architekt Milan ·osteriã dostavûl a pfiestavûl objekt b˘valého 

skladi‰tû na budovu po‰ty, jejíÏ racionalistick˘ náboj je v˘sledkem 

pravidelného stfiídání okenních otvorÛ a pilífiÛ v rytmu konstrukce 

pÛvodního objektu. Obklad fasády z ãern˘ch a bíl˘ch pravoúhl˘ch 

hliníkov˘ch desek v duchu pozdního modernismu 

propÛjãuje budovû technicistní charakter. 

Snímky Nikola ·umuniã

Ivan Crnkoviã: Obytn˘ dÛm, Záhfieb, 1988 

Branko Kincl a DraÏen Juraãiã realizovali svou budovu 

polikliniky na hranici dvou rozdíln˘ch zpÛsobÛ 

zástavby - jasnû definovaného rastru z doby minulého 

století a je‰tû nezformovaného území budoucí expanze 

mûstského centra. Odvolávajíce se na poãetné odkazy, 

chorvatsk˘m architektem Turinou poãínaje a Le 

Corbusierov˘m „Cité de Refuge“ konãe, pfiicházejí zde 

architekti s prostorovou abstrakcí síly znaku - totemu. 

Optimistick˘ a bodr˘ vzhled domu vyvolává v náv‰tûvníkovi 

individuální imprese a my‰lenky na kolektivní 

utopii. V˘raz je umocnûn zpÛsobem pouÏití stfiíbrn˘ch a ãern˘ch aluminiov˘ch kazet 

a prostorovou konfigurací fasádních ploch. Anticipací budoucího stavebního v˘voje 

vytváfií tento „portál“ pojící ãlánek mezi star˘m a nov˘m svûtem. Jeho typologické 

obohacení mûstské struktury je i intelektuální odpovûdí na záplavu prázdné symboliky. 

Vinko Peneziã a Kre‰mir Rogina: Administrativní budova, 1995 

Jistû nejlep‰ímu chorvatskému architektovi, profesoru záhfiebské fakulty architektury, Ivanu 

Crnkoviãovi se podafiilo v místech, kde se pravoúhlá mûstská síÈ pfielévá v amorfní masu periferie, 

postavit domy jasnû se vymykající bezbarvé bytové produkci, a to navzdory tomu, Ïe mûl 

dosud jen zfiídkakdy moÏnost realizovat svoje projekty. Domy svou pevnou a pfiesnou formou 

i pln˘mi barvami vytváfiejí nové orientaãní body a vybízejí rozsetou a nejednotnou okolní zástavbu 

k novému seskupení. Crnkoviãova tvorba neustále osciluje mezi tradicí a modernismem, mezi 

opakováním a promûnou, mezi obyãejn˘m a zvlá‰tním. Je v˘razem racionálních nuancí stfiedoevropské 

moderny a stfiedomofiské plasticidy. 

Branko Kincl a DraÏen Jurariã: Budova polikliniky, 1989 

Rohová administrativní budova od Vinka Peneziãe a Kre‰imira Rogina na 

Kennedyho námûstí je nejnovûj‰í realizací z fiady projektÛ tûchto mlad˘ch 

architektÛ, ktefií se mohou pochlubit i nûkolika mezinárodními ocenûními. 

Aãkoli se zde vlastnû jedná o dostavbu k jiÏ stávajícímu rohovému objektu, 

kter˘ se tímto stává dvorním traktem, pfiedstavují tu autofii svoji vlastní vizi problému 

nároÏí. Nabízejí my‰lenku, která si více váÏí intelektuální transformace 

neÏ typologické dÛslednosti. Na místû, kde bychom podle tradiãní záhfiebské 

typologie oãekávali spí‰e prav˘ úhel a omítku ãi kámen, nalézáme sklenûnou 

fasádu pÛsobící virtuálním dojmem. Sklenûn˘ válec jako nositel kompozice 

a souãasnû komunikaãní jádro. Úmyslem této architektury není pouze vytvofiit 

zdání vyplnûní mûstské tkánû, ale spí‰e touto cestou vyt˘ãit body jejího 

moÏného naru‰ení. 

Chorvatská architektura souãasnosti není jednotná a konzistentní. Její identitu vnímáme jako pohyb, mísení a neklid. Komerãní stavûní stále více utiskuje 

autorskou architekturu. Doba, ve které se finanãní zisk stává ãasto jedinou hodnotou vûci, zb˘vá jen velmi málo ãasu pro teoretické úvahy a názorové 

konfrontace. Bez toho jsou v‰ak Ïivotní podmínky dne‰ní architektury drasticky omezené. V budoucnosti povede studium vlastností konkrétních 

sídelních celkÛ k hledání architektonické sémantiky pfiimûfieny soukrom˘m a vefiejn˘m obsahÛm. 

Z chorvat‰tiny pfieloÏil Martin Cikhart 

ZAHRANIâÍ 21/96 ARCHITEKT 27

B R N O R A · Í N O V A U L I C E 

1. CENA 

Jindfiich ·krabal 

Jan Sapák 

Ludvík Grym 

Porota ocenila klasické pojetí návrhu ve smyslu 

vyváÏenosti jeho jednotliv˘ch sloÏek. Jako 

obzvlá‰tû zdafiilé bylo hodnoceno napojení fasády 

v prodlouÏení uliãních ãar obou sousedních 

objektÛ a její klasické pojetí, vhodnû zvolen˘ 

hlavní nástup a fie‰ení hlavního schodi‰tû s v˘tahy. 

Typické podlaÏí lze v dispozicích dûlit klasick˘m 

zpÛsobem, ale je moÏné je vyuÏít také jako 

velkoprostor, fieditelská podlaÏí jsou fie‰ena velkoryse. 

Jako urãitá nev˘hoda bylo shledáno umístûní 

schodi‰tû mezi první a druhé nadzemní podlaÏí, 

které dûlí nástup do hlavní odbavovací haly 

a nefie‰ení vstupu pro zamûstnance. Na zváÏení 

je také velikost denních místností a velikost dvorního 

traktu. 

Z hodnocení poroty 

28 ARCHITEKT 21/96 SOUTùÎ 

S O U T ù Î N A D O S T A V B U P R O L U K Y A N Á R O Î Í 

NároÏí ulice Ra‰ínova a Jakubského námûstí leÏí v centru mûstské památkové rezervace. Jde o v˘znamnou stavební parcelu 

v blokové zástavbû, sousedící objekty jsou památkovû chránûné. DÛleÏitá je vazba na kostel sv. Jakuba. 

V˘sledkem by mûl b˘t víceúãelov˘ mûstsk˘ dÛm s pfievaÏujícími administrativními prostory. Stavba by mûla b˘t provoznû 

nenároãná, ale sv˘m technick˘m a v˘tvarn˘m pojetím dostateãnû reprezentativní. V parteru by mûla b˘t men‰í komerãnû 

vyuÏitelná plocha, která by mohla b˘t v budoucnosti vyuÏita jako v˘stup z diametru. 

Ze soutûÏních podmínek 

Vyhla‰ovatel: PrÛmyslové stavby Brno, a.s. 

Vyzvaní: Josef Chloupek, Milo‰ Kabela, 

Josef Pleskot, Jan Sapák, Alena ·rámková, 

Petr Valenta 

1. cena 100 000 Kã 

2. cena 80 000 Kã (zv˘‰ená) 

3. cena 60 000 Kã (zv˘‰ená) 

KaÏd˘ úãastník soutûÏe, kter˘ dodrÏí soutûÏní podmínky, 

obdrÏí pfiíspûvek na náklady ve v˘‰i 30 000 Kã. 

PÛdorys pfiízemí PÛdorys typického patra 

POROTA: prof. ing. arch. Ivan Ruller, 

ing. arch. Viktor Rudi‰, 

ing. arch. Vladimír âuhel, 

ing. arch. Ivan Wahla (nezávislí), 

Mgr. Pavel Rubina, 

ing. Václav Stix, 

ing. Jaromír Navrátil 

Náhradníci: PhDr. Petr Kroupa, 

ing. arch. Gustav Kfiivinka (nezávislí), 

ing. Jan Kadleãek, ing. Oldfiich Neãas 

Perspektiva

Stavební místo je prolukou mezi fiadov˘mi domy, ale 

dva ‰títy krajních domÛ nestojí v linii proti sobû. Jsou 

urãené k pokraãování, i kdyÏ jeden ménû a druh˘ 

více. Prázdn˘ a slep˘ ‰tít je tím nejménû Ïádoucím 

prvkem v hustû zastavûném nitru mûsta. Ale kter˘ 

z obou ‰títÛ vybrat k ustanovení nové skuteãnosti? 

Má pokraãovat ‰tít neogotického domu, smutn˘ 

a „chtiv˘“ k navázání nebo má pokraãovat fronta 

domu, kter˘ tvofií ãelo bloku do námûstí Svobody? 

Zdá se, Ïe útvar hlavního architekta touÏil uãinit toto 

rozhodnutí dfiíve, neÏ mohlo b˘t ovûfieno projekãní 

snahou – svûdãí o tom rozsah pozemku, kter˘ byl 

jako stavební místo prodán. StûÏí si lze pfiedstavit, Ïe 

není v zájmu vlastníka zastavût jej cel˘. 

¤E·ENÍ. Princip je jednoduch˘, zaloÏen˘ na sebevûdomí 

domu. Jen skuteãnû sebevûdom˘ dÛm vyuÏívá 

charakteru svého místa a moÏností, které poskytuje. 

Je stavûn na prÛbûhu dvou uliãních front – 

Ïádná z nich nebyla zcela pominuta. Fronta rohového 

domu z Ra‰ínovy ulice byla shledána mírnû 

v˘znamnûj‰í a dÛleÏitûj‰í pro ustavení domu i místa. 

Její role je tedy nutnû vût‰í, i kdyÏ vytváfií kvantitativnû 

men‰í hmotu. Fronta zaloÏená rohov˘m domem 

u kostela pokraãuje sólovû, v krátkém úseku jednoho 

modulového pole domu. Skrytû v‰ak probíhá v interiéru. 

Mezi obûma frontami, „slit˘mi“ v jeden dÛm je 

semknuto ve‰keré obsluÏné vybavení – v˘tahy, schody, 

toalety i ‰achty instalací. Pro autora znamená 

i vy‰‰í logiku souladu principu domu se stavebním 

okolím. Dal‰í nesporná v˘hoda vyvstává z tohoto 

uspofiádání spolu s lokalizací vstupu do vnitfiního 

(dutého) rohu. Tímto vstupem je pov˘‰ena dosavadní 

role místa jako malého „pÛl-námûstí“. Stavbou bylo 

sice umen‰eno v plo‰e, ale jeho role byla naopak 

zpeãetûna právû tím, Ïe v jeho tûÏi‰ti je dÛleÏit˘ 

vstup do domu. 

Rastr základu je odvozen z proporcí parcely i ze zku- 

‰enosti ideálního uspofiádání. Nebyla hledána Ïádná 

„superkonstrukce“, naopak jsme zvolili semknut˘ rastr 

sloupÛ, kter˘ umoÏÀuje bez zbyteãného experimentu 

jednoduchou stropní desku pfiimûfiené síly 

a uspofií náklady na základní konstrukci (není nutn˘ velk˘ 

rozpon). 

Do stanovené osnovy je vepsán organismus domu - 

jednodu‰e, logicky, souladnû a pfiesvûdãivû. V pÛdoryse 

je obsluÏné jádro vloÏeno do traktu hlubokého 

6,5 m v osov˘ch dimenzích. Schody a v˘tahy jsou 

umístûny tak, aby byly snadno pfiístupné ze v‰ech 

míst domu a aby umoÏÀovaly noblesní a metropolitní 

ráz haly v parteru. Schodi‰tû mezi pfiízemím a prvním 

poschodím je v jiné poloze a je více monumentální 

neÏ schodi‰tû „bûÏné“ – jeho ramena jsou nestejnû 

dlouhá, aby pod podestou vznikl pfiirozen˘, velkoryse 

dimenzovan˘ podchod. Subtilní a transparentní schodi‰tû 

je po stranách vymezeno sklenûn˘mi stûnami, 

které tvofií ãásteãn˘ tunel a zesilují prostorov˘ úãinek 

prÛchodu mezi dvûma pfiízemními halami. Obchod 

v pfiízemí je prosklen a jeho plocha je volná, nezatí- 

Ïená Ïádnou konstrukcí. 

Podél jádra bûÏí rovnocennû hluboké sekvence místností, 

které jsou díky podélné osové vzdálenosti 3,90 

m dosti ‰iroké - jejich rozmûr se blíÏí ãtverci, ale 

mohou b˘t také sdruÏovány do vût‰ích prostorÛ. 

Ve vnûj‰í siluetû a tvaru je vyznaãení obou front formováno 

delikátnû hlavnû proto, aby místo bylo zpevnûno 

a blok pfiesvûdãivû scelen, bez zásahÛ mimo 

vlastní dÛm. 

Z autorské zprávy 

Uliãní fasáda 

¤ez

2. CENA 

Peter Lacko, 

Radek Lampa, 

Josef Pleskot, 

AP ateliér 

spoluautor ing. Antonín ÎiÏkovsk˘ 

dopravní fie‰ení 

Jedná se o invenãní, originální pfiístup. Autofii 

vystihli problematické ukonãení bloku, rafinovan˘mi 

a ryze soudob˘mi prostfiedky sjednotili 

logické pokraãování ustupujících fasád sousedních 

domÛ. Návrh nabízí zajímavou gradaci vnitfiních 

prostorÛ, práci s materiálem a prolínání jednotliv˘ch 

vrstev plá‰tû. Dispoziãní fie‰ení je ãisté, 

jednoduché a úãelné, pouze prostor nad schodi‰tûm 

a v˘tahem je nedostateãnû dimenzován. 

Kanceláfi generálního fieditele není reprezentaãní 

– nevyuÏívá moÏnosti navázání na vlastní terasu 

a pohledu na panorama mûsta. 

V touze po absolutní abstrakci a pádnosti v˘povûdi 

autofii pominuli zaãlenûní budovy do okolní 

zástavby ve stfie‰ní rovinû. 


K URBANISMU. Stavební v˘voj Ra‰ínovy ulice pfieklenul 

letitou pfiedurãenost stfiedovûké parcelace. 

Pfievládající paralelní rozvoj (nikoli do hloubky blokÛ) 

nov˘ch objemÛ a dispozic dává oprávnûnost k následování. 

● Existencí kostela sv. Jakuba a ‰Èastn˘m regulaã- 

¤ez 

ním rozhodnutím je dána historická ‰ance vzniku 

malého námûstí (piazzetky), které ohromnû posílí 

pozici kostela a naopak... Jde o roz‰ífiení a „vtaÏení“ 

Jakubského námûstí aÏ do Ra‰ínovy ulice. Z tohoto 

dÛvodu je vytvofiena jednotná platforma Jakubského 

námûstí a novû vzniklé piazzetky. Orientace a organi- 

Perspektiva 

zace dispozic novostavby musí dát novému námûstí 

neformální smysl. Ra‰ínova ulice sice ztrácí hlavní 

vstup do nového domu, získává v‰ak mnohonásobnou 

náhradu v podobû nového prostoru. 

● S ohledem na ‰ir‰í vztahy si místo nevyÏaduje artikulaci 

silného nároÏí. Zadáním je spí‰e nalézt formu 

PÛdorys pfiízemí

pro dÛm zvlá‰tního postavení, kter˘ by sluãoval atributy 

lineárního domu, nároÏního domu i volnû stojícího 

solitéru. 

● Shodou pfiízniv˘ch okolností velikost stavební parcely 

ve v‰ech rozmûrech odpovídá brnûnskému 

mûfiítku. Objem, kter˘ zde mÛÏe vzniknout, je uÏ sám 

o sobû kontextuální. 

K DOMU. Syntézou v˘‰e jmenovan˘ch poznatkÛ je 

budova utvofiená ze dvou hmot. První navazuje na 

slep˘ ‰tít novogotického domu, druhá se odvíjí od ‰títu 

domu novorenesanãního. Mezi obûma paralelními 

hmotami je voln˘ prostor (hala, dvorana), do nûhoÏ je 

jakoby volnû zaveden nûkdej‰í chodník. 

● Dva logické objemy, av‰ak jeden dÛm! My‰lenka je 

ãitelná díky pouÏití druhé fasády. Základní bloky jsou 

oplá‰tûny exaktními dfievûn˘mi dílci s truhláfiskou 

(nábytkáfiskou) kvalitou zpracování. Dfievûn˘ plá‰È 

kromû své hlavní funkce skr˘vá ocelovou konstrukci, 

jsou v nûm zabudovány parapetní regály a nese clonící 

a stínící elementy. Druh˘ obvodov˘ plá‰È je celosklenûn˘, 

spojuje oba bloky v jeden dÛm a kromû 

znám˘ch stavebnû-fyzikálních v˘hod je nositelem 

horizontálního ãlenûní - v podobû leptan˘ch prouÏkÛ 

abstraktnû reaguje na konkrétní klasickou tektoniku 

okolních domÛ. 

● Do hloubky strukturované oplá‰tûní propÛjãuje 

budovû originalitu a zapamatovatelnost. PouÏité prostfiedky 

jsou v‰ak velmi klidné, nedráÏdivé a proto 

budova pÛsobí serióznû. 

● Vnitfiní dispozice je uspofiádána zcela racionálnû – 

dva kanceláfiské bloky dávají moÏnosti vzniku velkoprostorov˘ch 

pracovi‰È. Nevtíravá transparentnost 

nabízí pfiehlednost a organizaãní pofiádek. 

Komunikaãní prostory tvofií jednoduchou, ale pfiesnou 

kostru domu. 


PÛdorys typického patra 

Uliãní fasáda

3. CENA 

Petr Valenta, 

Antonín Novák, 

Tomá‰ Pilafi, 

spoluautofii ing. Pavla Pospí‰ilová, 

ing. Radovan Smejkal, 

ing. Norbert Walter 

Hlavní vstup, orientovan˘ na prÛãelí Jakubského 

námûstí, vyvolává ztíÏenou orientaci v nástupu 

náv‰tûvníkÛ na vertikální komunikaãní jádro. Ani 

z dÛvodÛ architektonick˘ch porota nepovaÏuje 

orientaci v˘tahÛ do prostoru ke kostelu za ‰Èastné. 

Základní dispoziãní schéma odpovídá danému 

provozu, pfiístupy na chránûnou únikovou 

cestu posuvn˘mi dvefimi v‰ak nejsou vhodné. 

Celosklenná prÛãelí povaÏuje porota za zajímav˘ 

a moÏn˘ architektonick˘ prvek, av‰ak bez v˘razného 

v˘tvarného pfiínosu. 


PÛdorys pfiízemí 


Zákres do fotografie 

PÛdorys typického patra

Motiv nezastínûní reflektuje pfiedev‰ím existenci 

dvou nejdÛleÏitûj‰ích prostorotvorn˘ch aspektÛ 

v bezprostfiedním okolí místa stavby, totiÏ námûstí 

Svobody – centra historického jádra a kostel sv. 

Jakuba, a jejich vizuální propojení. Tím, Ïe objekt 

nevyuÏívá celou parcelu a ponechává její severní 

ãást volnou, odkr˘vá pohled k prostoru námûstí z ústí 

ulice Zámeãnické na celou vûÏ kostela a umoÏÀuje 

tak pomyslné propojení urbánního sídla s centrem 

duchovním. 

Nabízející se zv˘raznûní nároÏí do ulice Ra‰ínovy 

nesmí b˘t uplatÀováno, neboÈ nemá Ïádné opodstatnûní 

– parcela vymezuje pomysln˘ dotek tfiídy 

Ra‰ínovy, vzniklé na pfielomu tohoto století násilnou 

asanací stfiedovûké mûstské struktury, s prostorem 

kolem kostela, kter˘ má naprosto jin˘ charakter. âást 

parcely, která není v návrhu zastavûna, se stává souãástí 

dotyku obou tûchto rozdíln˘ch vefiejn˘ch prostranství 

- mûstsk˘ch interiérÛ. Navazující pfiev˘‰ená 

komunikaãní vûÏ pak v sobû skr˘vá bezdûãn˘ odkaz 

na vûÏ kostela, aniÏ by v‰ak bránila dálkov˘m pohledÛm 

na ni, a zároveÀ se stává vyvaÏujícím elementem 

stfiech obou sousedních objektÛ. 

