Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

6/2000/ âERVEN 

CENA 90 Kâ 

Rem Koolhaas laureátem Pritzkerovy ceny 

Hala na okraji: téma periferie? 

5x dÛm aneb Z ãeského venkova 

Vyzvaná soutûÏ na bydlení v Litomy‰li 

Profil: HrÛ‰a – Pelãák 

Estetika gravitace 

P¤ÍLOHA 

Okna, dvefie 

Zahradní architektura

OBSAH 6/2000 

2 EDITORIAL 

3–6 REALIZACE Rodinný dům v Bordeaux / REM KOOLHASS, MARTEN VAN SEVEREN / OMA 

7–12 Sportovní hala v Litomyšli 

/ PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK / Josef Holeãek, Walter Zschokke 

13–16 Rodinný dům Moravské Knínice 

/ TOMÁ·, RUSÍN, IVAN WAHLA, MILENA KASALOVÁ / Karel DoleÏel 

17–20 Vila Tišnov / JAROMÍR WALTER / Karel DoleÏel 

21–25 REKONSTRUKCE Přestavba prodejny na rodinný dům / TOMÁ· NOVOTN¯ / Pavel Halík 

26–28 REALIZACE Rychlé občerstvení v Peci po Sněžkou 

/ MARTIN FEISTNER, JI¤Í HÒRKA, EVA KOLÁâKOVÁ 

Informační centrum a Galerie Veselý výlet 

/ JI¤Í HÒRKA, RADANA FEISTNEROVÁ / Josef Holeãek 

29–32 KULAT¯ STÒL S Josefem Holečkem, Jiřím Škabradou a Rostislavem Šváchou o domu 

v krajině a novodobé produkci českého venkova 

/ Radek VáÀa, Jifií Horsk˘ 

33–36 TEORIE César Manrique / Michaela BroÏová 

37 Umění vidět aneb poselství o transmutaci pustiny / Ivo Hanel 

38–39 SOUTùÎ Interiér roku 2000 / Hlavní cena: Jifií Smolík, Zdenûk Rychtafiík 

40–44 PROFIL Petr Hrůša, Petr Pelčák / Jifií Horsk˘ 

45 SOUTùÎ Svítidla McLight / 1. cena: Hana Pinkasová 

46 KONSTRUKâNÍ DETAIL Schodiště vily ve Vonoklasech / LADISLAV LÁBUS, PAVLA BURE·OVÁ 

47–48 SOUTùÎE, V¯STAVY, AKCE 

49 INTERVIEW S Annou Fárovou, 

laureátkou Čestného uznání GP OA 2000 pro investora 

/ Radek VáÀa 

50–51 AKTUÁLNù 

52 Ke Grand Prix OA 2000 / Zdenûk Zavfiel 

52–53 O přednášce Petera Zumthora v Brně / Karel DoleÏel 

53 Večeře s Zumthorem / Jan Sapák 

54–55 Projekt dokumentačního střediska Topografie teroru / PETER ZUMTHOR 

55 Pritzkerova cena 2000 – Rem Koolhaas, Z profesního životopisu 

56–57 Londýnská ambasáda / Rostislav ·vácha 

58–60 STUDIE Národní technická knihovna 

Diplomní projekty / PETR HÁJEK; JAKUB HAVLAS; MARTINA BU¤IâOVÁ 

61–64 ·KOLA Dům pro osobnost / 1. cena: Jaromír Veselák 

64–66 SOUTùÎ Bytové domy U Nemocnice v Litomyšli / 1. cena: Josef Pleskot 

67 POLEMIKA, KRITIKA, ESEJE Racionální půdorys / Vladimír Loupal 

68–69 TEORIE Estetika gravitace / Pierre von Meiss 

70 V¯STAVA Mecanoo v Praze / Pavel Halík 

71 HISTORIE Strážní domek u železnice / Václav Jandáãek 

72–73 MEDAILON Jan Štursa a architektura / Marie Bene‰ová 

74 OHROÎENÁ STAVBA Chmelařská vesnice na Rakovnicku / Jan Pe‰ta 

75 A-PRAXE Cena časopisu Architekt na IBF a SHK 

76 Vápenné fasádní nátěry / Milo‰ Solafi 

77–78 Vápno & fasáda / Jan Bárta 

79–80 EKOLOGIE S Petrem Suskem o urbanismu / Miloslava Perglová 

81 Projekt obytného souboru Michalovice / PETR SUSKE 

82 PRÁVO Kauza: Porušování autorského práva / Vûra Stránská 

83 A-PRAXE Prohlížeč Netscape communicator / Ivan Muchka 

Dvořák – další pomníkové trauma 

/ Zdenûk Luke‰ 

84 NOVÉ KNIHY 

85 REDAKâNÍ STÒL Spor o sídliště Lesná / Franti‰ek Zounek, Viktor Rudi‰; Ludûk Navara 

86 SUMMARY / Sallie Lynch 

NA OBÁLCE IVAN KROUPA, RADKA EXNEROVÁ, ÚZEMÍ RECEPCE VSTUPNÍ HALY BB CENTRA, 

PRAHA 4, SNÍMEK MARTIN ŘEŽÁBEK, DETAIL

EDITORIAL 

/ Hranice dotyku vnitřního a vnějšího 

prostoru je přechodovou zónou 

dvou odlišných prostředí – vnitřního 

a vnějšího vesmíru. Místem kontaktu 

je zóna v architektuře nazývaná 

vstup a v těle člověka ústa. 

V těle zvířete tlama. 

/ Budování lidského sídla zahrnuje 

vztah člověka k oběma entitám. 

Budování lidského organismu také. 

/ Zatímco domov poskytuje bezpečí, 

klid, teplo a odpočinek a vnitřek, 

vnější svět reprezentuje práci, dílo, 

nezměrnost, pohyb a aktivitu. 

/ Lidé stále překračují prahy svých 

domů. Každé překročení prahu je 

mezníkem odchodu a příchodu. 

Vnější a vnitřní svět zůstává a člověk 

se navrací odkud přišel. 

/ Spojovací článek může být definován 

dveřmi, vraty, branou, otvorem, 

prostorem, terasou, předsíní. 

Anebo hranicí, závorou, turniketem, 

přetlakovou komorou. Záleží 

na entitě a účelu spojených prostředí. 

Záleží také na definici kontaktu. 

/ Odnepaměti lidé budovali svá sídla 

a domy ruku v ruce s úpravou 

bezprostředního okolí, které zajišťovalo 

tlumení rozdílu polarit. 

Nazvali ho zahradou. Na malé ploše 

se pokoušeli spojit a postihnout 

tajemství přírody a jejího stvoření 

pomocí nejprostších věcí. Zahrada 

se stala ochranou zónou a mostem 

člověka k přírodě. 

/ Naši předkové vtiskovali do tvorby 

zahrad svou představu ráje. 

OTAKAR CHOCHOLA 

/ČLEN REDAKČNÍ RADY

RODINN¯ DÒM 

V BORDEAUX 

REM KOOLHAAS, MAARTEN VAN SEVEREN / OMA 

PRITZKEROVA CENA 2000 

/ REM KOOLHAAS

Půdorys 3. nadzemního podlaží 


AUTORSKÁ ZPRÁVA Manželský pár bydlící ve starém domě v Bordeaux se před 

osmi lety obrátil na OMA s požadavkem na nový, velmi jednoduchý dům. Pak ale 

měl muž dopravní nehodu a zůstal upoután na invalidní vozík. O dva roky později 

začali manželé znovu uvažovat o stavbě nového domu, který by imobilnímu 

manželovi umožnil pohyb, což starý dům v centru nedovoloval. Zadání znělo 

(v protikladu k tomu, co si klient představoval původně – tedy jednoduchý dům) 

komplexní dům, protože vzhledem k nové situaci ten bude definovat jeho život. 

Manželé pak koupili pozemek na kopci s výhledem na celé město a architekt navrhl 

dům, respektive tři domy na sobě. 

Nejnižší byl koncipován jako jakýsi sklep – série „jeskyní“ zahloubená do skály 

a určená k nejintimnějšímu životu rodiny. Nejvyšší část domu pak byla rozdělena 

na část pro manžele a část pro jejich děti. Nejdůležitější obytná část domu byla 

koncipována jako téměř neviditelný sedvič, vložený mezi zbylá dvě patra: prosklený 

prostor napůl uvnitř, napůl venku. Muž má svou vlastní místnost, lépe řečeno 

„nádraží“. Výtahová plošina 3 krát 3,5 metru, která volně stoupá mezi třemi 

prostorami domu, proměňuje jeho dispozice, ať je „uzamčena“ v některém 

z pater, anebo se mezi nimi pohybuje. Stává se tak samostatnou „zdí“, která zahrnuje 

vše, co by manžel mohl potřebovat: knihy, umělecké předměty... a ve 

sklepě víno. Pohyb výtahu v každém okamžiku proměňuje architekturu domu. 

Stroj se stává jeho srdcem. 

Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL RADEK VÁŇA 


Příčný řez 

Podélný řez 

RODINN¯ DÒM V BORDEAUX, FRANCIE 

KLIENT: neuveden 

AUTO¤I: OMA, Rem Koolhaas, Maarten van Severen 

SPOLUPRÁCE: Julien Monfort, Jeanne Gang, Bill Price, Jeroen Thomas, 

Yo Yamagata, Chris Dondorp, Erik Schotte, Vincent Costes 

POLOHA: 5 km od městského centra v krajině na kopci 100 m nad mořem, 

panoramatický výhled na město a řeku, 400 m dlouhá přístupová cesta 

UÎITNÁ PLOCHA: 500 m 2 (5 ložnic, 3 koupelny) v hlavním domě; 

100 m 2 (2 ložnice, 2 koupelny) dům pro hosty 

ZASTAVùNÁ PLOCHA: 500 m 2 

PROJEKT: Ove Group & Partners: Cecil Balmond a Robert Pugh 

VNIT¤NÍ VYBAVENÍ A MECHANIKA: Maarten van Severen, Raf de Preter 

NÁVRH KNIHOVNY: Vincent de Rijk 

KOORDINACE A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE: Michel Régaud 

KONZULTANT FASÁDY: Robert-Jan van Santen 

KONZULTANT HYDRAULIKY: Gerard Couillandeau 

KONZULTANT INTERIÉRU: Petra Blaisse 

NÁKLADY: neuvedeny 

DOKONâENÍ: 1998 

4 ARCHITEKT 6/2000 REALIZACE

REALIZACE ARCHITEKT 6/00 5

1, 2 

3, 4 

5 

POROTA PRITZKEROVY CENY 2000 

SNÍMKY ARCHIV HYATT FOUNDATION 

J. CARTER BROWN – předseda poroty/ emeritní ředitel National Gallery of Art, 

předseda U.S. Commission of Fine Arts, Washington, USA 

GIOVANNI AGNELLI/ předseda společnosti Fiat, Turín, Itálie 

ADA LOUISE HUXTABLE/ spisovatelka a a kritička architektury, New York, USA 

JORGE SILVETTI/ vedoucí katedry architektury Harvardské university 

a Graduate School of Design v Cambridgi, Massachusetts, USA 

THE LORD ROTHSCHILD/ expředseda Board of Trustees National Gallery 

a expředseda National Heritage Memorial Fund, Londýn, Velká Británie 

BILL LACY – výkonný ředitel/ ředitel State University v New Yorku 

1 Grand Palais, Lille, Francie; 2 Vila Patio, Rotterdam, Nizozemí; 3 Nizozemské taneční divadlo, 

Haag, Nizozemí; 4 Educatorium, Utrecht, Nizozemí; 5 obytný komplex Nexus, Fukuoka, Japonsko 

KOMENTÁ¤ POROTY Rem Koolhaas představuje vzácnou kombinaci vizionáře a praktika, filosofa a pragmatika, teoretika a proroka. Jeho myšlení o stavbách a urbanistickém 

plánování z něj učinily jednoho z nejdiskutovanějších současných architektů na světě, a to ještě předtím, než došlo k realizaci jeho projektů. Dosáhl věhlasu 

díky psaní a diskusím se studenty a často vyvolal rozporné reakce svými exkurzy za hranice konvencí. Proslavil se jak svými knihami, územními i globálními 

plány, akademickým působením ve spolupráci se studenty, stejně jako odvážnou, nápadnou a myšlenkově provokativní architekturou. 

/ Když na sebe koncem sedmdesátých let upozornil knihou Delirious New York, zahájil dvě pozoruhodná desetiletí tvorby, která přinesla stavební díla, projekty, plány, 

výstavy a studie proslavené v celém odborném i akademickém světě, jež se staly jakýmsi hromosvodem pro kritiku i chválu. 

/ Jeden z jeho prvních plánů, projekt na rozšíření holandského parlamentu, vyvolal takový zájem, že okamžitě následovala řada dalších zakázek. Nizozemské Taneční 

divadlo v Haagu bylo jedním z prvních dokončených projektů, který vyvolal potlesk kritiků z mnoha stran. Od té doby pracoval Koolhaas na zakázkách nejrůznějších typů, 

od nápaditého a humánního domu v Bordeaux až po územní plán a obří budovu pro shromáždění v Lille. Dům v Bordeaux je koncipován tak, aby vyhověl mimořádným 

potřebám klienta upoutaného na invalidní vozík, nikoliv však na úkor kvality bydlení. I kdyby byl tento dům jeho jediným projektem, měl by Koolhaas v historii 

architektury místo zajištěné. Přidáme-li rušné vzdělávací centrum zvané Educatorium (novotvar označující továrnu na učení) v Utrechtu a obytné čtvrti v Japonsku, kulturní 

centra a další sídla ve Francii a v Holandsku nebo takové návrhy, jako je Letištní ostrov v Severním moři, jasně před sebou vidíme talent mimořádných dimenzí. 

/ Již mnohokrát prokázal schopnosti a tvůrčí nadání vyrovnávat se se zdánlivě neřešitelnými problémy a přinášet vynikající a originální řešení. V každém projektu najdeme 

svobodnou, demokratickou organizaci prostorů a funkcí a skromný proud kreativity, který v konečné fázi vede k vzniku zcela nové architektonické formy. Celek 

jeho díla se skládá z myšlenek stejně jako z budov. 

/ Jeho architektura je architekturou podstaty, jsou to myšlenky ve formě budov. Koolhaas je architekt, který si zjevně s budoucností starosti nedělá a pevně drží krok 

s jejím rychlým během a měnícími se formami. V jeho projektech lze pociťovat intenzitu myšlenky, jejíž pancíř nakonec vytváří dům, prostory pro shromáždění, univerzitní 

areál nebo knihu. Našel si své pevné místo v Pantheonu významných architektů uplynulého století a počátku století nadcházejícího. A tak za více než dvacet 

let, kdy dosahoval svých cílů, tedy definoval nové druhy teoretických i praktických vztahů mezi architekturou a kulturní situací, stejně jako za přispění k světovému 

bohatství budov a za jeho myšlenky mu udělujeme Pritzkerovu cenu za architekturu. 

Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA VERONIKA MACHOVÁ 


SPORTOVNÍ HALA 

V LITOMY·LI 

PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK 


Situace: 1 Autocamp, 2 Sportovní areál – fotbalové hřiště 

3 Parking – rezerva 

Pohled od severu 

Půdorys patra 

Půdorys vstupního podlaží 

Příčný řez patrovou částí 

SPORTOVNÍ HALA V LITOMY·LI 

KLIENT: SPORT, s.r.o. Litomyšl 

AUTO¤I: ing. arch. Petr Hrůša, ing. arch. Petr Pelčák 

SPOLUPRÁCE: David Mikulášek, Jan Sochor, Zdena Pavelková, Hana Ryšavá 

GENERÁLNÍ PROJEKTANT: Architekti Hrůša & Pelčák, Ateliér Brno, s.r.o. 

GENERÁLNÍ DODAVATEL: 1. Litomyšlská stavební 

NÁSTùNNÁ MALBA: Petr Kvíčala 

REALIZACE: 8/1998 – 10/1999 

NÁKLADY: cca 40 000 tis. Kč vč. DPH (vč. kurtů a vnitřního vybavení) 

AUTORSKÁ ZPRÁVA Stavba o půdorysném rozměru cca 63x19 m a výšce 

10 m (cca 12 m ve hřebeni) je situována v městském sportovním areálu na zlomu 

jižního břehu údolí Líbánky podélnou osou ve směru východ-západ. Svou severní 

fasádou obrácenou k již existujícímu areálu tenisových kurtů tvoří spojnici 

mezi řadou topolů na západě a hranou lesa na východě. Je postavena na „palouku“, 

výřezu v okraji lesa, na místě kynologického cvičiště. 

Tenisová hala tvoří první etapu. V konečné podobě má být druhá hala (bowlingová) 

situována kolmo k této v půdorysné formě obráceného L se společnou stavební 

čárou západní fasády. 

Východní část objektu délky cca 40 m je jednopodlažní, halová a je zde umístěn 

krytý tenisový kurt. Západní část je třípodlažní. V přízemí jsou umístěny klubovny 

a šatny se zázemím (včetně šaten pro vnější tenisový areál). Ve 2. podlaží 

3 squashové kurty (přes 2 podlaží) a občerstvení, ve 3. podlaží byt správce 

a strojovny. 

Osazení objektu využívá svažitosti terénu. Jižní hrana je 3,1 m zaříznuta do svahu, 

takže hala je z této příjezdové strany o podlaží nižší. Vstup ke squashům a občerstvení 

je tak z úrovně příjezdu – terasy před západním štítem, kdežto vstup 

k tenisovému kurtu a šatnám je z úrovně pěší cesty podél tenisového areálu. 

Konstrukce je ocelová s příčnými rámy (IPE 450) v modulu 6650 mm (9,5 modulů), 

v podlažní části je ocelová konstrukce (IPE 360) postavena na přízemní 

stavbu z porothermových tvárnic. Obvodový plášť je montovaný, sendvičový 

s větranou mezerou. Vnější plášť tvoří cementotřískové desky Cetris tl. 12 mm 

formátu 3300 x 1070 mm pouze s hydrofobním transparentním nátěrem. 

Horizontální spáry jsou kryty dubovými latěmi, předstupujícími 50 mm před líc fasády. 

Vnitřní plášť tvoří dřevoštěpkové desky OSB tl. 12 mm. Vyjma bytu správce 

není na stavbě použit sádrokarton. Pásová okna, v restauraci posuvná, jsou 

hliníková, stejně jako kastly vstupů. Jednotlivá okna kluboven a bytu jsou dubová 

z europrofilů. Sedlová střecha s větranou vzduchovou mezerou kryta vlnitými 

vláknocementovými tvarovkami Vltava. 

Tenisový i squashové kurty jsou importované z USA. Většina objektu je uměle 

větrána. Akustika (stěny a strop) kurtu i občerstvení řešena speciálními dřevěnými, 

resp. akulitovými panely (strop tenisové haly). Podlahy jsou z přírodního linolea 

(Forbo Artoleum). Truhlářské výrobky ze světlého dubu nebo dubové dýhy, 

vnitřní prosklené příčky v hliníkových rámech, podhledy, kryty instalací a výplň 

ocelového zábradlí z lakovaného perforovaného plechu. Vnější opěrné stěny 

jsou z drátokošů vyplněných lokálním lomovým kamenem, vnější zámečnické výrobky 

pozinkovány. Zpevněné plochy jsou vydlážděny z betonových obdélníkových 

dlaždic. Zahradní úpravy včetně osazení vlajkových stožárů budou provedeny 

v tomto roce. Interiér s určitými odchylkami realizován podle návrhu autorů. 

Vstupní hala v přízemí je vymalována Petrem Kvíčalou. 


Pohled od jihozápadu 

Pohled od severozápadu 

REALIZACE ARCHITEKT 6/2000 9


O POÎITKU Z OD¤ÍKÁNÍ 

SPORTOVNÍ HALU RECENZUJE JOSEF HOLEČEK 

Nejsnazší a jistě ne neadekvátní by bylo chápat novou litomyšlskou sportovní 

halu autorské dvojice Hrůši a Pelčáka jako spojení strohé, šedé, 

úsporně traktované slupky a mnohobarevného zářivého interiéru, který v sobě 

zahrnuje akcenty architektonické (galerie u tenisových kurtů, zdůraznění 

ocelové konstrukce červenou barvou), designérské (nábytek, lampy) a ve 

výmalbách Petra Kvíčaly i výtvarně dekorativní. 

Jakkoliv může být vstup do prostorů budovy – a posléze i pohyb v nich – 

vzhledem k její vnější tvářnosti překvapující, nemá znatelný rozdíl vnitřního 

a vnějšího charakter jednoduchého kontrastu nebo rozporu. 

I když četné kapotáže a inkrustace jsou pro dílo příznačné, nepotlačují ani 

nezastírají jeho stavební podstatu; autoři citlivě vedenou rukou nechali projevit 

se možnosti, které nabízel jednoduchý konstrukční systém, a zvolili takové 

materiály, aby k přísnému plášti vytvořili komplementární vnitřní prostory. 

Stavba jako by se přirozeně a nenuceně „sama“ dovnitř zabarvovala. 

Vykvétala. Absence celkové jednotné, jednoduché a ihned průhledné a jasné 

poetiky je potom (příjemným) „překvapením intelektuálním“. 

V době, kdy intrakontextuální vazby jednotlivých staveb tvoří téměř nezbytný 

klíč k jejich čtení a skoro i zásadní důvod jejich „estetické existence“, se 

stává – kupříkladu – též obecnější přesvědčivě ztvárněné „téma slupky 

a jádra“ vlastně velkým tématem s účinnou poetickou potencí, v němž se 

můžeme zapomenout. Ponořit se do díla, ztratit se v místě či čase. 

Proto i pouhá tematizace vnitřního a vnějšího, jejich rozdílů, komunikace a doplňování 

se, by postačila k ocenění stavby. Ostatní je – koneckonců – sekundární. 

Jelikož si však autoři tak (cíle) vědomě hráli (a zahrávali si!) též s oním „sekundárním“, 

kontextuálním a nalezli zde – dle mého soudu – možná nenápadnou, 

avšak originální polohu, je nezbytné vynořit se z onoho tématu největšího 

a zmínit i tyto aspekty díla. 

Z určitých hledisek velké téma slupky a jádra bledne. Hala jako by náhle doplácela 

na svou nevyhrocenost a na absenci strhujících akcentů. Přirozenost 

a křehce jemné pletivo vztahů. Skalistá sevřenost vnějšku a zářící volnost 

vnitřku nepřiléhají docela. Jako by se takovýmito slovy – také – doříkaly 

a spoluuskutečňovaly autorské intence. Velmi funkcionální, asymetricky členěný 

a nehierarchizovaný exteriér má daleko k sofistikovaně pojaté výtvarné 

„bedně“ herzogovsko-meuronovského ražení. Podobá se z dálkových (a prvních) 

pohledů spíše montované zemědělské hale. Interiér vyznívá více jako 

zárodek šířeji aplikovatelného a víceméně racionálního autorského stylu než 

jako jedinečně řešený a neopakovatelný magický prostor. Účelu stavby 

ostatně takováto tlumící „nehierarchičnost“ odpovídá. 

Jako stejně důležitý se potom jeví pohyb díla (resp. jeho vnější podoby) na 

hraně architektonického a utilitárního, hluboce minimalistického a estetickým 

gestem sémantizovaného, banálního a sofistikovaného. 

Důraz na oproštěnost a logičnost průniku vnitřních dispozic navenek, spojený 

s absencí aditivní rytmizace a „architektonizace“ exteriéru představuje takové 

stažení výrazu k nehierarchičnosti a ryzí účelovosti, k němuž se u nás 

(v oblasti kreativní architektury, samozřejmě) jen stěží hledá obdoba. 

Stavba se tak nakonec, a jak se říká – chtě nechtě – váže k již zmíněným 

montovaným halám socialistického družstevnictví, kterých se právě v blízkém 

okolí Litomyšle nalézá nezvykle velký počet. I to je koneckonců výrazem 

jistého typu kontextuálního uvažování, které bychom si asi apriorně neměli 

zapovídat. S odstupem deseti let volného stavění v krajině nepředstavují 

– přes i pro svou častou zchátralost – tyto kdysi z nejdramatičtějších 

vstupů do krajinných panoramat vrchol razance či bezohlednosti. Oživování 

pokleslého a komunikace s ním ostatně patří k příznačným rysům moderního 

umění. 

Koncept levné stavby je proto velmi nerigidní a neideologický. Jako by pro 

vzniklé dílo platil onen reflektovaný hédonický postoj, spatřující největší požitek 

v odříkání. 

Zdá se mi, že právě jím si autoři pro sebe naplnili úsloví „udělati z nouze 

ctnost“ v jeho doslovném významu. Myslím, že si na tom zakládají jako na 

své cestě, vlastním průniku do reálného a tvorbě příliš nepřejícího světa stavění. 

Jako na trojském koni odporu, ale vlastně i manifestace intelektuálních 

kvalit, které propašovali do pevnosti omezeného rozpočtu. A též patrně i jako 

na něčem nejistém, za hranicí běžně pojaté architektonické úlohy, co 

možná mělo zůstat cudně nepřiznaným tajemstvím. 

To, že dostupné, přirozeně a logicky ztvárněné a zároveň mnoha nitkami 

s banalitou spojené dílo můžeme dnes chápat také jako trochu dekadentní 

hru, není věcí či chybou autorů, ale spíše stavebního kontextu, v němž žijeme. 

(Teprve „druhý“ a ne samozřejmý pohled odhalí důležité rozdíly mezi 

stavbou Hrůši a Pelčáka a zmíněnými halami – jemně až ušlechtile působící 

eternitové šablony, příjemnou barvu dřevěných oken, strukturálně grafické 

kvality podání zadní fasády atp.) 

Hovořil-li jsem o pohybu na hraně oné nejisté a proměnlivé oblasti, která se 

nazývá architekturou, nebyla důvodem této blízkosti malá estetická integrita 

díla, radikální a nevídané tvarosloví, ale striktní odmítnutí artificializace 

stavby, resp. jejího pláště. Přitom – možná paradoxně – z hlediska promyšlené 

vazby k místu se této do svahu zapuštěné a přitom z dálkových pohledů 

viditelné stavbě vyrovná v Litomyšli, tak obdařené právě kvalitními realizacemi 

90. let, snad jen Hulcovo završení věže restaurátorské školy. Jako 

by ono místně vázané, a troufám si říci, že možná i regionální, přicházelo 

až ex post jako výsledek abstraktnějších tvůrčích úloh. 

Říkají-li autoři o své hale, že to není žádný „minimáč“, ale „maximáč“, vystihují 

tak mimo jiné skutečnost, že minimalistický tah přítomný v české tvorbě 

90. let vždy doprovází zdůrazněná formální estetika: ušlechtile zpracované 

betony, symbolické geometrické tvary a útvary či extrémní proporční koncepty 

činí ze vzniklých staveb neobyčejná díla, jakési šperky a stylové manifestace 

se svébytnou logikou a repertoárem vyjadřovacích prostředků. 

Něco takového zde nenajdeme. Pojmy jako minimalismus a – z intencionálního 

hlediska – funkcionalismus přisedají k plášti budovy ve svém doslovném 

a striktním významu, zastřeném dnes řadou lyrizací a občas i manýr. 

Z toho hlediska spatřuji v recenzované hale pořádný kus svébytné tvůrčí 

meditace, posunující české architektonické uvažování do oblastí méně lyrických, 

drsnějších a o to možná překvapivějších. 

AUTOR JE ESTETIK, VÝTVARNÍK, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

TITULEK REDAKCE 


JEDNODUCHOST, HRDOST 

HALU V LITOMYŠLI RECENZUJE WALTER ZSCHOKKE 

SNÍMKY FILIP ŠLAPAL 

Interiér restaurace 

Ať nám to vyhovuje nebo ne, ve věku globalizace platí pro architekturu všude 

v Evropě stejná kvalitativní měřítka. Tenisová hala z Litomyšle by mohla 

stát i jinde, v Brně nebo na okraji Vídně, a architektonická kritéria by sotva 

byla jiná. Její specifická poloha na svahu mělkého údolí s potokem a její začlenění 

do okolního stromoví jsou naproti tomu svázány s jejím místem. Tím, 

že se autoři zřekli křiklavých barev, dávají domu z dálky dojem samozřejmosti. 

Kdybychom nevěděli, k čemu hala slouží, mohli bychom se domnívat, 

že budova je pozůstalou průmyslovou halou, kterou, pokud ji pozorujeme 

stále z dálky, není tak snadné časově zařadit. Dvacáté století ano, ale kdy 

přesně? Toto odmítnutí rychlého časového zařazení díla stavbě prospívá. 

Stavba spočívá především na sebechápání té moderny, jež se ve skocích 

i prohrách rozvíjela právě v tomto století. 

Přiblížíme-li se, vystoupí materiál a konstrukce fasády. Jimi se doba vzniku 

díla vymezuje vůči konci století, neboť dříve se autoři ostýchali používat 

u náročnější architektury chudě působící materiály takovýmto způsobem, 

protože se obávali jejich účinku na celkový charakter stavby. Pokud použití 

takových materiálů bylo zpočátku třeba i způsobem rebelského protestu, 

majícího vzor ve světě „bricolage“, pak si někteří architekti brzy vybudovali 

vztah k „arte povera“ tím, že způsobem použití materiálu a vypracováním 

detailu obyčejný materiál zušlechtili. 

Tohoto efektu dosahuje tenisová hala položením dubových lišt mezi dřevotřískové 

desky s cementovým pojivem. Lišty zdůrazňují proporce velkých desek 

v poměru k celé budově. Umělecký tah autorů, při němž vzniká tektonický 

obraz podobně jako u tradičních technik řešení omítek – výběr drsného, cementově 

šedého materiálu – mohl být podmíněn náklady. Může však poukazovat 

na poctivý přístup a přání nevyprovokovat na tenké, povrchové šlechtěné 

vrstvě se zabarvením vbrzku nehezký dojem zvětralosti. V bohatých zemích 

působí takové tvůrčí principy většinou poněkud násilně. V České republice 

těchto dnů řešení odpovídá zdravé hrdosti, odmítající pachtění se po vnějším 

přikrašlování a snažící se místo toho o pečlivé rozvržení materiálů a o inteligentní 

kombinaci materiálu se standardním průmyslovým výrobkem. 

Vnitřek haly se svou jednoduchou ocelovou konstrukcí, (sešroubovanou 

z velkých prvků a obloženou OSB deskami i s prefabrikovanými dřevěnými 

rošty pro tlumení hluku v průčelích) je důrazně pragmatický. Nezakrytá tělesa 

topení a přístroje pro cirkulaci vzduchu jsou tak malá, až jsou nenápadná. 

Ustupují do pozadí. Hluboko posazený pás oken vytváří příjemnou 

neoslepující atmosféru: vysoký prostor si tak přes všechnu pragmatičnost 

ponechává slavnostní ráz. 

Podobné je to u malé restaurace, jejíž velkorysý výhled na tenisová pole 

a sytě ozeleněné údolí potoka využívá příhodnou polohu. Nezapírá nízko 

stanovené náklady. Pomocí několika zacílených prvků, jako těžkých dubových 

stolů nebo promyšleně navržené zadní stěny baru, se však přece daří 

potlačit hrozící dojem kantýny. 

Bylo by nefér přikládat zde mezinárodní měřítko, taková zadání jako Chrám 

múz a jiné reprezentativní objekty. Mnohem spíše lze zvážit jako referenční 

objekty moderní průmyslové haly a sklady a samozřejmě i sportovní haly. 

Přitom je nápadné, že konstrukci zde byl připisován malý architektonický 

význam. Zdá se, že průmyslový standard řešení v oceli zde byl finančně výhodnější 

než například speciálně navržená klížená dřevěná konstrukce. 

O možnosti navrhnout halovou konstrukci s projektantem konstrukcí (proto, 

aby se v tomto směru dosáhlo architektonického účinku), se zřejmě nediskutovalo. 

Tím se autorům zúžil prostor na materiály, povrchy a konstrukci 

detailů, přičemž se vždy muselo hledat finančně nejvýhodnější řešení. 

S ohledem na to je architektonický návrh celkově pozoruhodný a očím 

Vídeňana nanejvýš příjemný, aniž by podprahově vyvolával pocit levného 

architektonického řešení v reformní zemi. 

AUTOR JE ARCHITEKT, SPOLUMAJITEL PROJEKČNÍ KANCELÁŘE, KRITIK – SPOLUPRACOVNÍK 

RAKOUSKÉ REVUE SPECTRUM, ŠVÝCARSKÉ WERK-BAUEN-WOHNEN, ŽIJE A PRACUJE VE VÍDNI 

Z NĚMČINY PŘELOŽILA LENKA RICHTEROVÁ 



RODINN¯ DÒM 

MORAVSKÉ KNÍNICE 

TOMÁ· RUSÍN, IVAN WAHLA, MILENA KASALOVÁ / ATELIER RAW 


Betonové terasy 

Řez 


AUTORSKÁ ZPRÁVA Dům je osazen na jižním svahu přiléhajícím ke komunikaci. 

Dispoziční řešení je sevřené, umožňuje co největší kompaktnost vnitřních prostor. 

Objekt je dvoupodlažní, nepodsklepený. Střecha je pultová. Jižní fasáda se 

v obytném patře otevírá do údolí velkoryse prosklenou stěnou, zatímco ostatní fasády 

domu jsou hmotné, uzavřené. Vzhledem k výrazné niveletě terénu došlo 

k úpravám svahu pomocí opěrných zdí, vytvářejících betonové terasy. V přízemí 

se nachází dvoupokojový byt a převážně místnosti technického charakteru – garáž, 

sklep, šatna, sklad, dílna. V centru dispozice jsou umístěny vstupní prostory, 

na které navazuje přímé jednoramenné schodiště. Obytné patro je děleno na 

dvě části, rodinnou – se dvěma ložnicemi s koupelnami a WC – a část společenskou, 

tvořenou obytným prostorem, jehož součástí je kuchyňská linka, jídelna 

a posezení s krbem. Ze schodišťové haly a z ložnic je umožněn vstup na terasu 

zahrady. 

Konstrukční systém domu je podélný, zděný. U obvodového zdiva jde o zděný 

sendvič – zdivo z tepelně izolačních cihel a z lícových režných cihel. Stropy jsou 

navrženy z ocelových válcovaných profilů a z keramických desek. Pultová střecha 

má sklon cca 8 %. Obytné patro je v čelní fasádě pravidelně traktováno výplněmi 

otvorů z lepeného dřeva v přírodním provedení, zasklenými čirým dvojsklem. 



Pohled od jihozápadu 

Hlavní obytný prostor 

RODINN¯ DÒM MORAVSKÉ KNÍNICE 

KLIENT: soukromá osoba 

AUTO¤I: ing. arch. Tomáš Rusín, ing. arch. Ivan Wahla, 

ing. arch. Milena Kasalová – atelier RAW, 

spolupráce ing. Petr Uhrín 

DODAVATEL: Vavřín – INSTAQUA; interiér – JAPEZ, s.r.o. 

PROJEKT: 09/95 

REALIZACE: 05/98 




SNÍMEK ARCHIV AUTORA 

SPLYNUTÍ S KRAJINOU 

RODINNÝ DŮM RECENZUJE KAREL DOLEŽEL 

Pozemek se nachází na okraji obce na prudkém jižním svahu s příjezdovou 

komunikací u jižního okraje parcely. Největší devizou je úchvatný výhled na 

jízdárnu v údolí a zalesněný kopec naproti, který byl patrně hlavní inspirací 

autorů. Horší je pohled k sousedům, neboť současné představy o bydlení 

mezi lidem zde nabývají bizarních podob. Nepříjemná blízkost k obslužní, 

byť slepé komunikaci a vylepšení výhledu vedlo k situování hlavní obytné 

místnosti s kuchyňským koutem a jídelnou do patra, a k plnému prosklení 

čelní stěny včetně prosklení přes obě nároží. Vysunutím objektu k cestě tak 

navíc není těmito okny vidět nepodařené výtvory sousedů. Více v tomto než 

v jiných případech mě při pohledu na dispoziční řešení napadá doporučení 

kolegů, že právě takové domy – nejde totiž o žádnou nadstandardní vilu 

s vnitřním bazénem a atypickým řešením interiéru, šitou na subjektivní požadavky 

objednatele – by měly být spíše publikovány v stánkových tiskovinách 

s problematikou bydlení, než v odborném periodiku. Díky osvědčené 

čtvercové dispozici, připomínající renesanční magický čtverec o devíti polích 

se svojí matematickou logikou čísel, se právě takové řešení jeví jako universální 

jak pro rovinný, tak svažitý terén, včetně zcela variabilní orientace 

ke světovým stranám. Umístění vertikální komunikace do centrální polohy 

a servisních bloků koupelen a WC do středních bočních částí potvrzuje promyšlenost 

a flexibilitu dispozičního řešení, bez jakéhokoliv omezení jak v přístupu 

na pozemek, tak v situování vstupu, garáže, skladových prostor, potažmo 

i ve variantě obývacího pokoje v přízemí se čtyřmi ložnicemi v patře. 

Nicméně vraťme se ke konkrétnímu domu. Renesančně-barokní symetrický 

osový koncept je pouze zdánlivě v rozporu s modernistickým vyzněním domu. 

Nejpůsobivější pasáž domu, vstupní část, pracuje s minimalistickým 

ztvárněním hmot v čistém povrchovém, nečleněném a výrazově konzistentním 

symetrickém řešení, narušeném pouze asymetrickým madlem v úzkém 

průřezu schodiště. Konkrétní řešení následně umožňuje výstup do exteriérového 

pokoje, vymezeného opěrnými stěnami s bohatě porostlou treláží, 

nebo obrátku zpět v interiéru, připomínající přístup k Parthenonu a následnou 

katarzi, umocněnou rozevírajícími se stěnami, předznamenávajícími 

opětovné splynutí s krajinou prostřednictvím panoramatického širokoúhlého 

okna pouze vertikálně členěného, a především v létě z pěti devítin otevíratelného. 

Jistý luxus symetrického řešení v patře s dvěma ochozy kolem 

schodiště je kompenzován mimořádným zážitkem následného výhledu 

a příjemné prostornosti, zesílené horním světlem ze střešního světlíku. 

Optický klam, vyvolaný rozšířenou chodbou, přitahuje náprotivný kopec ještě 

více do interiéru hlavního obytného prostoru. Pocit z vnímání vnitřních 

prostor není narušován tříští materiálů a tvarů, naopak, přírodní dřevěné dýhování 

v teplých tónech a elementárních suchých tvarech, střídmá barevnost 

i kování dveří, včetně klik, doplňuje jistou přirozenou monumentálnost 

prostor rodinného domu. Možná že polovina plochy přízemí (objekt je nepodsklepený) 

věnovaná garáži, sklepům, skladům, dílně apod., se může jevit 

jako předimenzovaná pro tento účel. Je ovšem téměř vždy realizovaná 

dle přání zákazníka. Zde je pikantní souvislost mezi investorem a architekty, 

investor je totiž také architekt, ale chtěl dům od konkrétních architektů. 

Dnes neopomene zdůraznit, že se v něm celé rodině skvěle žije. Původně 

měl mít dům ekologickou zelenou střechu, leč finance rozhodly jinak, pultová 

střecha v mírném spádu umožnila osázení střechy odolnými rostlinkami, 

ovšem nepochůzími. Ačkoliv dům nemá sedlovou střechu, má hlavní římsu, 

která částečně předstupuje a vytváří svojí přiznanou dřevěnou konstrukcí 

v podhledu dojem klasického zápraží. Kombinace eternitu pod římsou, světle 

dýhovaného dřevěného obkladu v interiéru, euro-oken v přírodním dřevě 

a preciznost při vyzdění vnějšího obkladu z lícovek si zaslouží ocenění. O to 

větším paradoxem je konstatování „odpovědného“ pracovníka stavební komise, 

že podobnou hrůzou a hrůzami se již nehodlá zabývat, a tudíž podobně 

kvalitní architektura má v obci odzvoněno. Již žádnou rovnou střechou 

si nehodláme ničit svoji obec, prohlásil dotyčný, aniž asi tušil, jak blízko 

je svojí rétorikou názorům na moderní, čili zvrhlé umění a architekturu. 

(VIZ TÉŽ ZLATÝ ŘEZ Č. 18/98) 

AUTOR JE ARCHITEKT, PEDAGOG NA FAKULTĚ ARCHITEKTURY VUT V BRNĚ, 

PUBLICISTA, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 



VILA TI·NOV 

JAROMÍR WALTER 

Situace 

REKONSTRUKCE ARCHITEKT 1/99 17

Podélný řez 

Pohled od východu 

Severozápadní fasáda 


Půdorys přízemí 

VILA TI·NOV, OKRES BRNO 

KLIENT: Soukromá osoba 

AUTOR: ing arch. Jaromír Walter, Atelier 01-A 

INTERIÉR, SPOLUPRÁCE: ing. arch. Kateřina Petříková 

ZAHRADNÍ ÚPRAVY: ing. arch. Eva Wagnerová 

STAVEBNÍ âÁST: ing Dan Lukašík 

DODAVATEL: Homac, s.r.o. 


REALIZACE: 1998–2000 

AUTORSKÁ ZPRÁVA Parcela se nachází v okrajové části Tišnova. Lokalita vykazuje 

prvky typické pro předměstskou zástavbu. Zatímco ulice ze severu má kompaktní 

charakter s jasnou uliční čárou řadových rodinných domů, jižní část nemá 

jednoznačnou strukturu a najdeme zde vedle solitérních vil s různými typy střech 

skladové a průmyslové objekty, ale i občanskou vybavenost. Do této nejednoznačné 

situace je vložen jednoduchý geometrický čistý objem ležatého hranolu, 

jehož svébytnost je zdůrazněna dřevěným obvodovým pláštěm. 

Střed dispozice tvoří komunikační hala, která navazuje na vstup situovaný na východní 

straně a rozděluje 1. podlaží na část obytnou a zázemí domu. Obytnou 

část tvoří dvoupodlažní prostor rozšířený o bazénovou halu. Jeho spodní úroveň 

plní úlohu obytné haly s jídelnou, horní úroveň – galerie – nabízí atraktivní výhled 

přes zahrady na město a slouží jako klidová část, na kterou navazují ložnice se 

zázemím. Propojení obytné části, bazénu a zahrady umožňují prosklené posuvné 

stěny. 

Tepelné ztráty z velkých prosklených stěn jsou kompenzovány jejich vhodnou orientací, 

zesílenou tepelnou izolací plných stěn a rekuperací tepla v provozu bazénu. 

18 ARCHITEKT 6/2000 REALIZACE 

Interiér patra 

SNÍMEK ARCHIV AUTORA

Jihozápadní fasáda 

Pohled od jihu 


RODINN¯ DÒM S BAZÉNEM 

RECENZUJE KAREL DOLEŽEL 

SNÍMKY ONDŘEJ POLÁK 

Investor původně požádal o projekt jiného architekta, ten byl zaneprázdněn 

a doporučil mladšího kolegu. Vlastní parcela se nejevila příliš vhodná k záměru 

především vzhledem k urbanistickým souvislostem, byť orientace podélného 

pozemku delšími stranami na JV a SZ je víceméně optimální. 

Ovšem vyasfaltované komunikace sousedních pozemků, těsně přiléhající 

k hranici parcely a nepříliš kvalitní stavby na nich – na západě poliklinika 

s parkovištěm, na východě skladový objekt, který majitel ještě hodlá nadstavit 

– pomalu utvrzovaly autora v přesvědčení, že rčení o mém domě jako 

hradu, co nejvíce izolovaném od okolí, bude ta správná cesta. V podstatě jediný 

možný příjezd na pozemek ze severovýchodu, z městské komunikace 

s protější řadovou zástavbou rodinnými domy, určil následné řešení. 

Investor totiž myšlenku na výstavbu na jiném místě, z osobních a citových 

vazeb k této parcele, zamítl. Je nutno ale ocenit, že se nechal přesvědčit 

profesionálem v oboru a postavil si moderní dům dle vlastních požadavků, 

ovšem jeho ztvárnění přenechal architektovi. V dnešní praxi nabídky pokleslých 

katalogových „roztomilých“ domečků s mansardičkami a vikýřky 

vskutku odvážný čin, notabene na maloměstě. Jednoznačná výrazová konzistentnost 

jednoduchého hranolu ještě více vyniká v neutěšeném okolí. 

Napadá mě srovnání s objektem v Šestajovicích (arch. Střítecký & Huťka, 

Architekt 11/99) nebo s dokončovaným hranolem v Litomyšli (arch. 

M. Rudiš). Zatímco v prvním případě hraje značnou roli výtvarné dílo, pokrývající 

elementární hmotu, v druhém keramický obklad, zde jde o dřevěný 

obklad smrkovými deskami v podélném směru, které tak umocňují dynamičnost 

a opticky dům snižují. Původně zamýšlený kanadský cedr byl z finančních 

důvodů opuštěn. Pozoruhodné se mi jeví spojení typicky soudobého 

prostoru a provozu vnitřního bazénu s tradičním ústředním jádrem 

venkovského domu, kterým byla obytná kuchyně. Především technologický 

pokrok související s vnitřními bazény, jako je miniaturizování klimatizace, rekuperace 

tepla, jednoduchá obsluha úpravny vody a provozního režimu, zateplovací 

fólie na bazény, protiproudové programy, umožňující zmenšení bazénu 

při zachování aktivního sportovního a rehabilitačního využití, jsou příčinou 

toho, že v našich klimatických podmínkách (byť průběh letošního dubna 

a května mi nedávají za pravdu) se vnitřní bazény stávají samozřejmostí. 

V tomto případě je bazén v podstatě ústředním prostorem domu, což se 

mimo jiné projevuje nejvýrazněji i na exteriéru. Prosklené výkladce, ze tří 

stran bazénu v koncové jižní části objektu, vytvářejí působivý kontrast k dřevěnému 

obkladu a odlehčují svou transparentností statickou hutnost kvádru. 

Optimální by zajisté bylo úplné vyloučení skleněných stěn v letních měsících, 

například zajížděním do podzemí, ale je zřejmé, že by šlo o stavbu jiné 

finanční kategorie. I tak patrně bazén, díky posuvným čelním a bočním 

dveřím, svoji funkci i v létě plní. Vzhledem k nežádoucímu přehřívání jsou 

výkladce opatřeny dálkově ovládanými kovovými a nastavitelnými vnějšími 

žaluziemi, jejichž proměnlivost posiluje dynamiku objektu. Někteří kolegové, 

neznajíce dispozici, tipovali v místě bazénu obytný pokoj. Osobně se domnívám, 

že právě tuto roli sehrává kuchyně, bezprostředně situovaná mezi 

bazén a vstupní předsíň. Na východní straně je celý prostor u zdi vyplněn 

olbřímí kuchyňskou linkou, v níž jsou prolomena dvě okna. Tento dojem 

podtrhuje i fakt, že část prostoru je otevřena přes dvě podlaží a právě na 

takto vzniklé galerii v 2. nadzemním podlaží je umístěn obývací pokoj. Díky 

své průchodnosti spíše vyvolává dojem široké chodby či haly. Samostatnou 

kapitolu tvoří schodiště, logicky umístěné naproti hlavnímu vstupu z východní 

strany. Původní architektonický záměr, s elegantně vykonzolovanými 

stupni z obvodových stěn, se bohužel nezdařil. Stupně se z porothermových 

stěn vylamovaly, a tak přišlo náhradní řešení v podobě ocelového 

zalamovaného plechu, na němž jsou dřevěné stupně. Prostor mezi schodištěm 

a střední stěnou v zrcadle schodiště je navíc narušován byť subtilními, 

přece jen nepatřičně působícími kovovými profily, které jsou kotveny do 

střední stěny. Rovněž nekontinuální průběh zábradlí včetně „zlatých“ úchytek 

kazí dojem z cesty po schodišti. Snad střešní světlík nad schodištěm 

částečně vylepšuje horním světlem pocity návštěvníka. Koncepčně není dispozičnímu 

řešení co vytknout. Je vedeno snahou o jednoduchost a přehlednost. 

Přízemní část s osovým průhledem od vstupu přes zasouvací 

skleněnou stěnu, napříč kuchyní a bazénem až do exteriéru je působivá 

a vychází z dané situace, kdy severní a východní fasáda má pevnostní charakter, 

navíc umocněný i pevnými stěnami na hranicích pozemku, zatímco 

jižní a západní fasády se otvírají na pozemek. Taktéž na těchto stranách 

hranice pozemku je transparentní plot, před ním pak řady tújí v budoucnu 

splní požadavek na soukromou zónu parcely, do níž se nejvíce otevírají 

vnitřní prostory. V souladu s tímto záměrem jsou komponovány i okenní 

otvory. Na severní fasádě je zřetelná snaha o dokomponování asymetricky 

umístěného vjezdu do garáže obdobně posunutým oknem v patře. Zde navíc 

zdůvodněná prolukou v protější frontě domů, je ovšem otázkou času, jak 

dlouho si obyvatelé dnešního průhledu do zeleně budou užívat. Jižní průčelí 

– striktně symetrické, vtipně využívá dřevěného obkladu pro zábradlí 

u francouzského okna v patře. Na západní straně jsou zvoleny vertikální 

otvory vzhledem k většímu prostoru před domem, naopak východní strana 

má úzké horizontální střílny i z obývacího pokoje, aby zachovávaly intimitu 

domu i po nadstavení vedlejších skladů. V této souvislosti se mi jeví jako nekonzistentní, 

že okna do kuchyně nejsou rovněž horizontální. V kuchyni nebyla 

provedena navržená transparentní stěna, která by přece jen oddělila 

mohutnou kuchyňskou linku od prostoru jídelny a prosklené stěny na protější 

straně. Chvályhodné je i využití dešťové vody z ploché střechy jímáním do 

centrální zavlažovací nádrže v nejnižším místě pozemku. Nepřehlédnutelné 

jsou i provozní tepelně technické parametry, které nabízí izolace se vzduchovou 

mezerou a dřevěný obklad. Lze jen doufat, architekti, že kvalitní 

bydlení v moderní soudobé tvorbě najde další následovníky z řad investorů. 

AUTOR JE ARCHITEKT, PEDAGOG NA FAKULTĚ ARCHITEKTURY VUT V BRNĚ, 

PUBLICISTA, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 


P¤ESTAVBA PRODEJNY NA RODINN¯ DÒM 

OKOLÍ KARL·TEJNA 

TOMÁ· NOVOTN¯ 

Situace 


Půdorys původního stavu 

SNÍMKY ARCHIV AUTORA 

Původní stav, pohled z ulice a pohled ze zahrady 


Půdorys podkroví 

P¤ESTAVBA VENKOVSKÉ PRODEJNY NA BYDLENÍ 

KLIENT: soukromá osoba 

AUTOR: akad. arch. Tomáš Novotný 

STAVEBNÍ âÁST: statika – ing. Zdeněk Skála 

STAVEBNÍ DOZOR: Pavel Tuč 

DODAVATEL: stavební firma Polák, Černošice 


REALIZACE: podzim 1999 

AUTORSKÁ ZPRÁVA. Místo: Okraj vesnice v Chráněné krajinné oblasti Karlštejn. 

Stavebně různorodá hranice vesnice (velmi kvalitní náves). Přechod do volné 

zvlněné krajiny polí, luk a pastvin. 

DÛm: Typická prodejna „Akce Z“ z počátku sedmdesátých let, zděný jednopodlažní 

dvoutrakt se sedlovou střechou, částečně podsklepený. Prodejna, sklady, 

chladírny, betonová rampa pro zásobování, brizolit, výkladce. 

Investor: Překvapivý odhad potenciálu místa i domu, velkorysý stavební program 

(celoroční bydlení, volná dispozice, zahrada), nekončící diskuse o konceptu a jeho 

důsledné dodržení, posedlost špičkovým designem a „mistrovským“ mobiliářem. 

Dispozice: Přízemí – kuchyně s jídelnou do zahrady, obytný prostor na jižní straně 

otevřený do patra, zimní zahrada – clona před sousedy, pracovna, koupelna, 

šatna, strojovna, zadní soukromé schodiště. 

Patro – soukromá obytná část, sestava střešních oken otevřená do krajiny, dětský 

pokoj ve dvou úrovních, koupelna, otevřené jednoramenné schody do přízemí, 

sestava oken s vyšším horizontem – dálkové pohledy na vzdálené brdské 

lesy. 

Fasády: Zateplení třiceticentimetrových stěn, provětrávaná izolace, horizontální 

prkenný obklad. 

Zahrada: Trávník, ovocné stromy, kamenné zdi, dřevěné molo z jídelny, pískovcová 

velkoformátová dlažba, parking v betonovém zářezu rampy, plechová vrata, 

pororoštové schody. 

22 ARCHITEKT 6/2000 REKONSTRUKCE

Pohled z jihu 

Pohled z ulice 

Východní fasáda 


SNÍMEK PAVEL ŠTECHA 

Hlavní obytný prostor 

Interiér přízemí 

Podkroví 

24 ARCHITEKT 6/2000 REKONSTRUKCE

MÒJ DÒM PODLE MÉHO P¤ÁNÍ 

PŘESTAVBU NEDALEKO KARLŠTEJNA RECENZUJE PAVEL HALÍK 

Vila představuje snad nejnáročnější a také nejluxusnější stavební druh, to 

věděli dobře už renesanční mistři. Je druhem stavby, který může nejtěsněji 

odrážet touhy a přání o ideálním způsobu života. Dnes se tento pojem 

běžně zaměňuje s rodinným domkem se zahradou, ale ve skutečnosti jde 

o redukci vznešeného pojmu do maloburžoazní polohy. Vily byly původně 

venkovské šlechtické zámky s parkem a ztělesňovaly sen o příjemném životě, 

chápaném jako umění. Existuje-li stavební téma, kdy architektura může 

nabýt poetického rozměru, nabízí jej právě vila. Baroko a pozdější doby 

vilovou architekturu formalizovaly, což vyvrcholilo zámkem ve Versaillích. 

Zato většina renesančních vil svědčí o tom, jak lze sen o poezii krásného života 

vyjádřit prostřednictvím stavebního umění. Italsko-americký historik 

Marco Frascari hovoří v této souvislosti o vilách renesančního Veneta jako 

o „teatro della memoria“, o ztělesnění divadla paměti a světa, o pasivním 

stroji (machina), jenž kreslí stíny putující domem a naplňující jej významy. 

Proto se při vilách soustřeďovalo vše, co bylo považováno za výraz touhy 

po rozmanitých radostech příjemného života, k jejichž neustálému vynalézání 

měly svým prostředím napomáhat. Příroda a umělé předměty, vnitřní 

prostory a jejich řetězení, zahrady, stromy, květiny, voda a hlavně umění, 

které sloužilo uvnitř i vně ke spojení všech těchto prvků v celek, se podílely 

na tom úžasném mikrokosmu, který představovaly stavby vil. 

Zůstaňme u poetické dimenze a představme si autora, který projektuje a zároveň 

i básní. Zachází tedy s hmotami zdí, geometriemi bílých stěn, rozvrhem 

vnitřních prostorů, jejich spojením, otevíráním výhledů do krajiny a k nebi, 

transparencemi, průhledy, světly a hrou stínů a formuje z hmotných prvků 

autonomní svět stavby-básně. Předpokládá to ovšem stavebníka, který 

má jasnou představu o takovém mikrosvětě domu, vzdálenému světu města, 

otevřenému krajině a krajinou cele prostoupenému. Nejen krajinou, ale i 

s nebeským prostorem, k němuž se otvírá mnoha okny ve střeše. 

V našem případě lze hovořit o neobyčejné harmonické spolupráci, jež se 

rozvinula mezi přáními a představami stavebníka a architektem a která se 

zřetelně odráží v konečném výsledku. Hovořil jsem o vile jako o uskutečnění 

představ o způsobu příjemného života pojímaného jako umění, ale zde 

nejde o vilu v pravém slova smyslu. Z její podstaty zůstává uchována poetická 

vize, inspirativní scéna k představám o mnoha možných pozoruhodných 

událostech a příbězích, které vyvolává. Autor zde s vytříbeným vkusem 

používá zjemnělého moderního slovníku, ortogonální geometrie, bílých 

ploch stěn, jen náznakově členících souvislý vnitřní prostor, jehož barevným 

komplement představují výhledy do krajiny, vstupující do domu velkými prosklenými 

částmi stěn. Krajina v domě. Je ovšem třeba připomenout, že šlo 

o přestavbu někdejší banální vesnické prodejny. Ta také předurčila vnější 

rozměry domu a zároveň posloužila jako východisko k rozvinutí bohaté fantazie, 

kdy byly zhodnoceny všechny nápovědi a latentní možnosti, skryté 

v místě. Je dále třeba říci, že autor ve spolupráci s klientem, byť ponechali 

původní dimenze a obrys (sedlová střecha), dovedli z této skutečnosti vytěžit 

maximum. 

