Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

More documents

Recommendations

Info

KULAT¯ STÒL O DOMU V KRAJINù, TRADICI A NOVODOBÉ PRODUKCI âESKÉHO VENKOVA JOSEF HOLEâEK JI¤Í ·KABRADA ROSTISLAV ·VÁCHA ARCHITEKT: Pokusme se na zaãátek na‰í diskuse vymezit topos obytného domu v âechách na konci devadesát˘ch let ... J. HOLEâEK: Když jsme v redakci promýšleli zaměření diskuse, zvažovali jsme především kvalitu výstavby za městem, jeho hranicemi, za příměstskými čtvrtěmi. Ať už jde o stavby relativně solitérní, anebo o stavby v kompaktních vesnicích. Jde možná o to, hovořit obecněji o kořenech, zdrojích toho, co se staví, o nadějích a východiscích... J. ·KABRADA: Skutečně – důležitý je termín kompaktní vesnice, protože historické sídlo v krajině u nás znamená především vesnici. Ta byla v minulosti různorodější více směrem dovnitř než navenek. Venkovní obraz se stodolami a vysokými stromy byl prostě dán a solitérní dům v historické české krajině není a nikdy nebyla normální věc. Solitérní byly jen panské hájovny a posléze zájezdní hospody u silnic a tím to v podstatě končilo. Z historického hlediska je solitérní dům v krajině něco nového. R. ·VÁCHA: V dějinách 20. století se už vyskytuje. Jeho problém probíral například Ladislav Žák ve své Obytné krajině: má architektura domu být přizpůsobivá na tradiční bázi, nebo se má v případě osamělého solitéru v krajině vsadit na moderní architekturu? Žák tvrdí, že snaha o přizpůsobení se krajině, například tradicionálním vzhledem, je nakonec nápadnější než nová bílá stavba. Kontrast moderní stavby v přírodním prostředí je lepší než zoufalá snaha o přizpůsobivost, která provází i tradicionální styl. J. ·KABRADA: Ona panská hájovna nebo zájezdní hospoda se nikdy netvářila jako chalupa – měla valbovou nebo mansardovou střechu... OD SOCIALISMU K POSTMODERNù Dalo by se tedy dovodit, s ãím solitérnost ãi zakomponovanost domu v ãeské krajinû souvisí? R. ·VÁCHA: Mám dojem, že motiv osamělé stavby souvisí s proměnami společnosti a vlastnictvím pozemku v krajině. Možná i s ú- myslem majitelů na nějakém pozemku vydělávat jinak než zemědělskou prací. J. HOLEâEK: Důležité je možná říci si i „za“ co, resp. z jakých pozic posuzujeme stavební realitu. Mohli bychom říci, že 90. léta jsou vlastně úžasným obdobím. Třeba ještě nikdy nebyl prostorový koncept rodinného domu tak rozmanitý a pluralitní: od extrémních hmotových konceptů, jako je třeba Fránkův „pytel“ (viz A. č. 6/99) nebo Línkův „bumerang“ (viz A. č. 9/99), přes celou kaskádu neomoderních tvarů až ke kulti- vovaným tradicionálním projevům takového Mojžíše nebo Javůrka (viz A. č. 6/99). Ale to je jen kapka vody v moři eklektického kýče, který českou krajinu doslova zaplavuje a který je charakteristický zoufalým neuměním splnit současné moderní prostorové a hygienické standardy tradiční a tradicionální formou. Pokud bych si prohlížel časopisy, skutečně bych našel spoustu zajímavých a kreativních odpovědí na otázku dům v krajině... Ale kdybychom si vzali těch třicet nebo čtyřicet výrazných domů, je velmi nepravděpodobné, že nějaký takový dům potkáme při svých cestách ... Kdybychom hovořili „za“ krajinu, je obraz podstatně horší. J. ·KABRADA: Ta situace se prudce změnila i tím, že orná půda je blokována mnohem méně než dřív. Dnes zřejmě není takový problém vybrat si krásná návrší v krajině, z nichž je daleko vidět, ale na která je bohužel také zdaleka vidět z krajiny, a tam si