PRESTIÎNÍ CENY v˘bûr redakce BAREVNÉ A V¯TVARNÉ ¤E·ENÍ IVAN KROUPA, RADKA EXNEROVÁ, SPOLUPRÁCE STUDIO A, S.R.O., JAN AULÍK, JAKUB FI·ER Území recepce vstupní haly BB centra, Vyskočilova ulice, Praha 4-Michle (viz A. č. 5/<strong>2000</strong>) Pohled a půdorys SNÍMKY MARTIN ŘEŽÁBEK REKONSTRUKCE ARCHITEKT 1/99 39
PROFIL PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK SNÍMEK MARTIN ŠPAČEK ARCHITEKT: Dovolte zaãít trochu „populisticky“ - jak známo, jako jeden z mála t˘mÛ neposíláte své realizace do soutûÏe Grand Prix Obce architektÛ. Proã? P. PELâÁK: Upřímně řečeno nevím, jestli se vůbec dá soutěžit o krásu domu. Soutěže na konkrétní projekt snad představují určitou architektonickou instituci... i když i tam mám výhrady. Ale jde přece jen o určitou formu, jak získat jaksi objektivizovaný výběr názorů na způsob řešení problému. Rozhodně si ale nemyslím, že lze soutěžit o nejlepší postavenou budovu. P. HRÒ·A: Tady se asi jen trochu lišíme. Prostě soutěže existují a existovaly, vnímám-li zde analogii například s hudbou, už od doby Beethovena – on se k nim vyjadřoval také kriticky. Byly tedy odstartovány už v pozdním klasicismu nebo raném romantismu, tedy v době, kdy osobnost byla stále výraznější než dříve, kdy to, co mělo význam, bylo jen a jen dílo. Konkrétně si tedy myslím, že kdyby náš ateliér měl víc realizací, přestože romantismus nám není blízký, asi bychom něco do Grand Prix dali. Nicméně naše energie by zatím měla směřovat především ke stavění. Vždyť jenom a teprve realizovaný dům je pro nás něco jako určitá výpověď. Obdobně jako pro někoho nejen napsaná, ale i vydaná knížka... kusi přistoupili, asi bychom se museli vrátit do roku třicet a pak si tady můžeme číst dopisy Le Corbusiera a vykopat Karla Teigeho... P. HRÒ·A: Nevím, co přesně máte na mysli, že si myslí zmínění kolegové, ale vzdáte-li se v architektuře umění, vzdáte se ideálu; vkradou se do vás jiné pojmy; a necháte-li je mluvit, ustavují kolem vás svůj svět už jenom řečí, která sama mluví, jak říká třeba Martin Heidegger. Ta řeč už sama dělá „osvětí“. Objevují se tedy nová slova: nejde o krásný dům, ale o „silnej barák“ a „dobrej fór“, „prďák“, anebo podobně. Pak se také dnes často skloňuje „příběh“. Dnes všechno musí mít jakoby svůj příběh; na jedné z fakult byla zadaná dokonce židle jako příběh... Jenže to se pak nacházíme někde jinde, než u architektury a někde jinde, než u umění, často uvnitř happeningu. Jinou věcí je, že <strong>architektura</strong> je hodně zatížena světem, ze kterého musí růst a do kterého se vsazuje. Takže pochopitelně nejde o „čisté umění“; <strong>architektura</strong> není ve výsostné poloze myšlení a tvoření, jako „čisté“ ničím příručním nezatížené výtvarné umění. Ale tím lépe, protože umění architektury je aspoň zakotveno k zemi. Je dobře, když se „hlína“ uplatní jako východisko, ale je lépe, když je hledáno ono součtveří Heideggerovo. Čili nebe, země, božští a smrtelní – tedy nejen v těch domech, o kterých myslíme, že by bylo dobře, kdyby se stavěly, ale i třeba v krajině nebo v území. Je dobře, když ono součtveří existuje alespoň latentně. Pak je z mého pohledu patrné alespoň něco z této vize architektury. A pakliže to je patrné, pak nastupuje více pólů O UMùNÍ A KREJâÍM Vycházíte v˘luãnû z architektury jako umûní. Ne kaÏd˘ z kolegÛ-architektÛ asi tenhle názor bere bez v˘hrad... P. PELâÁK: Kdybychom vůbec na takovou disnebo vrstev, které pak znamenají umění myslet, činit, tvořit. Nicménû, co kdybychom na téma umûní „vykopali“, jak fiíkáte, Karla Teigeho ... Petr Pelãák napsal v Architektu, Ïe „<strong>architektura</strong> nemÛÏe vzniknout montáÏí“ (viz A. ã. 12/98 pozn. red.). Musí se podle vás „vystavût“. MoÏná, Ïe onen spor: <strong>architektura</strong> jako vûda versus <strong>architektura</strong> jako umûní pfiedstavoval také v˘sledek vlivu nov˘ch inovativních metod ve stavebnictví poãátkem století... P. PELâÁK: Teige byl ovlivněn germánským světem, ve kterém bylo pojímání architektury jako umění velmi zpochybněné. Známá je charakteristika německého umění: jako chladného a neemotivního. Známý je také zásadní rozpor usilování Gropia a Le Corbusiera, který vaši otázku ozřejmuje. Gropiovi šlo o typ, Le Corbusierovi o standard. Česká teorie architektury počínaje Teigem se přiklonila ke Gropiovi. To je pro mne nepřijatelné. To je dÛvod, proã se obãas zmiÀujete o krizi architektury? P. PELâÁK: Není to problém pouze architektury české. Naše doba není schopná unést řád. Bojí se klasických schémat. Používá je maximálně ve formě ironie a karikatury. Ta nejtěžší krize již trvá přes půl století, ale možná se na ni není třeba dívat tragicky. Možná máme smůlu jenom my, z historického pohledu se ovšem nic neděje. Taková nešťastná epizodka. Vždyť mezi 4. a 10. stoletím našeho letopočtu také nic 40 ARCHITEKT 6/<strong>2000</strong> PROFIL
Change language