Okna, dvefie Zahradnà architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...
Okna, dvefie Zahradnà architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...
Okna, dvefie Zahradnà architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
TEORIE<br />
ESTETIKA GRAVITACE<br />
PIERRE VON MEISS<br />
Architekti a inÏen˘fii pfiistupují ke gravitaci nûkolika<br />
zpÛsoby. Mysl se pak mÛÏe zab˘vat hmotou ve<br />
stavu beztíÏe.<br />
Dítû se setkává s gravitací a pohrává si s ní je‰tû<br />
dfiíve, neÏ se nauãí mluvit. Nechává padat vûci,<br />
staví a bourá vûÏe z kostek, diví se, Ïe rybky zavû-<br />
‰ené na tenk˘ch silonov˘ch nitích vypadají, jako<br />
by se vzná‰ely ve vzduchu. S gravitací se také pot˘ká,<br />
kdyÏ se snaÏí poprvé postavit. To v‰e dokazuje,<br />
Ïe gravitace patfií k jedné z na‰ich základních<br />
Ïivotních jistot.<br />
Jak vyrÛstáme, poznáváme neskuteãnû vynalézavé<br />
zpÛsoby, kter˘mi se s gravitací vyrovnala pfiíroda.<br />
Stromy, obilí, houby i zvífiata nesou ve své<br />
stavbû známky gravitace. Její pÛsobení pozorujeme,<br />
kdyÏ se díváme na vodopád nebo kdyÏ jedeme<br />
na saních.<br />
Balonek, kter˘ se dítûti vysmekne z ruky, mÛÏe b˘t<br />
první zku‰eností s nekoneãnem, s „antigravitací“.<br />
Balonek letí ke hvûzdám. Dítû sní o tom, Ïe létá jako<br />
pták, kter˘ symbolizuje sen o beztíÏi, útûk z dosahu<br />
gravitace, které se na první pohled nedá<br />
uniknout.<br />
Starobinski fiíká ve své eseji Oslnûní lehkostí aneb<br />
Klaunovo vítûzství 1) , Ïe cirkus nám mÛÏe poskytnout<br />
jeden z nejkrásnûj‰ích záÏitkÛ. Klaunova<br />
obratnost, lehkost, moÏnost vzlétnout je pro nás<br />
jako zázrak. Starobinski cituje GaultierÛv popis<br />
pfiedstavení klauna Ariola: „...klaun naprosto ignoruje<br />
zákony gravitace: chodí po leskl˘ch stûnách<br />
jako moucha, kdyby chtûl, mohl by chodit i po<br />
stropû. To, Ïe nelétá, musí b˘t jen jeho dom˘‰livostí...<br />
není nic pÛvabnûji nebezpeãného, vzdu‰-<br />
nûj‰ího a lehãího.“ Klaunovo pfiedstavení zpochybÀuje<br />
gravitaci. Jeho pfiedstírání, Ïe gravitaci<br />
lze pfiekonat nebo Ïe gravitace neexistuje, se stává<br />
programem pro estetické záÏitky.<br />
ZpÛsoby my‰lení, které mají vztah ke gravitaci<br />
a antigravitaci, jsou velmi úzce spjaté s na‰ím Ïivotem<br />
a s velkou pravdûpodobností také ovlivÀují<br />
nበsmysl pro fiád vûcí a ãásteãnû také na‰e vnímání<br />
krásna, které je v‰ak do velké míry dané kulturou.<br />
K tíze architekti a stavební inÏen˘fii pfiistupují v zásadû<br />
ãtyfimi zpÛsoby:<br />
• zámûrnû kladou dÛraz na pevnost;<br />
• dosahují stability elegantním pfiístupem a minimalizováním<br />
materiálÛ;<br />
• vytváfiejí nerovnováhu, aby ji mohli obnovit;<br />
• odkazují ke gravitaci jako ke kompoziãnímu zámûru<br />
spí‰e neÏ ke skuteãné síle, kterou konstrukce<br />
musí respektovat.<br />
Tyto ãtyfii pfiístupy se pokusíme pfiiblíÏit pomocí<br />
pfiíkladÛ, dfiíve neÏ se budeme vûnovat jejich dÛsledkÛm.<br />
ZÁMùRN¯ DÒRAZ NA PEVNOST Tohoto dojmu je<br />
moÏno docílit vizuální tíhou, zdÛraznûnou pouÏitím<br />
tvarÛ, jako jsou válce a mnohostûny, nebo také<br />
pfiedimenzováním. Trámy a klenby jsou masivní<br />
a spoãívají na byteln˘ch stûnách nebo<br />
sloupech. Nosníky jsou spí‰ rovné neÏ obloukovité.<br />
Spojky a pfieklady jsou viditelné. Tento pfiístup<br />
je moÏné pozorovat ve starovûké architektufie od<br />
Egypta po Mykény, ¤ecko a ¤ím.<br />
Tato interpretace gravitace v estetice architektury<br />
nás pfiivádí k Schopenhauerovû radikální pozici<br />
upfiednostÀující klasick˘ starovûk, kter˘ jasnû rozli‰uje<br />
horizontální a vertikální, trám a podpûru,<br />
sloup a násloupí s vlysem a fiímsou 2) . Architektura<br />
nenapodobuje pfiírodu, ale vyuÏívá pfiírodních<br />
principÛ, vyjadfiuje a rozli‰uje bez odboãky nebo<br />
man˘rismu nesoucí od neseného. Schopenhauerovy<br />
názory daly filosofick˘ základ neoklasicismu<br />
na zaãátku devatenáctého století.<br />
Velmi málo architektÛ dvacátého století se rozhodlo<br />
