Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

More documents

Recommendations

Info

nevzniklo. Antický svět vzal za své a nová díla přinesla až karolinská doba. A navíc každá e- pocha – zdá se – buduje ono krásné a klasické v relativně krátké době. A s velmi malým okruhem lidí. Stále se potvrzuje ono kunsthistorické schéma: doba probojování nového stylu, doba jeho ustavení a klasické formy, doba individualizace, manýrismu a rozpadu. Jednotlivá údobí se dnes ze staletí zkracují na roky. A navíc nám chybí styl. Ale třeba se nic neděje, není třeba se rmoutit, třeba stačí koupit si další magazín a odeslat další fakturu. Souhlasíte? (k architektu HrÛ‰ovi) P. HRÒ·A: Pro mne je to poslední pouze trocha ironického koření. Ale to předtím? Pohled trochu příliš „shůry“... A přirozeně se nabízí otázka, co je pravda. Co považujme za „pravdu“ dnešní doby, za pravost projevu, který se v architektuře musí zjevit i dnes, řekněme „v krizi“ jako projev nikoliv ryze umělecký, ale víc společenský i sociální. Krize je i to, jestliže není ona pravost pravdy dostatečně hledána. Nejde jenom správnost nebo spravedlnost. Pravda podle mne je to, čeho když se nedostává, činí z moudrých blázny. Tady moje kritika míří spíš ke „svobodě“ nebo spíš svévolnosti umění dnešní doby. V ní jakoby skrytost obloudí i zdravou mysl, a to i v našem pojetí architektury, když totiž nectíme pravdu jako osvětlení místa nebo zadání nebo vůbec vůdčí myšlenku pro vlastní práci. A co se tedy projeví podle nás jako pravdivý přístup v naší době? Takže – konkrétněji – hodně nás oslovuje třeba Emil Přikryl. Myslím si, že to je zrovna jeden z vizionářů pravdivě přistupující k tomu, co existuje. Protože jsme chudá země, chudá společnost, Emil něco snad vystihuje ve svých realizacích... Ale já ani nevím, proč vlastně mluvím tolik o Emilovi. Asi proto, že jsme zašli k pojmu pravdivost ve vztahu k vlastní práci. Krize je možná taky v tom, že se obecně ta pravdivost nahradí často zdáním čili image nebo zviditelňováním, vlastně silou reklamy. Takže tohle je možná i odpověď na původní otázku, proč nepřihlašujeme naše stavby do Grand Prix Obce architektů. Tolik pravdivých jich totiž ještě nemáme, jako je ostatně standardní situace mezi architekty v naší zemi. P. PELâÁK: Mě hodně zajímá standard. Protože architektura je pro všechny lidi, kteří ji užívají – i když je placená pouze jedním investorem. Domnívám se, že problém dnešní doby je v nedostatku standardů. Že nejsou stavěny – ani ve věcech technických ani ve věcech typologicky funkčních. Že si každý může dělat to, co chce. A současně se navrhují byty, které moc nefungují, které mají nepatřičnou velikost místností, špatné cesty z místnosti do místnosti. Ostatně připomenu Adolfa Loose, který říká, že Británie má krejčího, který šije pro královnu a který dělá nejkrásnější šaty a smokingy na světě. Ale pak má Británie běžné, vynikající krejčí, kterým tenhle krejčí nastavuje laťku: a to je standard. V brněnské architektuře mě fascinuje hlavně předválečná tvorba. Přitom mnohé tehdejší stavební firmy projektovaly bez architektů: ale dodnes stojí nádherné činžáky a stále patří k nejžádanějším. Bohužel, nefunguje už ona klasická py- ramida, kterou známe z devatenáctého století a ještě z třicátých let: špičkoví autoři, kteří ustavují standard, a za nimi následují krajští, okresní a místní architekti. Dnes v Brně funguje pár vynikajících ateliérů, tvoří však pořád zlomky nejběžnější