Přitom všechny architektonické součásti, skládající celek, se vyznačují přirozenou 

logikou, každá z nich je tím, čím je: podlahou, stěnou, oknem, schody, 

stropy, sloupy, odhalenými traverzovými nosníky uvnitř domu; nic zde 

nenese náznaky afektovanosti, vnitřní prostředí charakterizuje kultivovaný 

vkus. Patro je v jednom úseku spojeno s přízemím galerií, k níž vede schodiště 

bez zábradlí (druhé, vnitřní je bezpečnější), spíše diagonální a elegantní 

kontrapunkt v kompozici. Kromě jednoho pokoje v patře, předsíně 

a příslušenství tvoří interiér jediný horizontálně i vertikálně propojený prostor 

bez zřetelných náznaků významově zdůrazněných ohnisek. Jenom kuchyňský 

prostor je ústředním místem v interiéru domu, který teprve proces 

užívání bude časem strukturovat jako soustavu významově diferencovaných 

míst. Zdá se však, že klient požadoval právě takový plynulý interiér, 

v němž všechna místa jsou jen jedním universálním místem. Jde 

o dům pro jediného člověka, odpovídající jeho životní filosofii, jemuž vyhovuje 

jediná velká, prostorově strukturovaná místnost, otevřená spíše 

zevnitř ven než zvenku dovnitř. V tom směru by se dalo uvažovat o určenosti, 

která nepřipouští čas a změny. 

Objekt je obložen překrývanými dřevěnými prkny (clapboard wall) šedomodré 

barvy. Přesto, že je architektonicky propracovaný, je poměrně nenápadný 

a jen částečně informuje o povaze interiéru. O vyšším standardu 

svědčí zeď, postavená kolem domu a zahrady z hrubých, volně vázaných 

vápencových kamenů a plošiny z bělavých kamenných desek u domu. 

Kámen i způsob zdění patří k místní tradici. Dům se nalézá při kraji 

drobné vesnice a nabízí krásné výhledy, kvalita, která byla výborně využita 

v uspořádání, seskupování a velikosti oken. 

Architektonická cena této prosvětlené vzdušné stavby, jevící se zevnitř 

jako součást krajiny, spočívá v tom, jak zjemnělý moderní geometrický 

slovník dokáže sloužit rezidenčním účelům, jak je flexibilní, jak harmonuje 

s krajinou, a jak právě jeho prostřednictvím lze rozehrát podivuhodnou 

a dramatickou hru s prostorem, světlem a stíny. 

AUTOR JE ARCHITEKT-TEORETIK, PRACOVNÍK ÚSTAVU DĚJIN UMĚNÍ AKADEMIE VĚD ČR, 

STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

Pohled ze zahrady 

SNÍMKY JAN MALÝ 

REKONSTRUKCE ARCHITEKT 6/2000 25

RYCHLÉ OBâERSTVENÍ 

PEC POD SNùÎKOU 

MARTIN FEISTNER, JI¤Í HÒRKA, EVA KOLÁâKOVÁ / ATELIÉR DÒM A MùSTO 

Boční pohled 


AUTORSKÁ ZPRÁVA Na minimální parcele o šířce 5,5 m ve stísněných 

podmínkách vyrostl dům půdorysných rozměrů 5,4 

x 14,0 m. Dům je postaven „po spádnici“ štítem do hlavní ulice. 

Konstrukce: monolitický beton a dřevěný obklad, suterén je „vytesán“ 

ve skále. Dům je polyfunkční – přízemí: restaurace a office; 

patro: byt 1 + 1 a varna; suterén: WC. 

KLIENT: Josef Trekoval 

AUTO¤I: ing. arch. Martin Feistner, ing. arch. Jiří Hůrka, 

ing. arch. Eva Koláčková 

STUDIE: 1995 

REALIZACE: 2000 (bez interiéru) 

REALIZACE: leden 2000 (bez interiérů) 



INFORMAâNÍ CENTRUM A GALERIE VESEL¯ V¯LET 

PEC POD SNùÎKOU 

JI¤Í HÒRKA, RADANA FEISTNEROVÁ / ATELIÉR DÒM A MùSTO 

AUTORSKÁ ZPRÁVA Požadavkem investora bylo použití tradičních 

stavebních technologií. Konstrukce: dřevěná tesařská, 

roubená a hrázděná pobíjená prkny. Dům je polyfunkční – přízemí: 

obchody a informační centrum; patro: galerie a byt se 

samostatným vstupem. 


KLIENT: Pavel a Miloslav Klimešovi 

AUTO¤I: ing. arch. Jiří Hůrka, 

ing. arch. Radana Feistnerová 

TESA¤: Petr Růžička 

STAVEBNÍ âÁST: Miloslav Klimeš 

REALIZACE: leden 2000 

NÁKLADY: cca 5 milionů Kč 


BOUDY 

KRKONOŠSKÉ DOMY RECENZUJE 

JOSEF HOLEČEK 

Horské penziony a hotely Krkonoš a Jizerských hor z přelomu a první poloviny 

století nevstoupily výrazně do dějin architektury a pravděpodobně do 

nich nevstoupí. Představují svébytnou směs regionální, tradicionální a nacionálně 

zabarvené stavební produkce a rozličných velmi fragmentárních inspirací 

moderní estetikou, zvláště ornamentikou art deco. Náročnější klimatické 

podmínky dodávají další typické charakteristiky – strmé střechy a dosti častá 

dřevěná deštění. Pro mnoho výše položených sídel (třeba Pec pod Sněžkou, 

kde stojí obě recenzovaná díla), vytvořila tato romanticky laděná výstavba určená 

pro turistický ruch – vedle pozůstatků lidového stavitelství – i jakýsi základní 

konstitutivní typ domu. Obrazu architektury v krajině. Stylovou polohu 

neodmyslitelně srostlou s krajem. Nové stavební zásahy, ať již jde o rekonstrukce, 

či novostavby, však již desítky let o žádném respektu nevypovídají. 

S odstupem času se zdá přece jen podivné, jak dokonale dokázalo období 

komunistické éry veškeré zdejší lokální architektonické tradice minout a zůstat 

hluché k jejich podnětům. Ignorace pramenila jistě z nenávisti k německému, 

romantickému, v němž nebylo stopy po lyrice slovanskosti či akceptovatelném 

klasicismu. Ani ovšem po vědecky a technicky pojímané modernosti 

a pokrokovosti. Každý případný regionalismus směřoval nakonec 

proti jednotné a centrální státní moci. Stavební a urbanistické změny byly 

v praxi podmíněny méně sofistikovaně – vycházely z představy Krkonoš jako 

rekreační zóny pro Prahu, funkčně zhomogenizovaného území, kde bylo 

třeba vybudovat rozlehlé hotely (Horizont v Peci, Junior v Harrachově), 

ekonomicky aktivní obyvatelstvo navázat na jejich provoz a lokalizovat v panelových 

sídlištích. Řada staveb z éry přirozeného a produktivního fungování 

regionu se tak jevila zbytečná, mnohé byly demolovány. 

Demokratické poměry 90. let otevřely prostor především pro architekturu vyhovující 

místním potřebám. V údolním Horním Maršově například vznikla čistírna 

odpadních vod od Romana Kouckého a škola od Jindřišky Crickettové. 

Obě známá díla především doplňovala potřebné účelové stavby a do velkého 

a místně významného tématu regionální architektury určené pro turistický 

ruch tak nespadají. 1/ Výstavba nových ubytovacích zařízení téma regionálního 

stylu a jeho inovací v podstatě nezvedla. 2/ 

Dvě stavby ateliéru Dům a město – informační středisko Veselý výlet a drobná 

budova rychlého občerstvení jsou naopak příkladem snahy rozvíjet regionální 

impulsy ve vědomě a dobrovolně zvolených mantinelech materiálové 

a výrazové kázně a vazbě na tradiční technologie, a zároveň díly s propracovaným 

prostorovým konceptem a morfologií. Obě od sebe jen pár metrů 

vzdálené stavby řeší, byť každá poněkud jinými prostředky, problém sepětí 

nové architektury a kulturní identity kraje. 

VESEL¯ V¯LET Je dílem, které povstalo z velmi promyšleného stavebního 

programu. 3/ (I ten sám o sobě je pozoruhodný a pro místo důležitý – v samém 

středu Pece se neprovozuje penzion ani pohostinské zařízení, ale informační 

středisko, prodejna publikací, nekomerční galerie a prodejna uměleckořemeslných 

produktů.) V důslednosti, s níž byl program promítnut do 

stavby – od volby konstrukcí a materiálů, prostorového uspořádání až po 

ikonografii pláště fasády a detaily – doslova cítíme potřebu stavebníků vyjádřit 

místo, odít do pláště architektury slogan býti lokálním a zároveň universálním 

(tradiční technologie stavby, symbolicky koncipovaná hala se čtyřmi 

sloupy světlíku, nadstandardní technické vybavení). Navázat na stavební tradice 

a harmonicky se zapojit do okolí, a zároveň vědomě ponechat místo 

současnému výrazu. Sakralizovat stavbu rituálním položením viditelného základního 

kamene a zároveň ji jednoduchými okny a vstupními otvory učinit civilní. 

Takováto vrcholná ambice a v pravém smyslu slova koncept „být ve 

středu“ s sebou přináší nelehký úkol rovnovážného a komplexního výrazu. 

Netroufám si být jeho přísným a kritickým posuzovatelem, myslím, že vše 

zde je opravdu dobře promyšleno a má smysl. Pozornost si zaslouží roubená 

konstrukce přízemí z pečlivě opracovaných a ručně dohoblovaných trámů 

a užití konstrukce hrázděné pro patro (ta je dnes odeštěna dřevem, a je proto 

subtilnější a méně důkladně tesařsky provázaná než konstrukce dozdívané). 

Překvapivé je, jak hierarchická kompozice domu zastírá výrazně lichoběžníkový 

půdorys – ten se spíše projevuje jakousi neurčitou živostí stavebního 

objemu. Do výčtu nepřehlédnutelných výtvarných prvků patří krásná 

břidličná podlaha, živě a přesně do osmistěnů stesané sloupy haly a ušlechtile 

střídmé a až s minimalistickým étosem zvolené obklady stěn. 

Horizontálně členěná okna s tmavě hnědými rámy a bílou lazurou mořenými 

křídly vypovídají o snaze vyhnout se tradiční kompozici kříže či šestitabulkového 

rastru. Přesto myslím, že mělo být vyzkoušeno (a realizováno) jiné 

netradicionální řešení. Osazená okna nepůsobí jako nápaditý posun, ale 

jako typové provizorium nevhodné do ušlechtilé struktury fasády. „Ideologie“ 

jako by zde vítězila nad „estetikou“. 

I kdybychom stavbu nového informačního střediska jen míjeli, uvidíme citlivou, 

výraznou, a přece již na první pohled posunutou figuru místní tradiční 

stavby, která sceluje vývojem dosti desurbanizovanou obec. 

MODRÁ BUDKA Drobná restaurační stavba s podkrovní garsonkou, vklíněná 

na úzké parcele mezi dva sousedy, nebyla vytvářena tak promyšleně a v úzké 

spolupráci se stavebníkem. Její vazby k tradičním technologiím a místu 

jsou vlastně nezřetelné. Představuje spíše aplikaci amerikanismu jednoduchých 

dřevěných konstrukcí. Užití jednoduchého a střídmého stylu. 

Myslím, že stavbička lépe vyznívá, když na ni nehledíme prizmatem regionálního 

a tradicionálního. Potom vyniknou poněkud extrémní, ale kompozičně 

zvládnuté hmotové poměry a atypicky řešené opláštění schodiště. Řekl 

bych, že volba mechanického svislého prkenného deštění eleganci stavební 

hmoty spíše zakrývá. 

Drobná, nápaditá a zároveň nenápadná architektura má ostatně místo téměř 

všude. Kdyby se s podobným úsilím postupovalo i u větších, důležitějších 

staveb, sama do značné míry reaktivní, korektivní a obranná kategorie 

regionalismu by ztratila něco ze své aktuálně pociťované palčivosti. 

AUTOR JE ESTETIK, VÝTVARNÍK, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

POZNÁMKY 

1/ Problematice regionální a na místo vázané architektury, dokonce se zvláštním důrazem na území 

Krkonoš, je věnován Architekt XLIII, 1997, č. 25–26, kde je publikovaná řada studií i kulatý stůl, 

jehož se účastnil spoluautor stavby Jiří Hůrka. 

2/ Výjimkou je mohutná budova hotelu Hela v Peci pod Sněžkou, založená na nepříliš dobře pochopené 

imitaci lidových hrázděných stavení. Výtvarné kvality detailů, a zejména celková hmota 

díla nepůsobí příliš věrohodně, žádné zásadní neštěstí pro strukturu obce ale nová stavba nepředstavuje. 

3/ V nejlepším smyslu slova osvícenými stavebníky díla jsou významné osobnosti místní kultury, 

znalci Krkonoš a muži mnoha zájmů a profesí, bratři Klimešové. 

Interiér galerie Veselý výlet 

SNÍMKY ESTER HAVLOVÁ 


KULAT¯ STÒL 

O DOMU V KRAJINù, TRADICI 

A NOVODOBÉ PRODUKCI âESKÉHO VENKOVA 

JOSEF HOLEâEK 

JI¤Í ·KABRADA 

ROSTISLAV ·VÁCHA 

ARCHITEKT: Pokusme se na zaãátek na‰í diskuse 

vymezit topos obytného domu v âechách 

na konci devadesát˘ch let ... 

J. HOLEâEK: Když jsme v redakci promýšleli 

zaměření diskuse, zvažovali jsme především 

kvalitu výstavby za městem, jeho hranicemi, za 

příměstskými čtvrtěmi. Ať už jde o stavby relativně 

solitérní, anebo o stavby v kompaktních 

vesnicích. Jde možná o to, hovořit obecněji 

o kořenech, zdrojích toho, co se staví, o nadějích 

a východiscích... 

J. ·KABRADA: Skutečně – důležitý je termín 

kompaktní vesnice, protože historické sídlo 

v krajině u nás znamená především vesnici. Ta 

byla v minulosti různorodější více směrem dovnitř 

než navenek. Venkovní obraz se stodolami 

a vysokými stromy byl prostě dán a solitérní 

dům v historické české krajině není a nikdy nebyla 

normální věc. Solitérní byly jen panské hájovny 

a posléze zájezdní hospody u silnic a tím 

to v podstatě končilo. Z historického hlediska je 

solitérní dům v krajině něco nového. 

R. ·VÁCHA: V dějinách 20. století se už vyskytuje. 

Jeho problém probíral například Ladislav 

Žák ve své Obytné krajině: má architektura domu 

být přizpůsobivá na tradiční bázi, nebo se 

má v případě osamělého solitéru v krajině vsadit 

na moderní architekturu? Žák tvrdí, že snaha 

o přizpůsobení se krajině, například tradicionálním 

vzhledem, je nakonec nápadnější než 

nová bílá stavba. Kontrast moderní stavby v přírodním 

prostředí je lepší než zoufalá snaha 

o přizpůsobivost, která provází i tradicionální 

styl. 

J. ·KABRADA: Ona panská hájovna nebo zájezdní 

hospoda se nikdy netvářila jako chalupa 

– měla valbovou nebo mansardovou střechu... 

OD SOCIALISMU K POSTMODERNù 

Dalo by se tedy dovodit, s ãím solitérnost ãi zakomponovanost 

domu v ãeské krajinû souvisí? 

R. ·VÁCHA: Mám dojem, že motiv osamělé 

stavby souvisí s proměnami společnosti 

a vlastnictvím pozemku v krajině. Možná i s ú- 

myslem majitelů na nějakém pozemku vydělávat 

jinak než zemědělskou prací. 

J. HOLEâEK: Důležité je možná říci si i „za“ co, 

resp. z jakých pozic posuzujeme stavební realitu. 

Mohli bychom říci, že 90. léta jsou vlastně 

úžasným obdobím. Třeba ještě nikdy nebyl prostorový 

koncept rodinného domu tak rozmanitý 

a pluralitní: od extrémních hmotových konceptů, 

jako je třeba Fránkův „pytel“ (viz A. č. 6/99) 

nebo Línkův „bumerang“ (viz A. č. 9/99), přes 

celou kaskádu neomoderních tvarů až ke kulti- 

vovaným tradicionálním projevům takového 

Mojžíše nebo Javůrka (viz A. č. 6/99). Ale to je 

jen kapka vody v moři eklektického kýče, který 

českou krajinu doslova zaplavuje a který je 

charakteristický zoufalým neuměním splnit současné 

moderní prostorové a hygienické standardy 

tradiční a tradicionální formou. Pokud 

bych si prohlížel časopisy, skutečně bych našel 

spoustu zajímavých a kreativních odpovědí na 

otázku dům v krajině... Ale kdybychom si vzali 

těch třicet nebo čtyřicet výrazných domů, je 

velmi nepravděpodobné, že nějaký takový dům 

potkáme při svých cestách ... Kdybychom hovořili 

„za“ krajinu, je obraz podstatně horší. 

J. ·KABRADA: Ta situace se prudce změnila 

i tím, že orná půda je blokována mnohem méně 

než dřív. Dnes zřejmě není takový problém 

vybrat si krásná návrší v krajině, z nichž je daleko 

vidět, ale na která je bohužel také zdaleka 

vidět z krajiny, a tam si stavět domy podle svého 

nejlepšího nebo nejhoršího svědomí. 

R. ·VÁCHA: Já se domnívám, že precedentem 

jsou české chaty, protože ty ničí krajinu přinejmenším 

už od třicátých let. Mám dojem, že byly 

spojeny se změnami využívání a vlastnictví 

krajiny. A tento mor chat nachází svérázného 

pokračovatele v dnešní době, kdy uvolňování 

pozemků pro výstavbu v okolí obcí a měst akceleruje. 

Dnes jsou města nebo soukromí vlastníci 

pozemků daleko ochotnější vydělávat peníze 

rozprodáváním nebo pronájmem pozemků 

pro obytnou výstavbu a zákon jim v tom nijak 

nebrání. 

CIT PRO KRAJINU 

Jak vnímáte vliv lidové tvofiivosti na souãasn˘ 

v˘raz domu, kter˘ oznaãujeme jako dÛm v krajinû, 

ale míníme tím dÛm na vesnici nebo v pfiímûstsk˘ch 

skupinách? 

J. ·KABRADA: Většinou je to stejně prosté: výběr 

vyhlídky či nádherného místa se pojí s naprostou 

ignorací faktu, že to, co je hezké z objektu, 

navenek nemusí být v pořádku. Fakt, že 

se objekt stává součástí širšího veřejně vnímaného 

prostředí, často nikdo neřeší. 

NemÛÏe mít na zmûnu vztahu ke krajinû vliv 

i zmûna Ïivotního stylu? Domy na venkovû uÏ 

vlastnû nemají funkce, které mûly kdysi... 

J. ·KABRADA: Historické stavby v krajině byly 

přísně funkční; byly tam proto, že lidé v dané lokalitě 

nacházeli obživu nebo že se o krajinu 

starali. Nové stavby v tomto smyslu funkční 

skutečně nejsou. 

J. HOLEâEK: V českých zemích se kvůli složitosti 

i vrstevnatosti tradice lidové architektury 

z národnostního hlediska neuchovala: nějaký 

typicky převažující obraz venkovského domu, 

který by se spontánně či s obměnami dodnes 

udržel. Moderní architektura zaplavila krajinu 

i malá města. A v tom je i její síla – její mocný 

dopad v českých zemích. Funkcionalismus najdeme 

na každém malém městě. Podílela se 

ovšem i na rozložení obrazu tradičního venkovského 

domu, což považuji z delšího časového 

hlediska za veliké neštěstí, protože neexistuje 

vrstva, k níž můžeme různé inovace vztahovat. 

R. ·VÁCHA: Odmítám to klást za vinu funkcionalismu. 

Stavební tradice odumřely už v druhé 

polovině 19. století. Už tehdy na venkov proniká 

typická městská architektura a mizí tradiční 

venkovští stavitelé. Mohli bychom diskutovat, 

kdy přesně přišel ten zlom, ale myslím, že tradice 

venkovského stavitelství de facto zlikvidoval 

kapitalismus. 

J. HOLEâEK: Samozřejmě jsem nemyslel, že 

jde o přímou vinu, ale modernizační étos a to, 

že si nemalá část obyvatelstva stavěla moderní 

domy, se podílelo na rozbití kontinuálnějšího 

obrazu rodinného domku. 

J. ·KABRADA: Pokud jde o setrvávání – stavební 

tradice se drží způsobu zemědělské výroby. 

Až do druhé světové války existují chudé 

oblasti, například Táborsko nebo Pelhřimovsko, 

kde byla zástavba dlouho dřevěná a kde 

se přizdívalo teprve po první světové válce. 

Tam jsou stovky a tisíce velice prostých tradičních 

domů z 10. a 20. let. 

J. HOLEâEK: Já jsem samozřejmě chtěl pana 

docenta Šváchu s funkcionalismem popíchnout, 

ale můžeme jít i hlouběji k secesi či k novorenesanci. 

Pamatuji si na jeden rozhovor 

Petra Kratochvíla s Christianem Norbergem- 

Schulzem, kde známý fenomenolog architektury 

říká: Je zajímavé, že i na české vesnici vidíme 

opravdovou secesní stavbu. To je výrazem 

na jedné straně vyspělé civilizace – můžete jít 

třeba až k neorenesanci a vyspělé urbánní 

struktuře pozdního mocnářství... Chci nicméně 

jenom upozornit, že jedním z důsledků – i když 

se velmi těžko definuje – je fakt, že u nás postrádáme 

ztěžklou rustikální architekturu odvozenou 

z pozdních fází historické architektury a- 

nebo architektury klasicizující bez neo- předpony, 

která by spontánně přežívala. Byla potlačena 

importem města, „velké architektury“. 

R. ·VÁCHA: Byl bych nerad, kdyby naše debata 

sklouzla do historie, ale podle mě se opravdoví 

funkcionalisté o vesnici vůbec nezajímali. 

KULAT¯ STÒL ARCHITEKT 6/2000 29

JOSEF HOLEČEK 

Ten problém nastolil až regionalismus pozdních 

30. a 40. let. Karel Honzík má třeba hezké 

snímky vesnických staveb v Tvorbě životního 

slohu. Ve 40. letech se vypisovaly soutěže na 

typickou regionalistickou architekturu, jejichž 

produktem je pak například architektura nových 

Lidic. 

Lze ono pfiizpÛsobení se funkci a dokonalé 

splynutí s pfiírodou oznaãit za architekturu, nebo 

se spí‰ jedná o lidovou tvofiivost? 

J. HOLEâEK: Myslím, že lidová tvořivost v jakémkoliv 

významu je zcela nepřiléhavý termín. 

Lidoví stavitelé přijímali mnoho z velkých historických 

slohů a adaptovali to, co adaptovat šlo. 

Zaplať pánbůh za měšťáckou kulturu v polovině 

minulého století, protože ta vytvářela podhoubí 

a vrstvu, která s „vysokým uměním“ souvisela. 

Moderní umění přišlo s ideály jedné vrstvy, 

byť nejvyšší kvality. A to se těžko adaptuje. 

Není z čeho ubírat. Myslím, že spor o význam 

moderního a tradicionálního je svým způsobem 

dodnes aktuální. Já osobně musím říci, že se 

spíš přikláním k tradicionálnějšímu výrazu 

a chování „na vesnici“. 

J. ·KABRADA: Bojím se, že tradicionalismus 

v tomto pojetí myslí spíše na vnějšek, dekor 

a detail. Ale opravdový tradicionalismus lidové 

architektury je v něčem podstatnějším, například 

v umístění domu na parcele. Venkovský 

dům dokázal nemít ve své zadní podélné stěně 

otvory, přisunul se k hranici souseda a tím pádem 

pro sebe vytvořil klidný prostor dvora. Toto 

je podle mne princip tradičního chování vesnického 

domu a nikoliv to, co si „navleče“ na průčelí. 

Novodobý vesnický dům se posadí doprostřed 

parcely a je otevřený na všechny strany 

a ze všech stran je vidět... 

OBTÍÎNOST DEFINOVÁNÍ TRADICE 

Kdo nese vinu za zmûnu základních pravidel 

v˘stavby venkovsk˘ch domÛ? Architekt, ãi nepouãen˘ 

„samostavitel“? 

J. HOLEâEK: Myslím, že jde o kontext doby 

a času; a na obranu meziválečné architektury 

musím říct, že když vila pana doktora nebo pana 

advokáta stála někde na kraji městečka, byl 

v tom pionýrský duch kolonizace a vysoká stavební 

kultura. Dneska je „dokolonizováno“. 

A co s tím, kde je rozlet, víra v budoucnost? 

J. ·KABRADA: Ano, ale nešlo o kolonizaci panenské, 

nýbrž kulturní krajiny, která měla určitý 

smysl a vyjadřovací schopnost. Kdežto dnešní 

stavění je pecka, naprosté nepochopení kontextu. 

R. ·VÁCHA: Možná by stálo za to se vrátit 

k faktu, proč architekti nenavazují na tradice. 

Mám dojem, že by se vlastně velmi obtížně definovaly. 

Existují evropské oblasti, které mají 

něco jako vernakulár a nemusí to být jen vesnická 

architektura, která se vždy utvářela podle 

daných pravidel schopných přežití. Například 

Holandsko, kde vernakulár poznáme rovnou 

z cihlového materiálu, Středomoří se svými bílými 

fasádami a převážně plochými střechami... 

Vernakulár tady jde definovat a je poměrně 

snadné na něj navázat. Naše vlastní tradice 

jsou velmi obtížně definovatelné, ten vernakulár 

se těžko uchopuje a hledá. Když se podívám 

na architekturu příměstských osad, oněch 

Beverly Hills 90. let, – ty s našimi tradicemi nemají 

společného skoro nic, podivný tradicionalismus 

přenesený sem nejspíš z Bavorska... 

J. ·KABRADA: S pravidly tradičního vyjadřování 

venkovských staveb to není tak složité. Je 

jich kolem deseti a nic z nich se netýká dekoru 

a povrchu, jedná se o záležitost urbanismu, základního 

půdorysného a hmotového členění. 

KVALITA & PRODUKCE 

Shodneme se na tom, Ïe vût‰ina dne‰ní produkce 

pfiímûstsk˘ch domÛ u nás postrádá elementární 

estetické a architektonické kvality, tyto a- 

spekty ale pfiedstavují spí‰e téma sociologické... 

J. HOLEâEK: Ale naopak. To je to jediné, co 

opravdu stojí za pozornost! Mám se identifikovat 

– jak jsem říkal na začátku –, s třiceti 

opravdu nádhernými domy, které tu vznikly? 

Anebo se zajímat o krajinu? Mě osobně zajímá 

právě tato produkce, protože je všudypřítomná... 

R. ·VÁCHA: Ano, musíme o ní mluvit. Ale publikovat 

ji? Věřím tomu, že tato podřadná komerční 

architektura si vydobyla dost prostoru 

a vlastně obsazuje i ten prostor, který by patřil 

kvalitní architektuře. Bude-li ji odborný tisk publikovat, 

do značné míry ji legitimizuje. Protože 

i když vyjde s nějakým kritickým komentářem, 

víme od profesora Knížáka, že negativní kritika 

je také pozitivní... 

J. HOLEâEK: Takže si děláme enklávu... Jsme 

držitelé ohně a strážci chrámu? Já si myslím, 

že charakter krajiny je natolik velké téma, že se 

před ním musíme sklonit a ukázat, co se děje. 

To je důležitější než veškeré intelektualizace 

a důstojné postoje, které si „nechtějí smočit“. 

Ve skutečnosti jsme v tom prostoru až po uši. 

J. ·KABRADA: Myslím, že z hlediska kvality 

a vzezření venkova je nejdůležitější ideál obyčejného 

stavebníka. Ten formuje 98 objektů ze 

sta. Ani kdybychom se rozkrájeli, sebenádhernější 

špičky nebudou více než dvě nebo jedno 

procento. 

Ov‰em obyãejn˘ stavebník by mûl rozumût své 

situaci, svému vstupu do krajiny ... 

R. ·VÁCHA: To je věc debaty a statistiky – třeba 

bychom zjistili, že ve skutečnosti se česká 

architektura s ohledem na krajinu zlepšuje ... 

Ale každý rozumí slovu zlepšování jinak. 

J. ·KABRADA: Myslím, že není tak zle jako za 

vrcholného socialismu. Domy „jdou dolů“: například 

dům šedesátých let byl nekompromisně 

patrový, dnes ještě nejsme na přízemí, pořád 

máme netradiční prvek půdních nadezdívek, čili 

je to 1,5–1,2 patra, ale v tomto ohledu tendence 

směřuje k návratu ke zdejším tradicím. 

Problém je, že 60 až 80 procent domů v krajině 

jsou „bavoráky“. Z nějakých důvodů stavebník 

nebo jeho manželka vidí nesmyslný vytrčený 

balkon v čelní stěně pod placatě sedlovou střechou 

a chvějící se ručkou ukáže, že ho chce na 

pelargonie, protože na nic jiného není. A nikdo 

těm lidem nedokáže, že balkon je pitomost. 

Lze tedy dnes vÛbec vymezit tendence, k nimÏ 

smûfiuje „dÛm v krajinû“? 

J. ·KABRADA: Z historického hlediska, jak už 

jsem řekl, dům v krajině byl atypickou funkční 

záležitostí s výrazným prvkem vnějškové okázalosti. 

V tomto ohledu jsou domy v dnešní krajině 

podobné, protože odpovídají investorově 

potřebě okázalosti – většinou se ale jedná 

o plytký a vulgární historismus. 

J. HOLEâEK: Ano, a tím je degradován aspekt 

historismu, který má své místo a mohl by třeba 

představovat důležitou nit, od níž se odvíjí to, 

co je doopravdy kreativní. 

R. ·VÁCHA: Dlouhodobou slabinu české moderní 

architektury jako celku bych viděl ve slabé 

vazbě na krajinu a terén, zahradu, okraj maloměsta 

... U nás je dlouhodobým zvykem koncentrovat 

se jen na samotný dům, na jeho objem, 

a to, co se děje kolem, už je druhá věc. 

Samozřejmě že také klient musí mít zájem starat 

se o širší okolí domu, o jeho zapojení do terénu. 

Klientovy peníze nakonec rozhodnou. 

REGULACE 

Dá se toto nepochopení ovlivnit regulací? 

J. ·KABRADA: Myslím, že většině bezradných 

investorů a tvůrců by neškodilo, kdyby byli ve 

vztahu k tradičnímu prostředí lehce tlačeni 

k sedlovým střechám a jednoduchému vnějšího 

výrazu. Na druhou stranu pak hrozí nebezpečí, 

že hloupý úředník takový tlak bude uplatňovat 

nepatřičně. 

J. HOLEâEK: Regulace je vždycky zprůměrováním 

... Regulace, která mluví o sedlové střeše, 

je nedostatečná, protože se dům může zkazit 

jinde. Jde o otázku kulturní volby a vůle ... 

Vysoká kvalita a nesmysly spolu úzce souvisejí 

– jsou projevem volné, spontánní morfologie. 

Vnímaví stavebníci regulaci zfiejmû nepotfiebují, 

ale má smysl u tûch, ktefií elementární citlivost 

postrádají ... 

J. ·KABRADA: Mám tady snímky z naší nejkrásnější 

vesnické památkové rezervace 

Nahořan u Volyně. Nikoho by v životě nenapadlo, 

že na obvodu přísně chráněné enklávy začnou 

vyskakovat „bavoráky“ s dvěma stupidními 

pavlačemi nad sebou ve štítovém průčelí, protože 

z nich je krásně vidět na Boubín. Prostě toto 

jsou pohnutky většinové architektonické tvorby. 

30 ARCHITEKT 6/2000 KULAT¯ STÒL

SNÍMKY DANA KYNDROVÁ 

Devastace senzitivity nejen ve vztahu ke krajinû 

mÛÏe b˘t dána pfiedchozími padesáti lety. Jaké 

máte zku‰enosti ze zahraniãí? Lze pfiedchozím 

desetiletím pfiisoudit formotvorn˘ v˘znam? 

R. ·VÁCHA: Asi jde o to, že zmizeli malí typičtí 

stavebníci. Lidé si odvykli dobře stavět, protože 

o všechno se staral stát. 

J. HOLEâEK: Vymizel profesionální venkovský 

nebo maloměstský stavitel, který možná nebyl 

nositelem nejvyšší kultury, ale slušné profesionality 

ano. Lidé si prostě obstarali razítko projektanta, 

pětkrát projekt změnili a realizovali ho 

sami. Jistá svévole, kdy se architektům mluví 

do práce, je možná dědictví předchozích let. 

Ale proč došlo k tak nepředstavitelnému pádu, 

když pořád – až na krátkou epizodu socialistického 

realismu – se dobrá, ba dokonce moderní 

architektura v odborných médiích diskutovala 

a podporovala... Nemám pro to vysvětlení. 

R. ·VÁCHA: Zestátnění... 

J. ·KABRADA: Pohnutky běžných stavebníků 

jsou někdy racionálně nepochopitelné. Já teď 

jezdím do vesnice na Pelhřimovsku, kde jsou 

na návsi vlastně jediné dva domy socialisticky 

„zkýčené“, a shodou okolností jde o domy, 

v nichž vztah k půdě a k hospodaření byl přerušený 

nejméně. Právě tito lidé byli ochotni se 

s veškerými tradicemi rozloučit a postavit si 

„modernizační“ architekturu. 

R. ·VÁCHA: Už v 19. století byla vesnice prolnutá 

moderností, byla chuť zavádět nové metody 

obdělávání půdy. Vesnice se otevřela novinkám. 

J. HOLEâEK: Ale já si myslím, že ještě secesní 

štukatury na chalupách nebo podobné věci, 

které člověk zahlédne, jsou vlastně příjemné. 

Jdeme-li blíže k současnosti, je to horší. 

J. ·KABRADA: Ano, ale možná jsou příjemné 

i proto, že jde o vysloveně povrchovou záležitost 

navlečenou na starou strukturu. Příval 

opravdu moderního ducha začíná až v okamžiku, 

kdy se objekt posadí doprostřed pozemku. 

To je teprve skutečný vpád nové doby, protože 

to by tradičně hospodařící zemědělec nikdy neudělal. 

ROSTISLAV ŠVÁCHA 

JIŘÍ ŠKABRADA 

âESK¯ DÒM 

Leitmotivem na‰í dosavadní diskuse je tradice, 

její respektování ãi odmítání. Lze nalézt a definovat 

„tradiãní ãesk˘ dÛm“? 

R. ·VÁCHA: Tuto otázku si kladl i Pavel Janák 

po první světové válce. Ovšem byl to jen sen 

spojený s pokusem o vytvoření národního slohu 

a Janák toho brzy nechal. Je těžké definovat, 

co je český dům. Nepochybně se musí vyjít 

z toho, co je česká rodina, co jsou typické sociální 

vztahy u nás atd. Já bych se vůbec neodvážil 

tuto otázku řešit. 

J. ·KABRADA: Pravidla toho domu jsou od 14. 

do 20. století naprosto jasná a neměnná. Jejich 

sílu dokládají i některé dosud nedoceněné momenty: 

například administrativně nařízená materiálová 

proměna na začátku 19. století. Roku 

1816 vyšel velmi tvrdý zákaz stavby dřevěných 

domů a venkovští stavebníci se mohli zbláznit. 

A během poměrně krátké doby toto nařízení 

venkov vstřebal, změnil se zcela optický charakter 

vesnice a domů, ale z hlediska typologie 

a základního tvaru se vůbec nic nestalo. Takže 

základní principy existovaly. Když jsem vymýšlel 

své desatero, dospěl jsem k souboru prvků 

strukturálně tradičního domu. Ty se dají brát 

i jako návod neutrálního, slušného chování novostavby 

v tradičním prostředí. A myslím, že 

většině nevědomých stavebníků by prospělo, 

kdyby se jím alespoň trochu řídili. 

Existuje dnes architektura, kterou bychom 

mohli oznaãit za lidovou? 

J. ·KABRADA: Svého času jsme se bavili tím, 

že například posun od štítu barokního kostela jihočeského 

zedníka Jakuba Bursy je vlastně 

velice podobný posunu od Corbusierovy vily 

k „šumperáku“. Dá se tedy odvodit, že po čase 

možná budeme schopni i socialistický „vesnický“ 

dům 60. let hodnotit jako lidovou architekturu. 

Já se tomu ale zatím vzpírám. 

R. ·VÁCHA: Řekl bych, že něco jako lidová architektura 

nežije. 

Nejde o repliku minulého tvarosloví? 

J. ·KABRADA: Pokud za lidovost budete pokládat 

nějaké znaky, podle nichž lze nalézt 

společného jmenovatele s datováním, to je 

v zásadě možné i u domů z 50. až 70. let. Jdou 

datovat a jakési znaky mají. My se tomu zatím 

bráníme, protože tyto domy tvrdě „vyjely“ z kolejí, 

které předtím trvaly několik set let. 

Lze vlastnû odli‰it, co je tvorba mûstská a co 

venkovská? Kdy se jedná o rozdílné morfologické 

znaky a kdy jen o kontext, zasazení do 

krajiny? 

R. ·VÁCHA: Domnívám se, že výrazný znak 

spočívá v tom, že architekt myslí na krajinu; že 

si uvědomuje téma domu v krajině. Lidoví stavitelé 

si ve skutečnosti neuvědomovali, že přichází 

obrovská estetická změna. Ale ono vůbec 

jde o vztah venkovských lidí ke krajině, zda 

si uvědomují krásu krajiny... 

J. ·KABRADA: Vesničtí stavitelé na krajinu 

v minulosti umístěním svého domu nemohli příliš 

reagovat, protože vždy byli limitováni faktem 

umístění jejich vesnice. Na vztah ke krajině 

moc nemysleli, ale objekty, které v krajině nakonec 

vytvořili, působily harmonicky. A byli to 

spíše lidé z města, kteří si začali uvědomovat 

krásu krajiny tak, jak jí rozumíme i my. Dnešní 

stavebníci programově myslí na krajinu, ale 

z hlediska egoistického, tedy jak já ze svého 

domu krajinu uvidím. Opačný pohled je pak 

často problematický. 

J. HOLEâEK: Dnes žijeme v krajině úplně jinak 

než naši předchůdci a otázka zní, zda je možné 

nalézt formy obývání, které krajině nebudou 

ubližovat. 

KULAT¯ STÒL ARCHITEKT 6/2000 31

ZVÍROTICE 

– SOCIALISTICKÁ ODPOVùë TRADICI? 

R. ·VÁCHA: Mimochodem, pane docente Škabrado, 

viděl jste někdy socialistickou vesnici 

Zvírotice? 

J. ·KABRADA: Ano, raně socialistická variace 

na tradiční motivy, náhrada obce, zlikvidované 

kvůli jedné z přehrad vltavské kaskády. 

R. ·VÁCHA: Já jsem ji viděl asi před třemi lety, 

čekal jsem hrůzu, a pak jsem zjistil, že vypadá 

jako normální vesnice, i když poměrně zchátralá. 

Stavěl ji Jaroslav Kándl s Hanou Staškovou 

v roce 1953 nebo 1954, má náves, hasičskou 

zbrojnici – do určité míry dodržuje pravidla. 

A nad tím stojí státní statek s domem ředitele, 

který vypadá víc jako sorela. Leckterý pozdní 

postmodernista by se potěšil z detailů, ale 

vlastní typové domy vesnice vypadají úplně 

normálně a docela dobře. 

Dûkujeme za rozhovor. 

RADEK VÁ≈A, JI¤Í HORSK¯ 

JOSEF HOLEâEK JE ESTETIK A VÝTVARNÍK, 


JI¤Í ·KABRADA JE DOCENT NA FA ČVUT, 

ZABÝVÁ SE DĚJINAMI ARCHITEKTURY, 

VESNICKÝCH STAVEB A HISTORICKÝCH KONSTRUKCÍ 

ROSTISLAV ·VÁCHA JE HISTORIK UMĚNÍ, PRACOVNÍK ÚSTA- 

VU DĚJIN UMĚNÍ AV ČR, 


DISKUSE PROBĚHLA V REDAKCI ARCHITEKTA 15. KVĚTNA 

TOHOTO ROKU. 

Včelná u Českých Budějovic 

Typická stavba v české krajině. Použité prvky jsou programově historizující 

a cizí, důležitý je zřejmě zejména moment vnější okázalosti. 

SNÍMEK JIŘÍ ŠKABRADA 

SNÍMEK ROSTISLAV ŠVÁCHA 

Jaroslav Kándl, Hana Stašková, socialistická vesnice Zvírotice 

u Slapské přehrady, 1952–1954, 

náves, hasičská zbrojnice, detail okna ředitelství státního statku. 

32 ARCHITEKT 6/2000 KULAT¯ STÒL

CÉSAR MANRIQUE 

REALIZÁTOR SNùNÍ O VùKU HARMONIE 

MICHAELA BROÎOVÁ 

SNÍMEK MICHAELA BROŽOVÁ A IVO HANEL 

Zocos, tradiční přeměna lanzarotské pustiny 

MOTTO 

„Pokusil jsem se svoje znalosti uplatnit ve velkých přírodních prostorách. Člověk 

se krok za krokem snaží integrovat do zdrojů přírody, aby se mohl setkat s životní 

pravdou. Já jsem byl posedlý myšlenkou spojit se s přírodou, aby pomohla mně 

a já pomohl jí. Při pohledu na postupující destrukci světa, máme my umělci morální 

povinnost použít umění, krásu a harmonii všude, kde člověk může nalézt pozitivní 

odpověď životu. Pokusil jsem se zapojit přírodu do umění. Je to moje představa, 

jak otevřít nové dveře budoucnosti, jak použít všechny své znalosti k oživení 

přírodních prostorů a vytvořit místa velké krásy a kulturního zájmu.“ 

CÉSAR MANRIQUE, 1992 

LANZAROTE 1919–45 César Manrique se narodil 24. dubna 1919 

v Arrecife, hlavním městě ostrova Lanzarote. Na počátku 40. let uspořádal 

první samostatnou výstavu figurálních maleb, monumentálních scenerií 

s detaily tradiční kanárské architektury. 

MADRID 1945–65 Na základě úspěchu regionálních výstav obdržel v roce 

1945 ještě jako autodidakt stipendium ke studiu na Akademii výtvarných 

umění San Fernando v Madridu. V 50. letech přešel k nefigurativnímu malířství 

a sérií monotypů se zařadil mezi abstraktní malíře – španělskou poválečnou 

avantgardu, kterou v roce 1955 reprezentoval na bienále grafiky 

v Benátkách. Pozitivní ohlas na jeho tvorbu mu přinesl zakázky na monumentální 

fresky do různých veřejných institucí a umožnil spolupráci s architekty, 

s nimiž sdílel podobné názory na propojování výtvarného umění s architekturou. 

NEW YORK Po dvaceti letech tvořivé práce a intenzivního života odjíždí v roce 

1964 do New Yorku. Po smrti své ženy (1963) znovu hledá styl života a podněty 

pro svou tvorbu. Využil nabídku stipendia Mezinárodního institutu uměleckého 

vzdělávání pro studium amerického umění a získal exkluzivní smlouvu 

s prestižní galerií Catherine Viviano, kde postupně uspořádal tři výstavy. 

Poznal osobně mistry amerického výtvarného umění: expresionisty (Pollock, 

Rothko), pop-artisty (Warhol, Rauschenberg), zástupce nového sochařství 

(César, Chamberlain), kinetisty. Jmenované vlivy byly silným motivem jeho 

newyorské tvorby, experimentování s novými technikami a s dimenzí prostoru. 

V americké metropoli se přátelil s prominenty uměleckého světa (Barbarou 

Rose, Andym Warholem, Johnem Bernardem Myersem). Léta strávená v N.Y. 

považoval Manrique zdánlivě paradoxně za nejvíce přínosná – znovu tam našel 

řád svého životního stylu. Obdivoval kreativní atmosféru a svobodu New 

Yorku, ale děsilo ho „duchovní prázdno v umělém, přelidněném a věčně soutěživém 

městě“. V roce 1968 se vrátil definitivně na Lanzarote. 

TEORIE ARCHITEKT 6/2000 33

JAMEOS DEL AQUA 

sestup do hlubin 

LANZAROTE 1968 –1992 V 80. letech vrcholí na Lanzarote složité období: 

masivní nezaměstnanost doléhá téměř na celou ostrovní společnost. Jediné 

řešení, jak zabránit epidemicky se šířící chudobě, vidí Manrique v rozvoji turismu. 

Ta představa ho zároveň děsí, hovoří o „turistické lavině pustošící 

Kanárské ostrovy“ (1965). Uvědomuje si historický zvrat ve vývoji ostrova 

a nutnost pečlivé a plánované ochrany jedinečného prostředí. S vědomím, že 

přírodní krásy ostrova by mohly být stavebními zásahy nenávratně zničeny, 

přichází s myšlenkou enviromentálních koncepcí – sjednocení nových staveb 

pro vizuální potěšení turistů s ochranou krajiny, integraci kultury a geografie. 

To mimo jiné vytvoří z Lanzarote symbol nového přístupu člověka k prostředí, 

který není založen na agresi, ale na dialogu. V letech 1966–92 realizuje 

na ostrově sedm hlavních staveb, výjimečných díky harmonickému spojení 

architektury, výtvarného umění a přírody, za něž mu mezinárodní kritika u- 

dělila Světovou cenu ekologie a turismu (Berlín, 1978) a cenu Europa Nostra 

(1986). Vytváří parky, zahrady, interiéry, mobilní plastiky, murální malby, letiště 

na Lanzarote, jeho realizace najdeme i na dalších ostrovech – Grand 

Canaria, Tenerife, El Hiero, ale i v Madridu, pořádá výstavy... Jeho tvorbu 

provází od počátku soustavná literární činnost ve formě deníků, dopisů, novinových 

článků. Vydává knihu „Lanzarote, nepublikovaná architektura“ 

(1973), v níž desítkami vlastních fotografií dokumentuje tradiční ostrovní architekturu. 

V roce 1992 tragicky umírá při automobilové nehodě v Haria „údolí 

tisíce palem“, kam se snažil ukrýt před civilizací. V roce 1993 vyhlašuje 

UNESCO Lanzarote „Světovou rezervací biosféry“. 

JAMEOS DEL AQUA (VODNÍ JESKYNù) 1968 Původně součást sedmikilometrového 

jeskynního systému sopečného původu. Přirozenou krásu zde dokázal 

Manrique umocnit uměleckými zásahy. Jeho architektonické celky: restaurace 

a bary, podzemní divadelní sál, muzeum na okraji kráteru se vyznačují až sochařskou 

péčí o každý detail. Sedátka, zákoutí, místa odpočinku i meditace, 

vše v intimní blízkosti rostlin a v dotyku s tufovými kameny. V koncepci Jameos 

můžeme nalézt až biblickou paralelu: je založena na putování a proměnách. 

Manrique přivedl v dokonalost to, co Le Corbusier nazývá promenade architectural. 

Zde je založena na střídání kontrastů: sestupování do temného podzemí 

a výstupů ke světlu. Střídání míst intimních a společenských; protikladných 

materiálů a světů přírodních a umělých. Hra černo-bílých kontrastů vyúsťuje 

v rajské oáze s bílo-modrým bazénem a modrou oblohou rámovanou bílým 

okrajem budov na horizontu kráteru. V podzemí jeskyně nechává rozehrát 

hru průsvitů a odlesků, ve skalní divadelní síni umocňuje magičnost osvětlení 

reflexemi zrcadel. Ticho střídá tichu blízká hudba. Jako v pečlivě připravené 

choreografii nechává dostatek místa pro improvizaci, návštěvník prochází prostory 

určenými pro různé události, na nichž se může sám podílet nebo jen pozorovat, 

zkoumat či relaxovat. Podle vlastních slov chtěl Manrique vytvořit 

v Jameos nejkrásnější místo světa a zdá se, že se mu to podařilo. 

MONUMENTO EL CAMPESINO (PAMÁTNÍK A MUZEUM, 1968) Monumentání 

abstraktní apoteóza drsného života venkovana (El Campesino) vyrobená 

z prázdných barelů na vodu je zakomponovaná do muzeálního komplexu tradiční 

architektury. Vzniká rok po Picassově abstraktně figurální soše pro náměstí 

v Chicagu, na počátku radikální změny v náhledu na umělecké dílo ve 

veřejném prostoru. Manriqueho dílo není pouze sochařský artefakt, ale působí 

jako celek s památníkem a zahradou. Ta evokuje ostrovní specialitu – 

systém agrikulturní technologie zocos. Jedná se o jakési umělé kráteříky pokryté 

vrstvou pórovitých oblázků (picón), zadržujících vláhu, obehnaných půlkruhovitými 

zídkami z lávového tufu, chránící plodiny – zeleninu a víno před 

silou věčných větrů. Málokde na světě najdeme památník, jehož civilní monumentality 

i symboličnosti je dosaženo zdánlivě banálními prostředky. 

Vysoká a vzdušná kompozice z barelů primárně svědčí o obdivu k lanzarotskému 

venkovanovi, ale také k životní vitalitě, v dalším plánu vypovídá 

o Manriqueho úctě k objektům opuštěných světem lidí či přírody, kterou projevoval 

permanentně ve svých dílech. 

CASTILLO SAN JOSÉ (PEVNOST SV. JOSEFA) 1968 Původně věž z 18. století 

postavená na příkaz krále Carlose II. jako pomoc ostrovu po katastrofě 

způsobené vulkanickými erupcemi v letech 1730–36. Od roku 1968 začala 

její přeměna na galerii moderního umění. Manrique tu rozehrál hru protikladů 

a v těžkých masivních zdech pevnosti vytvořil prostředí obohacené o metafyzickou 

dimenzi: kontrast černých tufových zdí a barevných obrazů-znaků, 

propojení prostorů křivkovými tunely schodišť, překvapivé prosvětlování stavby 

směrem dolů až do restaurace s masivní dřevěnou podlahou, miesovským 

nábytkem a konvexním oknem s výhledem do přístavu, vše jakoby stejnorodé 

exponáty – v duchu moderního malířství a sochařství. 

MONUMENTO EL CAMPESINO 

pocta zapomenutým 

SEDM HLAVNÍCH REALIZACÍ 

CÉSARA MANRIQUEHO NA LANZAROTE 

34 ARCHITEKT 6/2000 TEORIE

FUNDATIÓN CÉSAR MANRIQUE 

výstavní síň 

RESTAURANTE EL DIABLO (RESTAURACE ëÁBEL) 1970 Pokus o zlidštění 

infernální pustiny Národního parku Timanfaya. Několikakilometrové pohoří 

s více než třemi sty kráterů, s mořem černé lávy, vykazuje dosud potenciální 

aktivitu – stálá přítomnost zůstatkového vulkanického tepla 

(v hloubce 10 cm dosahuje už 100 stupňů Celsia). Vyhlídková restaurace 

vznikla podle projektu z roku 1968. Soustavu k nebi otevřených i uzavřených 

prostorů vymezují kruhové zdi z temně šedých bloků lávového tufu, 

z dálky téměř splývajících s barvou okolí. Uprostřed jedné kruhové místnosti 

s otevřeným stropem je strom – symbol života, v jiné jakási čertovská kuchyně 

sloužící restauraci, v další podlaha symbolizující sluneční paprsky. 

Okružní ochozy evokují megalitické stavby. Panoramatická celoskleněná 

vyhlídka svými odlesky zdálky tvoří světelnou kontrastní dominantu. 

MIRADOR DEL RIO (VYHLÍDKA NA ¤EKU) 1973 Vyhlídka vybudovaná ve 

výši 600 m nad mořskou úžinou připomínající řeku, která odděluje nejzazší 

severní výspu Lanzarote od sousedního ostrova Graciosy. Původní myšlenka 

architekta Fernanda Higuerasse vybudovat přímo ve skalním útesu 

prázdninový komplex a propojit výtahy s pláží se nerealizovala. Manriqueho 

zaujal nápad vytvořit stavbu uvnitř skály, ale současně chtěl ochránit jedinečnost 

místa před neuváženým stavebním počinem (velkokapacitní hotel, 

výtahy...) Vzniklo místo spíše kontemplativní než užitkové povahy, ze všech 

Manriqueho realizací snad nejvíc „environmentální“ budované bez architektonických 

plánů – ty byly vytvořeny dodatečně. Vyhlídku zvnějšku signalizuje 

jen železná plastika – napůl ryba, napůl pták – a vyznačuje kamenný val 

s nenápadnou branou – fortnou. Hlavní prostor vyhlídky – restaurace je nezvykle 

tvarovaný do špice s čelní stěnou tvořenou dvěma nestejně velkými 

konvexními okny, připomínajícími kokpit letadla. Odtud se otevírá na velkolepé 

horské panorama a v propastné hloubce výhled na protější ostrov. Jen 

dalekohledem můžete rozeznat domky ve vesnici, kde se zastavil čas, pláže 

a samoty malé výspy, kde je zákaz vjezdu motorových vozidel a spojení 

s Lanzarote jen jednou denně. 

JARDIN DE CACTUS (KAKTUSOVÁ ZAHRADA) 1990 Jedna z posledních realizací, 

evokující japonské buddhistické zahrady. Představuje syntézu dosavadních 

zkušeností: ideál životní i umělecký, humanizované a harmonické 

prostředí pro relaxační procházku a kontemplaci krásy. Zahrada vytvořená 

z opuštěného lomu, vzkříšení mrtvého místa. Původní větrný mlýn na nejhořejší 

plošině kamenných teras vyskládané z tmavých bloků lávového tufu 

– stejně jako evokace citadel: dvě u vstupu a protilehlé: prodejna a restaurace. 

Motiv kaktusu provází návštěvníka od parkoviště (kaktus jako informační 

poutač ve formě obrovské železné plastiky) přes vstupní bránu (mříž 

s kaktusovými motivy) po drobné detaily – klika ve formě kaktusu, svítidla 

nad barem, všudypřítomná je až dětská radost z tvorby. 

FUNDATION CÉSAR MANRIQUE (NADACE MANRIQUEHO) Původně první 

vlastní dům, který si Manrique postavil po svém návratu na Lanzarote 

v 70. letech. Zvenku má dispozice tradičních ostrovních domů – finacas. Bílá 

kubická hmota na pozadí černého lávového pole, patio a zahrada nedávají 

tušit, že jádro domu tvoří pět náhodně objevených podzemních vulkanických 

prostor. V podzemních bublinách spojených úzkými tunely Manrique vytvořil 

jakési malé salony – místa družnosti i meditace. Dávají okusit hodnotu 

dávno ztracenou – prostor jeskyně. Oblé tufové stěny s různým nábytkem, 

bílá betonová podlaha, stropem otevřeným k nebi proráží zeleň, dokonce 

stromy a sestupuje denní světlo, měnící se s časem. Podzemní prostory 

ústí do další zahrady s modravou vodní plochou a kaktusy úctyhodné výšky. 

Kontrast bílých fasád a černé lávy z vnější podoby domu Manrique použil 

v různých formách i uvnitř: nejen v bublinách, ale i ve spojovacích tunelech 

nebo na mramorových podlahách v přízemí. V domech jsou dvě galerie: kolekce 

světových uměleckých děl a galerie vlastních prací. V roce 1986 daroval 

celý komplex nadaci, která vznikla na podporu jeho aktivit v roce 1982, 

a sám se přestěhoval do nového sídla v Harii. 