stavět domy podle svého nejlepšího nebo nejhoršího svědomí. R. ·VÁCHA: Já se domnívám, že precedentem jsou české chaty, protože ty ničí krajinu přinejmenším už od třicátých let. Mám dojem, že byly spojeny se změnami využívání a vlastnictví krajiny. A tento mor chat nachází svérázného pokračovatele v dnešní době, kdy uvolňování pozemků pro výstavbu v okolí obcí a měst akceleruje. Dnes jsou města nebo soukromí vlastníci pozemků daleko ochotnější vydělávat peníze rozprodáváním nebo pronájmem pozemků pro obytnou výstavbu a zákon jim v tom nijak nebrání. CIT PRO KRAJINU Jak vnímáte vliv lidové tvofiivosti na souãasn˘ v˘raz domu, kter˘ oznaãujeme jako dÛm v krajinû, ale míníme tím dÛm na vesnici nebo v pfiímûstsk˘ch skupinách? J. ·KABRADA: Většinou je to stejně prosté: výběr vyhlídky či nádherného místa se pojí s naprostou ignorací faktu, že to, co je hezké z objektu, navenek nemusí být v pořádku. Fakt, že se objekt stává součástí širšího veřejně vnímaného prostředí, často nikdo neřeší. NemÛÏe mít na zmûnu vztahu ke krajinû vliv i zmûna Ïivotního stylu? Domy na venkovû uÏ vlastnû nemají funkce, které mûly kdysi... J. ·KABRADA: Historické stavby v krajině byly přísně funkční; byly tam proto, že lidé v dané lokalitě nacházeli obživu nebo že se o krajinu starali. Nové stavby v tomto smyslu funkční skutečně nejsou. J. HOLEâEK: V českých zemích se kvůli složitosti i vrstevnatosti tradice lidové architektury z národnostního hlediska neuchovala: nějaký typicky převažující obraz venkovského domu, který by se spontánně či s obměnami dodnes udržel. Moderní architektura zaplavila krajinu i malá města. A v tom je i její síla – její mocný dopad v českých zemích. Funkcionalismus najdeme na každém malém městě. Podílela se ovšem i na rozložení obrazu tradičního venkovského domu, což považuji z delšího časového hlediska za veliké neštěstí, protože neexistuje vrstva, k níž můžeme různé inovace vztahovat. R. ·VÁCHA: Odmítám to klást za vinu funkcionalismu. Stavební tradice odumřely už v druhé polovině 19. století. Už tehdy na venkov proniká typická městská architektura a mizí tradiční venkovští stavitelé. Mohli bychom diskutovat, kdy přesně přišel ten zlom, ale myslím, že tradice venkovského stavitelství de facto zlikvidoval kapitalismus. J. HOLEâEK: Samozřejmě jsem nemyslel, že jde o přímou vinu, ale modernizační étos a to, že si nemalá část obyvatelstva stavěla moderní domy, se podílelo na rozbití kontinuálnějšího obrazu rodinného domku. J. ·KABRADA: Pokud jde o setrvávání – stavební tradice se drží způsobu zemědělské výroby. Až do druhé světové války existují chudé oblasti, například Táborsko nebo Pelhřimovsko, kde byla zástavba dlouho dřevěná a kde se přizdívalo teprve po první světové válce. Tam jsou stovky a tisíce velice prostých tradičních domů z 10. a 20. let. J. HOLEâEK: Já jsem samozřejmě chtěl pana docenta Šváchu s funkcionalismem popíchnout, ale můžeme jít i hlouběji k secesi či k novorenesanci. Pamatuji si na jeden rozhovor Petra Kratochvíla s Christianem Norbergem- Schulzem, kde známý fenomenolog architektury říká: Je zajímavé, že i na české vesnici vidíme opravdovou secesní stavbu. To je výrazem na jedné straně vyspělé civilizace – můžete jít třeba až k neorenesanci a vyspělé urbánní struktuře pozdního mocnářství... Chci nicméně jenom upozornit, že jedním z důsledků – i když se velmi těžko definuje – je fakt, že u nás postrádáme ztěžklou rustikální architekturu odvozenou z pozdních fází historické architektury a- nebo architektury klasicizující bez neo- předpony, která by spontánně přežívala. Byla potlačena importem města, „velké architektury“. R. ·VÁCHA: Byl bych nerad, kdyby naše debata sklouzla do historie, ale podle mě se opravdoví funkcionalisté o vesnici vůbec nezajímali. KULAT¯ STÒL ARCHITEKT 6/2000 29
