INFORMAâNÍ CENTRUM A GALERIE VESEL¯ V¯LET PEC POD SNùÎKOU JI¤Í HÒRKA, RADANA FEISTNEROVÁ / ATELIÉR DÒM A MùSTO AUTORSKÁ ZPRÁVA Požadavkem investora bylo použití tradičních stavebních technologií. Konstrukce: dřevěná tesařská, roubená a hrázděná pobíjená prkny. Dům je polyfunkční – přízemí: obchody a informační centrum; patro: galerie a byt se samostatným vstupem. Půdorys vstupního podlaží KLIENT: Pavel a Miloslav Klimešovi AUTO¤I: ing. arch. Jiří Hůrka, ing. arch. Radana Feistnerová TESA¤: Petr Růžička STAVEBNÍ âÁST: Miloslav Klimeš REALIZACE: leden <strong>2000</strong> NÁKLADY: cca 5 milionů Kč REALIZACE ARCHITEKT 6/00 27
BOUDY KRKONOŠSKÉ DOMY RECENZUJE JOSEF HOLEČEK Horské penziony a hotely Krkonoš a Jizerských hor z přelomu a první poloviny století nevstoupily výrazně do dějin architektury a pravděpodobně do nich nevstoupí. Představují svébytnou směs regionální, tradicionální a nacionálně zabarvené stavební produkce a rozličných velmi fragmentárních inspirací moderní estetikou, zvláště ornamentikou art deco. Náročnější klimatické podmínky dodávají další typické charakteristiky – strmé střechy a dosti častá dřevěná deštění. Pro mnoho výše položených sídel (třeba Pec pod Sněžkou, kde stojí obě recenzovaná díla), vytvořila tato romanticky laděná výstavba určená pro turistický ruch – vedle pozůstatků lidového stavitelství – i jakýsi základní konstitutivní typ domu. Obrazu architektury v krajině. Stylovou polohu neodmyslitelně srostlou s krajem. Nové stavební zásahy, ať již jde o rekonstrukce, či novostavby, však již desítky let o žádném respektu nevypovídají. S odstupem času se zdá přece jen podivné, jak dokonale dokázalo období komunistické éry veškeré zdejší lokální architektonické tradice minout a zůstat hluché k jejich podnětům. Ignorace pramenila jistě z nenávisti k německému, romantickému, v němž nebylo stopy po lyrice slovanskosti či akceptovatelném klasicismu. Ani ovšem po vědecky a technicky pojímané modernosti a pokrokovosti. Každý případný regionalismus směřoval nakonec proti jednotné a centrální státní moci. Stavební a urbanistické změny byly v praxi podmíněny méně sofistikovaně – vycházely z představy Krkonoš jako rekreační zóny pro Prahu, funkčně zhomogenizovaného území, kde bylo třeba vybudovat rozlehlé hotely (Horizont v Peci, Junior v Harrachově), ekonomicky aktivní obyvatelstvo navázat na jejich provoz a lokalizovat v panelových sídlištích. Řada staveb z éry přirozeného a produktivního fungování regionu se tak jevila zbytečná, mnohé byly demolovány. Demokratické poměry 90. let otevřely prostor především pro architekturu vyhovující místním potřebám. V údolním Horním Maršově například vznikla čistírna odpadních vod od Romana Kouckého a škola od Jindřišky Crickettové. Obě známá díla především doplňovala potřebné účelové stavby a do velkého a místně významného tématu regionální architektury určené pro turistický ruch tak nespadají. 1/ Výstavba nových ubytovacích zařízení téma regionálního stylu a jeho inovací v podstatě nezvedla. 2/ Dvě stavby ateliéru Dům a město – informační středisko Veselý výlet a drobná budova rychlého občerstvení jsou naopak příkladem snahy rozvíjet regionální impulsy ve vědomě a dobrovolně zvolených mantinelech materiálové a výrazové kázně a vazbě na tradiční technologie, a zároveň díly s propracovaným prostorovým konceptem a morfologií. Obě od sebe jen pár metrů vzdálené stavby řeší, byť každá poněkud jinými prostředky, problém sepětí nové architektury a kulturní identity kraje. VESEL¯ V¯LET Je dílem, které povstalo z velmi promyšleného stavebního programu. 