POKUS O ANAL¯ZU MANRIQUEHO ARCHITEKTURY. Přestože přejímá různé 

architektonické typologie, celou jeho produkci charakterizuje důslednost, 

s jakou odpovídá přesným kritériím. Na intuitivní vizi přírody, kterou bere soustavně 

za model, odkazují jeho prostorová řešení a kritizují agresivitu obvyklých 

způsobů zacházení s prostředím. V tomto ohledu může jeho snažení 

připomínat práci F. L. Wrighta nebo jeho španělského krajana A. Gaudího. 

PROST¤EDÍ Podobně jako ve svých sochařských realizacích Manrique rád 

používá odpadní materiály a vrací je do života, do své environmentální architektury. 

Rád vybírá místa zbytková či znehodnocená. Naplňuje je novým 

obsahem a obnovuje porušenou harmonii – jako v případě vytěženého lomu 

(Jardin de Cactus) skládky odpadu (Jameos del Aqua) nebo neúrodného lávového 

úhoru (vlastní dům v Taro Tahiche). 

STAVBY Syntetizují dvě tendence, které jsme si zvykli dávat do protikladů: racionální 

a organickou. Tradiční bílé kubické formy s rovnou střechou se „rozví- 

JARDÍN DE CACTUS 

zahradní terasy v bývalém lomu 


VYHLÍDKA MIRADOR DEL RÍO 

průhled hranicemi 

její dovnitř“ organické stavby – zdi z tufových kvádrů navenek krystalizují do 

čistých geometrických forem. Stavby zvenku většinou nenápadné, poučeně regionální 

s moderními prvky se k okolí nechovají ani příliš dominantně, ani příliš 

submisivně (signalizace nápadnými mobilními nebo statickými plastikami). 

HRANICE Architektura v různých formách doslova vyrůstá z místa – vyplňuje lávové 

bubliny nebo prázdný lom, vybírá hmotu skalního masivu (Mirador del Rio). 

Hranice mezi samotnou stavbou a vnějším prostředím přecházejí od jasně formulovaného 

vztahu (Casa-Museo El Campesino) přes vzájemné prolínání (dům 

v Taro de Tahiche) až k volnému „prolnutí“ stavby do krajiny (Mirador del Rio). 

Zvláštní pozornost si zaslouží vstupy – většinou velmi nenápadné, jen jakési 

průrvy či skuliny, zvyšující napětí mezi vnitřním a vnějším prostředím. 

PRÒHLEDY A VYHLÍDKY Záliba v nich vede k pojednání miradorů – vyhlídek 

na různých částech Lanzarote i jiných ostrovů (El Hiero). Naplňuje inspirující 

prohlášení Le Corbusiera: Na stavbě je nejcennější výhled. V izolovaném 

prostředí však výhled není jen hodnotou samou o sobě, překonává 

vymezený obrys ostrova a posiluje pocit sounáležitosti s ostatním světem. 

Struktura, vnitřní prostor: Tradiční prostorové koncepce jsou obohaceny 

o nové a současně archetypální: k nebi otevřené struktury, bubliny a jeskyně 

původu vulkanického či mořského, nejrůznější formy „vyhlídek“ zpětně 

vytvářejí novou vazbu stavby na prostředí, dovolují expanzi interiéru a integraci 

přírody dovnitř stavby. Tato místa jsou také obvykle středem, kolem 

něhož se rozvíjí architektonické dění: místa k procházení a objevování střídají 

místa relaxační a kontemplativní. Vnitřní prostor Manrique dynamizuje 

principem vertikálního a horizontálního propojování, možnostmi vícesměrového 

procházení a pohybu nejen v pravých úhlech, ale po křivkách, rampách, 

schodech, tunely. Zavádí tak do prostoru časovou relaci, kterou návštěvník 

vnímá všemi smysly: zrakem – měnící se denní světlo, proměnná 

výška nebo absence stropu; hmatem – kontrastní povrchové materiály; sluchem: 

echo podzemního dómu, zurčící voda ve fontánkách; čichem: vůně 

rostlin, proudění čerstvého vzduchu. Výsledkem je mnohem hlubší bytostné 

vcítění do prostoru a místa, než si běžně uvědomujeme. 

HIERARCHIE PROSTORÒ Zdá se, jako by v této architektuře neexistovaly 

prostory hlavní a vedlejší, více či méně důležité. Prostorovou hierarchii si vytváří 

návštěvník či uživatel sám svojí aktuální přítomností. Snad to také souvisí 

s hlavní Manriqueho profesí malíře – všechno, čeho se dotkne, poznamenává 

svým zaujetím a přesvědčením, jako by maloval detail velkoploš- 

ného plátna. I banálním a ryze účelovým prostorům dává nečekanou estetickou 

kvalitu, pojednáním prostoru, osvětlením, výhledem, zelení. 

MATERIÁLY Kromě železa, skla a betonu pocházejí z přírody, jsou autentické 

a stojí málo nebo nic: tufové kameny, rostliny, voda, oheň, světlo. 

Harmonizuje kontrasty: umělé a přírodní, černou a bílou, tmu a světlo. 

BARVY Tradiční ostrovní barevnost – bílá na omítky a zelená na dřevěné 

části stavby vychází z nedostatku zeleně a faktu, že více než dvě třetiny ostrova 

jsou pokryty černou lávou. Tuto kontrastní barevnou kombinaci 

Manrique používal nejenom na svých stavbách, ale prosazoval, aby se pro 

zachování jedinečného charakteru ostrova dodržovala všeobecně. 

HARMONIE Návštěvníci Manriqueho staveb se shodují: jsou to místa zvláštního 

kouzla, kde člověk zvolní krok i mysl. Prožíváme je hlouběji, jakoby celým 

tělem, a také si je hlouběji ukládáme do paměti. Místa, jejichž působení 

má téměř očistný charakter a navozuje pozitivní myšlení, radost. 

Získává tak snad architektura svoji nejvyšší kvalitu? 

JAMEOS DEL AQUA 

rajská zahrada 

AUTORKA JE ARCHITEKTKA, 

ODBORNÁ ASISTENTKA NA FAKULTĚ ARCHITEKTURY ČVUT 

SNÍMKY MICHAELA BROŽOVÁ 


UMùNÍ VIDùT ANEB POSELSTVÍ O TRANSMUTACI PUSTINY 

IVO HANEL K OSOBNOSTI C. M. 

Fenomén Lanzarote a fenomén Manrique jsou množinami společných průniků. 

Kvintesencí obou je realizace fénixovské legendy o znovuzrození. 

Lanzarote – snad výspa bájné Atlantidy – postižená lidmi i přírodou – otrokáři, 

lávovou apokalypsou a následnou bídou, bylo výjimečným prostředím 

pro výjimečného tvůrce, Césara Manriqueho. Výsledkem byl zázrak: jím organizovaná 

výstavba objektů pro turistický průmysl nezničila původní originalitu 

krajiny, jak se to stalo jiným architektům na ostrovech počátkem turistického 

boomu: Tenerife a Gran Canaria. 

V¯VOJ Úspěšný figuralista, exotická hvězda na newyorském výtvarném 

Olympu, světově proslulý rodák, na Lanzarote zpočátku adorován, později 

mnohými zatracován pro svoji nepodplatitelnou věrnost Můzám. 

Rozhodoval o urbánním vývoji ostrova. Dával přednost archetypálním liniím 

původní architektury, u nových staveb vyžadoval aspoň jejich evokaci v typických 

detailech. Jeho laděním byla komplementarita – bílá a zelená, barvy 

doplňkové k infernálním valérům vyvřelých zemin a chybějící vegetace. 

Manriqueho přijetí nebylo idylické, jak by se zdálo ze zanechaného díla. 

Rozpory vznikaly z nekompromisnosti jeho zásad. Použít třeba modrou nebo 

hnědou barvu bylo takřka nemožné, stejně jako bylo vyloučeno postavit 

výškovou budovu. Jedinou na ostrově mu postavili během jeho dvouměsíčního 

pobytu v cizině. Jeho reakce byly vášnivé: útoky na spekulanty, odsudky 

barbarství a kořistnictví. Disharmonii legend čas halí gloriolou, stejně 

jako mysterium Manriqueho předčasné a tragické smrti. Magičnost jeho díla 

však přesáhla aureolu osudu autora. 

OSOBNOST Dominantním rysem osobnosti Césara Manriqueho je programová 

permanentní kreativita, posilovaná pocitem drahocennosti každého 

okamžiku krátkého lidského života. Jeho motivační silou nebyla neurotická 

nebo existenciální úzkost, spíše jungovská realizace potenciálů. „Žijeme tak 

krátce na této planetě a každý náš krok by měl být příspěvkem k uskutečnění 

ideální Utopie. Jediná možnost, jak ji realizovat, je spolupráce.“ 

Psychologicky je možné detekovat několik charakteristik: filosoficky laděnou 

senzitivitu, smysl pro realitu, a kreativní vůli realitu přetvářet. Nesobecké, 

komunikativní a prosociální ladění. Protipól platonických nebo revolucionářských 

snílků. Jeho snažení je praktickou aplikací chardinovské víry v pozitivní 

evoluci vesmíru, Boha. „Porozumění je klíč k universálnímu tajemství. 

Krása nás pozvedává do vyšších sfér a je průvodcem pro rozvoj životní 

energie.“ Pouhá psychologická analýza těžko může postihnout Manriqueho 

osobnost: jeho filosofii, estetiku a zdroje vitality, autentičnost. Hlavním rysem 

jeho osobnosti je kreativita, hledání krásy v nejbližším okolí je mu radostí, 

upozorňování na ni zdrojem štěstí. „Vše je jednodušší, než si obvykle 

představujeme. I dobro a zlo. Jednat dobře je tvořit štěstí. Páchat zlo znamená 

působit neštěstí.“ Obdivuje „strukturu ptačího peří, jemnost křídla 

mouchy, koncisní konstrukci listu“. Vinciovská zvídavost má u Manriqueho 

dimenzi sókratovské autognóze s kantovským díkůvzdáním: „V noci hovořím 

s hvězdami. Aniž bych něčemu rozuměl, vzdávám díky za fascinující podívanou, 

kterou mi poskytuje zázračný aparát očí.“ 

Je Manrique mystik? Mystik zavírá oči, aby viděl, Manrique vidí, aniž by musel 

zavírat oči. Jeho světonázor je stejně nadčasový jako jeho dílo. „Člověk se 

ve své soustředěnosti snaží vnucovat své systémy bez ohledu na hranice, národnost, 

náboženství a politické strany, pomocí armád, mentálními superstrukturami, 

politicko-sociálními recepty, které nemají nic společného s elemetárními 

a biologickými principy řídícími přírodu. Tak je lidská rasa připoutána 

k nejistému osudu, neschopnému si představit šťastnou budoucnost.“ 

Manriqueho aktivita nebyla cílena ke „šťastné budoucnosti“, ale viděl reálnou 

blízkost „šťastné přítomnosti“. Cestu viděl v „prozření“ těch, kteří „mají oči 

a nevidí“. Jeho kreativita měla i spirituální dimenzi – kontemplaci a meditaci: 

na rozdíl od rituálů a náboženských praktik je používal „na každém kroku“. 

Manrique nahlížel na Lanzarote do divadla transmutace vesmíru: cyklů vzniků, 

zániků a znovuzrození. „Tato vibrující energie, obsahující největší matematické 

esence, organické symetrie, podivuhodné designové koncepty, 

ohraničenou i absolutní různorodost krásy, záplavy milionů estetických forem 

i gigantickou kreativní inteligenci schopnou reflektovat vzlet, extatismus 

i nehybnost, je komplexnější než nejperfektnější naprogramované mechanismy.“ 

Na rozdíl od mága přivolávajícího kosmické síly, aby z nich těžil, viděl 

jejich všudepřítomnost a snažil se být s nimi v harmonii. „Umění a radost 

z estetična jsou tak bohaté ve svých nuancích, že se mohou stát rituály, dávajícími 

smysl našemu životu.“ 

Byl estetizující skeptik, ateista? To jsou akademické otázky. Prakticky byl 

hluboce věřící v síly, které se někdy ztotožňují s Bohem: kosmická pozitivní 

evoluce a energie přinášející radost a štěstí. Cítil jejich neuvěřitelnou blízkost, 

tak autentickou – pro někoho znepokojující a těžko snesitelnou... 

REALISTA A REALIZÁTOR Vztah k realitě je klíčem k pochopení Manriqueho 

– realizátora Utopií. Dokázal harmonizovat nevědomí a nástrahy ega, tak že 

nepropadl reformátorským bludům, nesnažil se realitu znásilňovat nebo revolucionářsky 

naruby převracet řád. Realitu neidealizoval, nezkresloval 

pseudooriginálním viděním. Jeho vnímání skutečnosti bylo téměř hyperrealistické: 

jako by viděl a cítil bytostnou individualitu každé i sebemenší součásti 

přírody. Organický i anorganický svět vnímal jako živé bytosti obdařené krásou. 

Svůj úkol viděl ve vytváření harmonických souvislostí. Jeho aktivita nebyla 

pouze artistní, nebyl jen vizážistou krajiny (El Cactus), ale i dárcem intimity 

(Foundation), dirigentem kamenů a vod (Mirador del Rio), režisérem 

světla a stínů (Jameos del Aqua) – byl schopen dát krajině „její 

ideální bytí“. Jeho urbanistické a globální koncepce nezapomínají na detail 

a detailní kreace, zejména přírodně-architektonické související s celkem. 

„Lanzarote, výspa fosilních hornin, podobná vyvrženému kameni byla 

Césarem Manriquem proměněna v největší sochu světa“ (Luis Rosales). 

REALIZOVANÁ UTOPIE Byl schopen vytvářet malé i velké ráje, přetvářet 

místa nerajská, opuštěná, peklo lidské i přírodní. Umocňuje krásu míst vyhýbajícím 

se civilizaci (Mirador del Rio). Oživuje mrtvou zemi bílou perlou 

v černém lávovém moři (Taro Tahiche) – jeho soukromé obydlí rajského 

charakteru, otevřené všem i za života majitele. Peklu podobný, vytěžený 

lom, přetváří k obrazu přátelské komunikace kaktusů, kamenů a lidí (El 

Cactus). Na každém kroku jako by dokazoval platnost vize Miese van der 

Rohe „v detailu je Bůh“. Každému detailu věnuje až zbožnou pozornost. 

Tvořil prostory exkluzivní a demokratické zároveň, dopřával je všem ostatním 

součástem okolního vesmíru, společně se soukromím, ve kterém je 

možno kontemplovat. I v jeho restauracích a barech můžeme spatřit odlesk 

ráje. Přetavuje utilitarismus a komerci do ušlechtilé slitiny. „Jestli si někdo ve 

Španělsku zaslouží titul doktor architektury honoris causa, tak to byl César 

Manrique. Pro spojení jedinečné, mysteriózní architektury s potřebami komercialismu, 

restauracemi a bary.“ Za hledání kvadratury kruhu (podle 

Maria J. Garcii). 

Byl Manrique alchymista? Celoživotně ho fascinovaly síly, které dovedou 

oživovat a cítil jejich stálou všudypřítomnost. Při svém bádání snad transmutoval 

geotektonickou a vulkanologickou rtuť, síru v sůl světa: radost – 

část kamene mudrců. I když v sedmdesátce vypadal jako muž středního věku, 

hledání elixíru života nebylo jeho cílem. Zachoval si však stejně užasle 

zvídavý pohled z věku, kdy ještě děti nevyrůstají z podoby andělů. Nedal se 

zlákat pokušením zlata, ale jeho trasmutace měnily pustinu a vypálenou zemi. 

Jeho dílo se podobá krystalům, jejichž vyzařování dovede přeměnit 

i pustinu vnitřní, ničenou soudobým syndromem vypálení. Manriqueho kvintesence 

je schopnost odkrývat krásu, tvořit harmonii a sdělovat radost. Jeho 

devizou bylo přesvědčení o povinnosti: „citlivě šířit UMĚNÍ VIDĚT“. 

AUTOR JE TEORETIK UMĚNÍ A PSYCHOLOG 


INTERIÉR ROKU 2000 

PÁT¯ ROâNÍK SOUTùÎE – TÉMA „VIZE PRO T¤ETÍ TISÍCILETÍ“ 

Interiéry veřejně přístupné i soukromé, stavebně-technické řešení i mobiliář, design detailů a zařizovacích prvků, 

zakomponování uměleckého díla, využití světla a barev. 

VYHLA·OVATELÉ Design centrum České republiky a Česká komora architektů 

ve spolupráci s Unií výtvarných umělců ČR a Mezinárodním stavebním veletrhem IBF Brno. 

POROTA Emil Drápal, Jiří Horský, Karel Lapka, Kateřina Vávrová, Karel Doležel, Pavel Kolíbal, Milan Nytra, Gustav Křivinka, Jiří Zavadil 

CELKEM P¤IHLÁ·ENO 28 prací 

HLAVNÍ CENA 

A CENA UNIE V¯TVARN¯CH UMùLCÒ 

JI¤Í SMOLÍK, ZDENùK RYCHTA¤ÍK 

Penzion a restaurace Vacov 

Generální dodavatel: Ilbau, spol. s r.o. 

(viz A. č. 9/1999 a 5/2000) 

PRESTIÎNÍ CENY 

INTERIÉR REALIZOVAN¯ S P¤EVAHOU STAVEBNÍ TECHNOLOGIE 

LADISLAV LÁBUS, LENKA DVO¤ÁKOVÁ 

Vila ve Vonoklasech/ (viz A. č. 5/1999) 

INTERIÉR REALIZOVAN¯ S P¤EVAHOU NÁBYTKOVÉ TECHNOLOGIE 

PAVLA ·MÍDOVÁ, IGOR KOVAâEVIâ 

Sushi bar, Zborovská ulice, Praha 5/ (viz A. č. 5/2000) 

NOV¯ P¤ÍNOS STAVEBNÍ TECHNOLOGIE 

MAREK HOUSKA, JI¤Í GROSZ, MICHAEL TRNKA 

Návrh výtahu a revitalizace věže Staroměstské radnice v Praze/ (viz A. č. 5/2000) 

DESIGN KONSTRUKâNÍHO DETAILU 

JAN ·ESTÁK 

Lávka doplněná skleněnou stěnou 

– propojení a přemostění částí interiéru/ (viz A. č. 3/2000) 

SNÍMEK ZDENĚK HELFERT 


v˘bûr redakce 

DESIGN ZA¤IZOVACÍCH P¤EDMùTÒ 

TOMÁ· RUSÍN, IVAN WAHLA 

Pokladní box v Domě umění města Brna 

(viz A. č. 5/2000) 


38 ARCHITEKT 6/2000 SOUTùÎ


v˘bûr redakce 

BAREVNÉ A V¯TVARNÉ ¤E·ENÍ 

IVAN KROUPA, RADKA EXNEROVÁ, SPOLUPRÁCE STUDIO A, S.R.O., 

JAN AULÍK, JAKUB FI·ER 

Území recepce vstupní haly BB centra, Vyskočilova ulice, Praha 4-Michle 

(viz A. č. 5/2000) 

Pohled a půdorys 

SNÍMKY MARTIN ŘEŽÁBEK 


PROFIL 

PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK 

SNÍMEK MARTIN ŠPAČEK 

ARCHITEKT: Dovolte zaãít trochu „populisticky“ 

- jak známo, jako jeden z mála t˘mÛ neposíláte 

své realizace do soutûÏe Grand Prix 

Obce architektÛ. Proã? 

P. PELâÁK: Upřímně řečeno nevím, jestli se 

vůbec dá soutěžit o krásu domu. Soutěže na 

konkrétní projekt snad představují určitou architektonickou 

instituci... i když i tam mám výhrady. 

Ale jde přece jen o určitou formu, jak získat 

jaksi objektivizovaný výběr názorů na způsob 

řešení problému. Rozhodně si ale nemyslím, že 

lze soutěžit o nejlepší postavenou budovu. 

P. HRÒ·A: Tady se asi jen trochu lišíme. 

Prostě soutěže existují a existovaly, vnímám-li 

zde analogii například s hudbou, už od doby 

Beethovena – on se k nim vyjadřoval také kriticky. 

Byly tedy odstartovány už v pozdním klasicismu 

nebo raném romantismu, tedy v době, 

kdy osobnost byla stále výraznější než dříve, 

kdy to, co mělo význam, bylo jen a jen dílo. 

Konkrétně si tedy myslím, že kdyby náš ateliér 

měl víc realizací, přestože romantismus nám 

není blízký, asi bychom něco do Grand Prix dali. 

Nicméně naše energie by zatím měla směřovat 

především ke stavění. Vždyť jenom a teprve 

realizovaný dům je pro nás něco jako určitá 

výpověď. Obdobně jako pro někoho nejen napsaná, 

ale i vydaná knížka... 

kusi přistoupili, asi bychom se museli vrátit do 

roku třicet a pak si tady můžeme číst dopisy Le 

Corbusiera a vykopat Karla Teigeho... 

P. HRÒ·A: Nevím, co přesně máte na mysli, že 

si myslí zmínění kolegové, ale vzdáte-li se v architektuře 

umění, vzdáte se ideálu; vkradou se 

do vás jiné pojmy; a necháte-li je mluvit, ustavují 

kolem vás svůj svět už jenom řečí, která sama 

mluví, jak říká třeba Martin Heidegger. Ta 

řeč už sama dělá „osvětí“. Objevují se tedy nová 

slova: nejde o krásný dům, ale o „silnej barák“ 

a „dobrej fór“, „prďák“, anebo podobně. 

Pak se také dnes často skloňuje „příběh“. Dnes 

všechno musí mít jakoby svůj příběh; na jedné 

z fakult byla zadaná dokonce židle jako příběh... 

Jenže to se pak nacházíme někde jinde, 

než u architektury a někde jinde, než u umění, 

často uvnitř happeningu. Jinou věcí je, že architektura 

je hodně zatížena světem, ze kterého 

musí růst a do kterého se vsazuje. Takže 

pochopitelně nejde o „čisté umění“; architektura 

není ve výsostné poloze myšlení a tvoření, 

jako „čisté“ ničím příručním nezatížené výtvarné 

umění. Ale tím lépe, protože umění architektury 

je aspoň zakotveno k zemi. Je dobře, když 

se „hlína“ uplatní jako východisko, ale je lépe, 

když je hledáno ono součtveří Heideggerovo. 

Čili nebe, země, božští a smrtelní – tedy nejen 

v těch domech, o kterých myslíme, že by bylo 

dobře, kdyby se stavěly, ale i třeba v krajině nebo 

v území. Je dobře, když ono součtveří existuje 

alespoň latentně. Pak je z mého pohledu 

patrné alespoň něco z této vize architektury. 

A pakliže to je patrné, pak nastupuje více pólů 

O UMùNÍ A KREJâÍM 

Vycházíte v˘luãnû z architektury jako umûní. 

Ne kaÏd˘ z kolegÛ-architektÛ asi tenhle názor 

bere bez v˘hrad... 

P. PELâÁK: Kdybychom vůbec na takovou disnebo 

vrstev, které pak znamenají umění myslet, 

činit, tvořit. 

Nicménû, co kdybychom na téma umûní „vykopali“, 

jak fiíkáte, Karla Teigeho ... Petr Pelãák 

napsal v Architektu, Ïe „architektura nemÛÏe 

vzniknout montáÏí“ (viz A. ã. 12/98 pozn. red.). 

Musí se podle vás „vystavût“. MoÏná, Ïe onen 

spor: architektura jako vûda versus architektura 

jako umûní pfiedstavoval také v˘sledek vlivu 

nov˘ch inovativních metod ve stavebnictví poãátkem 

století... 

P. PELâÁK: Teige byl ovlivněn germánským 

světem, ve kterém bylo pojímání architektury 

jako umění velmi zpochybněné. Známá je charakteristika 

německého umění: jako chladného 

a neemotivního. Známý je také zásadní rozpor 

usilování Gropia a Le Corbusiera, který vaši 

otázku ozřejmuje. Gropiovi šlo o typ, Le 

Corbusierovi o standard. Česká teorie architektury 

počínaje Teigem se přiklonila ke Gropiovi. 

To je pro mne nepřijatelné. 

To je dÛvod, proã se obãas zmiÀujete o krizi architektury? 

P. PELâÁK: Není to problém pouze architektury 

české. Naše doba není schopná unést řád. 

Bojí se klasických schémat. Používá je maximálně 

ve formě ironie a karikatury. Ta nejtěžší 

krize již trvá přes půl století, ale možná se na ni 

není třeba dívat tragicky. Možná máme smůlu 

jenom my, z historického pohledu se ovšem nic 

neděje. Taková nešťastná epizodka. Vždyť mezi 

4. a 10. stoletím našeho letopočtu také nic 

40 ARCHITEKT 6/2000 PROFIL

nevzniklo. Antický svět vzal za své a nová díla 

přinesla až karolinská doba. A navíc každá e- 

pocha – zdá se – buduje ono krásné a klasické 

v relativně krátké době. A s velmi malým okruhem 

lidí. Stále se potvrzuje ono kunsthistorické 

schéma: doba probojování nového stylu, doba 

jeho ustavení a klasické formy, doba individualizace, 

manýrismu a rozpadu. Jednotlivá údobí 

se dnes ze staletí zkracují na roky. A navíc nám 

chybí styl. Ale třeba se nic neděje, není třeba 

se rmoutit, třeba stačí koupit si další magazín 

a odeslat další fakturu. 

Souhlasíte? (k architektu HrÛ‰ovi) 

P. HRÒ·A: Pro mne je to poslední pouze trocha 

ironického koření. Ale to předtím? Pohled trochu 

příliš „shůry“... A přirozeně se nabízí otázka, 

co je pravda. Co považujme za „pravdu“ dnešní 

doby, za pravost projevu, který se v architektuře 

musí zjevit i dnes, řekněme „v krizi“ jako projev 

nikoliv ryze umělecký, ale víc společenský 

i sociální. Krize je i to, jestliže není ona pravost 

pravdy dostatečně hledána. Nejde jenom správnost 

nebo spravedlnost. Pravda podle mne je 

to, čeho když se nedostává, činí z moudrých 

blázny. Tady moje kritika míří spíš ke „svobodě“ 

nebo spíš svévolnosti umění dnešní doby. V ní 

jakoby skrytost obloudí i zdravou mysl, a to 

i v našem pojetí architektury, když totiž nectíme 

pravdu jako osvětlení místa nebo zadání nebo 

vůbec vůdčí myšlenku pro vlastní práci. A co se 

tedy projeví podle nás jako pravdivý přístup 

v naší době? Takže – konkrétněji – hodně nás 

oslovuje třeba Emil Přikryl. Myslím si, že to je 

zrovna jeden z vizionářů pravdivě přistupující 

k tomu, co existuje. Protože jsme chudá země, 

chudá společnost, Emil něco snad vystihuje ve 

svých realizacích... Ale já ani nevím, proč vlastně 

mluvím tolik o Emilovi. Asi proto, že jsme zašli 

k pojmu pravdivost ve vztahu k vlastní práci. 

Krize je možná taky v tom, že se obecně ta 

pravdivost nahradí často zdáním čili image nebo 

zviditelňováním, vlastně silou reklamy. 

Takže tohle je možná i odpověď na původní 

otázku, proč nepřihlašujeme naše stavby do 

Grand Prix Obce architektů. Tolik pravdivých 

jich totiž ještě nemáme, jako je ostatně standardní 

situace mezi architekty v naší zemi. 

P. PELâÁK: Mě hodně zajímá standard. Protože 

architektura je pro všechny lidi, kteří ji užívají – 

i když je placená pouze jedním investorem. 

Domnívám se, že problém dnešní doby je v nedostatku 

standardů. Že nejsou stavěny – ani ve 

věcech technických ani ve věcech typologicky 

funkčních. Že si každý může dělat to, co chce. 

A současně se navrhují byty, které moc nefungují, 

které mají nepatřičnou velikost místností, 

špatné cesty z místnosti do místnosti. Ostatně 

připomenu Adolfa Loose, který říká, že Británie 

má krejčího, který šije pro královnu a který dělá 

nejkrásnější šaty a smokingy na světě. Ale pak 

má Británie běžné, vynikající krejčí, kterým tenhle 

krejčí nastavuje laťku: a to je standard. V brněnské 

architektuře mě fascinuje hlavně předválečná 

tvorba. Přitom mnohé tehdejší stavební 

firmy projektovaly bez architektů: ale dodnes 

stojí nádherné činžáky a stále patří k nejžádanějším. 

Bohužel, nefunguje už ona klasická py- 

ramida, kterou známe z devatenáctého století 

a ještě z třicátých let: špičkoví autoři, kteří ustavují 

standard, a za nimi následují krajští, okresní 

a místní architekti. Dnes v Brně funguje pár vynikajících 

ateliérů, tvoří však pořád zlomky nejběžnější 

produkce, která se odehrává na bázi 

těžké postmoderny, podnikatelského baroka nebo 

nějakých neumělých neoschémat. Ale nejde 

jenom o estetiku. Ve svém důsledku jde o špatné 

nakládání s penězi investora. 

P. HRÒ·A: Fakt, že člověk bude tvořit dobře 

standardně – jakožto technicky – i užívat stavbu 

jako architekturu, je naprosto nezbytná 

a nutná podmínka – nikoliv podmínka postačující. 

Vždycky je ještě potřeba vize – vize ukotvené 

do země. A současně vzhlížející k nebi. 

Tématem je poznání, ke kterému možná nikdy 

nedospějeme: leží někde nad námi nebo před 

námi, mimo nás. Na to standardy nestačí. 

O URBANISMU A ·IKMÉ ST¤E·E 

Nedávno byl v âesk˘ch Budûjovicích schválen 

„vá‰“ územní plán – zakázka z vítûzství v urbanistické 

soutûÏi pfied ãtyfimi lety. Jak se vám 

dafií va‰e úvahy – fieknûme obecné povahy – 

realizovat v urbanismu? 

P. HRÒ·A: Především bych zdůraznil, že se 

potvrdily naše vize. A že naše „objektivní“ hledání 

potvrdila i – politicky mezitím změněná – 

radnice. Za zmíněníhodný považuji i náš názor 

na následnou architektonickou regulaci. Kdysi 

jsme všichni tři – ještě s Janem Sapákem – při 

přípravě regulace brněnské památkové rezervace 

obecně dospěli k závěru, že by některá 

Místa měla být představena obyvatelům formou 

tzv. reprezentantů. A nakonec zde – 

v Českých Budějovicích – radní dokonce namísto 

myšlení o pouze stranické politice se někdy 

nechali obecnou potřebou přimět k přemýšlení 

o svém městě v těch takřka nejvyšších 

kategoriích. Ať už jde o princip „zbytečnosti“ zelených 

klínů kolem řek, nebo o princip z klasických 

odkazů, například princip pravoúhlého 

rastru, který se zde zakládá – něco jako prvek 

znovu – nalézaného uspořádání území... 

Shodou okolností jde zrovna zde v Českých 

Budějovicích – podle Aristotela – o onen „demokratický 

prvek: město na rovině“. 

Pojem „reprezentant“ je dnes jiÏ zabudován do 

budûjovické vyhlá‰ky o územním plánu. Mohl 

byste jej vysvûtlit blíÏe? 

P. HRÒ·A: Pro názornost – jsme-li například 

zpátky v Brně, jde o způsob, jak se má třeba o- 

bestavovat „Okružní třída“. Nebo dostavovat, 

nikoliv jak má vypadat dům, že má mít dejme 

tomu nově funkcionalistické průčelí nebo naopak 

bobrovky na střeše... 

Nepfiedstavuje to vlastnû pokus o onen standard 

v území? 

P. HRÒ·A: V tom nejširším smyslu slova. Něco 

jako normu, avšak normu pro pojetí normálnosti 

– nikoliv obyčejnosti. Prakticky naším územním 

plánem ustavujeme nutnost hledat – například 

v připravovaných následných regulačních 

plánech – standard. Čili říkáme, že standard 

má být „zohledněn“. A že má být ukázán. 

Nikoliv skryt! Jsme tedy zase u tématu neskrytosti 

čili pravdy. Znamená, že to, co je v území 

ustavováno, nemá být „lež“. A má-li se něco 

objevit jako architektura, pak jen jako pravda 

toho či onoho místa. A jsme-li v demokracii – ať 

to rozhodnou obyvatelé. 

Máte zku‰enost s konkrétním fungováním principu 

participace? Co kdyÏ vefiejnost nevybere 

„patfiiãn˘“ model? 

P. HRÒ·A: Pak jej nebudou mít. Anebo jej budou 

mít takový, jaký zvolí. Mají na to právo. 

Otázka zní, mají-li konkrétní lidé, kteří se třeba 

za čas odstěhují, zde tedy žijící v konkrétním 

omezeném čase, toto právo ve smyslu pravdy. 

Přihlásili jsme se ale k demokracii, i když pro 

praktické uskutečňování vizí není demokratická 

shoda v názoru asi ideální zařízení. Ale přesto, 

či právě proto: v Budějovicích jsme například 

řekli, že tam, kde kdysi vedla koněspřežka, má 

znovu být živá ulice. A že se osa koněspřežky 

stane nosnou urbanistickou osou jako obnovený 

uliční profil. Nakonec i pomocí právě tohoto 

zjednodušeného názoru na „pravdu“ v území 

obyvatelé pochopili celkový záměr a podařilo 

se tak například odsunout – mimo osu koněspřežky 

– jeden supermarket. Osobně tudíž 

nejsem vůči názorům veřejnosti tak skeptický – 

že by nevnímala i estetická kritéria... Prostě se 

tu vyskytuje, někdy i zjevně u lidí k tomuto nevedených 

a v estetice nevzdělávaných, vůle 

mít své prostředí krásné, a pak tedy i funkční. 

KdyÏ uÏ jsme se dostali do regionu jiÏní âechy 

– co pro vás znamená pojem „regionalismus“? 

P. PELâÁK: Možná už je to dnes trochu ohraná 

písnička... Podle mě lze prostě z regionalistické 

pozice dílo interpretovat, ale nelze z ní tvořit. 

Tvořit záměrně regionalistickými přístupy znamená 

ve svém důsledku vzdát se možnosti dělat 

architekturu právě v té universální absolutní 

dimenzi nebo vztahování se k „absolutnímu“, 

což v umění vždycky musí být. Umění je přece 

vždycky modifikované hospodářskými poměry, 

charakterem světla, prostředí atd., ale toto na 

druhé straně nikdy nebylo nějakým apriorním 

východiskem nebo cílem tvorby. Prostě záměrně 

tvořit regionalistická díla je pro mě důkazem 

nedospělosti nebo nevyspělosti či neemancipovanosti 

architektury nebo toho kterého tvůrce. 

A samozřejmě každé dílo je možné interpretovat 

i z hlediska regionalismu. Ale myslím si, že 

jakákoliv interpretace a priori do toho díla vsazená 

je podobná jako sám regionalismus: že 

prostě nemůže být dílo tvořeno s apriorním cílem 

interpretace. Často dnes zástupný symbol 

nebo znak nebo příběh bývá důležitější než dílo 

samo... Vlastně jako by se literární interpretace 

architektonického díla stávala výslednou hodnotou 

a nakonec i cílem architekta. 

Ptám se proto, Ïe bûhem projektování sociálního 

bydlení ve Slavonicích jste kritizovali souãasn˘ 

pfiístup památkáfiÛ. Jak známo, pfiedepsali 

vám sedlové stfiechy. Nûkdy se tato otázka 

– ov‰em nejenom stfiech – objevuje právû 

v souvislostmi s regulacemi a regionalismem. 

PROFIL ARCHITEKT 6/2000 41

PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK, 

spolupráce Igor Bielik, Martin Bukolský, Hynek Holiš, Pavel Jura, Jan Sochor, Petr Uhrín, Zbyněk Zavřel, Vít Zenkl 

Srovnávací architektonicko-urbanistická studie Obchodně-administrativní areál, třída 5. května, Praha-Nusle 

Situace, dole perspektiva 

P. PELâÁK: Předepsali dokonce střechy s pálenou 

krytinou. Nejdříve jsme pro památkáře 

navrhovali šindelovou krytinu, přesněji štípaný 

šindel, ale ten zase byl pro ně „příliš historický“. 

Následně jsme tedy navrhli střechu z eternitu, 

což představovalo řešení nejlevnější, a tím pádem 

nejmíň zatěžující, ale také řešení v duchu 

místa, protože všechny stavby v okolí měly 

eternitové střechy – střechy z počátku století či 

z dvacátých let. Samozřejmě, že původně byly 

slavonické střechy dřevěné, ale šindel se odstranil 

– zřejmě z důvodů požárních nebo z důvodu 

láce eternitu. Památkáři ovšem předepsali 

střechy z pálené krytiny, která v bezprostředním 

okolí vůbec není k vidění, a nota bene 

vlastně pálená krytina – jako novější – byla o- 

sazována v malých městech později než eternitová: 

vlastně se pálená krytina objevuje až po 

druhé světové válce. Je drahá – na Slavonice, 

které se staly v minulém století chudým městem: 

jeho rozkvět skončil někdy v době baroka. 

P. HRÒ·A: A tady někde leží také důvod, proč 

dům najednou ztěžkl... Kamenná zeď měla vyústit 

v lehkou, odhmotněně vyhlížející čistou štítovou 

stěnu do nádvoří, kryjící nadstavbu pultové 

střechy sklánějící se ke koruně bývalé hradby. 

A ne střechy od stodoly „kontextuálního“ 

ducha nad sociálními byty. 

P. PELâÁK: Přitom orgány památkové péče 

vyšší náklady nikterak stavebníkovi nekompenzovaly... 

Zároveň ovšem – navíc – zakázaly 

střešní okna i vikýře, takže znemožnily využití 

střechy pro byty. 

Jak se obecnû díváte na tuto tak ãasto kritizovanou 

„stfie‰ní“ regulaci? 

P. HRÒ·A: Myslím si, že kvalita historické architektury 

nezáleží na sedlových střechách 

stejně jako nezáleží kvalita moderní architektury 

na střechách rovných. Nakonec ale přece 

jen – z hlediska selského rozumu – je v současnosti 

udržování podstřešního prostoru pro 

seno mnohdy absurdní, i vzhledem k technickým 

možnostem izolace obytných místností. 

Nicméně, vůle památkářů na druhou stranu zabránit 

„libovolnostem“ je pro mě pochopitelná. 

Tato vůle by se ovšem měla asi proměnit v něco 

opravdu objektivizovaného, co by bylo třeba 

stvrzeno autorizovanou osobou jako jeden soubor 

podmínek v památkově chráněném území, 

na kterém by se shodli všichni, jako se všichni 

musí dnes už shodnout na zadání pro územní 

plán... Pakliže by z tohoto názoru najednou vyšly 

– dejme tomu sedlové střechy pak ať tam 

tedy jsou. Ale často jde o pouhé „kontextuální“ 

povrchní schéma. O pouhé praktické nebo příruční 

náhražky pravdy. 

P. PELâÁK: Kdybych mohl, změnil bych název 

památkové péče na „ochranu památek“. Pak by 

bylo zřejmé, že jejím cílem je chránit památky 

a ne deformovat nově vznikající projekty. Dobrý 

architekt navrhne dobrý dům i bez podobné regulace 

a špatného architekta regulace tvaru 

střechy k dobrému dílu nedovede. Něco jiného 

je regulace obecná, jako třeba výška římsy, 

která udává celkovou hmotu města. Například 

Vídeň má v centru konstantní i výšku hřebene 

střechy z 19. století. Mimochodem, jeden příklad 

opačný: nedávno jsme zvítězili v soutěži 

do klasicky památkářského prostředí na volnou 

parcelu v zástavbě v historickém centru Brna. 

Přestože naše řešení je, doufejme, moderní, 

neměli jsme žádný problém dodržet regulace 

a vůbec žádný problém získat pozitivní stanovisko 

památkářů a Útvaru hlavního architekta. 

Paradoxně naše řešení nabídlo nejlepší možnou 

výtěžnost parcely, jenže investorka si náš 

projekt nevybrala, a to proto, že návrh je „příliš 

moderní a nemá šikmé střechy“. Jenže šikmé 

střechy nemá právě proto, že umožňuje využití 

všech podlaží. Byla daná maximální výška, 

a šikmá střecha tudíž znamená zmenšení velikosti 

využitelné plochy. 

O DEVELOPMENTU A SUPERMARKETU 

Aktuálním tématem souãasnosti je nejenom 

ono Místo, ale také regulace umisÈování komerãních 

aktivit ... Zmínil jste se o developmentu. 

Tento pojem asi klade i nové otázky pro 

architekty... Které z nich pokládáte za nejaktuálnûj‰í? 

P. PELâÁK: Například jak velký objekt ještě 

může být architektura. Zdali je architekturou 

všechno, co se staví ... Jestli může být tvořen 

objekt jako celý blok... Dnešní způsob investování 

přináší daleko větší objemy a objevuje se 

skutečně otázka, jak je pojednat: například 

v Berlíně na Friedrichstrasse projektuje nové 

domy jeden autor, ale fasády projektují další tři 

architekti – přestože konstrukce a struktura, 

resp. tkáň domu je jen jedna. Podobně jsme se 

s tímto tématem setkali během soutěže na 

pankráckou pláň. Současné velké investice samozřejmě 

vyžadují určitou velikost objektů, aby 

se dala lépe zajistit jejich výtěžnost. S tím souvisí 

hlavně otázka variability funkcí. Víme, že investor 

na jedné straně odmítá 150 metrů stejné 

fasády, protože ji nepronajme jednomu nájemci, 

ale zároveň se přece nemůže budova rozpadnout 

do tisíce a tisíce témat... Anebo usilování 

o „obec“. Má ještě vůbec smysl urbanismus? 

Jsou ještě vůbec možnosti tvořit město, 

když o to – zdá se – společnost neusiluje? Není 

to vlastně jenom platonická láska? 

Jak známo, vyprojektovali jste supermarket – 

na kfiiÏovatkách dálnic... Co na to va‰i kolegové 

– odpÛrci komerce? 

P. HRÒ·A: Nedávno – už je to vlastně možná 

dva roky – jsme ve Valticích na toto téma diskutovali 

dva dny... 

P. PELâÁK: Takže: máme se vzdát jeho navrhování, 

protože „to je špína“ a „nechat to diletantům“? 

Když ano, vzdáme se možnosti působit 

na tvář vlivného fenoménu dnešního světa, 

když ne, nebudeme ve stejné rovině, jako byli ti 

probolševičtí architekti, kteří se nevzdali ani po 

normalizaci projektování sídlišť? Dnes se kritizují 

nákupní centra, ale na druhé straně se už 

nevidí, že ve stejně krátké době, pakliže se supermarkety 

dnes staví celkem deset patnáct let 

– že za podobně krátkou dobu se v minulém 

století postavily všechny textilky v Čechách 


a na Moravě... Ty textilky, které dalo by se říci, 

hyzdí nejkrásnější kouty naší krajiny, protože 

stojí na tocích řek... Také je v jakémkoliv údolí 

na Moravě vidíte všude. Totéž v severních Čechách 

– fabriky textilní nebo zbrojní – 

Liberecko, Jablonecko... Dnes nikomu nevadí? 

A přitom představují daleko větší zátěž než supermarkety. 

Už jenom hmotností. Supermarket 

lze ihned rozmontovat, továrnu byste musel vyhodit 

do vzduchu. Jenže co pak se sutí? Nota 

bene se ty textilky považují za romantické, začíná 

se pěstovat průmyslová archeologie. Více 

mne znepokojuje, jak se „posunula“ evropská 

společnost. Už neprodukujeme. Fabrika je objekt 

pro výrobu, kdežto supermarket jenom 

zprostředkování pro spotřebu. 

Nejde ov‰em hlavnû o otázku územního plánu? 

Lokalizace stejnû jako mûfiítka? 

P. HRÒ·A: Asi ano. Proto by se obce měly 

soustředit na lokalizace nasměrování provizoria 

periferního charakteru, včetně charakteru 

periferního způsobu užívání času. Je ovšem 

pravda, že na kongresu architektů v roce 1996 

v Barceloně se z tohoto námětu stal v jednom 

názorovém bloku i princip tvorby, kdy se za 

architekturu považuje designovaný kontejner 

a – zážitky. S tímto pojetím koketuje mimochodem 

i Zumthorův pavilon na Expu. 

Pohybujete se v něm „jako v lese“ – a to, co 

má nahradit život, je prožívání. 

Názor „kontejner“ vyslovujete moÏná i va‰í 

sportovní halou v Litomy‰li. Mohli byste vá‰ 

pfiístup charakterizovat? 

P. HRÒ·A: V Litomyšli jde o kontejner bez ambice 

býti výsostnou „klasickou“ architekturou. 

Ale s ambicí býti příjemným prostředím pro lidi – 

pro sportovce. A býti „ukotveným místem“. 

Jsme přesvědčeni, že jsme místo dříve periferních 

Líbánek a ještě dříve místo krásné krajiny 

samo o sobě nepoškodili. Že jsme nabídli 

Litomyšli snad právě východisko z disputací na 

téma Barcelona 96: architektura – tenze urbánních 

prostorů versus kontejnery. Shodou okolností 

jeden z námi nejvíce uznávaných tvůrců 

Rafael Moneo o nich psal taky. Ale jeho pojetí je 

podle našeho soudu jedním z nosných architektonických 

témat budoucí společnosti. Měřítko se 

zvětšuje, krajina se zvýrazňuje oproti zmíněným 

fabrikám na periferii ... Ekologie pro nás není 

brzdou tvorby či obecné architektury, ale jejím 

zárodkem, anebo alespoň kořením; ovšem 

v tom neochranářském smyslu slova a bez militantního 

založení hájení životné části země, 

chcete-li, životního prostředí ... 

PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK, 

spolupráce David Mikulášek, Jan Sochor, 

interiér firmy ANECT, a. s., objekt Bibus, Vídeňská ulice, Brno, srpen 1999 

SPOR O PERIFERIE 

Kontejnery ov‰em otevfiely také otázku jejich 

umisÈování, resp. téma „periferie“. Právû 

v Litomy‰li. 

P. PELâÁK: Zvláštností podle mého soudu tu 

je, že naše sportovní hala zde periferii prakticky 

ustavuje. A že jí dává i jakousi tvář. 

P. HRÒ·A: Pardon, ale nevím, jak to zde 

v Litomyšli myslet s periferií. Trochu ironicky řečeno 

– podle Aloise Jiráska těžiště okolí 

Litomyšle, kde se odehrávaly milenecké příběhy 

a kde je Nedošínský háj a Líbánky na potoku, 

to přece nepředstavuje v principu založení 

míst vůbec žádnou periferii. A bez ironie – pojmenuji-li 

přece něco a pojmenuji-li to jako periferii, 

pak toto místo už periferií zůstane. Řekl 

bych, že se tu dotýkáme spíše „šikovštiny“, kdy 

profesor Šik se svými studenty povýšil periferii 

do jiné roviny. Tedy mistrovsky. Ale mně to ce- 


PROFIL ARCHITEKT 6/2000 43

lé, myslím tím obecné až módní zaklínání se 

periferií, připadá jako když se někdo dostane 

ke královské hostině nebo hostině viridiány 

a má jenom zážitek z vnějšího lesku, nebo jako 

když někdo tvrdí, že by se nenaobědval ve vile 

Tugendhat, ale v podstatě proto, že neumí držet 

příbor... Prostě – jestliže periferii zbožštím, 

zůstane jenom zbožštěná periferie, ale není to 

božské. Líbánky jsou prostě krásné – tedy 

vznešené, a my jen doufáme, že jsme je neponičili 

fyzicky i morálně ne slabým, tedy snad ne 

periferním objektem sportovní haly. 

P. PELâÁK: Já periferii nevnímám „nefyzicky“... 

To, co chápu jako periferii, je pro mě zkrátka 

předměstí Ivana Blatného nebo Bohumíra 

Matala a předměstí má vždycky i svou tvář, 

svoji poezii. Takže bych v mnoha případech taky 

jenom těžko mohl souhlasit s umístěním něčeho 

jako nákupního centra. To patří přece 

k dopravním tepnám, k dálniční křižovatce... 

P. HRÒ·A: Ano. Ale toto je právě dnešní skutečná 

periferie – periferie fyzická i periferie lidského 

konání. Měřítko se zvětšuje a nás – jak jsme se 

shodli – zajímá měřítko a krajina, a jestliže končí 

krajina, pak končí přesně tam, kde se setkává 

osobní s globálním, tedy město s dálnicí. Věřím 

hodně slovu. A jestliže slovo něco řekne a nazve 

něco periferií nebo pravdou nebo láskou, pak toto 

slovo nemá mnoho jiných významů... 

Nedostali jsme se závûrem k pfiece jen pfiíli‰ 

jemn˘m verbálním nuancím? 

P. PELâÁK: Možná. Ale důležité je ustavení 

„středu“. Úchylky, pitoreskní a okrajové projevy 

mají smysl existence jako něco, co kontroluje 

hlavní proud, co znepokojuje a co klade otázky. 

Bohužel se mi zdá – ale to už jsme zase u krize 

architektury, že dnes se „periferní“ stalo středem. 

Zkrátka rozpadla se ona po tisíciletí rostlá 

pyramida, kdy zmíněný krejčí nebo architekt u- 

dávali kánon a ostatní podle něj šili. Dnes máme 

jen spektrum hvězd. Jejich cílem je individualita. 

Ta tvoří hvězdu a její tržní cenu. A není nikdo, 

kdo by usiloval o universální hodnoty a vztahy – 

a ostatní ho následovali ... a cítili v sobě vznešenost 

a krásu vzoru. A snažili se jej napodobovat, 

jak se o to snažilo lidové baroko, jak se o to snažila 

předměstská secese a jak se snažil stavitel 

Dvořák, když napodoboval Fuchse nebo 

Gočára... Ale dnes není těch Gočárů, není těch 

Wagnerů, a v tom vidím problém a tady vidím 

i manko oněch standardů. V periferním podání 

není prostě vnímána krása, ale hlavně není ani 

interpretovaná. Tudíž se lidé zmítají ve zmatečných 

tématech, která nejsou krásná, přestože 

možná jsou za taková vydávána. 

P. HRÒ·A: Jde podle mne o ještě složitější problém. 

Mj. jestli tento elitární přístup třeba ke 

krajině, který končí dnes zatím jen v militantních 

ekologických hnutích, není onou tendencí, která 

teprve ustaví, co je vlastně jádro a co je periferie; 

co je prostě hodno ohledu a co je hodno 

nějaké proměny. 

P. PELâÁK: Nebo ekologie. Ptám se také: je-li 

problémem tak velkým a vážným, jak je možné, 

že láká pouze radikály a na druhé straně se 

pouze transformuje na jakousi nálepku na obaly? 

Jak to, že se nestala obecným a vážným tématem? 

Jak to, že skutečně seriózně a smysluplně 

neurčuje architekturu? 

P. HRÒ·A: Mimochodem – přitom podle mě 

pravdivé uchopování ekologie začínalo už u sv. 

Františka z Assisi – v tom elitárním smyslu slova... 

Takže, možná že toto téma existuje, ale 

my o něm jenom nevíme, protože jsme zahrabáni 

do vlastní práce. Ale nic jiného nám nezbývá. 

Současně nám to ovšem umožňuje naše 

představy dolovat ze země nebo vlastně jaksi 

vtělovat do hlíny. Anebo mít až vzrušující zážitek 

z rozdělané stavby. Z vůně malty nebo 

rozkopaného jílového podloží. Do něho pak u- 

mísťovat ne pouze svoje, ale pravdivé představy. 

Ne osazovat universální kontejnery, přestože 

rukou nějakého geniálního designéra. Ale o- 

sobně, fyzicky až tělesně zažívat architekturu. 

Sáhnout si na ten dům, sáhnout si na to místo. 

Dûkuji za rozhovor. 

JI¤Í HORSK¯ 

PETR HRÒ·A (1955, BRNO) 

FAKULTA ARCHITEKTURY VUT BRNO 

1981–1990 STAVOPROJEKT BRNO, ATELIER 01 

1983 VEDOUCÍ PROJEKTANT TAMTÉŽ 

1990 ÚČAST NA LETNÍ ŠKOLE PRINCE CHARLESE V OXFORDU 

A ŘÍMĚ 

1990–1992 HLAVNÍ ARCHITEKT MĚSTA TELČ, 

ČLEN PAMÁTKOVÉ RADY PRAŽSKÉHO HRADU 

1992 VYUČUJÍCÍ NA LETNÍ ŠKOLE ARCHITEKTURY, LIBEREC 

1993–1994 EXTERNÍ PEDAGOG FA VUT BRNO 

ČLEN PŘEDSTAVENSTVA ČKA, ČLEN SPRÁVNÍ RADY 

NADAČNÍHO FONDU ARCUS A ČLEN SPOLKU OBECNÍ 

DŮM BRNO 

PETR PELâÁK (1963, BRNO) 

FAKULTA ARCHITEKTURY VUT BRNO 

1986–1991 STAVOPROJEKT BRNO, ATELIER 01 

1990–1991 ATELIER PROF. WILHELMA HOLZBAUERA, VÍDEŇ 

1994 VYUČUJÍCÍ NA LETNÍ ŠKOLE ARCHITEKTURY, LIBEREC 

1995–1996 EXTERNÍ PEDAGOG FA VUT BRNO 

ČLEN ČKA, ČLEN MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE 

DOCOMOMO (ČLEN UNESCO), ČLEN SPOLKU OBECNÍ 

DŮM BRNO (OD R. 1991 PŘEDSEDA), ČLEN SPRÁVNÍ 

RADY NADACE ČESKÉ ARCHITEKTURY 

VYBRANÉ REALIZACE 

– ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ, VELEHRAD, 1986–98 

– ŘÍČNÍ LÁZNĚ RIVIÉRA, BRNO; PETR HRŮŠA, SPOLUPRÁCE 

JAN VRABEL, ZDENĚK ŽABIČKA, ALEŠ BURIAN, 

ZDEŇKA VYDROVÁ, 1992 

– KARDIOVASKULÁRNÍ CENTRUM AESKULAP, BRNO, 1992–93 

– BÝVALÁ BISKUPSKÁ KONZISTOŘ, BRNO-PETROV, 1993–95 

– CELKOVÁ REKONSTRUKCE KRÁLOVSKÉ ZAHRADY, 

PRAŽSKÝ HRAD 1994 

– KOUPALIŠTĚ LITOMYŠL, 1994–95 

– KRYPTA KATEDRÁLY SV. PETRA A PAVLA, BRNO 1994–95 

– ADMINISTRATIVNÍ A PROVOZNÍ BUDOVA POVODÍ MORAVY, 

OLOMOUC 1994–96 

– ČESKÁ POJIŠŤOVNA, TELČ 

– DIVADELNÍ HOSPODA HUSA NA PROVÁZKU 

– DLAŽBY V BRNĚ NA PETROVĚ 

– PRAHA 4 – PANKRÁCKÁ PLÁŇ – REGULAČNÍ PLÁN, 

08/1999 – PŘÍPRAVA ZADÁNÍ 

– OBCHODNÍ AREÁL SHOPPING PARK IKEA BRNO, 

REALIZOVÁNA I. A II. ETAPA, 1997–98 

– REKONSTRUKCE HOFFMANNOVA DOMU, BRTNICE U JIHLAVY, 

STAVEBNÍ POVOLENÍ A PROJEKT PRO PROVEDENÍ STAVBY; 

PETR PELČÁK SPOUPRÁCE PETR HRŮŠA, 1998 

V¯BùR Z ÚâASTÍ NA SOUTùÎÍCH 

– PARDUBICE, MPR, VYZVANÁ SOUTĚŽ, 1994, 1. CENA 

– UNIVERSITNÍ KNIHOVNA BRNO, 1995, 1. ODMĚNA 

– ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ, VELEHRAD, 

KOMBINOVANÁ SOUTĚŽ, 1995, 1. CENA 

– ÚZEMNÍ PLÁN, ČESKÉ BUDĚJOVICE, VYZVANÁ SOUTĚŽ, 

1995, 1. CENA 


SOUTùÎ McLIGHT 

VYPISOVATEL Design centrum ČR, McDonald’s ČR, spol. s r. o. 