Motiv plynutí je pfiedev‰ím snahou o nenásilné spojení 

uliãních ãar obou sousedních domÛ. Vplynutím 

uliãní ãáry dovnitfi objektu a její následn˘ „návrat“ 

vymezuje komunikaãní atrium, které se stává zároveÀ 

interiérem budovy a zároveÀ je vtaÏeno do uliãního 

prostoru. Tomuto základnímu konceptu, kter˘ je 

spí‰e dÛsledkem snah vyfie‰it problém bezkolizního 

napojení na oba sousední objekty, je pak dÛslednû 

pfiizpÛsobena architektura a provoz budovy. 

Sklenûn˘ plá‰È budovy opatfien˘ z ulice Ra‰ínovy 

roletami ve své jednoduchosti nechává vyniknout 

základní prostorové koncepci a sv˘m vertikálním ãlenûním 

navazuje na vertikální fiád sousedních budov. 

Horizontální ãlenûní plá‰tû v místech jednotliv˘ch 

stropÛ napomáhá vymezit plynutí uliãní ãáry podpofiené 

rozsvícením tûchto „trajektorií“ ve veãerních 

hodinách. VloÏená komunikaãní vûÏ podporuje svou 

prÛhledností i pohybem prosklen˘ch kabin v˘tahÛ 

dynamiku budovy vyjadfiující tak nejen charakter 

objektu, ale i dobu svého vzniku. 

Zdánlivá jednoduchost fasád nenavazuje ani tak na 

MiesÛv odkaz (ménû je více), ale je spí‰e nekompromisním 

soustfiedûním na odkazy principiálních vlastností 

návrhu. Uplatnûné v˘tvarné prvky minimal artu 

lze chápat jako symptom prÛmyslovû otevfiené kultury. 

PouÏití sklenûného plá‰tû je v tomto kontextu 

nejen odkazem na nûkterá v˘znamná architektonická 

brnûnská díla, ale i prostfiedkem k vytvofiení budovy 

jako tfipytivého ‰perku jednoduchého, ale silného 

tvaru, jeÏ je nejen vhodn˘m doplÀkem místa, ale 

i jeho obohacením. 

Cel˘ objekt je fie‰en koncepãnû jako maximálnû variabilní, 

kde pevné je pouze vertikální jádro a hygienické 

zázemí. Nejprve byl navrÏen jako universální 

administrativní s ãásteãnû obchodním partnerem 

a poté byly provedeny konkrétní úpravy dispozice dle 

poÏadovaného stavebního programu vypisovatele. 

MoÏností fie‰ení konkrétních dispozic dle tohoto stavebního 

programu je mnoho. 

Základní komunikaãní kostru tvofií jediné vertikální 

jádro, které je umístûno v pomyslném tûÏi‰ti objektu. 

Je tvofieno dvûma dÛslednû prosklen˘mi osobními 

v˘tahy, které se pohybují po venkovní fasádû. 

Schodi‰tû je dvouramenné o ‰ífice ramene 140 cm. 

Pfiízemí objektu vyuÏívá celé dvorní ãásti parcely. 

Hlavní vstup je fie‰en z ulice Ra‰ínovy, rovnûÏ tak 

vjezd do podzemních garáÏí a oddûlen˘ vstup pro 

zamûstnance. Vstupní prostor má pfiímou návaznost 

na schodi‰tû a v˘tahy. V pfiízemí je vyãlenûna samostatná 

plocha vãetnû nezbytného zázemí pro 

komerãní vyuÏití, která do budoucna bude slouÏit 

jako rezerva pro v˘stup z diametru. 

Ostatní nadzemní podlaÏí nevyuÏívají celé hloubky 

parcely s ohledem na osvûtlení a oslunûní jak sousedních 

objektÛ, tak objektu vlastního. Stfiecha pfiízemí 

dvorní ãásti je fie‰ena jako ozelenûná pochÛzí. 


Uliãní fasáda 

¤ez 

SOUTùÎ 21/96 ARCHITEKT 33

ZVLÁ·TNÍ OCENùNÍ 

Alena ·rámková, 

Tomá‰ Koumar, 

Jan Hájek, 

spoluautofii: ing. Antonín ÎiÏkovsk˘ 

dopravní fie‰ení, 

ing. Milo‰ StibÛrek – stavební fie‰ení 

Porota oceÀuje nekonvenãní pojetí návrhu 

a mimofiádnou invenãní originalitu vnûj‰ího v˘razu 

stavby, zároveÀ v‰ak je toho názoru, Ïe 

nekompromisní urbanistické zaãlenûní objektu 

do prostfiedí je pfiíli‰ tvrdé a proto nepfiijatelné. 

Motiv stfiech navazuje na sousední objekty, ale 

pÛsobí formálnû, ponûvadÏ nevychází z vnitfiní 

potfieby objektu. 

Za dal‰í nedostatek porota povaÏuje fie‰ení vjezdu 

z námûstí a vnitfiních prostor jako standardního 

trojtraktu. 



PÛdorys pfiízemí 

PÛdorys typického patra 

Perspektiva

ARCHITEKTURA. Novostavbu poji‰Èovny jsme 

komponovali ke kostelu Svatého Jakuba. Jeho velkorysé 

mûfiítko, jak se nám zdá, je ponûkud potlaãeno 

stavbami, které ho obklopují. Také historizující tvary 

okolních budov nejsou pro gotiku kostela dobrou 

kulisou. Rozhodli jsme se proto nepodbízet se architektufie 

z pfielomu století, ale doplnit cel˘ soubor 

o novostavbu pravdivou, vypovídající o dobû, v které 

vznikla. Také pro podporu hmoty kostela jsme se 

zámûrnû pokusili zmen‰it mûfiítko novostavby a rozdûlit 

dÛm do dvou vertikálních hmot. 

STAVBA. Pro flexibilitu pÛdorysu je navrÏen modul 

oken po 155 cm. Modul Ïelezobetonového skeletu je 

10,40 x 7,00 m. Typické patro má konstrukãní v˘‰ku 

3,30 m. PrÛãelí budovy je tvofieno cementov˘mi prefabrikáty, 

které jsou pouÏity jako ztracené bednûní, 

a jemnû uskoãen˘mi plochami skel. Okna jsou dvojitá 

– vnitfiní zdvojená, otvíravá, v hliníkov˘ch rámech 

pod ãern˘m nátûrem. 

URBANISMUS. Novostavba je chápána jako rohov˘ 

dÛm s ãelem do Ra‰ínovy ulice. Hlavní provoz poji‰- 

Èovny je zdÛraznûn umístûním pfiepáÏkové haly do 

uliãního prÛãelí. Parter objektu je oÏiven slepou pasá- 

Ïí s pronajímateln˘mi obchody a vlastním vstupem do 

poji‰Èovny. Vjezd automobilÛ do podzemních garáÏí 

je veden od kostela Svatého Jakuba. Pro pfiípadnû 

vyústûní schodi‰tû v˘stupu z diametru je rezervován 

prostor pod nároÏím budovy. 

DISPOZICE. NavrÏen˘ dÛm je dvanáctipodlaÏní. 

âtyfii podzemní patra jsou vyuÏita pro parking. Je zde 

místo pro 54 vozÛ, archivy a sklady poji‰Èovny, trafostanici 

a strojovny VZT. 

Pfiízemí a mezipatro jsou v mnoha ãástech navzájem 

prostorovû propojeny. PrÛchod nároÏím a pasáÏ jsou 

obklopeny patrov˘mi obchodními jednotky. Je zde 

plo‰ina automobilového v˘tahu, vstupní hala poji‰- 

Èovny s vrátn˘m a pfiepáÏková hala. V úrovni mezipatra 

je velká zasedací místnost a pfiíslu‰ná sociální 

zázemí v‰ech provozÛ. 

BûÏné kanceláfiské patro je dimenzováno tak, aby 

kaÏd˘ z pracovníkÛ mûl nejménû jeden okenní 

modul. Vnitfiní prostor tvofií malou halu s ãajovou 

kuchyÀkou. Neosvûtlen˘ prostor pfii ‰títu sousední 

budovy je moÏné vyuÏít pro servis patra jako úklid, 

sklad, rozmnoÏovnu, atd.. 

DOPRAVNÍ ¤E·ENÍ. Celkovou dopravní dispozici 

návrhu urãuje koncepce pû‰ího provozu. Pro pû‰í je 

uvolnûno nároÏí objektu – je tak roz‰ífieno Jakubské 

námûstí a je zde mésto pro budoucí schodi‰tû z podchodu 

a stanice podpovrchové tramvaje. Vjezd 

i v˘jezd obsluÏné automobilové dopravy objektu je 

situován v krajní boãní pozici, pfiiãemÏ vozidla projíÏdûjí 

obvodovou ãástí pfiilehlého pfiedprostoru 

Jakubského námûstí s tím, Ïe pro vjezd i v˘jezd je 

stfiídavû pouÏíván stejn˘ dopravní pruh. Po zváÏení 

fiady alternativ fie‰ení parkovací garáÏe v suterénu 

objektu návrh doporuãuje uplatnûní licenãního v˘tahu 

pro vertikální komunikaci. 


¤ez 

Uliãní fasáda

Josef Chloupek 

Du‰an Novotník 

spolupráce Romana Augustínová 

Budova je jedním ze dvou zúãastnûn˘ch pfiístupÛ, 

kter˘ na parcelu vsazuje kompletní kubus 

v˘‰kovû ukonãen˘ v úrovni fiímsy sousedních 

objektÛ. NároÏí je zv˘raznûno vertikálnû vsazenou, 

se‰ikmenou ãástí kanceláfií, fasáda je fie‰ena 

tradiãním zpÛsobem. Kladem fie‰ení je z provozního 

hlediska vjezd po rampû do prvního 

podzemí. 

¤e‰ení nároÏí obráceného ke kostelu povaÏuje 

porota v daném místû za neÏádoucí. Dal‰ím negativem 

je neprosvûtlené schodi‰tû stejnû jako 

komplikovaná stfie‰ní nástavba ve vztahu k sousedním 

objektÛm. Pro celkovou konvenãnost 

nepfiiná‰ející v místû nov˘ pohled rozhodla portoa 

o umístûní návrhu na 5. místû. 

Ze zprávy poroty 


PÛdorys pfiízemí PÛdorys 5. patra

Za urãující limity návrhu pokládáme fie‰ení fasád, 

ztvárnûní nároÏí objektu a ustupujícího posledního 

podlaÏí, to v‰e ve vazbû na sousední objekty a jejich 

stfiechy. 

Jako základní schéma jsme zvolili jednoduch˘ blok 

dispoziãního pûtiraktu se soustfiedûním obsluÏn˘ch 

funkcí ve stfiedovém jádru, které obklopují chodby. 

Tato dispozice umoÏÀuje vytvofiení kanceláfiského 

traktu ve tvaru písmene U s maximální variabilitou 

dûlení. 

Vnitrobloková ãást pozemku je vyuÏita pro zastavûní 

v prvním nadzemním podlaÏí (dvorana poji‰Èovny 

s horním osvûtlením) a v podzemních podlaÏích. 

V pfiízemí jsou situovány v‰echny vstupy z ulice 

Ra‰ínovy – tím je vytvofiem klidov˘ prostor smûrem 

ke kostelu. Na tomto námûstíãku je navrÏena ka‰na 

se sezením po obvodû a vysazení tfií vzostl˘ch javorÛ. 

Pfii realizaci nástupního diametru linky podpovrchové 

tramvaje je moÏné nároÏí fie‰it ve variantû 

s podloubím, umoÏÀujícím prÛchod do Jakubského 

námûstí. 

Pfiízemí je vyuÏito pro vstupní prostory poji‰Èovny 

a pro její dvoranu se zázemím zamûstnancÛ. 

Prostorová rezerva pro v˘stup z diametru je vyuÏita 

pro obchod. V dal‰ích podlaÏích jsou kanceláfie, 

z nichÏ nûkteré jsou urãeny pro styk s klienty, 

v ‰estém nadzemním podlaÏí je velká zasedací místnost 

a v sedmém úsek generálního fieditele. 

Racionální fie‰ení objektu se odráÏí i v fie‰ení prosvûtlení 

vnitfiních dispozic. Ve v˘‰kové ãásti jsou horní 

patra prosvûtlena atriem, které je dále pfiisvûtleno 

z dvorní strany. 

Architektonické fie‰ení fasád odpovídá konceptu 

fie‰ení. NároÏí je zdÛraznûno ‰ikm˘m prosklen˘m 

hranolem, kter˘ svojí „podporou“ a tvarem vede dialog 

s vûÏí a opûrn˘m systémem kostela. Plné stûny 

s okenními otvory a zv˘‰en˘ parter s mark˘zami 

navazují na sousední objekty, ustupující podlaÏí sv˘m 

tvarem a pouÏit˘m materiálem – mûdûn˘ nebo 

mosazn˘ plech – vytváfií stfie‰ní nástavbu bez historizujících 

prvkÛ. Zasklení nároÏí je uvaÏováno determálním 

tónovan˘m sklem systémem bezrámového 

zasklení na nosnou ocelovou konstrukci. Ostatní 

plá‰È je sendviãové konstrukce s tepelnou izolací 

a s obkladem z pfiírodního kamene (Ïula), oknba, 

v˘kladce a mark˘zy z eloxovaného hliníku. 


¤ez 

Snímky modelÛ Jan Hamersk˘ 

Uliãní fasády 

SOUTùÎR 21/96 ARCHITEKT 37

V Y K L Á D A N É 

PODLAHY 

MICHAELA THONETA 

K dvousetletému v˘roãí narození 

Témûfi v‰echny práce pojednávající o historii 

Thonetova nábytku z oh˘baného dfieva vycházejí 

ve struktufie základních skuteãností z údajÛ, 

uveden˘ch v Pamûtním spise vydaném ke 

stému v˘roãí narození Michaela Thoneta roku 

1896.AÏ v posledních letech byl rejstfiík dosud 

znám˘ch faktÛ roz‰ífien, zejména na základû 

zkoumání archívních pramenÛ a technick˘ch 

anal˘z nejstar‰ích v˘robkÛ. I dnes, kdy od narození 

Michaela Thoneta uplynulo 200 let, v‰ak 

zÛstává mnoho souvislostí t˘kajících se jeho 

Ïivota i práce objasnûno ménû, neÏ by si 

Michael Thonet jako ãlovûk i dílo, které vytvofiil, 

zasluhovali. Platí to zvlá‰tû o ãtrnácti letech 

vídeÀského pobytu, poãínaje rokem 1842, kdy 

Michael Thonet usiloval o praktické uplatnûní 

sv˘ch v˘robních postupÛ i o konsolidaci vlastního 

postavení obãana v Rakousku a s tím související 

moÏnost stát se právoplatn˘m v˘robcem. 

Teprve roku 1856, na závûr tohoto 

období, to je ve vûku ‰edesáti let, získal rakouské 

státní obãanství, privilegium „na zhotovování 

Ïidlí a noh stolÛ z oh˘baného dfieva, jehoÏ 

ohyb se dûje pÛsobením vodní páry nebo vafiící 

tekutiny“ a v Koryãanech zaloÏil první ze 

sv˘ch továren na v˘robu oh˘baného nábytku. 

âasov˘ sled událostí ve zmínûném, pravdûpodobnû 

nikterak poklidném úseku Ïivota 

Michaela Thoneta, jak je zachycen v Pamûtním 

spise, zahrnuje v souvislosti s hledáním moÏnosti 

pracovního uplatnûní po pfiesídlení 

z Nûmecka, se stfietnutím s konkurenty i s úsilím 

o legalizaci postavení v˘robce, také zmínky 

o ménû známé oblasti uplatnûní oh˘baného 

dfieva. Touto oblastí se od roku 1843 staly 

vykládané dfievûné podlahy – parkety. O parketách, 

které Michael Thonet vytvofiil, se zachovalo 

jen velmi málo informací. 

V˘chozím pramenem k pátrání po souvislostech 

vzniku Thonetov˘ch parket a k jejich identifikaci 

je kolorovan˘ vzorník patnácti desénÛ 

a pûti obrub (obr. 1). K ãasovému zafiazení 

tohoto nedatovaného kolorovaného tisku, 

uchovaného v Thonetovû muzeu ve 

Frankenbergu, vede jednak adresa Wien 

Gumpendorf No 173 – jedná se o tzv. 

MollardÛv ml˘n, kter˘ Michael Thonet najal na 

jafie roku 1853, jednak reprodukce medailí 

s vroãením, uvedené v záhlaví (Lond˘n 1851, 

Mnichov 1854, PafiíÏ 1855). Z toho vypl˘vá, Ïe 

vzorník mohl b˘t vydán v této podobû nejdfiíve 

roku 1855. 

MÛÏe b˘t tedy povaÏován za urãitou rekapitu- 

38 ARCHITEKT 21/96 HISTORIE 

laci vzorÛ jiÏ v letech 1843 aÏ 1855 proveden˘ch 

a zahrnuje s velkou pravdûpodobností 

také návrhy do té doby nerealizované. 

Ornamentální kompozice jednotliv˘ch polí 

vzorníku vyvolávají dojem ukáznûné spletitosti, 

která nepfiipou‰tí pochybnost o vnitfiním fiádu. 

Nûkteré ze struktur evokují arabské vzory, 

u jin˘ch kfiíÏení a zároveÀ míjení jednotliv˘ch 

proudÛ pfiipomíná ornamentiku KeltÛ.Tvarová 

spfiíznûnost parketov˘ch vzorÛ s ãlenûním 

opûradlov˘ch obloukÛ Thonetov˘ch Ïidlí ze 

stejného období je nepochybná. Lze jen doufat, 

Ïe se postupnû podafií najít spojitost jednotliv˘ch 

vzorÛ oznaãen˘ch I. – XV. s uchovan˘mi 

podlahami, nebo alespoÀ lokalizovat objekty, 

v nichÏ se nacházely. 

Pole oznaãené ve vzorníku ãíslem IX. je osazeno 

na stûnû objektu, patfiícího k nûkdej‰í 

Thonetovû továrnû v Halenkovû (obr. 2), uvedené 

do provozu roku 1896. Z této doby pravdûpodobnû 

také objekt pochází. Aãkoliv se 

zatím nepodafiilo zjistit, kdy a za jak˘ch okolností 

byla parketová plocha instalována právû 

zde, jedná se o velmi cenn˘ doklad realizace 

konkrétního pole vzorníku ve skuteãné velikosti, 

jeho grafick˘m mûfiítkem (pod polem ã. 

III) pfiedpokládané. Celkové rozmûry 189 

x 189 cm pfiesnû odpovídají plo‰e jednoho 

ãtvereãního sáhu. Strana kaÏdého z devíti 

základních ãtvercÛ ãlenících jednotlivá pole 

mûfií dvû rakouské stopy. Ve stejném objektu 

v Halenkovû se nachází proti popsanému poli 

parket, rovnûÏ na stûnû schodi‰Èového prostoru, 

je‰tû jedna vykládaná plocha stejn˘ch rozmûrÛ. 

Jedná se nepochybnû o dal‰í vzor vykládané 

podlahy, kter˘ v‰ak ve vzorníku uveden 

není (obr. 3). Instalování obou ploch ve svislé 

poloze na stûnu by mohlo nasvûdãovat tomu, 

Ïe se jedná o vzorky urãené k pfiedvedení, 

k úãelÛm v˘stavním, nikoliv o fragmenty existujících 

podlah. V Pamûtním spise nacházíme 

informace o tfiech pfiípadech, kdy byly bûhem 

50. let 19. století Michaelem Thonetem vzorky 

parket vystavovány. U Ïádného z nich se zatím 

nepodafiilo najít vizuální podobu vystaven˘ch 

vzorÛ ani jejich rozmûry. 

Poprvé byl vystaven vzorek parket „s ornamenty 

z rÛznobarevn˘ch oh˘ban˘ch dfiev“ spolu 

se Ïidlí ã. 4 (první Ïidlí vytvofienou z oh˘baného 

dfieva pro uplatnûní ve vefiejn˘ch 

prostorech) v Dolnorakouském fiemeslnickém 

sdruÏení roku 1850. Mezi exponáty Svûtové 

v˘stavy v Lond˘nû roku 1851 podle jejího ofi- 

ciálního katalogu patfiily pod poloÏku „641, 

Thonet, M.,Vienna“ také „dva vzorky vykládan˘ch 

podlah sloÏen˘ch z mahagonu a rÛÏového 

dfieva“. 

