Müllerova vila v Praze po renovaci

7/2000/ČERVENECCENA 90 KČMüllerova vila v Praze po renovaci

OBSAH 7/20002 EDITORIAL /Jindřich Vybíral3-33 RENOVACE MÜLLEROVA VILA V PRAZE/VÁCLAV GIRSA, MILOSLAV HANZL3-19 Snímky Pavla Štechy a Radovana Bočka20-21 Historická dokumentace22-25 Přednáška na téma Müllerova vila v Praze /Julius Posener26-29 Autorská zpráva a současná dokumentace30-31 Recenze Damjana Prelovšeka32-33 Recenze Pavla Šopáka34-37 HISTORIE Loosovy pražské realizacevzniklé za přispění Karla Lhoty/Karel Ksandr38-41 Vila Josefa Winternitze /Rostislav Švácha/ADOLF LOOS, KAREL LHOTA42-45 PROFIL Adolf Loos /Jan Sapák46-47 Člověk s moderními nervy versus kalhotová sukně /Jindřich Vybíral48 Adolf Loos v datech49 DOKUMENT Můj život s Adolfem Loosem /Elsie Altmann-Loos50 KONSTRUKČNÍ DETAIL Stahovací okno v dámském salonku/ADOLF LOOS, KAREL LHOTA51-52 SOUTĚŽE, VÝSTAVY, AKCE53 INTERVIEW S Janem Sapákemo moderních památkách/ Markéta Pražanová, Jiří Horský54-55 AKTUÁLNĚ56-58 Poradní sbor primátora PrahyKlub Za starou PrahuPražské gremium/Jiří T. KotalíkMezinárodní konference o vile Tugendhat/Pavel Liška59-61 SOUTĚŽ Dostavba nároží Josefská-Novobranská v Brně/ 2. zvýšená cena PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK62 POLEMIKA, KRITIKA, ESEJE Novostavby v památkově chráněném území /Dagmar Sedláková63-64 TEORIE Estetika gravitace /Pierre von Meiss65 HISTORIE Drobnosti, které tvoří dobu /Václav Jandáček66-67 VÝSTAVA Tři kapitoly pražské architektury Ester Havlové68-71 A-PRAXE Větrací vikýřky /Miloš SolařOkraj střechy, aneb chvála římsy a námětku/Jan Vinař72-75 EKOLOGIE O domech pod terénem hovoříme s Arnoštem Navrátilem,Petrem Pávem a Markem Tichým/Miloslava PerglováRealizace rodinného domu v Jinonicích/ARNOŠT NAVRÁTIL, PETR PÁV76 PRÁVO Regulace nové zástavby v historickém prostředí měst /Dana Novotná77 @MÉDIA Microsoft Internet Explorer /Ivan MuchkaPonurý parník pluje městem: Chilehaus/Zdeněk Lukeš78 NOVÉ KNIHY Automobiles by architects /Radek Váňa79 REDAKČNÍ STŮL Znovu k seminářům v Ostravě a Liberci /Martin StrakošOtevřený dopis předsedovi stavovského soudu ČKA /Jiří G. Gebert80-82 SUMMARY /Sallie LynchNA OBÁLCE ADOLF LOOS, MÜLLEROVA VILA V PRAZE, INTERIÉR, DETAILSNÍMEK PAVEL ŠTECHA, RADOVAN BOČEK, VÝŘEZ

EDITORIAL/ Mezi vídeňskými architekty raného 20. století byl Adolf Loos zvláštním zjevem.Spisovatel Karl Kraus jeho výjimečnost vystihl takto: „Druzí jsou umělci rýsovacíhoprkna. Loos je architekt tabuly rasy.“ Na opačné straně názorového spektra minimalismusjeho řešení vnímali s menším pochopením – tvůrce jeho ražení prý nepotřebujetužku, při své práci vystačí s gumou. Kavárna Museum, jejíž střídmý interiérvyzývavě protiřečil pozlacené kupoli blízké Vídeňské Secese, si vysloužila nelichotivéoznačení „Café Nihilismus“. Domu na Michalském náměstí, který stejně neohroženěčelil honosné fasádě císařského sídla, se přezdívalo „obilní silo“, kdežtoterasový Scheuův dům dobromyslní Vídeňáci přirovnávali k alžírským chatrčím.V letech, kdy městem na Dunaji hýbaly rostlinné vzory secesionistů, Loos prohlásilornament za výraz nekulturnosti, který by měl jako jiné atavismy zmizet z moderníhosvěta. Nejsou příkrasy na spotřebních předmětech nehorázným plýtváním časema penězi, které by bylo možno vhodněji utratit za vzdělání, jídlo a léky pro potřebné?/ V kritice tehdejšího projektování zašel Loos až do krajnosti – architektura s podružnouvýjimkou náhrobku a pomníku podle něj vůbec nepatří do sféry umění./ Pražská vila, kterou si podle plánů Adolfa Loose a Karla Lhoty zbudoval stavitelFrantišek Müller, jako by s takovými tvrzeními měla jen málo společného. Jako pouháúčelová stavba vypadá leda zvenčí. Její jednoduchá až strohá obálka uzavírábohatý a působivý vnitřek, jehož základní kvalitou není vzácný mobiliář, nýbrž samaarchitektonická skladba, vytvářející úchvatnou prostorovou kaskádu. Dům neplnítradiční funkci společenské reprezentace, ale chrání soukromí obyvatel a vytváří proně co nejpřiměřenější prostředí. Ideu krásy vyjadřuje přitom stejně přesvědčivě jakoBeethovenova či Wagnerova hudba, jež Loos dával za příklad pravého umění. Jakosama modernost je i jeho půvab ryze introvertní: „Hledání krásy pouze ve forměa nikoliv v ornamentu je cíl, k němuž se upíná veškerá lidskost.“/ Müllerova vila je považována za ukázkový příklad Loosovy originální prostorovékoncepce, pro kterou jeho spolupracovník Heinrich Kulka nalezl přiléhavý termínRaumplan. Nápad, jejž Loosovi přátelé vítali jako revoluci v dějinách architektury,přináší bezešvý přechod půdorysu do třetí dimenze. Východiskem byla opět ekonomickáúvaha: v domě je zbytečné zachovávat stejnou výšku stropů a tudíž i úroveňpodlah ve vyšších poschodích. Avšak šetření místem se Loosovi stalo záminkouk působivým prostorovým inscenacím – nečekaným průhledům, posloupnostema střídání dojmů, jimiž právě se Loosova díla nejvíce liší od účelového stavění i konvenčníarchitektury své doby. Funkcionalistickým krabicím se bílá kostka Müllerovyvily podobá pouze na první pohled. Nejenže Raumplan byl pravým opakem LeCorbusierova „plan libre“ s jeho volným půdorysem a důrazem na horizontálu. Loosnesdílel ani zálibu avantgardy v nehmotných prostorových vitrinách a ve svých interiérechnaopak navozoval pocity bezpečí a útulnosti. Důkladné poznání jeho dílapomáhá vidět vývoj moderní architektury nikoli jako jednolitý proud směřující k týmžcílům, nýbrž jako složitou a často protikladnou síť vztahů, jejíž součástí bylo vzájemnéovlivňování jednotlivých názorových pozic./ Památková obnova a zpřístupnění Müllerovy vily představuje kulturní čin první velikosti,jenž na české architektonické scéně posledních let nalezne málo sobě rovných.JINDŘICH VYBÍRAL/ČLEN REDAKČNÍ RADY/PSÁNO PRO ČASOPISY ARCHITEKT A RESPEKT

RENOVACE MÜLLEROVY VILYV PRAZEVÁCLAV GIRSA, MILOSLAV HANZLSNÍMKY PAVEL ŠTECHA A RADOVAN BOČEK

Celkový pohled od severovýchoduse zahradní úpravou svahuCelkový pohled od jihu4 ARCHITEKT 7/2000 REKONSTRUKCE

Pohled od severovýchodu krátce po dokončení vilySNÍMEK ŠTENCŮV ARCHIVPohled z terasy na HradčanyARCHITEKT 7/2000 5

Jižní fasádaVýchodní fasádaSeverní fasádaZápadní fasáda

Obytná hala, pohled v ose domu směrem ke schodišti a k jídelněŘez S-JARCHITEKT 7/2000 7

Pohled ze vstupní haly na schodištěPředsíň s průhledem do haly

Průhled z obytného pokoje na schodištěCelkový pohled na obytný pokojARCHITEKT 7/2000 9

Pohled z jídelny na schodiště

JídelnaARCHITEKT 7/2000 11

Ložnice

Schodišťová halaDámský salonARCHITEKT 7/2000 13

Kuchyně

Dětské pokojeARCHITEKT 7/2000 15

Letní jídelna

Expozice Adolfa Loose (bývalá fotokomora)Badatelna (bývalý pokoj hosta)ARCHITEKT 7/2000 17

Koupelna

Pohled z chodby na terasuKliky balkonových dveříARCHITEKT 7/2000 19

VILA DR. ING. FRANTIŠKA MÜLLERAPRAHA-STŘEŠOVICE, NAD HRADNÍM VODOJEMEM 14KLIENT: Dr. ing. František Müller, Milada MüllerováAUTOŘI: Adolf Loos, Karel LhotaPROJEKTANTI ZAHRADY: Adolf Loos, Karel Lhota, Camillo Schneider, Karl FoersterDODAVATEL STAVBY: firma Kapsa & Müller, stavbyvedoucí Bořivoj KriegerbeckREALIZACE: 1928-1930REALIZACE ZAHRADY: 1929-1932ZASTAVĚNÁ PLOCHA: 255,3 m 2OBESTAVĚNÝ PROSTOR: 2 987,0 m 3CELKOVÁ UŽITNÁ PLOCHA DOMU: 866,4 m 2

ARCHITEKT 7/2000 21PŮVODNÍ DOKUMENTACE, ARCHIV UMPRUM

Archivní záběry vily krátce po dokončeníMÜLLEROVA VILA V PRAZEDOKUMENTJULIUS POSENERV některé z minulých přednášek jsem vám vyprávěl, co řekl anglický básník Alexander Pope jednomu anglickému aristokratovi,který mu ukázal svou přepychovou vilu: „Na vašem místě bych, mylorde, postavil vedle této vily malý, pohodlný domekz pálených cihel s velkými okny, jimiž byste se na tuto krásu mohl dívat.“Přesně to udělal lord Burlington v Chiswiku. Vedle monumentu postavil dům. Pope se k tomu vyjádřil ve verších: „Váženýlorde, je to krása, již oko hledá, však jíst a bydlet se v tom nedá.“Takto se vyjadřoval Pope na počátku 18. století. Goethovo označení takovýchto domů „obytný, ale k neobývání“ je slabší,protože Pope je rovnou nazývá „neobytnými“. Osmnácté století, které znamená rozkvět buržoazie a které také revolucí buržoaziekončí, ukázalo čistou architekturu, nezávislou na účelnosti, anglicky krásnou a vyžadující pohodlí.Adolf Loos byl zastáncem takovéto architektury, těchto požadavků. Proto se ve svých spisech zmiňuje o pohodlí, praktičnosti,což jsme si zvykli nazývat funkcí, zatímco v takových dílech, jako je dům na Michalském náměstí ve Vídni, staví do popředíarchitekturu. Ve svých domech, z nichž jsme dnes několik vybrali jako příklad, se pokusil sladit oba požadavky. Budenejlepší, jestliže si pečlivě prohlédneme jeden z jeho nejzdařilejších domů. Tak zjistíme, jakým způsobem pracuje s oběmapožadavky. Jako příklad uvedeme Müllerovu vilu v Praze. V tomto domě jsme si již prohlédli halu jako příklad toho, jak Loosnahrazoval ornamenty bohatými a silně texturovanými materiály, v tomto případě žilkovaným mramorem. Prohlédněme si honyní krátce celý. Dovolte mi, abych vás jím provázel.Vchod tohoto domu je v nice, umístěné v ose vstupní chodby, ale přesto ne uprostřed této niky. Poměrně tmavou chodbouprojdeme do předsíně, vytvořené rozšířením chodby doleva až k vnější zdi domu. Širokým oknem této zdi prochází světlo doprostoru. Zadní stěna předsíně je v měřítku přesně stejná jak vstupní nika se širokou, uzavřenou střední částí a otvory po stranách,což je motiv, který Loos často používá, např. v řešení bufetů a jídelen. A opět proniknete nikou ne středem, ale postrannímotvorem, tentokrát pravým, který je v ose vchodu, ale ne ve střední ose domu. Než se tedy dostanete přímou cestou dovchodu ke schodišti, upoutá vás osobité řešení dvou třídílných nik, z nichž jednou projdete nalevo a druhou napravo. Krátkýmtočitým schodištěm se vystoupí do úrovně velké obytné haly, do níž se vstupuje v ose jejího levého okna. Obytná hala jeprostor se třemi osami, který zaujímá celou šířku domu. Průčelí nám prozrazuje tuto symetrii, která pokračuje v ložnicovémpatře balkonem a širokým otvorem, je však narušena terasou, představenou před obytnou halou a korespondující s prudcese doprava snižujícím terénem. Díváme-li se na dům zepředu, napadne nás, že samotné čelo domu je symetrické, ale celýkomplex s garáží na pravé straně tvoří dynamickou kompozici, která odpovídá klesajícímu okolí.Vstupní průčelí stavby je také symetrické, ale jeho osa není symetrickou osou domu, a to z důvodů, o nichž budeme ještěmluvit později. Jak vidíte na půdorysu, Loos odsadil levý roh domu kvůli této symetrii. K tomu se pojí jedna charakteristickápříhoda. Zedníci si tohoto záměru nevšimli a Loos poté, co to zjistil, dostal záchvat vzteku, což nepochopil ani mistr, ani zákazníkFrantišek Müller. Ale vraťme se zpět k hale. Jak jsme již řekli, jedná se o symetrický prostor, kde oknům odpovídají navnitřní stěně tři velké otvory mezi kvadratickými pilíři. Také užší stěny jsou samy o sobě symetrické a Loos zde jde tak daleko,že tyto stěny orámoval pilíři. Ale vidíte sami na půdorysu, že jsou tyto pilíře duté. Je to něco, co by nestrpěl Auguste Perret.Je o něm známo, že říkal: „Ne pas montrer un support c’est une erreur. Dissimuler un support c’est crime,“ což znamená:„Neukázat podporu je chyba. Předstírat podporu je zločin.“ Loos se zde dopouští tohoto zločinu, což znovu dokazuje, jaknedbalý je jeho postoj ke konstrukci: simulující pilíře stojí na konstrukčně bezvýznamných místech. Zdá se, že podpírají

průvlak, ale ten je rovněž dutý. Nejedná se o nic jiného než o rám, který zdůrazňuje symetrii, zvláště u stěny s krbem. Alesymetrie haly je narušena, když za vnitřní odstupňovanou stěnou vede schodiště k výše položené jídelně. Jídelna je tedy otevřenáz haly a prostřednictvím pilířů i z hlavního schodiště. Nízké zábradlí mezi pilíři zakrývá tu část schodiště, která vedek podestě, ale již ne jeho další část, která vede do poschodí s ložnicemi. V zábradlí je notabene vidět ještě jednou, opět vestejném měřítku, niku se širokým středním dílem a úzkými díly postranními, kterou jsme viděli u vchodu a v předsíni. A ještějednou se objevuje na zadní stěně jídelny. Jídelna je kvadratická, obsahuje ale okenní niku, která je stejně široká jako prostorsám. Mohli bychom ji nazvat arkýřem, protože předstupuje ze zdi domu. Je umístěna přesně uprostřed zdi.Už jste si možná všimli, že ze vchodu haly vedou nahoru dvě schodiště: pravé do jídelny a dále přes zmíněnou podestu doposchodí s ložnicemi, levé do dámského pokoje. Z podesty se dá rovněž vejít do dámského pokoje, ale do jeho vyšší části.Z této podesty vede dále několik stupňů do knihovny, která je situována ve stejné úrovni jako dolní část dámského pokoje.Dále se z podesty můžeme dostat do dvoupatrové schodištní haly s horním osvětlením, jejíž galerie se z části nachází již nadjídelnou v úrovni ložnic.Zapomněl jsem se zmínit o tom, že schodiště, které vede z jídelny k podestě před dámským pokojem a knihovnou, je přerušenodalší „mezipodestou“, která leží uprostřed domu; na ní se - i když ne uprostřed - protínají dvě osy: osa vedoucí středemhaly a osa vedoucí středem jídelny. Podívejte se na okno schodiště: neleží v ose domu. Ta probíhá levým vedlejším schodištěma schodištěm z jídelny do hořejšího poschodí. Proto tedy porušení průčelní zdi. Dosahuje se zde posunutí os. (Přehlédnutítohoto posunu vyvolalo Loosův záchvat.) Chtěl bych poukázat na další osu. Je přerušena vedlejším schodištěm, ale přestoexistuje. Je to osa, která probíhá oknem kuchyně (nad mycím stolem) a směřuje ke krbu v knihovně. V poschodí ložnic jeuspořádání ložnic rodičů a obou šaten (nad halou) symetrické k hlavní ose domu. Okna v obou šatnách ale neleží v jednéose, a to (opět) z důvodu uspořádání fasády.Zde právě vidíte to, co jsem nazval Loosovým klasicismem, jeho „palladianismus“, nádheru celé jeho důslednosti, která vedeaž k nedůslednosti - sit venia verbo, protože neodpovídá ani konstruktivním, ani funkčním zákonům architektury.To je závěr, k němuž jste mohli během této prohlídky dojít. Další potvrzuje pravý opak. Myslím tím způsob, jakým postupujeLoos z jednoho prostoru k dalším v mezipatře, v tomto případě v rámci vysoké obytné haly, protože podlaha poschodí s ložnicemije v jedné úrovni. Naproti tomu v poschodí s halou je jídelna a další prostory, dámský pokoj a knihovna, značně nižší.Zde se nalézají rozdíly úrovní v téměř 5 metrů vysokém prostoru haly. Loos také velmi často používá uspořádání v poměru3:2, tzn. vyšší dvě poschodí odpovídají výškou třem nižším. Místo, kde se mění úroveň jednotlivých pater, má velký půvab.A právě sem umístil Loos logicky dva intimní pokoje, kam se mohou uchýlit pán domu se svou ženou. Zajímavější je podlemě řešení vzájemného umístění prostorů ve vysokém obytném poschodí. Jídelna, která leží ve střední úrovni, skutečněpředstavuje střed poschodí. Podívá-li se někdo, kdo sedí v jídelně, směrem ke schodišti - a nezapomínejme, že podesta předknihovnou a dámským pokojem je přibližně ve výši horní hranice dělicího zábradlí -, padnou mu do oka intimní pokoje, dámskýpokoj a knihovna. Jídelna se stává širokým otevřením téměř anexí haly. To je Loosův tzv. Raumplan. Samozřejmě že i tovyžadovalo dalších úrovňových změn v přízemí. Kotelna, místnost pro mytí nádobí a žehlírna jsou níže než předsíň a nežostatní místnosti, které jsou v oblasti vchodu. Sklep a garáž pod halou jsou ještě níž a jsou také nižší. Toto komplikované řešenípodstoupil Loos proto, aby mohl svůj Raumplan uskutečnit. Neptám se, jestli je jídelna otevřená na dvě strany útulná. JeARCHITEKT 7/2000 23

