Okna, dvefie Zahradní architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...

lé, myslím tím obecné až módní zaklínání se
periferií, připadá jako když se někdo dostane
ke královské hostině nebo hostině viridiány
a má jenom zážitek z vnějšího lesku, nebo jako
když někdo tvrdí, že by se nenaobědval ve vile
Tugendhat, ale v podstatě proto, že neumí držet
příbor... Prostě – jestliže periferii zbožštím,
zůstane jenom zbožštěná periferie, ale není to
božské. Líbánky jsou prostě krásné – tedy
vznešené, a my jen doufáme, že jsme je neponičili
fyzicky i morálně ne slabým, tedy snad ne
periferním objektem sportovní haly.
P. PELâÁK: Já periferii nevnímám „nefyzicky“...
To, co chápu jako periferii, je pro mě zkrátka
předměstí Ivana Blatného nebo Bohumíra
Matala a předměstí má vždycky i svou tvář,
svoji poezii. Takže bych v mnoha případech taky
jenom těžko mohl souhlasit s umístěním něčeho
jako nákupního centra. To patří přece
k dopravním tepnám, k dálniční křižovatce...
P. HRÒ·A: Ano. Ale toto je právě dnešní skutečná
periferie – periferie fyzická i periferie lidského
konání. Měřítko se zvětšuje a nás – jak jsme se
shodli – zajímá měřítko a krajina, a jestliže končí
krajina, pak končí přesně tam, kde se setkává
osobní s globálním, tedy město s dálnicí. Věřím
hodně slovu. A jestliže slovo něco řekne a nazve
něco periferií nebo pravdou nebo láskou, pak toto
slovo nemá mnoho jiných významů...
Nedostali jsme se závûrem k pfiece jen pfiíli‰
jemn˘m verbálním nuancím?
P. PELâÁK: Možná. Ale důležité je ustavení
„středu“. Úchylky, pitoreskní a okrajové projevy
mají smysl existence jako něco, co kontroluje
hlavní proud, co znepokojuje a co klade otázky.
Bohužel se mi zdá – ale to už jsme zase u krize
architektury, že dnes se „periferní“ stalo středem.
Zkrátka rozpadla se ona po tisíciletí rostlá
pyramida, kdy zmíněný krejčí nebo architekt u-
dávali kánon a ostatní podle něj šili. Dnes máme
jen spektrum hvězd. Jejich cílem je individualita.
Ta tvoří hvězdu a její tržní cenu. A není nikdo,
kdo by usiloval o universální hodnoty a vztahy –
a ostatní ho následovali ... a cítili v sobě vznešenost
a krásu vzoru. A snažili se jej napodobovat,
jak se o to snažilo lidové baroko, jak se o to snažila
předměstská secese a jak se snažil stavitel
Dvořák, když napodoboval Fuchse nebo
Gočára... Ale dnes není těch Gočárů, není těch
Wagnerů, a v tom vidím problém a tady vidím
i manko oněch standardů. V periferním podání
není prostě vnímána krása, ale hlavně není ani
interpretovaná. Tudíž se lidé zmítají ve zmatečných
tématech, která nejsou krásná, přestože
možná jsou za taková vydávána.
P. HRÒ·A: Jde podle mne o ještě složitější problém.
Mj. jestli tento elitární přístup třeba ke
krajině, který končí dnes zatím jen v militantních
ekologických hnutích, není onou tendencí, která
teprve ustaví, co je vlastně jádro a co je periferie;
co je prostě hodno ohledu a co je hodno
nějaké proměny.
P. PELâÁK: Nebo ekologie. Ptám se také: je-li
problémem tak velkým a vážným, jak je možné,
že láká pouze radikály a na druhé straně se
pouze transformuje na jakousi nálepku na obaly?
Jak to, že se nestala obecným a vážným tématem?
Jak to, že skutečně seriózně a smysluplně
neurčuje architekturu?
P. HRÒ·A: Mimochodem – přitom podle mě
pravdivé uchopování ekologie začínalo už u sv.
Františka z Assisi – v tom elitárním smyslu slova...
Takže, možná že toto téma existuje, ale
my o něm jenom nevíme, protože jsme zahrabáni
do vlastní práce. Ale nic jiného nám nezbývá.
Současně nám to ovšem umožňuje naše
představy dolovat ze země nebo vlastně jaksi
vtělovat do hlíny. Anebo mít až vzrušující zážitek
z rozdělané stavby. Z vůně malty nebo
rozkopaného jílového podloží. Do něho pak u-
mísťovat ne pouze svoje, ale pravdivé představy.