Ve v˘ãtu Thonetov˘ch exponátÛ nacházíme 

kromû dosud dochovaného sedacího a stolového 

nábytku také nûkteré kusy, jejichÏ podoba 

je dnes, stejnû jako u parketov˘ch vzorÛ, 

tûÏko postiÏitelná. Urãit˘m vodítkem pro 

vytvofiení pfiedstavy alespoÀ o rozmûrech 

vystaven˘ch vzorkÛ parket by mohla b˘t katalogová 

cena a její srovnání s cenami vzorkÛ 

podlah vystaven˘ch vídeÀsk˘m v˘robcem 

Carlem Leistlerem. Leistler vystavoval celkem 

13 vzorÛ vykládan˘ch parket (nûkteré jako 

podlahy cel˘ch specifick˘ch interiérÛ, napfiíklad 

knihovny). 

Deset z nich s cenami vÏdy za 100 ãtvereãních 

stop. Za pfiedpokladu, Ïe Thonet vystavoval 

vzorek stejn˘ch rozmûrÛ jako plochy 

v Halenkovû nebo pfiímo nûkterou z nich, to je 

tfiicet ‰est ãtvereãních stop, vychází jeho cena 

ve srovnání s prÛmûrnou cenou Leistlerova 

vzorku asi jeden a pÛlkrát niÏ‰í. To by mohlo 

odpovídat relaci mezi umûleck˘m truhláfiem 

zápolícím o uznání, a renomovan˘m v˘robcem. 

Není bez zajímavosti, Ïe jeden z dochovan˘ch 

kusÛ nábytku zhotoven˘ch Michaelem 

Thonetem pro Svûtovou v˘stavu v Lond˘nû 

1851, obdélníkov˘ stolek, má na horní desce 

vzor (vykládan˘ kromû dfieva Ïelvovinou, 

mosazí a perletí), kter˘ odpovídá kombinaci 

polí uveden˘ch ve vzorníku pod ãísly X. a XIIII. 


Autorka je architektka, autorka knihy Nábytek z Bystfiice 

pod Host˘nem a jin˘ch statí z historie oh˘baného nábytku 

K tématu viz str. 13

Vykládaná plocha odpovídající poli ã. IX vzorníku, Halenkov ▼ Detail horní plochy stolku vystaveného Michaelem Thonetem na Svûtové v˘stavû v Lond˘nû 1851 

HISTORIE 21/96 ARCHITEKT 39

Vzorník parket, Bratfii Thonetové,VídeÀ, 1855 

HISTORIE 21/96 ARCHITEKT 40

41 ARCHITEKT 21/96 HISTORIE 

Thonetova továrna v Bystfiici pod 

Host˘nem, pohled od jihu, cca 1890 

(album pohledÛ na továrny firmy Gebrüder 

Thonet, kresby Franti‰ek Kopalík) 

Obálka vzorníku firmy Thonet, 1915 

Druhá 

vykládaná 

plocha 

v Halenkovû

1-1 

2-2 

9 

10 

in 

ex 

1 % 

in ex 

1 % 

Legenda 

1 opaxit 

2 vzduchová mezera 

– terãíky 

3 roofmate 

4 bitumenové pásy 

5 „L“ profil z AL 

podloÏen „PU“ pásky 

6 nerezové ‰rouby 

7 roofmate 

8 „L“ profil z AL 

9 silikonov˘ tmel 

10 silonové prvky 

Legenda 

1 opaxit 

2 vzduchová mezera 

– terãíky 

3 roofmate 

4 bitumenové pásy 

5 Ïelezobeton 

6 silonové prvky 

7 AL rámeãek 

podloÏen „PU“ pásky 


1 

2 

3 

4 

5 

6 

7 

8 

1 

2 

0 5 10 15 20 cm 

3 

4 

5 

6 

7 

KONSTRUKâNÍ 

DETAIL 

Klient: 

âeská komora advokátÛ 

Autofii: 

ing. arch. Jifií Stfiíteck˘, 

ing. Martin Krupauer, 

ing. Ladislav Krlín, 

Vladislav Erhart, 

Ateliér 8000 

Dodavatel: KONZIT 

Realizace: 1994–1996 

Dvorní dostavba KaÀkova domu, âeské advokátní 

komory, má ‰est nadzemních podlaÏí vyuÏívan˘ch jako 

halová kanceláfi (2. nadzemní podlaÏí), knihovna (3. 

nadzemní podlaÏí) a garsoniéry pro hosty âAK (4.–6. 

nadzemní podlaÏí). 

Svislé konstrukce tvofií pfieváÏnû Ïelezobetonové stûny, 

ostatní svislé obvodové konstrukce jsou tvofieny 

sendviãem. Na nosnou Ïelezobetonovou stûnu je na 

hliníkového ro‰tu kotvena nanasákavá tepelná izolace 

Roofmate a pfies vzduchovou mezeru obklad z opaxi- 

polyuretanová 

pûna 

ODKRYTÁ AXONOMETRIE 

(bez vodorovn˘ch tabulí opaxitu a terãíkÛ) 

isolaãní 

dvojsklo 

ukonãující 

„L“ profil 

isolaãní dvojsklo 


silikonov˘ 

distanãní 

a fixaãní prvek 

2 

1 

nastfielovací hfiebík 



1 

tov˘ch dlaÏdic. Nad konstrukcí stfiechy je pomocí 

nastfielen˘ch hliníkov˘ch terãíkÛ kotvena silikonem 

opaxitová dlaÏba. Barevná dvojskla tvofií vnitfiní ãiré lité 

sklo a vnûj‰í ãerven˘ opaxit. Hliníkové prvky fasády 

mají pfieru‰ované tepelné mosty a jsou podkládány 

polyuretanov˘mi pásky. 

Vnitfiní povrchové úpravy jsou pfieváÏnû z pohledového 

betonu s barevn˘mi nátûry od akad. mal. Petra 

Pisafiíka. Sociální zafiízení jsou obloÏena opaxitem ãerné 

barvy. S. K. 

2 

0,2 % 

Ïelezobeton 

AL okapiãka 

roofmate 

roofmate 

bitumenové 

pásy 


Ïelezobeton 

opavit

V˘stava 

FLORIAN RIEGLER A ROGER RIEWE VE FRAGNEROVù GALERII 

Z vystoupení Ladislava Lábuse pfii zahájení 

V osmdesát˘ch letech se na rakouské architektonické 

scénû stále silnûji uplatÀovala 

architektonická tvorba Grazu a okolí. Svojí 

v˘raznou expresivitou se definovala vÛãi 

racionálnûj‰í, loosovské tradici vídeÀské 

‰koly. Nejdfiíve tûÏkou, v betonu ztvárnûnou 

expresivitou staveb architekta Domeniga ze 

sedmdesát˘ch let. Pozdûji vlivem mlad‰í 

generace a dekonstruktivistick˘ch tendencí 

se hmota staveb vylehãuje. Je formována 

pfieváÏnû sklem, zámeãnick˘mi konstrukcemi 

a deskov˘mi materiály. 

Tvorba dvojice Riegler a Riewe naprosto 

nezapadá do tûchto tendencí. Jakoby 

v reakci na pfiemíru expresivity, nûkdy aÏ 

frivolnosti v zacházení s objemy, materiály 

i detailem se vymezuje a tvofií protipól 

tomu, co jsme zvyklí chápat pod pojmem 

architektura Grazu 80. a 90. let. 

Jejich tvorba nám odkr˘vá nové moÏnosti 

uplatnûní ¤ÁDU v souãasné architektufie 

a posunuje hranice ASKETISMU tvaru, 

materiálu i barvy. 

ASKETISMUS a ¤ÁD – stále se opakující 

základní téma evropské architektury od 

starovûku pfies renesanci, klasicismus, 

modernu a funkcionalismus aÏ po dne‰ní 

dny. Riegler a Riewe patfií (k nemnoha 

souãasn˘m architektÛm) mezi ty, kter˘m 

se v posledních letech dafií tyto tradiãní 

hodnoty evropské architektury nenásilnû 

pfievádût do nové, aktuální podoby. 

Jejich realizace podávají dÛkaz, Ïe je lze 

aplikovat i v na‰í post-evropské dobû. 

Aktuálnost je podmínûna tím, Ïe jiÏ nevycházejí 

pouze z tradiãního racionalismu, 

ale nalézají nov˘ v˘razov˘ slovník pro tradiãní 

hodnoty pod zorn˘m úhlem souãasné 

heterogenní civilizace. 

Askeze a fiád jsou novû definovány a vyjádfieny 

jako odpovûì, respektive hledání 

smyslu architektury v dobû v‰udepfiítomné 

relativity ãasu i hodnot. Askeze je 

v˘zvou konzumu, fiád je v˘zvou mnohosti, 

která s ním souvisí. To, co je ãiní souãasn˘mi, 

pouÏiteln˘mi pro na‰e dny, je skuteãnost, 

Ïe jsou transformovány. Reagují 

na dne‰ní situaci na jedné stranû odklo- 

ZÁ¤ÍCÍ MINIMALISMUS 

Petr Kocourek k tvorbû rakouského 

t˘mu 

V ztemnûlém prostoru Fragnerovy galerie 

na‰la v fiíjnu útoãi‰tû vizuální prezentace 

práce architektÛ ze ·t˘rského Hradce. Na 

pravidelném rastru soklÛ záfiily modely 

mal˘ch mûfiítek, z kter˘ch byla patrna 

minimalistická koncepce jejich tvorby. Ta 

byla podpofiena dokonalou poãítaãovou 

prezentací, promítáním fotografick˘ch 

zábûrÛ modelÛ i dokonãen˘ch realizací, 

videozáznamem pfiedná‰ky. Ov‰em hlavní 

informaãní a v˘povûdní rovinou zÛstávají 

perfektnû zpracované modely, jeÏ nutily 

ke srovnání s realizací. V prostoru galerie 

‰lo o intenzivní informaãní tok smûfiovan˘ 

na náv‰tûvníka. 

Z tvorby byla lehce vypíchnuta idea a koncepce 

fie‰ení, pomocí které si hledáte cestu 

k pochopení zámûru. Z celé v˘stavy si 

v‰ak svojí aktuálností a propracovanou 

my‰lenkou zasluhuje zv˘‰enou pozornost 

nem od postradateln˘ch vlastností a na 

druhé naopak tíhnou neobyãejnû intenzivnû 

k podstatû, esenci svého v˘znamu. 

¤ÁD není hierarchick˘, totalitní, ale svojí 

torzovitostí stojí jakoby v pozadí, vymezuje 

pouze základní kostru, aby ponechal 

prostor a neomezoval dne‰ní ‰iroce chápanou 

svobodu. Takto pojat˘ fiád postrádá 

spolu s hierarchiãností vazeb tradiãní tektoniku. 

Pfiipomíná „nahodilost fiádu“ dûrovan˘ch 

‰títkÛ a integrovan˘ch obvodÛ, 

kde je pouze základní kostra, linie ãi 

obvod regulován. Zbytek je obûtován 

zobrazení a uvolnûní energie imanentní 

dané funkci, v pfiípadû architektury – Ïivotu. 

Právû velkorysostí v pouÏití fiádu, jako 

by pouze nezbytnou mûrou organizujícího 

chaotiãnost Ïivota, a obûtováním schémat, 

která omezují, respektive zbyteãnû ohraniãují 

jeho pouÏívání, se dafií tuto tradiãní 

hodnotu pfievést do dne‰ní poãítaãové 

a mediální doby. ¤ád jejich staveb – aÈ se 

jedná o pÛdorys ãi hmotové fie‰ení nebo 

návrh fasády – opravdu velmi pfiipomíná 

zmínûnou linearitu dûrn˘ch páskÛ. 

S askezí a takto pouÏívan˘m fiádem je 

v této architektufie neustálá pfiítomnost 

studu dirigovat ná‰ Ïivot a ostychu upoutávat 

pozornost nápadn˘m hmotov˘m, 

materiálov˘m nebo barevn˘m fie‰ením. Za 

tûmito vlastnostmi je – pro nûkoho paradoxnû 

– nenápadnû ukryta jiná tradiãní 

evropská hodnota jejich staveb – HUMA- 

NISMUS. Není artikulován v prvním plánu 

tepl˘mi barvami a mûkk˘mi materiály. 

Obdobnû jako v renesanci je ukryt za usilovnû 

a promy‰lenû hledan˘m lidsk˘m 

mûfiítkem objemové koncepce, prostorového 

fie‰ení i detailu. Pro ty, ktefií nemûli 

moÏnost vidût jejich stavby na vlastní oãi, 

mÛÏe znít odkaz na humanismus opravdu 

paradoxnû. Prostor leti‰tní haly v Grazu 

v‰ak patfií mezi nejlid‰tûj‰í prostory leti‰È 

v Evropû. Podobnû jako Norman Foster na 

nedávné realizaci leti‰tû u Lond˘na, sleduje 

i jejich návrh pfiedev‰ím pohodu 

a klid pasaÏérÛ zatíÏen˘ch stresem. 

Neobvykle nízkou, témûfi pokojovou svût- 

projekt areálu leti‰tû Berlín-Finow 

a zejména sociální bydlení ve ·t˘rském 

Hradci. Je pozoruhodné, jak se mÛÏe 

v dne‰ní dobû stát pfiesná a precizní práce 

oázou na pfiedmûstí. U obytného domu 

Strassgang nenajdeme nepropracované 

detaily a uÏ vÛbec ne nekoncepãní, samoúãelné 

prvky – pfiesto byl oproti obdobn˘m 

projektÛm o tfietinu levnûj‰í. 

Zvolen˘mi prvky autofii prohlubují smysl 

svého zámûru, kter˘ se pfii bliÏ‰ím pohledu 

i estetizuje. Objekt se stává logiãtûj‰í. 

V pohledu na dispoziãní kompozici, které 

dominují otevfiené zálivy schodi‰Èov˘ch 

prostorÛ (pfied nepfiízní poãasí je chrání 

jen perforovan˘ plech), se zdá pÛdorys 

vyváÏen˘. Jedno schodi‰Èové jádro ov‰em 

tvaruje ukonãení objektu a upozorÀuje na 

kontrast vertikálních komunikací s horizontálním 

charakterem podlaÏí. Dochází 

ke zjemnûní proporcí. Dispozici bytov˘ch 

jednotek autofii striktnû nedefinují – pouze 

vymezují. K pfiiznání pfiíãného nosného 

systému dochází prÛhledem soustavou 

francouzsk˘ch oken. Hladk˘ povrch beto- 

lou v˘‰kou leti‰tní haly (4 m) a prací 

s denním svûtlem dodávají navíc tomuto 

prostoru nezvykle civilní, pfiíjemn˘ 

a intimní charakter, kter˘ velmi posiluje 

pÛsobení hledan˘ch hodnot. 

Pro ASKEZI není dominantní souãasnost, 

je zamûfiena na budoucnost. Bez této vazby 

by se askeze zmûnila v prázdnou negaci. 

Metou jejich staveb není kolaudace. 

Îádn˘ „ráj teì“. 

Jejich architektura mífií a odkazuje k dnes 

neobvykle dlouhodob˘m cílÛm. Nehledá 

okamÏité a krátkodobé efekty. Jejich stavby 

se vyznaãují tichou trpûlivou krásou, 

která nemá strach ze stárnutí, spí‰e naopak 

s ním poãítají. Teprve v dlouhodobé 

perspektivû napfiíklad pÛsobením zelenû 

a pfiirozen˘m stárnutím materiálÛ, které 

pouÏívají v surovém stavu, vynikne naplno 

jejich pÛvab. Moderní architektura stárne 

velmi rychle. Stavby jako by byly realizovány 

pro moment kolaudace a mediální 

konzumace, ãasto i spekulace. Architektura 

Rieglera a Rieweho pfii podrobnûj- 

‰ím a pfiímém poznání odhalí velkorysost 

i váÏnost jejich tvorby. Na realizaci bytÛ 

Casa Nostra mÛÏeme vidût, jak dÛleÏit˘m 

prvkem se jiÏ dnes po nûkolika letech uÏívání 

stává zeleÀ. Organiãnost zelenû 

i Ïivota je podtrÏena a zv˘raznûna fiádem 

vymezen˘m konstrukcí stavby a asketismem 

materiálového a tvarového fie‰ení. 

Stavby jim nekonkurují, ale ustupují do 

pozadí. V této poloze pak slouÏí ne nápodobou, 

ale kontrastem. 

Jak jiÏ bylo naznaãeno, stavby Rieglera 

a Rieweho svojí askezí myslí na budoucnost. 

NepovaÏuji za paradox tvrdit, Ïe právû 

tím jsou tak souãasné a aktuální v dne‰ním 

rozmarném a konzumním svûtû nejen 

architektury. Aãkoli to není zfiejmû prvofiad˘m 

cílem, tvofií tímto most mezi minulostí 

a budoucností. To je cítit z vlivu, kter˘ 

tato architektura má zejména na mladou 

generaci. 

Autor je architekt, majitel projekãní kanceláfie, 

pedagog fakulty architektury âVUT 

nu pfiirozené barvy signalizuje rovná patra 

bez v˘kyvÛ a ani antracitovû zbarvené 

konce budovy tento charakter nenaru‰ují. 

Vertikální schodi‰Èová konstrukce má stûny 

probarveny barvou koroze – rezu. Na 

hladké betonové fasádû se pohybují okenice 

– clony, které dávají domu dal‰í vrstevnatost 

(a tak vytváfií fasádu). DÛm je 

obehnán dvoumetrov˘m zelen˘m pruhem, 

kter˘ umocÀují bezbariérové vstupy. Za 

ním je po obou stranách betonová plocha 

pro chodce, ale i kola, koleãkové brusle se 

skateboardy. Tato plocha je chránûna zdí 

nerezov˘ch tyãek. âist˘ styk domu s terénem 

hraje u této koncepce jednu z dominantních 

rolí. Objekt zapadá do zelené 

periferie i bez individuálních zahrádek 

a svojí atmosférou pozitivnû kontrastuje 

s nesourodou hrÛzou dne‰ního okolí. 

Autor je absolvent bakaláfiského studia na VUT 

Brno, v souãasnosti studuje na ·kole architektury 

profesora E. Pfiikryla 

Riegler – Riewe, Fragnerova galerie 

Kurátofii: autofii a SoÀa Ryndová 

3. 10. 1996 – 3. 11. 1996 

21/96 ARCHITEKT 43

PROVOKOVAT 

JEDNODUCHOSTÍ 

Florian Riegler 

Roger Riewe 

CASA NOSTRA 

Obytn˘ soubor v Grazu 

1. cena v soutûÏi 

z roku 1988 

Realizace 1992 

V první fiadû se jedná o to, 

pfiinést do architektury 

urãitou samozfiejmost, na 

první pohled nenápadnou. 

(R. + R.) 


Tvorbu rakouského t˘mu jsme pfiedstavili v minulém ãísle. 

Dnes publikujeme dokumentaci obytného souboru Casa 

Nostra, studii pro soutûÏ Europan, která se bude realizovat 

a téma sídli‰tû Prosek, které Riegler a Riewe zadali jako 

téma studentÛm na praÏské fakultû architektury. 

Snímky Paul Ott 

Boãní pohled 

Domy jsou rozhozeny jako kostky na pfiíkr˘ jihov˘chodní svah. Díky 

koncentraci zastavûní v horní ãásti parcely se podafiilo na úzkém 

pÛdorysu vytvofiit dostatek prostoru pro spoleãné vyuÏití – dûtské 

hfii‰tû, louka. 

ShromáÏdûní domÛ vedle sebe vytváfií varianty dal‰ích prostor, které 

jsou ãásteãnû privátní a ãásteãnû vefiejné. Blok je vrstven jak horizontálnû, 

tak i vertikálnû – je do nûj vloÏena úzká síÈ cest s dvûma mal˘mi 

námûstíãky, ãímÏ bylo dosaÏeno stálé zmûny vnímání místa. 

Domy jsou zaloÏeny tak, aby v‰ichni mûli v˘hled do okolí a aby jejich 

vnitfiní prostor vytváfiel plynulé prostorové sekvence. 

V horním podlaÏí je vchod a v dolním lze z objektu vyjít. Terasy spoleãnû 

s pfiízemím tvofií ‰ir‰í obytn˘ prostor. 

Na jedné stranû tu tedy je znaãná hustota, ale pfiitom také moÏnost 

soukromí. Pokud chci na vefiejnost, pak se tam musím vydat. KdyÏ 

jsou na tomto „sídli‰ti“ tûÏkosti, je moÏnost se stáhnout.