ale asi o to více větraná. To však Loose nezajímá. Jde mu především o to, aby jídelna byla středem domu a aby byla v kontaktuse všemi ostatními místnostmi v patře.Zde je tedy obvyklé uspořádání pater (vstupní patro, patro s obývacími místnostmi a patro s ložnicemi, které je prolomeno patrovouhalou, jako třeba u Muthesia a jiných architektů této doby) nejen přerušeno, ale opuštěno. Je tu uskutečněn nový způsobbydlení, což má dalekosáhlé důsledky. Scharoun byl z tohoto hlediska žákem Loose, stejně jako Le Corbusier, i když nev takovém měřítku. V Mollově domě od Scharouna z roku 1937 se objevuje v patře s obytnými místnostmi zvýšená úroveňjídelny. Zde vzniká Loosovým domům příbuzný prostorový vztah.Již jsem předeslal, že v Loosových domech s Raumplanem dosahuje Loosův klasicismus syntézy s respektem k potřebámobyvatel. Ale nebylo to zcela správné vyjádření. Bylo by lépe říci, že se zde objevuje klasicismus skloubený s objevenímnových požadavků bydlení. V každém případě zůstane pravdou, že se v Loosových domech pojí klasicismus s volným plánem,tedy s určitým druhem funkcionalismu.Klasicismus se projevuje především na vnějším vzhledu stavby. Vstupní průčelí je symetrické stejně jako průčelí haly. Na bočníchprůčelích se objevuje několik symetricky uspořádaných okenních skupin. V Müllerově domě odpovídá pouze průčelíobytné haly vnitřnímu uspořádání. Vstupní průčelí nikoliv, jak jsme už zpozorovali u vchodu, který neleží v ose domu. Ale i tam,kde vnitřní řešení není symetrické, jako u Mollerova domu ve Vídni, jeví se vstupní průčelí symetricky. Loos se zjevně snažildát domu jasnou charakteristickou tvář, signum, nezapomenutelný výraz. Krátký pohled na půdorys Mollerova domu stačík tomu, abychom poznali, jak daleko je v tomto směru ochoten jít. Povšimněte si zvláště zvýšeného sedacího výklenku v hale!Je umístěn na konci místnosti. Průčelí naproti tomu vytváří velký ohromující motiv v ose domu nad vchodem.Od doby Muthesia panuje v teorii architektury antiteze mezi přístupem k navrhování „von Aussen“ (zvenčí) a přístupemk navrhování „von Innen nach Aussen“ (zevnitř navenek). První způsob navrhování představuje renesanci a všechny z nívycházející klasicistní slohy. Druhý způsob je styl důsledného funkcionalismu. Jestliže se lépe podíváme na domy z ranéhofunkcionalismu - tedy na domy anglické a Muthesiovy -, shledáme, že se ani zde tak přesně nejedná o navrhování vycházejícíz vnitřního uspořádání směrem k vnější formě, jak by se na první pohled zdálo. Je ale pravda, že architekti těchto domůkladou důraz hlavně na vnitřní uspořádání. Loos se od toho odvrací. Vědomě pracuje s protikladem vnitřku a vnějšku. V tomho následuje Le Corbusierův list: Les quatre compositions - čtyři způsoby navrhování. Čtvrtý příklad, který dokonale uzavírátuto řadu, je vila Savoye v Poissy. Le Corbusier k tomu napsal: „On affirme à l’extérieur une volonté architecturale, on satisfaità l’intérieur à tous les besoin fonctionnels: aspect, contiguité etc.“, což znamená: „Zvnějšku se zdůvodňuje architektura,uvnitř funkční potřeby jako orientace, vazba prostorů atd.“ Le Corbusier tedy stejně jako Loos akceptuje rozdělení vnějšku odvnitřku. Při navrhování nevychází ani z vnitřního uspořádání k vnější formě, ani naopak, jak mu vyčítal Häring. Odděluje jednood druhého, protože je toho názoru, že tvar domu má vyjadřovat vůli k architektonické tvorbě. A to je právě názor Loose.Vidíme tedy v práci Le Corbusiera rozpor, nebo řekněme vývoj. Ve své teorii, kterou uvádí ve Vers une Architecture (1932),tvrdí, že mezi strojem na bydlení (funkcionalismus) a hrou s tělesy za slunečního svitu (klasicismus) existuje souvislost: jestližeinženýr či funkcionalistický architekt splní dobře svůj úkol, budou výsledkem čistá tělesa. Ve svých Čtyřech kompozicích,které odpovídají jeho praxi z doby kolem roku 1930, už to netvrdí. Organizace (funkcionalismus) je něco jiného než forma.Oba aspekty se rozcházejí, jako už ostatně u Loose, ale Loos tento fakt nevyslovil. Ten ho jen praktikoval. Häring a Scharountento rozpor neakceptovali, alespoň ne v teorii. Jak dalece se projevuje v praxi, to bychom museli podrobněji jejichpráci zkoumat. Podíváme-li se na Scharounovu Státní knihovnu, ocitneme se před dílem, které nebere vůbec žádný ohled navnější vzhled. Häring, který teorii funkcionalismu zdůrazňoval ještě více než Scharoun, ve své praxi nikdy tak daleko nedošel.Co ale znamená rozdělení vnějšku od vnitřku? Myslím, že je to především důkaz toho, že společnost, pro kterou stavěl Loosa Le Corbusier, není v pořádku. Protože i přesto byly postaveny domy, jejichž vnější vzhled je obrazem vnitřku. U mnohafrancouzských obytných domů ze 17. a 18. století můžeme vidět tuto shodu. Dokazuje to, že lidé chtěli v té době bydletreprezentativně, přičemž praktické potřeby bydlení byly upravovány tak, aby nerušily tuto velkou koncepci. Např. v MalémTrianonu sahala velká okna obývacího patra v ložnicích do výše dvou poschodí. Zde se tedy již vnitřní uspořádání a vnějšívzhled rozcházejí, a to více než u Loose či Le Corbusiera.Nebylo by ale správné hovořit stále jen o praktických potřebách bydlení. Něco takového jako tzv. Raumplan, který neodpovídážádné praktické potřebě či spojení s přírodou jako u Miese, nebylo v 18. století prostě známo. Nejen u Loose, LeCorbusiera, ale i u Muthesia a jeho mistrů Angličanů se setkáváme s potřebami bydlení, které kladou před architekta novéúkoly: má je zřetelně vyjádřit ve vnější formě? Tak otevřeně to neudělal ještě žádný architekt ani snad Angličané, ani - a tobych se musel hodně mýlit - Häring ani Scharoun. Nebo by měly být - abych jinak formuloval tuto otázku - vyjádřeny v hlavníchrysech tak, jak to provedli výše jmenovaní? Anebo by se měl akceptovat rozdíl mezi novými potřebami bydlení a vzhle-

dem budovy. Jinak řečeno - má se volný plán směrem k vnějšku zamlčovat, jak to dělá Loos a jak to Le Corbusier ve svýchČtyřech kompozicích dokonce vyžaduje? Společnost, pro kterou tito architekti stavěli, chce zřejmě obojí: volný plán (koncipovanýLoosem jako Raumplan) i čistou architekturu, signum, reprezentaci.Znovu se ale musíme trochu poopravit, protože nebylo zcela správné, když jsme řekli, že společnost to chtěla. Loosa Corbusier předvádějí svým zákazníkům obojí - volný plán i architektonicky přísný vzhled. Přemluvili je, snad i přesvědčili,jako Mies paní Tugendhatovou. O tom, že Le Corbusier madam Savoye nepřesvědčil, víme. Ona sama vlastně nikdy ve svémdomě nebydlela. Můžeme taky říci: architekti se snažili na obou stranách. Aktivovali svými stavbami latentní i potenciálnípotřeby úzkého kruhu buržoazní společnosti jak v oblasti volného plánu, tak i architektonického vzhledu. Někteří lidé tohotoúzkého kruhu se pak stali příznivci nové kultury.Architekt zde zaujímá zajímavé stanovisko. Je vlastně pionýrem, realizátorem utopie, a to utopie, která se vztahuje na širšíkruh než buržoazní stavebníky, pro které tito architekti stavěli. Loosův známý projekt dvaceti terasových vil představujepoměrně malé vily. Obsahují také volný plán. Jejich spojením do terasy vlastně propaguje novou formu společného bydlení.(Mimochodem příčná řada, která tyto tři skupiny vil spojuje, je trochu nucená. Nemůžeme říci, že půdorys působí přesvědčivě.)Loos ale navrhl i bloky nájemných domů a řadové domy. A zde je zřetelný protiklad mezi tehdy mormálními potřebamibydlení (nebo jejich představami či zvyklostmi) a novým bydlením, které se snažil Loos prosadit.Samozřejmě že architekti jako Loos a Le Corbusier tvrdili, že pracují pro současnost. Rovněž nepopírali, že považují za svůjúkol vychovávat své vrstevníky. Angličané a Muthesius svým zákazníkům sloužili téměř oddaně. Také se trochu snažilio jejich výchovu, ale velmi málo. Avšak u Loose a Le Corbusiera vystupuje snaha o výchovu do popředí. Chtěli totiž svézákazníky - a společnost - vychovávat v obou směrech. K novému způsobu bydlení i k pravé „nahé“ architektuře. Hleděli dobudoucnosti. A protože byl Loos o mnoho starší, můžeme říci, že byl první, kdo se tímto způsobem do budoucnosti podíval.Z lůna občanské buržoazie se vyvíjí v tomto momentě, kdy přestává být tato společnost nedotčená, kdy ztrácí jistotu ve svýchtradicích, utopická architektura. Do jaké míry tato architektura mění společnost, to zůstane otevřenou otázkou. A zde se takéliší Loos od Le Corbusiera - i jejich generace, generace Loose od generace Le Corbusiera, Miese i Gropia. Loos znal své klientydokonale, spřátelil se s lidmi jako Goldmann a František Müller, schvaloval jejich životní styl, ačkoli je vychovával.Schvaloval i styl tzv. „malých lidí“, pro něž pracoval. Mimochodem, jen velmi málo jeho návrhů bylo realizováno. Oproti tomuLe Corbusier a Mies neviděli v klientovi nic jiného než příležitost realizovat novou architekturu. A já mám dojem, že věděli velmimálo o potřebách tzv. „malých lidí“. Buržoazie, nebo lépe její malá část se v letech 1910 až 1933 pokoušela překonat samasebe a žít v nových podmínkách. To je, abych tak řekl, její poslední čin. Protože pokud já vím, od té doby buržoazie ani jejíkruhy nic podobného nepodnikly. Současná architektura buržoazie je architekturou přizpůsobení se a zpětného pohledu.To bylo ovšem řečeno opatrně a vztahuje se to již na minulost. Opatrně, protože se u současné bytové architektury nejednápouze o přizpůsobení se. Hinrich se o tom ve své diplomové práci vyjádřil daleko přesněji. Hovoří o architektuře „předem připravenélhostejnosti“. Jedná se o minulost, protože již nelze hovořit o buržoazii. Právě proto jsou pro nás poslední pokusyburžoazie o vytvoření vlastní architektury tak zajímavé. Notabene - z téhož důvodu je zajímavá také Muthesiova výstava, kteráje nyní pořádána v Akademie der Künste. Architektura před 1. světovou válkou, tedy v době Muthesia, se ještě odvolávána vědomí buržoazie. Avšak Adolf Loos, který v této době rovněž začal pracovat, se pokouší čistou architekturoua Raumplanem vědomí vytvářet. Můžeme právem říci, že Muthesius apeluje na nesprávné vědomí. A že Loos tím, že revolucionizujeformu bydlení, chce vytvářet vědomí, které se již odlišuje od dosud existujících vědomí tehdejší buržoazie. Avšaknesprávné či utopické vědomí je stále lepší než žádné vědomí.Skica Adolfa Loosenávrh falešného průvlakuv dámském budoáruVORLESUNGEN ZUR GESCHICHTE DER NEUEN ARCHITEKTUR II. - DIE ARCHITEKTUR DER REFORM (1900 - 1924). IN: ARCH + 53/1980PŘEVZATO Z KATALOGU K VÝSTAVĚ ADOLF LOOS A ČESKÁ ARCHITEKTURA, VLADIMÍR ŠLAPETA A KOL., 1984ARCHIV UMPRUMSNÍMKY ARCHIV UMPRUMARCHITEKT 7/2000 25

AUTORSKÁ ZPRÁVAStav před restaurováním. Objekt byl celkově zchátralý, vykazoval však vysokou mírou autenticity, neboť nebyl za celou dobusvé existence poničen zásadními adaptačními úpravami. Prakticky nedotčeno zůstalo původní prostorové uspořádání domu.Ve velké míře se zachovaly originální dřevěné, keramické, xylolitové i betonové podlahy, napouštěné sádrové, štukovéi cementové omítky, podstata kamenných, dřevěných, keramických, skleněných obkladů, tapety a přírodní rohože.Zachovala se také převážná část originálního vestavěného mobiliáře, unikátní soubor originálních prvků sanitárního vybavenívčetně instalací a doplňkových předmětů (část byla nefunkční, část poškozena či ztracena).V objektu zůstalo množství původních svítidel, a to jak vyráběných na zakázku (firma Franta Anýž Praha), tak standardních.Příznivou skutečností bylo zachování značného množství originálních vypínačů, zásuvek a signalizačních zvonků i existencepůvodního trubkování rozvodů elektrické instalace, která nebyla od vzniku domu zásadněji modernizována.S relativně minimálními zásahy se zachovalo ústřední vytápění, oběhový systém, převážně původní litinové radiátory a kompletnízařízení kotelny.Silně zdevastované však byly omítky exteriéru stavby, několikrát v minulosti neodborně opravované. Vyměněna byla již taképodstatná část původních klempířských prvků včetně hromosvodu. Zachovaly se původní asfaltové plochy balkonů. Pro poruchyhydroizolací byl v šedesátých letech na horní terase a střeše asfaltový povrch dodatečně zakryt novým souvrstvím.Zachována zůstala podstata původního řešení venkovních úprav v prostoru zahrady, terasových zdí, dlažeb a oplocení zahrady,byť ve zdevastovaném stavu.Průzkumy. Před zahájením přípravy rehabilitace bylo zpracováno zaměření stavby a řada průzkumů.Stavebně historický průzkum shrnul dostupnou literaturu o Müllerově vile, jejím vzniku a vývoji včetně zahrady, zhodnotil souborpůvodní plánové dokumentace, fotodokumentaci domu od doby jeho vzniku, soustředil informace o existenci a stavupůvodního mobiliáře, uměleckých děl a ostatních předmětů, které pocházely z Müllerovy vily a nacházely se ve sbírkáchUměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze a dalších kulturních institucí. V rámci tohoto průzkumu bylyprovedeny také laboratorní analýzy omítek, nátěrů, tapet a dalších materiálů.V rámci stavebně architektonického průzkumu byly doplněny znalosti o širších vztazích, urbanistickém konceptu a položenzáklad inventarizace stavby.Byla zpracována koncepční studie rehabilitace vily - objektu, zahrady a bezprostředního okolí, která shrnula a prohloubiladosavadní poznání, řešila problematiku rehabilitace domu včetně aspektů budoucího provozu a jeho komplexní restaurátorskéobnovy. Souběžně byla zpracována podrobná fotodokumentace výchozího stavu včetně zpracování filmového dokumentuo stavu vily před restaurováním.Digitální formou byla zpracována podrobná inventarizace, která se následně stala páteří realizačního projektu obnovy. Prokaždou součást domu či vybavení byla vytvořena inventarizační karta, obsahující přesnou lokalizaci prvku a veškeré potřebnéúdaje. Zvolený systém umožnil vytvořit komplexní výstupy se zařazením prvků podle druhu výrobků a řemeslných kódůi sestavit přehledné registry. Databáze projektového řešení obsahuje 3862 položek. Digitálně zpracovaná inventarizacepodrobně dokumentovala výchozí stav (před restaurováním), specifikovala původnost, určila způsob odborného ošetřenía každou manipulaci od odstrojení až po návrat restaurovaného originálu zpět na původní místo. Systém umožňuje i v budoucnukontrolu správnosti zvoleného postupu.V rámci zpracované koncepce a realizačního projektu byly doplněny další průzkumy. Laboratorní průzkum omítek, vlhkostikonstrukcí a stavu vnějších konstrukcí z režného zdiva byl výchozím podkladem pro realizované řešení obnovy fasád dlepůvodní technologie. Také pro návrh sanačních opatření i stanovení podmínek restaurování vápenostruskových cihel, včetněidentifikace původní výrobní receptury.Na základě průzkumu vodorovných hydroizolací (balkonů, terasy a střechy) včetně laboratorní analýzy litého přírodního asfaltubyly stanoveny technické parametry pro konzervaci tohoto materiálu na balkonech i pro obnovu původního stavu při rekonstrukciploch horní terasy a střechy domu.Podrobný průzkum rozvodů původní elektroinstalace, ústředního vytápění a kanalizace umožnil naplánovat nejohleduplnějšízpůsob rekonstrukce.Exaktní poznávání struktury domu bylo prohlubováno po výběru realizátora zpracováním detailních restaurátorských průzkumůjednotlivými odborníky v oborech dřevo, keramika, kov, kámen, sklo, tapety, malby apod. Proces postupného poznávánív průběhu restaurování Müllerovy vily hrál velmi důležitou roli pro věrohodnost výsledku (opětovné studium archivních pramenů,dobových katalogů a výrobních podkladů, seznámení s dalšími realizacemi Adolfa Loose, multidisciplinární spoluprácea součinnost s řadou zahraničních expertů apod.). Součástí realizace bylo i průběžné dokumentování nálezů, fotodokumentacepostupu prací a zaznamenání klíčových fází restaurování formou filmového dokumentu.Principy obnovy. Pro stanovení koncepce rehabilitace domu a odpovídajícího využití po obnově byla rozhodující nejen výjimečnáhodnota architektonického díla, unikátní prostorové skladby Raumplanu, ale i intaktnost původního stavu a vysokámíra autenticity celku. Jednou z důležitých zásad přístupu k obnově bylo vědomé přiznání stejného významu a pozornosti jakhodnotám zjevným a obecně uznávaným (zejména prostorové uspořádání interiérů obytné a společenské části), tak i všemuostatnímu, co tvořilo součást originality domu (například původní kuchyně, hygienické zařízení, provozní zázemí v suterénudomu včetně kotelny, prádelny, sušárny, garáže a dalších provozů). Díky vysoké zachovalosti původního stavu bylo reálnéuvažovat o rehabilitaci převážné části interiérů domu a o jejich zpřístupnění formou instalované památky.Zázemí současné prezentace vily. V souvislosti s přípravou konceptu prezentace vily bylo nutné vhodně situovat a správnědimenzovat (maximálně redukovat v prostorových nárocích) nové provozní jednotky, podmiňující budoucí provoz zpřístupněnépamátky. Pro účely doprovodných funkcí, záměrně minimalizovaných tak, aby byly omezeny nové intervence, byly po pečlivérozvaze vytypovány ty místnosti, které nepatří mezi architektonicky výjimečné, kde se nedochoval původní mobiliář anivěrohodné informace o vybavení a které již byly v minulé době adaptovány. Pro administrativu vedoucího objektu a minimálnízázemí byly vyčleněny místnosti určené původně pro služku (kancelář, chodba, WC s předsíňkou, čajová kuchyňka). S provoznínávazností byla v bývalém pokoji hosta situována badatelna, jež je spolu s komorní expozicí Adolfa Loose v místnostibývalé fotokomory součástí studijního a dokumentačního centra Adolfa Loose. Pro prodej vstupenek a publikací byla vyčleněnabývalá hovorna při vstupu do objektu. Místnost šoféra se stala místem trvalého pobytu ostrahy se soustředěním moni-

