Okna, dvefie Zahradní architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...

Eladio Dieste,
zemûdûlská továrna
v Masaru, Uruguay
(1978)
– pfiedpjaté volnû
stojící oblouky bez
podpûr
z velk˘ch, hrub˘ch kamenÛ, s mal˘mi okny, ale
velk˘mi dvefimi. Vy‰‰í patra byla jemnûj‰í, vr‰ek
byl je‰tû odlehãenûj‰í, zakonãen˘ elegantní fiímsou.
• Druh˘ pfiíklad je blíÏe dvacátému století – spoãívá
totiÏ na inverzi rozloÏení hmotnosti. Celá stavba
stojí na pylonech a „nejtûÏ‰í“ prvek je nejdál od
zemû. DóÏecí palác v Benátkách je jedním z mála
pfiíkladÛ takové práce s rozloÏením hmotnosti
z doby pfied prÛmyslovou revolucí. Na Le Corbusierovû
vile Savoie a je‰tû lépe na jeho klá‰teru La
Tourette je patrná tato „nebezpeãná“ inverze, která
podle Arnheima vytváfií potenciální energii fiktivního
pádu.
• Tfietí pfiípad je zaloÏen na principu vzná‰ení.
Vznikají buì zdánlivû volnû se vzná‰ející hranoly,
které znatelnû pfieãnívají – to je moÏné vidût na
Wrightovû projektu „Falling Water“, nebo autonomní
stfiechy bez vztahu k vertikálním elementÛm
pevnû spjat˘m se zemí. Takov˘ pfiístup lze vidût
na Wrightovû domû Robie, nebo na
barcelonském pavilonu de Roheho.
„Syndromu vzná‰ení“ (Schwebe-Syndrom), jak tento
efekt naz˘vá Adolf Max Vogt 5) ve své zajímavé
eseji, lze dosáhnout nejen oddûlením stfiechy, ale také
abstrahováním nosn˘ch prvkÛ (pomocí chromovan˘ch
bednûní sloupÛ a le‰tûného mramoru). Nedávno
podobného postupu pouÏil Jean Nouvel pfii
stavbû koncertního sálu v Lucernu, kde jeho ohromná
tenká stfiecha nezakr˘vá jen budovu, ale klene se
jako mark˘za nad námûstím, nábfieÏím a jezerem.
Její podpÛrn˘ systém není ze zemû vidût, coÏ je‰tû
umocÀuje její magick˘ vizuální úãinek.
Je tfieba si uvûdomit, Ïe i kdyÏ je gravitace v‰udypfiítomná,
u vût‰iny staveb jen málo ovlivÀuje vyjádfiení.
Je mnoho jin˘ch faktorÛ, napfiíklad pozemek,
program nebo v˘znam, které na sebe mohou
strhnout váhu celého projektu. Jsou ale nûkteré
budovy, kde se pfiekonání gravitace stává hlavním
faktorem, pfiedev‰ím pak souhra tlaku a tíhy
v podzemních prostorách nebo v pfiízemních budovách,
jako jsou kostely, koncertní sály, trÏnice,
stanice, v˘stavní prostory, leti‰tû a samozfiejmû
také mosty. Dále jsou také architekti (napfiíklad
Nervi, Perret, Foster), pro které je vyjádfiení toku
sil záleÏitostí jejich vlastní filosofie nezávisle na typu
stavby.
Jejich práce tûÏí z pozornosti, které se jí celosvûtovû
dostává nejen od kolegÛ, ale i od vefiejnosti.
Jak jsme jiÏ naznaãili, práce s tokem sil pfiedstavuje
moÏnost propojení vnímání staveb a autentické
zku‰enosti lidského tûla s gravitací, a tím probouzí
nበsmysl pro krásu.
GRAVITACE A V¯UKA PROJEKTOVÁNÍ Vyuãování
vyÏaduje znalost metod a problémÛ. Na‰e rozdûlení
do ãtyfi kategorií nám pomáhá lépe zprostfiedkovat
aspekty pfiístupu architekta, inÏen˘ra nebo
studenta ke gravitaci a debatovat o nich. Jak se toto
dûje a jak se v‰e propojuje s na‰ím kritick˘m
my‰lením, bude pfiedmûtem následujících úvah.
Abychom mohli b˘t konkrétnûj‰í, budeme se vûnovat
projektování vnûj‰kÛ budov a jejich vztahu
ke gravitaci.
DÛvod pro v˘bûr právû tohoto tématu z mnoha
dobfie zdÛvodnil Frampton: „...v˘sledná stavba je
neoddûlitelná od zpÛsobu jejího zaloÏení a stoupání
její struktury díky souhfie podpûr, pfieklenutí a spojÛ
– rytmu jejího obloÏení a rozmístûní oken“ 6) .
Ekonomické a ideologické síly, které v souãasné
dobû v rozvinut˘ch zemích ovlivÀují vztahy mezi
technikami a jejich realizací, jsou velmi sloÏité
a ãasto si navenek protifieãí.
První potíÏ plyne z antagonismu mezi umûleck˘m
vyjádfiením a realitou vlastní stavby.
Dal‰í se dot˘ká faktu, Ïe je efektivnûj‰í minimalizovat
pracovní sílu neÏ pouÏití materiálÛ.
Tfietí pfiekáÏkou je potfieba vytvofiit „termosku“,
tzn. izolovat budovu tak, aby byla co nejúspornûj-
‰í, co se t˘ãe spotfieby energie.
âtvrtou komplikací je stále rostoucí dÛleÏitost fasády
pro uloÏení sloÏit˘ch regulaãních a rozvodn˘ch
systémÛ.
Tûmto ãtyfiem okruhÛm se budeme blíÏe vûnovat
v pfií‰tím ãísle.
DOKONâENÍ P¤Í·Tù
AUTOR JE PROFESOR NA FAKULTù ARCHITEKTURY
V LAUSANNE
Z ANGLIâTINY P¤ELOÎILA KAROLÍNA JELÍNKOVÁ
PSÁNO PRO FRANCOUZSK¯ âASOPIS ENSEIGNEMENT
ARCHITECTURE VILLE â. 5/1999–2000
SNÍMKY ARCHIV AUTORA
1) Jean Starobinski, L’ éblouissement de la légéreté ou Le triomphe
du clown (Oslnûní lehkostí aneb Klaunovo vítûzství),
v: Portrait de l’artiste en Saltimbangue, Skira, 1970.
2) Arthur Schopenhauer, Die Aesthetik der Architektur (Estetika
architektury), v: Die Welt als Wille und Vorstellung (Svût
jako vÛle a pfiedstava).
3) Rudolf Arnheim, The Dynamics of Architectural Form, Berkeley,
1977.
4) Sebastiano Serlio, Pût knih o architektufie, 1537 (angl. reprint
New York, 1982).
5) Adolf Max Vogt, Das Schwebe-Syndrom in der Architektur
der zwanziger Jahre, v: Das Architektonische Urteil 23, Birkhäuser,
Basel, 1989.
6) Kenneth Frampton, Studies in Tectonic Culture, Cambridge,
1995
Vlevo Giuliano da Sangallo, Palazzo gondi ve
Florencii (1490) – klasick˘ triparton od zemû
k obloze; dole Santiago Calatrava, socha; vpravo
Le Corbusier, La Tourette (1957–60) – inverzní
rozloÏení vizuální váhy
TEORIE ARCHITEKT 6/2000 69