EUROPAN 3 

Giubiasko, 1994 

Bydlení ve mûstû 

Urbanizace periferie 

Práce na plánu 

od roku 1994 

Parcela o rozloze 1,5 ha je v blízkosti historického centra pomûrnû 

malého mûsta (asi 7 000 obyvatel), které v‰ak leÏí v sousedství hlavního 

mûsta kantonu. 

Obytné domy (ãtyfii pûtipodlaÏní a fiadové dvoupodlaÏní) jsou komponovány 

tak, aby vedle husté zástavby vzniklo mûstské centrum, které 

by nekonkurovalo historickému jádru, ale naopak by je mûlo posílit 

vlastní identitou. 

Kromû toho v‰ak Riegler a Riewe poãítají s tím, Ïe i parter bytov˘ch 

domÛ bude prÛchozí. Zfietelné je to u vy‰‰ích objektÛ, kde v pfiízemí 

navrhují podle vlastních slov „vefiejn˘ salón“. U dvoupodlaÏních fiadov˘ch 

domkÛ jsou ulice a prÛchody fie‰eny tak, aby obyvatelé nebyli 

blokováni a pfiísnû vedeni striktní lineárností ulice. Jistá volnost je 

dána fiadou prÛchodÛ, které tvofií jak˘si filtr mezi vefiejn˘m a soukrom˘m 

– z bûÏné ulice lidé pfiicházejí aÏ k atriím, vnitfiním dvorÛm 

a zahrádkám. 

SÍDLI·Tù PROSEK 

Práce se studenty 

fakulty architektury âVUT 

Ateliér 1995–96 

Téma zadání: Posílit a vybudovat centra satelitních 

mûst 

Otázka: Je moÏné pro sídli‰tû zvolit spí‰e cestu 

oprav místo zásahÛ, které je zcela zmûní? 

SÍDLI·Tù OKOLO VELK¯CH MùST. Satelitní 

mûsta tohoto typu budou v pfií‰tích 

desetiletích znamenat velk˘ problém, protoÏe 

jsou spí‰ negativnû vymezen˘mi ne-místy 

(Unorte), která v souãasnosti nab˘vají urãité 

identity. 

V‰imli jsme si, Ïe postoj „v‰echno zbourat“ uÏ 

na‰tûstí nepfievládá. Nelze jen tak jednodu‰e 

vystûhovat miliony lidí... 

MoÏná by staãilo hovofiit o dvou základních 

problémech sídli‰tû. Jedním z nich je doprava, 

nárÛst mnoÏství aut a druh˘m to, Ïe díky 

zvy‰ování Ïivotního standardu ãlovûk 

potfiebuje více prostoru. A proto v˘stavba 

mûst znamená teì spí‰e konsolidaci stávající 

substance. Doplnit, co chybí. Místa jako je 

tfieba Prosek je potfieba posílit. Vãetnû jejich 

identity. 

Zjistili jsme, Ïe nestaãí jen vytvofiit dobr˘ 

systém vefiejné dopravy, ale Ïe je zároveÀ 

tfieba auto omezovat. Po stu letech zaÏívá 

Ïeleznice v Evropû renesanci – teì se na 

mnoha místech stává v podstatû jedin˘m 

fie‰ením. 

PROSEK. Prosek má navíc docela slu‰né 

dopravní spojení a kvalitu bydlení. Jeho 

celkov˘ koncept se zdá b˘t dobr˘, skoro jako 

by za ním byla nûjaká my‰lenka. KdyÏ tam 

ãlovûk pfiijde, je to také zdánlivû dobré, ale 

cítíte, Ïe nûco chybí... 

Mluvili jsme se studenty o jednotliv˘ch 

oblastech, které musí b˘t novû definovány. 

Napfiíklad venkovní prostory vycházejí z dnes 

uÏ neexistující ideologie jakéhosi 

romantického idealismu. TakÏe je tfieba najít 

novou definici, která pomÛÏe urãit rámec, 

v nûmÏ se obyvatelé budou v prostoru 

orientovat. Dal‰ím tématem je doprava – zda 

s ní v‰echno propojit a která místa jí podfiídit. 

Nebo rozdûlení velk˘ch struktur na úseky 

normální velikosti... Nelze vycházet z toho, Ïe 

se zmûny podafií najednou, také my musíme 

ukázat moÏnosti, které potrvají desetiletí, 

a které se mohou vyvíjet nebo také zmûnit. 

STUDENTI. Jaká byla práce se studenty? Ve 

srovnání s jin˘mi místy moÏná o nûco tûÏ‰í. 

Zdá se, Ïe pocit volnosti studentÛm trochu 

brání v systematické práci. Systém, v nûmÏ 

jsou zadány úkoly, které mají b˘t vyfie‰eny 

a odevzdány za tfii mûsíce vede k mechanismu, 

Ïe se dva mûsíce pracuje pomaleji a ménû a na 

konci hodnû. Proto jsme chtûli, aby si studenti 

rozepsali svÛj program – to pfiedpokládá, Ïe 

máte hodnû práce spí‰e na jejím zaãátku. CoÏ 

se vÏdycky nepodafiilo, ale nakonec odevzdali 

hodnotné pfiíspûvky. 

Z rozhovoru Rieglera – Rieweho 

Pfiipravily Michaela Valentová 

Hana Vin‰ová 

21/96 ARCHITEKT 45

Teorie ARCHITEKT JAKO SEISMOGRAF 

Pro leto‰ní, v pofiadí jiÏ ‰esté Bienále architektury, které 

probíhá v Benátkách od 15. záfií do 17. listopadu, zvolil jeho 

fieditel Hans Hollein ústfiední téma „Architekt jako 

seismograf“. Jeho hrdinou je tvÛrce, jenÏ pfies síÈ 

kaÏdodenních problémÛ je schopen vnímat historick˘ rozmûr 

vlastního ãasu a nejen pfiedpovídat, ale i pfiijímat 

FRANCOIS BURKHARDT 

Architekt jako seismograf 

a medializace architektury 

Námût zvolen˘ fieditelem leto‰ního 

Bienále a jeho spolupracovníky pro tento 

vysoce v˘znamn˘ mezinárodní podnik 

není jednoduch˘, ale tûsnû souvisí 

s dne‰kem: „Architekt jako seismograf“ 

je obtíÏné téma k uchopení, neboÈ je 

pfiedkládáno v dobû, v níÏ se zemû 

chvûje, av‰ak jsou to otfiesy slabé. Ná‰ 

vûk není zrovna naklonûn˘ dalekosáhl˘m 

zmûnám, v˘jimkou jsou probíhající 

hluboké technologické promûny. 

ProtoÏe jsou tyto technologické transformace 

nehmotného pÛvodu, lze je jen 

tûÏko pozorovat ve fyzikálním smyslu. 

Tak je nesnadné je vnímat i na poli 

architektury. Hans Hollein a jeho kolegové 

chtûjí ukázat, Ïe architektura si ke 

svému v˘voji a rÛstu volí mnohé a rozliãné 

cesty, vyÏadující jiné nasmûrování 

neÏ to, jeÏ je zaloÏené na „moderním 

duchu“. PfiedloÏen˘ v˘bûr autorÛ a dûl 

nás nenechává na pochybách, Ïe jsme 

díky „velikánÛm“ moderní architektury 

dospûli na konec celkového hledání 

a ono samo prodûlává hlubok˘ pfierod. 

Vycházeje z tûchto „velk˘ch mistrÛ“ 

chce stále vût‰í poãet autorÛ vytváfiet 

vzdûlanou a pouãenou architekturu bez 

toho, aby se sv˘mi pfiáními odchylovali 

od spoleãensk˘ch trendÛ. Patos architektonick˘ch 

meta-projektÛ, zaloÏen˘ch 

na osvícensk˘ch ideách, postupnû 

vychládá, ponechává si v‰ak jist˘ humanistick˘ 

nádech. Projevuje se ve snaze 

o dosahování omezenûj‰ích, ale o to 

více konkrétních cílÛ, jako je úãast na 

vytváfiení prostfiedí a jeho diverzifikaci. 

PÛsobení zemû zesiluje dÛsledky 

záchvûvÛ, z nichÏ se rodí nová architektura. 

·esté Bienále architektury se navrací 

k prvnímu, nazvanému „Budoucnost 

minulosti“. Stejnû jako ono se obrací do 

budoucnosti sv˘m ocenûním samostatného 

hledání a vyzvedává v prvé fiadû 

inovativní architekty. Spoleãn˘m jmenovatelem 

v˘stavy je zfieknutí se snah 

v sociální oblasti, velká v˘razová pÛsobivost, 

rozmanitost spí‰e neÏ hledání 

jednoty, sklon k eklekticismu. Vût‰ina 

vybran˘ch prací pfiekonává omezení 

umoÏÀující snadné zafiazení do uznan˘ch 

kategorií a pfiekraãuje hranice 


mnoha oblastí najednou. Jednotlivá díla 

jsou ãasto protkána sítí osobních odkazÛ, 

jak ostatnû naznaãuje název v˘stavy 

samotné: „Architekt – nikoliv architektura 

– jako seismograf“. Zde se otvírá 

nov˘ obzor pro kritiky i historiky: klademe 

tímto otázku po úloze individuality 

v budoucnosti profese. Pfievraty podnûcované 

ekonomick˘mi, technologick˘mi 

a sociálními zmûnami, pÛsobícími na 

individualitu, jsou ãasto vedeny teoretick˘m 

porozumûním, které pouÏívá dílo 

jako ilustraci urãité teze nebo teorie. 

Pfiíkladem mÛÏe b˘t tvorba Petera 

Eisenmanna, Jeana Nouvela, Zahy 

Hadid, Stevena Holla, Rema Koolhaase 

nebo Hanse Holleina samotného. 

Kritici, historikové nebo novináfii, 

snaÏící se sledovat v˘voj trendÛ v architektufie, 

se dnes tak jako nikdy pfiedtím 

musí pot˘kat s problémem individuálního 

pojetí teorie. Dokonce musí brát 

ohled na samu osobnost tvÛrce, chtûjí-li 

poznat v‰echny vztahy. âasto postrádají 

pÛvodní prameny, které by jim umoÏnily 

uchopení toho, co pfiedstavuje podstatu 

díla. Tato sílící tendence smûfiuje 

ke stále patrnûj‰í nejistotû v práci kritika 

nebo teoretika architektury, navyklého 

urãovat charakteristické znaky daného 

díla podle kánonick˘ch zásad. 

Kánony v‰ak zmizely, z ãehoÏ tûÏí tvÛrce 

sám, vracejíc se na scénu v roli teoretizujícího 

autora. Kritikové a historici 

jsou tím odsouzeni do úloh pouh˘ch 

vypravûãÛ ãi dokonce subjektivních 

vykladaãÛ díla. MÛÏeme proto mluvit 

o zmizení „velk˘ch kritikÛ“ a jejich 

vystfiídání ‰irokou fiadou odborníkÛ na 

architekturu, mezi nimiÏ se nacházejí 

také novináfii. Dnes v dobû rozmnoÏení 

sdûlovacích prostfiedkÛ se roz‰ífiilo také 

mnoÏství pfiíjemcÛ architektury. Z architektonické 

oblasti se stal trh, ve kterém 

hrají roli velké obchodní zájmy. ÚroveÀ 

mediálních debat je stejnû mizerná jako 

sluÏba masov˘ch médií vefiejn˘m 

zájmÛm. Tisk je stále více závisl˘ na 

investorech a na reklamû. Nakonec 

i ãást tvÛrcÛ pfiistoupila na jakousi 

mediální hru. Nikdy dfiíve nebyla po 

architektufie taková poptávka a nikdy se 

netû‰ila takovému roz‰ífiení. MÛÏeme 

se ptát: zlep‰ila se kulturní diskuse? 

A jaké je to s úrovní architektury? 

odpovûdnost za dal‰í bûh lidsk˘ch vûcí. Architekt, jenÏ zde 

má b˘t pfiedstaven, je senzor a prorok, jehoÏ citlivé ruce se 

staly jedním z emblémÛ pfiehlídky. Smyslem bienále nicménû 

nemÛÏe b˘t nic jiného neÏli zaznamenat, co se dûje na 

mezinárodní architektonické scénû. Téma oãividnû velmi 

v‰eobecné také letos odráÏí tendenci pofiadatelÛ benátsk˘ch 

ARATA ISOZAKI 

Od povrchního znaku 

k materiální formû 

Jako jeden z vyzvan˘ch expertÛ cítím, Ïe 

coby architekt Ïijící v asijsko-oceánské 

oblasti mám povinnost podat zprávu 

o dvou událostech, které se staly 

v Japonsku v roce 1995. První z nich bylo 

zemûtfiesení nevídané síly (stupeÀ sedm), 

které postihlo 17. ledna oblast Han‰in. 

Druhou byl útok uskuteãnûn˘ pomocí sarinu 

v tokijském metru. Zemûtfiesení, zniãilo 

pfiibliÏnû 330 tisíc staveb a na dlouhou 

dobu ochromilo mûstsk˘ Ïivot v hustû 

osídlené Han‰inské oblasti. Na‰e architektura 

a pozemní stavby, povaÏované za 

velmi spolehlivé a bezpeãné, podlehly 

jeho náporu tak snadno, Ïe jsme nuceni 

znovu zvaÏovat problém provedení staveb. 

Mûsto, jehoÏ zevnûj‰ek byl utváfien 

blikajícími neonov˘mi znaky, extravagantním 

dekorem a reklamními obrazy, se 

v okamÏiku zmûnilo v hromadu suti, nutící 

nás uvûdomit si, Ïe sestává jednodu‰e 

z betonu, oceli, skla, dfieva a cihel. 

Druhá událost byla zpÛsobena sektou 

Óm-·inri-Kjó a jejím sebeklamem o blíÏícím 

se apokalyptickém Armagedonu. 

Také ona nás upozornila na kfiehkost 

mûstské infrastruktury – dopravy, komunikace 

a bezpeãnosti, která je souãástí 

a oporou na‰eho kaÏdodenního Ïivota. 

Povaha sekt se obráÏí ve vzhledu staveb, 

které si samy budují pro své souÏití, fiízené 

ideou smûfiování ke spáse. V‰echna 

jejich zafiízení postrádají jakoukoli architektonickou 

koncepci a pfiipomínají spí‰e 

skladi‰tû s interiéry mechanicky rozdûlen˘mi 

jako vûzeÀské cely. Tato architektura 

není nic jiného neÏ ztûlesnûní apatie. 

Spoleãnû v nás tyto dvû události vyvolávají 

pfiedstavu zniãené mûstské krajiny 

na konci druhé svûtové války, jaderného 

útoku na Hiro‰imu a plynov˘ch komor 

Osvûtimi. Ale události svûtové války byly 

uskuteãnûny zámûrnû, detailnû naplánovány 

a pfiedcházelo jim dokonce vyhlá‰ení 

varovn˘ch signálÛ. Ty z roku 1995 nastaly 

bez jakékoliv pfiedpovûdi. Váleãné hrÛzy 

i obû nynûj‰í pohromy spojuje hromadné 

niãení mûstsk˘ch organismÛ a masová 

vraÏda otravn˘m plynem. V˘sledky byly 

tytéÏ – krajina s devastovan˘mi mûsty. 

Pfiece v‰ak je mezi nimi jeden rozdíl: souãasné 

události v Japonsku zpÛsobil hnisající 

rozklad mûst v dobû míru. Jsou nejspí‰ 

v˘razem krize, jeÏ dosáhla mezních hod-

pfiehlídek architektury, jakoÏ i v˘tvarného umûní, jiÏ Paolo 

Portoghesi struãnû shrnul v heslu „Ïádné omezení“. Leto‰ní 

v˘stava unese stejnû dobfie instalaci v japonském pavilónu, 

zpfiítomÀující atmosféru v mûstech zniãen˘ch zemûtfiesením, 

jako v˘stavu v pavilónu Spojen˘ch státÛ, která pfiedvádí 

Disneyland jako skuteãné architektonické impérium dne‰ka. 

not, takového bodu, kdy hospodáfiské 

a spoleãenské struktury pfiestávají fungovat, 

pfiíliv mezinárodního kapitálu pfiekraãuje 

zdravou míru, selhává koncepce plánování 

atd. Podle v‰eho se tu prostû krize 

sociálního systému promítá do architektonické 

a urbánní krajiny. 

JestliÏe je chápeme jako symptom, pak 

události v Japonsku roku 1995 mÛÏeme 

nahlíÏet jako zmûnu postoje k architektufie, 

posun od povrchní hry znakÛ k materiálním 

otázkám formy. V minul˘ch dvou 

desetiletích se architektonick˘ tvar prudce 

odch˘lil smûrem ke konzumní spoleãnosti. 

Architektura vÏdy vytváfiela infrastrukturu 

mûstského Ïivota a nyní se ujímá také pfienosu 

informací v prostoru mûsta. K tomuto 

úãelu je vybavována rÛzn˘mi prostfiedky 

k vysílání signálÛ mimo svÛj povrch, 

mimo rámec architektury jako funkcionálního 

boxu. Kromû toho, jak transformuje 

svoji siluetu, roste její znaãící funkce. Toto 

oznaãování, hra rozdílÛ, se zrychluje 

v závislosti na tom, jak se dekor stává stále 

více elektronick˘ a materiál transparentní, 

aÏ pokryje cel˘ povrch urbánního 

prostoru – coÏ je pfiíchod prostoru kybernetického. 

V Japonsku je konec 80. let 

naz˘ván jako období kypící ekonomiky 

(bubble economy). Byla to doba, kdy rozvoj 

mûst dosáhl sv˘ch mezí na pokraji chaosu. 

Av‰ak po âerném pondûlí a pádu 

Berlínské zdi tento ekonomick˘ boom 

ihned zmizel a povrch mûsta je nyní doslova 

pokryt troskami a mnoÏstvím odpadkÛ. 

Tato zmûna politického a ekonomického 

klimatu v nás vyvolává podezfiení vÛãi 

klamné hfie znakÛ. Jak znaky více obíhají 

a zvy‰uje se jejich spotfieba, ztrácejí svou 

úãinnost, stávají se nesmysln˘mi a jsou 

nakonec opu‰tûny. Pak zasazuje 

zemûtfiesení dal‰í, smrteln˘ úder. 

Architektura byla opût zredukována ze 

své funkce systému povrchních znakÛ do 

podoby materiálové konstrukce zakládající 

znakov˘ systém. Vlivem tohoto soubûhu 

událostí znovu rozpoznáváme formu architektufie 

pÛvodnû vlastní. Ale v tûchto zmûnách 

se odehrál je‰tû jin˘ paradigmatick˘ 

posun, kter˘ by nemûl b˘t opominut: od 

mechanicismu fyzikálního modelu, na 

nûmÏ takovou dlouhou dobu spoãívala 

moderní architektura, ke kybernetismu 

biologického modelu. Znakov˘ systém, 

kter˘ dfiíve slouÏil jednoduch˘m úlohám 

vysílání informací, má nyní b˘t klíãem 

k pfietvofiení architektury smûrem k neznámému 

prostoru, zaloÏenému na organickém 

uspofiádání a kybernetick˘ch operacích. 

Tato nová kulturnû antropologická 

kosmologie vystupuje jako náhrada Genia 

loci, zaloÏeného na prostoduché geografii 

a regionalimu. 

Vûfiím, Ïe mnohé architektonocké projekty 

vystavené letos v Giardini registrují 

tyto symptomy. Téma „Architekt jako 

seismograf“ vyjadfiuje mÛj zámûr vybrat 

architekty, ktefií jsou citliví k takovéto 

zmûnû. Vûfiím, Ïe toto téma plnû vyjadfiuje 

nejdÛleÏitûj‰í úlohu architekta v budoucím 

svûtû, to znamená odhalit symptomy 

zmûn, které postihnou svût pozdního 20. 

století. 

TERENCE RILEY 

O seismografech a korouhviãkách 

Pfied sto lety západní kultura dychtivû oãekávala 

pfiíchod nového století, vûku, jenÏ 

v nejoptimistiãtûj‰ích názorech mûl zvûstovat 

dobu neomezen˘ch horizontÛ 

a bezpfiíkladného pokroku: nov˘ svût. 