PŮDORYS (ÚROVEŇ 1)1.01 předsíň, 1.02 hala, 1.03 šatna, 1.04 předsíň klozetu, 1.05 klozet,1.06 hovorna (pokladna), 1.07 komora, 1.08 schodiště, 1.09 nástupdo pokoje, 1,10 obytný pokoj, 1.11 terasa, 1.12 schodiště B, 1.13 spížPŮDORYS (ÚROVEŇ 4)4.01 schodiště B, 4.02 letní jídelna, 4.03 fotokomora(dnes expozice A. Loose), 4.04 světlík, 4.05 horní terasaPŮDORYS (ÚROVEŇ 2)2.01 schodiště A, 2.02 jídelna, 2.03 přípravna kuchyně, 2.04 kuchyně,2.05 schodiště B, 2.06 knihovna, 2.07 dámský salonARCHITEKT 7/2000 27

torovacího zařízení provozně-technického komplementu. Pro úpravy všech těchto místností byla stanovena zásada o respektovánípůvodního prostorového řešení (restaurátorská obnova originální schránky) a reverzibilitě nového účelového vybavení,řešeného soudobou formou.Restaurování jednotlivých prvků. Obnova domu a jeho vybavení obsahovala restaurování truhlářských výrobků včetně podlah,souboru vestavěného nábytku a obložení, výrobků z kovu (kování, kliky, zámky, závěsy, mřížky, radiátory, kobercové úchyty,svítidla, skleníky, kotelna, instalační prvky apod.), kamene (travertinový obklad, mramorový obklad a součásti nábytku, žulovéprvky apod.), skla (zasklení, police, obklady, zrcadla apod.), keramiky (bělinové obklady, delftská fajáns, slinuté dlažby,sanitární předměty a doplňky), režných cihel, tapet, přírodních rohoží a dalších originálních součástí domu. Po sejmutí dodatečnýchpřemaleb byla obnovena původní výmalba stěn, hlinkové a olejové nátěry v technologii a barevnosti podle nálezovésituace, včetně broušených laků. Restaurovány byly xylolitové podlahy a dochované plochy originálního linolea.Rekonstrukční doplňky byly provedeny v odpovídajícím materiálu a řemeslném provedení vždy na základě zevrubného zhodnocenínálezové situace.Rozsáhlejší práce rekonstrukční povahy se týkaly převážně obnovy exteriéru stavby. Na základě zhodnocení kritického stavunepůvodních omítek a nevhodných dodatečných nátěrů, překrývajících poškozené zbytky původní úpravy, bylo nutné provéstrekonstrukci původního stavu, a to i s respektováním charakteristických znaků původní technologie při napojování plochdřevem hlazené štukové omítky. Po odstranění dodatečného navýšení terasy byla také provedena rekonstrukce hydroizolacíhorní terasy a střechy včetně obnovy povrchu z litého asfaltu. Úpravy exteriéru obsahovaly rekonstrukci podstatné části klempířskýchprvků a hromosvodu v odpovídající dobové úpravě.Velká pozornost byla věnována obnově technické infrastruktury domu, tak aby byly zásadně omezeny destruktivní zásahy.Originální oběhový systém ústředního vytápění byl konzervován, přičemž chybějící litinové radiátory byly doplněny dohledánímodpovídajících prvků z jiných, vznikem příbuzných staveb. Originální a již nefunkční zařízení kotelny (dva kotle typuStrebel na pevná paliva) bylo odpojeno a zachované vybavení bylo restaurováno jako unikátní technický exponát. V místnostibývalé prádelny byly osazeny dva nástěnné plynové kotle. Rekonstrukce dožilých rozvodů vody a kanalizace byla provedenapouze v novém provozním zázemí, kde již byly originální konstrukce poškozeny opakovanými adaptacemi. Mimořádněpracná a komplikovaná rekonstrukce elektroinstalace byla uskutečněna s využitím převážně původního trubkování, což eliminovalojinak neodvratné operace, vyžadující značné zásahy do zdiva subtilních příček, demontáž obkladů, a tudíž i ztrátuoriginální materie. Originální svítidla byla restaurována, chybějící prvky byly na základě přesné identifikace doplněny kopiemiči rekonstrukcemi podle dobové dokumentace. Standardní dobové technické osvětlení bylo zkompletováno protříděním prvků,získaných z jiných objektů (dary, sběr, nákup). Restaurovány byly také dochované původní vypínače, chybějící originálybyly doplněny funkčními kopiemi tvaru, vyrobenými podle originálů na zakázku. Atypické prvky původních zásuvek, telefonníchvývodů a zvonků byly po konzervaci osazeny zpět na původní místa bez obnovení funkce. Nové funkční zásuvky bylyumístěny tak, aby nedošlo k pohledovému narušení interiérů.Nad rámec původní situace bylo nutné řešit systém elektronického zabezpečení domu a požární signalizaci včetně předmětovéochrany v těch místnostech, kde jsou umístěny cenné sbírkové předměty. Pro rozvody bylo využito převážně exteriérustavby s rozvedením instalací pod omítkou, čímž se redukovaly zásahy do interiérů. Originální osobní výtah byl restaurována znovu zprovozněn.Náročnou operací bylo restaurování a kompletace výrobků průmyslového vzniku (sanitární vybavení, instalační materiála některé další druhy výrobků). Při restaurování bylo nutné provést repasi, obnovu povrchové úpravy či doplnění chybějícíchsoučástí. Chybějící prvky byly buď dohledány v jiných lokalitách (například získání elektrického kuchyňského sporákuz 30. let), nebo provedeny formou rekonstrukce (například obnova kuchyňského dvoudřezu dle starší fotodokumentacea zhodnocení nálezové situace).Mezi nejsložitější problémy lze zařadit výrobu kopií anglických umývadel TWYFORD podle dochovaného originálu pro kompletacipůvodního hygienického zařízení, nebo úsilí pro záchranu silně poškozených obkladových desek zeleného opaxitu.Vybavení interiérů. Značná pozornost byla věnována doplnění interiérů orientálními koberci dle identifikace původního stavu(nákup antikvit). Podle nálezů byla také provedena přesná rekonstrukce plstěné podlahové krytiny a plstěných běhounů nachodbách a schodištích, včetně obnovy původního systému nýtového uchycení.V závěrečné fázi rehabilitace domu zahrnovala soustředění a kompletaci restaurovaného originálního mobiliáře - volnéhonábytku, uměleckých předmětů a výtvarných děl i části osobních předmětů manželů Müllerových, které byly dosud deponoványmimo objekt. Některé významné, ale ztracené prvky vnitřního vybavení, jejichž existence je nedílně spjata s obrazemdomu a autorskou koncepcí architekta Loose, byly provedeny buď formou kopie, nebo rekonstruovány podle dostupnýchobrazových pramenů. Podstatu vybavení však tvoří originály. Z rozsáhlého původního mobiliáře se postupně podařilo dohledatdalší, často i dosud neznámé součásti - zůstala však mnohdy nevyjasněna přesná lokalizace v rámci objektu či původ.Doba pořízení některých předmětů byla relativně pozdní či zůstala neobjasněna, což souvisí s živým sběratelským zájmemstavebníka a s postupnou obměnou či dalším doplňováním zařízení vily. Pojetí instalace interiérů proto akcentuje nejvýznamnějšífázi, etapu významového vrcholu Müllerovy vily - dobu vzápětí po dokončení stavby, kdy lze ještě bezpečně doložit přítomnosta tvůrčí vliv architekta Loose. Stav vnitřního vybavení vily v tomto období je zároveň dokumentován původními plány,dobovými fotografiemi i svědectvím řady významných návštěvníků, jež umožňují kontrolu stanovené koncepce.Exteriéry. V rámci rehabilitace Müllerovy vily byla uskutečněna restaurátorská oprava originálních konstrukcí oplocení s rekonstrukcízaniklých či rozpadlých částí, obnova kamenných i cihelných terasových zdí, dlažeb, schodišť a dalších původních elementů.Byla provedena rekonstrukce asfaltové plochy na přístupové komunikaci. Podle starých fotografií a nálezů na místěbyla provedena rekonstrukce přístěnných treláží pro přichycení vegetace. Součástí obnovy byly i vegetační úpravy s rekonstrukcíkoncepce původní výsadby podle dochovaných plánů, které zpracovali v letech 1929 - 1932 tehdejší přední odborníci,zahradní architekti Camillo Schneider a Karl Foerster.Součástí akce jsou nezbytné úpravy nejbližšího okolí s rekonstrukcí mozaikové dlažby chodníků, osazením kandelábru litinovýchhodin a úpravou veřejného schodiště při západní hraně parcely, které budou dokončeny ještě v roce 2000.

PŮVODNÍ DOKUMENTACE, ARCHIV UMPRUMREHABILITACE VILY DR. ING. FRANTIŠKA MÜLLERA V PRAZEPRAHA 6-STŘEŠOVICE ČP.642, NAD HRADNÍM VODOJEMEM 14VLASTNÍK - KLIENT: Hlavní město PrahaSPRÁVCE OBJEKTU A UŽIVATEL: Muzeum hlavního města Prahy, zastoupené ředitelem PhDr. Zdeňkem MíkouAUTOŘI PROJEKTU OBNOVY A RESTAUROVÁNÍ (objekt, interiéry, zahrada, venkovní úpravy):doc. ing. akad. arch. Václav Girsa, autoriz. arch. Miloslav Hanzl, doc. ing. arch. Petr Urlich, CSc.SPOLUPRÁCE: ing. Jana Forejtová, ing. arch. Monika Zemanová, ing. Miloš Svoboda, ing. Vítězslava Ondřejová,ing. Bohumil Tejnor, ing. Stanislav Jirucha, ing. Miloš Klečka, prof. ing. Jiří Hošek, DrSc., doc. ing. Zdeněk Kutnar, CSc.NÁVRH STÁLÉ EXPOZICE: PhDr. Jana HornekováPRŮZKUMY: Stavebně-historický průzkum Karel Ksandr a kol., Státní ústav památkové péče, 1997;Stavebně-architektonický průzkum doc. ing. arch. Petr Urlich, CSc., a kol., 1997;GENERÁLNÍ PROJEKTANT OBNOVY A RESTAUROVÁNÍ: GIRSA AT, s.r.o. - Atelier pro rekonstrukce historických staveb Praha(studie obnovy a restaurování - prosinec 1997, projekt ke stavebnímu povolení - leden 1998, realizační projekt - červenec 1998,projekt úprav okolí - říjen 1999);INVENTARIZACE OBJEKTU: doc. ing. arch. Petr Urlich, CSc., a kol. (GIRSA AT, s.r.o., 1998)KONCEPCE STUDIJNÍHO DOKUMENTAČNÍHO CENTRA ADOLFA LOOSE: ing. arch. Petr Krajči, Mgr. Maria SzadkowskaKONCEPCE A VÝBĚR ORIENTÁLNÍCH KOBERCŮ: Pavel Jerie, PhDr. Zdena Klimtová, PhDr. Josef ŠtulcNÁVRH MOBILIÁŘE PROVOZNÍCH MÍSTNOSTÍ: ing. akad. arch. Stanislav PicekPAMÁTKOVÁ KONCEPCE: Karel Ksandr, Pavel JeriePAMÁTKOVÝ DOHLED: Karel Ksandr, Pavel Jerie, PhDr. Alena Horynová, Ing. Božena Pacáková-HošťálkováKONZULTACE: Dr. Burkhardt RukschcioGENERÁLNÍ DODAVATEL: Sdružení restaurátorů THALIA CONSULT, s.r.o., zastoupené Mgr. Václavem Mikulem;dřevěné podlahy - firma Podzimek a synové, s.r.o.ODBORNÝ KOORDINÁTOR: Mgr. Věra MüllerováRESTAURÁTORSKÉ PRÁCE: PhDr. Vladimír Bok (dřevo), akad. soch. Pavel Filip - firma 1. Lancelot (kov, svítidla), Karel Dušek(dřevo, čalounění, textilie), Jiří Černohorský (sklo), Miloš Gavenda (xylolit, beton, vápenostruskové zdivo, sklo, asfalt), FrantišekOndráček (malby), akad. mal. Tomáš Hejtmánek, Marie Hejtmánková (tapety a rohože), Zdenka Feyfarová (keramika), RNDr. JanKováč (kámen), akad. soch. Pavel Jarkovský (výroba kopií umyvadel TWYFORDS)STAVEBNÍ PRÁCE: EPISTAV (ing. Jiří Horel)ŘÍZENÍ STAVBY: Ing. Miloslava Hrdličková (Muzeum hlavního města Prahy)TECHNICKÝ DOZOR: Jiří MartínekZÁPŮJČKY MOBILIÁŘE: Národní galerie Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, Západočeská galerie PlzeňREALIZACE: říjen 1998 - květen 2000NÁKLADY: 47 milionů KčARCHITEKT 7/2000 29