JOSEF HOLEČEK Ten problém nastolil až regionalismus pozdních 30. a 40. let. Karel Honzík má třeba hezké snímky vesnických staveb v Tvorbě životního slohu. Ve 40. letech se vypisovaly soutěže na typickou regionalistickou architekturu, jejichž produktem je pak například architektura nových Lidic. Lze ono pfiizpÛsobení se funkci a dokonalé splynutí s pfiírodou oznaãit za architekturu, nebo se spí‰ jedná o lidovou tvofiivost? J. HOLEâEK: Myslím, že lidová tvořivost v jakémkoliv významu je zcela nepřiléhavý termín. Lidoví stavitelé přijímali mnoho z velkých historických slohů a adaptovali to, co adaptovat šlo. Zaplať pánbůh za měšťáckou kulturu v polovině minulého století, protože ta vytvářela podhoubí a vrstvu, která s „vysokým uměním“ souvisela. Moderní umění přišlo s ideály jedné vrstvy, byť nejvyšší kvality. A to se těžko adaptuje. Není z čeho ubírat. Myslím, že spor o význam moderního a tradicionálního je svým způsobem dodnes aktuální. Já osobně musím říci, že se spíš přikláním k tradicionálnějšímu výrazu a chování „na vesnici“. J. ·KABRADA: Bojím se, že tradicionalismus v tomto pojetí myslí spíše na vnějšek, dekor a detail. Ale opravdový tradicionalismus lidové architektury je v něčem podstatnějším, například v umístění domu na parcele. Venkovský dům dokázal nemít ve své zadní podélné stěně otvory, přisunul se k hranici souseda a tím pádem pro sebe vytvořil klidný prostor dvora. Toto je podle mne princip tradičního chování vesnického domu a nikoliv to, co si „navleče“ na průčelí. Novodobý vesnický dům se posadí doprostřed parcely a je otevřený na všechny strany a ze všech stran je vidět... OBTÍÎNOST DEFINOVÁNÍ TRADICE Kdo nese vinu za zmûnu základních pravidel v˘stavby venkovsk˘ch domÛ? Architekt, ãi nepouãen˘ „samostavitel“? J. HOLEâEK: Myslím, že jde o kontext doby a času; a na obranu meziválečné architektury musím říct, že když vila pana doktora nebo pana advokáta stála někde na kraji městečka, byl v tom pionýrský duch kolonizace a vysoká stavební kultura. Dneska je „dokolonizováno“. A co s tím, kde je rozlet, víra v budoucnost? J. ·KABRADA: Ano, ale nešlo o kolonizaci panenské, nýbrž kulturní krajiny, která měla určitý smysl a vyjadřovací schopnost. Kdežto dnešní stavění je pecka, naprosté nepochopení kontextu. R. ·VÁCHA: Možná by stálo za to se vrátit k faktu, proč architekti nenavazují na tradice. Mám dojem, že by se vlastně velmi obtížně definovaly. Existují evropské oblasti, které mají něco jako vernakulár a nemusí to být jen vesnická architektura, která se vždy utvářela podle daných pravidel schopných přežití. Například Holandsko, kde vernakulár poznáme rovnou z cihlového materiálu, Středomoří se svými bílými fasádami a převážně plochými střechami... Vernakulár tady jde definovat a je poměrně snadné na něj navázat. Naše vlastní tradice jsou velmi obtížně definovatelné, ten vernakulár se těžko uchopuje a hledá. Když se podívám na architekturu příměstských osad, oněch Beverly Hills 90. let, – ty s našimi tradicemi nemají společného skoro nic, podivný tradicionalismus přenesený sem nejspíš z Bavorska... J. ·KABRADA: S