P¤EDMùT SOUTùÎE Vytvoření původních netradičních kolekcí svítidel pro restaurace společnosti McDonald’s. Do soutěže se přihlásilo 19 autorů 

a autorských kolektivů, kteří předložili 24 soutěžních prací. Do 2. kola k dopracování mezinárodní jury vybrala 9 soutěžních prací. 

Další ocenění: 3. místo Monika Šrolerová a Zdeněk Veverka, 4. místo Martin Nečas, 5. místo Marek Pavlík. 

POROTA Jiří Horský; Jiří Javůrek; Karel Kobosil (ředitel Design centra ČR); Petr Němec (Development Manager společnosti McDonald’s ČR, spol. s r. o.); 

akad. mal. Jiří Šuhájek; Oleg Šegvič, B. Sc. econ (z firmy TARGETTI SANKEY SPA). 

1. místo 

HANA PINKASOVÁ 

AUTORSKÁ ZPRÁVA Pokaždé „tak trochu jiné“ svítidlo. 

Charakteristika: Svítidlo nám díky své variabilnosti umožňuje nejen zvolit a měnit jeho celkový tvar a vzhled, ale i míru a charakter osvětlení. Tímto svítidlem je možné 

vytvořit jak rozptýlené světlo, tak i intimnější nasvícení např. menšího stolu pro dva atd. V jedné restauraci tak může být každé svítidlo jiné, a přesto je to stále též. 

Nebo naopak mohou být všechna stejná, ale můžeme je časem „tak trochu“ měnit. Materiál: kryty – probarvený průsvitný plast (popř. sklo); nosné díly – mléčně zbarvený 

plast (popř. sklo); zdroj – použité zářivky nebo žárovky jsou umístěné v každém dílu svítidla a jsou připevněné k bočnicím nosných dílů. Barevnost: Nosné díly 

je možné vyrábět v různých barevnostech. Svým barevným světlem, které je převážně směrováno do stropu, mohou dotvářet atmosféru interiéru. Kryty zůstávají naopak 

bílé, protože jejich světlo, dopadající převážně na plochy stolů, by při zatónování mohlo negativně ovlivnit vnímání jídla. 

HODNOCENÍ POROTY Zdařilý jednotný přístup připomíná 60. léta. Atraktivně u tohoto jednoduchého systému působí variabilita, která naznačuje velké množství 

variant s možností dalšího rozvíjení do budoucna. Nedostatkem je použití zvoleného materiálu pro výrobu prototypu. Svítidlo tak působí laciným dojmem. Při použití 

kovových materiálů v aplikaci se soudobými kvalitními plastickými hmotami představuje ze všech předložených soutěžních prací nejoriginálnější řešení, u kterého je 

aplikován komplexní systémový přístup. 

SNÍMKY ARCHIV AUTORKY 

2. místo 

MARCELA STEINBACHOVÁ, DANIEL ZISS 

AUTORSKÁ ZPRÁVA návrh: jednoduše obalená klasická zářivka. Obal: nerezová technická tkanina – síťovina zamezuje oslnění zdrojem světla/ způsobuje optický 

efekt moiré. Moiré: překrývání více rastrů vytváří dynamické tygrování/ efekt je umocněný pohybem člověka nebo náhodným překrýváním navržených svítidel. SíÈovina: 

různé vzory a hustoty rastrů/ různorodá propustnost světla/ hygienická nezávadnost/ snadná omyvatelnost vhodná i pro venkovní použití/ světlo procházející síťovinou: 

matné a rozptýlené světlo osvětlující celý prostor/ světlo odrážející se od síťoviny: v případě vertikálního svítidla tvoří kužel intenzivního světla např. nad stolem. 

Kolekce: 1. horinzontální a vertikální zavináč závěsný/ 2. horiz. a vert. zavináč nástěnný/ 3. venk. osvětlení. Detaily: spoje – přiznané čokolády; zavěšení – elektrický 

kabel; zapojení – tlumivka či předřadník; ošetření okrajů – zesílením nebo malým falcem. ÚdrÏba: snadná a rychlá výměna obalu i zdroje 

HODNOCENÍ POROTY Soutěžní práce představuje efektní dekorativní svítidlo doplňující atmosféru, ne zcela originální. Exaktní minimalismus navazuje na funkcionalismus 

s přechodem k hi-tech. Toto osvětlovadlo umožňuje dotvořit atmosféru interiéru a posunout jej dál. 

SNÍMKY FILIP ŠLAPAL A TOMÁŠ SOUČEK 

SOUTùÎ ARCHITEKT 6/2000 45

KONSTRUKâNÍ DETAIL 

SCHODY V DOMù NA SMETANCE 

LADISLAV LÁBUS, PAVLA BUREŠOVÁ 

Design galerie, portálů, detailů a povrchů 

vychází ze snahy o zvýraznění tektoniky 

a uplatnění solidnosti, fyzické přítomnosti 

použitých přírodních materiálů. 

Odhalování fyzické podstaty konstrukcí 

a povrchů, není namířeno proti přítomnosti 

tajemství, nechce nivelizovat a odkrývat 

tabu. Nahota materiálů nemá nic 

společného s nudismem, naopak je projevem 

ostychu. 

L.L. 

Kotvení horní skleněné dělící stěny na galerii – detaily 

SNÍMEK JAN MALÝ 

Řez 

Pohled 

REKONSTRUKCE DOMU NA SMETANCE, PRAHA-VINOHRADY 

KLIENT: Zuzana Meisnerová-Wismerová 

AUTO¤I: ing. arch. Ladislav Lábus, ing. arch. Pavla Burešová 

SPOLUPRÁCE: ing. Jitka Říhová, Michaela Flašarová, ing. arch. Lenka Dvořáková, 

ing. arch. Zdeněk Heřman 

DODAVATELÉ: TEMR HOŘÁK, s.r.o., KREJSA, s.r.o. 

ZÁMEâNICKÉ A SKLENÁ¤SKÉ PRÁCE: SIPRAL, a.s., sklenářství PUDIL, s.r.o., 

Prošek a syn 

REALIZACE: 1998 

(Viz též A. č. 10/98) 

46 ARCHITEKT 6/2000 KONSTRUKâNÍ DETAIL

SOUTùÎE____________________________ 

Taurus a PrimaCotto 

SoutûÏe v pouÏití keramick˘ch obkladÛ a dlaÏdic. 

Vypisovatel: Chlumãanské keramické závody, a.s. 

a Keramika Horní Bfiíza, a.s. 

Informace: T. Hlináková, ABF, a.s., Václavské 

námûstí 31, Praha 1, tel.: 02/22891699, 

fax: 02/22891699, e-mail: hlinakova@abf.cz 

Termín: 30. 6. 

Staromûstské námûstí v Mladé Boleslavi 

Urbanisticko-architektonická vefiejná soutûÏ. 

Vypisovatel: Mûsto Mladá Boleslav, odbor rozvoje 

mûsta, Komenského nám. 61, 293 49 Mladá 

Boleslav. 

Sekretáfi: P. Vosátka, tel.: 0326/715651, 2. 

Porota: M. Postl, V. âerva, R. Bílek, J. ·uman, 

J. Bukovsk˘, D. Havránková, E. Vyletová, J. ·tûrba, 

P. ·imek; náhradníci: A. Sucharda, F. Bure‰. 


DÛm roku 2000 

Vefiejná neanonymní architektonická soutûÏ, která 

je doprovodnou akcí 11. roãníku For Arch 2000. 

Pfiedmût soutûÏe: nejvhodnûj‰í projekãní, pfiípadnû 

realizovaná fie‰ení domÛ pro rodinu se dvûma 

dûtmi, dokladující nízkou ekonomickou a energetickou 

nároãnost. 

Sekretáfi: ABF, Mgr. Hlináková, tel.: 02/22891617, 

e-mail: hlinakova@abf.cz 

Porota: J. BartoÀ, M. Milostn˘, M. Pavlík, 

Y. Soukupová, J. ·típek, P. Trnka, J. Tywoniak, 

H. D. Funke. 


Úsporn˘ dÛm s cenovû v˘hodn˘mi byty 

Architektonická a konstrukãní, ideová, vefiejná, 

anonymní, jednokolová soutûÏ. 

Vypisovatel: Wienerberger Cihláfisk˘ prÛmysl, 

a.s., Ing. J. Vlk, Plachého 28, 370 46 âeské Budûjovice, 

tel.: 038/7766111. Sekretáfi: Agentura 

MEDEA, Mgr. T. Jelínková, Na Pofiíãí 25, 

110 00 Praha 1, tel.: 02/22827200, 22827202. 

Porota: A. Horsk˘, D. Grabmüllerová, J. Witzany, 

T. Fo‰enbauer, J. Kozel, F. âejka; 

náhradníci: S. Stanûk, J. Janíková. 


VyuÏití území vrchu Vítkov 

Ideová urbanisticko-architektonická soutûÏ. 

Vypisovatel: Mûstská ãást Praha 3 ve spolupráci 

se Spoleãností Praha 2000, v.p.s., Hlavním mûstem 

Praha, Ministerstvem kultury âeské republiky 

a âeskou komorou architektÛ. 

Sekretáfi: M. BroÏová, redakce Radniãních novin, 

Lipanská 7, Praha 3, tel.: 02/22116393. 

Porota: M. âesk˘, T. Jungrová, J. Îalman, 

D. Merta, M. KníÏák, M. Masák, O. Kuãa, 

Z. Luke‰, J. Plos; náhradníci: I. Vavfiík, 

V. Holzknecht, D. Kraus, R. Kolafiík. 


Kreativní vyuÏití stfie‰ních oken VELUX 

Vypisovatel: VELUX, Obec architektÛ 

Kategorie: realizace (obytné stavby kolaudované 

do 31. 5. 2000), projekt. 

Sekretáfi: I. Brunclíková, Obec architektÛ, Letenská 

5, Praha 1, tel.: 02/549745; VELUX âR 

Porota: P. Keil, J. Kozel, J. MojÏí‰, A. B. Jensen 

(Dánsko), J. Ma‰atová. 


Karolina v Ostravû 

Mezinárodní urbanisticko-architektonická, ideová, 

vefiejná soutûÏ. 

Vypisovatel: Magistrát mûsta Ostravy, Útvar hlavního 

architekta, Proke‰ovo námûstí 8, 

729 30 Ostrava. 

Sekretáfi: Ing. arch. Vlastimil Bichler, tel: 

0658/625865, pro zahraniãní soutûÏící: 

00 420 69/6118805. SoutûÏní podmínky byly 

vydávány do 9. 5. Informace: www.mmo.cz/vyber/karolina.htm, 

(www.mmo.cz/vyber/komp.html 

– anglická verze). 

Porota: M. Balabán, P. Lachnit, M. Masák (âR), 

A. S. Moreno (Kolumbie), E. Giselbrecht 

(Rakousko), A. Hrausky (Slovinsko), A. Ferkai 

(Maìarsko); náhradníci: V. Kuta, J. Sedleck˘, 

M. Chválek (âR), D. Pace (Malta). 


Smuteãní obfiadní síÀ v Opavû 

Architektonická, ideová, vefiejná, anonymní jednokolová 

soutûÏ. 

Vypisovatel: Magistrát mûsta Opavy, odbor hlavního 

architekta, Horní námûstí 69, 746 26 Opava. 

Sekretáfi: Ing. S. Sandtnerová, tel.: 0653/756355, 

624092, e-mail: sylva.sandtnerova@opavacity.cz. 

Porota: P. Mali‰, T. Fischer, J. Horák, I. Klime‰, 

M. Vitoulová; náhradníci: J. Smejkal, J. Stejskal, 

J. ·tenclová. 


Národní technická knihovna v Praze-Dejvicích 

Urbanistická, architektonická a projektová, vefiejná 

anonymní, regionální, jednokolová. 

Vypisovatel: Státní technická knihovna, zastoupená 

fieditelem Ing. M. Svobodou, Mariánské nám. 5, 

PO BOX 206, 110 01 Praha 1. 

Sekretáfi: Ing. P. Glasová, tel.: 0603/246752. 

Porota: M. Svoboda, A. Navrátil, I. Va‰ko, 

J. Stanûk, R. ·vácha, T. Bezpalec, T. Brix, 

M. Masák, M. Vitoulová, A. Polony, B. Beránek; 

J. Bayer, V. Vohlídalová, T. Zlámal, P. Kováfi. 

Termín: 30. 11. 

(viz téÏ str. 58–60) 

Objekt specializovan˘ch v˘ukov˘ch prostor 

Urbanisticko-architektonická soutûÏ, ideovû projektová, 

vefiejná anonymní, jednokolová. 

Vypisovatel: Mendelova zemûdûlská a lesnická 

univerzita v Brnû. 

Sekretáfi: Ing. V. Bulla, CSc., Zemûdûlská 1, 

613 00 Brno, tel.: 05/45135097, 

e-mail: HYPERLINK mailto:bulla@mendelu.cz 

Porota: V. Sedláfiová, I. Ruller, V. Vychodil, M. 

Li‰ka, J. Gfiegorãík, P. Suske, L. Erban, V. Bichler, 

M. Kvíz; náhradníci: P. Anto‰, A. Zouharová, 

Z. Müller, K. Men‰ík. 

Termíny: 19. 6. (podání dotazÛ) 

4. 12. (odevzdání návrhÛ) 

Zastupitelsk˘ úfiad âeské republiky ve Velké 

Británii* 

Vypisovatel: Ministerstvo zahraniãních vûcí âR, 

âeská komora architektÛ a Královská spoleãnost 

britsk˘ch architektÛ. 

Pfiedmût soutûÏe: zpracování návrhu v˘stavby nové 

budovy na adrese 130–140 Palace Gardens Terrace, 

W8 4QXY London, a rekonstrukce stávající budovy 

na adrese 26-28 Kensington Palace Gardens, 

W8 4QY London. 

(k tématu str. 56–57) 

Jiráskovo divadlo v âeské Lípû* 

Architektonická, projektová, vefiejná anonymní, 

jednokolová soutûÏ. 

Vypisovatel: Mûsto âeská Lípa, nám. T. G. Masaryka 

1, 470 01 âeská Lípa. 

Bartolomûjské námûstí ve Veselí nad Moravou* 

Urbanisticko-architektonická, vyzvaná, ideová, 

jednokolová soutûÏ. 

Vypisovatel: Mûsto Veselí nad Moravou, Masarykova 

119, 698 13 Veselí nad Moravou. 

Sekretáfi: Ing. J. Vûtfiíãek, tel.: 0631/322824, 

fax: 0631/322292. 

Nástavba základní ‰koly ve Veselí nad Moravou* 

Architektonická, projektová, vyzvaná, jednokolová 

soutûÏ. 

Vypisovatel: Mûsto Veselí nad Moravou. 

Sekretáfi: Ing. J. Vûtfiíãek (kontakt viz v˘‰e). 

Pfiestavba hotelu Ohfie – Sokolov* 

Architektonická projektová soutûÏ. Vypisovatel: 

Mûsto Sokolov zastoupené konsorciem INVENCE, 

tfi. 5. kvûtna 163, 356 01 Sokolov, 

tel.: 0168/623971. Sekretáfi: Ing. J. Rund, 

tel.: 0168/382120. 

Dostavba kulturního zafiízení „kina” Vele‰ín* 

Architektonická, ideová, vyzvaná, anonymní, jednokolová 

soutûÏ. Vypisovatel: Mûsto Vele‰ín, zplnomocnûn˘ 

zástupce D. Janák, Latrán 31, Vele‰ín. 

Sekretáfi: Z. Îák, Nad Cihelnou 602, Vele‰ín. 

SoutûÏ byla rozhodnutím vyhla‰ovatele zru‰ena. 

âeské centrum v Mnichovû* 

Architektonická, projektová, vyzvaná, neanonymní, 

jednokolová soutûÏ. Vypisovatel: Správa ãesk˘ch 

center, zplnomocnûn˘ zástupce 

PhDr. V. Koller, Rytífiská 31, 110 00 Praha 1, 

tel.: 02/21610296. Sekretáfi: sekretáfika fieditele 

SâC, tel.: 02/21610296, 21610282. 

Objekt specializovan˘ch v˘ukov˘ch prostor* 

Architektonická soutûÏ, ideová, vefiejná, jednokolová. 

Vypisovatel: Mendelova zemûdûlská a lesnická 

univerzita v Brnû, Zemûdûlská 1, 613 00 Brno. 

SOUTĚŽE ARCHITEKT 6/2000 47

Areál zastupitelského úfiadu ve Vilniusu, 

Litevská republika* 

Vypisovatel: Ministerstvo zahraniãních vûcí âR. 

* SoutûÏ v dobû uzávûrky neschválena âeskou 

komorou architektÛ 

Vzhledem k tomu, Ïe bûhem pfiípravy soutûÏe 

mÛÏe dojít k jejímu zru‰ení, popfi. vyhlá‰ená soutûÏ 

nemusí b˘t do termínu odevzdání návrhÛ 

schválena komorou, Ïádáme zájemce, aby pro 

získání informací o pfiipravovan˘ch i jiÏ vyhlá‰en˘ch 

architektonick˘ch soutûÏích kontaktovali 

Kanceláfi âKA Brno (Katefiina Slaná, tel.: 

05/42211809) nebo Kanceláfi âKA v Praze 

(Eva Bazelová, tel.: 02/57320104), pfiípadnû 

www.cka.cc. 

VE¤EJNÉ OBCHODNÍ 

Aktuální informace o obchodních soutûÏích je 

moÏné získat v âKA, Letenská 5, Praha 1, 

Eva Bazelová, tel.: 02/57320104. 

ZAHRANIâÍ 

Weka Architekturpreis 2000 

Architektura budoucnosti – návrhy a realizované 

projekty, které se vyznaãují pouÏitím nov˘ch, 

neobvykl˘ch materiálÛ a originální konstrukcí 

a detailem. Informace: Weka Baufachverlag 

GmbH, Berliner Allee 28 b-c, 86153 Augsburg, 

tel.: 0049/821/5041476, www.wekaweb.de 


V¯SLEDKY__________________________ 

Rozvoj mûsta Teplice 

Urbanistická soutûÏ, ideová, vefiejná anonymní, 

jednokolová. 

Vypisovatel: Mûsto Teplice 

1. cena: R. Kouck˘, L. Ma‰ín, ·. Malá, 

M. Portyková, L. Kábrt, J. ·pilar, P. Hrdliãka; 

2. cena: M. Barto‰ek, I. Vavfiík, V. Malina, J. Paleãek, 

E. Souãková, J. Jílek, Z. Lipsk˘, J. Jarolímek; 

3. cena: P. Starãeviã, F. Pospí‰il; odmûna: 

P. Sedláãek, M. Mí‰ek, M. Sedláãková; A. OlÏbut; 

O. Hysek, B. Hysková, L. Barto‰, O. Vohradsk˘. 

Porota: J. Kubera, J. Dohnal, J. Jehlík, J. Plos, 

M. Korner, P. ·usÈáãek, M. Cirman, A. Burian, E. 

Chochole. 

V¯STAVY____________________________ 

Architektura 1989–1999. Oãima kritikÛ. V˘stava 

ãasopisu Architekt. X-Centrum – Mûstská galerie 

OPS v Plzni (viz téÏ str. 50). 

1. – 30. 7. 

GALERIE JAROSLAVA FRAGNERA 

Betlémské námûstí 5a, Praha 1, tel.: 2222 1746, 

http://www.arch.cz/fragnerova-galerie; 

e-mail: gjf@brailcom.cz. 

Psát o architektufie. ·edesát ãasopisÛ o architektufie 

v Evropû. Mediálním partnerem je ãasopis 

Architekt. 

Do 27. 6. 

Forma sleduje vûdu. Teige, Gillar a evropsk˘ vûdeck˘ 

funkcionalismus 1920 – 1948. 

16. 6. – 31. 8. 

Josef Hoffmann. Architekt a designér secesní 

i souãasn˘. Ján ·mok Galerie, Dvofiákova 12, 

Jihlava. 

Do 23. 6. 

Petr Tuãn˘ – Design. V˘stava k autorovû Ïivotnímu 

jubileu. Národní technické muzeum, Kostelní 42, 

Praha 7. 

Do 30. 6. 

Moderní architektura v detailu. Galerie Îlutá ponorka, 

Havlíãkova 7, Znojmo. 

Do 30. 6. 

Bilance I. Obrazy a sochy 1. poloviny 20. století 

ze sbírek Galerie umûní Karlovy Vary. Galerie 

umûní, Goethova stezka 6, Karlovy Vary. 

Do 25. 6. 

Siena v Praze. Dûjiny, umûní, spoleãnost... 

Národní galerie, ·ternbersk˘ palác, Hradãanské 

námûstí 15, Praha 1. 

Do 2. 7. 

Grand Prix Obce architektÛ 2000. V˘stavní síÀ 

Obce architektÛ Brno, Starobrnûnská 16/18. 

16. 6. – 16. 7. 

Prague: session. Design – V·UP. Sbírka moderního 

a souãasného umûní NG, VeletrÏní palác, 

Dukelsk˘ch hrdinÛ 47. 

29.6 – 27.8. 

P¤EDNÁ·KY 

KONFERENCE_______________________ 

Století ãeské architektury 

Cyklus procházek pfiipraven˘ Sbírkou moderního 

a souãasného umûní NG v Praze a ãasopisem 

Architekt za architekturou 20. století veden˘ zku- 

‰en˘mi lektory. Souãástí jsou i v˘jezdy mimo 

Prahu a setkání s architekty, teoretiky a historiky 

architektury. 

Litomy‰l – mûsto se vzorn˘m vztahem k souãasné 

architektufie – 24. – 25. 6. (pfiihlá‰ky do 9. 6.) 

V ãervenci a v srpnu se procházky nekonají. 

Informace na tel.: 02/24301003. 

Obnova mûst a modernizace bytového fondu 

Mezinárodní workshop pofiádan˘ v Praze Ministerstvem 

pro místní rozvoj âeské republiky 

a Evropskou hospodáfiskou komisí OSN v Îenevû 

je zavr‰ením prací na ãtyfiech pfiípadov˘ch studiích 

zpracovan˘ch pro VídeÀ, Bratislavu, Budape‰È 

a LublaÀ. 

Podrobnûji na http://www.mmr.cz Praha 

14. 6. – 17. 6. 

V ãem stavební zákon brání alternativním 

stavbám 

Workshop v Ekopavilonu, Barrandovská 1/p, Praha 

5, tel.: 5814175, 22782315. 

15.6. od 10 h. 

Drah˘ Mistfie. Film Pavla Kouteckého o JoÏe 

Pleãnikovi. Film a beseda. Národní technické muzeum, 

Kostelní 42, Praha 7. 

22. 6. 

SudkÛv DÛl 2000 

Druh˘ roãník odborn˘ch semináfiÛ, letos zamûfien˘ 

na stavebnû-historick˘ prÛzkum a historické 

konstrukce. 

Pfiihlá‰ky: prof. J. ·kabrada, Salvátorská 8, 

110 00 Praha 1 (fax: 02/2312469). 

19. 6. – 24. 6.; 26. 6. – 1. 7. 

Kongres AESOP v Brnû 

Informace: K. Schmeidler, fakulta architektury, 

VUT Brno, tel.: 05/42142285. 

18. 7. – 23. 7. 

ZAHRANIâÍ 

PA¤ÍÎ, LYON 

V˘zkum a architektura. Druh˘ roãník konference 

Evropské asociace pro vzdûlávání v architektufie 

(EAAE). BliÏ‰í informace www.architekt.cz nebo 

EAAE, Batiment Vinci, 1, Place du Levant, 

1348 – Louvain-la-Neuve, Belgie. 

tel.: 0032 10 451 558, fax: 0032-10-452 809, 

e-mail: AEEA@skynet.be. 

Do 8. 7. 

Local identity, global city. Mezinárodní architektonické 

sympozium Pontresina. Diskutují: Massimiliano 

Fuksas, Toyo Ito, Hans Kollhoff, Jean 

Nouvel. Informace na tel.: +41(0)818388310, 

www.archisymp.com 

13. 9. – 15. 9. 

LUCERN 

Kongres IABCE. Informace: Convention Team Lucerne 

AG, IABSE Congress Lucerne 2000, Kasmir-Pfyffer-Strasse 

2, Postfach 2552, Lucerne, 

tel.: +41412420430. 

18. 9. – 21. 9. 

TELEVIZE ___________________________ 

Deset století architektury 

Premiéra v nedûli ve 21.35 h na âT2, repríza 

v nedûli v 8.30 h na âT2. 

11. 6. âervená Lhota 

(reÏie J. KfiíÏková, poradce I. Muchka); 

18. 6. a 25. 6. se nevysílá; 

2. 7. PraÏsk˘ hrad – stopy baroka 

(reÏie J. Hádková, poradce I. Muchka); 

9. 7. Moravská Tfiebová – mûsto a zámek 

(reÏie A. Lowák, poradce I. Muchka); 

16. 7. Telã – renesanãní mûsto 

(reÏie J. Platz, poradce I. Muchka). 

48 ARCHITEKT 6/2000 SOUTĚŽE / VÝSTAVY

INTERVIEW 

s Annou Fárovou, 

laureátkou âestného uznání Grand Prix 

Obce architektÛ 2000 pro investora, 

o hudební kompozici slavonického domu 

SNÍMEK KAREL ·ANDA 

Je o vás známo, Ïe se cel˘ Ïivot zab˘váte fotografií, 

pfiesto: jak˘ je vá‰ vztah k architektufie? 

Aãkoliv se zab˘vám fotografií, jsem vzdûláním 

kunsthistorik, a protoÏe jsem studovala dûjiny umûní, 

studium obná‰elo i architekturu jak historickou, 

tak souãasnou. Stavební umûní mû neobyãejnû zajímalo 

a mÛj vztah k nûmu – stejnû jako ke v‰em umûním 

– byl velmi siln˘. VÏdyÈ fiada fotografÛ je spojena 

s architekty – mí Ïáci, napfiíklad Pavel ·techa, mûli pfiímé 

kontakty s libereckou ·kolkou, se Sialem a na své 

akce mne ãasto zvali. Napfiíklad Milan Pitlach je fotograf 

a zároveÀ architekt, Vlado Miluniç je kamarád, 

Emil Pfiikryl také... stejnû jako mám za kamarády malífie, 

sochafie... Vûci umûní se mi prolínají. 

Co vás pfiivedlo právû do Slavonic? 

Jednoduchá vûc: v Klá‰tefie máme od sedmdesát˘ch 

let chaloupku, tfiicet let Ïijeme v tohle regionu a do 

Slavonic je to dvacet kilometrÛ. Slavonice se mi líbily 

daleko víc neÏ tfieba Telã právû tím, Ïe nebyly tolik známé 

a zprofanované. Dokonce bych fiekla, Ïe i jejich architektura 

na mne více pÛsobila. Je na první pohled 

ménû ãeská, spí‰ taková hornoitalská... prostû jiná. 

A v nedaleké MafiíÏi máme kamarády kum‰t˘fie. TakÏe 

v‰echno ‰lo ruku v ruce. 

Pfii pfiedávání ceny v Betlémské kapli jste se zmínila 

o va‰em prvním setkání s domem ve Slavonicích. 

Mohla byste se o nûkolik let vrátit a svÛj první dojem 

znovu popsat? 

Renesanci jsem mûla vÏdycky ráda, protoÏe nám ji na 

fakultû pfiedná‰eli tfii roky, profesor Kvût nevynechal 

jediné okno v ¤ímû, ve Florencii... kaÏd˘ detail, kaÏdou 

‰ambránu, sloupek... A kdyÏ jsem vidûla renesanãní 

baráky ve Slavonicích, nûco ve mnû zaznûlo, nûco 

z hloubky minul˘ch zájmÛ. 

A pak jsem jednou v roce 1996 ‰la po námûstí a jeden 

dÛm byl na prodej... 

V jakém stavu jste dÛm kupovala? 

Vevnitfi to byl dûs – vypadal jako sídli‰tní ubikace. Tisíce 

pfiíãek, paneláková futra, pÛvodnû byty pro fiadu 

rodin. A schodi‰tû s takzvan˘m ‰nekem, které je teì 

obnaÏené, bylo zasypané, s pfiíãkami nad ním, které se 

dot˘kaly proti rozvrhu stropních Ïeber. V‰echno proti 

smyslu budovy, tak tvrdé... bylo mi to líto. B˘val˘ majitel 

mi dal obsáhlou dokumentaci od památkáfie doktora 

Jana Muka, ãili jsem mûla jasnou pfiedstavu, jaké 

jsou tu historické vrstvy. A zaãala jsem sama s bouráním, 

ale po ãase jsem vidûla, Ïe na to nestaãím. 

Oslovila jste tedy Romana Kouckého? Znala jste jeho 

pfiedchozí realizace? 

Vûdûla jsem, Ïe dûlal slavonické námûstí, efektní ústeck˘ 

most a pfiedtím jsem vidûla ãistiãku v Mar‰ovû. 

Ta mi svou skromností a minimalismem imponovala. 

Roman je ãlovûk, kter˘ slavonick˘ kraj dobfie zná, a tak 

postupnû zaãal intenzivní dialog nad rekonstrukcí Fárova 

domu. 

Mûla jste nûjaké poÏadavky smûrem k autorÛm rekonstrukce? 

Ve fotografii mám nejradûji ãernobílou ‰kálu ‰ed˘ch 

odstínÛ... ZároveÀ mám ráda dialog, ãili i rok 2000 

mûl b˘t v domû nûjak zapsán. A pak jsem chtûla, aby 

dÛm byl i poctou Fárovi. Libor Fára byl precizní, i já 

mám jakousi pfiesnost v sobû. Mám ráda osy, prÛhledy... 

coÏ Kouckému sedûlo. Mám ráda i skromné materiály, 

takÏe v domû jsou drahé pouze nerez bazén 

a sprcha. A nemám nic proti betonu – ten je pfiiznan˘ 

jako novodob˘ prvek. To je právû onen dialog se starou 

ãástí domu. V kaÏdé místnosti jsem chtûla zachovat 

nûco autentického: napfiíklad v takzvaném salonu 

byl jasn˘ ark˘fi s freskami. V pracovnû se odkryl kus 

staré omítky, která mi pfiipadala jako japonské písmo 

nebo kresby Adrieny ·imotové... fiekla jsem: tak to bude 

velk˘ obraz. Ode zdi ke zdi. 

Jak jste postupovali v dal‰ích místnostech? 

V loÏnici se pod odkrytou stûnou na‰lo gotické okénko, 

ale celá odkrytá kamenná stûna uÏ pokoj pfiíli‰ pfietûÏovala, 

mûnila ho v cosi nepokojového aÏ muzeálního. 

Tak se udûlala „pasparta“ kolem oken. V koupelnû 

je smrkové dfievo místo dlaÏdic. Chtûla jsem stavbu 

udrÏet jako hudební kompozici a jednotlivé hudební 

motivy – architektonické detaily – neustále opakovat 

a tím zdÛraznit. To znamená, kdyÏ dfievo u bazénu, 

musí b˘t i obdobnû v koupelnû. ·ed˘ beton – ‰edá na 

zdi krbu, ‰edá na zábradlí, ‰edá na tzv. tunelu. Stejnû 

tak ark˘fi z roku 1547 se znovu vrací ve dvou ark˘fiích 

zadní ãásti domu. Permanentní dialog. 

Jaké byly va‰e zku‰enosti s památkáfii? 

Velmi pfiíznivé. V domû se dûlal celkov˘ hloubkov˘ 

prÛzkum. Já i Roman jsme rozhodnû chtûli mít jistotu, 

Ïe jsme nic nepokazili. ZároveÀ mám dojem, Ïe jsme 

splnili mnoho památkáfisk˘ch poÏadavkÛ – kromû toho, 

Ïe jsme obnovili zasypané schodi‰tû a dali znovu 

udûlat zru‰ené kamenné kfiíÏe do oken v prvním podlaÏí, 

myslím, Ïe jsme domu dali, co mûl dostat. 

Za FárÛv dÛm jste získala ocenûní za investiãní poãin; 

mÛÏete pfiiblíÏit jeho nároãnost ãi specifika? 

MÛÏe se zdát, Ïe FárÛv dÛm byl ‰ílená investice, ale já 

mám dojem, Ïe napfiíklad nûkteré vily kolem Prahy 

jsou mnohem nákladnûj‰í. A nejen ty, ale i okázalé 

stavby, kde kaÏdá dlaÏdiãka stojí velké peníze, masáÏní 

vany... Moje investice byla velmi rozumovû cílená, 

nepouÏili jsme nic pfiehnanû okázalého. 

Pfiesto rekonstrukce takového rozsahu nûco stojí... 

Nûco jsem mûla na‰etfieno, ale to nestaãilo. Velkou 

ãást mé umûlecké sbírky jsem prodala a tyto finance 

vloÏila do domu, a také mám nûjaké dluhy. Moje investorská 

ãinnost je absolutnû jiného typu, neÏ si lidé 

asi pfiedstavují. V‰ichni zúãastnûní vûdûli, Ïe nejsem 

zbohatlík ani ãlovûk, kter˘ mÛÏe lehce získat finanãní 

prostfiedky. Mluvíme-li napfiíklad o kamenn˘ch kfií- 

Ïích, které se znovu vytváfiely, místní kameník je provedl 

za nûkolik pytlÛ cementu ... tedy velká investice 

od lidí, ktefií rekonstrukci chápali jako v˘zvu. 

Zúroãila jste pfii rekonstrukci zku‰enosti nabyté 

v prÛbûhu va‰í dlouholeté kurátorské a organizaãní 

ãinnosti? 

Nikdy jsem nedûlala v˘stavy, které by pfiiná‰ely velké 

peníze. Byla jsem zamûstnancem UmûleckoprÛmyslového 

muzea a pracovala vÏdy v rámci rozpoãtu 

vyãlenûného na akci. Finance nebyly moje starost. 

Spí‰ bych se poznávala v „investiãní politice“ tfieba 

dnes uÏ docela slavné v˘stavy v plaském klá‰tefie 

v roce 1981, kde jsme s m˘mi Ïáky z FAMU udûlali 

instalaci Devût a devût doslova na koleni. Nepohybuji 

se ve finanãních kruzích, ani se financemi – pokud 

nemusím – nezab˘vám. V tom jsem plnû dÛvûfiovala 

Romanu Kouckému, jeho studiu a dodavatelské firmû. 

A v˘sledek byl naprosto korektní. 

Jak bude dÛm vyuÏit˘? Pfiedpokládáte, Ïe v nûm 

vznikne napfiíklad muzeum Libora Fáry? 

Ne. Je to soukrom˘ byt. Jenom první podlaÏí je obytné 

a to není tak velké – tfii místnosti s Fárov˘m archivem 

a m˘mi knihovnami. My jsme fiadu let Ïili 

s Liborem Fárou v ateliéru, kter˘ mûl rozlohu padesát 

metrÛ a sedm metrÛ v˘‰ky, takÏe jsem na veliké 

prostory zvyklá. JenomÏe tady se asi odvyklo tomu, 

Ïe pokoj mÛÏe b˘t vût‰í. 

Chcete se ve Slavonicích usadit natrvalo? 

Ano, ale nechám si v záloze praÏsk˘ byt, protoÏe nevím, 

nakolik jsem jenom PraÏák... Ale je pravda, Ïe 

pokud mám za sebou knihovnu a archiv, dokáÏu pracovat 

kdekoliv. 

Rekonstrukce slavonického domu skonãila; ãím se 

nyní zab˘váte? 

Já pracuji vÏdycky dlouhodobû. KdyÏ jsem dodûlala 

Sudkovu knihu, která vy‰la v roce 1995 a stala se 

knihou roku, pracovala jsem na ní bezmála dvacet 

let. Pfiedtím jsem publikovala v Nûmecku Drtikola – 

na nûm jsem dûlala také dvacet let. FárÛv dÛm je také 

takové zavr‰ení. Jak jsem stará, chci mít dokonalé 

a dokonané. VÏdycky jsou to takové bochany, mezi 

nimiÏ nabírám dech a pfiipravuji se dál. 


RADEK VÁ≈A 

INTERVIEW ARCHITEKT 6/2000 49

AKTUÁLNù 

SNÍMKY KAREL ·ANDA 

CENY GRAND PRIX OBCE ARCHITEKTÒ 2000 byly 

slavnostnû udûlovány 11. kvûtna jako kaÏdoroãnû 

v Betlémské kapli v Praze. Laureát velké ceny 

Roman Kouck˘, autor rekonstrukce domu ve Slavonicích, 

pfieãetl krátk˘ text, v nûmÏ podûkoval za 

projevenou dÛvûru. Ceny pfiedával pfiedseda Obce 

Jifií MojÏí‰, ceremoniálu se mimo jin˘mi zúãastnili 

také pfiedseda âKA Petr Bílek, rektor âVUT Jifií 

Witzany, pfiedseda âeského svazu stavebních in- 

Ïen˘rÛ Miloslav Pavlík, Milan Kabát z Design centra 

âR a dal‰í osobnosti. V˘sledky soutûÏe byly podrobnû 

publikovány v minulém ãísle. 

1 Roman Kouck˘, laureát Grand Prix Obce architektÛ 2000 

2 Anna Fárová pfiebírá z rukou pfiedsedy Obce architektÛ 

Jifiího MojÏí‰e ãestné uznání pro investora 

3 Jifií Grosz, Marek Houska, dva ãlenové ocenûného t˘mu 

v kategorii architektonick˘ design a drobná architektura 

4 Zleva Pavel Rydlo, Jifií Trãka, Josef Pleskot, Filip Tittelbach, 

drÏitelé ceny v kategorii krajináfiská a zahradní tvorba 

Expozice ãasopisu Architekt v Lapidáriu Betlémské kaple, 

snímek Ondfiej Polák 

ARCHITEKTURA 1989–1999 – OâIMA KRITIKÒ, 

v˘stava umístûná v Lapidáriu Betlémské kaple, 

v kvûtnu skonãila. Prezentaci pofiádanou ãasopisem 

Architekt a Fragnerovou galerií, zachycující 

deset let svobodné architektonické tvorby, je 

moÏno zhlédnout od 1. 7. do 30. 7. v X-Centru – 

Mûstské galerii OPS v Plzni (viz téÏ str. 48). Dal- 

‰ími v˘stavními místy budou: DÛm umûní mûsta 

Brna (17. 8. – 17. 9.) a Galerie U kamene v Chebu 

(16. 10. – 22. 11.), Galerie v˘tvarného umûní 

v Ostravû (v pfií‰tím roce). BlíÏe ke koncepci v˘stavy 

viz A. ã. 3/2000. 

âASOPIS ARCHITEKT ocenil v pÛli dubna na slavnostním 

zahájení Stavebních veletrhÛ IBF a SHK 

v Brnû vytápûcí a vûtrací jednotku Monovent, pfiihlá‰enou 

firmou Atrea z Jablonce nad Nisou. Cenu 

ãasopisu – CD ROM 1996–97, 1998, 1999 pfiedal 

spoleãnû s diplomem ãlen redakãní rady Josef 

·anda. Podrobnûji viz str. 75. 

WORLD WEB PHOTO GALLERY (www.wwg.cz), 

nová fotografická virtuální galerie zahájila provoz 

zaãátkem dubna. Firma CD-Foto Bler pfiipravila 

nové v˘stavní prostory pro prezentaci nejlep‰ích 

ãesk˘ch fotografÛ prostfiednictvím internetu. Prvním 

vystavujícím je Jindfiich ·treit, následovat bude 

Jifií Havel. 

STAVEBNÍ V¯ROBA V ÚNORU, po dvou letech, 

vzrostla o 7,8 %. Podle informací statistického 

úfiadu byl rÛst ovlivnûn zahrnutím faktur odloÏen˘ch 

z ledna. Pfiesto by v‰ak podle prognóz ekonomÛ 

mûla stavební v˘roba sv˘m v˘konem pfiekonat 

zhruba o jedno aÏ dvû procenta úroveÀ roku 

1999. Impulsem by mûly b˘t kromû jiného také 

pfiislíbené státní zakázky smûfiující do dopravní infrastruktury 

a ekologie, ze strany privátního sektoru 

pak rozvoj hypoteãního úvûrování. 

HISTORICK¯M MùSTEM ROKU 1999 se stala Kutná 

Hora. Ocenûní bylo udûleno v polovinû dubna 

ve ·panûlském sále PraÏského hradu, v pfiedveãer 

Mezinárodního dne památek. Mûsto úspû‰nû realizovalo 

Program regenerace mûstsk˘ch památkov˘ch 

rezervací a zón. Do uÏ‰í nominace se letos 

dostal je‰tû JindfiichÛv Hradec a mûsto Litomy‰l. 

NOV¯ PAVILON KOâKOVIT¯CH ·ELEM v liberecké 

zoo by mûl vzniknout po rekonstrukci stávajícího 

nevyhovujícího objektu. Autor obnovy Pavel 

·vancer, dvorní architekt zahrady, navrhl stavbu 

s venkovním v˘bûhem o rozloze tisíc metrÛ ãtvereãních. 

REKONSTRUKCE SYNAGOGY v Kolínû by mûla 

skonãit v leto‰ním roce. Podle projektu Mileny 

Nigrinové z roku 1990 se objekt jiÏ deset let opravuje. 

Revizi projektu provedl v roce 1998 Jan Vinafi 

s firmou Murus. Investorem je okresní úfiad, 

ãást financí pochází z pfiíspûvku ze státního Programu 

regenerace mûstské památkové rezervace. 

O získání jedné z nejstar‰ích synagog v âechách 

usiluje praÏská Îidovská obec, která objekt v minulosti 

mûstu vûnovala. Po dokonãení stavebních 

prací by mûla budova slouÏit jako víceúãelové zafiízení 

k pfiedná‰kám, v˘stavám, koncertÛm i nábo- 

Ïensk˘m obfiadÛm. 

Synagoga 

v Kolínû, 

snímek archiv 

redakce 

PLÁ·Ë KATEDRÁLY SVATÉHO VÁCLAVA v Olomouci 

se doãkal generální opravy, která byla zahájena 

jiÏ v minulém roce. Musel b˘t vytvofien pfiístfie‰ek 

chránící pfiíchozí pfied pfiípadn˘m 

zranûním – ozdoby na plá‰ti vãetnû soch evangelistÛ 

totiÏ chátrají. Projekt zpracoval Antonín 

·kamrada (autor rekonstrukce Klá‰terního Hradiska 

v Olomouci – viz A. ã. 4/2000). Obnova národní 

kulturní památky bude probíhat nûkolik let, v leto‰ním 

roce bude investováno 25 milionÛ korun. 

Celkové náklady by mûly dosáhnout pfiibliÏnû 200 

milionÛ korun. Metropolitní kapitula poãítá s prezentací 

oprav, kterou by mûlo podpofiit také odborné 

sympozium. 

DVO¤ÁKOVA SOCHA nebude stát na schodech 

Rudolfina. Plánovan˘ termín odhalení 12. kvûtna 

zru‰il pod tlakem odborné vefiejnosti sám primátor 

Prahy Jan Kasl. O umístûní probíhají i nadále 

diskuse, nejãastûji odborníci i vefiejnost navrhují 

prostor uprostfied Palachova námûstí (na místû 

vûtracích prÛduchÛ z metra) a staveni‰tû u Mánesova 

mostu. 

SEMINÁ¤ ETIKA VE¤EJNÉ SPRÁVY v procesu 

evropské integrace probûhl v bfieznu v Hradci 

Králové. Jedním z diskutovan˘ch témat byly 

kodexy etiky – dÛleÏité dokumenty v soukromé 

i vefiejné sféfie. Kodexy vznikly jako odpovûì na 

vzrÛstající poÏadavky vefiejnosti po vût‰í odpovûd- 

50 ARCHITEKT 6/2000 AKTUÁLNĚ

nosti, efektivnosti a porozumûní úfiedníkÛ pro po- 

Ïadavky obãanÛ. V souvislosti s touto situací pfiijala 

Rada OECD Doporuãení ãlensk˘m zemím 

o zdokonalení etického chování ve vefiejné sluÏbû, 

jehoÏ souãástí je dvanáct principÛ fiízení etiky. 

âeská republika jako ãlenská zemû OECD je tímto 

doporuãením vázána. 

Peter Zumthor pfiednesl na konci dubna v Brnû pfiedná‰ku 

na téma Architektura a kontext. Ludvík Grym ho zachytil pfii 

obãerstvení v ateliéru architektÛ Buriana a Kfiivinky, podrobnûji 

na str. 52–54. 

MÜLLEROVA VILA v Praze-Stfie‰ovicích, dílo architekta 

Adolfa Loose, je od 29. 5. zpfiístupnûna. 

Vstup je moÏn˘ jen po pfiedchozí rezervaci v náv‰tûvních 

dnech (úter˘, ãtvrtek, sobota, nedûle od 

9 do 18 hodin) na tel.: 02/24312012 nebo e-mail: 

vila.muller@ muzeum.mepnet.cz 

K DOMU S PEâOVATELSKOU SLUÎBOU v Peãkách 

v okrese Kolín byl poloÏen na konci dubna 

základní kámen. Stavbu se ãtyfiiatfiiceti byty navrhl 

PlzeÀsk˘ projektov˘ ateliér v ãele s Václavem Drchalem. 

Investice pfiekroãí tfiicet milionÛ korun, 

dÛm by mûl stát do konce pfií‰tího roku. 

KAREL HEJTMÁNEK, fieditel Útvaru rozvoje mûsta 

Prahy, rezignoval na svou dosavadní funkci a nastoupil 

jako námûstek ministra Petra Lachnita na 

Ministerstvu pro místní rozvoj âR. Útvar rozvoje 

mûsta nyní fiídí Svûtlana Kubíková, nov˘ fieditel 

bude jmenován v srpnu. 

JAN CEJP, ãlen Klubu Za starou Prahu, dlouholet˘ 

spolupracovník a pfiítel redakce, zemfiel v pÛli dubna. 

NOVÉ PIETNÍ MÍSTO na libereckém ·tefánikovû 

námûstí bylo odhaleno 8. kvûtna. Projekt architektonického 

i v˘tvarného zpracování pochází od Petra 

a Jana Stolínov˘ch, ke spolupráci byla pfiizvána 

Jan Stolín, Petr Stolín, Monika Mita‰ová, pietní místo na 

·tefánikovû námûstí v Liberci, zákres do fotografie, snímek 

archiv autorÛ 

architektka – teoretiãka Monika Mita‰ová. Objekt 

tvofií dvû rovnobûÏné stûny z prÛhledného síÈovaného 

kovu. Mezi stûnami, na nichÏ jsou pohyblivé 

elektronické texty pfiipomínající místa a data slavn˘ch 

bojÛ, proudí vzduch vehnan˘ prÛmyslov˘mi 

vûtráky – ten evokuje závan vzpomínek. 

V¯STAVA JOSEFA HOFFMANNA v Jihlavû, zahájená 

17. kvûtna ZdeÀkem Luke‰em (viz str. 48), 

bude dále putovat do Bruntálu. Vût‰ina exponátÛ 

na ni byla zapÛjãena z muzea v rodném domû architekta 

v Brtnici. Pfiedstavitelé muzea i obce se 

od roku 1992 intenzivnû snaÏí shromáÏdit originály 

i kopie Hoffmannov˘ch dûl z oblasti designu 

a uÏitého umûní, zároveÀ mapují jeho architekturu 

v âechách. ZaloÏena byla Spoleãnost Josefa 

Hoffmanna, ãítající dnes pfies sedmdesát ãlenÛ. 

Dal‰í aktivity jsou bohuÏel komplikovány nedostatkem 

finanãních prostfiedkÛ na rekonstrukci, 

jejíÏ návrh uÏ pfied pûti lety zpracoval Petr HrÛ‰a 

a Petr Pelãák. 

Radoslav Kobza, závod Izolas, snímek archiv autora 

ZÁVOD IZOLAS byl slavnostnû otevfien poãátkem 

kvûtna v Brnû-Horních Her‰picích. Nov˘ komplex 

s v˘robní halou o rozloze 6000 m 2 , administrativní 

a sociální budovou projektoval Radoslav Kobza 

z Arch Designu Brno. Podnik se specializuje 

na v˘robu skla a zrcadel pro architekturu, 

interiéry a nábytek. 

V SOUTùÎI ST¤EDNÍCH ·KOL pofiádané na konci 

dubna spoleãností Softconsult Praha a FSv âVUT 

Praha ocenila porota (P. Randula, P. Hájek, 

P. Chour, P. ¤ezníãek, I. Dfievíkovsk˘) ve tfiech kategoriích 

devût studentÛ. Se Spiritem ve 2D: 

1. místo M. Kosík, 2. místo J. Nûmeãek, 3. místo 

J. Kobûrsk˘; ArCon – vizuální architektura: 1. místo 

M. Princ, 2. místo T. Kahoun, 3. místo K. Voková; 

Projektování se Spiritem: 1. místo L. Hrub˘, 

2. místo S. Müller, 3. místo V. Vavfiina. 

SE STAVBOU BYTOVÉHO DOMU A4 u nemocnice 

v Litomy‰li se zaãne pravdûpodobnû letos v létû. 

DÛm navrÏen˘ Martinem a Viktorem Rudi‰ov˘mi 

by mûla spoleãnost První litomy‰lská stavební postavit 

do podzimu roku 2001. Autory jiÏ postaveného 

domu A1 jsou taktéÏ Martin a Viktor Rudi‰ovi, 

autofii regulaãního plánu tohoto území. SoutûÏ 

na bytové domy A2, A3 viz str. 64–66. 

Ladislav Kuba a Tomá‰ Pilafi, návrh knihovny Filosofické fakulty 

Masarykovy university v Brnû, snímek archiv redakce 

KNIHOVNA FILOSOFICKÉ FAKULTY Masarykovy 

university v Brnû by se mûla zaãít stavût letos v fiíjnu. 

Projekt Ladislava Kuby a Tomá‰e Pilafie, kter˘ 

vze‰el z architektonické soutûÏe (viz A. ã. 20/98), jiÏ 

získal územní rozhodnutí. V leto‰ním roce bude proinvestováno 

patnáct milionÛ korun, v pfií‰tím roce 

zhruba sedmdesát miliónÛ. Souãástí knihovny bude 

studovna se ãtyfimi sty místy, v podzemním podlaÏí 

se nachází depozitáfi a pracovny knihovníkÛ. 

RICHARD MEIER A JOHN EISLER z New Yorku 

a Jan Aulick˘ z praÏského Spojprojektu vypracovali 

urbanistickou studii ‰ir‰ích vztahÛ na zástavbu 

Pankrácké plánû. Spoleãnosti ECM a ECE hodlají do 

zástavby plánû investovat pfiibliÏnû pût a pÛl miliardy 

korun. Po schválení koncepce fie‰ení zástavby 

a dopravních vztahÛ bude podrobnûji zpracována 

rekonstrukce budovy rozhlasu, návrh multikina, administrativních 

budov, podzemních parkovi‰È, sportovních 

klubÛ a dal‰ích objektÛ, uvaÏuje se i o v˘stavbû 

nového vûÏáku. Proti plánované v˘stavbû se 

odvolává vefiejnost, pfiedev‰ím sdruÏení Obãanská 

iniciativa Pankráce. UpozorÀuje pfiedev‰ím na pfiekroãení 

zastavûné plochy a úbytek zelenû. 

âTVRT¯ ROâNÍK LETNÍ ·KOLY ARCHITEKTURY, 

pofiádan˘ Spolkem posluchaãÛ architektury âVUT, 

probûhne 14. – 30. 7. v Podûbradech. 

TELEVIZNÍ VùÎ V PRAZE NA ÎIÎKOVù se stala 

pfiedmûtem debaty za úãasti historika architektury 

ZdeÀka Luke‰e. Tato akce praÏského Gymnasion 

klubu, kter˘ vznikl pfied lety z iniciativy absolventÛ 

lipnick˘ch prázdninov˘ch ‰kol, byla tfietím pokraãováním 

cyklu diskusí o stavbách, jeÏ jsou vefiejností 

pfiijímány nejednotnû. Úãastníci mûli moÏnost 

seznámit se s technick˘m zázemím vûÏe, 

Zdenûk Luke‰ objasnil okolnosti vzniku architektonického 

v˘razu vûÏe. Po letech jiÏ opadly emoce 

okolo ‰kodlivosti elektromagnetického pole, rozpaky 

v‰ak zÛstávají pfiedev‰ím nad zaãlenûním vûÏe 

do praÏského panoramatu. 

ad Interview A. ã. 5/2000 

DoplÀujeme jméno autorky snímku Petra Bílka – je jí Dana 

Kyndrová. Redakce se fotografce i ãtenáfiÛm omlouvá. 

AKTUÁLNĚ ARCHITEKT 6/2000 51

AKTUÁLNù 

SNY A SPOLEâNOST 

DOPIS P¤EDSEDY POROTY GP OA 2000 

SNESITELNÁ LEHKOST STAVùNÍ 

O P¤EDNÁ·CE PETERA ZUMTHORA V BRNù 

REFERUJE KAREL DOLEÎEL 

Byl jsem samozfiejmû velmi poctûn faktem, Ïe jsem smûl pfiedsedat porotû 

Grand Prix OA 2000, a Ïe dnes mohu v tomto fóru, byÈ nepfiímo, k Vám 

promluvit tak jak jsem k Vám mohl poprvé promluvit po listopadu 1989. 

âeská architektonická obec má za sebou deset let ãinnosti a ten, kdo byl 

u jejího zaãátku, ví, jak velká vzdálenost uÏ byla uraÏena. Probûhly obrovské 

zmûny v architektonické praxi, zmûnily se pfiedpisy a právní postupy. 

Na ‰kolách architektury se zaãíná pfiem˘‰let a diskutovat. V architektonick˘ch 

ãasopisech se vedou diskuse i o nepfiíjemn˘ch tématech. Vznikají nové 

instituce, které tvofií nové podhoubí. Objevují se noví investofii, zaãíná 

se rodit novû myslící klientela. Postupnû vzniká cosi jako stavební trh. 

A je samozfiejmû tfieba je‰tû neuvûfiitelnû mnoho zmûnit, neÏ budou vytvofieny 

podmínky pro „normální“ praxi. Tûch nûkolik po sobû následujících 

generací architektÛ, jeÏ byly pfiipraveny o moÏnost „normálnû“ fungovat, 

dohání nedohnateln˘ handicap. 

Ale která profese v âechách nemá podobné problémy s bilancí uplynul˘ch 

let? âím se tedy architekti li‰í od ostatních? 

Architektura je disciplína, o níÏ architekti a zasvûcení mají vysoké mínûní 

a povaÏují ji za „matku umûní“, ale jejíÏ potfiebu souãasná vefiejnost odmítá 

pochopit. A ãím ménû je uznání vefiejnosti, tím více hledají architekti 

ocenûní v odborn˘ch kruzích, u zasvûcené profesionální elity. Bude-li svût 

ovládnut realitou typu „Mc Donald’s“, pak se tato vzdálenost bude jen zvût- 

‰ovat. Na obranu architektÛ je tfieba uvést, Ïe byli, jsou a zÛstanou snílky. 

Málokterá profese se umí chovat tak neprofesionálnû jako architektonická. 

Snílkové vypadají ãasto, Ïe nechápou realitu, ale bez nich by byl Ïivot depresivnû 

trudn˘. Sny architektÛ se ãasto podobaly snÛm diktátorÛ. Vûfiím 

tomu, Ïe existují i sny, které budou pfiitaÏlivé i pro obãanskou spoleãnost. 

Jak z tohoto zaãarovaného kruhu, kter˘ mimochodem není typick˘ jen pro 

âechy? 

Podle mého názoru je jediná a velmi obtíÏná cesta, a to je hledání skuteãné 

kvality, realizovaného snu. Kvality, která se objeví i v kaÏdodenním prostoru 

lidí. Kvality, která neskonãí u jediné fotografie, ale inspiruje i po letech. 

Kvality pfiestavûného Louvru, do nûhoÏ roãnû pfiijdou miliony lidí 

a mají pocit mimofiádného záÏitku. Kvality velk˘ch nádraÏí, odkud rádi cestujeme, 

aniÏ si v‰imneme, jak je v‰e organizováno. Kvality leti‰tû, kde vûci 

fungují, jak se patfií, a kde lze pfieÏít i pár hodin ãekání. Kvality mostu, kter˘ 

je na správném místû a za nímÏ se ãlovûk rád otoãí, aby si jej prohlédl. 