NOVÉ ZROZENÍ LOOSOVY VILY V PRAZERECENZUJE DAMJAN PRELOVŠEKPŮVODNÍ DOKUMENTACE, ARCHIV UMPRUMStále ještě nevíme, jak vnímat architektonické památníky dvacátého století.Jenom některé jsou zařazeny na seznamy památkově chráněných objektůa ještě menšímu počtu je věnována přiměřená péče. Kdo se vydá po stopáchAdolfa Loose v Čechách, nebude mít snadnou práci. Na Bauerovězámku na brněnském výstavišti již dlouho chybí původní nábytek, ještědonedávna zachovalé salony Bummerlovy vily v Plzni se proměnily v kýčovitéstudio Rádia Kiss, Winternitzova vila v Praze - Loosův podíl na ní je stejněotázkou - pomalu chátrá (viz str. 38 – 41). Zubu času tvrdošíjně odolávájenom osada řadových domků Babí u Náchoda. Přiměřeně zanedbanáa ukrytá v závětří lesa je k nerozeznání od originálních fotografií ze začátkutřicátých let. Možná tu a tam ještě zůstala nějaká maličkost, která by na tétosituaci nic neměnila, kdyby nebylo Müllerovy vily.Ani v zahraničí není řada více nebo méně zachovalých Loosových stavebzvláště dlouhá: Goldmann & Salatsch naproti vídeňskému Hofburgu, krejčovskýsalon Kniže v Grabnu, malý bar v samém městském centru Vídně,vily Scheu, Moller, Rufer, Mandl, Duschnitz na okraji bývalého rakousko-uherského hlavního města, rekreační chata Khuner v Payerbachu, vilaKarma u Ženevského jezera a vila básníka Tristana Tzary v Paříži. Předněkolika lety se mezi ně vrátila vila Steiner ve Vídni, jejíž majitel souhlasils nákladným odstraněním pozdější nadstavby a s částečnou obnovou interiéru.Připočteme-li architektův vlastní byt z roku 1903, přenesený do vídeňskéhoMěstského muzea, a ještě několik podobných, obyčejnému smrtelníkovitěžce dostupných interiérů, jsme rychle na konci. Všechno ostatní jižneexistuje nebo jenom neurčitě hovoří o Loosově géniu.Zpráva o znovuzrození pražské Müllerovy vily je tím radostnější. Dům je klasickýmpříkladem prostorového plánu a kromě vídeňské vily Scheu takéjediným autenticky ochráněným dílem Adolfa Loose. Důvod, proč se početjeho interiérů tak zmenšil, tkví ve skutečnosti, že Loos oproti svým secesníma funkcionalistickým kolegům odmítal plánování gesamtkunstwerku. Svésalony zařizoval stylovým nábytkem, nejraději anglickým chippendalemvyrobeným zručnýma rukama vídeňských truhlářů.Rakušany učil, jak je třeba se oblékat podle anglosaského vzoru, jak správněbrát sůl ze slánky atd. Ostrovní kulturu stavěl daleko před středoevropskou.Proto například sanitární a technické zařízení pro své stavby objednávalpodle anglických obchodních katalogů bez ohledu na to, že stavělv Čechách, kde měl nadbytek dobré keramiky a skla. Restaurátorovi tudížnemůže být jedno, jaké umyvadlo, sporák nebo sanitární baterii umístí doLoosovy stavby, neboť se jedná o celosvětovou otázku přesvědčení umělce,který svou roli chápal jako misionář moderní doby.Kožená křesla, napodobeniny starého nábytku, které Loos viděl v Britskémmuzeu, a podobní svědkové vybraného tradičního pohodlí během let skončilimezi haraburdím. Nikdo si pod vlivem vítězného funkcionalismu neuvědomoval,že právě tyto „maličkosti“ jsou základní částí Loosovy filosofie bydlení.Stejně tak hovoří o jeho odborných znalostech obložení z ušlechtiléhokamene, omítky, barevné kombinace, dřevo a látky, které dávají vile kouzlovelkého uměleckého díla. Loosova stavba je kompletním organismem.Nekončí fasádou, vnitřním rozdělením místností a nábytkem, po technickéstránce obsahuje také řadu moderních myšlenek. Přesto byl systém ústředníhotopení, elektrické instalace, zařízení kuchyňských a sanitárních místnostív minulosti ve všech Loosových stavbách podroben zlepšením nebomódě a málokde přežil první majitele. Dům je pro svůj zvláštní osud takév tomto pohledu výjimečný.Při obnově architektury první poloviny dvacátého století převládá v odbornýchkruzích mínění, že je možná výměna doslouženého novým, jestližepoužijeme stejné anebo alespoň podobné technologie. Obvykle přitomnemáme dostatečné vědomosti nebo trpělivost a výsledkem takové praxe jepouze jen přiblížení originální podobě. Rehabilitace Müllerovy vily představujezcela novou konzervátorskou filosofii. Autoři se spolu s odborníky rozhodliochránit vše, co ještě připomínalo původní stav. S uplatňováním měřítek,která jsou obvyklá při obnově starších uměleckých památek, nastalapochybnost, zda takové mimořádné, dlouhotrvající a drahé zásahy vůbecmají smysl a zda by nebylo daleko jednodušší místnosti znovu vymalovatnež zkoumat zbytky staré povrchové úpravy omítek. Otázka výměny znač-

ně zašlých tapet nebo jejich čištění a oprava za předpokladu, že stěny ložnicenebudou již nikdy takové jako kdysi, představuje základní dilema celkovéobnovy. Máme tedy co do činění se dvěma různými konzervátorskýmistanovisky: lákavou představou o ideálním památníku a s principem prezentováníautentičnosti. Ukázalo se, že Loosova architektura je daleko originálnějšísvojí historickou »patinou«.Restaurátorská skupina se stále nacházela před novými otázkami, kterévšak bylo možné uspokojivě řešit, neboť od samého začátku bylo jasněurčeno základní stanovisko. Opatrnost se vyplatila také u zásahů do stavebnísubstance. Vila je zaplněna různými technickými a sanitárnímináhražkami, které v původním lesku svítí na stěnách kuchyně, koupelnya ostatních vedlejších místností, ale nefungují. Loos by se obrátil v hrobě.Navzdory tomu: nebylo by ještě větším nesmyslem rozkopávání stěn? (Přinynějším způsobu prezentování zcela nepotřebného nového vodovodnípotrubí a elektrické instalace?) Ornament jako zločin, nebo ornament jakoiluze funkčnosti?S tím vším je těsně spjata otázka nového účelu stavby; Loosovo uměleckédílo se stalo muzejním objektem a zároveň studijním centrem jeho architektury.Stavba by v žádném případě nevydržela dodatečný ekonomický nebojiný podobný agresivní program. Proto nebylo zapotřebí dělat kompromisy.Nebo ano? V místnostech, které nebyly obydleny a od kterých nebyla dokumentace,zařídil architekt Stanislav Picek badatelnu, menší výstavu, pokladnua sanitární část. Přitom zachoval jejich originální barevný vzhled. Svýmizásahy se ohleduplně vyhýbal Loosovi bez jakéhokoliv napodobování, alenikoliv bez přání po vlastním uplatnění. Purista bude kroutit hlavou, vile totorozhodnutí ovšem umožnilo, aby žila dále.A výsledek? Loosova stavba je výborně restaurována. Navzdory menšímnedořečeným maličkostem představuje vzor, jak zacházet s architektonickýmipamátníky moderní doby. Zcela určitě poslouží za referenční příkladi za českými hranicemi. Vyškolila se na ní nová generace konzervátorůmoderní architektury. To, co se v Rakousku podařilo jen napůl, se v Prazepovedlo beze zbytku. Müllerova vila, jejíž osud byl ještě v polovině devadesátýchlet nejasný, je za velkého pochopení všech rozhodujících orgánůpamátkové péče šťastně zachráněna. Již teď je jasné, že námaha a penízenebyly vynaloženy nadarmo; a povzbudí k rozsáhlejší obnově dalších stavebz té doby, které již dlouho volají po obnově.A nakonec: Dnes jako kdysi visí na stěnách Loosovy vily stejná plátna známýchčeských umělců. K otevření je zapůjčily některé galerie ze svých stálýchsbírek. Postupně budou vyměněny za kopie. Nicméně, necítí sePreislerové a Slavíčkové lépe a svobodněji na svém původním místě nežnatlačeni na různých expozicích? Člověk teprve při vstupu do Müllerovy vilypochopí, jak důležité jsou tyto obrazy pro procítění celkové nálady. Jakákolivkopie, byť sebelepší, ochudí pražskou architektonickou perlu o určitou svéráznost.AUTOR JE HISTORIK UMĚNÍ,VELVYSLANEC SLOVINSKÉ REPUBLIKY V ČESKÉ REPUBLICE,SPOLUPRACOVNÍK REDAKCESalon, 1932SNÍMEK ARCHIV REDAKCEARCHITEKT 7/2000 31

POVÝŠENÍ PAMÁTKY NA PŘEDMĚT OBECNÉHO ZÁJMURECENZUJE PAVEL ŠOPÁKPŮVODNÍ DOKUMENTACE, ARCHIV UMPRUMPohled západníTematizace zpovrchnění vztahu společnosti k uměleckým a intelektuálnímvýkonům má v evropském myšlení svou významnou tradici - jen namátkouvzpomeňme jména jako Friedrich Nietzsche, Franz Kafka nebo JeanBaudrillard. Je sice v povaze moderního umění bytostně přítomna snahanegovat zažité, ale ani síla inovačních schopností, vtělená do avantgardníchprogramů, není uchráněna devalvace a ztráty vitality – a pozornosti publika.Z prostředí limitovaného formalizovanými vztahy umělce a veřejnosti, uměnía společnosti s jejími státem garantovanými kulturními institucemi, se tímspíše vytrácí osamělý hlas myslitelské osobnosti, stojící programově v opozicivůči programům, směrům, proudům a uměleckým spolkům.Nepochybně takovou osobností ohlasem i osudem byl v kontextu evropskéarchitektury 1. poloviny 20. století Adolf Loos.Ten v přehledech dějin architektury jistě právem figuruje jako vlivný průkopníknové racionality, purismu a funkcionalismu a na četných příkladechjeho vídeňských a pařížských staveb je demonstrován důmysl, s jakýmnavrhl stavbu vzhledem k požadovanému účelu. Snad časová distance,snad řídkost Loosových realizací a jejich pozměněnost a zároveň jejichprovázanost s autorovými texty znesnadňuje důkladnější analýzu všechsložitostí jeho díla, což se týká především vily ing. dr. Františka Müllerav Praze-Střešovicích.Vila je nepochybně jedním z nejvýznamnějších Loosových příspěvkůk tématu moderní kultury a revize jejích tradic. Vznikla jako složitý koncept,u jehož „čtení“ musíme zapomenout například na Loosovu devízu o zločinnostiornamentu, resp. na její výklad jako článku evoluce architektonickétvorby k totální bezozdobnosti a čisté funkčnosti, a více počítat s filosofickýma literárním kontextem jeho doby.Vila je známa jako radikální aplikace Loosovy prostorové koncepceRaumplanu, zde se otevírající do podoby materializace psychologické strukturylidské osobnosti, provokující k efektnímu srovnání s dílem SigmundaFreuda. Zařízení interiérů, barevnost a materiálová skladba, detaily jakozavršení schodišťového prostoru formami, jež připomínají recepci japonskéarchitektury modernistickou Vídní doby kolem roku 1900, tvary nábytkuodkazující k empíru či lidová keramika, židle typu chippendale nebo moderní„americké“ doplňky domácnosti, to vše zde zastupuje velké autentickékulturní epochy.Jedinečným artefaktem hodným vlastního výkladu je velký horský křišťálupravený v stolní lampu, symbol tvorby, mající četné analogie v dílechněmeckého jazykového prostředí prvních decennií 20. století - v krystalinickýchstrukturách staveb Bruna Tauta, obrazů (sběratele křišťálů) WenzelaHablika nebo plastických děl raného Bauhausu - a pochopitelně i českéhokubismu. Konečně sama vila posazená do prudkého svahu, s terasami naexteriéru a s rozvinutím vnitřní dispozice, je takovou drúzou. Symbol krystaluse vztahuje k mýtu tvoření, étosu tvůrce, stojícího mimo profánní (přesnějizprofanizovaný) svět - klíčový loosovský pojem stavitel je třeba nahlížetv původním smyslu středověkých hutí s tradováním tajemství stavění.Tento složitý myšlenkový svět byl velmi přitažlivý pro investora vily, stavebníhopodnikatele dr. Františka Müllera. Jinak by stěží podstoupil aranžovánísvého nákladného příbytku architektem, jenž pořídil nejen projekt domu, alevybral vnitřní zařízení a navrhl rozvěšení obrazů nebo rozložení koberců.Tusculum vnímavého investora s výhledy na Prahu, v distanci od města,které Loosovi příliš nepřálo, se čas od času měnilo v dějiště setkání architektovýchctitelů. Ústřední obytný prostor, kde Loosova instalace vrcholí,32 ARCHITEKT 7/2000

s kaskádou schodiště s bystou otce stavebníka, se otevíral možnosti býtdějištěm společenského ruchu. Zde mohli zakoušet dílo tohoto reformátorakultury naplno a nezprostředkovaně jeho ctitelé - spisovatelé, malíři, intelektuálovéz celé Evropy. Ostatně více než o architekturu nebo uměleckéřemeslo jde tu skutečně o celek kultury jakožto takové.Vykladači Loosova díla, Jaromír John a Antonín Matějček, kteří patřilik Loosovým obdivovatelům, se spolu s majitelem vily v nevydané knizeAdolf Loos tvůrce pokusili kodifikovat obraz architekta naplňujícího toposmoderního umělce, stíhaného směsí nezájmu a odporu, jenž nacházípochopení jen u úzkého kruhu zasvěcených. Müllerova vila pak v tomto kontextunaplňuje téma onoho velkého díla, které umělec tvoří jako vrchol svéhoživota, jímž manifestuje svůj řád a charakter tvorby - v opozici k menšímúkolům v Plzni, Hrušovanech u Brna, v Brně, Náchodě, Kuníně a znovuv Praze.Tím vším a mnohým dalším Müllerova vila byla a je. Její revitalizace, kterána jaře letošního roku skončila, pak přinesla nový silný podnět k přehodnocenímísta Adolfa Loose v kontextu moderní kultury. Byla to práce natolikmimořádná, s natolik pozitivními výsledky, že již dnes lze říci, že představujedůležitou kapitolu v dějinách památkové péče v českých zemích - vesvých konsekvencích možná jednu z klíčových.I když by si všechna pozitiva zasluhovala daleko větší prostor (což jistě takébude poprávu učiněno), pokusím se je shrnout do několika bodů. Jsou totyto aspekty:1. Povýšení památky na předmět obecného zájmu přerůstá od deklarace jejívýjimečnosti (prohlášení vily za národní kulturní památku) k odhodlání zpřístupnitji veřejnosti. Můžeme říci konečně, protože jde jen o potvrzení záměrutvůrce, jenž toto soukromé obydlí doporučoval zájemcům o své dílok návštěvě. Vila přitom dnes není majetkem státním, ale obecním - vlastní jihlavní město Praha. Jak nedávno zjistil profesor Zdeněk Kudělka, který sesystematicky Loosem zabývá, pokusy o muzejní využití vily se datují jižk roku 1948, kdy její majitel získal dobrozdání ministerstva školství a osvětyo mimořádném kulturním významu celku domu a vnitřního zařízení. 1)Následné využití bylo sice nevhodné, ale domu příliš neublížilo.2. Primát autenticity nad kreativitou nebo památkářsko-uměleckohistorickoulicencí. Metodický přístup, spočívající v důsledném sledování autentickéhocharakteru celého díla, funkce jednotlivých prostor a logiky utváření okolí.Rekonstrukce obvyklá v případech úprav jiných nemovitých památek bylazaměněna za důsledné restaurování - konstrukcí, povrchů (omítky exteriéruprobarvené v mase, obklady v předsíni, úpravy stropů, tapety apod.), detailů(okna, vybavení kuchyně a koupelen) s citlivým podílem replik nebo novotvarů.Do sféry autenticity náleží i lampion v letní jídelně, zakoupený v Číně,nebo čalounění pohovky speciálním materiálem z koňských žíní, jež dodalastejná anglická firma jako před sedmdesáti lety. Nestalo se ani, že by vilabyla zbavena svého původního přírodního rámce - i zde se postupovalovčetně úpravy zahrady podobně, s důrazem na původní druhovou skladbuskalek, živých plotů a zelených stěn.3. Otázka provenience mobilií ve vztahu k objektu. Památková péče v meziválečnémČeskoslovensku od éry Národní kulturní komise a Zdeňka Wirtha(který se jinak v roce 1954 vily zastal!) na počátku 50. let totálně rezignovalana problém provenience materiálu. Autenticita aplikovaná na sféru zařízenía bytových doplňků znamenala dohledat původní originály v muzeích,galeriích a v soukromém majetku, a citlivě po poradě s odborníky doplnitcelek o dobové předměty stejného rodu (koberce, lidová keramika apod.).4. Müllerova vila jako instalovaný objekt. V tomto ohledu nastavuje kritickézrcadlo instalační praxi, kterou vidíme v českých hradech a zámcích, v drtivévětšině doposud koncipovaných jako směsice uměleckého muzeas funkčně vysoce nepravděpodobným uspořádáním a turistickým supermarketemkuriozit s multiplikací na hranici vkusu. Loosova vila se naprotitomu představuje jako fungující architektura, kde vše má své místo. Vysokévstupné (300 Kč dospělí, 200 Kč sleva) je pak důležitým prostředkem ochranyvily před profanací a zmasověním.5. Odmítnutí apriorního uměleckohistorického zřetele při její obnově. PřiMüllerově vile nedošlo k běžnému a velmi negativnímu rozlišování mezi„vysokým“ a „nízkým“, totiž že by se veškerá finanční kapacita a odbornápozornost soustředila kupříkladu na vybavení reprezentativního interiérunebo obnovu fresky (viz ony hrady a zámky z bodu 4), a provozní místnosti- ve vile jsou to konkrétně suterénní prostory s kotelnou, prádelnou, garážía sklepy na potraviny - by zůstaly stranou. Návštěvník se skutečně ocitá vesvětě před sedmdesáti lety, počínaje vstupní brankou a vyhlídkou z terasykonče.6. Otevřenost vůči interpretacím a zároveň veřejné kontrole stavebnícha restaurátorských zásahů. Zřízení studijního centra s archivem a odbornýmipracovníky nepředstavuje jen zázemí pro loosovská bádání, ale místo,kde informace získá každý, kdo se o průběhu stavebních prací chce dozvědětněco bližšího.7. Vztah mezi památkovou péči a projektující firmou, nesený devízou spojovanous Maxem Dvořákem, že totiž památková péče je především morálnípovinnost. Zástupce památkové péče - Karel Ksandr ze Státního ústavupamátkové péče - a autor vítězného projektu obnovy - docent Václav Girsaa jeho ateliér - prokázali naprosto nesamozřejmou osobní zainteresovanostna řešení problému, pokoru a věcnost. Přitom je důležité, že detailní průzkumobjektu předcházel výběru projektanta a realizačních firem. 2)Výjimečnost rehabilitace Müllerovy vily nepochybně plně oceníme ažs odstupem času. Je symbolické její završení v roce 2000, což samo jako bynaznačovalo, jak má péče o umělecké a stavební památky vypadat v příštímtisíciletí.AUTOR JE HISTORIK UMĚNÍ, PEDAGOG NA SLEZSKÉ UNIVERSITĚ V OPAVĚTITULEK REDAKCEPOZNÁMKY1/ Zdeněk Kudělka, Spolupracovník Adolfa Loose o stavbě Müllerovy vily. 55. bulletin Moravskégalerie v Brně. Brno 1999, s. 205 - 211.2/ Základní údaje k rekonstrukci - např. Karel Ksandr, Adolf Loos (spolupráce Karel Lhota) - vilaing. dr. Müllera v Praze. Obnova a restaurování světové architektonické památky. Péče o památkymoderní architektury. Ostrava 1999, s. 35 - 39.SNÍMKY ARCHIV UMPRUMARCHITEKT 7/2000 33

