Okna, dvefie Zahradní architektura 6/2000/ âERVEN Rem Koolhaas ...

a na Moravě... Ty textilky, které dalo by se říci,
hyzdí nejkrásnější kouty naší krajiny, protože
stojí na tocích řek... Také je v jakémkoliv údolí
na Moravě vidíte všude. Totéž v severních Čechách
– fabriky textilní nebo zbrojní –
Liberecko, Jablonecko... Dnes nikomu nevadí?
A přitom představují daleko větší zátěž než supermarkety.
Už jenom hmotností. Supermarket
lze ihned rozmontovat, továrnu byste musel vyhodit
do vzduchu. Jenže co pak se sutí? Nota
bene se ty textilky považují za romantické, začíná
se pěstovat průmyslová archeologie. Více
mne znepokojuje, jak se „posunula“ evropská
společnost. Už neprodukujeme. Fabrika je objekt
pro výrobu, kdežto supermarket jenom
zprostředkování pro spotřebu.
Nejde ov‰em hlavnû o otázku územního plánu?
Lokalizace stejnû jako mûfiítka?
P. HRÒ·A: Asi ano. Proto by se obce měly
soustředit na lokalizace nasměrování provizoria
periferního charakteru, včetně charakteru
periferního způsobu užívání času. Je ovšem
pravda, že na kongresu architektů v roce 1996
v Barceloně se z tohoto námětu stal v jednom
názorovém bloku i princip tvorby, kdy se za
architekturu považuje designovaný kontejner
a – zážitky. S tímto pojetím koketuje mimochodem
i Zumthorův pavilon na Expu.
Pohybujete se v něm „jako v lese“ – a to, co
má nahradit život, je prožívání.
Názor „kontejner“ vyslovujete moÏná i va‰í
sportovní halou v Litomy‰li. Mohli byste vá‰
pfiístup charakterizovat?
P. HRÒ·A: V Litomyšli jde o kontejner bez ambice
býti výsostnou „klasickou“ architekturou.
Ale s ambicí býti příjemným prostředím pro lidi –
pro sportovce. A býti „ukotveným místem“.
Jsme přesvědčeni, že jsme místo dříve periferních
Líbánek a ještě dříve místo krásné krajiny
samo o sobě nepoškodili. Že jsme nabídli
Litomyšli snad právě východisko z disputací na
téma Barcelona 96: architektura – tenze urbánních
prostorů versus kontejnery. Shodou okolností
jeden z námi nejvíce uznávaných tvůrců
Rafael Moneo o nich psal taky. Ale jeho pojetí je
podle našeho soudu jedním z nosných architektonických
témat budoucí společnosti. Měřítko se
zvětšuje, krajina se zvýrazňuje oproti zmíněným
fabrikám na periferii ... Ekologie pro nás není
brzdou tvorby či obecné architektury, ale jejím
zárodkem, anebo alespoň kořením; ovšem
v tom neochranářském smyslu slova a bez militantního
založení hájení životné části země,
chcete-li, životního prostředí ...
PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK,
spolupráce David Mikulášek, Jan Sochor,
interiér firmy ANECT, a. s., objekt Bibus, Vídeňská ulice, Brno, srpen 1999
SPOR O PERIFERIE
Kontejnery ov‰em otevfiely také otázku jejich
umisÈování, resp. téma „periferie“. Právû
v Litomy‰li.
P. PELâÁK: Zvláštností podle mého soudu tu
je, že naše sportovní hala zde periferii prakticky
ustavuje. A že jí dává i jakousi tvář.
P. HRÒ·A: Pardon, ale nevím, jak to zde
v Litomyšli myslet s periferií. Trochu ironicky řečeno
– podle Aloise Jiráska těžiště okolí
Litomyšle, kde se odehrávaly milenecké příběhy
a kde je Nedošínský háj a Líbánky na potoku,
to přece nepředstavuje v principu založení
míst vůbec žádnou periferii. A bez ironie – pojmenuji-li
přece něco a pojmenuji-li to jako periferii,
pak toto místo už periferií zůstane. Řekl
bych, že se tu dotýkáme spíše „šikovštiny“, kdy
profesor Šik se svými studenty povýšil periferii
do jiné roviny. Tedy mistrovsky. Ale mně to ce-
SNÍMKY FILIP ŠLAPAL
PROFIL ARCHITEKT 6/2000 43