Dnes není pochyb, Ïe vstoupíme do nového 

století s men‰í sebejistotou neÏ ti, ktefií 

se zatajen˘m dechem skoãili do století 

dvacátého. V posledních desetiletích se 

dokonce sama idea budoucnosti jeví beznadûjnû 

nepfiehledná. Utápíme se 

v matoucích paradoxech – avantgarda 

soustfiedûná na minulost, historick˘ 

modernismus, konec historie – a ty se zdají 

b˘t nepfiístupné pro architektonická 

fie‰ení nebo dokonce vyjádfiení. PouÏití 

minulosti jako moÏného prÛvodce do 

budoucnosti by nutnû mûlo potvrdit na‰i 

vizi toho, co leÏí pfied námi. Nicménû je 

zajímavé poznamenat, Ïe k souãasné situaci 

lze najít analogie v minulosti. V polovinû 

14. století mûla série krizí (obãanská 

válka, ekonomické zhroucení, d˘mûjov˘ 

mor) domnûle ukonãit rodící se humanistickou 

kulturu, která vytvofiila díla 

Cimabuova, Ducciova, Giottova a jejich 

následovníkÛ v toskánsk˘ch mûstsk˘ch 

státech. Objevilo se nové, nyní málo známé 

umûlecké hnutí, zvané „styl ãerné smr- 

V úvodu katalogu dostali slovo „experti“, pfiední svûtoví 

architekti a teoretikové Francois Burkhardt, Jorge Glusberg, 

Arata Isozaki, Paolo Portoghesi a Terence Riley. 

Z jejich textÛ jsme vybrali ty, jejichÏ vypovídací hodnotu 

posoudil Architekt jako nejvy‰‰í. 

J.V. 

ti“, vracející se zpátky k formám a spoleãensk˘m 

strukturám stfiedovûké minulosti. 

Co bylo nové, stalo se minul˘m – co 

mûlo b˘t staré, stalo se budoucím. 

PfiestoÏe umûlci stylu ãerné smrti, jenÏ 

trval asi padesát let, jsou pro nás ménû 

známí neÏ ti, ktefií jim pfiedcházeli nebo 

pfii‰li po nich, v jejich dílech lze stále 

nalézt cenné pouãení: umûleck˘ v˘voj se 

neuskuteãÀuje vnû toku historie, n˘brÏ je 

nedílnou souãástí jejího hlavního proudu. 

Na tomto pfiíkladu mÛÏeme jasnû vidût, 

jak kultura v krizi vyvolá pfiíbuznou umûleckou 

odpovûì. JestliÏe chaos, kter˘ pfiimûl 

umûlce poloviny 14. století, aby se 

obrátili k minulosti, byl aÏ pfiíli‰ zfiejm˘, 

vlivy, které podnûcovaly jejich následovníky, 

Masaccia, Donatella a Bruneleschiho, 

aby pfiesmûrovali svoji vlastní tvorbu 

k budoucnosti, nebyly v prvních letech 15. 

století je‰tû zcela patrné. Podobnû jako 

na‰e doba, takov˘ pohled pfiiná‰í rizika 

stejnû jako pfiíleÏitosti. Byli tito umûlci 

a architekti podníceni hlubok˘m poznáním, 

Ïe jejich historické okolnosti se 

zásadnû a pozitivnû pfieskupily? 

ZapÛsobila na nû euforie tûch, kdo pfieÏili? 

Nebo to byli jednodu‰e hráãi, vítûzové, 

jimÏ patfií dûjiny? 

Bereme-li v úvahu vzdálenou minulost, 

je vhodné zvaÏovat také vzdálenou 

budoucnost. Sto nebo dvû stû let od nynûj- 

‰ka bude na‰e komplexní doba – oprávnûnû 

ãi mylnû – vzpomínána ve velmi zjednodu‰en˘ch 

pojmech. Za pravé proroky 

budoucnosti budou povaÏováni ti umûlci 

a architekti, ktefií z dÛvodÛ dnes je‰tû 

neznám˘ch projeví vût‰í pochopení pro 

politické, kulturní a ekonomické faktory 

této historické chvíle. To, Ïe skuteãnû nelze 

vûdût, zda se pohybujeme vpfied nebo 

vzad, nemÛÏe v Ïádném pfiípadû zbavit 

umûlce nutnosti deklarovat svou pozici za 

módou dne, aÈ uÏ je to motivováno racionální 

anal˘zou, intuitivním pfiesvûdãením 

nebo dokonce hráãsk˘m instinktem. 

Zatímco termín „profesionální“ má vzhledem 

k dne‰ní architektufie trochu svûtské 

asociace, takov˘ architekt, kter˘ se odmítá 

zavázat (profess), bude vÏdy více vûtrnou 

korouhviãkou neÏ seismografem. M˘lit se 

není ta nejhor‰í vûc. 

Z angliãtiny pfieloÏili Miroslav Handrejch 

a Jindfiich Vybíral 

21/96 ARCHITEKT 47

Medailon 

ANTONÍN RAYMOND 

* 10. 5. 1888 ✝ 21. 11. 1976 

Architektem, lodníkem, stavebním 

podnikatelem, konstruktérem, vojensk˘m 

zpravodajem, Wrightov˘m 

spolupracovníkem, honorárním 

konsulem, nositelem ¤ádu vycházejícího 

sluncem – tím v‰ím stihl b˘t kladensk˘ 

rodák Antonín Rajman, pozdûji americk˘ 

obãan Antonin Raymond. Pozoruhodná 

osobnost, Ïijící a tvofiící pfieváÏnou ãást 

svého Ïivota v Japonsku, paradoxnû 

„vdûãí“ za velkou ãást svého úspûchu 

dvûma okolnostem: zemûtfiesení a válce. 

Zakládání stavby nemocnice sv. Luká‰e v Tokiu 

TùÎKÉ ZAâÁTKY. Po studiích na kladenské 

reálce nav‰tûvuje Vysokou ‰kolu technickou 

v Praze. Tam se v roce 1909 seznamuje 

prostfiednictvím publikací, vydan˘ch 

Ernstem Wasmuthem v Berlínû, s prací 

architekta Franka Lloyda Wrighta. Tento 

podnût a vrozená podnikavost spolu 

s nepfiíznivou rodinnou situací zapfiíãiÀují, 

Ïe v roce 1910 nastupuje jako konstruktér 

u jugoslávského stavebního inÏen˘ra 

v Terstu a na podzim téhoÏ roku si nachází 

práci na lodi, aby zkusil ‰tûstí v New 

Yorku. Po obvykl˘ch kru‰n˘ch zaãátcích 

se dostává jako kresliã do ateliéru Casse 

Gilberta, projektujícího tehdy (1913) nejvy‰‰í 

mrakodrap Woolworth. Mnohem víc 

neÏ bezduché dekorování v‰ak Raymonda 

zajímají konstrukce. Asistuje stavebnímu 

dozoru, ãímÏ poznává stavbu od základÛ 

na kesonech aÏ po detaily ocelového ske- 


Antonín Raymond 

ve své vile 

v Reinanzaku, 1926, 

A. R. sedící vlevo dole, 

nad ním 

na schodech 

Bedfiich Feuerstein 

letu. Pfiivydûlává si „provádûãkami“ pro 

kolegy architekty a za na‰etfiené peníze 

odjíÏdí roku 1914 do Itálie, kde Ïije na venkovû 

a maluje. 

SPOLUPRÁCE S WRIGHTEM. Po vypuknutí 

I. svûtové války se vrací do USA. 

V roce 1916 mu pfiítelkynû jeho Ïeny zprostfiedkovává 

vytouÏené setkání s F. L. 

Wrightem a Raymond odjíÏdí do Taliesinu, 

aby s ním spolupracoval na projektech 

typov˘ch rodinn˘ch domkÛ. 

Jako samostatn˘ architekt se pou‰tí do 

pfiestavby divadla „du Vieux Colombier“ 

v New Yorku, je v‰ak v roce 1917 povolán 

do americké armády. SlouÏí u zpravodajské 

sluÏby v Evropû, kde mu velí kapitán 

Emanuel Voska. Po návratu do USA marnû 

shání práci, proto s velkou chutí pfiijímá 

Wrightovu nabídku a odjíÏdí s ním na pod- 

Model hotelu Imperial, Tokio, F. L. Wright, A.Raymond, 1917 

zim roku 1919 do Tokia stavût hotel 

Imperial. Hotelov˘ areál z vulkanického 

kamene a betonu litého mezi cihelné zdivo 

sv˘mi leÏat˘mi proporcemi a pfiesahujícími 

stfiechami s mal˘m sklonem dobfie 

zapadá do japonského prostfiedí. Základy 

na betonov˘ch pilotech byly konstruovány 

tak, aby odolaly zemûtfiesení. Toto fie‰ení 

vzbuzuje v odborné vefiejnosti pochybnosti, 

kdyÏ v‰ak roku 1923 postihlo Japonsko 

katastrofální zemûtfiesení, byl hotel 

Imperial jednou z mála staveb, které odolaly. 

STAVEBNÍ BOOM PO ZEMùT¤ESENÍ. 

Je‰tû pfiedtím, v roce 1921 se v‰ak 

Raymond s Wrightem rozchází a zakládá 

svou vlastní stavební kanceláfi v tokijské 

obchodní ãtvrti Marunouchi. Jeho první 

Ïelezobetonové stavby – tokijsk˘ tenisov˘ 

klub, Hoshiho obchodní ‰kola, rezidence

Stavba nemocnice sv. Luká‰e, Tokio, B.Feuerstein, A.Raymond, 1928 

RaymondÛv letní dÛm v Karuizawû, 1932 Obytn˘ dÛm Kisuke Akaboshi v Tokiu, 1932 

tokijského starosty ãi dívãí kfiesÈanská universita 

jsou je‰tû v˘raznû poznamenány 

Wrightov˘m vlivem. Postupnû se v‰ak pfiizpÛsobuje 

japonsk˘m poÏadavkÛm jednoduchosti 

a úspornosti a pfiitom dbá na 

odolnost budov proti poÏáru a zemûtfiesení. 

Poté, co byla témûfi polovina Tokia 

srovnána se zemí, nastává prav˘ stavební 

boom a ãinnost Raymondovy stavební 

kanceláfie je skuteãnû hektická. Zakázky 

zprostfiedkovává i Soichiro Asano, zakladatel 

cementáfiského prÛmyslu v Japonsku. 

Klienty jsou hlavnû domácí 

obchodníci a cizinci trvale usazení 

v Japonsku. Básník Paul Claudel, francouzsk˘ 

velvyslanec v Tokiu (byl v letech 

1909–1911 konzulem v Praze), si nechává 

v roce 1924 vystavût rezidenci, staví se 

misionáfiská ‰kola Seishin Gakuin a ‰kola 

v Okayamû. Nadprodukce v‰ak nezname- 

nala vÏdy ztrátu kvality, jak o tom svûdãí 

Raymondova vlastní vila ve ãtvrti Reinanzaka. 

Od roku 1924 vykonává Raymond z povûfiení 

ministra zahraniãních vûcí dr. Bene‰e 

funkci honorárního konzula âSR v Japonsku 

aÏ do roku 1937, kdy diplomatick˘ status 

díky svému odchodu z Japonska ztrácí. 

SPOLUPRÁCE S FEUERSTEINEM. V letech 

(1926–1930) Raymond zamûstnává 

Bedfiicha Feuersteina a konstruktéra a statika 

Jana ·vagra. Spoleãnû navrhují 

nemocnici sv. Luká‰e pro americkou misii 

(jejíÏ Feuersteinem navrÏenou „perretovskou“ 

podobu se ale Raymondovi nepodafiilo 

prosadit), ambasádu SSSR, administrativní 

budovu a obytn˘ komplex pro 

spoleãnost Rising Sun Petroleum. 

Raymond vede stavební kanceláfi nanej- 

v˘‰ prakticky. Zamûstnává pfies dvacet lidí 

a koordinuje v‰echny konstrukãní a technologické 

návrhy. Na vhodnou konstrukci 

klade dÛraz, tvrdí, Ïe architektonick˘ 

návrh vzniká „zevnitfi“. Sjednává dodavatele, 

fiídí stavbu a pfiísnû trvá na v‰ech 

detailech, coÏ je obtíÏné, protoÏe stavební 

mechanizace v Japonsku není pfiíli‰ vyspûlá. 

Ve 30. letech staví kromû továrny na v˘tahy 

Otis a Dunlop v Kobe nûkolik vil zcela 

v evropském duchu (dÛm pro Kisuke 

Akaboshi, Ïelezobeton, 1932–34) a vlastní 

letní dÛm v Karuizawû, poznamenan˘ 

japonskou tradicí (dfievo a rákosové rolety). 

V roce 1932 podniká cestu do Evropy, 

kde mimo jiné jedná ve Zlínû o stavbû 

BaÈovy továrny v Japonsku, která se v‰ak 

nerealizuje. Vydává sborníky sv˘ch prací 

(Antonín Raymond: His Work in Japan, 

1920-35, a Architectural Details, 1938). 

21/96 ARCHITEKT 49

Letní dÛm v Hayamû, 1958 

Centrum hudby Gunma v Takasaki, 1961 

VÁLEâNÉ ZAKÁZKY. V roce 1937 díky 

nepfiíznivé politické situaci opou‰tí 

Japonsko a spolu s Franti‰kem Sammere 

m 1 získává zakázku na stavbu a‰rámu ·ri 

Aurobinda Ghose v Pondicherry v Indii. Po 

vypuknutí II. svûtové války se vrací do 

USA a usazuje se na farmû v New Hope 

v Pennsylvánii. Mezi jeho váleãné zakázky 

patfií úsporné bytové jednotky podle 

japonsk˘ch vzorÛ. Setkává se 

s Ladislavem L. Radem, absolventem 

praÏské techniky, kter˘ utekl pfied 

Hitlerem do USA, kde absolvuje Harvard 

a stává se Raymondov˘m spoleãníkem. Po 

válce spolu projektují rekreaãní stfiedisko 

pro firmu Elektrolux v Connecticutu, ale 

Raymonda to táhne zpût do Japonska 

a vrací se tam (na pfiímluvu generála 

MacArthura) uÏ v roce 1947. V roce 1949 

obnovuje svoji stavební kanceláfi v Tokiu 


a vede ji aÏ do roku 1973 paralelnû s projekãním 

ateliérem v New Hope. 

OBNOVA JAPONSKA ZNIâENÉHO VÁL- 

KOU. Situace se opakuje: Japonsko zniãené 

tentokrát válkou potfiebuje stavby v‰eho 

druhu. Vzniká budova Reader’s Digest 

v Tokiu, subtilní prosklená stavba s plastikou 

Isama Noguãiho v zahradû (1951). 

Vedle naprosto úãelov˘ch budov vojensk˘ch 

základen a obytn˘ch budov navrhuje 

kostel sv. Anselma v Tokiu (1954), universitní 

kampus Nanzan v Nagoji (1961), 

hudební centrum Gunma v Takasaki 

(1961) a neskuteãné mnoÏství dal‰ích staveb. 

Antonín Raymond se stává nositelem 

¤ádu vycházejícího slunce Japonska III. 

tfiídy, doÏivotním ãlenem japonského spolku 

architektÛ a asociace americk˘ch architektÛ. 

Po odchodu na odpoãinek v roce 

Vlastní dÛm s projekãní kanceláfií v Tokiu, 1954, fiez 

Model pavilonu Izraele na Expo ‘70, Osaka 1969 

1973 se uchyluje na farmu v New Hope, 

kde spolu s manÏelkou maluje, navrhuje 

keramiku, nábytek a textil. Letos uplyne 

dvacet let od úmrtí této pozoruhodné 

osobnosti. 

1 Franti‰ek Sammer ode‰el za krize roce 1930 

z âeskoslovenska, tfii roky pracoval u Le 

Corbusiera, ode‰el s ním do Moskvy a pak pfies 

·anghaj do Japonska. Za války bojoval v anglické 

armádû, v roce 1947 se vrátil do âeskolovenska a aÏ 

do své smrti v roce 1973 pÛsobil jako urbanista. 

S v˘jimkou nûkolika zmínek v ãasopisech Stavitel 

a Pestr˘ t˘den v letech 1926 a 1935 se o Antonínu 

Raymondovi mnoho nepsalo. Tento text ãerpá z knihy 

A. Raymonda „An Autobiography“, vydané roce 

1973 a z korespondence uchované v archivu architektury 

NTM. 

Vlaìka Valcháfiová 

Autorka je kurátorka sbírky architektury a stavitelství 

NTM 

Snímky archiv NTM

OhroÏená stavba 

VILA PRIMAVESI 

V OLOMOUCI 

V roce 1905 se manÏelé Otto a Eugenie 

Primavesi (star˘ rod pÛvodem z Lombardie) 

rozhodli postavit v Olomouci rodinné sídlo. 

Nad‰eni moderním umûním svûfiili projekt 

dvojici v˘znamn˘ch architektÛ Franzi von 

Krausovi a Josefu Tölkovi. 

DÍLO KRAUSE A TÖLKA. Dvorní rada Kraus, 

profesor vysoké technické ‰koly a akademie 

ve Vídni, vût‰inu sv˘ch dûl projektoval spoleãnû 

právû s Tölkem. Jeho umûleck˘ profil 

lze v mnohém ztotoÏnit s obecn˘m v˘vojem 

architektury na pfielomu století. Jeho nejranûj‰í 

díla jsou plnû cítûna v duchu historismu, 

pÛsobením v ateliéru Fellner + Helmer 

dospûl k modernímu úãelnému architektonickému 

vyjadfiování. Moravské i rakouské práce 

zmínûn˘ch autorÛ jsou tematicky blízké 

olomoucké vile Primavesi a dokládají jejich 

umûleck˘ v˘voj. Primavesi stojí na vrcholu 

jejich tvorby plnû zakotvena v kruhu vídeÀské 

moderny. 

MODERNA V HISTORICKÉM CENTRU. 

ProjektantÛm se podafiilo do vysoce nároãného 

historického prostfiedí na úpatí Michalského 

vr‰ku nenásilnû vkomponovat dílo 

zcela moderní, aniÏ by sebeménû ustupovalo 

do pozadí sousedních hradeb, Tencallova 

barokního chrámu a jezuitského konviktu. 

Jednopatrová vila je do sebe uzavfien˘m 

organismem, obklopen˘m zahradním pásem, 

kter˘ kromû své vlastní funkce zdÛrazÀuje 

intimitu sídla. 

Stavba je posazena do prostoru sv˘mi v˘razn˘mi, 

jasnû pojednan˘mi hmotami, fiazen˘mi 

k sobû v malebném rytmu, v nûmÏ se stfiída- 

jí ostré, bfiitké, jednoduché fáze s komplikovan˘mi 

a melodick˘mi. Tuto kompozici navenek 

vyjadfiují jasné ostré hrany základního 

stfiedního kubusu a mûkce lomené, ãi konvexkonkávními 

kfiivkami tvarované ‰títy vy‰- 

‰ích a niÏ‰ích rizalitÛ a v˘razná oblast schodi‰Èové 

vûÏe ve vstupním prÛãelí. Kompozice 

prÛãelí doznívá v mohutn˘ch ãlenit˘ch hmotách 

stfiech, vykukujících mûlce tvarovan˘mi 

vik˘fii. Plochy prÛãelí, nahozeného hrubou 

‰edobílou omítkou, jsou ãlenûny pouze 

funkãními okenními otvory nejrÛznûj‰ího 

tvaru a velikosti, drobnû dûlen˘mi i prázdn˘mi, 

s mfiíÏemi i bez nich, ãi vyplnûn˘mi barevnou 

vitráÏí. Barevn˘m akcentem jsou 

i mozaikové kvûtinové truhlíky. 

Dispozice je rozvinuta od centrálního monumentálního 

dvoupodlaÏního prostoru haly 

v˘‰e uveden˘m zpÛsobem, tvofií v podstatû 

základní ãtvercov˘ pÛdorys, kter˘ se beze 

zmûny opakuje v polozapu‰tûném suterénu 

a v 1. patfie. Komunikaci umoÏÀuje otevfiené 

dfievûné schodi‰tû, stoupající z haly do patrového 

ochozu, z nûhoÏ jsou v‰echny místnosti 

patra pfiístupné. 