LOOSOVY PRAŽSKÉ REALIZACEVZNIKLÉ ZA PŘISPĚNÍ KARLA LHOTYKAREL KSANDRSNÍMEK ARCHIV UMPRUMADOLF LOOS, 1931KAPSOVA VILAExteriér - řešení architekta O. NovotnéhoVe dvacátých letech a počátkem let třicátých se stává těžištěm architektonickétvorby Adolfa Loose Plzeň a Praha. Sám Loos si velmi považoval možnosttvořit v Československu, což dokládá jeho zápis: „...Člověk musí býtněkde doma, a já jsem se narodil v Československu - to je hlavní důvod, pročse v Československu vůbec cítím doma. Dlouhou dobu jsem žil ve Vídni a odtohoto města jsem nikdy neslyšel jediný dík za svou práci - v Československujsem nežil a byl jsem zde gentlemansky přijat vládou i jednotlivými osobnostmi(na prvním místě jmenujme Dr. Markalouse)...“ 1)Tak jako u mnoha jiných svých realizací má i zde spolupracovníka, který mupomáhá s vypracováváním projektů. Loos totiž v posledním období života připrojektování nevzal téměř pravítko do ruky a potřeboval vždy někoho, kdo bymu dovedl projekty nejen do podoby nutné k projednání na úřadech, ale i dopodoby prováděcího projektu pro stavbu. Adolf Loos v případě plzeňskýcha pražských realizací měl vydatnou oporu v profesoru plzeňské průmyslové školyDr. Ing. Karlu Lhotovi. Jak ukazují poslední výzkumy, byl Lhota pro Loosenejen pomocníkem, ale i rovnocenným partnerem. Byli přáteli, kteří si nezávidí,a ačkoliv Lhota nikdy nenavštěvoval Loosovu stavební školu ve Vídni, pokládalse za Loosova žáka. Loos si Lhoty vysoce vážil především proto, že jeho myšlenkys úspěchem chápal, překládal je do češtiny a psal o Loosově tvorbě. 2)Plzeňské období je pro Adolfa Loose důležité i proto, že je nástupem k jehopražským realizacím - k vrcholu jeho tvorby. Právě v Plzni získal Looss Lhotou dvě významné pražské zakázky 3) : noví spolumajitelé významnýchstavebních firem Müller-Kapsa, resp. Kapsa-Müller v Plzni, Praze a Bratislavě,pánové Dr. Ing. František Müller a Dr. Ing. Lumír Kapsa se rozhodli přenéstsvá rodinná sídla z Plzně do hlavního města Prahy. Tyto firmy se soustředilypředevším na stavbu železobetonových konstrukcí a na nové metody ve stavebnictví.Otcové zmíněných pánů Antonín Müller a Vojtěch Kapsa je postupněbudovali od roku 1890, kdy byla první z těchto firem založena v Plzni. 4)První, kdo se rozhodl vybudovat v Praze svou rodinnou vilu, byl LumírKapsa v roce 1927. O rok později, na podzim roku 1928, jeho příkladunásleduje i František Müller. Oba si uvědomili, že jejich nové rodinné vilynemají být jen příjemným rodinným sídlem, ale také důstojnou reprezentacífirem, které vlastnili.KAPSOVA VILALumír Kapsa se rozhodl vybudovat vilu v ulici Na Zátorce 18 (čp. 469,Praha 6-Bubeneč). Projekt vily zadal uznávanému architektu OtakaruNovotnému, žáku Jana Kotěry. Otakar Novotný vytvořil vilu se sedlovoustřechou s fasádami z režného zdiva s výhradně užitými červenými ostřepálenými cihlami. Interiér vily, včetně zařízení nábytkem a uměleckýmidíly, však Kapsa zadal Adolfu Loosovi a Karlu Lhotovi, zřejmě ovlivněnrealizací vily svého společníka. Tuto skutečnost dokládá jednak publikaceDomov rodiny Kapsovy 5) , která vyšla tiskem v roce 1944. Dalším doklademvzájemné spolupráce Loose a Lhoty na interiéru tohoto domu dokládáLoosova písemná poznámka, že zařízení vily Dr. Kapsy vytvořil ve spoluprácis profesorem Lhotou. 6)Interiér Kapsovy vily byl dokončen stejně jako Müllerova vila v roce 1930.Po roce 1948 Kapsova rodina o dům přišla. Dnes zde sídlí velvyslanectvíIslámské republiky Irák a interiér je fakticky nepřístupný. Vzhledem k těmtoskutečnostem se lze domnívat, že se v interiéru příliš mnoho nezachovalo.Při hodnocení tohoto téměř neznámého pražského interiéru A. Loosea K. Lhoty je možno vycházet pouze z publikace o tomto domě z roku 1944. 7)Interiér obytného pokoje, ze kterého bylo možné vstoupit na venkovní terasu,z níž vedly schody do zahrady, je řešen zcela v myšlenkách AdolfaLoose. Ve středu místnosti je možné vidět klasickou situaci s krbema posezením. Pod bílým stropem lze spatřit soustavu falešných trámůa průvlaků pravděpodobně zhotovených z mahagonového dřeva. Jednáse evidentně o staroanglický motiv. Místnost je vybavena kombinací starožitnéhonábytku a nábytku zhotoveného kolem roku 1930 s největšípravděpodobností vysočanskou firmou „Emil Gerstel - Praha“, neboťobdobný nábytek lze spatřit v jejích dobových katalozích a je také prokázáno,že Loos u této firmy nábytek objednával pro Müllerovu vilu.Radiátory jsou schovány do nik s kovovými mřížkami z obou stran francouzskýchdveří vedoucích na terasu. Místnost je samozřejmě doplněnaorientálními koberci, jak lze srovnat se soudobými interiéry Loose.Obytný pokoj v domě plynule navazuje na terasu a zahradu, která byla řešenave dvou úrovních. Horní úroveň zahrady sloužila jako jakýsi venkovní34 ARCHITEKT 7/2000

KAREL LHOTA, 1929SNÍMEK SOUKROMÝ ARCHIVObytný pokojSNÍMKY ARCHIV AUTORA (DOMOV RODINY KAPSOVY, 1944)LožniceDámský budoárobytný pokoj, což je zase obdobou situace u Müllerovy vily. Na historickéfotografii exteriéru vily z roku 1944 8) je vila obrostlá psím vínem, což lze chápatjako možný Loosův zásah do exteriéru domu vytvořeného OtakaremNovotným. Zelené fasády Loos velmi rád používal, což dokládají zarostléfasády vil Scheu a Steiner ve Vídni i vila Müllerova, která byla zarostlá ažk horní terase do roku 1962.Další interiér, známý z historické fotografie, je ložnice. Tato místnost mámnoho shodných znaků jako ložnice v Müllerově vile, především tapetys figurálními a rostlinnými motivy snad francouzské výroby. Z fotografie jezřejmé, že pod orientálním kobercem se nachází filcová podlaha, obdobnějako v knihovně a dámském budoáru střešovické vily.Poslední fotografie dokumentuje místnost, která snad sloužila jako dámskýbudoár. Řešení místnosti s vloženým druhým podhledem zakončeným křivkouneodpovídá Loosově tvorbě a může být součástí stavební podstatydomu, kterou navrhl Otakar Novotný. Přesto je tento interiér velmi zajímavý.Při hodnocení interiéru Kapsovy vily v Bubenči si můžeme snad nejlépeuvědomit, jak podstatnou a nedílnou složkou interiérů Adolfa Loose jepoužívání onoho prostorového fenoménu – „Raumplanu“. Tomuto domu,který byl navržen s klasickými podlažími, chybí jakási elegance a monumentálnostvnitřního kontinuálního prostoru, který umožňuje obyvatelůmdomu nepozorovaně přicházet a odcházet. V každém případě všakKapsova vila vytvořená ve spolupráci tří autorů - Novotného, Loosea Lhoty - patří mezi nejvýznamnější doklady hodnotné architektury a obytnéhoprostoru vytvořené v duchu moderny.MÜLLEROVA VILAFrantišek Müller zakoupil pro stavbu svého domu parcelu pod kostelem sv.Norberta ve Střešovicích. Dnešní adresa domu je Praha-Střešovice, NadHradním vodojemem 14, čp. 642. Na doporučení architekta Karla Lhoty přizvalDr. Müller k vypracování projektu domu i jednoho z nejuznávanějšícharchitektů té doby, Adolfa Loose. Vila byla postavena v letech 1928-1930,zahrada byla dokončena až v roce 1932. Osázena byla podle plánů dvouvýznamných zahradních architektů Camillo Schneidera a Karla Foerstera.ARCHITEKT 7/2000 35

V pozůstalosti Bohumila Markalouse se zachoval zápis, potvrzený i ve vzpomínkáchstavitele Müllerovy vily Bořivoje Kriegerbecka, který na stavbě tétovily působil jako stavbyvedoucí, že Loos s Lhotou po dokončení vily uzavřelimezi sebou písemnou smlouvu o vyjasnění spoluautorství. V této smlouvěje uvedeno, že vila je včetně interiéru dílem Adolfa Loose s tím, že na prostorovémřešení spolupracoval Karel Lhota. Takto by mělo být autorství vilyuváděno. 9) V archivu UMPRUM v pozůstalosti Milady Müllerové se takézachovala smlouva mezi Františkem Müllerem, Adolfem Loosem a KarlemLhotou z 31. 10. 1928, která stanovila honorář za všechny návrhy a plányza dům ve Střešovicích na 40 000,- Kč, včetně autorského dohledu běhemstavby. 10) Zajímavé ovšem je, že plány podané na stavební úřad nejsoupodepsány ani Loosem, ani Lhotou, ale jen autorizovaným inženýremFrantiškem Müllerem. 11)Adolf Loos za spolupráce Karla Lhoty v tomto domě nejlépe zhmotnil svouvlastní představu Raumplanu, tzn. vnitřního kontinuálního prostoru koncipovanéhov různých výškových úrovních. Podstatu tohoto prostorového uspořádáníobytného domu nejlépe vystihl sám Adolf Loos, když v roce 1930 prohlásil:„Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech(kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory.U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod. U mne jde pouze o souvisejícíkontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostoryna sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přecevyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostorytak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň i účelný,v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je tovelká samozřejmost.“ 12)Prosazení v podstatě šokujícího projektu vily nebylo zdaleka jednoduchouzáležitostí. Zástupci pražského stavebního úřadu se o něm vyjadřovali s rozpaky.Není divu, vždyť hranolová stavba bez jakýchkoli zdobných prvků silněkontrastovala s okolní architekturou vilové čtvrti Ořechovka. Stavební povolenízískal dr. Müller až na odvolání od Zemského úřadu. 13)Müllerova vila byla ve své době vskutku reprezentativním objektem. Vevnitřní výzdobě se uplatnily různé přírodní materiály, jako například mramornebo dřevo - vše pouze dokonale opracované, bez ornamentů a zbytečnýchpříkras. Stěny místností zdobila vedle děl klasiků i díla moderních umělců,jako byl Oskar Kokoschka, Auguste Rodin nebo Jan Preisler.Müllerova vila má především nespornou hodnotu architektonicko-památkovou,ačkoliv od doby jejího vzniku uplynulo teprve sedmdesát let. Jevšak zároveň i významným dokladem vývoje architektury v Evropě.Neobvyklá míra zachování původního stavu nejen interiérů a exteriéru, aletaké vnitřního vybavení včetně nábytku a uměleckých děl zvyšuje v současnostimimořádný význam této stavby v dějinách světové architektury.Obrovský zájem naší i světové, odborné i laické veřejnosti během celýchsedmdesáti let existence Müllerovy vily jednoznačně prokázal, že tatostavba je již dávno významnou světovou architektonickou památkou,zobrazující plně autenticitu hodnotného architektonického díla. Je tomutaké proto, že tato vila představuje i důležitý mezník ve vývoji uměleckýcha filosofických posunů v první polovině dvacátého století.WINTERNITZOVA VILADalší pražskou vilou, na jejímž vzniku se podílel společně Adolf Loos a KarelLhota, je rodinný dům JUDr. Winternitze, postavený na Smíchově v ulici NaCihlářce 10, čp. 2092. Tuto skutečnost dokládá nejen podpis Loose a Lhotyna stavebním plánu 14) , ale také údaj uvedený Lhotou v Architektu SIA 15) , kdepíše, že dům JUDr. Winternitze je poslední prací architekta Loose vytvořenouspolečně s Karlem Lhotou v období pokračující Loosovy nemoci. Dalšímdokladem je smlouva mezi Winternitzem, Loosem a Lhotou na vypracovánínávrhu náčrtů této vily, uzavřená 5. září 1931. Domluvený honorář činil prooba architekty dohromady 4000,- Kč. Druhá část projektu, tedy prováděcídokumentace pro stavbu, byla podle této smlouvy honorována 8 % z maximálníhostavebního nákladu, který byl odhadnut na 350 000,- Kč. Součástícelkového osmiprocentního honoráře byla i odměna za návrh náčrtů, takžepo vypracování prováděcího projektu byly již vyplacené 4000,- Kč odečtenyz konečné částky. Smlouva uvádí, že splátky honoráře se konají do rukouarchitekta Lhoty. 16) Existuje i dopis Karla Lhoty adresovaný doktoruFasáda porostlá zeleníSnímek publikovaný v knize Oldřicha Starého a kol.Československá architektura od nejstarší dobypo současnost, 1962Winternitzovi, kdy ho žádá o proplacení honoráře ve výši 1500,- Kč (vizstr. 41) za projekty zařízení domu, na kterých již Loos nepracoval. Týkalose to zejména zařízení kuchyně, vstupní haly, části knihovny, ložnice, dětskéhopokoje atd. 17) Tento dopis je datován 5. ledna 1934, z čehož lze usuzovat,že tato vila byla dokončena včetně mobiliáře během podzimu roku1933. Vila byla postavena v roce 1932 stavitelem Matějem Blechou.V současné době se připravuje její obnova, neboť do restituce v roce 1996byla budova využívána jako mateřská školka, což mělo za následek mnohéúpravy, včetně větších stavebních zásahů.Vila je postavena na prostém, minimálně členěném půdoryse, jemuž odpovídásevřeným kubusem architektonické hmoty. Je členěna celkem na šestúrovní (vzhledem k užití Raumplanu se nejedná o patra). Přízemí - třetí úroveň– je přístupné z terasy a má v centru umístěný rozměrný trojdílnývstupní otvor, zasklený v celé ploše, dělený čtvercovým rastrem rámů. Pátáúroveň ustupuje dovnitř bloku hlubokou terasou, plochu fasády má členěnoutřemi symetricky umístěnými otvory se zasklením obdobně rastrovanýmjako v přízemí - třetí úrovni.Šestá - poslední - úroveň, vlastně půdní prostor, dominuje hranolovou konstrukcímohutné pergoly, jež pomyslně rámuje ustupující nízkou plochu půdnífasády, členěnou opět třemi, tentokrát podélnými rastrovanými okny.Vznosná konstrukce pergoly napomáhá výslednému působivému výrazustavby a její reprezentativnosti. Pergola je v podélné ose orientována naprůčelí kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, což je obdoba řešenís rámovým oknem s výhledem na Pražský hrad s katedrálou sv. Víta v případěMüllerovy vily. Bohužel kvůli výstavbě převýšeného domu v sousedstvíWinternitzovy vily v 70. letech již dnes nelze z terasy pod pergolou vnímattento jedinečný architektonický záměr.Čelní - jižní fasáda je komponována jako zcela symetrický, monumentálněpůsobící jednolitý blok hmoty, odstupňovaný směrem vzhůru. Východnía západní fasády jsou zrcadlově stejné v rozložení hmot, liší se pouze částečněv některých okenních a dveřních otvorech (východní fasáda má více velkýchoken, na západní je umístěn boční vchod). Obě průčelí mají akcentovanýpatrový zalomený blok těla stavby, završený konstrukcí pergoly. Vstupní -severní průčelí tvoří prostá rozsáhlá plocha zabírající celou výšku a šířkuobjektu, v úrovni půdy s mělkým zalomením dovnitř. Masivnost plochy je podtrženaněkolika menšími, nepravidelně směrem do středu umístěnými oknya vchodem různých tvarů a velikostí. V plánu před severní průčelí vystupujehmota garáže, která ovšem nebyla postavena.Těžiště interiéru spočívá v ústředním prostoru, řešeném velkoryse v celémpředním plánu stavby; přízemní obytný pokoj (v plánech označovaný jakozimní zahrada) s rozměrným vchodem z terasy je propojen dřevěným scho-ARCHIV AUTORA36 ARCHITEKT 7/2000