Kvality vil Franka Lloyda Wrighta, kde vnitfiní a vnûj‰í prostor nekonãí a nezaãíná, 

ale pfiesto zÛstane jeho obytná pohoda natrvalo v pamûti. Dlouhodobé 

kvality, která je neoddiskutovatelná a která je samozfiejmû pochopitelná 

i tzv. „normálnímu ãlovûku“. 

A jak se k této kvalitû dopracovat? 

O tom, co má ãlovûk dûlat, chce-li hrát vynikajícím zpÛsobem na housle, 

není tfieba vést dlouhé diskuse. Poslouchat, tvrdû pracovat a nepfiestat 

snít. MoÏná Ïe to je v nûãem podobné na‰í práci. MoÏná Ïe je proto dobré 

organizovat konfrontace jako je Grand Prix Obce architektÛ. 

ZDENùK ZAV¤EL 

P¤EâTENO V BETLÉMSKÉ KAPLI 11.5.2000 

V rámci Dne architektury na Mezinárodním stavebním veletrhu v Brnû 

zavítal do moravské metropole jeden z ãeln˘ch pfiedstavitelÛ soudobé 

tvorby, ‰v˘carsk˘ architekt Peter Zumthor. Po Heinzi Tesarovi a Williamu 

Bruderovi tak mûla odborná i laická vefiejnost pfiíleÏitost vyslechnout 

si pfiedná‰ku souãasné superstar, jejíÏ stavby jsou vyhledávan˘mi 

cíly exkurzí a projekty inspiraãním zdrojem nejen pro studenty. V pfiedveãer 

pfiedná‰ky se konala okruÏní jízda po tradiãních místech brnûnské 

architektury a náv‰tûva ateliéru Burian & Kfiivinka (viz ãlánek Jana 

Sapáka dále). 

P¤EDNÁ·KA Rotunda pavilonu A na brnûnském V˘stavi‰ti, která mimo jiné 

zaÏila pfiedná‰ku Richarda Meiera, se zaãala zaplÀovat jiÏ hodinu pfied 

zaãátkem. Pfievládali studenti architektury nejen z Brna, ale i z Prahy, Liberce 

a Bratislavy, spatfiit bylo moÏno i pfiední osobnosti domácí scény. Evropskou 

scénu otevírající prof. ·lapeta dal bûhem uvítání najevo, Ïe kdo 

neumí anglicky, nemá na akci co pohledávat, neboÈ pfiedná‰ka probûhne 

bez pfiekladu. Ov‰emÏe je angliãtina dne‰ním „esperantem“. Téma odborného, 

pfiesného pfiekladu by si ale zaslouÏilo vût‰í péãi pofiadatelÛ – zejména 

u vystoupení v˘znamn˘ch svûtov˘ch osobností (Zumthor napfiíklad 

nûkolikrát hledáním exaktního termínu naznaãil, Ïe jeho rodn˘m jazykem je 

nûmãina...). Sympatick˘, pohodov˘, nikam nespûchající ·v˘car s charakteristickou 

ãepiãkou na hlavû pak sice musel absolvovat trapnou pfiedehru 

s dvûma „technick˘mi“ zfiízenci obsluhujícími diaprojektory, nicménû poté 

probûhla projekce jiÏ víceménû bez problémÛ. V první ãásti pfiedná‰ky se 

autor zamûfiil na svoje dosavadní realizace, které pfiedstavil prostfiednictvím 

ãernobíl˘ch diapozitivÛ, jeÏ je moÏno nalézt v monografii Peter Zumthor 

Works (úvod ke knize viz A. ã. 4/2000). 

PROJEKTY S pomûrnû stfiídm˘m komentáfiem tak publikum zhlédlo objekty 

vlastního ateliéru v Haldensteinu, pfiístfie‰ky nad fiímsk˘mi vykopávkami 

v Churu, kapli Sogn Benedetgu v Sumvitgu, spojovací chodbu muzea 

v Churu a dostavbu horského domu Gugalun ve Versamu. Na tûchto dfievûn˘ch 

stavbách se nejvíc uplatÀuje vliv pÛvodní profese tvÛrce, kter˘ se 

vyuãil truhláfiem. Dále pfiedstavil domy z devadesát˘ch let, které mu 

pfiinesly zaslouÏenou pozornost v odborném tisku: penzion pro dÛchodce 

v Churu-Masansu (1992–93; A. ã. 25–26/96), termální láznû ve Valsu 

(1990–96; A. ã. 24/98), Kunsthaus v rakouském Bregenzu (1994–97; A. ã. 

7/99, Stavba 1/98), obytn˘ soubor v Biel-Benkenu nedaleko Basileje 

(1997). Po této úvodní ãásti se pfiedná‰ející zeptal publika, zda není unaveno 

a nechce si zajít na kávu ãi cigaretu. Publikum ov‰em dotaz pochopilo 

jako oznámení pfiestávky a hromadnû opou‰tûlo sál. Sám Mistr chvíle 

vyuÏil k improvizované autogramiádû a k zapálení si impozantního doutníku 

pfiímo v sále. Nebyli bychom v zemi filmu „Hofií, má panenko“, aby na 

nedisciplinovaného kufiáka okamÏitû nevystartovala pfiíslu‰nice poÏárního 

sboru, a tak pfiedná‰ející svÛj labuÏnick˘ záÏitek pfiedãasnû ukonãil a pokraãoval 

v ponûkud podrobnûj‰ím v˘kladu sv˘ch posledních projektÛ. 

V pokroãilém stadiu v˘stavby se nachází objekt tzv. Topografie teroru 

v Berlínû (viz dále), v nûmÏ se autor vypofiádává ideovû a architektonicky 

s odkazem nacistické ideologie, pfiedstavované fragmentem zachovan˘ch 

muãíren v budovû Gestapa a torzem berlínské zdi v bezprostfiedním sousedství. 

O objektu, velmi pozoruhodném i z konstrukãního hlediska, autor 

hovofií i v interview na stránkách Architekta (viz A. ã. 7/99). Dal‰ím, podrobnûji 

pfiedstaven˘m projektem, jenÏ je zatím pouze ve fázi projektu, 


SNÍMEK KAREL DOLEÎEL 

VEâE¤E S ZUMTHOREM 

JAN SAPÁK 

bylo Diecézní muzeum do Kolína nad R˘nem. Zde zaujal pfiístup ke zpracování 

transparentnosti stûny, kde údajnou inspiraci pfiedstavoval háãkovan˘ 

svetr sekretáfiky! Nicménû tuto práci se svûtlem a prostupností prostoru 

skrze hmotu mÛÏeme sledovat na objektu vykopávek v Churu, na 

lázních ve Valsu i na Kunsthausu v Bregenzu, rovnûÏ i na Topografii teroru 

a na tfietím, nejaktuálnûj‰ím projektu ‰v˘carského pavilonu pro EXPO 2000 

v Hannoveru. 

·V¯CA¤I NA EXPU V této souvislosti se posluchaãÛm zajisté vybavil impozantní 

dÛm ve vinici v Napa Valley v Kalifornii od dvojice Herzog & de 

Meuron (viz A. ã. 9/99), s úÏasnou kamennou transparentní stûnou. 

Ideov˘m zdrojem pavilonu pro EXPO 2000 byla my‰lenka ekologického 

pfiístupu k tomuto „cirkusu“ a fenomén „vy‰tosovan˘ch“ dfievûn˘ch fo- 

‰en a desek, uskladnûn˘ch v dfievozpracujících závodech. Aby nedo‰lo 

k po‰kození prvkÛ, jsou tyto prokládané fo‰ny na v˘‰ku stlaãeny vnûj‰í 

ocelovou konstrukcí s trval˘m pfiedpûtím, po skonãení akce pfiedpûtí povolí 

a prvky mohou b˘t (nepo‰kozené) prodány. Vlastní dfievûné stûny se 

zajímav˘m svûteln˘m efektem podéln˘ch ‰tûrbin tak vytváfiejí jakési bludi‰tû 

„uliãek a námûstí“, ãásteãnû kryt˘ch, ãásteãnû otevfien˘ch, v nichÏ 

budou hrát hudebníci tak, jako je tomu na ulicích mûst. PfiestoÏe v˘sledn˘ 

dojem si mÛÏeme uãinit aÏ na v˘stavû samé, za pozornost stojí pfiedev‰ím 

koncepãní pfiístup k problému, a hlavnû odvaha státního investora 

pfievzít na sebe odpovûdnost za pavilon, kter˘ reprezentuje tradiãnû 

konzervativnû a serióznû vnímanou zemi. Jak˘ to rozdíl od na‰eho pavilonu, 

kter˘ pfii‰el rovnûÏ se zajímav˘m konceptem, ale na na‰e osvûdãené 

v˘stavníky byl málo „národní“. Mimochodem – v této souvislosti 

pfiedná‰ející uzavfiel své vystoupení odpovûdí na dotaz sv˘ch investorÛ, 

co Ïe je na jeho pavilonu typicky ‰v˘carského? Lapidárním – nic. I pfies 

úvodní v˘hrady vystoupení zajisté uspokojilo jak ty, ktefií si od samotného 

Mistra vyslechli „jen“ to, co znají z odborn˘ch revuí nebo co osobnû 

nav‰tívili, tak i laiky, ktefií do Rotundy zavítali omylem, neboÈ Zumthorovo 

charisma samozfiejmû popsat nelze. 

AUTOR JE ARCHITEKT, PEDAGOG NA FAKULTù ARCHITEKTURY âVUT BRNO, 

STÁL¯ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

TITULEK A MEZITITULKY REDAKCE 

Peter Zumthor se narodil 26. 4. 1943 v Basileji. Vyuãil se truhláfiem. 1963 – absolvoval 

‰kolu designu tamtéÏ a ode‰el na Pratt Institute do New Yorku. Poté pracoval v oddûlení 

památkové péãe v kantonu Graubınden. 1978 – profesorem na cury‰ské universitû, pedagogické 

pÛsobení na ‰kolách v USA, ·v˘carsku, Nûmecku. 1979 – vlastní ateliér v Haldensteinu. 

1996 – ãestn˘ ãlen BDA, 1998 – Carlsberg Architectural Prize (cena udûlovaná pod 

zá‰titou dánské královny), 1999 – Cena Miese van der Rohe za evropskou architekturu. 

PETER ZUMTHOR – ARCHITEKTURA A KONTEXT 

V RÁMCI DNE ARCHITEKTURY 5. ROâNÍKU STAVEBNÍHO VELETRHU IBF; 

ROTUNDA PAVILONU A BRNùNSKÉHO V¯STAVI·Tù 

20. 4. 2000 

PO¤ADATEL: BRNùNSKÉ VELETRHY A V¯STAVY, 

OBEC ARCHITEKTÒ BRNO 

ODBORN¯ GARANT: PROF. VLADIMÍR ·LAPETA 

Pfiedveãer Zumthorovy pfiedná‰ky poslouÏil k setkání s ním u lehkého obãerstvení 

v ateliéru architektÛ Buriana a Kfiivinky. Je moÏné vyjádfiit jen 

v‰eobecn˘ dojem, podrobn˘ záznam nebyl úmyslnû pofiizován. 

Habitus Zumthorovy osobnosti potvrdil a pfiedãil oãekávání a povûst, která 

jej pfiedcházela. Byl je‰tû více svérázn˘ a vzdálen˘ prototypu soudobé architektonické 

„hvûzdy“, neÏ se dalo oãekávat. Od prvopoãátku to byl on, 

kdo vnesl do setkání svÛj styl, byl to on, kdo udával tón a charakter rozhovoru, 

aÈ se jiÏ ptal, nebo odpovídal. Nedal se zlákat k tématÛm, která jej nezajímala. 

Zumthor sám a témûfi formálnû udal tón k rozpravû. AÏ „protokolárnû“ vyzval 

k otázkám: ale jiÏ první, která mífiila k jeho názorÛm na soudobou architekturu, 

odbyl v˘rokem, Ïe není architektonick˘ turista, a nemá tudíÏ 

pfiehled. Vzápûtí se ptal, jak si stojí stavûní u nás, a aniÏ vyãkal odpovûdi 

jedním dechem pfiidal varování, abychom – jako celá spoleãnost – neuvízli 

v osidlech globalizované a snad zkomercializované architektury dne‰ka. 

Nabádal, abychom hledali svoje, zvlá‰tní regionální rysy. Nevím, jestli tím 

získal plné porozumûní pfiítomn˘ch. Dal‰í rozhovor byl uÏ ménû strojen˘, 

i kdyÏ stále profilovan˘ pfiísnou Zumthorovou letorou. Nejvíce se otevfiel 

u tématu jeho berlínského domu. Pokud to bylo jenom trochu moÏné, oh˘bal 

Zumthor rozhovor spí‰e ke v‰eobecn˘m tématÛm, k politice a historii 

neÏ ke konkrétnû stavitelsk˘m. 

Ba dokonce hned na poãátku mluvil o fotbale, o hokeji, pfiedstavil se jako 

aktivní fanou‰ek a nevím, jestli nebyl zklamán, Ïe ve spoleãnosti nena‰el 

spfiíznûné du‰e. Zfiejmû mu ne‰lo na mysl, Ïe coby âe‰i jsme alespoÀ nepropadli 

hokeji. 

SlovÛm o Berlínu dominovala reflexe následkÛ války souãasnou nûmeckou 

generací, vztah NûmcÛ jako „pachatelÛ“ ke sv˘m obûtem, promûnliv˘ proces 

kajícnosti a tak podobnû, coÏ ostatnû v jin˘ch rysech zmínil o den pozdûji 

ve své pfiedná‰ce. S nelíãen˘m zájmem se také ptal na národnostní 

profil zdej‰í (ãeské) pfiedváleãné spoleãnosti a na hospodáfiské moÏnosti 

dne‰ka. Vzpomnûl svou náhodnou pfiítomnost u nás pfied deseti lety, právû 

v t˘dnu nejvût‰ího demonstraãního nad‰ení po 17. listopadu a extrémních 

nadûjí demonstrantÛ, se kter˘mi mûl pfiíleÏitost promluvit. 

Za veãer vykoufiil nejménû tfii ze sv˘ch ohromn˘ch doutníkÛ, které si jako 

nezbytn˘ proviant pfiivezl ve velkém s sebou. Po tfiech hodinách se na nûm 

projevila únava a korektnû poÏádal o propu‰tûní. Ani cestou do hotelu neprojevil 

vût‰í zájem o na‰i architekturu, a to ani o starou, pfiedváleãnou nebo 

zcela dne‰ní. Nemohu ale vylouãit vliv únavy. Naopak nápadnû jej probrala 

poznámka o „zimním králi“, prvním porevoluãním vÛdci komunistÛ 

Urbánkovi, jehoÏ vilu jsem míjeli. 

Podobnû se projevoval i druh˘ den po pfiedná‰ce, pfii obûdû a bûhem cesty 

mûstem. Pfii náv‰tûvû Tugendhatu evidentnû pookfiál, stal se více zanícen˘m 

v rozhovoru a s nelíãen˘m zájmem se ptal na mnoho podrobností. 

Nejvíce ho pfiitahovaly technické detaily, konstrukce a strojní vybavení domu. 

Ke konci náv‰tûvy byl pfii pohodlném pohledu z Miesova kfiesla na vedutu 

Brna evidentnû dojat˘. 

AUTOR JE ARCHITEKT, âLEN BRNùNSKÉ SKUPINY OBECNÍ DÒM 


PROJEKT 

TOPOGRAFIE TERORU 

PETER ZUMTHOR 

Mezinárodní dokumentaãní stfiedisko 

„Topografie teroru“, Berlín 

Autor: Peter Zumthor 

Spolupráce: Marlene Gujan, Reiner Weitschies 

Projekt: 1993–1996 

Realizace: 02/1999 

Pfiíãn˘ fiez A-A 

Pfiíãn˘ fiez B-B 

Podéln˘ fiez D-D 

Podéln˘ fiez E-E 

PÛdorys 1. patra a pfiízemí 

1 Vstup; 2 Expozice; 3 PozÛstatky „kuchyÀsk˘ch sklepÛ“; 4 Hala; 5 SluÏební 

vstup; 6 Pavilon b˘valého vûzení; 7 Auditorium; 8 Semináfi; 9 Knihovna; 

10 Centrum vzdûlání 

Z AUTORSKÉ ZPRÁVY Blok Prince Albrechta, vymezen˘ 

Streesemannstrasse, Niederkirchnerstrasse 

(dfiíve Prince Albrechta), Wilhelmstrasse a Anhaltstrasse, 

byl v letech 1933–1945 administrativním 

centrem nejvy‰‰ích orgánÛ vnitfiní správy nûmeckého 

nacionálnû socialistického reÏimu. Sídlila tu 

Státní tajná policie (Gestapo), vedení SS a Bezpeãnostní 

sluÏba strany (SD). Po roce 1939 se zde usadil 

také Ústfiední fií‰sk˘ bezpeãnostní úfiad (RSHA). 

Na základû vyhodnocení soutûÏe, která probûhla na 

jafie roku 1993, byla pfiijata koncepce navrhující 

uzavfiít zbytky budov, uÏívan˘ch kdysi nacionálnû 

socialistick˘m reÏimem, do „architektonické obálky“. 

Uvnitfi této „obálky“ mûly b˘t zfiízeny také prostory 

pro vystavení dokumentÛ o nacionálnû socialistickém 

teroru a dále prostory pro zamûstnance 

Centra a jeho náv‰tûvníky. Chtûli jsme navrhnout 

ãistou konstrukci, která by hovofiila pouze fieãí pou- 

Ïit˘ch materiálÛ, kompozice a funkce. Prefabrikované 

vertikální a horizontální betonové prvky jsou sestaveny 

tak, Ïe tvofií jakési rámy, podobnû jako je 

tomu u dfievûn˘ch konstrukcí. Hladk˘ povrch betonu 

a pfiídavek bílého plniva dodávají stavbû bûlav˘ 

nádech. Prostory mezi sloupy vyplÀují sklenûné panely 

v nerezov˘ch rámech, které propou‰tûjí svûtlo 

a chrání vnitfiek budovy pfied vûtrem a nepfiízní poãasí. 

Detaily a úprava povrchÛ nejsou ani hrubé, ani 

hladké, jsou jednoduché a upfiímné. V celé stavbû 

se uplatÀuje princip mnoÏství vzájemnû spolupracujících 

prvkÛ, obe‰li jsme se bez jak˘chkoliv obkladÛ. 

Dvojité stropní konstrukce (na horních a spodních 

pásnicích Vierendeelov˘ch nosníkÛ) a zdi (vnitfiní 

a vnûj‰í fiady sloupÛ) jsou v˘sledkem fie‰ení konstrukãních, 

klimatick˘ch a prostorov˘ch poÏadavkÛ. 

Konstrukãní skofiápka vymezující vnitfiní místnosti 

je tak v pÛdorysu i fiezu ze v‰ech stran obklopena 

voln˘m prostorem. Jin˘mi slovy, tlou‰Èka konstrukcí 

vytváfií pomysln˘ hranol, ze kterého jsou vyfiezány 

men‰í prostory vyuÏívaného prostoru. „Obalov˘ 


PRITZKEROVA CENA 2000 

REM KOOLHAAS 

Z PROFESNÍHO ÎIVOTOPISU 

Hned na zaãátku profesionální dráhy mu jeho psaní 

pfiineslo uznání, pozdûj‰í kombinace architektury, 

urbanismu, my‰lení a psaní o architektufie jen 

upevnila jeho pozici vizionáfie. 

Aãkoliv má Koolhaas za sebou fiadu realizovan˘ch 

staveb, není lehké rozpoznat v jeho tvorbû zafiaditeln˘ 

styl. Sám autor to chápe jako kompliment, 

protoÏe pracuje v mnoha rozdíln˘ch prostfiedích 

a za rÛzn˘ch podmínek – a tomu odpovídají i v˘sledky 

jeho práce. 

Rem Koolhaas 

SNÍMEK SANNE PEPER 

prostor“ mezi rozmûrn˘m vnûj‰ím tûlesem a uzavfien˘mi 

vnitfiními jednotkami tvofií mezi vnitfikem 

stavby a vnûj‰ím prostfiedím nárazníkovou zónu, 

kde se stále udrÏuje pfiíjemná teplota. Toto fie‰ení 

umoÏÀuje upustit od tepelné izolace vnûj‰ích nosn˘ch 

konstrukcí bez dopadu na ekonomiku vytápûní 

budovy. Princip mnoÏství vzájemnû spolupracujících 

prvkÛ je tak ve v‰ech ãástech stavby 

dobfie viditeln˘. Geometrie konstrukãní obálky je 

navrÏena tak, aby zjednodu‰ovala pohyb uvnitfi 

budovy, usnadÀovala náv‰tûvníkÛm orientaci 

a zlep‰ovala pfiístupnost jednotliv˘ch jejích ãástí. 

Srdcem budovy je v˘stavní síÀ v pfiízemí. Její tvar 

je dán geometrií prostoru vykopávek – „kuchyÀsk˘ch 

sklepÛ“. Vykopávky jsou souãástí v˘stavní 

sínû a urãují rozmûry a orientaci celé budovy. Podéln˘ 

pÛdorys sínû sleduje pû‰inu, která dole bûÏí 

mezi dvûma hromadami suti. V˘sledn˘ prostor 

uzavfien˘ ve dvojité ochranné skofiápce ze skla 

a betonu má vyvolávat kontemplativní náladu. 

Vzduch je vlah˘, ne v‰ak tepl˘. Stojíte na historickém 

místû, které není zakryté niãím neÏ nejjednodu‰‰ími 

pfiírodními materiály. Stálé a pfiíleÏitostné 

v˘stavy ve velké síni jsou instalovány fiídce, tak 

aby neru‰ily tichou atmosféru. Prostfiedí je velmi 

prosté. Pouze mûnící se svûtlo zvenãí oÏivuje monotónnost 

vnitfiních zdí. Stavba zde tvofií jen pozadí. 

Spolu se dvûma hromadami suti po stranách je 

základní manifestací architektury smísené s topografií. 

Okolí budovy nebude zahradnicky upraveno. 

Viditelné stopy historie, i té nedávné, budou zachovány 

kvÛli své dokumentární hodnotû – svûdãí 

o tom, co se na tomto místû stalo. 

PETER ZUMTHOR 

Z ANGLIâTINY P¤ELOÎIL VLADIMÍR KOSÍK 

KRÁCENO REDAKCÍ 

REDAKCE DùKUJE PETERU ZUMTHOROVI 

A REDAKCI âASOPISU CASABELLA ZA ASISTENCI 

P¤I P¤ÍPRAVù âLÁNKU 

Rem Koolhaas se narodil v roce 1944 v Rotterdamu. 

Od osmi let jeho otec, kter˘ byl spisovatel, divadelní 

kritik a reÏisér na filmové ‰kole, pÛsobil 

v Indonésii jako kulturní ata‰é nizozemské vlády, 

takÏe Rem strávil ãtyfii roky dûtství v exotickém 

prostfiedí. Od roku 1968 nav‰tûvoval Architecture 

Association School v Lond˘nû, v roce 1972 obdr- 

Ïel stipendium americké Harknessovy nadace pro 

v˘zkum, v rámci nûhoÏ pro‰el Cornelovou universitou 

a newyorsk˘m Institutem architektury a urbanismu. 

Pobyt v New Yorku ho inspiroval k napsání 

knihy Delirious New York (Delirantní New 

York), kterou sám charakterizoval jako „retroaktivní 

manifest Manhattanu“. Kniha byla publikována 

v roce 1978 a kritika ji okamÏitû pfiijala za klasick˘ 

text moderní spoleãnosti a architektury – je‰tû 

pfiedtím, neÏ realizoval jakoukoliv stavbu. Kniha 

pod názvem Rem Koolhaas and the Place of Public 

Architecture (Rem Koolhaas a místo vefiejné architektury) 

znovu vy‰la v roce 1994 pfii pfiíleÏitosti 

v˘stavy v newyorském Muzeu moderního 

umûní. V témÏe roce napsal ve spolupráci s kanadsk˘m 

grafikem a designérem Brecem Mauem 

dal‰í knihu – S, M, L, XL. Od roku 1995 je Rem 

Koolhaas profesorem na Harvardské universitû, 

kde vede skupiny studentÛ – zvlá‰È se zab˘vá v˘zkumem 

vlivÛ formujících podmínky mûstského 

Ïivota. V roce 1975 zaloÏil v Lond˘nû spoleãnû 

s Madelon Vriesendorpovou a Eliou a Zoe Zenghelisov˘mi 

vlastní ateliér OMA (Office for Metropolitan 

Architecture), o tfii roky pozdûji vyhráli soutûÏ 

na pfiístavbu nizozemského parlamentu v Haagu. 

Následovala budova Taneãního divadla a fiada dal- 

‰ích. 

V souãasnosti roste v japonském mûstu Fukuoka 

jeho projekt obytné ãtvrti Nexus Housing, zahrnující 

24 samostatn˘ch tfiípatrov˘ch domÛ. Koolhaasovy 

projekty najdeme také v Portugalsku, Koreji 

a Nûmecku. ¤adu velk˘ch zakázek, plánovan˘ch 

na pfií‰tí dva roky, má Koolhaas i ve Spojen˘ch 

státech: studentské centrum pro illinoisk˘ Institute 

of Technology v Chicagu, postaven˘ pfieváÏnû 

v duchu Miese van der Rohe; novou ústfiední vefiejnou 

knihovnu v Seattlu, dále pak budovy v San 

Francisku a v Los Angeles. Kromû toho Koolhaas 

pfiipravuje pro spoleãnost Universal Studios, patfiící 

firmû Seagram, územní plán a budovy fieditelství. 

Hlavním projektem OMA ateliéru v Evropû 

tûchto dní je studie nizozemského leti‰tû na ostrov 

v Severním mofii, v záfií tohoto roku poloÏí nizozemská 

královna základní kámen k nizozemské 

ambasádû v Berlínû... Dnes ãítá KoolhaasÛv rotterdamsk˘ 

ateliér v centru mûsta 85 zamûstnancÛ. 

Pfied dvûma lety publikoval knihu S, M, L, XL, kterou 

Time nazval „budoucí kavárenskou knihou pro 

generaci, která vyrostla jak na MTV, tak na Derridovi“. 

Pritzkerova porota pfiikládá Koolhaasovû literární 

tvorbû takovou váhu, Ïe v doprovodném 

textu uvedla, Ïe se proslavil sv˘mi knihami, plány 

a akademickou tvorbou stejnû jako budovami. 

Slavnostní udûlení ceny probûhlo 29. kvûtna 2000 

v Jeruzalémû. Koolhaas pfii té pfiíleÏitosti obdrÏel 

ãástku 100 tisíc dolarÛ a bronzovou medaili. Je 

prvním holandsk˘m laureátem Pritzkerovy ceny 

a tfiiadvacát˘m ocenûn˘m v pofiadí. 

S POUÎITÍM PODKLADÒ THE HYATT 

FOUNDATION P¤IPRAVIL RADEK VÁ≈A 

K TÉMATU VIZ TÉÎ STR. 3–6 


AKTUÁLNù 

LOND¯NSKÁ AMBASÁDA 

P¤ED SOUTùÎÍ 

ROSTISLAV ·VÁCHA 

Jan ·rámek-Jan Boãan, 

reprezentaãní budova 

ambasády v Lond˘nû, 

1966–1969 (dnes v majetku 

Slovenské republiky), 

pohled z nádvofií 

Pfii posuzování hodnot ãeské architektury uplynulého 

století se vyplatí nespoléhat se jen na úsudky 

tradované na na‰í domácí pÛdû, n˘brÏ i sledovat, 

jak˘ postoj zaujímá k ãeské tvorbû cizina. Netvrdím 

tím, Ïe zahraniãní znalci musejí v tomto ohledu 

vÏdy dospût k nûjak˘m lep‰ím pravdám neÏ 

k tûm, kter˘m vûfiíme my sami; jejich názor nám 

pfiesto mÛÏe poslouÏit jako korekce mnoha zakofienûn˘ch 

i nov˘ch m˘tÛ. Ani tisíckrát opakované 

mínûní o svûtovosti té ãi oné stavby a toho ãi onoho 

architekta se totiÏ pravdou nestane, nepfiekroãí-li 

hranice domácího píseãku a nenajde-li potvrzení 

v opravdovém svûtû. To v‰ak uvádím jen jako 

pfiíklad: vedle „svûtovosti“ existují také jiné dÛleÏité 

kvality, u nichÏ stojí za to poznat zahraniãní 

úsudek a zahraniãní úhel pohledu. 

KdyÏ jsem minul˘ rok psal pro Architekta ãlánek 

o tfiech vnitfinû pfiíbuzn˘ch dekádách ve v˘voji na- 

‰í architektury ve dvacátém století, samotného mû 

zarazil fakt, Ïe zatímco desetiletí po roce 1918 se 

nám snad správnû mÛÏe jevit jako nejúspû‰nûj‰í, 

z hlediska úspûchÛ v zahraniãí je pfiekonává údobí 

‰edesát˘ch let. Na jeho poãátku stál témûfi bombastick˘ 

ohlas ãeskoslovenské expozice – nejen 

samotného pavilónu od trojice Cubr-Hrub˘-Pokorn˘ 

– na EXPO 1958 v Bruselu. V roce 1969 dostal 

Karel Hubáãek Perretovu cenu za televizní vysílaã 

na Je‰tûdu. Do tfietice v‰eho dobrého pak v roce 

1970 1 následovala cena Královského institutu 

britsk˘ch architektÛ za ·rámkÛv a BoãanÛv areál 

ãeskoslovenského velvyslanectví v Lond˘nû, kter˘ 

toto ocenûní obdrÏel v kategorii budov dostavûn˘ch 

bûhem roku 1969 na britském území podle 

návrhu zahraniãního tvÛrce. 

Jan ·rámek a Jan Boãan si vydobyli právo pracovat 

na tomto projektu v omezené soutûÏi, vypsané nûkdy 

na pfielomu let 1965–1966 ministerstvem zahraniãí. 

Ne‰lo uÏ v té chvíli o architekty neznámé. 

Renomé si získali pfii práci na návrzích ambasád 

v Pekingu 2 a v Brasílii 3 i na jin˘ch dílech skupiny 

Karla Filsaka a v roce 1966 kromû toho zvítûzili ve 

v˘znamné soutûÏi na mezinárodní hotel v praÏské 

Revoluãní tfiídû. 4 Bûhem roku 1966 zhotovili ·rámek 

a Boãan definitivní projekt ve spolupráci 

s lond˘nskou kanceláfií Robert Matthew, Johnson 

Marshall and Partners. 5 Do roku 1969 jej uskuteãnila 

firma Johna Walise. TéhoÏ roku otiskly obdivné, 

byÈ místy i kritické recenze budovy britské 

ãasopisy The Architect’s (autor Denis Rock) 6 

a Building. 7 U nás vûnoval lond˘nskému areálu 

nejvût‰í pozornost Jifií ·etlík v Architektufie âSSR 

z roku 1970. 8 

Ambasádu, stojící nedaleko Hyde Parku a zahrad 

Kensingtonského paláce, architekti rozdûlili do 

dvou budov: velké administrativní, obrácené do 

ru‰né tfiídy Notting Hill Gate a tvofiící jak˘si ‰tít celého 

areálu, a men‰í reprezentaãní, která se za administrativní 

budovou ãásteãnû ukr˘vá a stojí vÛãi 

ní kolmo pfii parkové uliãce Kensington Palace 

Gardens. Obû nové stavby architekti pojali v brutalistickém 

stylu, v tvarosloví osvojeném v ateliéru 

Karla Filsaka. Pro ãeskou recepci brutalismu, jehoÏ 

nejv˘znamnûj‰í „domácí“ realizace nesou pod 

sebou právû Filsakovo, ·rámkovo nebo Boãanovo 

jméno, bylo pfiíznaãné obcházení pÛvodního témûfi 

anti-estetického a sociálnû kritického základu brutalistického 

programu 9 a naopak sázka na jeho 

v˘tvarné, umûlecké kvality. Zãásti si to mÛÏeme 

vysvûtlit specifickou funkcí ãesk˘ch brutalistick˘ch 

v˘tvorÛ – témûfi v˘hradnû ‰lo o reprezentaãní 

ambasády, pfiípadnû o praÏsk˘ hotel Intercontinental 

pro bohaté Ameriãany –, zãásti faktem, Ïe 

jakási sociální kritika byla v domácích podmínkách 

nemoÏná, zãásti také naturelem nejv˘znamnûj‰ích 

ãesk˘ch stoupencÛ brutalismu, které vÏdy architektura 

zajímala jako v˘tvarn˘ projev. 

Úfiední budova velvyslanectví má ve svém v˘razovém 

ladûní jist˘ industriální a pevnostní ráz, 

umocnûn˘ dvojicemi mohutn˘ch betonov˘ch „komínÛ“ 

ãi vûÏí na jejím temeni. Nepfiekvapí ov‰em, 

Ïe její vzor mÛÏeme hledat ve stavbách v˘znamného 

amerického brutalisty Paula Rudolpha, které se 

vyznaãovaly artistnûj‰ím nebo estetiãtûj‰ím charakterem 

neÏ díla ortodoxních brutalistÛ v Evropû. 

Tíhnutí ·rámkovy a Boãanovy administrativní budovy 

k rudolphovské inspiraci podtrhnula vlnivá 

nûkolikametrová plastika Stanislava Kolíbala 

v parteru pfii tfiídû Notting Hill Gate. Pfiívûtivûj‰í 

formu reprezentaãního palazza v ulici Kensington 

Palace Gardens pak podmínila záliba ãesk˘ch architektÛ 

v brutalistick˘ch stavbách Le Corbusiera, 

zejména ve slunolamech, kter˘mi velik˘ PafiíÏan 

chránil vnitfiky sv˘ch budov pfied ohniv˘m sluncem 

âándígarhu nebo Ahmedabádu, ale které 

v de‰tivém a chladném prostfiedí Lond˘na ztrácejí 

své funkãní opodstatnûní a stávají se ryze v˘tvarn˘m 

prvkem. Kritici Denis Rock i Jifií ·etlík se z tohoto 

hlediska pozastavili nad formálností nûkolika 

dal‰ích prvkÛ, napfiíklad nakoso vytáãen˘ch panelÛ 

na bocích reprezentaãní budovy, které podle 

Rocka zaujaly svou ‰ikmou pozici jen proto, „Ïe 

architekt je chtûl mít takové“. Obdiv AngliãanÛ si 

v‰ak získal velkolep˘ Gesamtkunstwerk architektury, 

designu a volného umûní v interiérech i exteriérech 

lond˘nského areálu, na nûmÏ se vedle Sta- 

Le Corbusier, budova 

prÛmyslového spolku 

v Ahmedabádu, 

1954–1956 

Paul Rudolph, projekt budovy státu Massachusetts v Bostonu, 1963 


nislava Kolíbala podílela sochafika Eva Kmentová, 

skláfisk˘ v˘tvarník René Roubíãek a nûkolik dal- 

‰ích umûlcÛ. 

Po rozpadu âeskoslovenska v roce 1992 získala reprezentaãní 

budovu Slovenská republika a vzornû 

se o ni stará. Budovû administrativy, která zÛstala 

v ãesk˘ch rukou, chybûjí prostory pro reprezentaci 

a kulturní provoz. Jak to pfiesnû vyjadfiuje ná‰ 

velvyslanec Pavel Seifter, ãeská ambasáda dnes 

postrádá „hlavu“. Z tohoto dÛvodu ministerstvo 

zahraniãí uÏ del‰í dobu pfiipravuje architektonickou 

soutûÏ na rekonstrukci a dostavbu ãeského 

velvyslanectví. Podle m˘ch informací by soutûÏní 

projekty mûly najít zpÛsob, jak budovu v Notting 

Hill Gate oÏivit a zprÛhlednit, aby tak ztratila svÛj 

ponûkud nepfiístupn˘ a pevnostní ráz, aniÏ by to 

ublíÏilo jejím architektonick˘m kvalitám. 10 Poãítá 

se, Ïe v ní najde sídlo také místní âeské centrum. 

Na dvofie ãi hfii‰ti naproti dne‰ní slovenské ambasádû, 

pfii ulici Palace Gardens Mews, má b˘t podle 

soutûÏního projektu postavena nová reprezentaãní 

budova. Vûfiím, Ïe úãastníci pfiipravované 

soutûÏe pro ãeské a britské architekty naleznou 

cestu, jak pfiipojit nové dílo k dílu star‰ímu, které 

moÏná pfiedstavuje nejkvalitnûj‰í brutalistickou architekturu 

ãeského pÛvodu a v jehoÏ vysokém 

hodnocení se shodujeme s anglick˘mi kritiky 

a znalci. 

Interiéry reprezentaãní budovy ambasády v Lond˘nû 

Jan ·rámek-Jan Boãan, pÛdorys ambasády 

v Lond˘nû, pfiízemí, 1966–1969 

REPRO SNÍMKY JAN MAL¯ 

AUTOR JE HISTORIK UMùNÍ, PRACOVNÍK ÚSTAVU DùJIN 

UMùNÍ AV âR, STÁL¯ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

Poznámky 

1 Formálnû byla cena udûlena v roce 1971, jak hlásá i pamûtní 

deska na fasádû administrativní budovy. 

2 Srov. Architekt XLI, 1995, ã. 16–17, s. 12–13. – Projektovali je 

Karel Filsak, Karel Bubeníãek, Jifií Louda a Jan ·rámek. 

3 Architekt XLII, 1996, ã. 8, s. 25. 

4 Spoluautorka Alena ·rámková. – K tomu viz Rostislav ·vácha, 

„Jan ·rámek-Alena ·rámková“. Umûní XXXIII, 1985, s. 1–28. 

5 Na projektu se dále podílel Karel ·tûpánsk˘, na interiérech pak 

Zdenûk Rothbauer, Oldfiich Novotn˘ a Zbynûk Hfiivnáã. 

6 Denis Rock, „Million pound Czech“. The Architect¯s Journal 

CIL, ã. 28, 9. ãervence 1969, s. 2. 

7 „Czechoslovak Embassy, London“. Building CCXVII, ã. 6582, 

11. ãervence 1969, s. 83. 

8 Jifií ·etlík, „Velvyslanectví âSSR v Lond˘nû – poznámka chodcova“. 

Architektura âSSR XXIX, 1970, s. 2–9. – Viz téÏ Václav Hilsk˘, 

„Stavby zastupitelsk˘ch úfiadÛ âSSR v zahraniãí“. âeskoslovensk˘ 

architekt XII, 1966, ã. 8–9, s. 5. – Ladislav Ubr, „Cena za 

nejlep‰í realizaci budovám ãeskoslovenského velvyslanectví 

v Lond˘nû“. âeskoslovensk˘ architekt XVIII, 1972, ã. 1, s. 5. 

9 Viz „Alison a Peter Smithsonovi o brutalismu“. Stavba VI, 

1999, ã. 7, s. 40. 

10 Pokládám za samozfiejmost, Ïe se podmínky soutûÏe náleÏitû 

vyrovnají s autorsk˘m právem spolutvÛrce ambasády Jana 

Boãana. 

Jan ·rámek-Jan Boãan, 

administrativní budova ambasády 

v Lond˘nû, pohledy z nádvofií 

a z ulice, 1966–1969 


STUDIE 

NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA 

JAKO VZDùLÁVACÍ A SPOLEâENSKÉ CENTRUM 

TECHNICK¯CH VYSOK¯CH ·KOL V PRAZE-DEJVICÍCH 

P¤ED SOUTùÎÍ 

Antonín Engel, koncepce areálu, 1920–1924 

V tûchto dnech byla vypsána soutûÏ na projekt nové budovy Národní technické 

knihovny v areálu vysok˘ch ‰kol v Praze 6-Dejvicích (viz str. 47). 

Mûl by se tak vyfie‰it dlouhodob˘ kapacitní problém, jehoÏ fie‰ení je odkládáno 

od poãátku 60. let. V budovû Klementina na praÏském Starém 

Mûstû má sice knihovna pronajaty prostory (cca 4200 m 2 ), které byly 

v roce 1935 architektem Machonûm pfiebudovány a vybaveny nejmodernûj‰í 

technikou, od té doby se ov‰em jak mnoÏství svazkÛ, tak náv‰tûvníkÛ 

zmnohonásobilo, nehledû na zavádûní informaãních technologií do 

knihovních sluÏeb (po internetu v loÀském roce knihovnu nav‰tívilo 165 

725 náv‰tûvníkÛ). 

MÍSTO Areál âVUT je souãástí prostorové koncepce, kterou navrhl architekt 

Antonín Engel. Jejím základem jsou tfii radiální tfiídy, kfiiÏující se na 

centrálním námûstí. Pravidelná síÈ ulic, doplnûná v uzlov˘ch bodech námûstími, 

vymezuje kompaktní mûstské bloky. Do souãasné podoby byl 

areál vysok˘ch ‰kol dostavûn podle návrhu architektÛ Franti‰ka âermáka 

a Gustava Paula. Pozemek o celkové plo‰e 11 737 m 2 je v územním plánu 

hl. m. Prahy urãen pro dan˘ úãel. 

STAVEBNÍ PROGRAM Národní technická knihovna vznikne transformací 

dne‰ní Státní technické knihovny jako nov˘ právní subjekt. 

Pfiedpokládá se celoroãní provoz 7 dnÛ v t˘dnu, 14 hodin dennû, s v˘hledem 

na nepfietrÏit˘ provoz po 24 hodin dennû s omezen˘m rozsahem slu- 

Ïeb v noãní smûnû. Prostory pro náv‰tûvníky budou dÛslednû oddûleny od 

provozu sluÏebního, bezbariérové fie‰ení musí b˘t uplatnûno jak v ãtenáfiské, 

tak ve sluÏební ãásti. 

DISPOZICE A PROVOZNÍ ¤E·ENÍ âtenáfi vstoupí pfies zádvefií do vstupní 

haly kolem vrátnice, na kterou navazuje pultová ‰atna a prostor pro odkádání 

zavazadel do automatick˘ch boxÛ. Na vstupní halu by mûla navazovat 

v˘stavní síÀ a pfiedná‰kov˘ sál (kapacita 200 míst) a automatické zafiízení 

na vracení absenãních v˘pÛjãek. Pfies kontrolní bod je pfiístupná hala slu- 

Ïeb vefiejnosti, jejíÏ pfiímou souãástí je informaãní sluÏba. S halou sluÏeb je 

pfiímo spojen prostor terminálÛ, na nûjÏ navazuje komunikaãní uzel, z nûhoÏ 

se vstupuje do jednotliv˘ch podlaÏí studoven s voln˘m v˘bûrem knih 

a do studoven. Souãástí kaÏdého prostoru volného v˘bûru je pracovi‰tû 

prezenãní v˘pÛjãní sluÏby, která je pfiímo napojena na sklad knih. 

Propoãet studijních míst vychází z pfiedpokládaného poãtu uÏivatelÛ (cca 

40 tisíc). Pomûr celkového poãtu ãtenáfisk˘ch míst k celkovému poãtu ãtenáfiÛ 

je 5 % – v pomûru 1 : 20 (ve vyspûl˘ch zemích je doporuãováno rozmezí 

5–20 %). Na základû rozsahu stavebního programu byla vypoãítána 

cena stavby na 1,5 miliardy Kã. 

HOVO¤ÍME S ¤EDITELEM STK ING. MARTINEM SVOBODOU 

Architekt: MÛÏete fiíci pár slov ke sloÏení jury a financování soutûÏe? 

M. Svoboda: Do poroty jsme se snaÏili najít pfiedev‰ím odborníky se zku‰enostmi 

v knihovnictví – komora najmenovala tzv. nezávislé ãleny poroty. „Závislost“ 

námi jmenovan˘ch porotcÛ je naprosto minimální, snaÏili jsme se, aby 

to byli skuteãnû spí‰e odborníci. Napfiíklad paní fieditelka Vohlídalová z Liberce, 

která právû dokonãuje spolu s architektem Radimem Kousalem novostavbu 

Státní vûdecké knihovny. Objekt znám zatím jenom z projektové dokumentace, 

velice se mi tu zamlouvá dobrá prostorová provázanost vefiejn˘ch 

a vefiejnosti nepfiístupn˘ch ploch. 

Na první schÛzi poroty jsme mimo jiné hovofiili na váÏné téma moÏnosti mezinárodní 

soutûÏe. Vzhledem k tomu, Ïe soutûÏ financuje na základû rozhodnutí 

ministra Zemana ministerstvo ‰kolství, mládeÏe a tûlov˘chovy a horní hranice 

je nám známa, mÛÏeme uvaÏovat „jenom“ o regionální soutûÏi. Porota schválila 

roz‰ífiení regionu kromû sousedících státÛ je‰tû na Skandinávii, Nizozemí 

a Velkou Británii s ohledem na charakter tamních knihoven a navrhla je‰tû roz- 

‰ífiení o Maìarsko a Slovinsko – tedy zemû b˘valého mocnáfiství. 

Ov‰em uÏ samotn˘ fakt financování soutûÏe je dobr˘m signálem – horizont realizace 

objektu se tím velice pfiibliÏuje. Materiál pro vládu, kterou Ïádá ministr 

o financování nad bûÏn˘ rozpoãet, v tûchto dnech odchází do vnûj‰ího pfiipomínkového 

fiízení. 

âVUT zatím nemá ústfiední knihovnu, knihovny jsou na jednotliv˘ch fakultách. 

Má knihovny fakultní, katederní, ústavní a také maliãké knihovny „soukromé“. 

Spolu s fakultami a ústavy jsou rozmístûny po celé Praze. Stále se setkávám 

s „pfieléváním“ názorÛ na to, co by mûlo zÛstat na ‰kolách a co pfiejde do Národní 

technické knihovny. Asi by bylo nesmyslné ru‰it knihovnu napfiíklad na 

strojní fakultû na Karlovû námûstí, ale podle mého názoru by tam mûly zÛstat 

jen knihy skuteãnû potfiebné pro chod ‰koly. Rozhodnû by na v‰echny publikace 

mûla b˘t vytvofiena centrální evidence, aby se o nich vûdûlo a byly tak k dispozici. 

Je nutné zlep‰it vnitfiní pravidla hry. 

Jak jste spokojeni s pozemkem? 

Parcela v sousedství vysok˘ch ‰kol je naprosto vyhovující. V pÛvodní Engelovû 

koncepci je zde obdélníkov˘ blok, coÏ mé pfiedstavû knihovny zcela vyhovuje. 

Lokalit bylo od ‰edesát˘ch let zvaÏováno mnoho, ale toto místo v tûsné 

blízkosti ‰kol je ‰Èastnou hrou osudu ideální. 

Knihovna je také místem spoleãenského styku. 

Setkávám se s diskusemi, zda má b˘t knihovna pfiedev‰ím jak˘msi „svatostánkem 

vûdy“, nebo mimo jiné také místem setkávání a rÛzn˘ch spoleãensk˘ch akcí. 

Sám jsem pfiíznivcem spí‰e druhé varianty, ale skuteãnû nevím, jak tento po- 

Ïadavek vtûlit do soutûÏních podmínek. Jak pfiedem zajistit, Ïe dÛm bude 

pfiívûtiv˘, otevfien˘, ne jenom co nejvíce zaplnûn˘ regály a informacemi. Nemûlo 

by tu b˘t ticho, které ohlu‰uje. Také se tû‰ím na moÏnost ‰irokého volného 

v˘bûru knih. Zatím máme ve volném v˘bûru pouze v‰echny ãasopisy aktuálního 

a minulého roãníku – takÏe je docela dobfie vidût, jak málo jich mÛÏeme odebírat. 

Osobnû jsem zastáncem práce s knihou. Poãítaã nepochybnû dokáÏe daleko 

lépe informace vyhledávat, dovedeme-li se správnû ptát, ale pro studium je 

ti‰tûn˘ dokument mnohem ergonomiãtûj‰í. Krom toho pfii listování v knize se 

zapojí i na‰e periferní vidûní, takÏe vstfiebáváme daleko více informací neÏ jen ty, 

pro které jsme si do knihy „pfii‰li“, také se více neÏ ãasto setkáváme s „náhodami“, 

pfii nichÏ narazíme na velice zajímavé odstavce nebo kapitoly. 

P¤IPRAVILA VIN 

58 ARCHITEKT 6/2000 STUDIE

PETR HÁJEK 

DIPLOMNÍ PROJEKT 

AVU – ·KOLA ARCHITEKTURY PROF. EMILA P¤IKRYLA, 1997–98 

Situace 

KONCEPT Konceptem fie‰ení je knihovna otevfiená studovnami do vnitfiní 

zahrady s volnû pfiístupn˘m kniÏním fondem pro neru‰ené setkání studentÛ 

s knihami. Zahrada je zdrojem pfiíjemného svûtla a ticha, coÏ pfiispívá ke 

klidné a pfiem˘‰livé atmosféfie. Studenti mohou volnû procházet studovnami 

a vyhledávat knihy. Knihy jsou uloÏeny v dfievûn˘ch regálech ve dvou 

patrech, pfiístupn˘ch po jednoramenn˘ch schodi‰tích. V blízkosti polic 

s knihami jsou umístûna jednotlivá studijní místa s v˘hledem do zahrady. 

Zahrada je pfiístupná ze vstupní haly. Je nejen místem pro relaxaci, ale také 

místem setkání. Studenti mohou sedût po jejím obvodû na dfievûn˘ch 

stupních a vnímat její vÛni a barvy. Ve vy‰‰ím patfie lze shlíÏet do zahrady 

ze dvou lodÏií. 

Knihovna zastavuje parcelu po celém jejím obvodû v souladu s pÛvodním 

prostorov˘m plánem Dejvic. Své okolí si nepodrobuje ani mu nepodléhá. 

Svou kompozicí vychází z geometrie místa. 

PROVOZ Do knihovny se vstupuje ‰irok˘m portálem – prostor vstupu je 

zapu‰tûn˘ do hmoty knihovny a vytváfií chránûné závûtfií, ve kterém jsou 

umístûny dvû lavice. Ve vstupní hale s ‰atnou se pfies sklenûnou stûnu otevírá 

pohled do vnitfiní zahrady. Odsud je moÏné pfiehlédnout cel˘ provoz 

knihovny a rychle se zorientovat. Z haly vedou dvû schodi‰tû, která provádí 

studenty po budovû. V halách kolem zahrady jsou umístûny prostory 

studoven a administrativy. V uzlov˘ch bodech jsou navrÏena kontrolní a referenãní 

pracovi‰tû. Suterén slouÏí jako depozitáfi a technické patro. Pod 

vstupní halou jsou umístûny dva pfiedná‰kové a promítací sály. Pfiedprostor 

sálÛ slouÏí k pfiechodn˘m v˘stavám. 

Pfiíãn˘ fiez studovnami, model 

Vstupní prostor s prÛhledem do zahrady 

PÛdorys typického patra 

Model 

Pohled boãní a vstupní prÛãelí, model 

STUDIE ARCHITEKT 6/2000 59

JAKUB HAVLAS 


FAKULTA ARCHITEKTURY âVUT, ATELIÉR VLADIMÍRA KRÁTKÉHO, 1999 

MARTINA BU¤IâOVÁ 


FAKULTA ARCHITEKTURY âVUT, ATELIÉR VLADIMÍRA KRÁTKÉHO, 1999 

Situace 

Situace 

KONCEPCE ¤e‰ení je zaloÏeno na centrálním, ãtvercovém uspofiádání prostorÛ 

kolem haly v pfiízemí a voln˘ch fondÛ se studovnami kolem atria 

v dal‰ích nadzemních podlaÏích. Provoznû je objekt ãlenûn na tfii ãásti. Pfiízemí 

je kromû plnû prosklen˘ch ãítáren a studoven v zadní ãásti bez oken, 

v dal‰ích podlaÏích jsou na vnûj‰ím obvodû pÛdorysu umístûny regály 

s knihami, kolem vnitfiního atria na nû navazují studijní místa. Za vnûj‰í 

trasparentní sklenûnou fasádou jsou umístûny dfievûné otoãné desky, které 

regulují pfiístup svûtla a pfii vnûj‰ím pohledu na budovu vytváfiejí dojem 

velk˘ch knih zastrãen˘ch v policích betonov˘ch stropních desek. Vût‰inu 

plochy suterénu zabírá depot uzavfien˘ch fondÛ knih a CD médií. V druhém 

suterénu je navrÏeno podzemní parkovi‰tû a prostory pro TZB. 

Konstrukci budovy tvofií skelet ze Ïelezového monolitického betonu s modulem 

7,1 x 7,2 m. 

KONCEPCE Objekt je rozdûlen do dvou základních objemÛ v souladu s jeho 

funkãním rozdûlením. Do hlavní komunikaãní osy areálu zasahuje kfiídlo 

pfiístupné vefiejnosti, umístûním hlavního vchodu z boku se otevírá velká 

piazza pfied budovou. Do prostoru Flemingova námûstí se otevírá ãást 

objektu s depoty a tfietí, administrativní trakt. 

¤e‰ení usiluje o co nejvût‰í prostor knihovny s voln˘m v˘bûrem s my‰lenkou 

„informaãního centra“ plného Ïivota. 

PûtipodlaÏní vefiejnû pfiístupné kfiídlo je volnû prÛchozí, s variabilnû fie‰en˘mi 

prostory pro studijní místa, s oddûlen˘mi boxy, elektronick˘mi médii 

apod. Obvodová konstrukce tohoto objektu ze skla a dfieva by mûla mít 

lehk˘ a otevfien˘ v˘raz. âást uzavfiená, dále rozdûlená na dva provozní celky 

– depoty a administrativnû správní – je kompaktní. 

Model 

Perspektiva 

Vstupní prÛãelí 

¤ez a pÛdorys druhého nadzemního podlaÏí 

PÛdorys typického patra 

SNÍMKY ARCHIV AUTORÒ 

60 ARCHITEKT 6/2000 STUDIE

·KOLA 

DÒM PRO OSOBNOST 

Architektonická jednokolová, omezená, anonymní studentská soutûÏ 

VYPISOVATEL Hebel Porobeton, s.r.o. 

TERMÍN ODEVZDÁNÍ 31. 1. 2000 

POROTA Vlado Miluniç, Alois Nov˘, Bedfiich Ko‰atka, Dana Vilhelmová, 

Gerald Franke, Jaroslav ·afer, Pavel Jiroudek 

P¤EDMùT SOUTùÎE V západní ãásti vápencového lomu Alcazar v údolí fieky 

Berounky (asi 3,5 km v˘chodnû od Berouna) navrhnout dÛm, kter˘ by 

slouÏil k trvalému bydlení ãtyfiãlenné rodiny umûlce (sochafie), k jeho 

umûlecké ãinnosti a naplnûní spoleãenského Ïivota. KaÏdoroãnû se v domû 

uspofiádá sochafiské sympozium, pfii nûmÏ bude po dobu 1 aÏ 2 mûsícÛ 

tvofiit svá díla maximálnû 12 umûlcÛ (v této dobû je nutno v‰echny 

B˘val˘ lom Alcazar na Berounce, snímek archiv vypisovatele 

umûlce v domû ubytovat a souãástí sympozia budou i odborné ateliérové 

diskuse). Souãástí stavby bude zastfie‰en˘ ateliér s navazující v˘stavní 

prostorou pro vefiejnost. Oba tyto prostory mají volnû pfiecházet ve venkovní 

pracovní a v˘stavní plochu. Celá stavba bude navrÏena jako nízkoenergetická 

s pouÏitím alternativních zdrojÛ vytápûní – sluneãní energie, 

tepelné ãerpadlo. 

1. CENA JAROMÍR VESELÁK/ FA âVUT PRAHA 

AUTORSKÁ ZPRÁVA ¤eã domu – VûÏ na bydlení – Îití – obytná hala, v krbu 

praská a voní dfievo. Léto ji znásobí obytnou palubou. Jídlo – kuchynû otevfiená 

do údolí Berounky. Byteln˘ stÛl a poctivá Ïidle. Úplnû nahofie spaní a sny 

tfieba o so‰e – hned zítra – v zemi dÛm spoãívá pevnû zaklesnut pracovním 

kfiídlem. 