INTERIÉR. Jedineãnost olomoucké stavby 

nespoãívá pouze ve vlastní architektufie, ale 

i ve vybavení interiérÛ, na jejichÏ v˘tvarné 

podobû se v˘raznû podílel sochafi Anton 

Hanak, kter˘ pro manÏele Primavesi - pozdûji 

pro své pfiátele – vytvofiil fiadu sv˘ch 

vrcholn˘ch prací (ka‰na v hale – Voda Ïivota, 

krb v hale, plastika v zahradû – Dítû nad 

v‰edním dnem a Modlitba – náhrobek rodiny, 

nazvan˘ Vûãnost ...). Interiéry doplÀova- 

ly obrazy Gustava Klimta. Pfiirozenû nechybûl 

ani ‰piãkov˘ nábytek z Wiener 

Werkstätte a ostatní drobné fiemeslné detaily. 

(Podrobnûji viz SHP vila Primavesi, PhDr. 

Sl. Ka‰párková, SÚRPMO 1983). 

SOUâASNOST. Vzhledem ke v‰em uveden˘m 

hodnotám olomoucké vily Primavesi, 

nespornû náleÏející ke ‰piãkov˘m dílÛm 

evropské moderny, by bylo víc neÏ Ïádoucí 

obnovit dÛslednû její pÛvodní stav. 

V roce 1918 pfie‰la vila do vlastnictví 

SdruÏení rolnick˘ch cukrovarÛ na Moravû, 

které provedlo spí‰e negativní zásahy, 

pozdûji byla upravována na soukromé sanatorium. 

Témûfi v‰echny tyto stavební zásahy 

lze v‰ak odstranit a obnovit z vût‰í ãásti 

pÛvodní stav. Památka se stala váÏnû ohro- 

Ïenou aÏ po roce 1989, kdy majitelé, ktefií ji 

získali v restituci, pronajali vilu spoleãnosti 

Primavia, aby v ní zfiídila luxusní podnikatelsk˘ 

klub. Projekt na rekonstrukci zpracoval 

architekt Zajíãek, garantem byl Tomá‰ âernou‰ek. 

Po vyfiízení stavebního povolení 

byla svûfiena rekonstrukce stavební firmû 

Bestol, která zahájila práce v dubnu 1994, 

ale jiÏ v srpnu téhoÏ roku je musela pfieru‰it 

pro jejich neplacení spoleãností Primavia. 

Nûkolikamiliónov˘ dluh není dodnes splacen 

a spor bude fie‰en soudnû. 

Dva roky je stavba opu‰tûna, bez dozoru 

a velmi rychle chátrá. Rozbit˘mi okny je 

postupnû niãen i interiér a nûkteré konstrukce 

se dostávají do havarijního stavu. Viník 

tohoto váÏného ohroÏení památky je znám 

a ponese snad zodpovûdnost se v‰emi 

dÛsledky. Jaká je v‰ak reálná nadûje, Ïe se 

smutn˘ osud vily Primavesi zlep‰í? Snad by 

se majitelka mûla dohodnout s jinou solidní 

institucí (Universita Palackého v Olomouci?), 

která by pochopila hodnotu stavby a na‰la 

adekvátní vyuÏití. To se v souãasné dobû 

jeví jako jediná moÏná záchrana této unikátní 

památky. Velkou roli hraje ov‰em ãas. 


Autorka je historiãka umûní, vedoucí oddûlení stavebnû-historick˘ch 

prÛzkumÛ Památkového ústavu 

v Olomouci 

F. Kraus, J. Tölke, studie vily Primavesi, 

perspektiva 

Nahofie stav po realizaci, severní pohled 

Dole souãasn˘ stav, severní pohled 

Snímky archiv A. 

21/96 ARCHITEKT 51

A-praxe 

NOVÉ P¤ÍSTUPY 

K OCHRANù PROTI RADONU 

Ing. Martin Jiránek, CSc. 

Stavební fakulta âVUT Praha 

Systematick˘m prÛzkumem bytového fondu 

âR bylo prokázáno, Ïe v interiérech 

nûkter˘ch budov dosahuje koncentrace 

radonu velmi vysok˘ch hodnot (fiádovû 

stovky aÏ tisíce Bq/m 3 ). V tûchto pfiípadech 

pfiedstavují dcefiiné produkty radonu nejzávaÏnûj‰í 

zdroj ozáfiení, s kter˘m mÛÏe 

obyvatelstvo pfiijít do styku. Stavebnictví 

se snaÏí tuto situaci fie‰it jiÏ více neÏ deset 

let. V minulosti realizovaná protiradonová 

opatfiení v‰ak byla charakterizována pfieváÏnû 

empirick˘m zpÛsobem navrhování, 

kter˘ mnohdy vedl jak k pfiedimenzování, 

tak k nedostateãné funkãnosti. Na rÛzná 

pokusná a experimentální opatfiení bylo 

vynaloÏeno znaãné mnoÏství finanãních 

prostfiedkÛ, bohuÏel v‰ak bez konkrétních 

a pouÏiteln˘ch závûrÛ. Zcela zákonitû se 

tato situace projevila v rÛstu investiãních 

nákladÛ, neboÈ investor, kter˘ by mohl 

cenu regulovat, nemûl mûfiítko pro posouzení, 

zda dodavatelem pfiedkládaná opatfiení 

jsou pfiimûfiená danému riziku (tj. 

nejen dostateãnû úãinná, ale i ekonomická), 

ãi nikoli. 

V souãasné dobû, kdy jiÏ bylo nashromáÏdûno 

dostateãné mnoÏství poznatkÛ, 

jsou vytvofieny v‰echny podmínky pro to, 

abychom mohli pfiistoupit ke skuteãné 

optimalizaci návrhu, jejímÏ cílem je vytvofiení 

dostateãnû úãinné ochrany vyÏadující 

minimum finanãních prostfiedkÛ. 

Zku‰enosti ukazují, Ïe optimalizaci je tfieba 

podrobit pfieváÏnû projekãní ãinnost. 

Tolik potfiebné metodiky dimenzování, 

zaloÏené na optimalizaci, se podafiilo 

sestavit teprve v roce 1995 pfii fie‰ení grantu 

GA âR ã. 103/95/1306 s názvem 

„Metodiky dimenzování protiradonov˘ch 

opatfiení“, jehoÏ nositelem byla stavební 

fakulta âVUT Praha. V rámci grantu 

vytvofien˘ zpÛsob dimenzování byl ‰iroce 

konzultován a byl pfiijat do âSN 73 0601, 

která vstoupila v platnost rokem 1996. 

Tato norma upravuje zpÛsoby navrhování 

a provádûní protiradonov˘ch opatfiení 

a stanovuje poÏadavky na izolace proti 

radonu. 

Legislativní stránku radonové problematiky 

fie‰í i nadále vyhlá‰ka MZd âR 

76/91 Sb., která mimo jiné stanovila mezní 

hodnotu koncentrace dcefiin˘ch produktÛ 

radonu v obytn˘ch místnostech (pro nové 

stavby 100 Bq/m 3 a pro stavby postavené 

do roku 1991 200 Bq/m 3 ), maximální obsah 

rádia-226 ve stavebních materiálech (120 

Bq/kg) a maximální koncentraci radonu 

v dodávané vodû (50 kBq/m 3 ). 

Klasifikace podloÏí podle rizika 

NejzávaÏnûj‰ím zdrojem radonu v budovách 

je podloÏí, odkud je radon nasáván 

netûsnostmi v základov˘ch konstrukcích 

v dÛsledku podtlaku v interiéru vÛãi tlaku 

vzduchu v pórech zeminy. StupeÀ nebezpeãnosti 

(rizikovosti) podloÏí na stavební 

parcele se urãuje v závislosti na zmûfiené 


koncentraci radonu v pÛdním vzduchu 

a stanovené propustnosti geologick˘ch 

vrstev pro plyny. Podle tûchto veliãin se 

podloÏí zatfiiìuje do kategorií nízkého, 

stfiedního a vysokého radonového rizika 

(tab.1). Z v˘sledkÛ více neÏ 3000 mûfiení 

pokr˘vajících území na‰í republiky se 

odhaduje, Ïe nízké riziko pokr˘vá zhruba 

41,3% území, stfiední riziko 48,7% a vysoké 

riziko 10,0%. Obecnû platí, Ïe ãím je 

vy‰‰í propustnost podloÏí nebo koncentrace 

radonu, tím je vy‰‰í i riziko. 

Tab. 1. Kategorie radonového rizika podloÏí 

Radonové Koncentrace radonu 

riziko v pÛdním vzduchu (kBq/m3) 

vysoké > 100 > 70 > 30 

stfiední 30 – 100 20 – 70 10 – 30 

nízké < 30 < 20 < 10 

Propustnost nízká stfiední vysoká 

podloÏí 

Klasifikaci základov˘ch pÛd provádí v souãasné 

dobû celá fiada komerãních firem. 

Bez protokolu o zatfiídûní by nemûlo b˘t 

vydáno stavební povolení k realizaci 

objektu s obytn˘mi místnostmi, neboÈ 

podle kategorie radonového rizika staveni‰tû 

se volí zpÛsob ochrany budoucího 

objektu. 

Podklady pro navrhování 

Základním pfiedpokladem efektivního 

navrhování protiradonov˘ch opatfiení jsou 

podle normy dokonalé podklady. U nov˘ch 

staveb je nezbytn˘m podkladem v˘sledek 

radonového prÛzkumu pozemku, kter˘ 

zatfiiìuje stavební parcelu do kategorií 

radonového rizika. U stávajících staveb je 

nezbytn˘m podkladem v˘sledek podrobné 

radonové diagnostiky objektu, která zji‰- 

Èuje druh, polohu a vydatnost zdroje radonu 

a cesty jeho ‰ífiení objektem. U stávajících 

staveb se musí navíc zohlednit 

celkov˘ stav objektu, dispoziãní fie‰ení 

(poloha obytn˘ch místností ve vztahu 

k podloÏí), tûsnost obvodového plá‰tû, 

systém vûtrání atd. Nejvût‰í pozornost by 

mûla b˘t vûnována stavu kontaktních konstrukcí. 

DÛsledn˘ a kvalitní stavebnû technick˘ 

prÛzkum objektu ve vztahu k v˘sledkÛm 

radonové diagnostiky mÛÏe 

v koneãném dÛsledku u‰etfiit znaãné 

mnoÏství prostfiedkÛ. Projektant by nemûl 

váhat a v pfiípadû, Ïe shledá dosavadní 

mûfiení za nedostateãná, mûl by poÏádat 

o jejich doplnûní. To platí jak ve stádiu 

projektov˘ch prací, tak ve stádiu realizace. 

Ochrana staveb 

na nízkém radonovém riziku 

Za dostateãnou ochranu objektu na nízkém 

radonovém riziku povaÏuje norma 

provedení v‰ech konstrukcí v pfiímém kontaktu 

s podloÏím s bûÏnou hydroizolací 

navrÏenou podle hydrogeologick˘ch 

pomûrÛ. ZároveÀ se doporuãuje oddûlit 

dvefimi schodi‰Èov˘ prostor vedoucí z podzemních 

podlaÏí do vy‰‰ích podlaÏí. V této 

kategorii rizika se tedy nevyÏaduje Ïádné 

speciální opatfiení. 


na stfiedním radonovém riziku 

Za dostateãné protiradonové opatfiení se 

povaÏuje provedení v‰ech konstrukcí 

v pfiímém kontaktu se zeminou s protiradonovou 

izolací, která musí b˘t poloÏena 

spojitû v celé plo‰e kontaktní konstrukce. 

Zvlá‰tní pozornost je tfieba vûnovat vzduchotûsnému 

provedení v‰ech prostupÛ 

instalací protiradonovou izolací. 

V objektech, které jsou plnoplo‰nû podsklepeny 

a v jejichÏ sklepních prostorách 

se nenachází obytné místnosti, mÛÏe b˘t 

protiradonová izolace v kontaktních konstrukcích 

nahrazena bûÏnou hydroizolací, 

ov‰em za pfiedpokladu, Ïe bûhem celého 

roku bude zaji‰tûno spolehlivé, alespoÀ 

pfiirozené vûtrání sklepa a vstup do nûj 

z vy‰‰ích podlaÏí bude opatfien dvefimi 

v tûsném provedení a s automatick˘m 

zavíráním. 

V objektech, jejichÏ obytné místnosti jsou 

vûtrány centrální nucenou ventilací, 

mohou b˘t kontaktní konstrukce opatfieny 

také pouhou hydroizolací. 


na vysokém radonovém riziku 

Kategorie vysokého rizika je ohraniãena 

pouze zdola a to rozhraním mezi stfiedním 

a vysok˘m rizikem. Nepfiesáhne-li koncentrace 

radonu v podloÏí dvojnásobek 

tohoto rozhraní, tj. 

● 60 kBq/m 3 pro zeminy s vysokou propustností, 

● 140 kBq/m 3 pro stfiednû propustné zeminy 

a 

● 200 kBq/m 3 pro zeminy s nízkou propustností, 

mÛÏeme na ochranu objektu pouÏít jako 

na stfiedním riziku pouhou samotnou protiradonovou 

izolaci. Pfiesahuje-li koncentrace 

v˘‰e uvedené limity, musí b˘t protiradonová 

izolace v kontaktních 

konstrukcích doplnûna o odvûtrávací drenáÏní 

systém pod objektem nebo o odvûtrávanou 

vzduchovou mezeru pod izolací. 

Ochrana plnoplo‰nû podsklepen˘ch objektÛ 

s obytn˘mi místnostmi aÏ v 1. NP 

a objektÛ s nucenû vûtran˘mi obytn˘mi 

místnostmi je obdobná jako u stfiedního 

radonového rizika. 

Úkolem drenáÏních systémÛ je sníÏit koncentraci 

radonu pod základovou deskou, 

nebo vytvofiit podtlak v podloÏí vÛãi tlaku 

vzduchu v interiéru. DrenáÏní systém je 

tvofien soustavou perforovan˘ch drenáÏních 

trub (plastov˘ch, keramick˘ch, kameninov˘ch 

atd.), které se kladou do vrstvy 

‰tûrku pod základovou deskou (obr.1). 

Obr.1. DrenáÏní systém pod objektem. 1 - svislé odvûtrávací potrubí v tûsném provedení, 2 - perforované 

drenáÏní potrubí, 3 - ‰tûrková drenáÏní vrstva, 4 - geotextilie proti penetraci betonu do ‰tûrku, 5 - prostupy 

základov˘mi pasy prÛmûru 50-110 mm á cca 2 m, obsyp v tûchto místech musí umoÏnit proudûní vzduchu, 

spolehlivûj‰í je varianta s vyústûním nad terén

Vzájemná vzdálenost rovnobûÏnû umístûn˘ch 

trub by nemûla b˘t men‰í neÏ 

1 m a vût‰í neÏ 3 m. PrÛmûry potrubí se 

volí v rozmezí 60 – 150 mm. Odvûtrání drenáÏního 

systému se navrhne tak, aby bylo 

zaji‰tûno spolehlivé (v prÛbûhu celého 

roku), nejlépe podtlakové, provûtrávání 

drenáÏní vrstvy po celém jejím pÛdoryse. 

Pro zv˘‰ení úãinnosti se doporuãuje 

odvûtrávat drenáÏní systém svisl˘m 

odvûtrávacím potrubím o prÛmûru 100 – 

150 mm nad stfiechu objektu. 

Úkolem odvûtrávané vzduchové mezery 

(obr. 2) je sníÏit koncentraci radonu pod 

protiradonovou izolací nebo pod ní vytvofiit 

podtlak vzhledem k tlaku vzduchu 

v interiéru. Pro vytvofiení vzduchové 

mezery se nejãastûji pouÏívají plastové 

profilované (nopované) fólie napfi. Penefol- 

Lithoplast, Technodren, Platon, Delta, 

Tefond, atd. Tyto fólie vytváfiejí jak vzduchovou 

mezeru, tak protiradonovou izolaci 

nad ní. Systém vûtrání mezery musí b˘t 

navrÏen tak, aby byla zaji‰tûna spolehlivá 

v˘mûna vzduchu po celém pÛdorysu 

mezery v prÛbûhu celého roku. Vût‰í spolehlivosti 

a úãinnosti se dosáhne odvûtráním 

vzduchové mezery svisl˘m potrubím 

nad stfiechu objektu. Doporuãuje se, aby 

Obr. 2. Ventilaãní vrstva v rekonstruovaném objektu. 

1 - plynotûsné napojení fólie na strop, 2 - nopovaná 

fólie s pletivem, 3 - omítka, 4 - odvûtrávaná 

vzduchová mezera, 5 - podlaha, 6 - plynotûsn˘ spoj 

svislé a vodorovné fólie, 7 - vodorovná fólie, 8 - 

odvûtrávací prÛduch 

byl v mezefie udrÏován podtlak (napfi. 

pomocí ventilátoru). 

Protiradonová opatfiení 

u stávajících staveb 

Jednoduchá a nenákladná opatfiení spoãívající 

v utûsnûní vstupních cest radonu do 

objektu a ve zv˘‰ení intenzity v˘mûny 

vzduchu jsou zpravidla plnû postaãující 

u stávajících objektÛ, kde: 

● jsou obytné místnosti oddûleny od podloÏí 

sklepem, 

● jsou v‰echny obytné místnosti nucenû 

vûtrány, 

● se obytné místnosti nacházejí v kontaktním 

podlaÏí, ale stav kontaktních konstrukcí 

je dobr˘ a koncentrace dcefiin˘ch 

produktÛ v interiéru není pfiíli‰ vysoká, tj. 

nepfiesahuje cca 400 Bq/m 3 . 

Do‰lo-li k pfiekroãení 400 Bq/m 3 , zvaÏují se 

komplexnûj‰í rekonstrukce. Opatfiení spoãívající 

ve v˘mûnû podlahov˘ch konstrukcí 

jsou vzhledem k vysoké pofiizovací cenû, 

ãasovû nároãné realizaci a nejisté úãinnosti 

vhodná pouze u stávajících objektÛ 

s plnû nevyhovujícími a nefunkãními podlahami 

(dfievûné podlahy nebo suché dlaÏby 

pfiímo na podloÏí). Kombinace s drenáÏním 

systémem nebo s odvûtrávan˘mi 

vzduchov˘mi mezerami se volí kdyÏ: 

● je tfieba fie‰it i vlhkostní problémy, 

● je podloÏí zatfiídûno do vysokého radonového 

rizika, 

● koncentrace dcefiin˘ch produktÛ v interiéru 

pfiesahuje 1000 Bq/m 3 . 

Velmi efektivní alternativou k v˘mûnû 

podlah a k provádûní nov˘ch izolací je 

aktivní odvûtrání radonu z podloÏí pod 

objektem pomocí nûkolika odsávacích 

míst umístûn˘ch tak, aby byl umoÏnûn 

pohyb vzduchu pod cel˘m pÛdorysem 

objektu. Vzhledem k nízk˘m pofiizovacím 

nákladÛm, velké úãinnosti a moÏnosti 

rychlé realizace je toto opatfiení v zahraniãí 

velmi roz‰ífiené. Nûkolik úspû‰n˘ch realizací 

bylo provedeno jiÏ i v na‰í republice. 

Podmínkou v‰ak je dobrá propustnost 

podloÏí nebo existence drenáÏní vrstvy 

pod stávající podlahou. 

Protiradonová izolace 

Z v˘‰e uvedeného vypl˘vá, Ïe protiradonová 

izolace je základním a nejãastûji 

navrhovan˘m protiradonov˘m opatfiením. 

K posouzení pouÏitelnosti daného izolaãního 

materiálu na protiradonovou izolaci 

se jiÏ nepouÏívá krypton, jako tomu bylo 

dfiíve, ale v souladu s evropsk˘mi trendy 

souãinitel difuze radonu. V˘hoda tohoto 

parametru spoãívá mimo jiné v tom, Ïe 

umoÏÀuje pfiesnû stanovit potfiebnou 

tlou‰Èku izolace. Na protiradonovou izolaci 

Tabulka 2. Souãinitelé difuze radonu D v izolaãních materiálech (mûfiení provedly Stavební fakulta âVUT 

v Praze a SÚRO Hradec Králové). Tabulka udává prÛmûrnou hodnotu a pravdûpodobnou chybu. Do seznamu 

byly zahrnuty pouze ty materiály, jejichÏ v˘robce, popfi. dodavatel souhlasil s publikací. 

IZOLACE D (10 -12 m 2 /s) 

NÁZEV V¯ROBCE-DODAVATEL 

ASFALTOVÉ PÁSY 

TYP MATERIÁL SPOJ 

POLIGUAINA Al 3kg/m2 Nord Bitumi s.r.o. 

