Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

More documents

Recommendations

Info

UMùNÍ VIDùT ANEB POSELSTVÍ O TRANSMUTACI PUSTINY IVO HANEL K OSOBNOSTI C. M. Fenomén Lanzarote a fenomén Manrique jsou množinami společných průniků. Kvintesencí obou je realizace fénixovské legendy o znovuzrození. Lanzarote – snad výspa bájné Atlantidy – postižená lidmi i přírodou – otrokáři, lávovou apokalypsou a následnou bídou, bylo výjimečným prostředím pro výjimečného tvůrce, Césara Manriqueho. Výsledkem byl zázrak: jím organizovaná výstavba objektů pro turistický průmysl nezničila původní originalitu krajiny, jak se to stalo jiným architektům na ostrovech počátkem turistického boomu: Tenerife a Gran Canaria. V¯VOJ Úspěšný figuralista, exotická hvězda na newyorském výtvarném Olympu, světově proslulý rodák, na Lanzarote zpočátku adorován, později mnohými zatracován pro svoji nepodplatitelnou věrnost Můzám. Rozhodoval o urbánním vývoji ostrova. Dával přednost archetypálním liniím původní architektury, u nových staveb vyžadoval aspoň jejich evokaci v typických detailech. Jeho laděním byla komplementarita – bílá a zelená, barvy doplňkové k infernálním valérům vyvřelých zemin a chybějící vegetace. Manriqueho přijetí nebylo idylické, jak by se zdálo ze zanechaného díla. Rozpory vznikaly z nekompromisnosti jeho zásad. Použít třeba modrou nebo hnědou barvu bylo takřka nemožné, stejně jako bylo vyloučeno postavit výškovou budovu. Jedinou na ostrově mu postavili během jeho dvouměsíčního pobytu v cizině. Jeho reakce byly vášnivé: útoky na spekulanty, odsudky barbarství a kořistnictví. Disharmonii legend čas halí gloriolou, stejně jako mysterium Manriqueho předčasné a tragické smrti. Magičnost jeho díla však přesáhla aureolu osudu autora. OSOBNOST Dominantním rysem osobnosti Césara Manriqueho je programová permanentní kreativita, posilovaná pocitem drahocennosti každého okamžiku krátkého lidského života. Jeho motivační silou nebyla neurotická nebo existenciální úzkost, spíše jungovská realizace potenciálů. „Žijeme tak krátce na této planetě a každý náš krok by měl být příspěvkem k uskutečnění ideální Utopie. Jediná možnost, jak ji realizovat, je spolupráce.“ Psychologicky je možné detekovat několik charakteristik: filosoficky laděnou senzitivitu, smysl pro realitu, a kreativní vůli realitu přetvářet. Nesobecké, komunikativní a prosociální ladění. Protipól platonických nebo revolucionářských snílků. Jeho snažení je praktickou aplikací chardinovské víry v pozitivní evoluci vesmíru, Boha. „Porozumění je klíč k universálnímu tajemství. Krása nás pozvedává do vyšších sfér a je průvodcem pro rozvoj životní energie.“ Pouhá psychologická analýza těžko může postihnout Manriqueho osobnost: jeho filosofii, estetiku a zdroje vitality, autentičnost. Hlavním rysem jeho osobnosti je kreativita, hledání krásy v nejbližším okolí je mu radostí, upozorňování na ni zdrojem štěstí. „Vše je jednodušší, než si obvykle představujeme. I dobro a zlo. Jednat dobře je tvořit štěstí. Páchat zlo znamená působit neštěstí.