Inspirace a tvorba – Ateliér potfiebuje mûkké severní svûtlo. Nápad se rodí 

v kreslírnû pod korunou buku. Listoví poskytne stín a ‰umot. Venkovní dvoranu 

plní po okraj lomoz a hluk. Skály odráÏejí zvonûní paliãek a majzlíkÛ. Na 

zemi chrastí od‰tûpky. 

Ze skal spu‰tûné plachty chrání pfied de‰tûm i sluncem právû se rodící kamenné 

tváfie... 

¤eã okolností – ¤eka a její prostor, kter˘ ob˘vá, prvotní sochafi tohoto místa. 

„Kámen, kámen, kámen“, pfiímá fieã v‰ude kolem. Ruka zapracovala – obnaÏená 

pfiíroda jako rána otevfiená. Terasy rÛzn˘ch v˘‰ek vytváfiejí mal˘ záliv 

nad hlavou, obíhají skálu coby struny vûtru. Energie – dvojité prosklení jímá 

sluneãní paprsky a spolu s reÏnou zdí – kamennou pátefií domu – umoÏÀuje 

vyuÏít získané teplo. Pfiimknutí k terénu za vyrovnané bilance zemin omezí 

ztráty do povûtfií. Zemû chladí i hfieje podle potfieby – úmyslná stfiídmost. 

Snaha zapojit se do jiÏ existujícího, naplnit poÏadavky maximálnû minimem. 

DÛm má b˘t vyjádfiením snahy o jednotu Ïití a tvofiení. Dá kameníkovi naslouchat 

skále, roste a umoÏní i proÏití radosti z v˘‰ky. Také proto kotví mezi 

rÛzn˘mi v˘‰kov˘mi úrovnûmi. Dfievo jako Ïiv˘ materiál zútulní dÛm vprostfied 

skal – v podobû stromu i prkenného de‰tûní. 

HODNOCENÍ POROTY Návrh vyniká respektem k místu stavby, které nenásilnû 

doplÀuje, a zároveÀ o sobû dává vûdût. Pfiírodní rámec prostupuje aÏ do 

vnitfiního uspofiádání stavby. Sympatická je snaha o dosaÏení energetick˘ch 

úspor vyuÏitím ekologicky vhodn˘ch technologií. Provozní fie‰ení nevykazuje 

váÏnûj‰í závady. Architektonick˘ v˘raz koresponduje s atmosférou místa. 

Konstrukãní fie‰ení je logické, umoÏÀuje splnûní jedné z podmínek soutûÏe, 

pouÏití materiálÛ firmy Hebel. 

Model 

Podéln˘ fiez 

Zákres do fotografie 

PÛdorys 1. nadzemního podlaÏí PÛdorys 2. nadzemního podlaÏí Pohled 

ŠKOLA ARCHITEKT 6/2000 61

2. CENA MARTIN BERÁNEK/ FA âVUT PRAHA 

HODNOCENÍ POROTY Témûfi profesionální provedení modelu, kter˘ dobfie vystihuje 

autorÛv zámûr, obytná vûÏ (pro sochafiovu rodinu) má jednoduché 

ãisté geometrické tvary zmûkãené prostory spoleãenské ãásti, ãásti ateliéru 

a prostorem pro ubytování hostÛ – tyto spojují cel˘ objekt s pfiírodním prostfiedím 

a scenerií lomu Alcazar; vhodnû pouÏité materiály a jejich citlivé spojení 

(vûÏ – pfiírodní dfievo, ateliér – sklo, kov). 

3. CENA JAN ROHÁâ/ FSV PSA âVUT 

HODNOCENÍ POROTY âisté hmotové fie‰ení zasazené jednoduch˘m zpÛsobem 

do pfiírodní scenerie; jasná architektura objektu, která zaruãuje kontrast 

bíl˘ch ploch na pozadí vápencov˘ch skal a dostateãnou dominanci v údolí fieky; 

dobré funkãní uspofiádání interiéru i exteriéru; je dostateãnû zaruãena 

souvislost mezi vnitfiními a vnûj‰ími funkãními celky; je moÏno vytknout pfiíli‰ 

velkou prosklenou plochu na jihozápadní fasádû. 

Model 

Zákres do fotografie 

Perspektiva 

Axonometrie 

Model 

¤ez 

PÛdorys 3. nadzemního podlaÏí 


Pohled západní 


¤ez 


62 ARCHITEKT 6/2000 ŠKOLA

ODMùNA PETR PINKAS, JAN ÎALSK¯/ AVU PRAHA, FA âVUT PRAHA 

HODNOCENÍ POROTY DÛm je umístûn na nejniÏ‰ím místû v záfiezu lomu. 

Ztrátu v˘hledu nahrazuje dramatická kulisa lomu – tak je získána soukromá 

zahradní galerie – v uzavfieném konci zálivu. Je to jeden z projektÛ, které nechtûjí 

dominovat, ale spí‰e mírnû vyuÏít drama lomu. Vlastní objekt je sympaticky 

jednoduch˘, s maximálním dÛrazem na multifunkãní prostor. DÛm se 

soustfieìuje na svou funkci a architektura tvofií jen jakousi minimální obálku 

– pfiedûl mezi interiérem a exteriérem. 

ODMùNA ZUZANA CHARVÁTOVÁ/ PSA âVUT PRAHA 

HODNOCENÍ POROTY Objekt je citlivû zasazen do zadaného sloÏitého území 

a dobfie reaguje na terénní konfiguraci. Architektonické fie‰ení je stfiízlivé, ale 

velmi kultivované. Dobfie situované provozy umoÏÀují specifick˘ v˘raz objektu, 

jehoÏ fie‰ení je i vhodné pro zaji‰tûní energetick˘ch úspor. RovnûÏ konstrukãní 

fie‰ení si lze pfiedstavit za pouÏití prvkÛ Hebel. Oproti tomu strohé 

fie‰ení prostoru pfied domem nezapadá do okolního prostfiedí a je pro danou 

lokalitu ponûkud cizím prvkem. Celkovû lze z hlediska návrhu i zpracování tuto 

práci hodnotit velmi kladnû. 

Perspektiva 

Interiér 

Perspektivy 

Pohled západní 

Pohled jiÏní 

¤ezy 

¤ezy 

PÛdorys vstupního podlaÏí 

PÛdorys 

ŠKOLA ARCHITEKT 6/2000 63

SOUTùÎ 

BYTOVÉ DOMY U NEMOCNICE 

ODMùNA MARKÉTA BUBLÍKOVÁ/ FA VUT BRNO 

HODNOCENÍ POROTY Nejkvalitnûj‰í návrh z brnûnské fakulty architektury. 

Struktura sestavená do tvaru amfiteátru je zajímavou hranicí mezi prosklen˘m 

uzavfien˘m prostorem expoziãní ãásti a ãástí exteriérovou s ubytovací 

náplní. Pfiedstava dfievûné pfiíhradové konstrukce je pfiirozen˘m kontrastem 

se skalním útvarem, kter˘ vytváfií velkolepé pfiírodní pozadí celému 

objektu. Je pfiínosem, Ïe problém byl vyfie‰en velmi zdafiile na modelu 

a následnû byl doplnûn v˘kresovou dokumentací. 

Model 

Architektonická, anonymní, projektová, vyzvaná, jednokolová soutûÏ 

VYPISOVATEL Mûsto Litomy‰l 

TERMÍN ODEVZDÁNÍ NÁVRHÒ 23. 8. 1999 

VYZVANÍ Martin Rudi‰, Viktor Rudi‰, Martin Komárek; AP Atelier Josef 

Pleskot; Karel Rulík; Ivan Ruller; Vladimír Krátk˘; RKAW Radek Kolafiík; 

Jindfiich ·krabal, Ludvík Grym, Emil Slíva 

POROTA Ladislav Lábus, Ale‰ Burian, Petr Pelãák, Miroslav Br˘dl, 

Jifií Tmej, Otokar Chochola, Antonín Dokoupil 

P¤EDMùT SOUTùÎE Architektonické, dispoziãní a konstrukãní fie‰ení bytov˘ch 

domÛ A2, A3 (se 40 byty), které naváÏou na jiÏ realizovan˘ bytov˘ 

dÛm A1, vãetnû terénních úprav a ploch souvisejících bezprostfiednû s domy. 

Souãástí je fie‰ení odpovídajícího poãtu odstavn˘ch parkovacích stání, 

event. garáÏov˘ch stání, pfii vytvofiení pfiíjemného klidového prostfiedí mezi 

obûma domy. PoÏadovaná trafostanice bude umístûna dle regulaãních 

zásad. 

PROGRAM Závazná ãást – dodrÏení pÛdorysné regulace (lze ji pfiekroãit 

v pfiípadû balkonÛ, ark˘fiÛ, schodi‰È a pfiístfie‰í nad vstupy; podlaÏnost (dle 

regulaãního plánu zóny – 4 podlaÏí plus minus 1 podlaÏí); vybavení domu: 

sklípky pro kaÏd˘ byt; vazba na realizované komunikace a inÏen˘rské sítû 

dle pfiedan˘ch podkladÛ (situace sítí); fie‰it umístûní trafostanice (nemusí 

pfiesnû respektovat regulaãní plán). 

Doporuãená ãást – byty budou urãeny pro zaãínající manÏele nebo bezdûtné 

star‰í manÏele; prÛmûrná uÏitná plocha 50 m 2 ; skladba bytÛ bude: pfiibliÏnû 

tfietina bytÛ 1+1 (1+kk), tfietina byt 2+1 (2+kk), tfietina 3+1; investiãní 

náklady celého bytového domu nesmûjí pfiesáhnout 15 tisíc Kã/m 2 uÏitné 

plochy kaÏdého vlastního bytu. 

A4 

¤ezopohled 

A2 

A3 

A1 

Situace, navrhovaná zástavba dle regulaãního plánu (M. Rudi‰, V. Rudi‰, M. Komárek) 

Model zástavby území zhotoven˘ dle regulaãního plánu, snímek z archivu vypisovatele 

PÛdorysy 2. nadzemního podlaÏí 

a 1. nadzemního podlaÏí 

64 ARCHITEKT 6/2000 ŠKOLA / SOUTĚŽ

1. CENA AP ATELIER / RADEK LAMPA, JOSEF PLESKOT, FILIP TITTELBACH 

Z AUTORSKÉ ZPRÁVY Bytové jednotky jsou umístûny ve tfiech nadzemních 

podlaÏích dvou budov. Pozemek, svaÏující se ve smûru podélné osy domÛ, 

umoÏÀuje pfiístup do dvou ze tfií podlaÏí pfiímo z úrovnû terénu. Tfiicet odstavn˘ch 

stání pro nájemníky 2. a 3. nadzemního podlaÏí navrhujeme pfii 

„Horním chodníku“ na úrovni 2. nadzemního podlaÏí budovy. NájemníkÛm 1. 

NP je umoÏnûn pfiíjezd pfies rampu u budovy A4 a zpevnûn˘ „Dolní chodník“ 

aÏ pfied samotn˘ vstup do bytu. V˘‰kov˘ rozdíl mezi úrovnûmi terénu fie‰íme 

pomocí kamenn˘ch opûrn˘ch zdí. Prostory vymezené hmotami obou domÛ 

a opûrn˘mi zdmi nejsou zcela prÛchozími. Jsou logicky vázány na novostavby 

jako místa pro hry a odpoãinek. Budovy volnû navazují na krãky stávajícího 

domu A1 (mezi ‰títy krãkÛ a v˘chodní fasádou budov se poãítá s umístûním 

pásu zelenû). Drobné provozovny je moÏno situovat jako solitérní stavby 

v pásu zelenû (aleje), eventuálnû vyãlenit 1–2 moduly v 1. nadzemním podlaÏí 

budov A2, A3 pfiíléhající k dolnímu chodníku. 

Dispozice. Tfii horizontální hmoty domu jsou pÛdorysnû posunuty – pfiesahy 

tvofií terasy, pavlaãe ãi kryté pfievisy. Jednotky jsou sloÏeny z dominantního 

obytného prostoru s pfiímou vazbou do exteriéru, prostorovû úsporn˘ch individuálních 

loÏnic a hygienického vybavení bytu. Rozmûrné prosklené plochy 

jsou chránûny dfievûn˘mi okenicemi. Hlavní vstup do domu je z úrovnû 

„Horní ulice“. Jednotlivé byty ve 2. a 3. nadzemním podlaÏí jsou pfiístupné 

z pavlaãe. 

HODNOCENÍ POROTY Ocenûno pfiimûfiené mûfiítko a celkové architektonické 

fie‰ení objektu i integrované fie‰ení komunikace v parteru, které umoÏÀuje 

vstupy do objektu ze dvou úrovní. Hmotové soudobé fie‰ení objektu vytváfií 

svébytnou architekturu s dobrou vazbou na stávající prostfiedí. Dispoziãní fie- 

‰ení je limitováno zvolen˘m ‰ífikov˘m modulem 3,3 m, kter˘ se zdá v pfiípadû 

hlavních obytn˘ch místností problematick˘. Za problematickou se rovnûÏ 

povaÏuje situování obytn˘ch místností smûrem k pavlaãi. Ekonomika návrhu 

je v relaci s poÏadovan˘mi parametry zadání. 

Perspektivy 

Situace 

Pohled v˘chodní a jiÏní 



SOUTĚŽ ARCHITEKT 6/2000 65

2. CENA MARTIN RUDI·, VIKTOR RUDI·, MARTIN KOMÁREK 

Z AUTORSKÉ ZPRÁVY NavrÏené bloky (dvû ãtyfipodlaÏní bytová kfiídla a pfiízemní 

objekt krytého stání se zelenou stfiechou) se napojují na krãky domu 

A1, roz‰ífiené o dal‰í pole v obdobném tvaru. V pfiízemí krãku fie‰íme obchodní 

jednotku. Pro oba bloky navrhujeme spoleãnou modulovou síÈ s totoÏnou 

strukturou schodi‰È, bytÛ a vstupÛ. Stfiídáme v pravidelném rytmu 

jedno schodi‰tû – dvû bytové jednotky. Schodi‰Èová pole jsou zúÏená na ‰ífiku 

jednoho ramene. Vstupy do bytÛ posunuté podle prÛbûhu schodi‰Èov˘ch 

ramen roz‰ifiují ‰kálu uspofiádání pÛdorysu jednotliv˘ch bytÛ. Pod oba obytné 

bloky vkládáme spoleãn˘ parter parkovi‰È, zakryt˘ch plochou se vstupy 

a zahrádkami. Parkovi‰tû jsou po obvodu otevfiená, nevyÏadují tedy umûlé 

vûtrání. Byty je moÏno variabilnû uspofiádat, pevnû zabudovaná pouze koupelna 

a kuchyÀská linka. Prostor pro vafiení vkládáme do obytného pokoje. 

Byt je moÏno doplnit pfiíãkami. Na severní stranû navrhujeme okna bûÏného 

formátu, na jiÏní stranû sklenûné stûny pfies celou v˘‰ku a ‰ífiku – nahrazují 

lodÏie. Fasáda navazuje na dÛm A1 – bílá – ‰edá, dfievo pfiírodní Ïluté, kovové 

konstrukce ‰edé, konstrukce fiíms, kostry parteru – pohledov˘ beton. 

HODNOCENÍ POROTY Objekt je dobfie rytmizován vloÏen˘m jednoramenn˘m 

schodi‰tûm. Takto organizovaná architektura vytváfií dÛstojn˘ rámec pro sociální 

bydlení. Zvolen˘ modul je velkorys˘ a umoÏÀuje kvalitní dispoziãní fie- 

‰ení. VloÏená schodi‰tû handicapují dispozici posledního podlaÏí, kde zabírají 

spolu s pfiedsínûmi neúmûrnou ãást jiÏního prÛãelí. ¤e‰ení prostoru spolu 

s parkováním zv˘hodÀují ekonomické parametry objektu. Porota ocenila kvalitní 

zpracování a dobr˘ standard dispozic bytÛ vãetnû elegantního v˘razu 

stavby, která dobfie zapadá do daného prostfiedí. 

Ekonomika návrhu je v relaci s poÏadovan˘mi parametry zadání, vyjma zpÛsobu 

fie‰ení garáÏí, vzhledem k jednostrannému fie‰ení parkingu. 

3. CENA JIND¤ICH ·KRABAL, LUDVÍK GRYM, EMIL SLÍVA 

Z AUTORSKÉ ZPRÁVY Identické objekty se li‰í pouze skladbou bytÛ (tfii základní 

kategorie bytÛ jsou vytvofieny aditivním fiazením 3, 4, 5-ti modulÛ 

v modifikacích, které jsou urãeny polohou instalaãních pylonÛ vzhledem 

k mezibytov˘m pfiíãkám). Dispoziãní a konstrukãní fie‰ení vychází ze základní 

my‰lenky – instalaãní jádra jsou rozmístûna v pravidelném kroku 4,5 m, 

jenÏ je násobkem základního skladebného modulu 1,5 m. Instalaãní jádro je 

tvofieno dvûma prefabrikáty obdélníkového prÛfiezu spojen˘mi pfiíãníky v dut˘ 

pilífi slouÏící jako instalaãní ‰achta. V pfiíãném smûru se jedná o trojtrakt 

tvofien˘ obvodov˘mi pilífiky a stfiedním instalaãním pylonem. Pavlaã je konzolou 

stropní desky. DÛm je zámûrnû prost˘. Zmûna v obsazení pater rÛzn˘mi 

kategoriemi bytÛ nemá vliv na kompozici fasády. Kompoziãní schéma 

umoÏÀuje ‰irokou variabilitu v˘razu domu pfii zachování jedineãnosti kaÏdé 

varianty. 

HODNOCENÍ POROTY Porota ocenila jednoznaãn˘ architektonick˘ v˘raz a flexibilitu 

dispoziãního uspofiádání. Orientace loÏnic na pfiístupovou pavlaã 

vãetnû vstupu do bytu pfies kuchyÀ je nevhodná. Volba netradiãního konstrukãního 

systému byla vyhodnocena pozitivnû. 

Ekonomika návrhu je v relaci s poÏadovan˘mi parametry zadání. 

Situace 

Situace 

Pohled 

¤ez, dole pÛdorys 2. nadzemního podlaÏí 

Perspektivní pohled 

Pohled severní 

PÛdorys 1. patra 

66 ARCHITEKT 6/2000 SOUTĚŽ

POLEMIKA, KRITIKA, ESEJE 

RACIONÁLNÍ PÒDORYS 

VLADIMÍR LOUPAL 

„V architektufie jde o urãení hierarchie v˘tvarn˘ch souãinitelÛ, 

mezi nimiÏ provoznû v˘tvarní mají pfiedcházet abstraktnû v˘tvarn˘m.“ 

Karel Honzík: Tvorba Ïivotního slohu 

Architekt Karel DoleÏel ve své recenzi rodinného 

domu v ·estajovicích (viz A. ã. 11/99) praví: 

„V‰echny loÏnice jsou od chodby oddûleny souvislou 

bariérou vestavûn˘ch skfiíní, coÏ pfiedev‰ím 

uÏivatel domu velice oceÀoval...“ Tak. Ale asi je‰tû 

více by ocenil, kdyby ty skfiínû byly pfiístupny 

z chodby, nikoliv z loÏnic. A pravdûpodobnû by 

mimofiádnû ocenil, kdyby loÏnice mûly lep‰í proporce 

a správnû umístûné dvefie. 

O co jde. Dispozice domu uspofiádaná v modulární 

osnovû má pfiehlednû jasné schéma. Témûfi klasick˘ 

fiád. Ne‰Èastnû v‰ak byla volena dimenze 

vy‰‰ího modulu 300 cm. PoÏadavkÛm dispozice 

obytn˘ch budov zfiejmû daleko lépe vyhovuje modul 

360 cm. Svého ãasu se ostatnû osvûdãil 

i u panelov˘ch domÛ T 06 B. Pfiipojené pÛdorysy 

ilustrují podstatu problému (pfiedpokládá se 

v nich, Ïe místnosti mají podlahové vytápûní, tudíÏ 

jsou bez otopn˘ch tûles pod okny ovlivÀujících ‰ífiku 

prÛchodu). 

Varianta ã. 1 zobrazuje skuteãné projektové fie‰ení. 

Vestavûné skfiínû pfiístupné z loÏnice vyÏadují, 

aby pfied nimi byl voln˘ prÛchod v ‰ífice nejménû 

70 cm, kter˘ není k niãemu jinému. Tím pozb˘vá 

vyuÏitelná plocha místnosti cenn˘ch 1,38 m 2 . Dispozici 

pak znehodnocuje osazení dvefií tûsnû 

u boãní stûny, k níÏ z tohoto dÛvodu nelze uloÏit 

Ïádn˘ nábytek. Tím lze obloÏit pouze jednu stûnu, 

a to jen ãásteãnû. VyuÏitelná plocha místnosti 

vãetnû vestavûné skfiínû obná‰í pouh˘ch 54 % její 

celkové obytné plochy. PonûvadÏ praxe nepfiiná‰í 

Ïádn˘ pádn˘ dÛvod, proã by skfiínû na odûv 

a prádlo musely b˘t pfiístupné z loÏnice, bylo by 

lep‰í fie‰ení podle 2. varianty. Sice by zde zÛstal 

problém nevhodnû situovan˘ch dvefií, ale pfiínos 

obrácení skfiínû do chodby je zfiejm˘. VyuÏitelná 

plocha by vzrostla na 63 % a pro pfiistavûní nábytku 

by byly k dispozici dvû stûny v celé délce. Optimálním 

fie‰ením by asi skuteãnû byla aplikace vy‰- 

‰ího modulu 360 cm, jak naznaãuje 3. varianta 

pÛdorysu. Hloubka místnosti by mohla b˘t o 40 

cm men‰í. Pfii zvût‰ení celkové obytné plochy 

o 1,58 m 2 by vyuÏitelná plocha vzrostla 

o 3,01 m 2 proti 1. variantû a 1,62 m 2 ve srovnání 

s 2. variantou. Nábytek lze libovolnû pfiistavût ke 

tfiem stûnám. Takto navrÏená místnost má témûfi 

univerzální parametry manÏelské loÏnice, v níÏ lze 

pfiijatelnû umístit dvojlÛÏko (pozor! – norma sice 

uvádí rozmûr 180x210, ale zdaleka není v˘jimeãn˘ 

220x225 a vãetnû noãních stolkÛ pak ‰ífika celé 

sestavy 340 cm). 

Otázku modulu nelze pochopitelnû uvaÏovat bez 

pfiihlédnutí k dispozici celého objektu – ale! 

5x3,60=18,00 m stejnû jako 6x3,00 m! Pfiíslu‰enství 

v pfiízemí by se i pfiípadn˘m pÛlením modulu 

moÏná vyfie‰ilo lépe. V patfie pfii jeho prohloubení 

o u‰etfien˘ch 40 cm asi také. Hala v patfie, která 

moÏná jen tak vy‰la a její úãel pfiíli‰ jasn˘ není, by 

se zmen‰ila. Ale hlavnû: modul 360 cm by nakonec 

nejvíce prospûl garáÏi. Ta má sice ‰ífiku 

o 10 cm vût‰í neÏ poÏaduje âSN 73 6057 Jednotlivé 

a fiadové garáÏe, jenomÏe je zde opût – ale! 

Norma z roku 1987 vychází z pfiedpokladu, Ïe vÛz 

vjíÏdí do garáÏe obsazen pouze fiidiãem. Poãítá tedy 

s tím, Ïe na jeho stranû musí b˘t vzdálenost 

mezi stûnou a vozem nejménû 70 cm, aby mohl 

pohodlnû vystoupit. Na druhé stranû pak je 25 cm 

jako jakási bezpeãná vzdálenost vyluãující kolizi. 

JenomÏe pfii‰el Listopad a pfiinesl zmûny i zde. 

Jsou zde dálkovû ovládaná vrata a vchod pfiímo do 

bytu. Do garáÏe bude vjíÏdût plnû obsazen˘ vÛz, 

osádka bude vystupovat aÏ uvnitfi. Pak musí b˘t 

tûch 70 cm mezi vozidlem a stûnou na obou stranách 

a projektovan˘ch 280 cm ‰ífiky garáÏe uÏ nestaãí. 

Roz‰ífiení o 60 cm zvût‰ením modulu tedy 

mohlo pfiijít i zde nanejv˘‰ vhod. 

K pojednání o daném problému byl dÛm v ·estajovicích 

zvolen jen proto, Ïe zvefiejnûné, dokonale 

okótované pÛdorysy jsou spolehliv˘m podkladem 

k posouzení. Nikoliv proto, Ïe by byl tím nejhor- 

‰ím z toho nedobrého, co lze u ãetn˘ch realizací 

spatfiit. V tom ohledu je v poslední dobû skuteãn˘m 

vrcholem návrh architektÛ Martiny Bufiiãové, 

Luká‰e Holuba a Lubora Sladkého pro lokalitu Záchlumí, 

nejv˘‰e ocenûn˘ v soutûÏi „Startovní byty 

pro mladé rodiny“ (viz A. ã. 9/99, str. 52). V celkovû 

podivné dispozici je zaráÏející fie‰ení manÏelsk˘ch 

loÏnic u obou ‰títÛ objektu. DvojlÛÏko je 

umístûno do koutu pokoje – pfii jeho proporcích 

snad ani jinak nelze. Takto situovaná postel je 

snad vhodn˘m skotaãi‰tûm pro dvojici milencÛ, 

lÛÏkem pro spaní manÏelského páru uÏ ménû. Její 

umístûní pfiímo u rohového okna je uÏ skuteãnû 

stra‰né. V hygienické smûrnici ã. 47 se lze dovûdût: 

„Vzdálenost podélné strany a hlavy lÛÏka od 

tûlesa ústfiedního vytápûní nebo okna musí ãinit 

nejménû 40 cm“. Pochopitelnû. V této oblasti totiÏ 

dochází v topné sezónû k intenzivnímu proudûní 

(konvenci) teplého a studeného vzduchu a sálání 

(radiaci) tepla z topného tûlesa, a naproti tomu 

chladu z okenní tabule. Je naprosto nepochopitelné, 

Ïe trojici autorÛ nûco podobného vÛbec napadlo 

nakreslit. A je uÏ zcela neuvûfiitelné, Ïe tento 

do oãí bijící ‰patn˘ návrh porota ocenila, aãkoliv 

mûla zcela objektivní dÛvod, aby jej 

okamÏitû „sundala se stolu“. 

Celé toto zamy‰lení nad dan˘m problémem nechce 

b˘t trapn˘m pokusem vyuãovat odbornou 

vefiejnost. Je mementem. Tyto základní pouãky 

nám totiÏ v‰tûpovali uÏ na fakultû. Leã nûktefií 

jsme asi tenkrát na pfiedná‰ce nebyli. Nelze se domnívat, 

Ïe zmínûné záleÏitosti „pfiece nejsou architektura“. 

Jsou! Viz paní architektka Eva Jifiiãná 

v A. ã. 12/99, str. 100. Architekt nemÛÏe pouze 

tvofiit s rozmachem v˘tvarného umûlce. NemÛÏe 

pouze cítit, myslet si, Ïe by mohlo tak nûjak b˘t. 

Musí pfiesnû vûdût, jak a proã co musí b˘t. Jako 

technik zcela prostû poãítat, mûfiit, konstruovat. 

AUTOR JE ARCHITEKT 

1.VARIANTA Skuteãné projektové fie‰ení s vestavûnou skfiíní 

pfiístupnou z loÏnice. Nepfiíznivá vyuÏitelná plocha místnosti 

(PV), malá obloÏnost stûn (OS). Plochu prÛchodÛ (PP) zvy- 

‰uje pfiistup ke skfiíni. 

PO= 14,52 m 2 , PV= 7,89 m 2 , PP= 6,63 m 2 , OS= 3,71 bm 

2.VARIANTA V téÏe stavební dispozici bylo moÏno docílit 

pfiíznivûj‰ích pomûrÛ obrácen˘m osazením vestavûné skfiínû 

s pfiístupem z chodby. Ve stejné obytné plo‰e (PO) by zafiiditelnost 

byla lep‰í. 


3.VARIANTA PouÏitím vhodnûj‰ího modulu by místnost mûla 

v porovnání s pfiedchozími variantami vhodnûj‰í proporce. 

Obytná plocha by byla vyuÏita hospodárnûji. ObloÏnost stûn 

optimální, kubatura vestavûné skfiínû o 36 % vût‰í. 


POLEMIKA, KRITIKA, ESEJE ARCHITEKT 6/2000 67

TEORIE 

ESTETIKA GRAVITACE 

PIERRE VON MEISS 

Architekti a inÏen˘fii pfiistupují ke gravitaci nûkolika 

zpÛsoby. Mysl se pak mÛÏe zab˘vat hmotou ve 

stavu beztíÏe. 

Dítû se setkává s gravitací a pohrává si s ní je‰tû 

dfiíve, neÏ se nauãí mluvit. Nechává padat vûci, 

staví a bourá vûÏe z kostek, diví se, Ïe rybky zavû- 

‰ené na tenk˘ch silonov˘ch nitích vypadají, jako 

by se vzná‰ely ve vzduchu. S gravitací se také pot˘ká, 

kdyÏ se snaÏí poprvé postavit. To v‰e dokazuje, 

Ïe gravitace patfií k jedné z na‰ich základních 

Ïivotních jistot. 

Jak vyrÛstáme, poznáváme neskuteãnû vynalézavé 

zpÛsoby, kter˘mi se s gravitací vyrovnala pfiíroda. 

Stromy, obilí, houby i zvífiata nesou ve své 

stavbû známky gravitace. Její pÛsobení pozorujeme, 

kdyÏ se díváme na vodopád nebo kdyÏ jedeme 

na saních. 

Balonek, kter˘ se dítûti vysmekne z ruky, mÛÏe b˘t 

první zku‰eností s nekoneãnem, s „antigravitací“. 

Balonek letí ke hvûzdám. Dítû sní o tom, Ïe létá jako 

pták, kter˘ symbolizuje sen o beztíÏi, útûk z dosahu 

gravitace, které se na první pohled nedá 

uniknout. 

Starobinski fiíká ve své eseji Oslnûní lehkostí aneb 

Klaunovo vítûzství 1) , Ïe cirkus nám mÛÏe poskytnout 

jeden z nejkrásnûj‰ích záÏitkÛ. Klaunova 

obratnost, lehkost, moÏnost vzlétnout je pro nás 

jako zázrak. Starobinski cituje GaultierÛv popis 

pfiedstavení klauna Ariola: „...klaun naprosto ignoruje 

zákony gravitace: chodí po leskl˘ch stûnách 

jako moucha, kdyby chtûl, mohl by chodit i po 

stropû. To, Ïe nelétá, musí b˘t jen jeho dom˘‰livostí... 

není nic pÛvabnûji nebezpeãného, vzdu‰- 

nûj‰ího a lehãího.“ Klaunovo pfiedstavení zpochybÀuje 

gravitaci. Jeho pfiedstírání, Ïe gravitaci 

lze pfiekonat nebo Ïe gravitace neexistuje, se stává 

programem pro estetické záÏitky. 

ZpÛsoby my‰lení, které mají vztah ke gravitaci 

a antigravitaci, jsou velmi úzce spjaté s na‰ím Ïivotem 

a s velkou pravdûpodobností také ovlivÀují 

ná‰ smysl pro fiád vûcí a ãásteãnû také na‰e vnímání 

krásna, které je v‰ak do velké míry dané kulturou. 

K tíze architekti a stavební inÏen˘fii pfiistupují v zásadû 

ãtyfimi zpÛsoby: 

• zámûrnû kladou dÛraz na pevnost; 

• dosahují stability elegantním pfiístupem a minimalizováním 

materiálÛ; 

• vytváfiejí nerovnováhu, aby ji mohli obnovit; 

• odkazují ke gravitaci jako ke kompoziãnímu zámûru 

spí‰e neÏ ke skuteãné síle, kterou konstrukce 

musí respektovat. 

Tyto ãtyfii pfiístupy se pokusíme pfiiblíÏit pomocí 

pfiíkladÛ, dfiíve neÏ se budeme vûnovat jejich dÛsledkÛm. 

ZÁMùRN¯ DÒRAZ NA PEVNOST Tohoto dojmu je 

moÏno docílit vizuální tíhou, zdÛraznûnou pouÏitím 

tvarÛ, jako jsou válce a mnohostûny, nebo také 

pfiedimenzováním. Trámy a klenby jsou masivní 

a spoãívají na byteln˘ch stûnách nebo 

sloupech. Nosníky jsou spí‰ rovné neÏ obloukovité. 

Spojky a pfieklady jsou viditelné. Tento pfiístup 

je moÏné pozorovat ve starovûké architektufie od 

Egypta po Mykény, ¤ecko a ¤ím. 

Tato interpretace gravitace v estetice architektury 

nás pfiivádí k Schopenhauerovû radikální pozici 

upfiednostÀující klasick˘ starovûk, kter˘ jasnû rozli‰uje 

horizontální a vertikální, trám a podpûru, 

sloup a násloupí s vlysem a fiímsou 2) . Architektura 

nenapodobuje pfiírodu, ale vyuÏívá pfiírodních 

principÛ, vyjadfiuje a rozli‰uje bez odboãky nebo 

man˘rismu nesoucí od neseného. Schopenhauerovy 

názory daly filosofick˘ základ neoklasicismu 

na zaãátku devatenáctého století. 

Velmi málo architektÛ dvacátého století se rozhodlo 

zdÛraznit pevnost masivností. S v˘vojem 

nov˘ch technologií se tento pfiístup zdál b˘t v protikladu 

k duchu doby. 

I pfiesto je celosvûtovû uznáván Louis Kahn, jehoÏ 

díla mají pÛsobit masivním dojmem. Tenké zdi jeho 

souãasn˘ch prací se sbíhají a rozbíhají tak, aby 

pÛsobily masivním dojmem. Tím vznikají dutiny, 

které lze ob˘vat. 

DOSAÎENÍ STABILITY ELEGANCÍ Tohoto efektu se 

dá dosáhnout rozloÏením toku sil do filigránov˘ch 

struktur ne nepodobn˘ch stromu, kde síly vedou 

z jemn˘ch vûtviãek do kmene a kofienÛ. Dal‰ím 

pfiíkladem mohou b˘t tenké skofiepiny. Gotické katedrály 

a jejich Ïebra, sloupy a opûrné oblouky 

jsou v tomto ohledu nejelegantnûj‰ím vyjádfiením 

tohoto pfiístupu v kameni. Architektura devatenáctého, 

a zejména pak dvacátého století vyniká tvofiením 

elegantních, ãasto biomorfních struktur díky 

pouÏití Ïeleza, oceli, vyztuÏeného betonu 

a v poslední dobû také lanek a nov˘ch technologií 

dfieva vyztuÏeného ocelí nebo kompozity. Kostel 

Augusta Perreta v Raincy, Ïebrové desky, klenby 

a hfiibové konstrukce Luigiho Nerviho a Maillarta, 

geodetické klenby Buckminstera Fullera, „de‰tníky“ 

Normana Fostera na leti‰ti Stansted, skofiepiny 

Felixe Candely a Eladia Diesteho, ocelové konstrukce 

Marka Mimrama a filigránové dfievûné 

konstrukce Julia Natterera mohou slouÏit jako pfiíklady 

snahy minimalizovat materiály a maximalizovat 

pevnost. 

VYTVO¤ENÍ NEROVNOVÁHY, KTEROU JE T¤EBA 

OBNOVIT Koncept nejbliÏ‰í Starobinského „klaunovu 

vítûzství“: budova se stává dílem souhry váhy 

a protiváhy, naklonûní a setrvání, pfievisl˘ch 

koncÛ a zapu‰tûní. Nûkdy je ãást této magické hry 

skryta, aby vzápûtí mohla pfiekvapit. Ve dvacátém 

století mÛÏe b˘t prototypem tohoto dynamického 

efektu tribuna pro Lenina od El Lisického. Podobn˘ 

efekt mají také Calatravovy sochy a nûkteré jeho 

mosty, jako napfiíklad most Alamillo v Seville 

s tuh˘m mostovkov˘m závûsem, kter˘ stojí díky 

neviditelné protiváze na vrchu sloupu. Je moÏné 

fiíci, Ïe vytvofiení nerovnováhy, kterou je tfieba obnovit, 

je základní charakteristikou Calatravov˘ch 

lehce man˘ristick˘ch prací a jejich tûÏko uvûfiitelné 

stability. Takové práce jsou neodmyslitelnû spojené 

s moderní technologií a poãítaãov˘mi propoãty. 

Proto není moÏné podobné tvary najít v pfiírodû 

nebo v dûjinách architektury. 

GRAVITACE JAKO KOMPOZIâNÍ ZÁMùR Pro vût‰inu 

architektÛ není hlavním cílem vyjádfiit skuteãné 

rozloÏení sil. Vût‰inou odkazují ke gravitaci vizuálním 

rozloÏením hmoty. Arnheim fiíká 3) , Ïe neexistuje 

záruka, podle které by fyzikální zákonitosti odpovídaly 

vizuálnímu efektu, tzn. v˘slednému 

vzhledu stavby. Správnû upozorÀuje, Ïe vizuální 

vnímání hmotnosti ovlivÀují tfii faktory: 

• vzdálenost od zemû a od okolních pfiedmûtÛ; 

• vizuální hmotnost a její rozmístûní shora dolÛ; 

• potenciální energie, moÏné zrychlení, kterého by 

dan˘ prvek dosáhl, kdyby padal k zemi. 

Na základû Arnheimov˘ch pozorování je moÏné 

pochopit pocity, které vyvolávají rÛzná prostfiedí. 

Podívejme se nyní na tfii rÛzné moÏnosti práce 

s rozloÏením vizuální hmotnosti. 

• Od starovûku byla klasická architektura urãována 

principem dûlení na tfii ãásti, kter˘ implikuje, Ïe 

kaÏd˘ prvek by mûl mít zaãátek, stfied a konec, jak 

to v 16. století vyÏadoval Serlio ve svém pojednání 

4) . Pro vertikální ãlenûní prÛãelí to znamená, Ïe 

by mûlo b˘t rozdûlené do podstavy, která stavbu 

spojuje se zemí, jednoho nebo více podlaÏí a vrchního 

podlaÏí s fiímsou, která celou stavbu zavr‰uje. 

Podstava nese celou tíhu a je z celé stavby nejmohutnûj‰í. 

V renesanci byla proto stavûna 


Eladio Dieste, 

zemûdûlská továrna 

v Masaru, Uruguay 

(1978) 

– pfiedpjaté volnû 

stojící oblouky bez 

podpûr 

z velk˘ch, hrub˘ch kamenÛ, s mal˘mi okny, ale 

velk˘mi dvefimi. Vy‰‰í patra byla jemnûj‰í, vr‰ek 

byl je‰tû odlehãenûj‰í, zakonãen˘ elegantní fiímsou. 

• Druh˘ pfiíklad je blíÏe dvacátému století – spoãívá 

totiÏ na inverzi rozloÏení hmotnosti. Celá stavba 

stojí na pylonech a „nejtûÏ‰í“ prvek je nejdál od 

zemû. DóÏecí palác v Benátkách je jedním z mála 

pfiíkladÛ takové práce s rozloÏením hmotnosti 

z doby pfied prÛmyslovou revolucí. Na Le Corbusierovû 

vile Savoie a je‰tû lépe na jeho klá‰teru La 

Tourette je patrná tato „nebezpeãná“ inverze, která 

podle Arnheima vytváfií potenciální energii fiktivního 

pádu. 

• Tfietí pfiípad je zaloÏen na principu vzná‰ení. 

Vznikají buì zdánlivû volnû se vzná‰ející hranoly, 

které znatelnû pfieãnívají – to je moÏné vidût na 

Wrightovû projektu „Falling Water“, nebo autonomní 

stfiechy bez vztahu k vertikálním elementÛm 

pevnû spjat˘m se zemí. Takov˘ pfiístup lze vidût 

na Wrightovû domû Robie, nebo na 

barcelonském pavilonu de Roheho. 

„Syndromu vzná‰ení“ (Schwebe-Syndrom), jak tento 

efekt naz˘vá Adolf Max Vogt 5) ve své zajímavé 

eseji, lze dosáhnout nejen oddûlením stfiechy, ale také 

abstrahováním nosn˘ch prvkÛ (pomocí chromovan˘ch 

bednûní sloupÛ a le‰tûného mramoru). Nedávno 

podobného postupu pouÏil Jean Nouvel pfii 

stavbû koncertního sálu v Lucernu, kde jeho ohromná 

tenká stfiecha nezakr˘vá jen budovu, ale klene se 

jako mark˘za nad námûstím, nábfieÏím a jezerem. 

Její podpÛrn˘ systém není ze zemû vidût, coÏ je‰tû 

umocÀuje její magick˘ vizuální úãinek. 

Je tfieba si uvûdomit, Ïe i kdyÏ je gravitace v‰udypfiítomná, 

u vût‰iny staveb jen málo ovlivÀuje vyjádfiení. 

Je mnoho jin˘ch faktorÛ, napfiíklad pozemek, 

program nebo v˘znam, které na sebe mohou 

strhnout váhu celého projektu. Jsou ale nûkteré 

budovy, kde se pfiekonání gravitace stává hlavním 

faktorem, pfiedev‰ím pak souhra tlaku a tíhy 

v podzemních prostorách nebo v pfiízemních budovách, 

jako jsou kostely, koncertní sály, trÏnice, 

stanice, v˘stavní prostory, leti‰tû a samozfiejmû 

také mosty. Dále jsou také architekti (napfiíklad 

Nervi, Perret, Foster), pro které je vyjádfiení toku 

sil záleÏitostí jejich vlastní filosofie nezávisle na typu 

stavby. 

Jejich práce tûÏí z pozornosti, které se jí celosvûtovû 

dostává nejen od kolegÛ, ale i od vefiejnosti. 

Jak jsme jiÏ naznaãili, práce s tokem sil pfiedstavuje 

moÏnost propojení vnímání staveb a autentické 

zku‰enosti lidského tûla s gravitací, a tím probouzí 

ná‰ smysl pro krásu. 

GRAVITACE A V¯UKA PROJEKTOVÁNÍ Vyuãování 

vyÏaduje znalost metod a problémÛ. Na‰e rozdûlení 

do ãtyfi kategorií nám pomáhá lépe zprostfiedkovat 

aspekty pfiístupu architekta, inÏen˘ra nebo 

studenta ke gravitaci a debatovat o nich. Jak se toto 

dûje a jak se v‰e propojuje s na‰ím kritick˘m 

my‰lením, bude pfiedmûtem následujících úvah. 

Abychom mohli b˘t konkrétnûj‰í, budeme se vûnovat 

projektování vnûj‰kÛ budov a jejich vztahu 

ke gravitaci. 

DÛvod pro v˘bûr právû tohoto tématu z mnoha 

dobfie zdÛvodnil Frampton: „...v˘sledná stavba je 

neoddûlitelná od zpÛsobu jejího zaloÏení a stoupání 

její struktury díky souhfie podpûr, pfieklenutí a spojÛ 

– rytmu jejího obloÏení a rozmístûní oken“ 6) . 

Ekonomické a ideologické síly, které v souãasné 

dobû v rozvinut˘ch zemích ovlivÀují vztahy mezi 

technikami a jejich realizací, jsou velmi sloÏité 

a ãasto si navenek protifieãí. 

První potíÏ plyne z antagonismu mezi umûleck˘m 

vyjádfiením a realitou vlastní stavby. 

Dal‰í se dot˘ká faktu, Ïe je efektivnûj‰í minimalizovat 

pracovní sílu neÏ pouÏití materiálÛ. 

Tfietí pfiekáÏkou je potfieba vytvofiit „termosku“, 

tzn. izolovat budovu tak, aby byla co nejúspornûj- 

‰í, co se t˘ãe spotfieby energie. 

âtvrtou komplikací je stále rostoucí dÛleÏitost fasády 

pro uloÏení sloÏit˘ch regulaãních a rozvodn˘ch 

systémÛ. 

Tûmto ãtyfiem okruhÛm se budeme blíÏe vûnovat 

v pfií‰tím ãísle. 

DOKONâENÍ P¤Í·Tù 

AUTOR JE PROFESOR NA FAKULTù ARCHITEKTURY 

V LAUSANNE 

Z ANGLIâTINY P¤ELOÎILA KAROLÍNA JELÍNKOVÁ 

PSÁNO PRO FRANCOUZSK¯ âASOPIS ENSEIGNEMENT 

ARCHITECTURE VILLE â. 5/1999–2000 


1) Jean Starobinski, L’ éblouissement de la légéreté ou Le triomphe 

du clown (Oslnûní lehkostí aneb Klaunovo vítûzství), 

v: Portrait de l’artiste en Saltimbangue, Skira, 1970. 

2) Arthur Schopenhauer, Die Aesthetik der Architektur (Estetika 

architektury), v: Die Welt als Wille und Vorstellung (Svût 

jako vÛle a pfiedstava). 

3) Rudolf Arnheim, The Dynamics of Architectural Form, Berkeley, 

1977. 

4) Sebastiano Serlio, Pût knih o architektufie, 1537 (angl. reprint 

New York, 1982). 

5) Adolf Max Vogt, Das Schwebe-Syndrom in der Architektur 

der zwanziger Jahre, v: Das Architektonische Urteil 23, Birkhäuser, 

Basel, 1989. 

6) Kenneth Frampton, Studies in Tectonic Culture, Cambridge, 

1995 

Vlevo Giuliano da Sangallo, Palazzo gondi ve 

Florencii (1490) – klasick˘ triparton od zemû 

k obloze; dole Santiago Calatrava, socha; vpravo 

Le Corbusier, La Tourette (1957–60) – inverzní 

rozloÏení vizuální váhy 


V¯STAVA 

MECANOO V PRAZE 

O V¯STAVù NIZOZEMSKÉHO ATELIÉRU 

REFERUJE PAVEL HALÍK 

Mecanoo, Technická universita, Delft, 1997 

Kompozice, kontrast, komplex, tak znûl podtitul 

expozice architektonického ateliéru Delogu Lixi 

Architetti Associati v nové galerii Pfiístavní Gallery 

v Praze-Hole‰ovicích, vytvofiené pfiestavbou b˘valého 

továrního prostoru. Je nutno fiíci, Ïe v˘stavu 

pfiední nizozemské skupiny lze u nás jen vítat. 

NIZOZEMÍ V dne‰ní dobû je velice nesnadné hovofiit 

o architektufie té ãi oné zemû. Ve vût‰inû pfiípadech 

se charakteristiky tvorby opírají o jednotlivá 

jména v˘znamn˘ch autorÛ nebo o urãitou pfievládající, 

nebo aspoÀ v˘raznou tendenci. V˘jimky existují 

u nûkter˘ch men‰ích zemí, k nimÏ zcela jistû 

patfií Nizozemí, které je státem, kde se architektonická 

kultura pojímá, a hlavnû vnímá, jako v˘znamná 

souãást obecné kultury, a zámûrnû se 

podporuje a rozvíjí jako tvofiivá a inspirující kulturní 

disciplína. U nás známe takov˘ pfiíklad nejlépe 

z období baroka, kdy stavební umûní bylo umûním 

dominantním. Je to jistû v dne‰ním svûtû, v nûmÏ 

pfievládají obchodní a hospodáfiské zájmy, v˘jimeãná 

situace, a také je na první pohled zjevná. 

Nizozemská scéna je dnes pojem a je tfieba pfiipomenout, 

Ïe její úroveÀ nespoãívá ve v˘jimeãn˘ch 

exhibicích, ale spí‰e v tom, jak dokáÏe pfiínosy 

svûtové architektury osobitû zpracovat a amalgamovat 

do své vlastní tvorby, opírající se o silnou 

domácí moderní i expresionistickou tradici. Existuje 

zde urãitá podobnost s na‰í situací, ale v Nizozemí 

na rozdíl od nás nebyla nikdy pfieru‰ena 

v˘vojová kontinuita a kulturní zku‰enosti XX. století 

se kumulují a promítají do pfiítomné tvorby. 

ATELIÉR Je tfieba fiíci, Ïe Mecanoo patfií k v˘znamn˘m 

firmám a Ïe kvalitou a originálností odpovídá 

vysokému standardu, charakteristickému pro fiadu 

pfiedních holandsk˘ch tvÛrcÛ. Pomûrnû velk˘ ateliér 

ãítá dnes na padesát lidí a má za sebou mnoÏství 

realizací: o fiadû z nich zde psal Karel DoleÏel 

v komentáfii k pfiedná‰ce nûkdej‰ího pfiední osobnosti 

skupiny Ericka van Egeraata v Brnû (viz A. 

3/2000, s. 32–35 – pozn. red.). Co je na projektech 

ateliéru pozoruhodné: jistá jednoduchost 

konceptu spojená s vysokou mírou propracovanosti, 

nápadná zejména u urbanistick˘ch projektÛ. 

Jemné a dÛsledné provedení dispozic, tvarÛ, povrchÛ 

a barev, jemné posuny v pÛdorysu pfievádûjí 

hodnotu projektu do vy‰‰í roviny, jak ukazuje zahradní 

mûsto Prinsenland v Rotterdamu. 

EXPONÁTY Z deseti vystaven˘ch staveb uveìme 

aspoÀ nûkteré: pfiedev‰ím knihovnu Technické 

university v Delftu s její trávníkovou stfiechou, zvedající 

se v mírném sklonu ze zemû, s kuÏelovou 

svûtlíkovou vûÏí a prosklen˘mi stûnami. Jde o podivuhodn˘ 

pfiíklad, v nûmÏ se mísí architekturastavba 

s architekturou-krajinou. Dal‰í zajímavou 

budovou je ekonomická fakulta v Utrechtu s jemnû 

zalamovan˘m pÛdorysem a tfiemi vnitfiními atrii-krajinami. 

Stûny objektu tvofií spí‰e obrazy, vytváfiené 

kompozicemi high-techov˘ch kovov˘ch 

a prosklen˘ch ploch, dfievûn˘ch obkladÛ (ty tvofií 

samostatnou kapitolu v holandské architektufie). 

Zase se tu mísí technické a pfiírodní prvky v sugestivní 

symbióze. Otevfiené muzeum v Arnhemu 

se pfiibliÏuje kompozicí geometrick˘ch a organick˘ch 

tvarÛ japonské architektufie. Polyfunkãní budova 

Rochussenstraat v Rotterdamu zas virtuóznû 

rozehrává bohaté rejstfiíky moderního slovníku. 

Vskutku, ‰ífie formálního slovníku a jeho flexibilita 

je u ateliéru Mecanoo pfiekvapivû veliká – autofii 

hovofií o nutnosti tûsné spolupráce s klientem 

v prÛbûhu projektové práce jako podmínce tvorby. 

Jistû, ale musí to b˘t klient, kter˘ ví nebo dokáÏe 

pochopit, co je vysoká architektonická kultura. 

AUTOR JE ARCHITEKT, PRACOVNÍK ÚSTAVU DùJIN UMùNÍ 

AKADEMIE VùD âR, STÁL¯ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

TITULEK A MEZITITULKY REDAKCE 

MECANOO ARCHITECTS ... 10 PROJEKTÒ 

P¤ÍSTAVNÍ GALLERY – CENTRUM PRO UMùNÍ, 

ARCHITEKTURU A DESIGN, PRAHA, 19. 4. – 9. 5. 2000 

PO¤ADATEL: DELOGU LIXI ARCHITETTI ASSOCIATI 

A VELVYSLANECTVÍ NIZOZEMSKÉHO KRÁLOVSTVÍ 

Mecanoo, Knihovna, Almelo, 1995 Mecanoo, Groothandelsmarkt, 1996 

SNÍMKY ARCHIV ATELIÉRU MECANOO 

70 ARCHITEKT 6/2000 VÝSTAVA

HISTORIE 

Z HISTORIE KONSTRUKâNÍCH PRINCIPÒ 

ANEB DVù STOLETÍ ARCHITEKTURY „S P¤ÍLOÎNÍKEM“ 

REPROSNÍMEK AUTORA 

âást 33 

STRÁÎNÍ DOMEK U ÎELEZNICE – IDEÁL DOMU V KRAJINù 

StráÏní domek z pÛvodní stavby dráhy 

Olomouc–Praha 

Se vznikem Ïelezniãní sítû nastala potfieba zfiídit 

celé linie stráÏních domkÛ, které slouÏily k dorozumívání 

a pfiedávání signálÛ optickou cestou. Byly 

proto stavûny zhruba na dohled a rozli‰itelnost 

optick˘ch signálÛ. 

Pozdûji jejich rozmístûní ovlivÀovala snaha o rovnomûrnost 

a snadnou údrÏbu trati, i kdyÏ ani signalizaãní 

funkci neztratily aÏ do svého zániku. 

StráÏní domky se stavûly s ohledem na budoucí 

provoz a umístûní urãovala linie dráhy. Proto je 

nacházíme na místech mnohdy velmi ‰patnû pfiístupn˘ch, 

ãasto jen pû‰ky. Ve‰keré dûní v domcích 

bylo pfiizpÛsobeno sluÏbû na trati. Domek 

v‰ak musel b˘t samostatnou jednotkou, schopnou 

zásobení vodou, palivem a potravinami, vesmûs 

vzdálen od lidsk˘ch sídel. Stal se tak jak˘msi 

suchozemsk˘m majákem. 

Domky byly navrhovány vÏdy jednotnû v rámci 

spoleãnosti, zfiizující danou dráÏní linii. Do terénu 

se v‰ak osazovaly velmi individuálnû, nûkde na v˘- 

‰inû, jinde pak v hlubokém záfiezu. 

Stavební podoba domku byla pomûrnû jednoduchá, 

vesmûs se jednalo o budovu se sedlovou 

stfiechou, obdélníkového pÛdorysu, situovanou 

vchodem a okny ke trati. Obytná místnost slouÏila 

jako sluÏební v jednodu‰‰ím provedení, sloÏitûj‰í 

domky pak mûly samostatnou sluÏební budku. 

Se stráÏníkem Ïila v domku i jeho rodina a ve sluÏbû 

mu vesmûs pomáhala i Ïena. 

Velmi dÛleÏit˘m vybavením domku byl hospodáfisk˘ 

pfiístavek, kter˘ dobová literatura popisuje jako 

„staveníãko, v nûmÏ je moÏno míti kozu nebo 

krávu, krmn˘ kus vepfiového dobytka a drÛbeÏ“. 

S rozvojem sdûlovací techniky dochází i k postupnému 

ru‰ení stráÏních domkÛ, nûkteré zanikají jako 

opu‰tûné stavby, nûkteré se mûní v rekreaãní domky. 

A nám nezb˘vá neÏ závidût moÏnost umístit domek 

v krajinû v souladu s kfiivkou a spádem trati 

nebo na místech, kde se domek stal místním symbolem 

lidské práce. 

I literatura zaznamenala fakt, Ïe stráÏní domek není 

jen uÏitnou vûcí. Domek na b˘valé PraÏsko- 

-duchcovské dráze se stal dûji‰tûm dramatické 

novely Josefa Kopty Hlídaã ã. 47. I v literární licenci 

poznáme místo, kde dráha pfiekonává smûrem 

od Loun v˘‰kov˘ rozdíl a domek zde byl skuteãnou 

samotou u novû zfiízené komunikace. Téma 

pfiíbûhu bylo tak silné, Ïe se stalo základem ãeského 

filmu 40. let. 

VÁCLAV JANDÁâEK 

AUTOR JE INÎEN¯R, SAMOSTATNù âINN¯ V OBORU STATIKY 

A DùJIN STAVITELSTVÍ, STÁL¯ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

Star‰í typov˘ domek 

stfiedoevropsk˘ch drah 

Málo zmûnûná podoba stráÏního domku z poãátku dvacátého století, 

uÏívaná místními dráhami 

HISTORIE ARCHITEKT 6/2000 71

MEDAILON 

JAN ·TURSA A ARCHITEKTURA 

* 15. 5. 1880 v Novém Mûstû na Moravû 

✝ 2. 5. 1925 v Praze 

Krásno, 1913, odlitek 

reliéfu na pilífii Mánesova 

mostu v Praze, sádra 

Právû uplynulo sto dvacet let od narození nespornû 

nejv˘znamnûj‰ího ãeského sochafie první poloviny 

20. století – Jana ·tursy, kter˘ dozrál v na- 

‰em prostfiedí do úrovnû svûtovû nejproslulej‰ích 

umûlcÛ. 