Vila JUDr. Winternitze, pohledy (archiv odboru výstavby Obvodního úřadu pro Prahu 5)dištěm s prostorem na vyšší úrovni, který v celé šíři navazuje na tento pokoj.Obytný prostor je tak chápán jako dvouúrovňový jednotný celek, dělenýpouze dvěma pilíři a otevřený z obytného pokoje do jídelny a menšího druhéhoobytného pokoje. Horní úroveň, jídelna se zachovalým původnímvestavěným dřevěným nábytkem - skříněmi, zásuvkami, poličkami, zrcadly- je propojena s dalšími podobně vybavenými místnostmi a se schodištěmzadního traktu. Za pozornost stojí i původní osvětlení, zabudované ve stropníchdisfunkčních překladech jako prosklený rastrovaný průběžný pás.I v tomto domě je užit tvůrčí princip Raumlanu, znamenající ve své doběodvážný a originální čin, který vychází zevnitř stavby a kterému jsou podřízenyfunkce i vzhled objektu ve fasádách. Funkce jsou přitom logicky uspořádánys bohatým uplatněním estetického vybavení interiéru inspirovanéhoklasicismem s použitím falešných prvků (pilastrů, říms, průvlaků a sloupů).Loos se Lhotou zde ovládají zcela suverénním a neopakovatelným způsobemtvorbu diferencovaných prostorů a jejich průniků jako složitou prostorovouhru, podřízenou přísně racionální myšlence.EPILOGObjekty vytvořené v Praze architektem Adolfem Loosem společněs Karlem Lhotou lze zařadit ke klasicizující moderně meziválečného obdobíXX. století s výrazným vlivem mimořádné tvůrčí osobnosti. Je tomu předevšímproto, že ve výsledné podobě vil Dr. Müllera a Dr. Winternitze jepoužito samostatného slohotvorného útvaru - Raumplanu. Tato tvůrčí idea,prezentovaná především osobností A. Loose, představuje v rámci světovéarchitektury zjev pozoruhodný a ojedinělý, s vysokou uměleckou hodnotoua dalekosáhlým dopadem pro architekturu.Karel Lhota v roce 1933 po úmrtí Adolfa Loose napsal: „Znáti Loose jakoarchitekta znamená znáti ho především jako člověka; žádný lidský životnebyl tak bezvýhradně spjat s dílem svého ducha; málokterý lidský duchbyl tak důsledný a vytrvalý ve svém přesvědčení. Nemá dlouhého vývojekulminace nebo úpadku, byl stále týž: doba, kterou předešel, zdánlivě přecházíjej - ozývá se: dosti Loose, namístě vraťme se k Loosovi. ... Tvrdí-likdo, že Loose již překonal, dokazuje, že ho ještě nepoznal. Slýchám též,že vztah Loosův k naší architektuře a vůbec k nám chybí; i to není správné.Uvedení rovných střech do moderní architektury, jež mu kdysi ve Vídnivyneslo titul alžírského piráta, stalo se obecným majetkem; vzkříšení myšlenkyterasových staveb je dávno běžnou věcí; důležité zásady stavbyměst jím oživené jsou uznány stejně jako nutnost prostorové vnitřní kompozice- Le Corbusier, St. Élia, Guevrékian a jiní činili z nich objevy. Alev jedné věci není následován: zanechání tvůrčí povýšenosti a učiniti zesebe služebníka lidských potřeb, jež ovšem nutno vésti a nikoli jim podléhati.U nás zanechává v Praze a Plzni řadu poučných dokumentů svýchmyšlenek ve stavbě rodinných domů a zařízení...“ 18)Z výše uvedeného vyplývá, že Karel Lhota byl nejen přítelem A. Loose, alei pokorným obdivovatelem, který ho chápal a tvořil v jeho myšlenkách. Tobylo také základním předpokladem jejich dokonalého souznění při práci předevšímnad třemi pražskými zakázkami. Bylo by proto správné u těchto stavebuvádět Karla Lhotu jako spolupracovníka Adolfa Loose, neboť vzhledemke způsobu Loosova života a jeho pokročilé chorobě by tyto návrhy nejspíšzůstaly na papíře, kdyby je nepomohl zrealizovat Karel Lhota.AUTOR JE PAMÁTKÁŘ,ODBORNÝ PRACOVNÍK STÁTNÍHO ÚSTAVU PAMÁTKOVÉ PÉČEPOZNÁMKY1) „Adolf Loos a česká architektura“; Vladimír Šlapeta a kolektiv; katalog k výstavě, Louny, 1984;reprint 2000, str. 82) „Stenogram rozhovoru“ pravděpodobně zapsaný Karlem Lhotou a autorizovaný AdolfemLoosem; pozůstalost Karla Lhoty; soukromý archiv3) Spisový materiál z archivu UMPRUM; pozůstalost Milady Müllerové; z tohoto materiálu vyplývá,že veškerá korespondence mezi Loosem a Lhotou s Dr. Františkem Müllerem, týkající se stavbyjeho vily ve Střešovicích, je adresována na plzeňskou adresu Dr. Müllera.4) Publikace „Čtyřicet let inženýrské práce“; vydala firma Müller - Kapsa vlastním nákladem, 19305) „Domov rodiny Kapsovy“; Dr. ing. Lumír Kapsa; vydavatel neuveden, 1944. Děkuji za poskytnutítohoto důležitého materiálu Leslie van Duzer z Arizonské university v USA, která jej ve fotokopiizískala od potomků Lumíra Kapsy z Ontaria v Kanadě.6) viz poznámka 2)7) viz poznámka 5)8) viz poznámka 5)9) „Stavebně - historický průzkum vily Ing. Dr. Františka Müllera, zpracovaný kolektivem Státníhoústavu památkové péče pod vedením Karla Ksandra“, Díl „B“ - Dějiny Müllerovy vily; zpracovalPhDr. Pavel Zahradník, 199710) viz poznámka 3)11) Schvalovací plán na postavení vily Dr. Müllera, který je uložen v archivu odboru výstavbyObvodního úřadu pro Prahu 6 ve složce čp. 642 - Střešovice12) viz poznámka 1), str. 3613) viz poznámka 9)14) Schvalovací plán na postavení vily JUDr. Winternitze, který je uložen v archivu odboru výstavbyObvodního úřadu pro Prahu 5 ve složce čp. 2092 - Smíchov15) „Architekt SIA“; ročník XXXII, 1933, str. 13916) Písemnosti o provedení plánů na stavbu domu JUDr. Winternitze; pozůstalost JUDr. Winternitze,soukromý archiv17) viz poznámka 16 )18) viz poznámka 15), str. 137 až 143ARCHITEKT 7/2000 37

VILA JOSEFA WINTERNITZEPRAHA-SMÍCHOVADOLF LOOS, KAREL LHOTA, 1931-1932SNÍMKY VILY KRÁTCE PO DOKONČENÍčasopis Architekt SIA, 1933Schody do jídelnyVýchodní fasádaObytná halaTerasa ve 2. patře38 ARCHITEKT 7/2000

SOUČASNÝ STAVVstupní průčelíVýchodní fasádaPohled z jídelnydo obytné halyTerasa v 1. patřeSNÍMKY ESTER HAVLOVÁARCHITEKT 7/2000 39

K AUTORSTVÍ WINTERNITZOVY VILYROSTISLAV ŠVÁCHADruhé velké Loosovo dílo v Praze, vila advokáta JUDr. Josefa Winternitze,k sobě nikdy nepoutalo tolik pozornosti jako vila Františka Müllera.Způsobovala to zřejmě nižší architektonická kvalita Winternitzovy vily i jistépochybnosti o Loosově autorství. Jako práci týmu Loos - Lhota publikoval plánya snímky Winternitzovy vily poprvé koncem roku 1933 Karel Lhota (1894-1947), český architekt, který Loosovi asistoval při projektování vily F. Mülleraa dalších zakázek v Praze a v Plzni. Když však Loosův český přítel PhDr.Bohumil Markalous, pořadatel českého výboru z Loosových textů Řeči doprázdna (1929), Karla Lhotu před svědky vybídl, aby buď potvrdil, nebo vyvrátilLoosův tvůrčí podíl na projektu Winternitzovy vily, Lhota Loosovo autorstvíu této stavby popřel. Pochybnosti o vztahu Winternitzovy vily k Loosově tvorběvyslovil i jiný Loosův asistent z pozdních dvacátých let, architekt Kurt Unger.V dopisu historikovi umění Zdeňku Kudělkovi z 27. prosince 1967 vyslovilUnger domněnku, že spíše než autentickým Loosovým dílem je Winternitzovavila replikou nebo snad jednou z variant projektu vily Františka Müllera. Pokudbychom se přiklonili k tomuto názoru - což učinili například autoři monumentálníLoosovy monografie z roku 1982 B. Rukschcio a R. Schachel -, mělo bybýt autorství Winternitzovy vily napříště přisuzováno pouze Karlu Lhotovi.Ungerův postřeh o závislosti plánu Winternitzovy vily na projektech vilyF. Müllera je přitom nepochybně oprávněný. Při vší odlišnosti obou staveb, zjevnév detailech i v celkové koncepci, nelze totiž u nich přehlédnout několik společnýchprvků. Jádrem Raumplanu je v obou případech velká obytná hala taženápo celé šíři domu. Z haly stoupá v obou vilách krátké schodiště k dalšímmístnostem středního traktu, které jsou uloženy na vyšší niveau, avšak tvořís halou jednolitý prostorový celek. Téměř totožné je funkční rozložení místnostív hlavních obytných patrech obou vil. Velmi příbuzně pak projektanti v oboudomech umístili hlavní obslužná schodiště - do osy zadní fasády - a příbuzněkolem nich rozložili menší obslužné místnosti. Domněnku, že projektWinternitzovy vily zužitkoval nějakou nepoužitou variantu plánů vily Müllerovy,nakonec podporuje fakt, že vnější ztvárnění zadní (severní) fasádyWinternitzovy vily se nápadně podobá neprovedeným Loosovým plánům jihozápadníhoprůčelí vily Františka Müllera z listopadu 1928.Zkrátka, Winternitzova vila obměňuje schéma jiné Loosovy stavby méně tvořivě,než bychom u „pravého“ Loose čekali. To však, jak soudíme, ještě neznamená,že pravý autor Winternitzovy vily je Lhota, a nikoli Loos.Nelze samozřejmě popírat, že svému asistentu Lhotovi tu Adolf Loos poskytl nečekaněmnoho tvůrčího prostoru. Zvlášť výrazně asi Lhota ovlivnil podobu interiérů.V době od 15. listopadu 1931 do 5. ledna 1932, kdy podle smlouvy a úředníchdokladů projekt vily vznikl, byl už Loos vážně nemocen; léčil se v několika západočeskýchlázních. O přímém, byť možná nevelkém podílu Adolfa Loose na projektuWinternitzovy vily nicméně svědčí několik nepominutelných skutečností.Předně, vila má kvalitativně vyšší úroveň než sotva průměrné samostatné práceKarla Lhoty, z nichž - kromě několika interiérů – známe letní dům v HorníRadechové u Náchoda a vilu ve Finkovské ulici 1 v Praze (1936-1937). Důležitájsou dále některá fakta uvedená poprvé Zdeňkem Kudělkou: v Loosově pozůstalostise zachovala nesignovaná kopie smlouvy s Josefem Winternitzem, o vile semluví v korespondenci Lhota - Loos z let 1931 - 1932, zmínku o Loosově práci proWinternitze v roce 1932 obsahovaly i zápisky Loosova přítele a životopisceLudwiga Münze, k nimž sám Loos připsal poznámku „in Karlsbad“.Nejpádnější důkaz Loosova spoluautorství však přinášejí dosud nepříliš známéplány Winternitzovy vily uložené v archivu stavebního úřadu v Praze 5. V lednu1932 prověřovala tyto plány komise stavebního úřadu města Prahy. Vedle jmenjejích členů a jména Karla Lhoty tu nacházíme pod označením architekt vlastnoručnísignaturu Adolfa Loose.AUTOR JE TEORETIK MODERNÍ ARCHITEKTURY,PRACOVNÍK ÚSTAVU DĚJIN UMĚNÍ AKADEMIE VĚD ČR, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCEVÝBĚR Z LITERATURY K WINTERNITZOVĚ VILEK. Lhota, Architekt Adolf Loos. Architekt SIA XXXII, 1933, s. 137 - 141.K. Lhota, Rodinný dům W. na Smíchově. Eva 1935, č. 13, s. 24.M. Kubinszky, Adolf Loos. Berlin 1970, obr. 39, s. 30.Z. Kudělka, Činnost Adolfa Loose v Československu II.Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, F 13, 1974, s. 7 - 32.B. Rukschcio - R. Schachel, Adolf Loos. Salzburg - Wien 1982, s. 644 - 645.R. Švácha, Adolf Loos aktuální. Výtvarná kultura VII, 1983, č. 2, s. 21 - 24.V. Šlapeta (ed.), Adolf Loos a česká architektura. Louny - Praha - Brno 1984.R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Praha 1985, s. 404 - 407.ARCHIV ODBORU VÝSTAVBY OBVODNÍHO ÚŘADU PRO PRAHU 540 ARCHITEKT 7/2000

CITUJEME ZE DVOU DOKUMENTŮPRVNÍ Z NICH POCHÁZÍ Z 5. ZÁŘÍ 1931 A JEDNÁ SE V PODSTATĚO POTVRZENÍ ZAKÁZKYPODEPSÁNI JSOU KAREL LHOTA A ADOLF LOOSPánům arch. Adolfu Loosovi a Karlu Lhotoviv Praze.Potvrzuji dnešní ústní jednání uzavřené prostřednictvím p. arch.Karla Lhoty, podle něhož zadal jsem Vám vypracování předběžnýchnávrhů (náčrtů) a celého projektu za následujících podmínek:Zadávám Vám především vypracování předběžného návrhu náčrtůprojektované vily na Santošce a to za fixní sumu Kč 4.000.- (...)Honorář ten jest splatný tím způsobem, že dnešním dnem skládámsoučasně Kč 2.000.- jako zálohu, zbytek pak jest splatný po dodánídefinitivních náčrtků.Druhá část projektu bude se honorovati po jejich zadání (...)V každém případě zůstává Vám vyhražen vrchní stavební dozor,podle nějž je stavitel povinnen se říditi. (...)Ježto hodlám začíti podle možnosti ještě letošního roku, stanovila sepro dodání náčrtků lhůta do 15. listopadu t.r. a zadávacích stavebníchplánů do 30. listopadu t.r.Současný stavAUTOREM DRUHÉHO CITOVANÉHO DOPISU JE ARCHITEKT LHOTAPsáno 5. ledna 1934SNÍMEK ESTER HAVLOVÁVážený pane doktore.Dovolil jsem si již čtyřikrát zastaviti se u Vás v kanceláři ohledněvyúčtování, bohužel jste byl vždy zaneprázdněn. Nemějte mi tedy zazlé, jestliže okolnostmi nucen Vás ještě obtěžuji písemně.Pokud je mi známo, mé provedené projekty pro Vás byly honorovány,nikoli však projekty zařízení ještě nedodaného. Týká se tozejména kuchyně, vstupní hally, části knihovny, ložnice, dětskéhopokoje atd. Dovoluji si požádati Vás za tyto práce Kč 1.500.-, sumuvelice nepatrnou, do které počítám i náčrt adaptace prvního patra,všechny porady na místě a při koupi nábytku hotového, kobercůmým prostřednictvím slevených atd. a spoléhám, že tato suma jevelmi nepatrná a považoval bych ji za konečnou za dosavadní mépráce pro Vás.Spoléhám na Vaši uznalost a na to, že při Vašem domě nelze vůbeco mém čistém zisku mluvit, ježto jsem měl velkou režii a vyplácelhonorář pro arch. Loose, který na projektu nepracoval, takže veškerévýlohy byly k mé škodě, dále že celkový honorář neodpovídalobvyklému procentu ze stavebního nákladu, ježto byl limitován. (...)Snímek z časopisu Architekt SIA, 1933Dokumentace podepsaná autoryKarlem Lhotou a Adolfem LoosemSituaceREDAKCE ČASOPISU ARCHITEKTDĚKUJE ING. STANISLAVU CYSAŘOVI,KTERÝ UMOŽNIL NÁVŠTĚVUA FOTOGRAFOVÁNÍ SVÉ VILY.ARCHITEKT 7/2000 41

PROFILADOLF LOOSJAN SAPÁKNabídnout českému zájemci výpověď o Adolfu Loosovi není ještě snadné.Potíž je, kde začít, když toho tolik chybí.Ač se jako Češi stěží vystříháme pokušení Loose vlastnit pro sebe, udělalijsme zatím jen tuze málo, abychom jej trochu poznali. Je až s podivem, žeo něm - s výjimkou Markalousovy edice Řečí do prázdna a útlého Šlapetovasešitu z 80. let - nevyšla česky žádná větší práce.Budiž, přiznejme Čechům právo vnímat Loose když ne jako domácí, tedyzdejší umělecké prostředí ovlivňující osobnost. Nechť se však tato skutečnostprojeví hlubším poznáním, poctivým vjemem i kritickým pohledem.Mám dokonce za to, že by zdejší společná práce mohla doplnit a obohatitdosavadní rozsáhlá zkoumání v Rakousku, ale i v Itálii, Německu,Holandsku a nakonec i v USA.V souvislosti s výše uvedeným soudím, že máme sklon hledat osuLoosova díla okolo roku 1930, kdy se u nás nejintenzivněji pohybovala získal citelnou oporu. Snadno spatřujeme v Müllerově vile téměř stěžejnídílo architektury 20. století, zvláště pak když se nás v tom nemálo vlivnýchcizích esejistů snaží utvrdit. Tak tomu však není. Jde o vidinu ažposledních patnácti let: když už původní materie byla rozebrána, přišel napaškál Raumplan. Hodnotu střešovického domu však přehlédnout nelze,a nečiním to. Jeho úloha zůstane stále táž, jde o mistrovské dílo.Upozorňuji jen, že takový pohled může zkomolit pravé souvrství událostía překrýt to, co je epochálním vkladem Loose - práce mezi lety 1904 až1910. Nebyla to zdaleka jen finální návrhová architektova práce, ale i známáa skrytá, tušená a nezachycená myšlenková expozé, která uchvacovalajak prostotou a věrohodností idejí, tak i neochvějnou vnitřní silou.Loos ovlivnil na počátku století velký počet umělců a intelektuálů. Vybraljsem tři, na něž chci upozornit a jejichž další význam je natolik nespornýa odhalující míry všeobecného Loosova dosahu, že se musí v Česku připomenout:architekt Le Corbusier, skladatel Arnold Schönberg a filosofLudwig Wittgenstein. To předkládám jako svůj výběr, který podle méhopocitu přesně a nejlépe značí, jakými cestami se Loosův vliv prodral dovšech oblastí života i do daleké budoucnosti. Vliv nadaný rozvojem dalšíchosobností. Ba dokonce ony mohly vykonat ještě radikálnější dílo než Loossám. Bez tohoto zažehnutí by se tak patrně nestalo.42 ARCHITEKT 7/2000 PROFIL