“ Obdivuje „strukturu ptačího peří, jemnost křídla mouchy, koncisní konstrukci listu“. Vinciovská zvídavost má u Manriqueho dimenzi sókratovské autognóze s kantovským díkůvzdáním: „V noci hovořím s hvězdami. Aniž bych něčemu rozuměl, vzdávám díky za fascinující podívanou, kterou mi poskytuje zázračný aparát očí.“ Je Manrique mystik? Mystik zavírá oči, aby viděl, Manrique vidí, aniž by musel zavírat oči. Jeho světonázor je stejně nadčasový jako jeho dílo. „Člověk se ve své soustředěnosti snaží vnucovat své systémy bez ohledu na hranice, národnost, náboženství a politické strany, pomocí armád, mentálními superstrukturami, politicko-sociálními recepty, které nemají nic společného s elemetárními a biologickými principy řídícími přírodu. Tak je lidská rasa připoutána k nejistému osudu, neschopnému si představit šťastnou budoucnost.“ Manriqueho aktivita nebyla cílena ke „šťastné budoucnosti“, ale viděl reálnou blízkost „šťastné přítomnosti“. Cestu viděl v „prozření“ těch, kteří „mají oči a nevidí“. Jeho kreativita měla i spirituální dimenzi – kontemplaci a meditaci: na rozdíl od rituálů a náboženských praktik je používal „na každém kroku“. Manrique nahlížel na Lanzarote do divadla transmutace vesmíru: cyklů vzniků, zániků a znovuzrození. „Tato vibrující energie, obsahující největší matematické esence, organické symetrie, podivuhodné designové koncepty, ohraničenou i absolutní různorodost krásy, záplavy milionů estetických forem i gigantickou kreativní inteligenci schopnou reflektovat vzlet, extatismus i nehybnost, je komplexnější než nejperfektnější naprogramované mechanismy.“ Na rozdíl od mága přivolávajícího kosmické síly, aby z nich těžil, viděl jejich všudepřítomnost a snažil se být s nimi v harmonii. „Umění a radost z estetična jsou tak bohaté ve svých nuancích, že se mohou stát rituály, dávajícími smysl našemu životu.“ Byl estetizující skeptik, ateista? To jsou akademické otázky. Prakticky byl hluboce věřící v síly, které se někdy ztotožňují s Bohem: kosmická pozitivní evoluce a energie přinášející radost a štěstí. Cítil jejich neuvěřitelnou blízkost, tak autentickou – pro někoho znepokojující a těžko snesitelnou... REALISTA A REALIZÁTOR Vztah k realitě je klíčem k pochopení Manriqueho – realizátora Utopií. Dokázal harmonizovat nevědomí a nástrahy ega, tak že nepropadl reformátorským bludům, nesnažil se realitu znásilňovat nebo revolucionářsky naruby převracet řád. Realitu neidealizoval, nezkresloval pseudooriginálním viděním. Jeho vnímání skutečnosti bylo téměř hyperrealistické: jako by viděl a cítil bytostnou individualitu každé i sebemenší součásti přírody. Organický i anorganický svět vnímal jako živé bytosti obdařené krásou. Svůj úkol viděl ve vytváření harmonických souvislostí. Jeho aktivita nebyla pouze artistní, nebyl jen vizážistou krajiny (El Cactus), ale i dárcem intimity (Foundation), dirigentem kamenů a vod (Mirador del Rio), režisérem světla a stínů (Jameos del Aqua) – byl schopen dát krajině „její ideální