produkce, která se odehrává na bázi těžké postmoderny, podnikatelského baroka nebo nějakých neumělých neoschémat. Ale nejde jenom o estetiku. Ve svém důsledku jde o špatné nakládání s penězi investora. P. HRÒ·A: Fakt, že člověk bude tvořit dobře standardně – jakožto technicky – i užívat stavbu jako architekturu, je naprosto nezbytná a nutná podmínka – nikoliv podmínka postačující. Vždycky je ještě potřeba vize – vize ukotvené do země. A současně vzhlížející k nebi. Tématem je poznání, ke kterému možná nikdy nedospějeme: leží někde nad námi nebo před námi, mimo nás. Na to standardy nestačí. O URBANISMU A ·IKMÉ ST¤E·E Nedávno byl v âesk˘ch Budûjovicích schválen „vá‰“ územní plán – zakázka z vítûzství v urbanistické soutûÏi pfied ãtyfimi lety. Jak se vám dafií va‰e úvahy – fieknûme obecné povahy – realizovat v urbanismu? P. HRÒ·A: Především bych zdůraznil, že se potvrdily naše vize. A že naše „objektivní“ hledání potvrdila i – politicky mezitím změněná – radnice. Za zmíněníhodný považuji i náš názor na následnou architektonickou regulaci. Kdysi jsme všichni tři – ještě s Janem Sapákem – při přípravě regulace brněnské památkové rezervace obecně dospěli k závěru, že by některá Místa měla být představena obyvatelům formou tzv. reprezentantů. A nakonec zde – v Českých Budějovicích – radní dokonce namísto myšlení o pouze stranické politice se někdy nechali obecnou potřebou přimět k přemýšlení o svém městě v těch takřka nejvyšších kategoriích. Ať už jde o princip „zbytečnosti“ zelených klínů kolem řek, nebo o princip z klasických odkazů, například princip pravoúhlého rastru, který se zde zakládá – něco jako prvek znovu – nalézaného uspořádání území... Shodou okolností jde zrovna zde v Českých Budějovicích – podle Aristotela – o onen „demokratický prvek: město na rovině“. Pojem „reprezentant“ je dnes jiÏ zabudován do budûjovické vyhlá‰ky o územním plánu. Mohl byste jej vysvûtlit blíÏe? P. HRÒ·A: Pro názornost – jsme-li například zpátky v Brně, jde o způsob, jak se má třeba o- bestavovat „Okružní třída“. Nebo dostavovat, nikoliv jak má vypadat dům, že má mít dejme tomu nově funkcionalistické průčelí nebo naopak bobrovky na střeše... Nepfiedstavuje to vlastnû pokus o onen standard v území? P. HRÒ·A: V tom nejširším smyslu slova. Něco jako normu, avšak normu pro pojetí normálnosti – nikoliv obyčejnosti. Prakticky naším územním plánem ustavujeme nutnost hledat – například v připravovaných následných regulačních plánech – standard. Čili říkáme, že standard má být „zohledněn“. A že má být ukázán. Nikoliv skryt! Jsme tedy zase u tématu neskrytosti čili pravdy. Znamená, že to, co je v území ustavováno, nemá být „lež“. A má-li se něco objevit jako architektura, pak jen jako pravda toho či onoho místa. A jsme-li v demokracii – ať to rozhodnou obyvatelé. Máte zku‰enost s konkrétním fungováním principu participace? Co kdyÏ vefiejnost nevybere „patfiiãn˘“ model? P. HRÒ·A: Pak jej nebudou mít. Anebo jej budou mít takový, jaký zvolí. Mají na to právo. Otázka zní, mají-li konkrétní lidé, kteří se třeba za čas odstěhují, zde tedy žijící v konkrétním omezeném čase, toto právo ve smyslu pravdy. Přihlásili jsme se ale k demokracii, i když pro praktické uskutečňování vizí není demokratická shoda v názoru asi ideální zařízení. Ale přesto, či právě proto: v Budějovicích jsme například řekli, že tam, kde kdysi vedla koněspřežka, má znovu být živá ulice. A že se osa koněspřežky stane nosnou urbanistickou