Okna, dvefie Zahradní architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...

SNÍMEK ARCHIV AUTORA
SPLYNUTÍ S KRAJINOU
RODINNÝ DŮM RECENZUJE KAREL DOLEŽEL
Pozemek se nachází na okraji obce na prudkém jižním svahu s příjezdovou
komunikací u jižního okraje parcely. Největší devizou je úchvatný výhled na
jízdárnu v údolí a zalesněný kopec naproti, který byl patrně hlavní inspirací
autorů. Horší je pohled k sousedům, neboť současné představy o bydlení
mezi lidem zde nabývají bizarních podob. Nepříjemná blízkost k obslužní,
byť slepé komunikaci a vylepšení výhledu vedlo k situování hlavní obytné
místnosti s kuchyňským koutem a jídelnou do patra, a k plnému prosklení
čelní stěny včetně prosklení přes obě nároží. Vysunutím objektu k cestě tak
navíc není těmito okny vidět nepodařené výtvory sousedů. Více v tomto než
v jiných případech mě při pohledu na dispoziční řešení napadá doporučení
kolegů, že právě takové domy – nejde totiž o žádnou nadstandardní vilu
s vnitřním bazénem a atypickým řešením interiéru, šitou na subjektivní požadavky
objednatele – by měly být spíše publikovány v stánkových tiskovinách
s problematikou bydlení, než v odborném periodiku. Díky osvědčené
čtvercové dispozici, připomínající renesanční magický čtverec o devíti polích
se svojí matematickou logikou čísel, se právě takové řešení jeví jako universální
jak pro rovinný, tak svažitý terén, včetně zcela variabilní orientace
ke světovým stranám. Umístění vertikální komunikace do centrální polohy
a servisních bloků koupelen a WC do středních bočních částí potvrzuje promyšlenost
a flexibilitu dispozičního řešení, bez jakéhokoliv omezení jak v přístupu
na pozemek, tak v situování vstupu, garáže, skladových prostor, potažmo
i ve variantě obývacího pokoje v přízemí se čtyřmi ložnicemi v patře.
Nicméně vraťme se ke konkrétnímu domu. Renesančně-barokní symetrický
osový koncept je pouze zdánlivě v rozporu s modernistickým vyzněním domu.
Nejpůsobivější pasáž domu, vstupní část, pracuje s minimalistickým
ztvárněním hmot v čistém povrchovém, nečleněném a výrazově konzistentním
symetrickém řešení, narušeném pouze asymetrickým madlem v úzkém
průřezu schodiště. Konkrétní řešení následně umožňuje výstup do exteriérového
pokoje, vymezeného opěrnými stěnami s bohatě porostlou treláží,
nebo obrátku zpět v interiéru, připomínající přístup k Parthenonu a následnou
katarzi, umocněnou rozevírajícími se stěnami, předznamenávajícími
opětovné splynutí s krajinou prostřednictvím panoramatického širokoúhlého
okna pouze vertikálně členěného, a především v létě z pěti devítin otevíratelného.
Jistý luxus symetrického řešení v patře s dvěma ochozy kolem
schodiště je kompenzován mimořádným zážitkem následného výhledu
a příjemné prostornosti, zesílené horním světlem ze střešního světlíku.
Optický klam, vyvolaný rozšířenou chodbou, přitahuje náprotivný kopec ještě
více do interiéru hlavního obytného prostoru. Pocit z vnímání vnitřních
prostor není narušován tříští materiálů a tvarů, naopak, přírodní dřevěné dýhování
v teplých tónech a elementárních suchých tvarech, střídmá barevnost
i kování dveří, včetně klik, doplňuje jistou přirozenou monumentálnost
prostor rodinného domu. Možná že polovina plochy přízemí (objekt je nepodsklepený)
věnovaná garáži, sklepům, skladům, dílně apod., se může jevit
jako předimenzovaná pro tento účel. Je ovšem téměř vždy realizovaná
dle přání zákazníka. Zde je pikantní souvislost mezi investorem a architekty,
investor je totiž také architekt, ale chtěl dům od konkrétních architektů.
Dnes neopomene zdůraznit, že se v něm celé rodině skvěle žije. Původně
měl mít dům ekologickou zelenou střechu, leč finance rozhodly jinak, pultová
střecha v mírném spádu umožnila osázení střechy odolnými rostlinkami,
ovšem nepochůzími. Ačkoliv dům nemá sedlovou střechu, má hlavní římsu,
která částečně předstupuje a vytváří svojí přiznanou dřevěnou konstrukcí
v podhledu dojem klasického zápraží. Kombinace eternitu pod římsou, světle
dýhovaného dřevěného obkladu v interiéru, euro-oken v přírodním dřevě
a preciznost při vyzdění vnějšího obkladu z lícovek si zaslouží ocenění. O to
větším paradoxem je konstatování „odpovědného“ pracovníka stavební komise,
že podobnou hrůzou a hrůzami se již nehodlá zabývat, a tudíž podobně
kvalitní architektura má v obci odzvoněno. Již žádnou rovnou střechou
si nehodláme ničit svoji obec, prohlásil dotyčný, aniž asi tušil, jak blízko
je svojí rétorikou názorům na moderní, čili zvrhlé umění a architekturu.
(VIZ TÉŽ ZLATÝ ŘEZ Č. 18/98)
AUTOR JE ARCHITEKT, PEDAGOG NA FAKULTĚ ARCHITEKTURY VUT V BRNĚ,
PUBLICISTA, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE
TITULEK REDAKCE
16 ARCHITEKT 6/2000 REALIZACE