Uh. Hradi‰tû 

MAP-Al 3,8 +/- 1,2 2,1 +/- 0,4 

ARFLEX Nord Bitumi s.r.o. 

Uh. Hradi‰tû 

MAP 4,5 +/- 0,1 3,3 +/- 0,1 

ARGO-P 3kg/m2 AKCEPT s.r.o. Praha MAP 11,4 +/- 1,1 5,4 +/- 0,1 

SCUDOVAPOUR Bohemia Membrane s.r.o. 

Praha 

MAP-Al 2,9 +/- 0,1 2,9 +/- 0,1 

ISOVAP 3mm KLAHOS s.r.o. âeská Tfiebová MAP-Al 2,4 +/- 0,2 6,9 +/- 0,3 

PERMAFLEX PraÏské silniã. a vodoh. 

stavby a.s. Praha 

FÓLIE 

AP-Al 3,6 +/- 0,1 3,9 +/- 0,6 

AMS - F Vest-Izol a.s. Zákupy CPE 11,5 +/- 1,7 5,0 +/- 0,2 

AMS - S Vest-Izol a.s. Zákupy CPE 28,0 +/- 4,0 

2) 

AMS - Tescound Vestin Group s.r.o. âeská Lípa CPE 5,8 +/- 0,1 

2) 

PEFOL RHS - PEHD Spur a.s. Zlín PEHD 5,7 +/- 1,2 2,7 +/- 0,2 

WOODIZOL ZPD Hodonín a.s. PEHD 8,0 +/- 0,7 2,8 +/- 0,8 

EKOTEN 915 Fatra a.s. Napajedla PEHD 3,8 +/- 0,8 2,7 +/- 0,1 

FATRAFOL 801 Fatra a.s. Napajedla PVC-P 5,6 +/- 0,3 

2) 

FATRAFOL 803 Fatra a.s. Napajedla PVC-P 7,0 +/- 2,0 10,0 +/- 2,7 

EKOPLAST 806 Fatra a.s. Napajedla PVC-P 5,2 +/- 1,2 4,2 +/- 0,2 

STAFOL 913 Fatra a.s. Napajedla RPVC-P 13,3 +/- 4,3 

2) 

BUTIZOL 919 Fatra a.s. Napajedla PVB 30,0 +/- 3,0 39,0 +/- 6,0 

KB-Len Izokrat s.r.o. Brno ECB 14,0 +/- 2,0 11,0 +/- 1,0 

PENEFOL 750 ãern˘ GUMOTEX a.s. Bfieclav LDPE 16,0 +/- 1,5 

2) 

PENEFOL 750 bíl˘ GUMOTEX a.s. Bfieclav LDPE 20,5 +/- 0,4 16,0 +/- 0,1 

PLASTIC FUTURE Plastic Future s.r.o. PlzeÀ RPVC-P 10,6 +/- 1,0 6,0 +/- 0,1 

TONZON BODEMFOLIE GUMER v.o.s. Havífiov PE 19,0 +/- 2,0 9,3 +/- 0,1 

IZOFREX - R TRAC s.r.o. Pfierov RPVC-P 23,0 +/- 8,0 8,1 +/- 2,3 

IZOLEN TECHNOLEN WF a.s. 

Lomnice /Popelkou 

PVC-P 16,0 +/- 2,0 19,0 +/- 2,0 

OLDROYD IZOHELP s.r.o. Liberec 

NOPOVANÉ FÓLIE 

PP 0,27 +/- 0,02 0,26 +/- 0,03 

PENEFOL - LITHOPLAST 10 Lithos s.r.o. Îìár/S PEHD-N 6,7 +/- 0,9 

2) 

PENEFOL - LITHOPLAST 20 Lithos s.r.o. Îìár/S PEHD-N 5,0 +/- 0,7 1,7 +/- 0,2 

PLATON D Isola-Platon s.r.o.Praha PEHD-N 3,2 +/- 0,6 1,9 +/- 0,3 

DELTA MS ECOOP s.r.o. Praha PEHD-N 2,2 +/- 0,1 1,4 +/- 0,2 

DELTA MS 20 ECOOP s.r.o. Praha PEHD-N 1,0 +/-0,1 

2) 

TEFOND PLUS TEGOLA BOHEMIA Praha PEHD-N 2,2 +/- 0,1 2,4 +/- 0,4 

MAGRUFOL MAGE-CZ s.r.o. Hradec Králové PEHD-N 2,2 +/- 0,1 1,5 +/- 0,1 

TECHNODREN TECHNOPLAST a.s. Chropynû MPVC-N 0,28 +/- 0,02 0,31 +/- 0,01 

1,6 +/- 0,073) 

NÁTùROVÉ A STùRKOVÉ HMOTY, PODLAHOVINY 

COMBIFLEX C2 Schomburg s.r.o. Praha SMA 7,7 +/- 0,7 

1) 

AQUAFIN - 2K Schomburg s.r.o. Praha SPB 370,0 +/- 100,0 

1) 

DAKFILL-FRIGO ABP Consulting Praha NH 28,0 +/- 3,0 

1) 

DELTA - POLYMER Dorken s.r.o. Praha NH 0,17 +/- 0,06 

1) 

BRECOPLAN Ing. HUTA Praha LP 1460 +/- 280 

1) 

LATEXFALT Ing. HUTA Praha LP 3800 +/- 200 

1) 

Legenda: 

PE – polyetylén, CPE – chlorovan˘ polyetylén, PEHD – vysokohustotní polyetylén, PEHD-N – nopovaná fólie z PEHD, 

LDPE – nízkohustotní polyetylén, PVC-P –- mûkãené PVC, RPVC-P – recyklované PVC-P, MPVC – modifikované 

PVC, PVB – polyvinylbutyral, SMA – stûrka z modifikovaného asfaltu, SPB – stûrka z plastbetonu, ECB – etylén 

kopolymer bitumenu, PP – polypropylén, NH – nátûrová hmota, AP – asfaltov˘ pás, MA – modifikovan˘ asfalt, MAP 

– asfaltov˘ pás z modifikovaného asfaltu, MAP-Al – MAP s Al vloÏkou, LP – litá podlahovina, 1) Stûrková nebo nátûrová 

hmota, mûfiení spojÛ je bezpfiedmûtné, 2) V˘robce nepoÏadoval promûfiení, 3) První hodnota platí pro butylkauãukovou 

pásku a druhá hodnota pro bitumenovou pásku 

21/96 ARCHITEKT 53

mÛÏe b˘t tedy podle ãl. 5 âSN 73 0601 

pouÏita kaÏdá hydroizolace, která splÀuje 

následující podmínky: 

1. má stanoven souãinitel difuze radonu, 

a to vãetnû spoje pásÛ, 

2. taÏnost je taková, aby pro dan˘ typ zalo- 

Ïení a dané konstrukãní provedení spodní 

stavby pfienesla mezní deformace podle 

âSN 73 1001, 

3. trvanlivost odpovídá pfiedpokládané 

Ïivotnosti stavby a 

4. splÀuje v‰echny ostatní poÏadavky 

vypl˘vající z konkrétních podmínek (napfi. 

odolnost vÛãi agresivním vodám). 

Souãinitel difuze radonu 

Souãinitel difuze radonu odli‰uje, na rozdíl 

od ostatních v˘‰e uveden˘ch parametrÛ, 

bûÏnou hydroizolaci od protiradonové izolace. 

Jeho mûfiení provádí ve spolupráci se 

Státním ústavem radiaãní ochrany 

v Hradci Králové Katedra konstrukcí 

pozemních staveb Stavební fakulty âVUT 

v Praze. Hodnoty souãinitele v dosud promûfien˘ch 

izolacích jsou uvedeny v tabulce 

2. Souãinitel byl z dÛvodu ovûfiení tûsnosti 

spojÛ stanovován i v tûchto místech. 

Pro v˘poãet doporuãujeme pouÏít vy‰‰í 

z hodnot zji‰tûn˘ch pro homogenní izolaci 

a pro spoj (samozfiejmû v závislosti na 

mnoÏství spojÛ). Vzhledem k tomu, Ïe se 

tlou‰Èka izolace urãuje v˘poãtem, není tfieba, 

aby byl souãinitel difuze limitován 

maximální nebo minimální hodnotou.. 

Z tabulky 2 je zfiejmé, Ïe hodnoty souãinitele 

difuze radonu leÏí v rozmezí fiádÛ 10- 

13 – 10-10 m 2 /s. NejniÏ‰í hodnoty bylo dosaÏeno 

u izolace z polypropylénu 

a speciálnû modifikovaného PVC, mezi 

fiády 10-12 a 10-11 m 2 /s se souãinitel pohybuje 

u izolací z polyetylénu vysoké hustoty 

(PEHD), mûkãeného PVC nebo asfaltov˘ch 

pásÛ s hliníkovou vloÏkou 

a u asfaltov˘ch izolací bez kovové vloÏky 

vãetnû jejich rÛzn˘ch kopolymerÛ s plasty 

nab˘vá hodnot mezi fiády 10-11 a 10-10 

m 2 /s. 

Tlou‰Èka protiradonové izolace 

Tlou‰Èka protiradonové izolace je pfiímo 

úmûrná koncentraci radonu v podloÏí, pro- 

Servis 


Tlou‰Èka izolace v závislosti na koncentraci radonu v podloÏí a propustnosti podlaÏí /platí pro D = 1.10 -11 m 2 /s) 

pustnosti podloÏí, velikosti kontaktní plochy 

objektu a podloÏí a souãiniteli difuze 

radonu v izolaci a nepfiímo úmûrná násobnosti 

v˘mûny vzduchu mezi objektem 

a podloÏím. Podrobn˘ popis v˘poãtu je 

uveden v ãl. 4.2.2 âSN 73 0601. Souãiniteli 

difuze blíÏícímu se fiádu 10-12 m 2 /s odpovídají 

tlou‰Èky nûkolika desetin milimetru, 

a to i na vysokém radonovém riziku, které 

jsou z technologick˘ch dÛvodÛ (v˘robních 

i kladeãsk˘ch) velmi stûÏí realizovatelné. 

Na druhé stranû si souãinitel difuze fiádu 

10-10 m 2 /s vynucuje jiÏ velmi znaãnou 

tlou‰Èku, takÏe izolace musí b˘t kladeny 

ve dvou aÏ tfiech vrstvách. Z toho vypl˘vá, 

Ïe optimální hodnota souãinitele difuze 

radonu bude leÏet v intervalu 5.10-12 aÏ 

5.10-11 m 2 /s, coÏ lze odvodit ze skuteãnosti, 

Ïe tomuto rozmezí odpovídají nejbûÏnûj‰í 

v˘robní tlou‰Èky, které se u plastov˘ch 

izolací pohybují mezi 1 aÏ 2 mm 

a u asfaltov˘ch mezi 3 aÏ 4 mm. 

Závislost tlou‰Èky protiradonové izolace 

o optimálním souãiniteli difuze D = 1.10-11 

m 2 /s na koncentraci radonu v podloÏí 

a propustnosti podloÏí je uvedena na obr. 

3. Z obrázku lze jednoznaãnû identifikovat 

V˘voj stavební v˘roby v âR celkem V˘voj indexÛ spotfiebitelsk˘ch cen 

za domácnosti celkem 

princip návrhu podle normy, tj. Ïe tlou‰Èka 

roste úmûrnû s koncentrací a propustností. 

Propustnost mÛÏe pro stejnou koncentraci 

zvy‰ovat tlou‰Èku izolace i více neÏ 

3krát. Nev˘znamn˘ není ani typ objektu, 

neboÈ vût‰í kontaktní plocha podsklepen˘ch 

objektÛ vyÏaduje vût‰í tlou‰Èku izolace 

ve srovnání se stejn˘m, ov‰em nepodsklepen˘m 

objektem. 

Závûrem mÛÏeme fiíci, Ïe nová âSN 

730601 pfiispûla ke znaãnému zjednodu‰ení 

a sjednocení návrhov˘ch postupÛ. 

Normov˘ v˘poãet vychází vÏdy z konkrétních 

podmínek, coÏ vede v koneãném 

dÛsledku k optimalizaci návrhu. To ostatnû 

dokumentují tlou‰Èky na obr. 3, které 

jsou ve vût‰inû pfiípadÛ men‰í neÏ bylo 

dosud obvyklé. V˘poãet tlou‰Èky dále také 

prokázal, Ïe proti radonu není tfieba vyvíjet 

Ïádné speciální izolace. Zpravidla 

vystaãíme s bûÏn˘mi hydroizolaãními 

materiály se zmûfien˘m souãinitelem difuze 

radonu. Nejnovûj‰í hodnoty tohoto 

parametru lze získat na stavební fakultû 

âVUT. 

Zdroj âSÚ

Redakãní stÛl 

PROâ NEKRITIZOVAT 

·ÍPKA NA HRADù? 

JiÏ dlouho pfiem˘‰lím o tom, proã dosud 

nikdo nenapsal nebo nevyslovil své rozhofiãení 

nad tím, jak se PraÏsk˘ hrad zaãíná 

tváfiit po úpravách profesora Bofika ·ípka. 

Krátce pfied zahájením v˘stavy JoÏe 

Pleãnika se na Hradû objevilo více podivn˘ch 

objektÛ. Pomineme-li zlatou ‰piãku 

na mákotínské Ïule, chaoticky dfiepící torza 

iónsk˘ch sloupÛ a jiné objekty – souãásti 

expozice –, ãeká nás na druhém 

nádvofií pfiekvapení urãené k dlouhodobûj- 

‰í existenci! 

Podivná vûc se to klene z fasády budovy 

v místû vstupu do presidentské kanceláfie. 

Nic se neodvaÏuji namítat proti pûkn˘m 

prosklen˘m dvefiím, které se mi samotné 

velice líbí. 

U toho, co má b˘t mûdûná mark˘za, ale 

SJEZD NA NÁPLAVCE 

Dne 5. fiíjna tohoto roku se v restauraci 

Vltava na „náplavce“ Ra‰ínova nábfieÏí 

uskuteãnil sjezd absolventÛ praÏské architektury 

(1951–1957) to je témûfi po ãtyfiiceti 

letech. 

I kdyÏ se mnoho kolegÛ v prÛbûhu let rozbûhlo 

po celém svûtû, zÛstali mnozí obci 

architektÛ vûrni a vÏdy ochotni na poÏádání 

pfiijet pomoci a poradit, buì jako ãlenové 

Nadace architektÛ, nebo soukromû. 

A tak jsme tu mimo jiné uvítali Jana âejku, 

vypadá to jako zobák kaãera Donalda, mû 

tû‰í jen to, Ïe se to dá vÏdycky nûjak zbofiit. 

A pro tûch nûkolik málo ãerven˘ch 

mramorov˘ch pfiedstupÀÛ, které nepatfií 

ani na nádvofií, ani k fasádû, natoÏ k barokní 

ka‰nû, to platí také. Toto byl úvod toho, 

co se pokusím nyní vyjádfiit. Nedokázal by 

toto nûkdo jin˘ vytvofiit lépe? Nemûlo by 

b˘t za návrhy pro Hrad vidût víc hloubky, 

pfiem˘‰lení a citu k místu? Nejsou takoví 

nûktefií architekti, jejichÏ díla i teorie známe? 

(Myslím, Ïe jsou.) 

Chápu v˘bûr profesora ·ípka pro dobu, 

kdy byl hradním architektem zvolen. 

Mohla se od nûho oãekávat notná dávka 

originality, volné fantazie a lehké odvázanosti. 

Zatím je to v‰ak tûÏká neprovázanost. 

Snad JoÏe Pleãnik pÛsobil také ponûkud 

cizokrajnû, on nakonec z cizího kraje 

pocházel. Ale ten zásadní pfiístup, Ïe Hrad 

by mûl pÛsobit v celku jako dÛstojnû chápané 

místo, to u ·ípkov˘ch návrhÛ s nej- 

kter˘ uãí na architektufie v Münsteru, 

Blanku âerníkovou – externû v dánském 

Arhusu, Jifiího Michálka z urbanistického 

oddûlení magistrátu v Karlsruhe a na‰eho 

stálého spolupracovníka Milana Hona, 

kter˘ se po mnohaletém pÛsobení ve ·v˘carsku 

vrací na zaslouÏil˘ odpoãinek 

domÛ. A je‰tû mnozí dal‰í z Rakouska, 

Nûmecka, ·v˘carska osobnû a s písemn˘mi 

pozdravy ti ze zámofií. 

Z autorÛ Architekta jsme zastihli mimo 

jiné Miroslava Ba‰eho z katedry urbanismu, 

ãlenku rady OA Helenu Polívkovou, 

P. HrÛ‰a a P. Pelãák, GEMO v Olomouci, 1. cena L. L˘sek a P. Opletal, GEMO v Olomouci, 2. cena 

SPOLEâNOSTI GEMO 

V˘zva 

VáÏení pánové ing. J. Uh˘rek, ing. M. 

Válek, ing. B. Nûmeãek 

Olomouc 

VáÏení pfiátelé, 

del‰í dobu sleduji v˘voj událostí okolo 

dnes jiÏ nechvalnû proslulé soutûÏe na 

kulturnû administrativní centrum Va‰í 

spoleãnosti v Olomouci. Jako jeden ze 

soutûÏících se zdrÏuji jak˘chkoliv komentáfiÛ 

k rozhodnutí poroty a k jejím koneãn˘m 

závûrÛm. Naopak se bezv˘hradnû 

podfiizuji jejímu rozhodnutí, i kdyÏ mÛj 

pocit není zcela bez emocí. 

Je potfieba fiíci, Ïe jste to byli Vy, kdo pfiipravili 

podmínky soutûÏe, respektovali 

i jejich ovûfiení âeskou komorou architektÛ, 

kdo sestavili porotu a pfiijali její nezávislé 

ãleny. Byli jste to rovnûÏ Vy, kdo do 

soutûÏe povolali architekty, ktefií mûli 

pfiedpoklady vypofiádat se s Va‰ím zadáním. 

Jste to nyní opût Vy, kdo jste se 

zalekli v˘sledkÛ svého konání a od 

dan˘ch slibÛ jste neãestnû ustoupili. AÈ 

uÏ pohnutky Va‰ich rozhodnutí jsou jakékoliv, 

vûzte, Ïe zakládáte ve vztahu architekt 

– klient velmi nepûkn˘ precedens 

a pohfiíchu konáte ve svÛj neprospûch. 

Nepfiedepsali jste snad v soutûÏních podmínkách 

v kapitole Kvalita stavby, Ïe 

„Nov˘ objekt by mûl pfiedstavovat vysokou 

evropskou úroveÀ, a tím pfiispût ke 

Materiály uvefiejnûné v této 

rubrice nemusí odráÏet 

stanovisko redakce 

vût‰í snahou objevit nemohu. Druhou 

otázkou zÛstává, kdo jeho návrhy kontroluje 

a hodnotí, a kdo by se mûl pfiedev‰ím 

jejich kritikou zab˘vat. „Jinde“ se mi zdá, 

Ïe jsou hlasy této osoby sly‰et více. 

Konãím tedy svou kritiku tímto závûrem: 

1. I díla profesora ·ípka (návrhy pro Hrad) 

by se mûla zaãít kritizovat 

2. Já bych hradního architekta vymûnila. 

Doufám, Ïe za vyjádfiení mého názoru touto 

formou nedojde k nûjaké konfrontaci, 

protoÏe jsem si vûdoma své bezv˘znamnosti, 

a tudíÏ neoprávnûnosti takto kritizovat. 

Lucie Doskoãilová, Praha 

Autorka je studentka architektury na Vysoké ‰kole 

umûleckoprÛmyslové v Praze (pÛvodnû urãeno jako 

studentská práce – esej na téma „Design“ – pozn. 

red.) 

Nov˘ vstup do presidentské kanceláfie pfiedstavíme 

v nûkterém z pfií‰tích ãísel – pozn. red. 

Ladislava Honeisera dosud pÛsobícího na 

Útvaru rozvoje mûsta a opût mnoho dal‰ích. 

Sraz organizoval stál˘ spolupracovník 

Architekta a ãlen zastupitelstva Prahy 2 

Zdenûk ·tolfa, kter˘ byl téÏ ãlenem 

Nadace architektÛ za ãeskou stranu. 

Zku‰enosti v‰ech kolegÛ z témûfi celoÏivotní 

tvÛrãí praxe na rÛzn˘ch místech svûta 

byly neobyãejnû zajímavé a hodny dal- 

‰ího zpracování. 