pravidly tradičního vyjadřování venkovských staveb to není tak složité. Je jich kolem deseti a nic z nich se netýká dekoru a povrchu, jedná se o záležitost urbanismu, základního půdorysného a hmotového členění. KVALITA & PRODUKCE Shodneme se na tom, Ïe vût‰ina dne‰ní produkce pfiímûstsk˘ch domÛ u nás postrádá elementární estetické a architektonické kvality, tyto a- spekty ale pfiedstavují spí‰e téma sociologické... J. HOLEâEK: Ale naopak. To je to jediné, co opravdu stojí za pozornost! Mám se identifikovat – jak jsem říkal na začátku –, s třiceti opravdu nádhernými domy, které tu vznikly? Anebo se zajímat o krajinu? Mě osobně zajímá právě tato produkce, protože je všudypřítomná... R. ·VÁCHA: Ano, musíme o ní mluvit. Ale publikovat ji? Věřím tomu, že tato podřadná komerční architektura si vydobyla dost prostoru a vlastně obsazuje i ten prostor, který by patřil kvalitní architektuře. Bude-li ji odborný tisk publikovat, do značné míry ji legitimizuje. Protože i když vyjde s nějakým kritickým komentářem, víme od profesora Knížáka, že negativní kritika je také pozitivní... J. HOLEâEK: Takže si děláme enklávu... Jsme držitelé ohně a strážci chrámu? Já si myslím, že charakter krajiny je natolik velké téma, že se před ním musíme sklonit a ukázat, co se děje. To je důležitější než veškeré intelektualizace a důstojné postoje, které si „nechtějí smočit“. Ve skutečnosti jsme v tom prostoru až po uši. J. ·KABRADA: Myslím, že z hlediska kvality a vzezření venkova je nejdůležitější ideál obyčejného stavebníka. Ten formuje 98 objektů ze sta. Ani kdybychom se rozkrájeli, sebenádhernější špičky nebudou více než dvě nebo jedno procento. Ov‰em obyãejn˘ stavebník by mûl rozumût své situaci, svému vstupu do krajiny ... R. ·VÁCHA: To je věc debaty a statistiky – třeba bychom zjistili, že ve skutečnosti se česká architektura s ohledem na krajinu zlepšuje ... Ale každý rozumí slovu zlepšování jinak. J. ·KABRADA: Myslím, že není tak zle jako za vrcholného socialismu. Domy „jdou dolů“: například dům šedesátých let byl nekompromisně patrový, dnes ještě nejsme na přízemí, pořád máme netradiční prvek půdních nadezdívek, čili je to 1,5–1,2 patra, ale v tomto ohledu tendence směřuje k návratu ke zdejším tradicím. Problém je, že 60 až 80 procent domů v krajině jsou „bavoráky“. Z nějakých důvodů stavebník nebo jeho manželka vidí nesmyslný vytrčený balkon v čelní stěně pod placatě sedlovou střechou a chvějící se ručkou ukáže, že ho chce na pelargonie, protože na nic jiného není. A nikdo těm lidem nedokáže, že balkon je pitomost. Lze tedy dnes vÛbec vymezit tendence, k nimÏ smûfiuje „dÛm v krajinû“? J. ·KABRADA: Z historického hlediska, jak už jsem řekl, dům v krajině byl atypickou funkční záležitostí s výrazným prvkem vnějškové okázalosti. V tomto ohledu jsou domy v dnešní krajině podobné, protože odpovídají investorově potřebě okázalosti – většinou se ale jedná o plytký a vulgární historismus. J. HOLEâEK: Ano, a tím je degradován aspekt historismu, který má své místo a mohl by třeba představovat důležitou nit, od níž se odvíjí to, co je doopravdy kreativní. R. ·VÁCHA: Dlouhodobou slabinu české moderní architektury jako celku bych viděl ve slabé vazbě na krajinu a terén, zahradu, okraj maloměsta ... U nás je dlouhodobým zvykem koncentrovat se jen na samotný dům, na jeho objem, a to, co se děje kolem, už je druhá věc. Samozřejmě že také klient musí mít zájem starat se o širší okolí domu, o jeho