osou jako obnovený uliční profil. Nakonec i pomocí právě tohoto zjednodušeného názoru na „pravdu“ v území obyvatelé pochopili celkový záměr a podařilo se tak například odsunout – mimo osu koněspřežky – jeden supermarket. Osobně tudíž nejsem vůči názorům veřejnosti tak skeptický – že by nevnímala i estetická kritéria... Prostě se tu vyskytuje, někdy i zjevně u lidí k tomuto nevedených a v estetice nevzdělávaných, vůle mít své prostředí krásné, a pak tedy i funkční. KdyÏ uÏ jsme se dostali do regionu jiÏní âechy – co pro vás znamená pojem „regionalismus“? P. PELâÁK: Možná už je to dnes trochu ohraná písnička... Podle mě lze prostě z regionalistické pozice dílo interpretovat, ale nelze z ní tvořit. Tvořit záměrně regionalistickými přístupy znamená ve svém důsledku vzdát se možnosti dělat architekturu právě v té universální absolutní dimenzi nebo vztahování se k „absolutnímu“, což v umění vždycky musí být. Umění je přece vždycky modifikované hospodářskými poměry, charakterem světla, prostředí atd., ale toto na druhé straně nikdy nebylo nějakým apriorním východiskem nebo cílem tvorby. Prostě záměrně tvořit regionalistická díla je pro mě důkazem nedospělosti nebo nevyspělosti či neemancipovanosti architektury nebo toho kterého tvůrce. A samozřejmě každé dílo je možné interpretovat i z hlediska regionalismu. Ale myslím si, že jakákoliv interpretace a priori do toho díla vsazená je podobná jako sám regionalismus: že prostě nemůže být dílo tvořeno s apriorním cílem interpretace. Často dnes zástupný symbol nebo znak nebo příběh bývá důležitější než dílo samo... Vlastně jako by se literární interpretace architektonického díla stávala výslednou hodnotou a nakonec i cílem architekta. Ptám se proto, Ïe bûhem projektování sociálního bydlení ve Slavonicích jste kritizovali souãasn˘ pfiístup památkáfiÛ. Jak známo, pfiedepsali vám sedlové stfiechy. Nûkdy se tato otázka – ov‰em nejenom stfiech – objevuje právû v souvislostmi s regulacemi a regionalismem. PROFIL ARCHITEKT 6/2000 41
PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK, spolupráce Igor Bielik, Martin Bukolský, Hynek Holiš, Pavel Jura, Jan Sochor, Petr Uhrín, Zbyněk Zavřel, Vít Zenkl Srovnávací architektonicko-urbanistická studie Obchodně-administrativní areál, třída 5. května, Praha-Nusle Situace, dole perspektiva P. PELâÁK: Předepsali dokonce střechy s pálenou krytinou. Nejdříve jsme pro památkáře navrhovali šindelovou krytinu, přesněji štípaný šindel, ale ten zase byl pro ně „příliš historický“. Následně jsme tedy navrhli střechu z eternitu, což představovalo řešení nejlevnější, a tím pádem nejmíň zatěžující, ale také řešení v duchu místa, protože všechny stavby v okolí měly eternitové střechy – střechy z počátku století či z dvacátých let. Samozřejmě, že původně byly slavonické střechy dřevěné, ale šindel se odstranil – zřejmě z důvodů požárních nebo z důvodu láce eternitu. Památkáři ovšem předepsali střechy z pálené krytiny, která v bezprostředním okolí vůbec není k vidění, a nota bene vlastně pálená krytina – jako novější – byla o- sazována v malých městech později než eternitová: vlastně se pálená krytina objevuje až po druhé světové válce. Je drahá – na Slavonice, které se staly v minulém století chudým městem: jeho rozkvět skončil někdy v době baroka. P. HRÒ·A: A tady někde leží také důvod, proč dům najednou ztěžkl... Kamenná zeď měla vyústit v lehkou, odhmotněně vyhlížející čistou štítovou stěnu do nádvoří, kryjící