Pohled od jihozápadu Hlavní obytný prostor RODINN¯ DÒM MORAVSKÉ KNÍNICE KLIENT: soukromá osoba AUTO¤I: ing. arch. Tomáš Rusín, ing. arch. Ivan Wahla, ing. arch. Milena Kasalová – atelier RAW, spolupráce ing. Petr Uhrín DODAVATEL: Vavřín – INSTAQUA; interiér – JAPEZ, s.r.o. PROJEKT: 09/95 REALIZACE: 05/98 NÁKLADY: neuvedeny SNÍMKY FILIP ŠLAPAL REALIZACE ARCHITEKT 6/00 15
SNÍMEK ARCHIV AUTORA SPLYNUTÍ S KRAJINOU RODINNÝ DŮM RECENZUJE KAREL DOLEŽEL Pozemek se nachází na okraji obce na prudkém jižním svahu s příjezdovou komunikací u jižního okraje parcely. Největší devizou je úchvatný výhled na jízdárnu v údolí a zalesněný kopec naproti, který byl patrně hlavní inspirací autorů. Horší je pohled k sousedům, neboť současné představy o bydlení mezi lidem zde nabývají bizarních podob. Nepříjemná blízkost k obslužní, byť slepé komunikaci a vylepšení výhledu vedlo k situování hlavní obytné místnosti s kuchyňským koutem a jídelnou do patra, a k plnému prosklení čelní stěny včetně prosklení přes obě nároží. Vysunutím objektu k cestě tak navíc není těmito okny vidět nepodařené výtvory sousedů. Více v tomto než v jiných případech mě při pohledu na dispoziční řešení napadá doporučení kolegů, že právě takové domy – nejde totiž o žádnou nadstandardní vilu s vnitřním bazénem a atypickým řešením interiéru, šitou na subjektivní požadavky objednatele – by měly být spíše publikovány v stánkových tiskovinách s problematikou bydlení, než v odborném periodiku. Díky osvědčené čtvercové dispozici, připomínající renesanční magický čtverec o devíti polích se svojí matematickou logikou čísel, se právě takové řešení jeví jako universální jak pro rovinný, tak svažitý terén, včetně zcela variabilní orientace ke světovým stranám. Umístění vertikální komunikace do centrální polohy a servisních bloků koupelen a WC do středních bočních částí potvrzuje promyšlenost a flexibilitu dispozičního řešení, bez jakéhokoliv omezení jak v přístupu na pozemek, tak v situování vstupu, garáže, skladových prostor, potažmo i ve variantě obývacího pokoje v přízemí se čtyřmi ložnicemi v patře. Nicméně vraťme se ke konkrétnímu domu. Renesančně-barokní symetrický osový koncept je pouze zdánlivě v rozporu s modernistickým vyzněním domu. Nejpůsobivější pasáž domu, vstupní část, pracuje s minimalistickým ztvárněním hmot v čistém povrchovém, nečleněném a výrazově konzistentním symetrickém řešení, narušeném pouze asymetrickým madlem v úzkém průřezu schodiště. Konkrétní řešení následně umožňuje výstup do exteriérového pokoje, vymezeného opěrnými stěnami s bohatě porostlou treláží, nebo obrátku zpět v interiéru, připomínající přístup k Parthenonu a následnou katarzi, umocněnou rozevírajícími se stěnami, předznamenávajícími opětovné splynutí s krajinou prostřednictvím panoramatického širokoúhlého okna pouze vertikálně členěného, a především v létě z pěti devítin otevíratelného. Jistý luxus symetrického řešení v patře s dvěma ochozy kolem schodiště je kompenzován mimořádným zážitkem následného výhledu a příjemné prostornosti, zesílené horním světlem ze střešního světlíku. Optický klam, vyvolaný rozšířenou chodbou, přitahuje náprotivný kopec ještě více do interiéru hlavního obytného prostoru. Pocit z vnímání vnitřních prostor není narušován tříští materiálů a tvarů, naopak, přírodní dřevěné dýhování v teplých tónech a elementárních suchých tvarech, střídmá barevnost i kování dveří, včetně klik, doplňuje jistou přirozenou monumentálnost prostor rodinného domu. Možná že polovina plochy přízemí (objekt je nepodsklepený) věnovaná garáži, sklepům, skladům, dílně apod., se může jevit jako předimenzovaná pro tento účel. Je ovšem téměř vždy realizovaná dle přání zákazníka. Zde je pikantní souvislost mezi investorem a architekty, investor je totiž také architekt, ale chtěl dům od konkrétních architektů. Dnes neopomene zdůraznit, že se v něm celé rodině skvěle žije. Původně měl mít dům ekologickou zelenou střechu, leč finance rozhodly jinak, pultová střecha v mírném spádu umožnila osázení střechy odolnými rostlinkami, ovšem nepochůzími. Ačkoliv dům nemá sedlovou střechu, má hlavní římsu, která částečně předstupuje a vytváří svojí přiznanou dřevěnou konstrukcí v podhledu dojem klasického zápraží. Kombinace eternitu pod římsou, světle dýhovaného dřevěného obkladu v interiéru, euro-oken v přírodním dřevě a preciznost při vyzdění vnějšího obkladu z lícovek si zaslouží ocenění. O to větším paradoxem je konstatování „odpovědného“ pracovníka stavební komise, že podobnou hrůzou a hrůzami se již nehodlá zabývat, a tudíž podobně kvalitní <strong>architektura</strong> má v obci odzvoněno. Již žádnou rovnou střechou si nehodláme ničit svoji obec, prohlásil dotyčný, aniž asi tušil, jak blízko je svojí rétorikou názorům na moderní, čili zvrhlé umění a architekturu. (VIZ TÉŽ ZLATÝ ŘEZ Č. 18/98) AUTOR JE ARCHITEKT, PEDAGOG NA FAKULTĚ ARCHITEKTURY VUT V BRNĚ, PUBLICISTA, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE TITULEK REDAKCE 16 ARCHITEKT 6/<strong>2000</strong> REALIZACE
Change language