zapojení do terénu. Klientovy peníze nakonec rozhodnou. REGULACE Dá se toto nepochopení ovlivnit regulací? J. ·KABRADA: Myslím, že většině bezradných investorů a tvůrců by neškodilo, kdyby byli ve vztahu k tradičnímu prostředí lehce tlačeni k sedlovým střechám a jednoduchému vnějšího výrazu. Na druhou stranu pak hrozí nebezpečí, že hloupý úředník takový tlak bude uplatňovat nepatřičně. J. HOLEâEK: Regulace je vždycky zprůměrováním ... Regulace, která mluví o sedlové střeše, je nedostatečná, protože se dům může zkazit jinde. Jde o otázku kulturní volby a vůle ... Vysoká kvalita a nesmysly spolu úzce souvisejí – jsou projevem volné, spontánní morfologie. Vnímaví stavebníci regulaci zfiejmû nepotfiebují, ale má smysl u tûch, ktefií elementární citlivost postrádají ... J. ·KABRADA: Mám tady snímky z naší nejkrásnější vesnické památkové rezervace Nahořan u Volyně. Nikoho by v životě nenapadlo, že na obvodu přísně chráněné enklávy začnou vyskakovat „bavoráky“ s dvěma stupidními pavlačemi nad sebou ve štítovém průčelí, protože z nich je krásně vidět na Boubín. Prostě toto jsou pohnutky většinové architektonické tvorby. 30 ARCHITEKT 6/2000 KULAT¯ STÒL
Page 1 and 2: 6/2000/ âERVEN CENA 90 Kâ Rem Koo
Page 3 and 4: EDITORIAL / Hranice dotyku vnitřn
Page 5 and 6: Půdorys 3. nadzemního podlaží P
Page 7 and 8: 1, 2 3, 4 5 POROTA PRITZKEROVY CENY
Page 9 and 10: Situace: 1 Autocamp, 2 Sportovní a
Page 11 and 12: 10 ARCHITEKT 6/2000 REALIZACE
Page 13 and 14: JEDNODUCHOST, HRDOST HALU V LITOMY
Page 15 and 16: Betonové terasy Řez Půdorys patr
Page 17 and 18: SNÍMEK ARCHIV AUTORA SPLYNUTÍ S K
Page 19 and 20: Podélný řez Pohled od východu S
Page 21 and 22: RODINN¯ DÒM S BAZÉNEM RECENZUJE
Page 23 and 24: Půdorys původního stavu SNÍMKY
Page 25 and 26: SNÍMEK PAVEL ŠTECHA Hlavní obytn
Page 27 and 28: RYCHLÉ OBâERSTVENÍ PEC POD SNù
Page 29: BOUDY KRKONOŠSKÉ DOMY RECENZUJE J
Page 33 and 34: ZVÍROTICE - SOCIALISTICKÁ ODPOVù
Page 35 and 36: JAMEOS DEL AQUA sestup do hlubin LA
Page 37 and 38: VYHLÍDKA MIRADOR DEL RÍO průhled
Page 39 and 40: INTERIÉR ROKU 2000 PÁT¯ ROâNÍK
Page 41 and 42: PROFIL PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK
Page 43 and 44: PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK, spolup
Page 45 and 46: lé, myslím tím obecné až módn
Page 47 and 48: KONSTRUKâNÍ DETAIL SCHODY V DOMù
Page 49 and 50: Areál zastupitelského úfiadu ve
Page 51 and 52: AKTUÁLNù SNÍMKY KAREL ·ANDA CEN
Page 53 and 54: AKTUÁLNù SNY A SPOLEâNOST DOPIS
Page 55 and 56: PROJEKT TOPOGRAFIE TERORU PETER ZUM
Page 57 and 58: AKTUÁLNù LOND¯NSKÁ AMBASÁDA P
Page 59 and 60: STUDIE NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVN
Page 61 and 62: JAKUB HAVLAS DIPLOMNÍ PROJEKT FAKU
Page 63 and 64: 2. CENA MARTIN BERÁNEK/ FA âVUT P
Page 65 and 66: SOUTùÎ BYTOVÉ DOMY U NEMOCNICE O
Page 67 and 68: 2. CENA MARTIN RUDI·, VIKTOR RUDI
Page 69 and 70: TEORIE ESTETIKA GRAVITACE PIERRE VO
Page 71 and 72: V¯STAVA MECANOO V PRAZE O V¯STAV
Page 73 and 74: MEDAILON JAN ·TURSA A ARCHITEKTURA
Page 75 and 76: OHROÎENÁ STAVBA „CHMELA¤SKÁ
Page 77 and 78: A-PRAXE VÁPENNÉ FASÁDNÍ NÁTùR
Page 79 and 80: davky platn˘ch norem (paropropustn
Page 81 and 82:
tivnû i ze sociologického hledisk
Page 83 and 84:
PRÁVO KAUZA: PORU·OVÁNÍ AUTORSK
Page 85 and 86:
NOVÉ KNIHY Baba. Osada Svazu âs.
Page 87:
SUMMARY 2 EDITORIAL 3-6 THE PRITZKE
show all

Okna, dvefie ZahradnÃ­ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...