Ne osazovat universální kontejnery, přestože
rukou nějakého geniálního designéra. Ale o-
sobně, fyzicky až tělesně zažívat architekturu.
Sáhnout si na ten dům, sáhnout si na to místo.
Dûkuji za rozhovor.
JI¤Í HORSK¯
PETR HRÒ·A (1955, BRNO)
FAKULTA ARCHITEKTURY VUT BRNO
1981–1990 STAVOPROJEKT BRNO, ATELIER 01
1983 VEDOUCÍ PROJEKTANT TAMTÉŽ
1990 ÚČAST NA LETNÍ ŠKOLE PRINCE CHARLESE V OXFORDU
A ŘÍMĚ
1990–1992 HLAVNÍ ARCHITEKT MĚSTA TELČ,
ČLEN PAMÁTKOVÉ RADY PRAŽSKÉHO HRADU
1992 VYUČUJÍCÍ NA LETNÍ ŠKOLE ARCHITEKTURY, LIBEREC
1993–1994 EXTERNÍ PEDAGOG FA VUT BRNO
ČLEN PŘEDSTAVENSTVA ČKA, ČLEN SPRÁVNÍ RADY
NADAČNÍHO FONDU ARCUS A ČLEN SPOLKU OBECNÍ
DŮM BRNO
PETR PELâÁK (1963, BRNO)
FAKULTA ARCHITEKTURY VUT BRNO
1986–1991 STAVOPROJEKT BRNO, ATELIER 01
1990–1991 ATELIER PROF. WILHELMA HOLZBAUERA, VÍDEŇ
1994 VYUČUJÍCÍ NA LETNÍ ŠKOLE ARCHITEKTURY, LIBEREC
1995–1996 EXTERNÍ PEDAGOG FA VUT BRNO
ČLEN ČKA, ČLEN MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE
DOCOMOMO (ČLEN UNESCO), ČLEN SPOLKU OBECNÍ
DŮM BRNO (OD R. 1991 PŘEDSEDA), ČLEN SPRÁVNÍ
RADY NADACE ČESKÉ ARCHITEKTURY
VYBRANÉ REALIZACE
– ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ, VELEHRAD, 1986–98
– ŘÍČNÍ LÁZNĚ RIVIÉRA, BRNO; PETR HRŮŠA, SPOLUPRÁCE
JAN VRABEL, ZDENĚK ŽABIČKA, ALEŠ BURIAN,
ZDEŇKA VYDROVÁ, 1992
– KARDIOVASKULÁRNÍ CENTRUM AESKULAP, BRNO, 1992–93
– BÝVALÁ BISKUPSKÁ KONZISTOŘ, BRNO-PETROV, 1993–95
– CELKOVÁ REKONSTRUKCE KRÁLOVSKÉ ZAHRADY,
PRAŽSKÝ HRAD 1994
– KOUPALIŠTĚ LITOMYŠL, 1994–95
– KRYPTA KATEDRÁLY SV. PETRA A PAVLA, BRNO 1994–95
– ADMINISTRATIVNÍ A PROVOZNÍ BUDOVA POVODÍ MORAVY,
OLOMOUC 1994–96
– ČESKÁ POJIŠŤOVNA, TELČ
– DIVADELNÍ HOSPODA HUSA NA PROVÁZKU
– DLAŽBY V BRNĚ NA PETROVĚ
– PRAHA 4 – PANKRÁCKÁ PLÁŇ – REGULAČNÍ PLÁN,
08/1999 – PŘÍPRAVA ZADÁNÍ
– OBCHODNÍ AREÁL SHOPPING PARK IKEA BRNO,
REALIZOVÁNA I. A II. ETAPA, 1997–98
– REKONSTRUKCE HOFFMANNOVA DOMU, BRTNICE U JIHLAVY,
STAVEBNÍ POVOLENÍ A PROJEKT PRO PROVEDENÍ STAVBY;
PETR PELČÁK SPOUPRÁCE PETR HRŮŠA, 1998
V¯BùR Z ÚâASTÍ NA SOUTùÎÍCH
– PARDUBICE, MPR, VYZVANÁ SOUTĚŽ, 1994, 1. CENA
– UNIVERSITNÍ KNIHOVNA BRNO, 1995, 1. ODMĚNA
– ÚSTAV PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ, VELEHRAD,
KOMBINOVANÁ SOUTĚŽ, 1995, 1. CENA
– ÚZEMNÍ PLÁN, ČESKÉ BUDĚJOVICE, VYZVANÁ SOUTĚŽ,
1995, 1. CENA
44 ARCHITEKT 6/2000 PROFIL