nadstavbu pultové střechy sklánějící se ke koruně bývalé hradby. A ne střechy od stodoly „kontextuálního“ ducha nad sociálními byty. P. PELâÁK: Přitom orgány památkové péče vyšší náklady nikterak stavebníkovi nekompenzovaly... Zároveň ovšem – navíc – zakázaly střešní okna i vikýře, takže znemožnily využití střechy pro byty. Jak se obecnû díváte na tuto tak ãasto kritizovanou „stfie‰ní“ regulaci? P. HRÒ·A: Myslím si, že kvalita historické architektury nezáleží na sedlových střechách stejně jako nezáleží kvalita moderní architektury na střechách rovných. Nakonec ale přece jen – z hlediska selského rozumu – je v současnosti udržování podstřešního prostoru pro seno mnohdy absurdní, i vzhledem k technickým možnostem izolace obytných místností. Nicméně, vůle památkářů na druhou stranu zabránit „libovolnostem“ je pro mě pochopitelná. Tato vůle by se ovšem měla asi proměnit v něco opravdu objektivizovaného, co by bylo třeba stvrzeno autorizovanou osobou jako jeden soubor podmínek v památkově chráněném území, na kterém by se shodli všichni, jako se všichni musí dnes už shodnout na zadání pro územní plán... Pakliže by z tohoto názoru najednou vyšly – dejme tomu sedlové střechy pak ať tam tedy jsou. Ale často jde o pouhé „kontextuální“ povrchní schéma. O pouhé praktické nebo příruční náhražky pravdy. P. PELâÁK: Kdybych mohl, změnil bych název památkové péče na „ochranu památek“. Pak by bylo zřejmé, že jejím cílem je chránit památky a ne deformovat nově vznikající projekty. Dobrý architekt navrhne dobrý dům i bez podobné regulace a špatného architekta regulace tvaru střechy k dobrému dílu nedovede. Něco jiného je regulace obecná, jako třeba výška římsy, která udává celkovou hmotu města. Například Vídeň má v centru konstantní i výšku hřebene střechy z 19. století. Mimochodem, jeden příklad opačný: nedávno jsme zvítězili v soutěži do klasicky památkářského prostředí na volnou parcelu v zástavbě v historickém centru Brna. Přestože naše řešení je, doufejme, moderní, neměli jsme žádný problém dodržet regulace a vůbec žádný problém získat pozitivní stanovisko památkářů a Útvaru hlavního architekta. Paradoxně naše řešení nabídlo nejlepší možnou výtěžnost parcely, jenže investorka si náš projekt nevybrala, a to proto, že návrh je „příliš moderní a nemá šikmé střechy“. Jenže šikmé střechy nemá právě proto, že umožňuje využití všech podlaží. Byla daná maximální výška, a šikmá střecha tudíž znamená zmenšení velikosti využitelné plochy. O DEVELOPMENTU A SUPERMARKETU Aktuálním tématem souãasnosti je nejenom ono Místo, ale také regulace umisÈování komerãních aktivit ... Zmínil jste se o developmentu. Tento pojem asi klade i nové otázky pro architekty... Které z nich pokládáte za nejaktuálnûj‰í? P. PELâÁK: Například jak velký objekt ještě může být architektura. Zdali je architekturou všechno, co se staví ... Jestli může být tvořen objekt jako celý blok... Dnešní způsob investování přináší daleko větší objemy a objevuje se skutečně otázka, jak je pojednat: například v Berlíně na Friedrichstrasse projektuje nové domy jeden autor, ale fasády projektují další tři architekti – přestože konstrukce a struktura, resp. tkáň domu je jen jedna. Podobně jsme se s tímto tématem setkali během soutěže na pankráckou pláň. Současné velké investice samozřejmě vyžadují určitou velikost objektů, aby se dala lépe zajistit jejich výtěžnost. S tím souvisí hlavně otázka variability funkcí. Víme, že investor na