3/ (I ten sám o sobě je pozoruhodný a pro místo důležitý – v samém středu Pece se neprovozuje penzion ani pohostinské zařízení, ale informační středisko, prodejna publikací, nekomerční galerie a prodejna uměleckořemeslných produktů.) V důslednosti, s níž byl program promítnut do stavby – od volby konstrukcí a materiálů, prostorového uspořádání až po ikonografii pláště fasády a detaily – doslova cítíme potřebu stavebníků vyjádřit místo, odít do pláště architektury slogan býti lokálním a zároveň universálním (tradiční technologie stavby, symbolicky koncipovaná hala se čtyřmi sloupy světlíku, nadstandardní technické vybavení). Navázat na stavební tradice a harmonicky se zapojit do okolí, a zároveň vědomě ponechat místo současnému výrazu. Sakralizovat stavbu rituálním položením viditelného základního kamene a zároveň ji jednoduchými okny a vstupními otvory učinit civilní. Takováto vrcholná ambice a v pravém smyslu slova koncept „být ve středu“ s sebou přináší nelehký úkol rovnovážného a komplexního výrazu. Netroufám si být jeho přísným a kritickým posuzovatelem, myslím, že vše zde je opravdu dobře promyšleno a má smysl. Pozornost si zaslouží roubená konstrukce přízemí z pečlivě opracovaných a ručně dohoblovaných trámů a užití konstrukce hrázděné pro patro (ta je dnes odeštěna dřevem, a je proto subtilnější a méně důkladně tesařsky provázaná než konstrukce dozdívané). Překvapivé je, jak hierarchická kompozice domu zastírá výrazně lichoběžníkový půdorys – ten se spíše projevuje jakousi neurčitou živostí stavebního objemu. Do výčtu nepřehlédnutelných výtvarných prvků patří krásná břidličná podlaha, živě a přesně do osmistěnů stesané sloupy haly a ušlechtile střídmé a až s minimalistickým étosem zvolené obklady stěn. Horizontálně členěná okna s tmavě hnědými rámy a bílou lazurou mořenými křídly vypovídají o snaze vyhnout se tradiční kompozici kříže či šestitabulkového rastru. Přesto myslím, že mělo být vyzkoušeno (a realizováno) jiné netradicionální řešení. Osazená okna nepůsobí jako nápaditý posun, ale jako typové provizorium nevhodné do ušlechtilé struktury fasády. „Ideologie“ jako by zde vítězila nad „estetikou“. I kdybychom stavbu nového informačního střediska jen míjeli, uvidíme citlivou, výraznou, a přece již na první pohled posunutou figuru místní tradiční stavby, která sceluje vývojem dosti desurbanizovanou obec. MODRÁ BUDKA Drobná restaurační stavba s podkrovní garsonkou, vklíněná na úzké parcele mezi dva sousedy, nebyla vytvářena tak promyšleně a v úzké spolupráci se stavebníkem. Její vazby k tradičním technologiím a místu jsou vlastně nezřetelné. Představuje spíše aplikaci amerikanismu jednoduchých dřevěných konstrukcí. Užití jednoduchého a střídmého stylu. Myslím, že stavbička lépe vyznívá, když na ni nehledíme prizmatem regionálního a tradicionálního. Potom vyniknou poněkud extrémní, ale kompozičně zvládnuté hmotové poměry a atypicky řešené opláštění schodiště. Řekl bych, že volba mechanického svislého prkenného deštění eleganci stavební hmoty spíše zakrývá. Drobná, nápaditá a zároveň nenápadná <strong>architektura</strong> má ostatně místo téměř všude. Kdyby se s podobným úsilím postupovalo i u větších, důležitějších staveb, sama do značné míry reaktivní, korektivní a obranná kategorie regionalismu by ztratila něco ze své aktuálně pociťované palčivosti. AUTOR JE ESTETIK, VÝTVARNÍK, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE POZNÁMKY 1/ Problematice regionální a na místo vázané architektury, dokonce se zvláštním důrazem na území Krkonoš, je věnován Architekt XLIII, 1997, č. 25–26, kde je publikovaná řada studií i kulatý stůl, jehož se účastnil spoluautor stavby Jiří Hůrka. 2/ Výjimkou je mohutná budova hotelu Hela v Peci pod Sněžkou, založená na nepříliš dobře pochopené imitaci lidových hrázděných stavení. Výtvarné kvality detailů, a zejména celková hmota díla nepůsobí příliš věrohodně, žádné zásadní neštěstí pro strukturu obce ale nová stavba nepředstavuje. 3/ V nejlepším smyslu slova osvícenými stavebníky díla jsou významné osobnosti místní kultury, znalci Krkonoš a muži mnoha zájmů a profesí, bratři Klimešové. Interiér galerie Veselý výlet SNÍMKY ESTER HAVLOVÁ 28 ARCHITEKT 6/<strong>2000</strong> REALIZACE
Change language