LOOSOVA INSPIRACE Loos se vrací do Evropy v roce 1896. V NewYorku nastávají svízele s udržením zaměstnání a doma hrozí stíhání zadezerci, které Loos odvrací kvapným nástupem na cvičení rezervníchdůstojníků. Urovnání záležitosti není hladké a žádá si protekční intervence.Po jednání s úřady v Brně dokončí vojenskou službu v Uherském Hradišti.Poté, co byl 3. července 1896 vyřazen do trvalé zálohy, přichází poprvé doVídně. Vstupuje do neznámého prostředí, ve kterém se hbitě zabydlí.Z Ameriky i z Londýna si přináší silnou inspiraci. Je to inspirace, nikoliv hotovášablona jednání. Nepřináší do Vídně a střední Evropy žádné konkrétnívzory. Během pobytu v Chicagu, New Yorku a Filadelfii jistě nemohl přehlédnouttak důležitý dům jako Meyer Building od Sullivana, v době jeho příchodučerstvě dostavěný. Jestli měl příležitost vidět Charnley House odWrighta, který se jeho pozdějším pracem podobá, zůstane věčnou hádankou.Více než konkrétní vzory však na Loose zapůsobila americká plodnost,přímočarost jednání a život bez balastních rituálů 1) . Odhodlání experimentovat,produktivnost prostředí všedního života. Myslím však, že myšlenky, kteréz těchto zážitků vyvěrají a které pak postupně zveřejňuje v drobných novinovýchkritikách a fejetonech vídeňských novin, jsou už jen jeho vlastní.INSPIRACE LOOSEM V New Yorku se živí jako kreslič stavební firmy, aleuž i jako kritik. Podobně ve Vídni, kde získává místo kresliče u oficiálněúspěšného architekta Carla Mayredera. Během několika málo měsíců„vplouvá“ do živé intelektuální a bohémské společnosti, kde hlavní roli hrajebřitký spisovatel Karl Kraus, nezdolný brusič jazyka; také Peter Altenberg,několik známých herců, malířů a jejich mecenášů. Vzápětí již Loos publikujeumělecké kritiky a krátké satirické články, zprvu v týdeníku Die Zeit, potéve Wage a Neue Freie Presse. Jeho sloupky a fejetony se vedle uměleckýchudálostí týdne, premiér a vernisáží týkají vesměs všedních každodenníchvěcí, v dnešním pojmosloví životního stylu. Přes všechnu jednoduchostžánru nabízí Loos dychtivému vídeňskému publiku pronikavý úsudeka bohatou universalistickou vizi. Na vnímavou společnost působí nejen svoupublikační činností, ale i v klokotu kavárenských rozprav, na výletech a naprivátních sešlostech. Tyto disputace žádný stenogram nezachytí, aleo jejich bytí a dopadu se dozvídáme z následků a výpovědí mnohých, kteříse posléze hlásí k ovlivnění, ba přímo formaci, kterou Loos v tomto prostředízpůsobil. Schopnost přemýšlet o věcech vkusu a většiny druhů umění,spolu se znamenitou profesní přípravou - byť nezakončenou universitnímdiplomem - jej činilo důvěryhodným.Loos jako rychle uznaný arbiter elegantiae, člověk s vhodným vzděláníma bystrým úsudkem, získává první samostatnou zakázku - krejčovský salonnejlepší pověsti Ernesta Ebensteina. Přenechal mu ji zavedený architekt MaxFabiani. To Loose uvádí k mondénní klientele a pomalu umožňuje samostatnoupraxi. Ke slušnému životnímu standardu mu ovšem ještě dlouho pomáhá(přes všechny těžkosti jeho vztahu s matkou) i podíl na výnosu otcovybrněnské firmy. Loos mezitím pokračuje v publicistické práci a stále více sestává středem vídeňského myšlenkového světa zbrusu nového století. Ačkolinejstarší druhy z vídeňské společnosti, Krause a Altenberga, nestrhuje takjako plejádu jiných později, ovlivňují se všichni tři navzájem, ba ze stranyKrause jde o počáteční okouzlení; Loos ale kumpány strhuje a posiluje heroickousebedůvěrou a vizionářským zápalem. Skutečnost, že Loos zraje vevýjimečnou osobnost, lze pozorovat již na každé časné fotografii - vždy sebevědomývědoucí solitér. O rozhodujícím přínosu jeho myšlenek pro následnéudálosti evropské a později i světové architektury nepochybujme. Dříve, nežto Loos prokázal jako stavitel, ovlivnil mnoho architektů (a co je důležitější,i stavebníků) jako myslitel, jako muž s velkou invencí. Přirozeně, neboť myšlenkapředchází skutek. Myšlenka vyjevená a zasahující druhé. Myšlenkaplodná a zachvacující. Roku 1908 spatřuje světlo světa Ornament a zločin,později zahrnutý do většího sborníku Řeči do prázdna.NOVÝ KÁNON Úvodní zlom přichází v roce 1904, kdy Loos pro psychiatraBeera, žijícího v exilu, navrhuje ve švýcarském Montreux první cíleněpuristickou stavbu na světě. Nebyla to již jednoduchost formy a převratnánovost některých proporcí, s jakými pracoval Sullivan nebo Adler v Chicagu(jejichž hlavní pohnutka byla konstruktivní): Loos přes jistou podobu konáv tomto případě jinak se zakořeněným zaujetím pro poměr prostoru a rytmu.Jeho výhradní zásluhou zůstane, že sahá po prosté ploše fasády a dosudnevídané proporci oken. Totéž platí o prostoru domu jako celku, i když tense neuplatnil tolik na veřejnosti. Zde stojíme před předobrazem novéhokánonu, ze kterého dodnes roste, větví se a „bohatne“ moderní architektura.Později postupuje ještě dále, když v roce 1908 tvoří zlomový traktátOrnament a zločin. Těžko soudit, zda si sám byl vědom jeho převratnosti,která se v plné síle vyjevila až později. Ornament a zločin zasahuje silnýmvlivem jako lavina nejenom rozjitřenou intelektuální Vídeň, ale rychle i dalšíohniska kontinentu. Dodnes zůstává předstupněm principiálních vlastností,které si, vyjma krátké postmoderní peripetie, podržel hlavní proud architekturypo celé století. Loos sám nikdy paušálně nenapsal, že ornament je vevšech případech zločinem, a jeho vnímání ornamentu ještě nebylo tak přísné,jak to později za přispění De Stijl a Le Corbusiera začala zažívat moderníspolečnost. Vysvětluje, co má z hlediska časového a místního za zvrácené.Sám také ve svém díle - a to až do konce - nebyl důsledným odpíračemornamentu a používal ho spíš více než méně. Jeho pojetí, co ornament jea není, bylo jiné než v prostředí vývoje ve Francii a Holandsku poCézannovi. Přesto i tam splnilo toto pojednání úlohu rozhodného katalyzátoru,a to po další proměně, kterou uskutečnil spojením s dalšími zdroji LeCorbusier.Měli jsme štěstí, že česká kultura byla obdarována sborníkem Řeči doprázdna ve skvostném překladu Pavla Eisnera a Bohumila Markalouse, nejlepšíchpřekladatelů, jaké si pro daný text lze představit. Čeština získalapojmové bohatství, které lze stále rozvíjet. Jádrem tohoto fragmentuLoosových publikovaných myšlenek je známá, leč nečtená (nebo nedbalečtená) stať Ornament a zločin. Nejstarší články ve sborníku jsou ty, jež Looszveřejnil již v roce 1898 v Neue Freie Presse. Přestože krátké články bezkontextu tehdejšího poslání a tehdejšího jazyka se mohou zprvu zdát banální,představují kmenovou myšlenkovou tresť, která předznamenává, bav principu umožní, vznik moderní architektury více než cokoliv jiného.MYŠLENKY V PRAXI Loosovy rané projekční práce stěží rozeznáme odostatních projevů ve Vídni prvních let století. O čtyři roky později se přihlásíkonečně i stavební manifestace převratného Loosova myšlení. Navrhujea staví dva epochální domy, z nichž jeden si dovoluji znovu považovatza rozhodující zlom - a to dům Huga Steinera v Hietzingu 2) . Tento důmprovždy zůstane rozhodným momentem v Loosově tvorbě. Jeho dopad naudálosti následující je ze všech jeho prací největší. To, čím je v jeho díleobecného myšlení Ornament a zločin, představuje Steinerova vila ve finálníarchitektonické tvorbě. Je to první dílo programově důsledně puristické 3) .Zahradní fasáda navíc představuje dříve nevídaný proporční kánon, kteréhose sám Loos na delší dobu „zalekl“. Vrátí se k němu až mnohem pozdějis Mollerovou vilou (Vídeň 1928), nikdy nepostaveným Moissiho domemv Benátkách (projekt 1923) nebo v projektu domu pro Josephinu Bakerovou(Paříž 1927). Celý exteriér stavebního tělesa Steinerova domu má neobvykléa revoluční proporce, traktování i povrch. Převratným příspěvkem AdolfaLoose ke vzniku moderní architektury je východní (zahradní) fasáda. Kubusna čtvercovém půdorysu a v zahradní části v převýšených mírách se vymykádosavadním proporčním pravidlům, zažívaným v Evropě po dlouhá staletíjako krásná. Může snad připomenout středověké hrady, jejichž podobnémíry byly však následkem obranných pravidel. Zpracování větší zahradníPROFIL ARCHITEKT 7/2000 43

fasády nesnese srovnání s ničím, co bylo předtím postaveno. Průčelí je sicesymetrické, ale tvar oken a poměr jejich plochy k plné ploše stěny je převratný.Okna posledního poschodí směřují svými rozměry k těm, jaké pozdějioživí Le Corbusier. Dům Goldman & Salatsch na Michalském náměstí, kterýje možná známější a způsobil ve Vídni skandál, je sám o sobě mnohemkonvenčnější stavba, jen její horní partie je hladká. Nevěřím na vývoj v architektuřev dlouhodobých dějinných měřítcích. V krátkých segmentech doby jesled událostí a z toho vyplývající vývoj proměn až po hranici vzniku novékvality jevem, který nelze přehlédnout. Jedno ovlivňuje druhé a lokální dějinnývývoj architektury musí vzít na vědomí i skeptik. Proto má také smysl hledatto, co nejvíce spěje k převratným změnám.LE CORBUSIER A ADOLF LOOS(LE CORBUSIER 1887-1965, GENIÁLNÍ MALÍŘ A NEJVÝZNAMNĚJŠÍARCHITEKT 20. STOLETÍ, OTEC MODERNÍ ARCHITEKTURY)Právě Ornament a zločin a Steinerův dům představují milníky předchozíhovývoje, jež ovlivnily mladého Charlese Édouarda Jeannereta a pozdějšíhoLe Corbusiera natolik, že o deset až dvanáct let později přispěl vytvořenímzcela nové architektury. Nemusíme se o tom dohadovat. Le Corbusier nabízínepokryté svědectví o tom, jak fundamentální dopad na něj mělo poznáníLoosových počinů. Le Corbusier se roku 1907 vypravil na dvě významnécesty. Byl sice mladý, ale měl za sebou již dvě postavené stavby, běžnéa velmi konvenční.První cesta vedla přes Ticino do severní Itálie, z Lombardie přes Veneto ažna Istrii a byl na ni „postrčen“ učitelem L’Eplattenierem. Téměř vzápětíodcestoval do Vídně, kde chtěl pracovat u Josefa Hoffmanna a zdržel seněkolik měsíců. Hoffmann začínal být evropsky proslulý díky práci na paláciStoclet v Bruselu. Byl magnetem, který Le Corbusiera do Vídně přitáhl.Výsledek pobytu byl jiný než prvotní cíl. Le Corbusiera zasáhla Loosovapodmanivá osobnost tak, že se již po dvou letech opět vrátil - právě v období,kdy byl dostavěn Goldman & Salatsch i Steinerův dům. Sám později vespise Hommage à Adolf Loos vypověděl, jaký přerod následoval po tomtopoznání: „Loos se náhle roku 1908 objevil mezi našimi architektonickýmistarostmi znamenitým článkem Ornament a zločin. Ocitli jsme se tak nakonci sentimentálního období a znovu získali poměr k přírodě, kontakt s přirozenostía nakonec: můžeme plně ovládnout nové techniky, konstrukce zeželeza a betonu, nové stroje. Byl to rozchod s minulostí, jejíž duch se umělea nuceně udržuje na akademiích. Je to dychtivá příprava na budoucnost.Loos vedle nás začal smýčit a nastolil přísnou, filosofickou a lyrickou homérskoučistotu. Tím silně ovlivnil naši architektonickou budoucnost.“ Trvalodalších dvanáct let než Le Corbusier navrhl a postavil své první modernídomy - Ozenfantův ateliér a vilu Besnos ve Vaucressonu. Šlo o největší přerodv mladších dějinách architektury. Tato ostrá změna zrála dlouho předtím a směřovalo k ní více rozmanitých jevů. Zlom, jakkoli byl součástí všeobecnéhokvasu doby, nebyl dílem v určitý okamžik nikoho jiného než LeCorbusiera. Mějme za prokázané, že by to nemohl učinit bez předchozíhoprojevu Loosova, bez vily Steiner, ovšem i bez jevů, jež se udály v malířstvíve Francii po Cézannovi. Mám za to, že Loos nebyl moderním architektemv užším smyslu toho slova 4) . Zastavil se těsně na hranici nebo možná aporickytěsně před ní. Bez toho, co vykonal v prvních deseti letech, by alemoderní architektura nikdy nevznikla.LUDWIG WITTGENSTEIN(1889-1951, GENIÁLNÍ LOGIK, FILOSOF A MATEMATIK S NEJVĚTŠÍMVLIVEM NA FILOSOFII POSLEDNÍHO STOLETÍ, ALE I ARCHITEKTA STROJNÍ INŽENÝR. DÍTĚ NEJBOHATŠÍCH RAKUŠANŮ.)Před pár dny kdosi u příležitosti otevření Müllerovy vily napsal, že ji navrhl„architekt a filosof“ Adolf Loos. Není dobré se slovy zacházet lehkovážně.Loos filosofem nebyl. Tento pojem obsahuje přesné určení, jež neodpovídátomu, jak se Loos projevovla. A to přesto, že Loosovy úvahy týkající se konkrétníchvěcí putují po přiléhavých zobecněních. Tím, že Loosovo myšleníproplouvá různými okamžiky, dějinami i různými místy planety, činí jeho úvahystrukturálně podobné myšlení, jež může použít moderní filosof.Podobnými, nikoli však shodnými. Proto také mohl ovlivnit jednoho z největšíchfilosofů nové doby, kterým vedle Heideggera a Husserla byl LudwigWittgenstein. Myslím, že Wittgensteina ovlivnil Loos hlavně odvahou,s jakou se pouštěl do nepravděpodobných a neotřelých srovnání a jakéz toho byl schopen vytěžit závěry. Také jazyk, který používal, přešel vezlomcích do aktivního užívání Wittgensteinova. Ten však nebyl od původujen vlastnictvím Loosovým, ale širšího okruhu, a prapůvod je třeba hledatu Karla Krause.Pro tvrzení, že vztah Loos - Wittgenstein a jejich vzájemné ovlivnění, či spíšeovlivnění Wittgensteina Loosem, není planou materií, svědčí soustavnápozornost všech autorů, kteří psali jak o Loosovi, tak o Wittgensteinovi.Dokládá to zejména samostatná kniha, která tento vztah svědomitě analyzujena platformě vlastního díla obou „architektů“. Zatímco se zdráhám přiznat,že Loos by byl filosofem v přesném významu toho slova, pakWittgenstein architektem jistě je, byť postavil jen ten jeden (?) dům.Francesco Amendolagine a Massimo Cacciari vydali už v roce 1975 obsáhlouknihu OIKOS - od Loose k Wittgensteinovi, kde téma tohoto vztahutéměř plně vyčerpávají. Loos Wittgensteina zasáhl už proto, že byl o poznánístarší (je tu týž věkový rozdíl jako s Le Corbusierem). Loos byl aktivní, dravý,soustavně žijící ve společnosti, kde sváděl „intelektuální souboje“.Wittgenstein byl naproti tomu plachý a nezřídka o sobě fatálně pochybující.Loos s Wittgensteinem se poprvé setkali až na konci července 1914. AčWittgenstein o Loosovi věděl a dlouhou dobu obdivoval jeho odhodlaný boj,oba musel seznámit až Ludwig von Ficker - a to na žádost Wittgensteina.Oba se netajili mimořádným duševním souzněním a Loos prý dokonce připrvním setkání prohlásil: „Vy jste já.“ Od té doby trvalo jejich upřímné přátelstvía otevřel se dlouhotrvající dialog. Patrně i proto později Wittgensteinneodolal svodům být architektem a navrhl pro svou sestru HelenuStonborough vídeňský dům. V jeho ústrojí užil mnohem přísnější prostotua věcnost, než jak to činil Loos sám. Zmínění italští autoři hledali v jehoosnově, a ne bez úspěchu, přísná logická pravidla, která v jiné podobě spatřilasvětlo světa ve Wittgensteinově práci Tractatus logico filosoficus.ARNOLD SCHÖNBERG(1874-1951, SKLADATEL, PŮVODCE NEJVĚTŠÍHO PŘEVRATUV NOVĚJŠÍCH DĚJINÁCH HUDBY S MIMOŘÁDNÝM VLIVEM NA VĚTŠI-NU HUDEBNÍCH PROJEVŮ PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE)Geniální skladatel byl o čtyři roky mladší než Loos. Oba se znali letmo zestolní společnosti kavárny Griensteidl již od doby, kdy Loos do Vídně přišel.Avšak v roce 1905 - kdy se Schönberg vrátil do Vídně z berlínského angažmá- se stali velkými přáteli. Ač byl Schönberg plodným skladatelem oddevadesátých let, zbývala ještě dlouhá cesta k převratům, které v dějináchhudby způsobil. Jako žák Zemlinského ctil zpočátku klasická pravidlahudební kompozice. Po roce 1908 začal překračovat hranice tonálníhosystému a přibližně v té době vydal Písně z visutých zahrad, první náznakpozdější hudební revoluce. Po roce 1910 spatřil světlo světa odvážnýa nebývalý jev: atonalita. Jde možná o obdobu toho, co způsobil Loosv architektuře. Podobně jako v předchozích případech Loos Schönbergazasáhl plamennou silou víry v uměleckou opravdovost a věrohodnost.Nebylo a nemohlo to být ve vlastní hudební oblasti. I když se Loos občasa příležitostně svými kritikami dotkl i hudby, nebyl v ní odborně ukotven.Varuji se spekulací o podobnosti hudby a architektury. Loos dodal44 ARCHITEKT 7/2000 PROFIL