Zemfiel mlad˘ – z vlastního rozhodnutí, aã miloval 

svoji práci, v níÏ byl neúnavn˘. Îil intenzivnû, byl 

vyznavaãem lásky, kterou promítal do svého díla, 

zejména v první etapû jeho zralosti v letech 

1906–1912. ¤adu Ïensk˘ch postav v úÏasnû rozmanit˘ch 

pozicích spojuje smyslnost pfievtûlená 

do elementární formy, v˘razn˘ch gest, ale pevn˘ch 

svalÛ, z nichÏ cit promlouvá snad jen u Evy. 

Pod povrchem tûchto z hloubky vá‰nû stvofien˘ch 

Ïensk˘ch postav se chystala zásadní promûna, 

která se projevila na úkolech, které pfii sledování 

·tursova díla vÏdy ustupují ponûkud do pozadí. 

A pfiesto právû v nich nachází svÛj nejvlastnûj‰í 

v˘raz. 

PAVILON JUBILEJNÍ V¯STAVY ·tursovo váÏné 

stfietnutí s architekturou se odehrálo ve spolupráci 

s Janem Kotûrou a jeho mlad‰ími spolupracovníky, 

Josefem Goãárem a Pavlem Janákem 

na Pavilonu obchodu pro Jubilejní v˘stavu 

Obchodní a Ïivnostenské komory v roce 1908. 

Dva vstupy do pavilonu poskytly místo pro monumentální 

projev ve volné plastice a v reliéfu. 

Aãkoliv A. Bourdelle míní, Ïe v této spolupráci architekta 

a sochafie dominuje architektura, má 

prav˘ portál se ‰esticí gradovan˘ch Ïensk˘ch 

postav po kaÏdé stranû ãestného dvora, upjat˘ch 

do spl˘vav˘ch rouch, v˘znam pro vlastní ·tursÛv 

v˘voj. Nejde zde totiÏ o pouhou dekorativní 

architektonickou plastiku, ale o hledání opory ve 

starovûkém archetypu. Mimo to se ·tursovi podafiilo 

hned napoprvé nalézt míru mezi statiãností 

postav a dynamikou kompozice. Byl to nesporn˘ 

úspûch, a pfiece nemûl bezprostfiední 

pokraãování. 

VILA BIANCA A MOZARTEUM Teprve v roce 1911 

se podílí na monumentálním zavr‰ení Kotûrovy 

pfiestavby Bondyho vily Bianca v Praze-Bubenãi 

voln˘mi plastikami Dne a Noci. Staly se skuteãnû 

souãástí díla vytvofieného spoleãnû architektem 

a sochafiem. Postava Noci je jedna z fiady Ïensk˘ch 

postav této doby, muÏ zdá se b˘t pfiedstupnûm 

muÏsk˘ch figur skupin Hlávkova mostu. Je‰tû tûsnûji 

srÛstá ·tursovo dílo s Kotûrov˘m v reliéfech 

polopostav Ïeny a muÏe pfii obchodním portálu Urbánkova 

domu z roku 1912. Reliéf Ïeny je právû 

tak jako Noc v˘razovû pfiesn˘ a pfiesvûdãiv˘. 

HLÁVKÒV MOST S jistotou aÏ strhující formuje muÏské 

postavy v monumentálních souso‰ích Práce 

a Humanity, vytvofien˘ch pro hole‰ovick˘ vstup na 

HlávkÛv most. Jeho autorem je Pavel Janák, generaãnû 

·tursovi bliÏ‰í, ideovû v‰ak ve velmi sloÏitém 

vztahu. ·tursa odvozuje své vrcholné dílo z proÏitku 

skuteãnosti, Janák v pylonech, které tvofií souso‰ím 

sokly, poprvé vytváfií pyramidální formu. A pfiece 

obojí – pylon s plastikou – spl˘vají v dokonalé jednotû, 

odvozené z vnitfiní dynamiky, k níÏ architekt 

dospívá tu‰ením kubismu a sochafi latentní podvûdomou 

pfiítomností barokního odkazu. Dokonal˘ 

Z v˘zdoby Kotûrova pavilonu na Jubilejní v˘stavû 

v Praze 1908 

Architektura, 1917, model k so‰e v Bance 

stavebních ãinností a prÛmyslu v Praze 

Práce, 1912–13, Pavel Janák, hole‰ovick˘ vstup 

Hlávkova mostu 

SNÍMKY ARCHIV AUTORKY 

72 ARCHITEKT 6/2000 MEDAILON

Reliéfy na prostfiedních 

pilífiích portálu, 1923, 

Jan Goãár, Legiobanka, 

Na Pofiíãí 24, Praha, 

dole detail ze 

stejné fasády 

SNÍMKY ALE· JUNGMANN 

soulad prostoru technického a umûleckého díla je 

dnes potlaãen neobvykl˘m roz‰ífiením mostu, které 

zniãilo vyváÏenost vztahÛ. 

DIVADLO V MLADÉ BOLESLAVI Ve stejné dobû, ve 

které vznikal HlávkÛv most, vytvofiil ·tursa dvû 

souso‰í pro divadlo v Mladé Boleslavi (1912) projektované 

Emilem Králíkem. Souso‰í urãená pro 

zakonãení vûÏov˘ch pylonÛ, které vroubí hlavní 

vstup, pevnû srostla s jeho kompozicí. NeuplatÀují 

se v‰ak pro bezprostfiední vjem sochafiského 

díla. 

ÎIÎKÒV POMNÍK A MÁNESÒV MOST V roce 1913 

se ·tursa s Kotûrou zúãastnil soutûÏe na ÎiÏkÛv 

pomník na Vítkovû. Tato soutûÏ byla ve znamení 

kubistick˘ch návrhÛ, neboÈ kubismus v té dobû 

vrcholil. Vyhráli v‰ak (respektive obdrÏeli druhou 

nejvy‰‰í cenu) ·tursa s Kotûrou, ktefií ke kubismu 

neinklinovali a nikdy s ním nesoucítili. Jejich tvorba 

se opírala o skuteãnost, abstraktní tvar jim byl 

vzdálen˘. A pfiece se pÛsobení idejí, které vedly 

k rozh˘bání hmoty, neubránili. Návrh pomníku je 

impozantní. Je‰tû jednou v témÏe roce pfiistoupil 

·tursa k abstrakci, aby vytvofiil tvar pro vnímání 

z dálky. Jsou to dva reliéfy pro pilífie Mánesova 

mostu v Praze. Podstata jeho tvorby zÛstala, ale 

pouÏívá zde nûkteré ryze kubistické prostfiedky, 

nofií se hluboko do hmoty a kosí ostfie hrany tam, 

kde pfiekáÏejí pádnosti v˘razu. 

VÍTùZSTVÍ Snad je v‰eobecnû známo, Ïe socha Vítûzství 

vznikla osamostatnûním Génia z pomníku 

Svatopluka âecha a byla dotvofiena jako samostatn˘ 

fenomén. Nebyla vÛbec mínûna jako architektonická 

plastika, nenese znaky dekorativnosti. 

A pfiece se dokonal˘m zavr‰ením architektury stala. 

Snad právû ve chvílích, kdy ·tursa nejvíce sám 

o sobû pochybuje a bere do ruky zbraÀ, aby ukonãil 

svÛj Ïivot, je socha Vítûzství vztyãena na ãeskoslovensk˘ 

pavilon na Mezinárodní v˘stavû dekorativních 

umûní v PafiíÏi v roce 1925. 

MARIE BENE·OVÁ 

AUTORKA JE HISTORIâKA ARCHITEKTURY, 

PEDAGOG NA FA âVUT 

MEZITITULKY REDAKCE 

Polopostavy, 1912, Jan Kotûra, portál Urbánkova 

domu, (Mozarteum) Jungmannova 30, Praha 

Noc, 1911, vila Bianca, pfiestavba Jana Kotûry (z knihy 

Kotûra a jeho doba) 

BANKY V roce 1917, bezprostfiednû po návratu 

z vojny a jmenování profesorem na Akademii, vytvofiil 

pro banku Stavebních Ïivností sochy Architektury 

a Stavebního prÛmyslu. Opût muÏská 

a Ïenská postava, komponované v zrcadlové pozici 

proti sobû. Pohyb objemu, povrch, v‰e v novém, 

zklidnûném pojetí v˘razu, kter˘ je pro pováleãného 

·tursu pfiíznaãn˘. 

Poslední velkou monumentální spoluprací ·tursy 

s architektem, v tomto pfiípadû jeho generaãním 

druhem Josefem Goãárem, jsou reliéfy na ãtyfiech 

hlavních pilífiích praÏské Legiobanky na téma nejv˘znamnûj‰ích 

bitev na‰ich legionáfiÛ. ·tursa se 

zhostil tohoto úkolu v plném souznûní s plastickou 

architekturou. Hlubok˘ reliéf dynamizuje 

plastiku, která násobí dojem stability objektu. Reliéfy 

byly dokonãeny v roce 1923. 

MEDAILON ARCHITEKT 6/2000 73

OHROÎENÁ STAVBA 

„CHMELA¤SKÁ“ VESNICE 

VRBICE NA RAKOVNICKU 

OhroÏené, architektonicky 

kvalitní klasicistní hospodáfiské 

stavení v usedlosti ãp. 17, 

sdruÏující chlévy v pfiízemí 

a su‰árnu chmele v patfie, 

stav po poÏáru (1998) 

V této rubrice se zpravidla objevují jednotlivé památkové 

objekty ãi areály ohroÏené devastací, necitlivou 

rekonstrukcí ãi neadekvátním vyuÏitím. 

V praxi se ale setkáváme také s ohroÏen˘mi památkovû 

hodnotn˘mi urbanistick˘mi celky. Patfií k nim 

v prvé fiadû vesnice v regionu severozápadních 

âech, v ‰irokém pásmu mezi Rakovníkem a Kru‰- 

n˘mi horami. Jejich bohat˘ památkov˘ fond byl 

bezohlednû a systematicky likvidován v prÛbûhu 

uplynul˘ch pûti desetiletí „budování socialismu“. 

Ve srovnání s apokalyptick˘m stavem krajiny pánevních 

oblastí Mostecka, Teplicka a Chomutovska 

vyniká jiÏní okraj regionu – zejména krajináfisky 

hodnotná oblast DÏbánu. Na rozhraní okresÛ 

Chomutov, Louny a Rakovník se dochovalo mnoÏství 

pozoruhodn˘ch (a dodejme, Ïe prakticky neznám˘ch) 

vesnic. Zatímco se „divácky atraktivní“ 

lidová architektura vût‰iny území âech koneãnû 

tû‰í zaslouÏené pozornosti, neménû hodnotné 

vesnické celky v severozápadních âechách nadále 

zanikají – bez pov‰imnutí vefiejnosti a ãasto i památkov˘ch 

institucí. 

HISTORIE Mezi takto ohroÏená sídla patfií i vesnice 

Vrbice na severozápadním okraji rakovnického okresu, 

poprvé doloÏená k roku 1275. Jedin˘m dokladem 

stfiedovûkého období je pravidelná, témûfi ãtvercová 

náves na svahu nad Oãihovsk˘m potokem. 

Vrbice patfií do skupiny pozoruhodn˘ch návesních 

sídel v oblasti Rakovnicka a Jesenicka, které tvofií jeden 

z vrcholÛ stfiedovûkého lokaãního urbanismu 

v âechách. K ponûmãení pÛvodnû pfieváÏnû ãeské 

vsi do‰lo aÏ po tfiicetileté válce, bûhem níÏ zanikla témûfi 

polovina v‰ech usedlostí. Koncem 18. a zejména 

v 19. století nastalo období rozkvûtu, které se projevilo 

rozvojem zástavby. DÛvodem prosperity zde 

bylo mimo jiné pûstování chmele. 

Nejstar‰í datované stavby pocházejí z první poloviny 

19. století. V zástavbû se ve vzácnû harmonické 

syntéze uplatÀuje nûkolik slohov˘ch proudÛ poãínaje 

klasicismem pfies pozdnû klasicistní ohlasy 

z doby po polovinû 19. století , neorenesanci konce 

19. století aÏ po architekturu první tfietiny 20. století. 

Pozoruhodné prostfiedí návsi dotváfií novorománsk˘ 

kostelík Pov˘‰ení sv. KfiíÏe z let 1852 – 

1853. Zcela mimofiádn˘ v˘znam má ale zejména 

soubor hospodáfisk˘ch staveb, dodnes dochovan˘ch 

prakticky ve v‰ech usedlostech. Patfií k nim 

zejména monumentální su‰árny chmele, stodoly, 

kolny a dal‰í objekty. 

SOUâASNOST Situace prosperující vsi se drasticky 

zmûnila po druhé svûtové válce. Vesnice byla po 

vyhnání nûmeckého obyvatelstva postiÏena demolicemi, 

ty v‰ak na‰tûstí v˘raznûji nezasáhly její urbanistickou 

strukturu. Prázdné usedlosti byly vyuÏity 

pro potfieby kolektivizovaného zemûdûlství 

nebo zÛstaly opu‰tûné. Zatímco obytné ãásti alespoÀ 

nûkter˘ch usedlostí jsou dnes obydlené a nûkteré 

dokonce i opravené, cenné hospodáfiské budovy 

doÏívají v havarijním stavu, ãásteãnû jiÏ bez 

stfiech. Je‰tû ve „zlatém období“ chmelov˘ch brigád 

byly nûkteré z nich uÏívány alespoÀ k ubytování 

sezónních pracovníkÛ z fiad studentstva, dnes 

jsou v‰ak opu‰tûné i ty. Zdevastován je také kostel 

(jediná zapsaná památka ve vsi), b˘valá jednotfiídní 

‰kola a kaple s kvalitní barokní sochou Immaculaty. 

Celkovou situaci dokreslují i statistické 

údaje: zatímco roku 1900 Ïilo ve vsi 258 obyvatel, 

dnes, po století pfievratn˘ch zmûn, jich zde trvale 

pfieb˘vá necelá ãtvrtina (62). 

BUDOUCNOST? Vyhlídky na realistickou moÏnost 

záchrany takto rozsáhlého urbanistického souboru 

nejsou radostné ani pro zatvrzelé optimisty. Problém 

je o to palãivûj‰í, Ïe kaÏd˘ dal‰í rok pfiiná‰í 

nenahraditelné kulturní ztráty. Urãit˘m potenciálem 

a nadûjí pro vesnici a její nevyuÏit˘ stavební 

fond zÛstává snad jen blízkost mezinárodní komunikace 

E48 a krásná, turisticky zatím nedocenûná 

krajina DÏbánu. 

Pfies tûÏká po‰kození pfiedstavují Vrbice i dnes 

unikátnû dochovan˘ celek, kter˘ byl pro své kvality 

navrÏen k prohlá‰ení za vesnickou památkovou 

zónu. Vyhlá‰ení nov˘ch památkov˘ch zón se ale 

zatím odsouvá na neurãito. Budou-li Vrbice následovat 

osud stovek jin˘ch severoãesk˘ch vesnic, 

zÛstává i nadále otevfienou otázkou. 

JAN PE·TA 

AUTOR JE ARCHITEKT, PRACOVNÍK PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU 

ST¤EDNÍCH âECH 

Fotografie vpravo nahofie: usedlosti na severní 

stranû návsi pfiedstavují jedineãnû dochovan˘ 

soubor lidové architektury od klasicismu aÏ po 

neorenesanci, reprezentující stavební podobu 

vesnic severozápadních âech 

Vpravo dole: klasicistní dÛm ãp. 19 a neorenesanãní 

dÛm ãp. 35 na severní stranû návsi, 

ohroÏené dlouhodobû zanedbanou údrÏbou 

Situace, Vrbice na mapû stabilního katastru 

z roku 1841 (v originálu jsou v‰echny objekty 

oznaãeny ãervenû) 

Vpravo: Vrbice roku 1998 (teãkovanû jsou 

oznaãeny bezprostfiednû ohroÏené 

a zdevastované památkovû hodnotné objekty, 

silnou ãerchovanou ãárou je vyznaãena 

hranice pfiipravované vesnické památkové zóny) 

SNÍMKY A KRESBY AUTOR 

74 ARCHITEKT 6/2000 OHROŽENÁ STAVBA

A-PRAXE 

CENA ARCHITEKTA NA IBF A SHK 

UDùLENÍ CENY âASOPISU 

EXPONÁTU MONOVENT 

Na leto‰ním slavnostním zahájení 5. roãníku 

Stavebních veletrhÛ Brno 2000 dne 16. dubna 

v Janáãkovû divadle v Brnû byly jiÏ tradiãnû 

udûleny Zlaté medaile veletrhÛ IBF za nejlep- 

‰í pfiihlá‰ené exponáty a v leto‰ním roce poprvé 

Zlaté medaile SHK Brno. Dále byla vyhlá‰ena 

osobnost ãeského stavebnictví, 

stavební firma roku, a v‰e vyvrcholilo vyhlá- 

‰ením v˘sledkÛ ankety Stavba století. Udûlení 

cen byli pfiítomni ministfii Jaromír Císafi 

a Antonín Peltrám, primátor mûsta Brna Petr 

DuchoÀ a prezident Policie âR Jifií Koláfi. 

Nûkteré z exponátÛ nominovan˘ch odbornou 

porotou na Zlatou medaili získaly i ceny redakcí 

odborn˘ch ãasopisÛ. âasopis Architekt udûlil 

cenu (CD ROM Architekt 1996–97, 1998 

a 1999) vytápûcí a vûtrací jednotce MONO- 

VENT, kterou pfiihlásila firma Atrea, s.r.o., Jablonec 

nad Nisou. Cenu vybíral a pfiedal ãlen redakãní 

rady ãasopisu Josef ·anda, kter˘ 

jménem redakce uvítal roz‰ífiení programu brnûnské 

pfiehlídky stavebnictví o technická zafiízení 

budov, která stále ve vût‰í mífie spoluurãují 

kvalitu staveb. Podle jeho vyjádfiení je „jako 

velmi aktuální v tomto smûru pociÈována péãe 

o pohodu vnitfiního prostfiedí a s tím spojená 

energetická bilance, v souãasné dobû závislá 

pfieváÏnû na vyfie‰ení umûlého vûtrání interiérÛ... 

V˘robce vûtrací a vytápûcí jednotky Monovent 

pfiedvedl odváÏné, pÛvodní a svûtovû unikátní 

fie‰ení, navíc jednodu‰‰í, levnûj‰í 

a energeticky úspornûj‰í neÏ cokoliv srovnatelného. 

Volbu redakce potvrdilo soubûÏnû udûlené 

veletrÏní ocenûní – stavafiskou osobností roku se 

stal pfiední odborník v oboru vûtrání a vytápûní, 

profesor Ing. Karel Hemzal, CSc., ze strojní fakulty 

âVUT,“ dodal inÏen˘r ·anda. 

Jako jediné médium udûlil Architekt cenu exponátu, 

kter˘ nebyl nominován odbornou porotou 

(P. Bûlohlávek, L. Mik‰, D. Obofiil, J. Cigánek, 

T. Kleãka, A. Vanûk, M. Najdekr, J. ·enk, J. âern˘, 

J. Bódi – IBF; J. Ba‰ta, J. Cikhart, K. âupr, V. 

Paulas, J. Valá‰ek – SHK). 

mp 

Petr Morávek 

z firmy Atrea (vpravo) 

pfiebírá Cenu 

Architekta z rukou 

Josefa ·andy 

Monovent 3600-SH, teplovzdu‰ná vûtrací a vytápûcí 

jednotka s rekuperací tepla 

Provozní reÏimy 

Teplovzdu‰né cirkulaãní vytápûní bez pfiívodu 

a odtahu vzduchu 

Rovnotlaké teplovzdu‰né vûtrání s rekuperací 

a dohfievem pfiivádûného vzduchu 

Rovnotlaké teplovzdu‰né vûtrání s rekuperací tepla 

a cirkulaãní vytápûní – smû‰ovací reÏim 

Letní rovnotlaké vûtrání pfies by-pass bez rekuperace 

ZLATÉ MEDAILE IBF 

Izolaãní sklo Heat Mirror 

V˘robce: Rivall-Glass, a.s., Brno 

Prostorov˘ modul Koma 

V˘robce: Koma, s.r.o., Vizovice 

Taurus program mramor 

V˘robce: Lasselsberger, s.r.o. 

Tandemov˘ vibraãní válec 

V˘robce: Stavostroj, a.s. 

Ekosal - L 

V˘robce: Stachema Kolín, s.r.o. 

OdvodÀovaã Dunaj 500x300 

V˘robce: Vlãek, s.r.o., PlzeÀ 

D-board 

V˘robce: Nemetschek, s.r.o., Praha 

ZLATÉ MEDAILE SHK 

Atmos Kombi C 30 S 

V˘robce: Jaroslav Cankafi a syn, Atmos 

Saunová kamna Salus Vulcan Tropic 

V˘robce: Vlastimil Sládek 

Plynov˘ závûsn˘ kotel Cerastar, 

druh ZWR 24-5KE 

V˘robce: Robert Bosch, s.r.o., divize Junkers 

EXPO IMAGE – 4. ROâNÍK SOUTùÎE 

I. spoleãná expozice a.s. Keramika Horní Bfiíza 

a a.s. Chlumãanské keramické závody 

Realizátor: Expopartners, s.r.o., Blovice, âR 

Architekt: Ing. arch. Pavel Rada 

OSOBNOST VE STAVEBNICTVÍ 

prof. Karel Hemzal 

STAVEBNÍ FIRMA ROKU 

Vestav, s.r.o., PlzeÀ 

IPS, a.s., Praha 

STAVBA STOLETÍ 

PrÛmyslové stavby – PrÛmyslové mûsto Zlín 

Bytové stavby – Vila Tugendhat 

Obãanské stavby – Areál brnûnského v˘stavi‰tû 

InÏen˘rské stavby – Televizní vûÏ a hotel na Je‰tûdu 

Dopravní stavby (absolutní vítûz ankety) – PraÏské 

metro (podrobnûji viz A. ã. 5/2000) 

SNÍMEK ANNA PECKOVÁ 

A-PRAXE ARCHITEKT 6/2000 75

A-PRAXE 

VÁPENNÉ FASÁDNÍ NÁTùRY 

NÁVRAT K TRADICI 

MILO· SOLA¤ 

V souvislosti s historickou architekturou je dÛleÏit˘ pojem 

„autenticita“. Ne v‰echny souãásti stavby lze udr- 

Ïovat v originální hmotû. Napfiíklad stfie‰ní krytinu po 

doÏití nezb˘vá neÏ vymûnit za novou. Autenticita 

v tomto pfiípadû znamená opakované uÏívání daného 

typu krytiny a charakteristick˘ch detailÛ. S obnovou fasád 

je to podobné. V souãasné dobû jiÏ není sporu 

o to, Ïe v˘znamnou souãást slohového v˘razu, pfiípadnû 

autorského fie‰ení prÛãelí pfiedstavuje barevnost. 

PoÏadavek na rehabilitaci odpovídající barevnosti historické 

architektury je jiÏ zaÏit˘ a v‰eobecnû respektovan˘. 

Vût‰í problém je s uÏívan˘mi materiály. Ne 

v‰echny fasády patfií pod nátûr. To se t˘ká napfiíklad 

prÛãelí, jejichÏ architektonick˘ v˘raz je zaloÏen na pohledovém 

uplatnûní omítky. U fasád, které s krycím 

nátûrem poãítají, pozorujeme tendenci nahrazovat tradiãní 

vápno novodob˘mi nátûrov˘mi systémy. NedÛvûra 

k vápnu je odÛvodÀována údajnou men‰í trvanlivostí 

a podporována inflací nabídky jin˘ch materiálÛ, 

které jsou navíc doprovázeny masivní reklamou. 

ÎIVOTNOST TEORETICKÁ A REÁLNÁ Je nejvy‰‰í ãas 

vápenné fasádní nátûry rehabilitovat. Praxe ukazuje dvû 

závaÏné skuteãnosti. Îádn˘ z novodob˘ch materiálÛ zatím 

nedokáÏe u historick˘ch staveb nahradit vápenn˘ 

nátûr plnohodnotnû a tvrzení o men‰í trvanlivosti prÛãelí 

obnoven˘ch vápnem jsou pfiinejmen‰ím silnû zavádûjící. 

Neprávem totiÏ ztotoÏÀují teoretickou Ïivotnost nátûru 

s reálnou Ïivotností opravené fasády. V podstatû se 

jedná o reklamní trik. Na skuteãnou Ïivotnost fasády má 

vliv více faktorÛ, z nichÏ Ïivotnost vlastního nátûru neb˘vá 

zpravidla rozhodující. Zkusme se zamyslet nad pfiíãinami, 

kvÛli kter˘m se fasády nejãastûji opravují: celkové 

za‰pinûní; po‰kození spreji nebo vodou odstfiikující 

z vozovky; poruchy omítek zpÛsobené vadn˘mi de‰Èov˘mi 

svody; statické poruchy, praskliny a uvolnûné fiímsy; 

stavební úpravy, v˘mûny oken nebo v˘kladcÛ, pfiípadnû 

celková rekonstrukce objektu. To v‰echno jsou dÛvody, 

které s materiálem fasádního nátûru vÛbec nesouvisejí. 

Îádn˘ nátûrov˘ systém také není schopen zakr˘t poruchy 

podkladu ani vyrovnat prohfie‰ky proti technologické 

kázni. Správné provedení je obvykle pro v˘slednou trvanlivost 

daleko dÛleÏitûj‰í neÏ uÏit˘ materiál. âast˘m reklamním 

lákadlem je omyvatelnost. Zku‰enost plynoucí 

ze srovnání rÛzn˘ch nátûrov˘ch hmot v jedné lokalitû (na 

praÏské Malé Stranû) ov‰em fiíká, Ïe fasády se ‰piní 

v‰echny stejnû a materiál nátûru nemá na stupeÀ zneãi‰- 

tûní viditeln˘ vliv. V téÏe lokalitû se zároveÀ v praxi nevyskytl 

jedin˘ pfiípad, kdy by byla ‰pinavá fasáda pouze 

umyta. Obnova v takovém pfiípadû vÏdy spoãívala v novém 

nátûru, a to i fasád, které pfiedtím byly natfieny akrylátov˘mi 

barvami, tedy materiálem, u kterého byla deklarovaná 

omyvatelnost jednou z nejdÛleÏitûj‰ích pohnutek 

jeho pouÏití. Na druhou stranu existuje nespoãet objektÛ, 

u kter˘ch se z v˘‰e uveden˘ch dÛvodÛ muselo pfiikroãit 

k opûtovné obnovû fasády jiÏ po nûkolika letech, nebo 

dokonce mûsících (po‰kození spreji), tedy mnohem dfiíve, 

neÏ by odpovídalo teoretické Ïivotnosti uÏité nátûrové 

hmoty. 

DAL·Í DÒVODY K REHABILITACI Îivotnost není jedin˘m 

kritériem. Vzhled, fyzikální vlastnosti, zpÛsob stárnutí 

a odstranitelnost nátûru jsou neménû dÛleÏit˘mi 

hledisky. Prody‰ností se sice nûkteré novodobé materiály 

kvalitû vápna jiÏ hodnû pfiiblíÏily, ale ve vzhledu a pfiirozeném 

zpÛsobu patinace zÛstává nepfiekonáno. Vápenn˘ 

nátûr má Ïiv˘ v˘raz, kter˘ jednolité moderní 

nátûry nemají. Nûktefií v˘robci silikátov˘ch a silikonov˘ch 

barev se snaÏí tento nedostatek vyrovnat a nabízejí 

tak zvané lazurování. My‰leno je oÏivování v˘razu fasády 

uÏitím dvou vzájemnû se pfiekr˘vajících odstínÛ, 

tedy umûlé napodobování efektu, kter˘ pohledová omítka 

nebo vápenn˘ nátûr vytváfiejí pfiirozenû. Tímto zpÛsobem 

lze dosáhnout esteticky pfiíznivého v˘sledku, nicménû 

pfiijatelnost podobn˘ch ‰idítek má své meze. 

Dobfie obnovená fasáda historického objektu je esteticky 

nejpÛsobivûj‰í, aÏ kdyÏ získá Ïádoucí patinu. 

DEGRADACE RÛzné materiály v‰ak degradují rÛzn˘m 

zpÛsobem. Zatímco vápenn˘ nátûr se postupnû vym˘vá 

a bledne, stejnû barevn˘ disperzní nátûr ãasto stárnutím 

mûní odstín a posléze se na nûm zaãnou vytváfiet puch˘fie 

a odtrhávat cáry. 

Vápenné nátûry lze opakovat v podstatû bez omezení. 

U jin˘ch systémÛ je vzhledem k jejich niÏ‰í prody‰nosti 

pfiidávání dal‰ích vrstev na závadu, nehledû na skuteãnost, 

Ïe nûkteré novodobé materiály nejsou vzájemnû 

sluãitelné. Velkou pfiedností vápna je lehká mechanická 

odstranitelnost. 

I u nás se potvrzuje zku‰enost ze zahraniãí, Ïe odstraÀování 

novodob˘ch nátûrov˘ch systémÛ je technicky a finanãnû 

mnohonásobnû nároãnûj‰í neÏ jak˘koliv nov˘ nátûr. 

Nátûry nedegradují rovnomûrnû, ale na exponovan˘ch 

místech stárnou rychleji neÏ na místech chránûn˘ch. To 

znamená, Ïe napfiíklad silikátov˘ nátûr nelze z profilace 

fiíms nebo ‰tukové v˘zdoby odstranit, i kdyÏ na jin˘ch 

ãástech fasády je jiÏ dávno doÏil˘. V podstatû se tedy na 

rozdíl od vápna jedná o nevratnou úpravu. Zejména v pfiípadû 

cenn˘ch originálních omítek, umûlecké v˘zdoby nebo 

architektonick˘ch ãlánkÛ to mÛÏe v budoucnu pÛsobit 

velké problémy. U památek je navíc nezanedbatelnou kulturní 

hodnotou jiÏ samo pouÏití tradiãního materiálu. 

VzpomeÀme si, co je autenticita. Prejza za prejzu, vápno 

za vápno. 

RENESANCE DÛvodÛ, aby se pfii obnovû historick˘ch 

staveb uÏívaly vápenné nátûry, je tedy více neÏ dost. 

Pro nátûry fasád objektÛ vznikl˘ch zhruba do konce 19. 

století by to mûla b˘t úplná samozfiejmost. Vápenné nátûry 

jsou v‰ak vhodné i pro soudobou architekturu. 

Sv˘m pfiírodním charakterem a Ïivostí v˘razu nabízejí nûco, 

co tfieba nelidsky technicistním závûsov˘m fasádám 

zcela chybí. Není architektura také o rozmanitosti? Renesance 

vápenn˘ch nátûrÛ je nyní usnadnûna tím, Ïe je 

nûktefií v˘robci zaãali vyrábût prÛmyslov˘m zpÛsobem. 

S tûmito v˘robky jsou velmi dobré zku‰enosti a lze je doporuãit 

zejména tam, kde pro tradiãní pfiípravu vápna nejsou 

podmínky. 

AUTOR JE ARCHITEKT, PRACOVNÍK STÁTNÍHO ÚSTAVU 

PAMÁTKOVÉ PÉâE, SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

Písek, ã.p. 1 Staromûstské námûstí, ã.p.20 Maltézské námûstí 

AP4 

AP5 


76 ARCHITEKT 6/2000 A-PRAXE

A-PRAXE 

VÁPNO & FASÁDA 

NA P¤ELOMU TISÍCILETÍ 

JAN BÁRTA 

Vápno jako pojivo staviv je známo tisíce let. Jeho 

pouÏití v nátûrov˘ch hmotách má historii stejnû 

dlouhou. V tomto pfiípadû je zcela na místû zaãít, Ïe 

„jiÏ stafií ¤ímané“, pro popsání pouÏitelnosti této 

technologie v dne‰ní dobû ale postaãí, kdyÏ se soustfiedíme 

na v˘voj v posledních letech. 

Pfii obnovû historick˘ch staveb nacházíme nûkdy 

pfii prÛzkumu nátûry omítek v pfiekvapivû dobrém 

stavu, zpravidla v místech, kde byly chránûny pfied 

de‰tûm, vût‰inou je v‰ak star‰í vápenn˘ fasádní 

nátûr jiÏ v rÛzném stupni rozpadu. Pfiíãin mÛÏe b˘t 

celá fiada - v podstatû se ale jedná o postupné rozru‰ení 

celé svrchní vrstvy (tedy vãetnû omítky) vlivem 

sráÏkové vody (od konce minulého století je 

de‰Èová voda kontaminována oxidy síry, a tedy vÛãi 

vápnu v omítce i nátûru silnû agresivní) a dal- 

‰ích klimatick˘ch vlivÛ jako vûtru, stfiídání teplot 

(zejména vzniku ledu v pórech a jeho opakovanému 

tání, doprovázenému masivními objemov˘mi 

zmûnami) atd. Vápenn˘ nátûr je, pokud neobsahuje 

dal‰í pfiísady, velmi nasákav˘ a souãasnû prody‰n˘ 

(jejich difuzní odpor se obvykle pohybuje 

okolo hodnoty 0,05 m). 

MODIFIKACE RÛzn˘mi autory bylo konstatováno, Ïe 

jiÏ na‰i pfiedchÛdci ve snaze zlep‰it vlastnosti nátûru 

pouÏitou hmotu modifikovali rÛzn˘mi pfiísadami. Byly 

to témûfi vÏdy pfiísady organické, jako mléko ãi tvaroh 

(v˘sledná modifikaãní pfiísada vzniklá v alkalickém 

prostfiedí vápna byl kasein, resp. kaseinát 

vápenat˘), vysychavé oleje (fermeÏ, která jednak zvy- 

‰ovala pojivou schopnost smûsi, jednak taková barva 

byla vnitfinû hydrofobizovaná), vejce, pivo a dal‰í, 

nûkteré dosti kuriózní - napfiíklad pfiídavek chloridu 

sodného (kuchyÀské soli) se stal zakofienûnou povûrou, 

se kterou se setkáváme dosud. Pfii tom tato 

„modifikace“ obsahuje jiÏ od poãátku chlorid vápenat˘, 

kter˘ je vodorozpustn˘, a tedy fasádnímu nátûru 

sniÏuje jeho odolnost vÛãi povûtrnosti. 

Modifikací vápenného nátûru popsan˘mi historick˘mi 

zpÛsoby se nûkdy dosáhlo skuteãného prodlouÏení 

Ïivotnosti nátûru, nûkdy ov‰em ne. Co bylo skuteãnou 

pfiíãinou tohoto rozdílného v˘sledku, nelze s urãitostí 

zjistit. Lze ale pfiedpokládat, Ïe vedle rozdílného 

sloÏení nátûru mûl na trvanlivost velk˘ vliv zpÛsob 

aplikace, zku‰enost provádûjících fiemeslníkÛ, dodr- 

Ïování technologick˘ch pravidel vãetnû vnûj‰ích teplot 

– dodrÏování technologické káznû je ostatnû 

u v‰ech postupÛ zásadní i dnes. 

ZKU·ENOSTI Vycházím ze sv˘ch vlastních dobr˘ch 

i ménû dobr˘ch zku‰eností z období cca 1965-1985, 

kdy jsem se podílel na povrchové úpravû desítek památkové 

chránûn˘ch objektÛ v cel˘ch âechách. Nûkteré 

úpravy provedené vápennou technologií neztratily 

svoji estetickou hodnotu dodnes (zámek 

Libochovice, Roudnice, západní fasáda kostela sv. Jifií 

na Hradû, omítkové ãásti fasády Národního divadla, 

kostel sv. Václava na Smíchovû, zámek na Dobfií‰i 

a dal‰í). 

Samozfiejmû jsme vûdûli, Ïe jen vápennou technologií 

nelze dosáhnout syt˘ch barevn˘ch odstínÛ, proto- 

Ïe vápno je pfii míchání odstínu vÏdy pfiítomno jako 

bûloba. Ani sebevût‰ím zvy‰ováním obsahu pigmentu 

(které není bez omezení, neboÈ hrozí pfiekroãení 

kritického mnoÏství pigmentu, kdy barva ztrácí nutnou 

celistvost a poãíná se stírat, resp. mÛÏe b˘t 

i smyta de‰tûm) nelze dosáhnout pfiekrytí tohoto 

úãinku vápna. Tmav˘ch odstínÛ (ãervenû, ‰edû) dosahovali 

v minulosti pfietíráním filmem pojen˘m fermeÏí 

nebo jin˘m pojivem, práci jim rovnûÏ usnadÀovaly 

relativnû hrubû mleté pigmenty. 

NÁHRAÎKY Vápno tedy bylo do relativnû nedávné doby 

u nás v podstatû jedinou nátûrovou hmotou, která 

byla k dispozici. Silikátové barvy firmy Keim se 

v té dobû nedováÏely. Nûkdy v ‰edesát˘ch letech zaãínají 

v Nûmecku, Francii, Rakousku a dal‰ích zemích 

vyvíjet fasádní nátûrové hmoty na jin˘ch pojivov˘ch 

principech. Pamûtníci si vzpomenou na 

dodávky barev z Rakouska nûkdy okolo roku 1965, 

které mûly tehdy nevídanou ‰kálu syt˘ch barev. Z té 

doby pochází masivní uÏití ãervenobílé a ãervenookrové 

barevnosti na fasádách v Tábofie, okrov˘ch 

a hnûd˘ch v Praze v PafiíÏské ulici a jinde. Problém 

nastal velmi brzy – barevn˘ film se poãal loupat v cel˘ch 

plochách. Uvedená novinka byla pojena polyvinylacetátovou 

disperzí (syntetick˘m latexem), film 

byl neprody‰n˘ a vytváfiel navíc nepfiíjemn˘ sametovû 

leskl˘ povrch (pokud si dobfie vzpomínám, v tûch 

Kampa âesk˘ Krumlov, Plá‰Èov˘ most LázeÀská ulice na Malé Stranû 

ãasech se ov‰em o difuzi nátûrového filmu pfiíli‰ neuvaÏovalo). 

V¯VOJ Z hlediska uÏití v âechách pak pokraãoval dal- 

‰ími pojivov˘mi systémy, z nichÏ uveìme napfiíklad: 

roztokové (rozpou‰tûdlové) hmoty, kde pojivem jsou 

rÛzné typy organick˘ch pryskyfiic ve formû roztoku, 

pÛvodnû v toluenu, dnes ze zdravotních dÛvodÛ vût- 

‰inou v lakovém benzinu. Je zajímavé, Ïe hlavním argumentem 

pfii uvádûní na trh tûchto hmot bylo, Ïe 

mohou b˘t natírány i za nízk˘ch teplot. Hlavní vlastností 

tûchto barev je snadnost aplikace, barva zpravidla 

vytváfií málo propustn˘ film (nátûr Divadla na Vinohradech, 

tereziánsk˘ch kfiídel PraÏského hradu, 

fasády na Královské cestû). Z ekologick˘ch dÛvodÛ, 

tj. sníÏení mnoÏství odpafiovan˘ch rozpou‰tûdel, pak 

v˘voj pokraãoval jen cestou vodou fiediteln˘ch nátûrov˘ch 

hmot emulzních, resp. disperzních. Jejich pojivem 

jsou vodné disperze rÛzn˘ch pryskyfiic, nejãastûji 

styren-akrylátov˘ch a silikonov˘ch. Jejich 

vlastnosti jsou jiÏ v˘raznû lep‰í, neÏ tomu bylo v poãátcích, 

a zejména barvy silikonové báze mají pfii vynikající 

trvanlivosti a vodoodpudivosti povrchu velmi 

pfiíznivé hodnoty difuze vodní páry (cca 0,12 m). Silikonové 

barvy jsou vhodné i pro speciální úpravy 

(lazury). V pfiípadech, kdy nelze zcela odstranit star‰í 

disperzní nebo rozpou‰tûdlov˘ nátûr, je silikonová 

barva v podstatû jedin˘m fie‰ením, neboÈ její pfiídrÏnost 

k jakémukoliv podkladu je dokonalá, pfiitom 

podstatnû nezhor‰uje paropropustnost celého systému. 

Emulzní a disperzní fasádní nátûrové hmoty 

v souãasnosti tvofií vedle silikátov˘ch (tj. jiÏ zmínûn˘ch 

barev pojen˘ch vodním sklem) pfieváÏnou vût- 

‰inu dodávan˘ch v˘robkÛ. 

V‰em uveden˘m systémÛm je spoleãn˘ technologick˘ 

postup: fasáda se napustí tzv. penetrací (primerem, 

základem), coÏ je zpravidla zfiedûné ãisté pojivo daného 

systému. Fasáda tak získá jednotnou nasákavost, 

a zejména okamÏitou hydrofobitu, která usnadÀuje 

provádûní - dal‰í nátûr po povrchu „klouÏe“ a snadno 

se aplikuje ‰tûtcem i váleãkem. Po zaschnutí základní 

impregnace se pak aplikuje barva, zpravidla ve dvou 

nátûrech. Cel˘ takto vznikl˘ film musí mít urãitou 

tlou‰Èku, uvádûnou v˘robcem, aby nátûr vytváfiel dostateãnou 

ochranu povrchu stavby a splÀoval poÏa- 


davky platn˘ch norem (paropropustnost, pfiídrÏnost, 

otûruvzdornost atd). Uvedené systémy mají dal‰í 

spoleãné rysy: jsou plnûny velmi jemn˘mi mouãkami, 

tónovány velmi jemn˘mi pigmentov˘mi prá‰ky 

a svûtl˘ch odstínÛ se dosahuje pfiidáním velkého 

mnoÏství titanové bûloby (v˘sledkem je nûkdy aÏ 

„plechov˘“ vzhled natfieného povrchu). 

Popsan˘ v˘voj samozfiejmû prodûlaly i barevné úpravy 

fasád nemovit˘ch kulturních památek. VÏdy po urãité 

dobû se ale ukázalo (ãestnou v˘jimku tvofií technologie 

silikátov˘ch barev, která má rovnûÏ svá 

omezení – není moÏná aplikace napfiíklad na disperzní 

nátûry, na podklad obsahující sádru a je ‰kodlivá 

pro kámen), Ïe kaÏd˘ nov˘ systém mûl více nev˘hod 

neÏ pozitiv. K hlavním nev˘hodám patfií vzhled nátûru, 

kter˘ je neÏiv˘ a pfiíli‰ „dokonal˘“, a paradoxnû 

i zbyteãnû vysoká trvanlivost – viz níÏe. Lze uvést 

i pfiíklady velmi dobr˘ch v˘sledkÛ, realizovan˘ch pfiizpÛsobenou 

technologií silikonov˘mi barvami na památkov˘ch 

objektech – za v‰echny Ohmannova Plodinová 

burza (dnes âNB) na SenováÏném námûstí 

v Praze 1. 

K aplikaci na vût‰inu stavební produkce (novostavby, 

zateplovací systémy, bûÏné rekonstrukce ãi stavby 

s vyfie‰enou vzlínavostí vody do spodních partií) 

jsou sytémy disperzních, silikátov˘ch a silikonov˘ch 

barev ideální, velmi propracované a kvalitní. 

Pfiitom nezáleÏí na tom, ze které zemû v˘robek pochází, 

protoÏe v‰echny certifikované v˘robky jsou 

zárukou kvality. Je fiada ãesk˘ch v˘robcÛ produkujících 

v˘borné nátûrové hmoty popisovan˘ch systémÛ. 

VÁPENNÉ FASÁDNÍ BARVY DNES 

Souãasnû s v˘vojem co nejkvalitnûj‰ích nátûrov˘ch 

hmot pfiichází kolem roku 1990, zejména v oboru 

péãe o stavební památky, návrat k tradici v podobû 

uplatnûní historické vápenné technologie. Tato tendence 

se opírá o fakt, Ïe u památkov˘ch staveb natíráme 

témûfi bez v˘jimky povrchy pojené vápnem, 

Ïe jen vápenné nátûry mají nenapodobiteln˘ vzhled 

Ïivého povrchu s moÏností provedení skuteãné lazury, 

a koneãnû Ïe Ïivotnost nátûru umoÏÀuje jeho 

obnovu v pfiirozeném cyklu cca 15 let. Stárnutí barevné 

vrstvy, pokud byla dobfie provedena, je „dÛstojné“, 

bez loupání vrstev. Povrch postupnû v celé 

plo‰e kfiídovatí, získává pfiirozenou patinu a mûní 

svÛj vzhled rovnomûrnû v ãase. Obnova nátûru je 

snadná, po umytí fasády se aplikuje dal‰í vápenn˘ 

nátûr. PoÏadavek na extrémnû dlouhou trvanlivost 

disperzních barev zpÛsobuje, Ïe v procesu stárnutí 

vypraskávají a loupou se. Pfii obnovû jsou velmi tûÏko 

odstranitelné bez po‰kození podkladu (napfiíklad 

na fasádách Trojského zámku se star‰í disperzní 

barvu nepodafiilo z valné ãásti odstranit vÛbec a nynûj‰í 

nov˘ nátûr musel b˘t proto proveden silikonovou 

technologií). 

Kvalitní vápenn˘ nátûr má v památkové péãi své 

opodstatnûní nejen z hlediska metodického, ale rovnûÏ 

technologického. 

TECHNOLOGIE Základní mechanismus vytvofiení 

pevné vápenné barevné vrstvy je zhruba následující: 

Vzdu‰né vápno (suspenze ãásteãek hydroxidu vápenatého 

ve vodném roztoku hydroxidu vápenatého 

Ca (OH) 2 ) v podobû vápenné ka‰e se chemickou reakcí 

se vzdu‰n˘m oxidem uhliãit˘m CO 2 vytvrdí, 

resp. zmûní zpût na uhliãitan vápenat˘ CaCO 3 , tedy 

v podstatû v˘chozí surovinu v˘roby vápna – vápenec. 

JestliÏe je taková nátûrová hmota pouÏita na 

podklad (omítku) pojen˘ rovnûÏ vápnem nebo smûsí 

vápna a cementu, dojde pfii dodrÏení technologické 

káznû k vytvofiení velmi pevného spojení, zaloÏeného 

ãásteãnû na chemické vazbû s podkladem, 

která je, jak známo, vÏdy pevnûj‰í neÏ pouhá vazba 

fyzikální. Pokud se pouÏije kvalitní vápno, obavy 

o extrémnû malou trvanlivost vápenného nátûru, 

zdÛvodÀované jen nízkou kvalitou samotného vápna, 

nejsou tedy úplnû opodstatnûné, o tom ale podrobnûji 

dále. 

Pfiíprava kvalitní nátûrové hmoty spoãívá v pfiípravû 

vápenné ka‰e urãit˘ch parametrÛ. Tyto parametry 

musí odpovídat vápnu, pfiipravenému z mûkce páleného 

kvalitního vápence, ha‰enému v dostatku vody 

a odleÏelému v kvalitní jámû po dobu 3–5 let. 

Takto pfiipravené pojivo se mísí s modifikaãními pfiísadami 

a pigmenty. V minulosti se nátûr pfiipravoval 

vÏdy pfiímo na stavbû, k míchání se pouÏíval „klacek”, 

k pigmentování barevné hlinky rÛzné jemnosti 

mletí (a jiné hmoty, napfiíklad dfievûné uhlí vytvofií 

velmi krásn˘ modro‰ed˘ odstín, obdobnû antuka 

odstín ãervenav˘ apod.). Pozdûji jsme mûli lodní 

motorek s lodním ‰roubem, kter˘m se míchala barva 

v kádích nebo sudech, a k pigmentování prá‰kové 

pfiípravky Fronton. Nátûr se provádûl ‰tûtkami do 

provlhãeného podkladu, optimálnû do je‰tû ne zcela 

vyzrálého ‰tuku. Obdobnou technologií byla jen 

v citovaném období dvaceti let (a samozfiejmû dfiíve) 

natfiena absolutní vût‰ina staveb v Evropû. Urãitou 

v˘jimku tvofií nátûry pojené vodním sklem, které 

se zejména v Nûmecku pouÏívají s úspûchem jiÏ 

více neÏ sto let, a cementové nátûry, které ale mají 

fiadu nev˘hod a pro nátûry v památkové péãi se neuÏívají. 

V souãasnosti se kvalitní vápenné fasádní nátûrové 

hmoty pfiipravují prÛmyslov˘m zpÛsobem (na na- 

‰em trhu jsou k dispozici vynikající barvy jak tuzemské, 

tak dováÏené). Podíl vápenné ka‰e, plniva 

a modifikaãních pfiísad je optimálnû vyváÏen, dávky 

organick˘ch disperzí jsou minimalizovány (kvalitní 

v˘robky obsahují od 2 % do 3 % tûchto pfiísad). 

APLIKACE VÁPENN¯CH BAREV PouÏití se li‰í od jiÏ 

zaÏit˘ch postupÛ (penetrace + 2x nátûr). S návratem 

historického materiálu je nutno obnovit znalosti 

historické aplikace – fasádu pfii natírání stále máãet 

vodou, nátûr aplikovat ‰tûtkami (ne váleãkem !). 

V nûkter˘ch pfiípadech postaãí jeden nátûr, vût‰inou 

se doporuãuje dvojnásobná aplikace. Druh˘ nátûr je 

vhodné naná‰et krouÏiv˘mi pohyby ‰tûtky (tzv. toãení), 

ãímÏ se dosáhne Ïivého a pfiirozeného vzhledu 

povrchu. Je nutno zabránit vzniku tlustého nánosu 

(vypraskává a odlupuje se), barevn˘ film musí 

b˘t „zatírán“ do omítky v co nejtenãí vrstvû. Pokud 

jsou dodrÏeny v‰echny pokyny v˘robce barvy, není 

dÛvod, proã by takto provedené barevné úpravy nemûly 

mít nejménû stejnou Ïivotnost jako star‰í vápenné 

nátûry, které sice získaly svoji patinu stáfií, 

ale jejich technická Ïivotnost dosahovala 30 a více 

let. 

Dodávané vápenné fasádní barvy jsou pfiirozenû nasákavé, 

nûkteré typy jsou vnitfinû hydrofobizované. 

Pro uÏití v památkové péãi je vhodnûj‰í pouÏití nehydrofobizovaného 

typu s tím, Ïe je snadné vybrané 

partie (fiímsy, ‰ikmé plochy, exponované – napfiíklad 

západní plochy apod.) dodateãnû opatfiit nástfiikem 

hydrofobního prostfiedku, kter˘ nesníÏí paropropustnost 

nátûru, ani nezmûní jeho vzhled. V kaÏdém 

pfiípadû to, Ïe se zabrání pronikání sráÏkové vody 

do nátûru, v˘raznû prodlouÏí jeho trvanlivost. 

Na závûr doporuãuji zájemcÛm, aby si prohlédli nûkteré 

fasády provedené vápennou technologií a sami 

posoudili v˘sledky. Za velmi zdafiilé povaÏuji napfiíklad 

tyto stavby: 

v Praze – Nerudova 48; Újezd – Tyr‰Ûv dÛm; Loretánské 

námûstí 4 – U âerného vola; Malá ·tupartská 

– kostel sv. Jakuba; Nerudova 49 a 51; Rytífiská 10 – 

TrÏnice; Janáãkovo nábfieÏí 53 a 61; U Radnice 4; 

Mûlnická 13; T˘nská 10; Staromûstské námûstí 20. 

Osek – klá‰terní kostel; VarvaÏov – zámek a kaple; 

Ú‰tûk – kostel; âíÏová – kostel; Cetviny – kostel; 

RoÏmberk – kostel; Písek ã.p. 1; Litomy‰l – zámeck˘ 

pivovar; âesk˘ Krumlov – zámek – Plá‰Èov˘ 

most; Nov˘ Bor – Skláfiské muzeum; Mûlník – klá‰- 

ter (muzeum); Karl‰tejn – muzeum voskov˘ch 

figurín. 

AUTOR JE ARCHITEKT, MAJITEL FIRMY AQUA 


78 ARCHITEKT 6/2000 A-PRAXE

EKOLOGIE 

URBANISMUS JE VùCÍ VE¤EJNOU 

O INTEGRACI A KONTEXTU HOVO¤ÍME S PETREM SUSKEM 

Architekt: Tématem tohoto ãísla je rodinn˘ dÛm. 

Správné zaãlenûní domu do krajiny je jistû základním 

úkolem i z pohledu ekologického. Vy jste se 

v rozhovoru v lednovém Architektu vyjádfiil, Ïe 

ekologická architektura je v podstatû nonsens, 

protoÏe kaÏdá je „proti pfiírodû“. Jak tedy pfiistupovat 

ke stavbû domÛ mimo jiÏ existující architektonizované 

prostfiedí? 

Petr Suske: ObtíÏnost vymezení pojmu „dÛm v krajinû“ 

pfiedjímá obtíÏnost nûjakého stanoviska k nûmu. 

Architekt jakoÏto tvÛrce iluzí mÛÏe vlastnû 

v‰echno – v dobrém slova smyslu – a bude záleÏet 

jen na jeho názoru. DÛm mÛÏe b˘t v harmonii s okolím, 

ale mÛÏe b˘t i v kontrastu. DÛm mÛÏe b˘t obrazem 

doby, techniky ãi stavu spoleãnosti, nebo ctít 

tradici, mÛÏe b˘t pokorn˘, nebo v˘zvou. I jeden 

a tent˘Ï architekt mÛÏe stejnou situaci fie‰it diametrálnû 

odli‰nû. Vzpomínám na první, nerealizované 

domy Jana Kaplického v podobû lunárních modulÛ 

‰plhajících po skalnatém pobfieÏí, a na jeho poslední 

– realizovan˘ dÛm zasypan˘ do hlíny a dÛslednû 

harmonizující se sv˘m okolím. 

A co pohled architekta s ekologick˘m zamûfiením? 

Fundamentální ekolog vám odpoví, Ïe dÛm v krajinû 

musí umoÏnit trvale udrÏiteln˘ Ïivot ãi tzv. permanentní 

kulturu, a bude ho zajímat pfiedev‰ím ‰etrnost 

vÛãi okolí, udrÏení obnovitelnosti v‰ech pfiírodních 

cyklÛ a z hlediska globálního pak jeho znaãná 

míra sobûstaãnosti, tedy aby svou existencí a provozem 

neniãil pfiírodu jinde – tfieba zprostfiedkovanû 

pfies potfiebu energie nezvût‰oval jámu povrchového 

dolu na Mostecku. 

Jako architekt a ekolog bych tato pfiikázání asi roz‰ífiil 

je‰tû o integraci architektury do krajinného a regionálního 

rámce, o tvorbu v kontextu, i kdyÏ tfieba 

hodnû volném. Myslím si, Ïe taková tvorba pfiispívá 

ke zlep‰ení „ekologie du‰e“. 

Jako velmi pozitivní v tomto duchu bych uvedl napfiíklad 

poslední realizace Petera Zumthora. 

MÛÏete pojem integrace a kontextu trochu rozvést? 

Nerad, protoÏe se obávám, Ïe pfiíli‰ konkrétní detail 

mÛÏe b˘t vytrÏen ze souvislostí, které jsou témûfi nekoneãné. 

Pfiesto vás poprosím, abyste se o to pokusil. 

Integrace mÛÏe spoãívat napfiíklad v pouÏití místní 

stavební suroviny nebo stavební technologie. SniÏuje 

se tím sice dopravní zátûÏ, ale nemusí b˘t – díky 

stavu globalizace – nejlevnûj‰í. Pfiesto by se tento 

pfiístup mûl vyplatit, protoÏe respektování regionálního 

kontextu – byÈ velmi volné – zvy‰uje pocit jistoty 

a bezpeãí a spolehlivû vede k pozitivnímu estetickému 

vjemu. Nechci operovat s banalitami typu 

srub v lese, i kdyÏ se jedná o integraci jako hrom. 

PomÛÏu si radûji opût Peterem Zumthorem a jeho 

nedávnou brnûnskou pfiedná‰kou (viz str. 