jedné straně odmítá 150 metrů stejné fasády, protože ji nepronajme jednomu nájemci, ale zároveň se přece nemůže budova rozpadnout do tisíce a tisíce témat... Anebo usilování o „obec“. Má ještě vůbec smysl urbanismus? Jsou ještě vůbec možnosti tvořit město, když o to – zdá se – společnost neusiluje? Není to vlastně jenom platonická láska? Jak známo, vyprojektovali jste supermarket – na kfiiÏovatkách dálnic... Co na to va‰i kolegové – odpÛrci komerce? P. HRÒ·A: Nedávno – už je to vlastně možná dva roky – jsme ve Valticích na toto téma diskutovali dva dny... P. PELâÁK: Takže: máme se vzdát jeho navrhování, protože „to je špína“ a „nechat to diletantům“? Když ano, vzdáme se možnosti působit na tvář vlivného fenoménu dnešního světa, když ne, nebudeme ve stejné rovině, jako byli ti probolševičtí architekti, kteří se nevzdali ani po normalizaci projektování sídlišť? Dnes se kritizují nákupní centra, ale na druhé straně se už nevidí, že ve stejně krátké době, pakliže se supermarkety dnes staví celkem deset patnáct let – že za podobně krátkou dobu se v minulém století postavily všechny textilky v Čechách 42 ARCHITEKT 6/2000 PROFIL
Page 1 and 2: 6/2000/ âERVEN CENA 90 Kâ Rem Koo
Page 3 and 4: EDITORIAL / Hranice dotyku vnitřn
Page 5 and 6: Půdorys 3. nadzemního podlaží P
Page 7 and 8: 1, 2 3, 4 5 POROTA PRITZKEROVY CENY
Page 9 and 10: Situace: 1 Autocamp, 2 Sportovní a
Page 11 and 12: 10 ARCHITEKT 6/2000 REALIZACE
Page 13 and 14: JEDNODUCHOST, HRDOST HALU V LITOMY
Page 15 and 16: Betonové terasy Řez Půdorys patr
Page 17 and 18: SNÍMEK ARCHIV AUTORA SPLYNUTÍ S K
Page 19 and 20: Podélný řez Pohled od východu S
Page 21 and 22: RODINN¯ DÒM S BAZÉNEM RECENZUJE
Page 23 and 24: Půdorys původního stavu SNÍMKY
Page 25 and 26: SNÍMEK PAVEL ŠTECHA Hlavní obytn
Page 27 and 28: RYCHLÉ OBâERSTVENÍ PEC POD SNù
Page 29 and 30: BOUDY KRKONOŠSKÉ DOMY RECENZUJE J
Page 31 and 32: JOSEF HOLEČEK Ten problém nastoli
Page 33 and 34: ZVÍROTICE - SOCIALISTICKÁ ODPOVù
Page 35 and 36: JAMEOS DEL AQUA sestup do hlubin LA
Page 37 and 38: VYHLÍDKA MIRADOR DEL RÍO průhled
Page 39 and 40: INTERIÉR ROKU 2000 PÁT¯ ROâNÍK
Page 41: PROFIL PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK
Page 45 and 46: lé, myslím tím obecné až módn
Page 47 and 48: KONSTRUKâNÍ DETAIL SCHODY V DOMù
Page 49 and 50: Areál zastupitelského úfiadu ve
Page 51 and 52: AKTUÁLNù SNÍMKY KAREL ·ANDA CEN
Page 53 and 54: AKTUÁLNù SNY A SPOLEâNOST DOPIS
Page 55 and 56: PROJEKT TOPOGRAFIE TERORU PETER ZUM
Page 57 and 58: AKTUÁLNù LOND¯NSKÁ AMBASÁDA P
Page 59 and 60: STUDIE NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVN
Page 61 and 62: JAKUB HAVLAS DIPLOMNÍ PROJEKT FAKU
Page 63 and 64: 2. CENA MARTIN BERÁNEK/ FA âVUT P
Page 65 and 66: SOUTùÎ BYTOVÉ DOMY U NEMOCNICE O
Page 67 and 68: 2. CENA MARTIN RUDI·, VIKTOR RUDI
Page 69 and 70: TEORIE ESTETIKA GRAVITACE PIERRE VO
Page 71 and 72: V¯STAVA MECANOO V PRAZE O V¯STAV
Page 73 and 74: MEDAILON JAN ·TURSA A ARCHITEKTURA
Page 75 and 76: OHROÎENÁ STAVBA „CHMELA¤SKÁ
Page 77 and 78: A-PRAXE VÁPENNÉ FASÁDNÍ NÁTùR
Page 79 and 80: davky platn˘ch norem (paropropustn
Page 81 and 82: tivnû i ze sociologického hledisk
Page 83 and 84: PRÁVO KAUZA: PORU·OVÁNÍ AUTORSK
Page 85 and 86: NOVÉ KNIHY Baba. Osada Svazu âs.
Page 87: SUMMARY 2 EDITORIAL 3-6 THE PRITZKE

Okna, dvefie ZahradnÃ­ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

Okna, dvefie ZahradnÃ architektura 6/2000/ Ã¢ERVEN Rem Koolhaas ...