zdÛraznit pevnost masivností. S v˘vojem<br />
nov˘ch technologií se tento pfiístup zdál b˘t v protikladu<br />
k duchu doby.<br />
I pfiesto je celosvûtovû uznáván Louis Kahn, jehoÏ<br />
díla mají pÛsobit masivním dojmem. Tenké zdi jeho<br />
souãasn˘ch prací se sbíhají a rozbíhají tak, aby<br />
pÛsobily masivním dojmem. Tím vznikají dutiny,<br />
které lze ob˘vat.<br />
DOSAÎENÍ STABILITY ELEGANCÍ Tohoto efektu se<br />
dá dosáhnout rozloÏením toku sil do filigránov˘ch<br />
struktur ne nepodobn˘ch stromu, kde síly vedou<br />
z jemn˘ch vûtviãek do kmene a kofienÛ. Dal‰ím<br />
pfiíkladem mohou b˘t tenké skofiepiny. Gotické katedrály<br />
a jejich Ïebra, sloupy a opûrné oblouky<br />
jsou v tomto ohledu nejelegantnûj‰ím vyjádfiením<br />
tohoto pfiístupu v kameni. Architektura devatenáctého,<br />
a zejména pak dvacátého století vyniká tvofiením<br />
elegantních, ãasto biomorfních struktur díky<br />
pouÏití Ïeleza, oceli, vyztuÏeného betonu<br />
a v poslední dobû také lanek a nov˘ch technologií<br />
dfieva vyztuÏeného ocelí nebo kompozity. Kostel<br />
Augusta Perreta v Raincy, Ïebrové desky, klenby<br />
a hfiibové konstrukce Luigiho Nerviho a Maillarta,<br />
geodetické klenby Buckminstera Fullera, „de‰tníky“<br />
Normana Fostera na leti‰ti Stansted, skofiepiny<br />
Felixe Candely a Eladia Diesteho, ocelové konstrukce<br />
Marka Mimrama a filigránové dfievûné<br />
konstrukce Julia Natterera mohou slouÏit jako pfiíklady<br />
snahy minimalizovat materiály a maximalizovat<br />
pevnost.<br />
VYTVO¤ENÍ NEROVNOVÁHY, KTEROU JE T¤EBA<br />
OBNOVIT Koncept nejbliωí Starobinského „klaunovu<br />
vítûzství“: budova se stává dílem souhry váhy<br />
a protiváhy, naklonûní a setrvání, pfievisl˘ch<br />
koncÛ a zapu‰tûní. Nûkdy je ãást této magické hry<br />
skryta, aby vzápûtí mohla pfiekvapit. Ve dvacátém<br />
století mÛÏe b˘t prototypem tohoto dynamického<br />
efektu tribuna pro Lenina od El Lisického. Podobn˘<br />
efekt mají také Calatravovy sochy a nûkteré jeho<br />
mosty, jako napfiíklad most Alamillo v Seville<br />
s tuh˘m mostovkov˘m závûsem, kter˘ stojí díky<br />
neviditelné protiváze na vrchu sloupu. Je moÏné<br />
fiíci, Ïe vytvofiení nerovnováhy, kterou je tfieba obnovit,<br />
je základní charakteristikou Calatravov˘ch<br />
lehce man˘ristick˘ch prací a jejich tûÏko uvûfiitelné<br />
stability. Takové práce jsou neodmyslitelnû spojené<br />
s moderní technologií a poãítaãov˘mi propoãty.<br />
Proto není moÏné podobné tvary najít v pfiírodû<br />
nebo v dûjinách architektury.<br />
GRAVITACE JAKO KOMPOZIâNÍ ZÁMùR Pro vût‰inu<br />
architektÛ není hlavním cílem vyjádfiit skuteãné<br />
rozloÏení sil. Vût‰inou odkazují ke gravitaci vizuálním<br />
rozloÏením hmoty. Arnheim fiíká 3) , Ïe neexistuje<br />
záruka, podle které by fyzikální zákonitosti odpovídaly<br />
vizuálnímu efektu, tzn. v˘slednému<br />
vzhledu stavby. Správnû upozorÀuje, Ïe vizuální<br />
vnímání hmotnosti ovlivÀují tfii faktory:<br />
• vzdálenost od zemû a od okolních pfiedmûtÛ;<br />
• vizuální hmotnost a její rozmístûní shora dolÛ;<br />
• potenciální energie, moÏné zrychlení, kterého by<br />
dan˘ prvek dosáhl, kdyby padal k zemi.<br />
Na základû Arnheimov˘ch pozorování je moÏné<br />
pochopit pocity, které vyvolávají rÛzná prostfiedí.<br />
Podívejme se nyní na tfii rÛzné moÏnosti práce<br />
s rozloÏením vizuální hmotnosti.<br />
• Od starovûku byla klasická <strong>architektura</strong> urãována<br />
principem dûlení na tfii ãásti, kter˘ implikuje, Ïe<br />
kaÏd˘ prvek by mûl mít zaãátek, stfied a konec, jak<br />
to v 16. století vyÏadoval Serlio ve svém pojednání<br />
4) . Pro vertikální ãlenûní prÛãelí to znamená, Ïe<br />
by mûlo b˘t rozdûlené do podstavy, která stavbu<br />
spojuje se zemí, jednoho nebo více podlaÏí a vrchního<br />
podlaÏí s fiímsou, která celou stavbu zavr‰uje.<br />
Podstava nese celou tíhu a je z celé stavby nejmohutnûj‰í.<br />
V renesanci byla proto stavûna<br />
68 ARCHITEKT 6/<strong>2000</strong> TEORIE
Change language