I vlastní hudba (âejka - Podolsk˘) pfies ãtyfiicet 

let absence zkou‰ek byla opravdu 

v˘borná. ef 

zv˘‰ení atraktivnosti mûsta Olomouce.“? 

Naopak na Ïádném místû jste neuvedli, 

Ïe nemáte rádi funkcionalismus, jak nyní 

prohla‰ujete, ba dokonce ani skuteãnost, 

Ïe preferujete postmoderní prÛmûrnost, 

jak sv˘m konáním dokazujete. 

Zkuste prosím zrevidovat Va‰e koneãná 

stanoviska, dostát v‰em dan˘m slibÛm 

a vrátit sobû ãest a Olomouci kredit velkorysé 

moderní metropole. 

S úctou za autorsk˘ kolektiv 

Petr Lacko, Radek Lampa, Josef Pleskot, 

Jana Vodiãková-Kantorová 

V Praze dne 10. 10. 1996 

Titulky A. 

21/96 ARCHITEKT 55

Monitor 

BUDùJOVICK¯ BUDVAR 

Obchodnû ekonomické centrum 


NOVÉ STAVBY 

KOLEM NÁS 

âeské Budûjovice, kfiiÏovatka ulic PraÏská 

a Karolíny Svûtlé 

Klient: Budvar, n.p. 

Autor: ing. Pavel Hraba 

Generální projektant: Ateliér EIS, s.r.o. 

InÏen˘rská ãinnost: Ineko BM, Milan Bene‰ 

Dodavatel: âeskobudûjovické pozemní 

stavby, s.r.o. 

Zastavûná plocha: 1 450 m 2 

Obestavûn˘ prostor: 21 090 m 3 

¤ez 

Snímky archiv A. 

PÛdorys 3. a 4. nadzemního podlaÏí 

PÛdorys 1. nadzemního podlaÏí

English Summary 

pg. 4 

INTERVIEW WITH JI¤Í HÒRKA 


You have become a new member of the Prague 

Gremium. What kind of opinion do you have 

about this kind of citizens union? 

According to my belief it is one of the most 

important things among which we live and with 

which we view. I am therefore happy that I was 

invited to work in the Gremium. I see in it a possibility 

to come to know the controversial and 

pseudo-controversial cases of construction in 

Prague, from the zoning plan to actual buildings, 

and in some positive way to influence 

them. 

The Gremium is often seen as a self-appointed 

iniciative, taking the right to speak about things 

which do not pertain to it. How do you percieve 

the exercises of the Gremium? 

The Gremium could be called self-appointed, 

but that is related to how one colors the word. 

Certainly we can label it a citizens' activity 

group. We live in a society which as a result of 

its imperfections necessitates the creation of 

some kind of a representative „organization,“ 

which with its own activity supplements the 

missings functions in society. In Prague for 

example there decidedly is missing a zoning 

plan or a zoning commission and the Gremium 

in many instances with its activity could compensate 

this absence. 

Nonetheless, the Gremium has no legal power. 

Is it then not just another voice, if not a clamour? 

I think that it is not only the „voice of people.“ 

There are here people noted by meaningful 

organizations, people with specific credentials. 

If this kind of union people raise their voice it 

should not fall, and should maintain public discussion, 

which is despairately missing in the 

City. 

It concerns me how little interest the media, 

excepting professional publications, dedicates 

attention to urbanism and architecture. 

Journalists start to take notice only at the point 

when something becomes a scandal. 

You call for public discussion. How could it 

change for example the construction of 

Myslbek, whose passage is just opening? 

Myslbek is at least well-worked in the craft quality 

of the architecture - an architecture which is 

of an international character. The problem is in 

its volume and details. Here had to be created a 

discussion about whether to preserve the streets 

directed to the tower of T˘nsk˘ Temple, 

whether to build one object or divide the parcel, 

or whether to use the parcel at all. 

Was the core of the problem in this case that, as 

you said, non-existant zoning plan? 

Yes. I state that the working through of a zoning 

plan would cost several tens of millions of 

crowns. It relates simultaineously to the whole 

City and it is not afterwards possible to argue 

that on one creation there is not money. 

You labelled Myslbek internation architecture, 

that means that it could stand in any city. Does 

it not threaten in Prague, where there invest 

many foreign investors, that it will lose its character? 

Can the Gremium in some way influence 

this? 

Prague has such a powerful spirit that a couple 

of buildings of an international style will not 

bring it to its knees. It is always about a money 

war and it is on the Magistrate, as well on us. It 

is as well on the Gremium that they attempt to 

come to know the preparatory acitons in time 

and influence them. 

You are substitute on the competition panel for 

the reconstrution of Valdstein Palace for the 

Senate and with your studio are participating in 

the competition on the Four Seasons Hotel. The 

Prague Gremium judges neither of these actions 

favourably. You don’t see here a „conflict of 

interest?“ 

For the time being I have not participated in the 

meetings of the Gremium, but I am convinced 

that there among all does not exist one opinion. 

In the Al‰ovo NábfieÏí instance I see the necessity 

to put a building in that parcel. Therefore it 

proves positive to have a competition and the 

following discussion of the Gremium with the 

Magristrate. 

In the example of the Senate I state that one 

plurality of official recieves the other. In the ideal 

example, were it not to be already late now, I 

would see happier the Senate in the spaces of 

today’s Parlament and them in the building of 

the former Federal Union, which in the context 

of European positions for its era would not be 

bad. The lack of desire to locate the Parlament 

in a „communistic“ building was an irrational 

reaction in a euphoric era. 

pg. 7 

MYSLBEK 

As is known, in his recently broadcasted 

Speaches from Lan Václav Havel expressed 

himself critically to the architecture of the new 

Myslbek construction by Parent-Hölzel-Kerel. It 

is not the first time when the President spoke 

on an architectural theme, nonetheless this time 

he gave his judgement within the professional 

community of a still more expressive response. 

Several negative reactions showed, among 

other things the presidential mantel in a democratic 

aggrevation: against the opposing voices 

the tenacity of the citizen Václav Havel, who 

has not ceased to be a resident of Prague and 

has the right to say and do as well „unpleasant 

things,“ though in a high state function. From a 

systematic standpoint the memorial care workers 

understand the influence of the President 

on the „market of projects.“ They protested that 

the criticism came „late!“ (That were it to have 

been „on time“ the State Institute of Memorial 

Care would have driven Myslbek with consultations 

with the Head of the State.) 

According to our information the President of 

the Republic addressed his reaction as well to 

the Chamber of Architects shortly before. The 

letter was not open, and so is not for the time 

being available for print. The leadership, according 

to the CCA, Jifií Plos, admits a surprize 

beyond Havel’s method and shows the ambiguity 

of the thing alone and polemicises with the 

timeless entrance, in the time before the completion 

of the building. The Chamber according 

to Plos takes the President’s interest in architecture 

as a thing of the public, but on the other 

side recognizes the danger, which occurs in the 

attempt to guard the transformation of the City. 

The threat of uncultural changes, which could 

mean as well a loss of the memory of the place, 

means that „it is not remain before a constant 

attempt to put between these extremes a kind 

of balence,“ said Jifií Plos. The leadership also 

takes notice of the role of the client. The construction 

culture grew alone from a cultivation 

of norms between the investors and architectural 

public. The simplified demands of important 

personalities cannot contribute to this cultivation. 

With the conclusion of his own letter the 

President of Chamber presents that it would 

welcome a meeting with the Head of the 

Country. That would allow the overcomming of 

miscommunication and initiate a search for new 

pathes. 

From the Letter of Václav Havel to the Prague 

Consulate 

Please allow me to utilize this opportunity and 

introduce to you - as a voter and person who’s 

concern for his mother city has been life-long, 

my opinion of an issue that seriously unnerves 

me, and whose appropriation is completely in 

your hands. It is concerning the planned construction 

of the Hotel Four Seasons on Al‰ovo 

NábfieÏí. As I have been informed, in recent 

days the competition for the project of this building 

was closed. The architects who participated 

in this competition, had to make developments 

from requisites that were not on time, 

properly and unbiasedly consulted with 

experts, and with which the Prague public was 

not made familiar. For the most part professionals 

agree that the requisites do not respect the 

character of the locality concerned, inappropriately 

arise from the demands of the investor for a 

maximum bed capacity, and with the presumed 

mass of the building expressively damage the 

specific character of Al‰ovo NábfieÏí. I know 

that this is not the first instance of this kind 

(Myslbek, the business center in Petrská), and 

that the danger threatens that nor will it be the 

last (Hypobank nám. Republiky, the adaptation 

of Slovanské DÛm into a hotel). Certainly you 

understand my serious concern for the preservation 

of the character of Our City, which the 

greater part of meaningful foreign guests still 

consider as one of the most beautiful European 

cities. I therefore urgently request of you, that 

you directed your attention to the hitherto completed 

practice of the City’s development and to 

the decision making process itself of that to 

whom and how building and building changes 

are given permit in the historical parts of 

Prague. I state that one of the first-order tasks 

for you as representatives of all residents of the 

City, who give you their trust, is to see through 

the process of the determining the character 

and profile of Prague, the methods of choice of 

foreign and domestic investors, and to present 

these things so that the public, lay and professional, 

can follow the happenings in Prague, 

and when necessary as well influence them. 

pp. 17-20 

OPLATEK’S FAMILY HOUSE IN 

MÜNCHENSTEIN 

Petr Kratochvíl 

Jifií Oplatek shortly after the completion of his 

studies in Brno left for Basilej in Switzerland 

and relatively early (1973) here entailed an 

expressive success with a victory in a contest 

for a television broadcast tower. As well from 

this technical utility there is a visible basic feature, 

with which one can recognize in perhaps 

all of his creations: a feeling for the scenery and 

the placement of the building in the terrain. As 

well Oplatek’s residential buildings react very 

sensitively to the given natural frame: whether 

it be a multi-floored building with luxurious 

apartments built in a part of the place of a 

destroyed villa (Basilej, Lange Gasse, 1981-82), 

where the new building broke through with 

regard to the valuable trees and its winter gardens 

linked to a prepared garden; or a trio of 

buildings in the frame of an essentially social 

construction on Luzerner Ring (1990-92), which 

with their smooth white walls allow the greenery 

to excel in the surroundings, while the 

verandas on opposite sides allow the vegetation 

to grow on the whole front. Both realizations 

divide indeed not only one decade, but as well 

the logical opinion development from a brutalistic 

use of concrete and brick applications to a 

sobriety, which we would here associate with 

neofunctionalism. 

Among the other of Oplatek’s realizations we 

find his originality in a family home 

Münchenstein (1987). The exceptional opportunity 

- the building only after being built acquired 

its owner - allowed the authors to created 

here a work actually according to their own 

considerations. The building stands in a community 

on the outskirts of Basilej in a hillside 

covering, among many other very variously originated 

family homes, which are mutually divided 

only symbolically with space, without an 

actual fence. Despite this it creates its own original 

world and at the same time reacts - 

though above all with a polite distance - on its 

21/96 ARCHITEKT 57

surroundings. „The choice of modest materials 

and serial products, used rather in an industrial 

or agricultural manner is an answer for the 

accepting profligacy of the construction styles,“ 

said Oplatek in his own commentary. 

Oplatek’s not large building is loaded with complex 

relationships and apparently antagonistic 

concepts: the compact closedness of the home 

as to a protecting cover from the exterior versus 

the modern openness to the sun and to the 

views on to the greenery; the traditional evoking 

material versus the technicist elements; 

and the home a representative residence versus 

the comfortable dwelling functioning for the 

needs of the family. At the same time there is 

not here an actual antithesis, which has with its 

own conflict purely to impress or even shock, 

but of a symbiosis of motifs, which to themselves 

necessarily belong and mutually complete. 

I do not know what kind of ideal approach the 

author had in mind during the conception of the 

building. More important is that the realization 

alone works as a result of logical progressive 

steps. Certainly a meaningful point of departure 

was the „reading“ of the terrain. The lengthwise 

shape following the layers is a natural answer 

on this situation, though it as well allows 

the orientation of a interior space to an attractive 

view. But with this there is already given 

that it suffices to have only one transparent 

wall, while the others can not only functionally, 

but as well with their character fill or symbolize 

the role of protection. Simultaneously as well 

the interior disposition becomes a succession of 

spaces along the road. And so it is with every 

detail that on the first glance can be unexpected, 

and despite this it is a reasonable and socalled 

clear result of a basic approach. 

In this branch of family homes it is pleasing to 

meet with a building in which things surprizingly 

display a logical necessity, and on the 

other hand where simplicity does not bring 

boredom. 

pp. 21-25 

A PENSION WITH A SURPRIZE 


This is an example that good architecture here 

can be created as well elsewhere than in 

Liberec, Brno, âeské Budûjovice and Prague 

studios; there can be only found a few for the 

time being, but they exist. I mean mainly on the 

project and realization of Libor Monhart and 

Vladímír Krajít in Písek, Jan Kováfi in Opava, 

Josef Kiszka in Havífiovo, Ivan Bergmann in Zlín, 

or Josef Faltejsk in Jablonec. In eastern 

Bohemia similarly held attention to itself the 

Tsunami studio, of architects Ale‰ Krtiãka and 

Alexander Skalick˘. Both from the eighties proposed 

sporting as well as other buildings influenced 

by postmodernism and later deconstructivism. 

The English magazine Architectural Review 

published their Babylon Ballroom in their home 

town of Náchoda. Other works of Krtiãka were 

as well noted though Skalick˘ has not had such 

an expressive following of attention. However 

when I about a year ago looked through a mix of 

Skalick˘’s projects, a pension project for the 

retired in Nové Mûsto engaged me. Despite the 

exterior neo-functionalistic columns I found a 

thrust to unexpected rectilinear, precise, and 

still cheerful architecture. A visit to the completed 

pension in Sept. 1996 still gave the original 

basic impression. 

The idea that we understand after we enter the 

object consists in the acceptance of the architect 

as the residential part of the building as 

being two parallel buildings connected above 

with the glaze roof. This way he created a twofloored 

hall unusually functioning spatially, a 

place of meeting, speaking, and walks as well 

available in all weather. A. Skalick˘ admits that 

German experts inspired this idea. He however 

understood it on a form level which balances its 

primary force. We only find a few weaker places 

in the remainder of the pension: there could 


perhaps be won more architecture in the space 

of the main stairwell between the operational 

and residential wings, the problematic design 

of a circular stairwell on the end of a hall maybe 

falls on the score of the contracting firm. 

This pension links in several regards to an 

example of Línek’s and Miluniç’s works, especially 

on a geriatric complex in Prague-Bohnice. 

This model Skalick˘ follows in the mentioned 

building, in a mutual bending of the lengthwise 

axis of both wings, in the color tones of the facade 

and interior, as well in the neo-functionalistic 

spirit of his style. A kind of ism was not 

however Skalick˘’s main motivation; it appears 

rather to be an attempt at a pleasant surprize 

and a cheerful simplicity. 

pp. 38-41 

THE INLAID FLOOR OF MICHAEL THONET 


Nearly all of the work concerning the history of 

Thonet furniture of bend wood results in the 

structure of fundamental occurrences of data 

published in the Memorial Publication, printed 

in 1896 for the one hundred anniversary of the 

birth of Micheal Thonet. The registrar was broadened 

in the last years with hitherto known 

facts, especially on the basis of investigation of 

archive resources and technical analysis of the 

oldest products. Even today when M. Thonet 

would be having his two hundredth birthday 

there remain many connections relating to his 

life and work less clarified than he or the work 

he created deserve. This applies specifically to 

the fourteen years of Viennese residence, started 

in 1842, when M. Thonet endeavored for the 

practical application of his production processes. 

Only in 1856 at the conclusion of this period, 

at the age of 60, did he acquire Austrian citizenship, 

with the privilege „of the completion of 

chairs and legs for tables from bend wood, whose 

bend occurs with the use of steam or boiling 

liquids,“ after which he founded the first of his 

factorys for this production. The chronological 

sequence of events in the mentioned sector of 

M. Thonet’s life includes the search for the possibilities 

of working applications after re-residence 

from Germany, encounters with the competition, 

and the striving for the legalization of 

the built products, as well as the references of 

little known regions of applied bend wood. This 

region from 1843 became inlaid wood parquets. 

About the parquets that M. Thonet created there 

is preserved very little information. 

The main source to the investigation for the 

connections of the creation of Thonet parquets 

and to their identification is the colored patternbook 

of fifteen designs and five borders, most 

likely published in 1855. It can be considered as 

a specific recapitulation of patterns already sold 

from 1843 to 1855, and contains with a high 

probability proposals as of this time unrealized. 

A field marked in the pattern-book under no. IX 

is set in on an object belonging to a Thonet factory 

in the area of Halenková, opened for work 

in 1896. Most likely as well the object originated 

at this time. Though there has not been made 

certain when and according to what circumstances 

this parquet floor was installed, it is a 

very valuable document of the realization of a 

concrete field of the pattern-book in actual size. 

In the same object there is to be found across 

from the described parquets, on the same stairwell 

space, another inlaid surface of the same 

scale. It is doubtlessly the next pattern of an 

inlaid floor, which however is not presented in 

the pattern-book. The installation of both surfaces 

in perpendicular positions on the walls 

could prove that they are patterns determined 

for demonstration, an exhibition, but not fragments 

of existing floors. 

In the specification of a Thonet international 

expo in London we find besides the hitherto 

preserved seating and table furniture also several 

pieces whose form is today, like the parquet 

floors difficult to apprehend. It is not disinteresting 

that one of the preserved pieces of furnitu- 

re from this exhibition has in the upper rest a 

pattern which answers a combination of fields 

published in the pattern-book under no. X and 

XIIII. 

pg. 51 

ENDANGERED CONSTRUCTION 

Primavesi Villa in Olomouc 


In 1905 Otto and Eugenie Primavesi (an old lineage 

originally from Lombardia) decided to make 

their family seat in Olomouc. Enthusiastic with 

modern art they entrusted the project to two 

meaningful architects, Franz von Kraus and 

Josef Tölk. 

The work of Kraus and Tölk 

Court Counsellor Kraus, professor of the 

Technical University and Academy in Vienna, 

projected the larger part of his works together 

with Tölk. It is possible to identify his artistic 

profile for the most part with the general development 

of architecture at the break of the century. 

His earliest works are fully felt in the spirit 

of historicism, with work in the studio of Fellner 

and Helmer he matured to modern artistic architectural 

expression. 

The Moravian and Austrian works of the mentioned 

authors are thematically near to the 

Olomouc Primavesi Villa, and support their 

artistic development. Primavesi stands on the 

summit of their creations, fully anchored in the 

sphere of Viennese moderna. 

Moderna in the Historical Center 

The projectants succeeded to subtly compose a 

quite modern work to the height of the difficult, 

historical ambience at the foot of Michal’s Knoll. 

The two-floored villa is a self-enclosed organism, 

with a surrounding belt of greenery, 

which besides its own function emphasizes the 

intimacy of the residence. 

The structure is placed into the space with its 

own expressive, clearly declared materials, controlled 

in themselves with a painting rhythm, in 

which they diversify sharp, keep, simple fazes 

with others more complicated and melodic. 

The surfaces of the facade, of rough white-grey 

plaster, are articulated only with functional window 

openings of the most various shapes and 

sizes. 

The disposition creates essentially a square 

unit floor-plan, which without change repeats in 

the half-sunken basement and in the second floor. 

The Interior 

The unambiguousness of this Olomouc building 

does not consist only in the original architecture, 

but as well in the equipment of the interior, 

on whose creative form sculptor Anton Hanak 

and painter Gustav Klimt participated. 

Contemporary State 

In 1918 the villa passed to the ownership of the 

Union of Moravian Sugar Farmers, who brought 

rather negative changes; later it was made into 

a private sanatorium. 

Nearly all of the construction changes can be 

put aside and renewed for the larger part to the 

original state. This memorially valuable building 

remains seriously endangered as much as 

from 1989 when the owns, who acquired it 

through restitution sold the villa to Primavia 

Co., to set up a luxurious investor club. The 

reconstruction has for the time being been cancelled 

as a result of a lack of financing by the 

investor. 

The structure has been abandoned for two 

years, without any supervision, and is rapidly 

wearing away. The interior is being progressively 

ruined because of broken windows, and 

several of the construction details are being 

destroyed. 

Summary and translation 

Jason P. Boisver

Interview

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?