52–54 – pozn. red.). Pro svÛj kostelík ve ‰v˘carském 

Sumvitgu pouÏil místní dfievo a nûkteré 

konstrukãní prvky pouÏívané v tradiãní architektufie 

usedlostí – právû proto, aby v náv‰tûvníkovi 

vyvolal pocit jistoty. Láznû ve Valsu jsou postaveny 

z bfiidlice z místního lomu. Bfiidlice je pouÏita 

jako konstrukãní materiál – ne jako obklad – 

právû pro zv˘‰ení ãitelnosti stavby a vytvofiení 

volné vazby na regionální kontext. 

Znamená to, Ïe nezáleÏí jen na volbû materiálu, 

ale i na zpÛsobu jeho pouÏití? 

Jasná konstrukce i funkce napomáhá harmonickému 

pÛsobení prostfiedí na ãlovûka. Ostatnû toto téma 

zpracoval uÏ princ Charles ve svém pojednání o architektufie. 

Pro ilustraci uvedu i jeden – dle mého 

soudu negativní – pfiíklad, kter˘ je pfiitom pfiedstavován 

jako v˘sostnû ekologická realizace: lázeÀsk˘ 

komplex v Blumau od nedávno zesnulého Hundertwassera. 

Pfiedesílám, Ïe pfiitom chovám sympatie 

k jeho vídeÀsk˘m realizacím. TûÏko fiíci, co mi na 

stavbách v Blumau vadí nejvíc. Snad právû popfiení 

tektoniky a absolutní pfieru‰ení vazby na regionální 

architekturu. Zajímavé je také zji‰tûní, Ïe architektonické 

kopce zelen˘ch stfiech se tûÏko integrují do zeleného 

kopce, na nûmÏ stojí. 

Jistû platí podobné principy i pro urbanismus. 

Jak se uplatÀují napfiíklad v novû vznikajících pfiímûstsk˘ch 

sídelních celcích stavûn˘ch na zelené 

louce? 

V úvodu jsem konstatoval, Ïe v podstatû respektuji 

mnoho názorÛ na to, jak by dÛm v krajinû mûl vypadat. 

Pokud jde o urbanismus, musím konstatovat, 

Ïe jich respektuji mnohem ménû. Vlastní dÛm je do 

znaãné míry vûcí jeho majitele, respektive pfiíslu‰ného 

architekta, vûcí vefiejnou je jen sv˘m zevnûj‰kem. 

ZaloÏení nové obce nebo její ãásti, tedy její urbanistick˘ 

koncept, je vûcí vefiejnou. Mûlo by proto co 

nejvíce respektovat pravidla jak globální ekologie (ãi 

permanentní kultury), tak celou oblast principÛ v˘‰e 

nazvan˘ch „ekologií du‰e“. 

Mohl byste je konkretizovat? 

I kdyÏ vût‰inou minimálnû jeden ãlen rodiny Ïijící 

v takovém novû vzniklém útvaru bude svÛj pracovní 

den trávit mimo svou domovskou oblast, je nutné 

nov˘ sídelní celek koncipovat co nejvíce jako komplexní 

Ïivotní prostor. Se soukromou ãástí, polovefiejnou 

a vefiejnou. S jasn˘m smûfiováním cest, které 

mají cíl, i kdyÏ se na nich pohybuji pû‰ky. S cestami, 

kter˘mi stojí za to jít. S prostranstvími, která mají 

jasnou strukturu, stejnû jako domy svoji tektoniku, 

aby poskytovaly jistotu a bezpeãí. S vefiejn˘m prostorem, 

kter˘ je strukturován nejen architekturou, 

ale i jasn˘m konceptem zelenû – alejemi, sady nebo 

valy (mezemi). 

Parcelace by mûla vyhovût spí‰e morfologii terénu 

neÏ geometrovi, mûla by vzít v potaz proudûní vzduchu 

a pfievládající vûtry. De‰Èové vody by mûly v maximální 

mífie zÛstat v území, coÏ znamená rozumnou 

minimální plochu dláÏdûn˘ch ploch a komunikací, 

zadrÏování vody aÈ v umûl˘ch nádrÏích, ãi pfiírodních 

poldrech atd. Já myslím, Ïe tyto vûci jsou v‰em 

jasné. 

Jak se díváte na vznikající komplexy rodinn˘ch 

domkÛ napfiíklad na okrajích Prahy na postupnû 

prodávan˘ch parcelách – pokud moÏno ãtvercov˘ch? 

Vût‰ina tuzemsk˘ch realizací dává tu‰it, Ïe vefiejné 

prostory jsou koncipovány z hlediska komfortu automobilu, 

a jsou navíc od soukromého prostoru oddûleny 

vysokou zdí, která sice zvy‰uje intimitu soukromé 

zahrádky, ale ãiní pobyt bez auta na vefiejném 

prostoru velmi nepfiíjemn˘m. M˘m osobním názorem 

je, Ïe jedním z dÛvodÛ frustrace Ïen-matek trávících 

svÛj den v tomto prostfiedí je tento nulov˘ 

(nebo americk˘) urbanistick˘ koncept, kter˘ popírá 

regionální kulturní a sociální kontext – to, co tfieba 

funguje dobfie, byÈ paradoxnû, v nûkter˘ch chatov˘ch 

osadách. 

Zpracovávají se v‰ak územní plány, které by mûly 

dodrÏet urbanistické zásady. 

Obce ve sv˘ch územních plánech ãasto zadávají 

omezení pro zastavûnost. âiní tak v dobré vífie, aby 

zabránili developersk˘m snahám o maximální vyuÏití 

území. Av‰ak v koneãném v˘sledku paradoxnû 

právû urãení maximálního procenta zastavûnosti 

parcely nebo její minimální velikosti vede k parcelaci 

na ãtvereãky s minimálními úzk˘mi komunikacemi 

– k monotónnímu fádnímu urbanismu. 

Jak se tedy lze jinak bránit obchodním snahám 

developerÛ? 

Napfiíklad v PrÛhonicích jsme vztáhli procento 

zastavûnosti na celek. Tím jsme mohli vytvofiit 

centrum z fiadov˘ch domkÛ, na okrajích pak 

vznikly vût‰í parcely. Tento postup vnímám pozi- 

EKOLOGIE ARCHITEKT 6/2000 79

tivnû i ze sociologického hlediska – umoÏní sou- 

Ïití v jedné lokalitû ekonomicky rÛznû siln˘m 

skupinám. 

V historii vznikaly vesnice postupnû a odpovídaly 

potfiebû tehdej‰ího ãlovûka – zemûdûlce. Jaké potfiebû 

mají vyhovovat dne‰ní urbanistické celky na 

okrajích mûst? 

Sociální potfieba zÛstává stejná – urãitá míra soukromí, 

ale i potfieba komunikace, bez níÏ se nemÛÏe 

utvofiit vztah k vefiejnému prostranství. Tento vztah je 

velmi dÛleÏit˘. Minul˘ch padesát let v nás vypûstovalo 

absolutní „nevztah“, podobnû jako napfiíklad v Arábii, 

kde kultura konãí na prahu vlastního domu. K nápravû 

by mohlo vést budování polosoukrom˘ch 

vefiejn˘ch prostorÛ, které mají svou logiku a pfiinále- 

Ïejí pûti nebo deseti domÛm. Lidé se v takto mal˘ch 

celcích znají a starají se o nû. V dne‰ních pfiímûstsk˘ch 

obytn˘ch souborech je v‰ak za centrum pova- 

Ïována pÛvodní náves nebo námûstíãko a v novû budovan˘ch 

ãástech se vefiejná prostranství 

neprojektují. Vznikají tak zmínûné fádní a anonymní 

urbanistické soubory. 

Vy sám pfiipravujete dva projekty takov˘chto nov˘ch 

celkÛ na zelené louce – v PrÛhonicích (viz A. 

ã. 6/99) a v Mladé Boleslavi. Budou se stavût jinak 

neÏ ty, které jste právû zkritizoval? 

Doufám, Ïe ano. SnaÏíme se drÏet principÛ, které 

jsem uvedl v˘‰e, a navíc usilujeme o maximální 

energetickou ‰etrnost a o respektování základních 

globálních ekologick˘ch pfiístupÛ. 

úspornost, která v PrÛhonicích spoãívá pfiedev‰ím 

v dobré zaizolovanosti domÛ, pasivním vyuÏívání 

sluneãní energie, vhodné orientaci a prostorové organizaci 

domÛ, moÏnosti pouÏití tepeln˘ch ãerpadel. 

Zde lze dosáhnout u této pomûrnû nároãné investice 

velkého zlevnûní poloÏením sbûraãÛ jiÏ pfii sypání 

valÛ. Na libovÛli kaÏdého klienta pak je, jak daleko 

chce s ekologií jít. Mladá Boleslav navíc poãítá s vyuÏitím 

bioplynu z obecní skládky, a vyuÏitím biomasy 

ze sousedních polí (sláma, odpad z fiepky). Bioplyn 

je ze skládky fiízenû odebírán, zatím se v‰ak bez 

uÏitku spaluje. Mûl by pfiedev‰ím slouÏit k ohfiívání 

vody chystaného koupali‰tû, které dosud Mladé Boleslavi 

schází. 

Kdy se bude tento projekt realizovat? 

Projekt je podporován mûstem, ministerstvem Ïivotního 

prostfiedí i dal‰ími odborníky. Existuje v‰ak 

záporné stanovisko Zemûdûlského pÛdního fondu, 

protoÏe na ãásti území je vynikající bonita pÛdy. 

Vzhledem k malé zastavûnosti území a tomu, Ïe 

v tûchto místech projekt poãítá s parkem, vlastnû 

nedojde ke znehodnocení této kvalitní pÛdy. Doufáme 

proto, Ïe se projekt podafií uskuteãnit. 

Máte pfiedstavu o budoucí struktufie obyvatel? 

Mladá Boleslav s prosperující automobilkou vytváfií 

poptávku po tomto druhu bydlení. V˘hodou je, Ïe se 

nemusí stavût naráz a mÛÏe se podafiit obyvatele dostateãnû 

strukturovat. Navíc je v tomto území b˘val˘ 

statek, kter˘ by se mûl stát fiemeslnû v˘tvarnou 

dílnou s moÏností pofiádání sympozií a podobnû. Tyto 

aktivity by mohly k trvalému bydlení pfiitáhnout 

v˘tvarníky. Investor má pfiedstavu fiemesln˘ch uliãek 

s domky s mal˘mi ateliéry a obchÛdky. Do jaké 

míry se tento zámûr podafií uskuteãnit, je v této fázi 

velká otázka, ne v‰ak podstatná. Místo by mûlo 

slouÏit i jako pfiístup ke hradu Putna a poãítá se zde 

i s rekreaãním areálem. 

V souvislosti s ekologií se vÏdy pfiipomíná lidsk˘ 

aspekt. Poãítáte s participací obyvatel na pfiípravû 

projektu i samotné realizaci? 

UmoÏnit úãast obyvatel je jistû pozitivní. Jejich úãast 

vybuduje zcela jin˘ vztah k domu i okolí. 

Klient mÛÏe ovlivnit vnitfiní prostory, materiály, pfii 

nesolventnosti nechat nûkteré místnosti nedokonãené 

a podobnû. Obával bych se stoprocentní svépomoci, 

která mÛÏe obtûÏovat okolí a vést k trvalé rozestavûnosti. 

V oblasti urbanistické koncepce se 

snaÏíme vyhovût zobecnûn˘m pfiáním lidí, se kter˘mi 

se setkáváme pfii debatách o chystaném projektu. 

K hlub‰í participaci na tûchto úrovních v‰ak mám 

nedÛvûru. Stoprocentní participace by mohla vést 

k anarchii. 


MILOSLAVA PERGLOVÁ 

Existuje zásadní rozdíl v pfiístupu k fie‰ení tûchto 

dvou území? 

V na‰em pfiístupu valného rozdílu není, zadání 

a kontext v‰ak tyto projekty znaãnû odli‰uje. V PrÛhonicích 

se jedná o malé drahé území, které je atraktivní 

blízkostí parku, samo je v‰ak stísnûné a pfietí- 

Ïené architekturou. Oproti tomu projekt u Mladé 

Boleslavi se zdá vznikat v ideálních podmínkách – 

díky osvícenému investorovi. Území patfií soukromému 

developerovi, kter˘ nahlíÏí na projekt z del‰ího 

ãasového horizontu. Vûnuje se nejdfiíve pfiípravû 

území: vybuduje infrastrukturu, zvelebí a morfologicky 

upraví krajinu, vysází aleje a dal‰í zeleÀ – tedy 

napfied vytvofií krajinu. Do takto pfiipravené a zhodnocené 

krajiny se pak budou usazovat domky. 

Poãítá projekt i s dal‰ími ekologick˘mi prvky? 

Ekologii vnímám spí‰e v prostorech – v normálnosti 

urbánního a architektonického prostfiedí. 

Jak jsem jiÏ uvedl, snaÏíme se o energetickou 

Petr Suske, Michal 

Havelka, Jifií Jake‰, 

Marek Tich˘ - SEA, 

obytn˘ soubor 

Podvalí, PrÛhonice, 

situace 

80 ARCHITEKT 6/2000 EKOLOGIE

OBYTN¯ SOUBOR MICHALOVICE 

Pohled na hlavní obytnou ulici s kulisou v˘tvarn˘ch a fiemesln˘ch ateliérÛ (resp. obchodÛ – moÏná ale i ãistû obytná funkce). 

Ulice je orientována severo-jiÏnû. Má jasn˘ zaãátek (autobusová zastávka, sportovnû-kulturní centrum) a jasn˘ cíl – hrad 

Putna. Jednotlivé domy jsou otoãeny k jihu, severní slepé fasády tvofií zároveÀ severní hranu pozemku. Domy komunikují 

s obytnou ulicí sv˘mi ateliéry, auta mají pfiístup pfies „humna“ z obsluÏné komunikace. 

¤ezy, schémata funkce skleníku, 

nahofie letní období, dole zimní období 

OBYTN¯ SOUBOR MICHALOVICE 

U MLADÉ BOLESLAVI, STUDIE 

AUTO¤I: PETR SUSKE, MICHAL HAVELKA, 

JI¤Í JAKE·, MAREK TICH¯ – SEA 

KLIENT: JOSEF ·ULC 

PROJEKT: 1999 

Situace 

Soliterní, vût‰í domy ve formû obytn˘ch „statkÛ“. Mal˘ oplocen˘ dvÛr (resp. zahrada) poskytuje nezbytné soukromí, ale také 

tfieba v˘bûh pro psa. Zbylá velká parcela vymezená v krajinû pouze symbolicky, nabízí hlavnû zajímavé horizonty a perspektivy 

– v‰echny parcely jsou komponovány jako jeden krajinn˘ celek – jsou i centrálnû udrÏované. Pohled a pÛdorys. 

EKOLOGIE ARCHITEKT 6/2000 81

PRÁVO 

KAUZA: PORU·OVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA 

Problematice ochrany autorsk˘ch práv jsme 

se vûnovali v loÀském roce v ãíslech 9 a 10. 

Letos jsme se k tomuto tématu vrátili konkrétním 

pfiípadem projektu úpravy Horního námûstí 

v Olomouci. Vzhledem k tomu, Ïe nejvût‰í 

procento pfiípadÛ disciplinárního 

provinûní, které fie‰í Stavovsk˘ soud âKA, se 

t˘ká právû autorsk˘ch práv, pfiedstavujeme 

dal‰í konkrétní kauzu. 

PRÁVNÍ V¯CHODISKA Neoprávnûn˘ zásah do 

autorského práva mÛÏe spoãívat buì v zásahu 

do integrity díla, to znamená ve zpracování díla 

bez souhlasu autora, nebo v uÏití díla bez souhlasu 

jeho autora. Autor, jehoÏ právo bylo poru- 

‰eno, se mÛÏe domáhat podle § 32 autorského 

zákona zejména zákazu ru‰ení svého práva, odstranûní 

následkÛ poru‰ení a poskytnutí pfiimûfieného 

zadostiuãinûní, a to Ïalobou v obãanskoprávním 

fiízení. Úmyslné neoprávnûné 

nakládání dílem zpÛsobem pfiíslu‰ejícím autorovi 

je trestn˘m ãinem podle § 152 trestního zákona, 

za kter˘ mÛÏe b˘t uloÏen trest odnûtí svobody 

aÏ na dobu pûti let, nebo penûÏit˘ trest 

nebo propadnutí vûci. 

Nejãastûji dochází k poru‰ování autorského práva 

v oblasti v˘stavby v pfiípadech, kdy investofii 

– podnikatelské subjekty i orgány mûst a obcí - 

nerespektují práva architektÛ k návrhu pfii zadávání 

zakázek na dal‰í stupnû projektu. Bez pfiedchozího 

souhlasu autora pÛvodního návrhu poskytnou 

tento návrh do v˘bûrového fiízení 

a vyberou jiného zájemce o zakázku. Stává se, 

Ïe architekt, zvolen˘ na základû v˘bûrového fiízení, 

pfiijme zakázku investora, neupozorní autora 

pÛvodního návrhu a nevyÏádá si jeho souhlas 

ke zpracování díla. Tím poru‰í autorské 

právo jiného architekta, jak je uvedeno shora 

(a kromû toho poru‰í Profesní a etick˘ fiád âeské 

komory architektÛ, kter˘ v § 26 ukládá povinnost 

respektovat autorská práva ostatních 

architektÛ). I v pfiípadû, Ïe dokumentace, kterou 

obdrÏí k dal‰ímu zpracování, není oznaãená, 

poru‰í autorské právo tím, Ïe nezjistí její autorství 

a nevyÏádá si souhlas autora. 

KAUZA Architekt A vypracoval jako generální 

projektant návrh na pfiístavbu okresní nemocnice 

vãetnû návrhu stavby objektu zásobování, 

skladÛ a technického zázemí. Jeho autorská 

práva k tomuto návrhu vznikla nejpozdûji v roce 

1992 vypracováním podkladÛ k územnímu fiízení. 

Poté odmítl Ïádost investora o roz‰ífiení navrÏeného 

objektu o dal‰í podlaÏí. Investor se 

bez jeho vûdomí obrátil na architekta B, kter˘ 

pÛvodního autora nevyrozumûl a splnil poÏadavek 

investora na roz‰ífiení objektu. V roce 1994 

vûdomû zmûnil koncept objektu skladÛ a technického 

zázemí, ãímÏ zasáhl do celkového návrhu 

pfiístavby nemocnice. Architekt B o návrhu 

pfiístavby, která je architektonick˘m dílem, vûdûl 

a znal jej. O tom svûdãila nápadná podobnost, 

v nûkter˘ch partiích dokonce shodnost dispoziãního 

fie‰ení s pÛvodním fie‰ením architekta A. 

Na základû Ïádosti architekta A dozorãí rada 

âKA pro‰etfiila pfiípad. Oba architekti se vyjádfiili 

k okolnostem pfiípadu a byl vyslechnut zástupce 

okresní nemocnice. Dozorãí rada âKA 

shledala podnût architekta A jako dÛvodn˘ a podala 

návrh na zahájení disciplinárního fiízení stavovskému 

soudu âKA. 

Architekt B se bûhem disciplinárního fiízení hájil 

pfiedev‰ím tím, Ïe zadání pfiístavby vypracoval 

po pfiedchozím v˘bûrovém fiízení a pro svoji 

studii pouÏil jako podklad schéma provozních 

vazeb, které povaÏoval za podklad zpracovan˘ 

zadavatelem, protoÏe nebyl autorsky oznaãen. 

Stavovsk˘ soud âKA v disciplinárním fiízení na 

základû proveden˘ch dÛkazÛ dospûl k závûru, 

Ïe prÛvodní zpráva architekta B z roku 1994 

dokazuje, Ïe vûdomû zmûnil objekt technického 

zázemí navrÏen˘ architektem A, a zasáhl tak do 

celkového konceptu pfiístavby nemocnice. Tím 

zasáhl do celkového návrhu pfiístavby nemocnice, 

kter˘ má povahu autorského díla. V té dobû 

existovala dokumentace architekta A dostateãnû 

specifikující jím navrÏené technické 

zázemí a architekt B tuto dokumentaci mûl 

k dispozici a podrobnû ji znal. Tímto zpÛsobem 

uÏil autorské dílo jiného autora bez jeho souhlasu, 

kter˘ je k takovému uÏití podle autorského 

zákona nezbytn˘. 

Stavovsk˘ soud rozhodl, Ïe se architekt B dopustil 

disciplinárního provinûní tím, Ïe poru‰il 

§ 26 odst. 1 a 4 Profesního a etického fiádu âKA 

a uloÏil mu jako disciplinární opatfiení penûÏitou 

pokutu. Rozhodnutí stavovského soudu âKA 

bylo na základû odvolání architekta B pfiezkoumáno 

nejprve pfiedstavenstvem âKA jako odvolacím 

orgánem a poté i obecn˘m soudem, kter˘ 

z podnûtu disciplinárnû potrestaného architekta 

rozhodnutí komory pfiezkoumal a konstatoval, 

Ïe napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu 

s právními pfiedpisy a Ïalobní námitky nejsou 

dÛvodné. 

Pro posouzení, zda architekt B poru‰il § 26 Profesního 

a etického fiádu a tím se dopustil disciplinárního 

provinûní, nebylo podstatné, zda vûdûl, 

kdo je autorem návrhu. Své odpovûdnosti 

za poru‰ení tohoto ustanovení se architekt nemÛÏe 

zprostit tvrzením, Ïe nezná autora dokumentace, 

kterou obdrÏel ke zpracování. Pokud 

obdrÏel od investora dokumentaci bez uvedení 

autora, byl povinen si autorství zjistit. Ustanovení 

§ 26 v odst. 1 obsahuje povinnost architektÛ 

respektovat a chránit autorská práva 

ostatních architektÛ, jakoÏ i v‰ech dal‰ích osob. 

Dále v odst. 4 je stanoveno, Ïe architekt nevyu- 

Ïije autorské dílo jiného architekta pfii zhotovování 

své vlastní zakázky bez jeho v˘slovného 

souhlasu. To si architekti dostateãnû neuvûdomují, 

kdyÏ pfiijmou zakázku investora na zpracování 

jiÏ existující dokumentace, jak vypl˘vá 

i z dal‰ích podobn˘ch pfiípadÛ, které fie‰il nebo 

fie‰í stavovsk˘ soud âKA. 

NA ZÁVùR Stojí za zmínku zdÛraznit, Ïe v tomto 

pfiípadû, stejnû tak jako v jin˘ch podobn˘ch 

pfiípadech, postupoval nesprávnû nejen architekt, 

kter˘ vyuÏil bez souhlasu dílo svého kolegy, 

ale také investor. Do v˘bûrového fiízení poskytl 

dokumentaci architekta, aniÏ si pfiedem 

vyÏádal jeho souhlas s dal‰ím uÏitím díla. Jednání 

investora v‰ak nemohlo b˘t pfiedmûtem 

disciplinárního fiízení âeské komory architektÛ. 

Po‰kozen˘ architekt by se proti jednání investora 

musel bránit podáním obãanskoprávní Ïaloby 

k obecnému soudu, pfiíslu‰nému podle 

sídla investora. 

VùRA STRÁNSKÁ 

AUTORKA JE ADVOKÁTKA, ADVOKÁTNÍ KANCELÁ¤ 

KADLEC & STRÁNSKÁ, STÁLÁ SPOLUPRACOVNICE REDAKCE 

TITULEK, MEZITITULKY REDAKCE 

82 ARCHITEKT 6/2000 PRÁVO

A-PRAXE 

@MÉDIA 

PROHLÍÎEâ NETSCAPE COMMUNICATOR 

IVAN MUCHKA 

DVO¤ÁK – DAL·Í POMNÍKOVÉ TRAUMA 

ZDENùK LUKE· 

DOKONâENÍ Z MINULÉHO âÍSLA 

DAL·Í Jen pro statistické dokreslení je tfieba uvést, Ïe Netscape 4.7 uvádí 

mimo tzv. defaultní plug-in 1) , kter˘ slouÏí pro nejbûÏnûj‰í typy dokumentÛ, 

je‰tû 11 zásuvn˘ch modulÛ typu audio a 35 modulÛ typu video. V praxi to 

znamená, Ïe pokud pfiíslu‰n˘ modul nevlastníme, máme kromû koupû 

i druhou moÏnost: staÏení souboru na vlastní poãítaã 2) a jeho otevfiení pfiíslu‰nou 

aplikací – v „pfiedvolbách“ Netscape jde o volbu Applications 

(v anglické verzi Exploreru o tzv. Helpers – tak to naz˘val Netscape ve star- 

‰ích verzích). Nehovofiíme i o dal‰ích zásuvn˘ch modulech, jeÏ slouÏí napfiíklad 

k dekomprimaci souborÛ, které k nám pfiiputovaly pfii stahování, 

nebo o formátu pdf, kter˘ pouÏívá nejroz‰ífienûj‰í program pro distribuci 

rozsáhl˘ch dokumentÛ Adobe Acrobat. 

KOPÍROVÁNÍ DAT JestliÏe hodláme data zkopírovat do na‰eho poãítaãe, 

abychom s nimi mohli v budoucnu dále pracovat, nabízí se nûkolik alternativ. 

Jednak se soubor uloÏil automaticky do sloÏky (adresáfie) nazvané 

Netscape cache, odkud jej mÛÏeme pozdûji vylovit. Nebo jej uloÏíme funkcí 

save as, kde se nabízí uloÏení buì jako úplného (textového) dokumentu, 

nebo jen jako pramene (source), kdy si poãítaã zapamatuje adresu dokumentu. 

Obrázky je nejjednodu‰‰í stáhnout taÏením my‰í na ikonu na‰eho 

harddisku. DÛleÏité je, Ïe dokumenty, které jsme takto získali, mÛÏeme otvírat 

i pozdûji, tzn. i v reÏimu off-line. Místo abychom pouÏili pokyn open > 

location, pouÏijeme open > file. 

U browseru je zatím nedocenûná skuteãnost, Ïe tento program aspiruje na 

ocenûní nejv‰estrannûj‰ího pomocníka pro spou‰tûní dokumentÛ – textov˘ch, 

obrazov˘ch, zvukov˘ch, filmov˘ch... Navíc ty, které browser nedovede 

spustit sám, umí správnû navigovat k programÛm, které obsahují napfiíklad 

funkce hledání (databáze). 

Architekti ov‰em budou napjatû ãekat, kdy se potenciál tûchto programÛ 

roz‰ífií i do sféry 3D projektování (napfi. Project Wise, DesignWorkshop) 

nebo tzv. geografick˘ch informací (GIS). 

AUTOR JE HISTORIK ARCHITEKTURY, PRACOVNÍK ÚSTAVU DùJIN UMùNÍ AV âR, 

SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

MUCHKA@KAV.CAS.CZ 


1) Defaultní plug-in – zásuvn˘ modul, kter˘ je souãástí základní instalace programu a umí 

napfiíklad otevírat obrázky ve formátu gif a jpg. 

2) Pro zaznamenání, kde jsme informaci získali, slouÏí záloÏky (bookmarks), které uÏ kdysi 

pouÏíval program gopher. Adresy jednotliv˘ch nav‰tíven˘ch stránek se ukládají v oknû, 

nazvaném historie. Pokroãil˘ a systematick˘ uÏivatel by mûl tyto dvû pomÛcky umût editovat. 

Pfii pouÏití prohlíÏeãe je dÛleÏité i ovládání zpÛsobu, jak se zobrazují rÛzné jazyky (encodings) 

a otázky, spojené s bezpeãností dat (encryption engine). Budeme pfiitom muset 

kombinovat pokyny, vyvolatelné pfiímo z menu, s nastavením, které se provádí pfiedem 

v pfiedvolbách (preferences). 

Je‰tû ani nedoznûly vá‰nivé debaty o tom, kde 

má stát v Praze TGM a uÏ se znovu Ïivû diskutovalo: 

tentokrát byl v ohnisku zájmu odborníkÛ 

i laikÛ neboh˘ hudební skladatel Antonín 

Dvofiák. A opût nekoneãné debaty a vá‰nû 

a opût nekompetentní rozhodnutí umístit Dvofiáka 

pfiímo na schodi‰tû Rudolfina. Vymyslel 

to snad houslista Josef Suk, kter˘ toto zoufalé 

místo také tvrdû prosazoval a posléze stejnû 

vehementnû bránil. No, kaÏd˘ by se mûl drÏet 

své profese. Architekti taky nepí‰í hudební kritiky 

a umístûní sochy v centru historického 

mûsta není Ïádná legrace. Pfiitom tradice ‰patn˘ch soch (Smetana, ·verma, 

Gottwald) na dobr˘ch i ‰patn˘ch místech a dobr˘ch soch na ‰patn˘ch 

místech je v poslední desetiletích uÏ povûstná. Asi má pravdu paní docentka 

Marie Bene‰ová, kdyÏ fiíká, Ïe dnes prostû figurální pomníky dûlat 

neumíme a umísÈovat je taky neumíme. Profesor Kurt Gebauer k tomu dodává, 

Ïe právû proto vytahujeme ze skfiíní staré sochy dávno mrtv˘ch sochafiÛ, 

patfiiãnû je zvût‰ujeme (ani to ale moc nezvládáme) a pak je stavíme 

na ãasto absurdní místa. Napfiíklad na osu schodi‰tû jedné z nejcennûj‰ích 

neorenesanãních budov v Evropû. Docentka Bene‰ová proto správnû radí 

poãkat a dÛkladnûji zvaÏovat, jakou sochu a kam dát. Já dodávám: ‰patná 

nebo ‰patnû umístûná socha je ostudou na‰í a bohuÏel v˘smûchem v‰em 

tûm DvofiákÛm, SmetanÛm, TGMÛm a dal‰ím velikánÛm, ktefií se navíc nemohou 

bránit. Bránit se nemÛÏe ani vynikající ãesk˘ sochafi prof. Josef 

Wagner, autor skici Dvofiákova pomníku na dne‰ní Palachovo námûstí 

z poloviny 50. let (!). On tu sochu komponoval na vysok˘ sokl doprostfied 

námûstí, kde je dnes vûtrák podzemních garáÏí. 

Na schodi‰ti Rudolfina se uÏ zaãalo stavût, rozebírali schody pro základ 

soklu a magistrát pfiíli‰ nedbal na naléhání v‰ech moÏn˘ch odborníkÛ, aby 

zvolil jiné provizorní místo, neÏ probûhne slibovaná a stále odkládaná soutûÏ 

na fie‰ení celého prostoru námûstí (po ní by mûl zmizet vûtrák a námûstí 

by dostalo definitivní dÛstojnou podobu, snad i vãetnû ka‰ny, kterou 

tu chtûl mít uÏ Zítek, autor Rudolfina). A tak se odborníci z iniciativy Klubu 

Za starou Prahu se‰li sami na tiskovce v Rudolfinu 25. dubna. Vystoupili 

rektofii AVU a V·UP Kotalík a Ziegler, zástupci PraÏského grémia, Poradního 

sboru primátora, pedagogové FF UK, V·UP, AVU, fieditel NG, kurátor 

Galerie Rudolfinum, pfiedstavitelé Klubu Za starou Prahu, Státního ústavu 

památkové péãe, Spoleãnosti A. Dvofiáka a je‰tû dal‰ích institucí a spolkÛ, 

na nûÏ jsem teì zapomnûl. Zaznûly jasné argumenty, proã sochu na schody 

nedávat: Rudolfinum je cenná památka (dokonce národní), socha na 

schodi‰ti je nedÛstojná, bude terãem posmûchu (Dvofiák utíká z Rudolfina), 

v dálkov˘ch pohledech pfies námûstí to vypadá, Ïe stojí na vûtráku 

parkovi‰tû, sokl je disproporãní. A co já vím, co je‰tû. Nakonec fiekl pan 

primátor do televize, Ïe se akce ru‰í. Zdrav˘ rozum (protentokrát) zvítûzil. 

AUTOR JE ARCHITEKT, HISTORIK ARCHITEKTURY, PRACOVNÍK KANCELÁ¤E PREZIDENTA 

REPUBLIKY, SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE 

SNÍMEK ARCHIV AUTORA 

LUKES@GTS.CZ 

PSÁNO PRO INTERNETOV¯ âASOPIS NEVIDITELN¯ PES (HTTP//PES.EUNET.CZ) 


NOVÉ KNIHY 

Baba. Osada Svazu âs. díla Praha 

Stephan Templ 

V Malé edici Zlatého fiezu vychází pfieklad nûmeckého 

katalogu k vídeÀské v˘stavû, která skonãila 

minul˘ mûsíc. Kniha je rozdûlena na ãtyfii ãásti – 

v prvé nazvané Osada je ãtenáfi koncizním zpÛsobem 

uveden do historie vzniku nové architektury 

Baby vãetnû nerealizovan˘ch domÛ, hlavní jádro 

publikace pak pfiedstavuje v˘ãet jednotliv˘ch postaven˘ch 

objektÛ a jejich obyvatel (investorÛ). 

V tfietí ãásti Stephan Templ soustfiedil krátké medailony 

architektÛ, ktefií se na vzniku obytného 

celku Baba podíleli. Nechybí bibliografick˘ soupis 

a jmenn˘ rejstfiík. 

Z nûmeckého originálu pfieloÏila Jana Tichá. Vydal 

Zlat˘ fiez, Praha 2000, 196 stran. Náklad a cena 

neuvedeny. 

JiÏní pohled 

Podéln˘ fiez 

Pfiíãn˘ fiez 

Technické památky zemí Visegrádské ãtyfiky 

Kolektiv 

âtyfijazyãná publikace obsahuje vÏdy ‰est vybran˘ch 

zajímavostí dané zemû (z âeské republiky 

konûspfieÏní Ïeleznici z âesk˘ch Budûjovic do Lince, 

vûtrn˘ ml˘n Ruprechtov, hamr v Dobfiívi, dÛl 

·evãiny, ruãní papírnu ve Velk˘ch Losinách a fietûzov˘ 

most ve Stádlci), které jsou specifikovány 

historicky, technicky a architektonicky. 

Knihu doprovází mapa âeské republiky s vyznaãen˘mi 

technick˘mi a kulturními památkami. 

Vydalo Informaãní centrum âKAIT, Praha 2000, 

182 stran. Náklad a cena neuvedeny. 

Pfiíruãka pro zastupitele mûst a obcí 

Jaroslav Rektofiík, Jan Sele‰ovsk˘ a kol. 

Autofii fie‰í praktické problémy komunální politiky 

v âR, SR a v Rakousku. 

Vydala Masarykova universita, Brno 1999, 174 

stran. Náklad 2000 v˘tiskÛ, cena 130 Kã. 

Dílo a Ïivot mlynáfiÛ a sekerníkÛ v âechách 

Historie a technika vodních a vûtrn˘ch ml˘nÛ, 

hamrÛ, pil, valch, olejen, stoup... 

Ludûk ·tûpán a Magda Kfiivanová 

Kniha je vûnována dosud nepfiíli‰ zmapované oblasti 

vyuÏití vodní a vûtrné energie. AutorÛm se podafiilo 

poprvé v tak velkém rozsahu pfiiblíÏit historii 

a v˘voj ãeského ml˘na s úpln˘m popisem doprovázen˘m 

bohatou obrazovou dokumentací. Jejich 

transdisciplinární pohled zhodnocuje i v˘znam ml˘nÛ 

a vodotechnick˘ch staveb pro kvalitu sídelní krajiny, 

v závûru pak uvádûjí soupis zpfiístupnûn˘ch 

ml˘nÛ a rozsáhl˘ poznámkov˘ a bibliografick˘ aparát, 

podle nûhoÏ lze toto téma dále podrobnû prostudovat. 

Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2000, 307 stran. 

Náklad 1500 v˘tiskÛ, cena neuvedena. 

Îivá architektúra Imre Makovcza 

Peter Pásztor (editor) 

Nejedná se o monografii v pravém slova smyslu, 

editor pí‰e: „Nejlep‰í zpÛsob, jak psát o Imre Makovczovi, 

je nechat ho mluvit.“ Makovecz pak napfiíklad 

v manifestu maìarské organické architektury 

z roku 1983 zdÛrazÀuje podstatu 

a „dramaturgii“ národních dûjin, architektura má 

podle nûho zvedat národního ducha a zároveÀ 

oslovovat stfiední Evropu. Symbolem Makovczovy 

architektury se stává „dÛm-bytost“ jako pfiíbytek 

rodiny. 

V minulosti se v zemích v˘chodního bloku hodnû 

diskutovalo o ideovosti v architektufie, Makovczova 

organická tvorba je ideov˘m dílem par 

excellence, kniha Petera Pásztora pak syntetick˘m 

pohledem na tvorbu maìarského architekta. 

Vydala Galéria K.F.A. a Meritum, Bratislava 1999, 

64 stran. Náklad a cena neuvedeny. 

Procházky star˘m Zlínem 

Jindfiich Bobák 

Historie mûsta je doprovázena fotografickou dokumentací. 

Vydalo nakladatelství Lípa, Vizovice 1999, 

110 stran. Náklad neuveden, cena 128 Kã. 

Ladislav Îák, dÛm Huga Zaorálka, Na Ostrohu 54, Praha 6, 

1932, jiÏní pohled. Repro z knihy. 

Pozdní texty 

Henri Matisse 

Malé, ale ambiciózní nakladatelství Arbor Vitae vydalo 

koncem leto‰ního roku v edici De arte Matissovy 

reflexe vûnované vlastní tvorbû. âesk˘ v˘bor 

sleduje zhruba posledních dvacet let umûlcovy 

tvÛrãí dráhy a jeho souãástí jsou i rozhovory 

a úryvky z dopisÛ pfiátelÛm. 

Z francouz‰tiny pfieloÏila Jitka Hamzová. Vydalo 

nakladatelství Arbor Vitae, Praha 1999, 103 strany. 

Náklad 1000 v˘tiskÛ, cena neuvedena. 

Konstrukce vûtrného obilního ml˘na beraního typu v Cholticích, 

okres Opava, 1965. Repro z knihy. 

E. Svedlund, jednodomek ve Zlínû (1935), realizace. 

Repro z knihy. 

Kulturní bedekr 2000 

Jako kaÏd˘ rok nakladatelství Labyrint vydává prÛvodce 

po ãesk˘ch galeriích, muzeích, sbírkách, 

zámeck˘ch a hradních expozicích, pfiehled kulturních 

památek, adresáfi umûleck˘ch ‰kol a v˘znamn˘ch 

galerií z celého svûta, soupis vycházejících 

kulturních ãasopisÛ a Kalendárium kulturních akcí, 

festivalÛ, pfiehlídek a v˘stav. 

Vydalo nakladatelství Labyrint, Praha 2000, 

320 stran. Náklad neuveden, cena 220 Kã. 

84 ARCHITEKT 6/2000 NOVÉ KNIHY

REDAKâNÍ STÒL 

SPOR O SÍDLI·Tù LESNÁ 

PROTEST PÒVODNÍCH AUTORÒ 

Obnova balkonÛ 

Sídli‰tû Lesná vzniklo v letech 1964–65 a bylo jedním z prvních velk˘ch 

bytov˘ch souborÛ v tuzemsku vÛbec. Nyní zde bylo zahájeno budování 

nástaveb a obnovování balkonÛ bez spolupráce, souhlasu nebo alespoÀ 

informování pÛvodních tvÛrcÛ projektu – Viktora Rudi‰e a Franti‰ka 

Zounka. Autofii se otevfien˘m dopisem znovu obracejí na hlavního architekta 

Brna Jaroslava Josífka. Pfietiskujeme souãasnû ãlánek Luìka Navary 

pro MF Dnes, ve kterém celou záleÏitost popisuje. 

DOPIS HLAVNÍMU ARCHITEKTOVI BRNA 

S lítostí konstatujeme, Ïe stanovisko Útvaru hlavního architekta vyjádfiené dopisem 

ing. arch. Dominika k revitalizaci obytného bloku na ulici Vaculíkovû neshledává 

na skuteãnostech v podstatû nic závadného. Dovolte proto je‰tû jednou pár 

slov o nadûjích a bolestech autorÛ Lesné. Neseme v sobû stigmata té doby let ‰edesát˘ch 

osvobozující se z tûÏkého nátlaku betonov˘ch supervelmocí paneláren. 

Jsme dûtmi té doby a zároveÀ její bofiitelé. Nesnesitelná byla schémata rozprostranûná 

po celé zemi, zraÀující svou nekulturností, která ctila jen primitivní pravidla 

stavební ma‰inerie a sociálních utopií. V tomto dûdictví jsme vyrÛstali a na‰e 

vzpoura se nemohla vymanit ze v‰ech okovÛ. Ale pokusili jsme se vykroãit. Do 

obrazÛ a pfiedstav urbanistické volnosti reagující na pfiírodní morfologii byly rozestfieny 

vûjífie obytn˘ch objektÛ aÏ k zalesnûn˘m roklím. Jejich brutální velikost je 

zjemnûna plástvemi horizontálních okenních a parapetních pásÛ. Zmizely souvislé 

betonové stûny obvyklé produkce panelákÛ. Substrukce obytn˘ch podlaÏí jsou 

v˘raznû funkãnû a materiálovû odli‰eny. První pouÏití barevné keramiky v tomto 

rozsahu a vstupní haly v úrovni terénu jsou pfiímo symbolickou vzpourou proti 

vládnoucí nivelizující ekonomice. Celkov˘ obraz Lesné je spjat s tûmito charakteristick˘mi 

znaky, do kter˘ch jsem vloÏili svá srdce a mnoho úsilí. První kroky studie 

na revitalizaci obytn˘ch domÛ Lesné byly poznamenány pochybnostmi, zda je 

vÛbec moÏné pfiipustit zásah nadstavby. Zdá se nám, Ïe architektonicky a funkãnû 

odli‰ená ãlenûná koruna s kontrastními útvary teras a pln˘ch ploch nad osmipodlaÏním 

tûlem pásového charakteru oken a parapetÛ mohla v souladu s keramickou 

substrukcí rámovat obraz obytného domu. Provádûná rekonstrukce 

pouh˘m pfiidáním jednoho podlaÏí se stûnami zaplnûn˘mi okny a betonové vertikály 

balkonÛ zru‰ily aÏ do kofiene pÛvodní odlehãen˘ obraz domu. Je to „také“ fie- 

‰ení, obalit znovu objekty schématem betonov˘ch konstrukcí a zvednout je o patro. 

Je to v‰ak nebezpeãn˘ precedens, se kter˘m nemÛÏeme souhlasit. Je udivující 

a bolestivé, Ïe útvary odpovûdné za architekturu mûsta necítí tento rozdíl a necítí 

uznávané architektonické hodnoty Lesné. 

Nástavba panelového domu na sídli‰ti Lesná v Brnû 

FRANTI·EK ZOUNEK, VIKTOR RUDI· 

ARCHITEKTI A Ú¤EDNÍCI SE P¤OU O VZHLED SÍDLI·Tù LESNÁ 

Brno – Dal‰í osud brnûnského sídli‰tû Lesná – jednoho z prvních velk˘ch obytn˘ch 

souborÛ v tuzemsku vÛbec – bude záleÏet na tom, zda se dohodnou ãi nedohodnou 

architekti a úfiedníci. 

Co je podstatou jejich sporu? Mûstská ãást Brno-sever zaãala na Lesné stavût 

stfie‰ní nástavby a obnovovat balkony, av‰ak pÛvodní tvÛrci sídli‰tû se postavili 

proti. „Jako autofii sídli‰tû jsme s nástavbami jako takov˘mi souhlasili, ale za urãit˘ch 

podmínek. Ty nejsou plnûny. Proto se domníváme, Ïe by bylo dobfie, kdyby 

dal‰í v˘stavba nepokraãovala. Volají mi kolegové – architekti, ktefií vidûli jiÏ dokonãenou 

ãást a fiíkají: Tak to zaraÏ. Ale jak?“ stûÏuje si jeden z tvÛrcÛ, Viktor 

Rudi‰. Podobné stanovisko jako on má i dal‰í spoluautor sídli‰tû Franti‰ek Zounek. 

Oba tvÛrci vyt˘kají nové v˘stavbû, Ïe není architektonicky pfiíli‰ zdafiilá, 

a hlavnû: není zaji‰tûno, Ïe podoba nástaveb bude v celém sídli‰ti jednotná. 

To znamená, Ïe sídli‰tû, které vzniklo jako jeden architektonick˘ celek, bude najednou 

vypadat v kaÏdé ãásti jinak. Pfiitom Lesná patfií podle názoru odborníkÛ 

k nejlep‰ím stavbám tohoto druhu v tuzemsku. Na rozdíl od fiady jin˘ch sídli‰È zajistila 

sv˘m obyvatelÛm dostatek zelenû v okolí a souãasnû s byty byly dokonãeny 

i obchody a ‰koly, coÏ pozdûji pfiestalo b˘t vÛbec zvykem. Sídli‰tû bylo vloni 

dokonce nominováno na titul stavba století. „Nejsme v nejmen‰ím informováni 

o zámûrech a projektech této akce a v dÛsledku toho s nimi nemÛÏeme vyslovit 

souhlas. Îádáme odpovûdné ãinitele, aby se touto situací a neregulérními postupy 

zab˘vali, zvlá‰tû s ohledem na dÛsledky pro zachování typick˘ch kvalit Lesné,“pí‰e 

se v prohlá‰ení obou architektÛ. 

Dominik ·ulc, místostarosta mûstské ãásti Brno-sever v‰ak kritiku obou architektÛ 

odmítá a na tom, Ïe s nimi jeho úfiad nespolupracuje, nevidí nic divného. „Proã 

do toho tahat autory, ktefií navrhovali pfied ãtyfiiceti lety?“ ptá se. Podle jeho názoru 

staãí, Ïe tvÛrci se podíleli na vstupní studii, a tím jejich úloha skonãila. StíÏnost 

obou architektÛ sice slu‰nû, ale jednoznaãnû odmítl i zástupce hlavního architekta 

mûsta Brna Vladimír Dominik. I on v‰ak oznaãil vzhled dokonãené první 

nástavby za problematick˘. JenÏe za tvÛrce sídli‰tû se postavila brnûnská Obec 

architektÛ. „Rada Obce architektÛ musí konstatovat, Ïe provádûné úpravy a nadstavba 

obytného domu na ulici Vaculíkovû jsou zásadním znehodnocením pÛvodní 

architektonické a stavební kvality staveb. Je smutné, Ïe právû obytn˘ soubor 

Lesná, kter˘ je tolik cenûn˘ a uznávan˘ domácími i zahraniãními odborníky, se 

stává pfiíkladem neodborné a nekvalitní rekonstrukce,“ pí‰e se ve stanovisku. Rada 

Obce architektÛ ve svém stanovisku navíc kritizovala i samotnou pfiípravu stavby. 

Podle jejího názoru by mûla b˘t respektována stanoviska obou tvÛrcÛ a jejich 

autorská práva. JenÏe zda by oba architekti dokázali prosadit nárok na svá autorská 

práva u soudu, není vÛbec jisté. Zatím tuto moÏnost jen zvaÏují. „Jde ale urãitû 

o kolegiální solidaritu a respekt k práci nûkoho jiného,“ fiíká Rudi‰. Miroslav 

âermák, fieditel projekãní firmy Stavoprojekta, jejíÏ pracovníci sporné nástavby 

navrhli, v‰ak jakoukoli kritiku kvÛli nástavbám odmítá. „Jedná se o standardní 

úpravu, nevidím v tom Ïádn˘ problém,“ uvedl. I ·ulc je pfiesvûdãen, Ïe jeho úfiad 

neporu‰il Ïádn˘ pfiedpis. „Chceme sídli‰tû zachovat a vylep‰it, to je úãel té akce,“ 

uvedl. ProtoÏe v‰ak mûstská ãást není jedin˘m vlastníkem domÛ na sídli‰ti, ani on 

nevylouãil moÏnost, Ïe nadstavûné a pfiestavûné domy budou v kaÏdé ãásti vypadat 

jinak. „Proã by mûlo b˘t sídli‰tû fie‰eno jako celek?“ ptá se. 

SNÍMKY RADEK MÍâA, MF DNES 

LUDùK NAVARA 

MF DNES, 25. 4. 2000 

REDAKCE VÍTÁ NÁZORY, NÁMùTY A REAKCE âTENÁ¤Ò, VYHRAZUJE SI V·AK PRÁVO 

JEJICH KRÁCENÍ. 

ADRESA REDAKCE: LETENSKÁ 5, 118 45 PRAHA 1 

DISKUSNÍ PANEL: NEVIDITELN¯ ARCHITEKT: HTTP://WWW.ARCHITEKT.CZ 

REDAKČNÍ STŮL ARCHITEKT 6/2000 85

SUMMARY 

2 EDITORIAL 

3–6 THE PRITZKER AWARD 2000 / A Family House 

in Bordeaux / Rem Koolhass, Marten van Severen 

/ OMA 

Petr HrÛ‰a, Petr Pelãák / Jifií Horsk˘ 

45 CONTEST 

McLight Lights 

1st Prize Hana Pinkasová 

68–69 THEORY 

The Esthetics of Gravitation / Pierre von Meiss 

70 EXHIBITION 

Mecanoo / Pavel Halík 

7–12 The Sports Hall in Litomy‰l / Petr HrÛ‰a, 

Petr Pelãák 

by Josef Holeãek, Walter Zschokke 

13–16 A Family House in Moravské Knínice 

/ Tomá‰ Rusín, Ivan Wahla, Milena Kasalová 

by Karel DoleÏel¨ 

17–20 A Villa in Ti‰nov / Jaromír Walter 

by Karel DoleÏel 

21–25 Renovating of shop on a Family House 

/ Tomá‰ Novotn˘ 

by Pavel Halík 

26–28 Fast Food in Pec pod SnûÏkou 

/ Martin Feistner, Jifií HÛrka, Eva Koláãková 

The Information Center and the „Vesel˘ v˘let“ 

Gallery 

/ Jifií HÛrka, Radana Feistnerová 

by Josef Holeãek 

29–32 ROUND TABLE 

With Josef Holeãek, Jifií ·kabrada and Rostislav 

·vácha on a house in the country, traditions and 

modern production of the Czech countryside 

/ Radek VáÀa, Jifií Horsk˘ 

33–36 THEORY 

César Manrique / by Michaela BroÏová 

37 The Art of Seeing or a Message on the Transmutation 

of Wasteland / by Ivo Hanel 

38–39 CONTEST 

Interior of the Year 2000 

Main Prize A Pension in Vacov / Jifií Smolík, 

Zdenûk Rychtafiík 

40–44 PROFILE 

46 CONSTRUCTION DETAIL 

The Stairs of a Villa in Vonoklasy 

/ Ladislav Lábus, Pavla Bure‰ová 

47–48 CONTESTS, EXHIBITIONS, EVENTS 

49 INTERVIEW 

With Anna Fárová, GP OA 2000 Honorable 

Mention Laureate for Investor / Radek VáÀa 

50–51 CURRENT EVENTS 

52 On the OA Grand Prix 2000 / Zdenûk Zavfiel 

52–53 On Peter Zumthor’s Lecture in Brno 

/ Karel DoleÏel 

Dinner with Zumthor / Jan Sapák 

54–55 Peter Zumthor: The Documentation 

Centre’s Project Topography of Terror 

55 The Pritzker Award 2000 – Rem Koolhaas, 

About him... 

56–57 The London Embassy / Rostislav ·vácha 

58–60 STUDIES 

National Technical Library 

Diploma Projects – Petr Hájek; Jakub Havlas, 

Martina Bufiiãová 

61–64 SCHOOL 

A Home for a Personality / 1st Prize Jaromír 

Veselák 

64–66 Contest Residential Buildings near 

the Hospital in Litomy‰l / 1st Prize Josef Pleskot 

67 POLEMICS, CRITICISM, ESSAYS 

A Rational Floorplan / Vladimír Loupal 

71 HISTORY 

A Railway Guard House / Václav Jandáãek 

72–73 MEDALLION 

Jan ·tursa and Architecture / Marie Bene‰ová 

74 ENDANGERED BUILDING 

A Hops Growers’ Village in Rakovice / Jan Pe‰ta 

75 A-PRACTICE 

The Architect Magazine Award at the Brno 

Exhibition Grounds 

76 Paints for Lime Fasade / Milo‰ Solafi 

77–78 Materials for Lime Fasade Paints 

/ Jan Bárta 

79–80 ECOLOGY 

Urbanism is a public problem: An interview with 

Petr Suske / Miloslava Perglová 

81 Project of housing complex in Michalovice 

/ Petr Suske 

82 LAW 

Cause: Breach of authors law / Vûra Stránská 

83 @MEDIA 

Browser Netscape communicator / Ivan Muchka 

Antonín Dvofiák – next drama of Prague 

monuments/ Zdenûk Luke‰ 

84 BOOK REVIEW 

85 EDITORS TABLE 

Dispute about housing estate Lesná 

/ Franti‰ek Zounek, Viktor Rudi‰; Ludûk Navara 

86 SUMMARY / Sallie Lynch 

NEZÁVISLÝ MĚSÍČNÍK ARCHITEKTŮ. 

CENA 90 Kč, roční předplatné 1080 Kč. STUDENTI: sleva 20 %. Slovenská republika: doporučená cena 138 Sk, roční předplatné 1656 Sk. Evropa 3540 Kč, zámoří 5664 Kč. 

VYDÁVÁ OBEC ARCHITEKTŮ. Vychází každý měsíc. Ročník XLVI (II. ročník měsíčníku) /červen 2000. ŠÉFREDAKTOR: Jiří Horský. REDAKTOŘI: ing. Drahomíra Králová, ing. Miloslava Perglová, 

Mgr. Markéta Pražanová, Radek Váňa, Hana Vinšová. SEKRETARIÁT: Kateřina Špirková TEL.: 53 97 68. GRAFICKÁ ÚPRAVA: David Fírek; kulér – redakce, spolupráce Miloslav Čáp. 

TEL.: 53 97 42, 53 97 46, 53 93 41–2. FAX: 57 31 81 07. E-MAIL: redakce@architekt.cz 

INZERCE, DISTRIBUCE, PŘEDPLATNÉ: Jitka Zahradníková, Ester Hronová, Lenka Příhonská, Šárka Procházková. TEL/FAX.: 57 31 52 39, 53 97 25, 53 56 60. 

INTERNET: http://www.architekt.cz ADRESA REDAKCE: Letenská 5, 118 45 Praha 1. 

REDAKČNÍ RADA: Mgr. Bohuslav Blažek, ing. arch. Tomáš Černoušek, ing. arch. Karel Doubner, ing. arch. Igor Dřevíkovský, ing. arch. Peter Gromski, ing. arch. Ludvík Grym, PhDr. Josef Holeček, 

ing. arch. Otakar Chochola, ing. arch. Václav Králíček, ing. arch. Jan Línek, ing. arch. Martin Peterka, ing. arch. Ivan Plicka, prof. ing. arch. Emil Přikryl, ing. arch. Jan Sedlák, ing. arch. Alexandr Skalický, 

prof. ing. arch. Jaroslav Šafer, ing. Josef Šanda, PhDr. Rostislav Švácha, ing. arch. Ivan Vavřík, PhDr. Jindřich Vybíral. 

KORESPONDENTI: Miloš Dunaj – Vídeň, Eva Heyd – New York, Ivan Margolius – Londýn. 

ISSN 0862-7010. 

SAZBA, LITO: ARDEA grafické studio, s. r. o. TISK: a.f. BKK, s. r. o. ROZŠIŘUJE: společnosti holdingu PNS, a.s., A.L.L. Production, s.r.o., MediaPrint Kapa, s.r.o., Transpress, s.r.o., PressMedia, s.r.o. 

Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha č.j. nov. 5212/95 ze dne 12. 6. 1995 a Českou poštou, s.p., OZP, a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem 

dne 21. 1. 1998, značka P-349/98. Přeprava č. j. 3257/96 ze dne 1. 10. 1996. 

PODEPSANÉ ČLÁNKY NEMUSÍ ODRÁŽET STANOVISKO REDAKCE. ZA OBSAH INZERÁTŮ REDAKCE NERUČÍ. 

REDAKCE SI VYHRAZUJE PRÁVO PUBLIKOVANÉ MATERIÁLY ZVEŘEJNIT NA SVÝCH INTERNETOVÝCH STRÁNKÁCH. 

DISKUSNÍ PANEL NEVIDITELNÝ ARCHITEKT NALEZNETE NA HTTP://WWW.ARCHITEKT.CZ.

Okna, dvefie ZahradnÃ­ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...