bytí“. Jeho urbanistické a globální koncepce nezapomínají na detail a detailní kreace, zejména přírodně-architektonické související s celkem. „Lanzarote, výspa fosilních hornin, podobná vyvrženému kameni byla Césarem Manriquem proměněna v největší sochu světa“ (Luis Rosales). REALIZOVANÁ UTOPIE Byl schopen vytvářet malé i velké ráje, přetvářet místa nerajská, opuštěná, peklo lidské i přírodní. Umocňuje krásu míst vyhýbajícím se civilizaci (Mirador del Rio). Oživuje mrtvou zemi bílou perlou v černém lávovém moři (Taro Tahiche) – jeho soukromé obydlí rajského charakteru, otevřené všem i za života majitele. Peklu podobný, vytěžený lom, přetváří k obrazu přátelské komunikace kaktusů, kamenů a lidí (El Cactus). Na každém kroku jako by dokazoval platnost vize Miese van der Rohe „v detailu je Bůh“. Každému detailu věnuje až zbožnou pozornost. Tvořil prostory exkluzivní a demokratické zároveň, dopřával je všem ostatním součástem okolního vesmíru, společně se soukromím, ve kterém je možno kontemplovat. I v jeho restauracích a barech můžeme spatřit odlesk ráje. Přetavuje utilitarismus a komerci do ušlechtilé slitiny. „Jestli si někdo ve Španělsku zaslouží titul doktor architektury honoris causa, tak to byl César Manrique. Pro spojení jedinečné, mysteriózní architektury s potřebami komercialismu, restauracemi a bary.“ Za hledání kvadratury kruhu (podle Maria J. Garcii). Byl Manrique alchymista? Celoživotně ho fascinovaly síly, které dovedou oživovat a cítil jejich stálou všudypřítomnost. Při svém bádání snad transmutoval geotektonickou a vulkanologickou rtuť, síru v sůl světa: radost – část kamene mudrců. I když v sedmdesátce vypadal jako muž středního věku, hledání elixíru života nebylo jeho cílem. Zachoval si však stejně užasle zvídavý pohled z věku, kdy ještě děti nevyrůstají z podoby andělů. Nedal se zlákat pokušením zlata, ale jeho trasmutace měnily pustinu a vypálenou zemi. Jeho dílo se podobá krystalům, jejichž vyzařování dovede přeměnit i pustinu vnitřní, ničenou soudobým syndromem vypálení. Manriqueho kvintesence je schopnost odkrývat krásu, tvořit harmonii a sdělovat radost. Jeho devizou bylo přesvědčení o povinnosti: „citlivě šířit UMĚNÍ VIDĚT“. AUTOR JE TEORETIK UMĚNÍ A PSYCHOLOG TEORIE ARCHITEKT 6/2000 37
INTERIÉR ROKU 2000 PÁT¯ ROâNÍK SOUTùÎE – TÉMA „VIZE PRO T¤ETÍ TISÍCILETÍ“ Interiéry veřejně přístupné i soukromé, stavebně-technické řešení i mobiliář, design detailů a zařizovacích prvků, zakomponování uměleckého díla, využití světla a barev. VYHLA·OVATELÉ Design centrum České republiky a Česká komora architektů ve spolupráci s Unií výtvarných umělců ČR a Mezinárodním stavebním veletrhem IBF Brno. POROTA Emil Drápal, Jiří Horský, Karel Lapka, Kateřina Vávrová, Karel Doležel, Pavel Kolíbal, Milan Nytra, Gustav Křivinka, Jiří Zavadil CELKEM P¤IHLÁ·ENO 28 prací HLAVNÍ CENA A CENA UNIE V¯TVARN¯CH UMùLCÒ JI¤Í SMOLÍK, ZDENùK RYCHTA¤ÍK Penzion a restaurace Vacov Generální dodavatel: Ilbau, spol. s r.o. (viz A. č. 9/1999 a 5/2000) PRESTIÎNÍ CENY INTERIÉR REALIZOVAN¯ S P¤EVAHOU STAVEBNÍ TECHNOLOGIE LADISLAV LÁBUS, LENKA DVO¤ÁKOVÁ Vila ve Vonoklasech/ (viz A. č. 5/1999) INTERIÉR REALIZOVAN¯ S P¤EVAHOU NÁBYTKOVÉ TECHNOLOGIE PAVLA ·MÍDOVÁ, IGOR KOVAâEVIâ Sushi bar, Zborovská ulice, Praha 5/ (viz A. č. 5/2000) NOV¯ P¤ÍNOS STAVEBNÍ TECHNOLOGIE MAREK HOUSKA, JI¤Í GROSZ, MICHAEL TRNKA Návrh výtahu a revitalizace věže Staroměstské radnice v Praze/ (viz A. č. 5/2000) DESIGN KONSTRUKâNÍHO DETAILU JAN ·ESTÁK Lávka doplněná skleněnou stěnou – propojení a přemostění částí interiéru/ (viz A. č. 3/2000) SNÍMEK ZDENĚK HELFERT PRESTIÎNÍ CENY v˘bûr redakce DESIGN ZA¤IZOVACÍCH P¤EDMùTÒ TOMÁ· RUSÍN, IVAN WAHLA Pokladní box v Domě umění města Brna (viz A. č. 5/2000) SNÍMKY FILIP ŠLAPAL 38 ARCHITEKT 6/2000 SOUTùÎ
Page 1 and 2: 6/2000/ âERVEN CENA 90 Kâ Rem Koo
Page 3 and 4: EDITORIAL / Hranice dotyku vnitřn
Page 5 and 6: Půdorys 3. nadzemního podlaží P
Page 7 and 8: 1, 2 3, 4 5 POROTA PRITZKEROVY CENY
Page 9 and 10: Situace: 1 Autocamp, 2 Sportovní a
Page 11 and 12: 10 ARCHITEKT 6/2000 REALIZACE
Page 13 and 14: JEDNODUCHOST, HRDOST HALU V LITOMY
Page 15 and 16: Betonové terasy Řez Půdorys patr
Page 17 and 18: SNÍMEK ARCHIV AUTORA SPLYNUTÍ S K
Page 19 and 20: Podélný řez Pohled od východu S
Page 21 and 22: RODINN¯ DÒM S BAZÉNEM RECENZUJE
Page 23 and 24: Půdorys původního stavu SNÍMKY
Page 25 and 26: SNÍMEK PAVEL ŠTECHA Hlavní obytn
Page 27 and 28: RYCHLÉ OBâERSTVENÍ PEC POD SNù
Page 29 and 30: BOUDY KRKONOŠSKÉ DOMY RECENZUJE J
Page 31 and 32: JOSEF HOLEČEK Ten problém nastoli
Page 33 and 34: ZVÍROTICE - SOCIALISTICKÁ ODPOVù
Page 35 and 36: JAMEOS DEL AQUA sestup do hlubin LA
Page 37: VYHLÍDKA MIRADOR DEL RÍO průhled
Page 41 and 42: PROFIL PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK
Page 43 and 44: PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK, spolup
Page 45 and 46: lé, myslím tím obecné až módn
Page 47 and 48: KONSTRUKâNÍ DETAIL SCHODY V DOMù
Page 49 and 50: Areál zastupitelského úfiadu ve
Page 51 and 52: AKTUÁLNù SNÍMKY KAREL ·ANDA CEN
Page 53 and 54: AKTUÁLNù SNY A SPOLEâNOST DOPIS
Page 55 and 56: PROJEKT TOPOGRAFIE TERORU PETER ZUM
Page 57 and 58: AKTUÁLNù LOND¯NSKÁ AMBASÁDA P
Page 59 and 60: STUDIE NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVN
Page 61 and 62: JAKUB HAVLAS DIPLOMNÍ PROJEKT FAKU
Page 63 and 64: 2. CENA MARTIN BERÁNEK/ FA âVUT P
Page 65 and 66: SOUTùÎ BYTOVÉ DOMY U NEMOCNICE O
Page 67 and 68: 2. CENA MARTIN RUDI·, VIKTOR RUDI
Page 69 and 70: TEORIE ESTETIKA GRAVITACE PIERRE VO
Page 71 and 72: V¯STAVA MECANOO V PRAZE O V¯STAV
Page 73 and 74: MEDAILON JAN ·TURSA A ARCHITEKTURA
Page 75 and 76: OHROÎENÁ STAVBA „CHMELA¤SKÁ
Page 77 and 78: A-PRAXE VÁPENNÉ FASÁDNÍ NÁTùR
Page 79 and 80: davky platn˘ch norem (paropropustn
Page 81 and 82: tivnû i ze sociologického hledisk
Page 83 and 84: PRÁVO KAUZA: PORU·OVÁNÍ AUTORSK
Page 85 and 86: NOVÉ KNIHY Baba. Osada Svazu âs.
Page 87: SUMMARY 2 EDITORIAL 3-6 THE PRITZKE

Okna, dvefie ZahradnÃ­ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...