Schönbergovi větší odvahu k radikalitě jeho pozdějších skutků neochvějnouobhajobou prostoru a jednoduchosti. Bylo to stejné jako u většiny ostatníchsoučasníků. Zachvacoval je jako jasnozřivý a věrohodný vizionář, který všakv (dohledném) čase byl schopen přinést hmatatelné konečné a hmotnévýsledky svých myšlenek. I toto je příklad jak bohatě, i když zprostředkovaně,se Loosův vliv větvil a zarůstal do členité koruny umění 20. století.Vybral jsem tři markantní příklady, které jen naznačují Loosův universálnívýznam; i to, že těžiště jeho geniálního přínosu leží právě v období do prvnísvětové války. Možná, že by mohli být jmenováni další, jež ovlivnil: jakoJames Joyce, Tristan Tzara, Ezra Pound, Karel Čapek, Gerrit Rietveld,jejichž přátelství Loos sdílel, které snad i v něčem inspiroval, jejichž obdivemvšak byl častován jako první průkopník nové doby. Uvádím tyto příkladys vědomím dnešní amnézie, abych demonstroval opět to, co rozhoduje.Loos vedle toho, že byl srdnatý a přesný myslitel, byl i znamenitým a mistrnýmstrůjcem prostoru. Jeho orientace v geometrii, prostoru a konstrukcistavby je více než obdivuhodná. V posledních letech se právě na tuto jehoschopnost upřela pozornost. A není divu: Loos je tímto výjimečný. Přesto sivšak nemohu odříci poznámku. Dějinná výjimečnost v tomto nespočívá.Architektů a stavitelů schopných osnovat náročné ústrojí bylo přece jenomvíce. I Raumplan má řadu předobrazů. Autor spisů Řečí do prázdna čiOrnament a zločin je však jen jeden. Proto při každém pohledu na plodnýzačátek století ve Vídni, ale i v Paříži nebo Berlíně míří v jakémkoliv oboruvždy alespoň letmá zmínka tímto směrem.LOOS A ČESKÁ ARCHITEKTURA Českou architekturu inspiroval Loos přímo -dříve, než měla možnost poznat Le Corbusiera. Kontakty Loose s Moravouse nepřerušily. Architekt měl sice problémy se svou matkou (nebo onas ním) - těžkostí byla jeho neochota převzít a vést rodinný podnik, který zhotovovalnejméně třetinu pomníků jak v Brně, tak širokém okolí. Již v letech1899-1900 však navrhuje celkovou přestavbu Martererova domu Brně naJiráskově. Dům je nepochybným Loosovým dílem a stále stojí. Už v doběvydání eseje Ornament a zločin píše W. Wymětal v brněnských Tagesboteprvní článek o Loosovi. Posléze nachází v Čechách a na Moravě hojnostoddaných stavebníků. Navrhuje expozici pro výstavu v Liberci a v roce 1908byty pánů Hirsche a Becka v Plzni. Následně se rozrostla nejplodnější spolupráces výjimečným stavebníkem Viktorem Bauerem. Ke konci války proBauera „staví“ velkou továrnu, vilu a park na jižním předměstí Brnav Hrušovanech: objemem Loosovo největší dílo. V březnu v Praze přednášíněmeckou přednášku o ornamentu, v roce 1913 přednáší v Olomoucia 1919 v Brně. Téhož roku (patrně naposledy) navrhuje pro rodinnou firmuvynikající pomník stavitele přehrad Rabase. Zatímco prvně jmenované událostise odehrávají vesměs v německém prostředí, na počátku 20. let sek Loosovi lačně obrací „česky mluvící Brno“. Ještě více brněnští architekti,vesměs Židé - Wiesner, Eisler, Kerekes a Blum vidí v Loosovi hlavní orientačníbod. Mimochodem, Jindřich Kumpošt dobře o Loosovi věděl ještěz vídeňských studií. Setkání s ním zprostředkoval kolegům, takže již v roce1920 dochází k prvním schůzkám.Tak se stalo, že Brno mohlo mít velký náskok s uplatněním moderní architektury.Již v letech 1924-25 zde vznikají jasná moderní díla jako Münzovavila nebo Café Zeman. Loosovo působení na našem území bylo soustavnéa rozložené po dobu celého života. Spekulovalo se dokonce o tom, že byl poválce, automaticky dle domovského práva, československým občanem. Bylato aktivita všeho druhu - články, přednášky, projekty i mnohé realizace.Ač je jeho přítomnost rovnoměrná, přesto je možno rozeznat přibližně tři období.Aktivita do konce první světové války padá na vrub starých kontaktů se světemdomova a váže se více na klienty než k odborným konzumentům. Potzv. převratu na brněnské radnici se k němu se sympatiemi obrací mladágenerace českého jazyka v Brně, která souzní s Loosovým projevem a hledásilný autoritativní zdroj. Toto okouzlení přerůstá až v plodnou, byť krátkodobouspolupráci při redigování bytové kultury a spolupráci s UP závody.Posléze třetí období z přelomu 20. a 30. let přivádí Loose do Čech - doPrahy a Plzně. Nachází nové stavebníky a potřetí se žení (s ClaireBeckovou, 1929). Počíná být podporován českou intelektuální elitou, získávástátní rentu a uvažuje se o jeho profesuře na Akademii. Pro Loose počínábýt ve Vídni, kde klíčí prodrom nacismu, nepohodlné prostředí. Zesilují tojeho soukromé problémy a skandálky a rychle chátrající zdraví. Právě v tudobu navrhuje a staví jedno z nejvýznamnějších děl pozdního období -Müllerovu vilu. Adolf Loos nebyl zčásti Čechem, jak se klamně domnívalKarel Honzík. V rodopisu dosud nikdo nenarazil na aktivní užívání češtiny.Loosova znalost češtiny byla bídná až zanedbatelná. Jen z gymnaziálníchvysvědčení, kdy sporadicky navštěvoval nepovinné hodiny „druhého zemskéhojazyka“, víme, že vůbec nějaká byla. Na jakousi matnou znalost češtinysnad poukazuje i jeho zmínka při úvahách o možné pražské profesuře,že je třeba rok dva posečkat, než by se zlepšil v češtině. Přesto však jehokontakty s českým prostředím v zemském i jazykovém smyslu byly hojnéa obapolně přínosné. Pro Moravu a Čechy navrhl více než třicet prací(seznam není konečný), z nichž mnohé byly realizovány. Měl zde velký vliv.Tak jako Loos není Čechem, není ani ryzím architektem rakouským.Vzhledem k tomu, že u nás měl tak velký vliv, záleží jenom na nás, zůstanou-lidosavadní upřímná loosovská studia na chabém počátku, nebo zdaprokážeme, že se k Loosovi chceme hlásit právem.AUTOR JE ARCHITEKT, PUBLICISTAPOZNÁMKY1/ Podrobně to Loos popsal zejména v článcích Co se nám prodává a Americký venkov (NeueFreie Presse, 9. 6. 1898)2/ Dům Huga a Lilly Steinerových na ulici St. Veitgasse 10, byl od počátku mnohokrát publikován.Donedávna byl vždy uváděn jako hlavní zlom. Činili tak Nikolaus Pevsner (Pioneers of ModernDesign, New York 1936), Kenneth Frampton (Modern architecture, Londýn, 1980) i William J. R.Curtis (Modern architecture since 1900, Londýn, 1982, 1996)3/ Slovo puristické nelze spojovat se stylem purismus od Le Corbusiera. Zde je použito ve smysluvztahujícím se pouze k Loosovi. Vyjadřuje to, že zjednodušil a očistil vnější plochy domu a zbavil jeozdob.4/ Používám slova „moderní“ pro tento případ v užším smyslu, jak se pojem začal užívat vesměsjenom mezi architekty po zkušenosti s postmodernismem. Charakterizuje architekturu jednoduchou,lapidární, založenou na formální estetice, jaká začíná u Le Corbusiera a pokračuje do současnosti.Prvním postaveným projevem je vila Besnos ve Vaucressonu a Schröder v Utrechtu, jejímožnosti se stále rozvíjely až po dnešního Zumthora, Aretse, Mouru. Jsem si vědom toho, že totoúzké vymezení nemusí být běžně srozumitelné.Dům Huga Steinera v HietzinguSNÍMKY Z ARCHIVU NAKLADATELSTVÍ LÖCKER VERLAGPROFIL ARCHITEKT 7/2000 45

ČLOVĚK S MODERNÍMI NERVY VERSUS KALHOTOVÁ SUKNĚJINDŘICH VYBÍRALPROFESORU ZDEŇKU KUDĚLKOVI, ZAKLADATELI ČESKÉHO LOOSOVSKÉHO BÁDÁNÍV březnu roku 1911 zažila Praha nebývalé pozdvižení. Přepychový krejčovskýzávod Old England vystavil ve svém obchodě Na příkopě nejnovějšívýtvor pařížské módy - jupe culotte neboli kalhotovou sukni. Když dvědámy novinku předváděly na Václavském náměstí, na korzu nastalopovážlivé srocení, zakročit musela policie a vyděšené manekýny jen stěžívyvázly bez úhony. Pět nejdivočejších výtržníků strávilo noc za katrem.Hony na kalhotové sukně pokračovaly v pražských ulicích i v následujícíchdnech a podobné výjevy se odehrávaly také v dalších městech. V Olomoucibanda uličníků takřka zpustošila kavárnu, kam se před pronásledovánímukryla místní mondéna, a v Kladsku se prý dáma v kalhotové sukni dotěrnémudavu musela bránit výstřely z revolveru. Znepokojivé zprávy přicházelyi z ciziny. V Římě si údajně sáhl na život stařičký veterán, zdrcenývýstředním kostýmem jediné dcery, zatímco v Budapešti kalhotová sukněsklízela ovace jako hrdinka divadelní frašky. „Pronikla do popředí denníchudálostí a těší se stejné vážnosti jako politické akce,“ stýskal si fejetonistaPražských dámských novin a čtenářky svého listu znepokojoval otázkou,zda si Hosenrock tento všeobecný zájem zaslouží. „Proč my ženy nejsmedost rázné, abychom prosadily módu, která nám stejně jako mužům přinášíjen výhody?“ odpovídaly mu stoupenkyně nové vymoženosti a jejichargumenty byly vskutku drtivé: „Oč čistší a bezprašnější budou velkoměstskéulice, až konečně skončí obliba sukní.“ORNAMENT A ZLOČIN V PRAZE Ve stejné době proběhla v Praze prvnípřednáška Adolfa Loose. Uskutečnila se v posluchárně německé techniky natehdejším Františkově nábřeží v pátek 17. března a její název byl ohlášenjako Ornament v architektuře. Vídeňský architekt s takřka evangelickým zanícenímrozvinul před užaslým obecenstvem myšlenku, kterou označil za svůjživotní úkol - překonání ornamentu. Zdobení užitkových předmětů je podleněj nehospodárné, utracený čas a promarněný materiál. Zkracuje život věcí,které je nutno vyhodit, jakmile vyjdou z módy. Svádí k lajdácké práci, protožepomíjivé předměty musí být laciné, ale zároveň si vynucuje zbytečnounámahu, která by se dala vynaložit prospěšnějším způsobem. Architekti zkaženíuměleckým školstvím jsou podle Loose škůdci přírody a nepřátelimoderní kultury, jež jejich vinou nedosahuje kýžené věcnosti a jednoduchosti.Styl dvacátého století naopak vytvářejí poctiví řemeslníci, vedení neomylnoujistotou instinktů a odolávající svodům pokřivených a vykořeněnýchnávrhářů. V závěru přednášky Loos nastínil své zásadní rozlišení architekturya umění. Zatímco obsahem prvního oboru je naplňování lidských potřeb,druhý neslouží nikomu a ničemu, pouze sobě. „Umělec nemá na své straněvětšinu současníků, jeho říší je budoucnost,“ završil architekt svůj výklad.V prvním pražském vystoupení skloubil Adolf Loos myšlenky dvou svýchmanifestů - Ornament a zločin a Architektura. Je příznačné, že přednáškanebyla oznámena s plným názvem a vyzývavý titul, osočující „užité umění“jako porušení práva, se objevil teprve v následných zprávách. Ale ani referátyo Loosově večeru nezmiňují vývody o vztahu ornamentu a erotiky, kteréjsou páteří proslulé lekce a jichž by architekt své posluchače stěží ušetřil. Jehohostitel, německý polytechnický spolek, si očividně nepřál žádné pohoršení.Pravidelné páteční přednášky pořádal pro vážné a odpovědné techniky a taknezaručené téma, s jakým přišel vídeňský apoštol modernosti, se dostalo napořad jen zcela ojediněle: před ním promlouval dopravní inženýr Kalda o návrhuseřazovacího nádraží a architekt Kick o nových dřevěných konstrukcích;po Loosově vystoupení následovala přednáška stavebního rady Erhardao technických muzeích. K tomuto a nikoliv k Loosovu výkladu se upínala největšíočekávání pořadatelů a rektor techniky pro něj dokonce uvolnil velkouposluchárnu v Husově ulici.Podle odezvy v novinách však lze soudit, že Loos přece jen zaujal více.Bohemia, hlavní německý deník v Čechách, dokonce hned v následujícímtýdnu přinesla zprávu o jeho vídeňské přednášce, jejímž předmětem bylostání, chození, sezení a spaní. Se zájmem, ba s porozuměním tlumočilaLoosovy postřehy, jak „člověk s moderními nervy“ nehledí na vnější dojemsvých tělesných úkonů, nýbrž na jejich účelnost a prospěšnost zdraví. Jenv architektově vlastní zemi prý mají dobrovolná muka přednost před pohodlím.„Také v tom se zračí kultura, která nám v Rakousku ještě schází.“Krátce nato list zpravoval o pobouření, jež v hlavním městě způsobilyLoosovy uštěpačné poznámky o nepotřebných architektech či o Němcích,kteří mají méně kultury než Papuánci. V těchto souvislostech došlo vždyi na „obilnou sýpku“, jak se přezdívalo slavnému domu na Michalskémnáměstí. A jako známá osobnost byl architekt zmiňován, když měl počátkemléta v Karlových Varech zahájit výstavu Oskara Kokoschky. Kdo byliLoosovi příznivci, kteří prostředkovali jeho styky s česko-německou společnostía sjednali jeho pražskou přednášku, zatím nevíme. Nechybímevšak, uvedeme-li ji do souvislostí s návštěvou jeho přítele Karla Krause,který ve středu 15. března v hotelu Central předčítal své „Desperanto překladyz Maxmiliana Hardinga“.MLUVČÍ MODERNÍ DOBY A JEHO PUBLIKUM Adolf Loos na svépražské přednášce vystoupil sebevědomě jako mluvčí moderní kultury,která je poslušná ekonomických imperativů: dům a jeho zařízení, stejnějako jiné užitkové předměty, slouží uspokojování potřeb a nemají nic společnéhos pojmy, jako je umění nebo styl. Mezi jeho posluchači bylo jistěvíc těch, kdo po každodenních starostech poslouchají Tristana či Devátousymfonii než těch, jimž srovnatelné potěšení přinášejí barevné výšivkynebo erotické znaky na stěnách toalet. Položme si však otázku, jaké povědomímělo tehdy německé publikum v Praze o moderní architektuře?Mohlo Loosovi porozumět?Odpověď může být jen přibližná a neúplná, neboť bádání o německévýtvarné kultuře v Čechách zatím daleko nepokročila. Dobová publicistikanám ale přece jen skýtá jisté vodítko, i když případné výhrady k váze takového„vzorku“ jsou jistě oprávněné. Z nečetných kritických zmínek o děnív soudobé architektuře se zdá být nepochybné, že poučená veřejnost spojovalamoderní výraz s kvalitami, jako je „jednoduchý, důstojný projev“ nebo„nejpřísnější účelnost, světlo, vzduch a úzkostlivá čistota“. S odvoláním naautoritu pražského rodáka, estetika Emila Utitze měla být moderní architektuřevlastní „snaha o klidnou jasnost, čistý formální výraz a monumentálníkompozici“. Tuto představu v roce 1911 naplňovaly rakouské pavilony namezinárodních výstavách v Drážďanech a v Římě, stavby hlásící se ke klasicistnítradici, na jejiž životaschopnost přísahal i Adolf Loos. Avšak pražskákritika tyto stavby posuzovala podle měřítek „stylu“ či „stylové jednoty“, proněž měl vídeňský architekt pramalé pochopení. Česko-německá veřejnost,46 ARCHITEKT 7/2000

jíž bylo určeno Loosovo vystoupení, nebyla ve svých úsudcích vyhraněná -jako průkopník moderní architektury platil pro její listy racionalista OttoWagner i neobarokní čaroděj Gabriel Seidl. Její předností však byla otevřenosta snášenlivost, takže sluchu bylo přáno jak Loosovi, tak jeho úhlavnímnepřátelům: mluvčím rozcitlivěle romantického Heimatkunstu, brojícím protiúpadkové velkoměstské civilizaci, jakož i zakladatelům rakouskéhoWerkbundu, hlásajícím plodné sblížení umění a řemesla. Nutno podotknout,že české odborné časopisy Loosovu návštěvu Prahy přešly úplněbez povšimnutí.Cílem Loosových vystoupení bylo změnit názory a chování posluchačů.Architekt nemohl očekávat obecné přijetí svých zásad, zvláště když jepodával s nadsázkou a vtipnými paradoxy, a byl jistě potěšen, získal-lialespoň nemnohé stoupence. Se svým pražským obecenstvem byl podlevšeho spokojen, neboť již dva roky po první přednášce zavítal mezi něznova. Svoji cestu uskutečnil opět v tandemu s Karlem Krausem, kterýden po něm v témže sále hotelu Palace předčítal ze svých spisů.Loosova přednáška 3. března 1913 měla titul „O chůzi, stání, ležení, sezení,jídle, pití a spaní“. Její obsah mohli Pražané znát z článků, které architektzveřejnil v Neue Freie Presse na přelomu století, ale také ze skandálníchzpráv, jež ji předcházely. Německé deníky už bez dřívější zdrženlivosti slibovalyprovokativní vystoupení o tom, „jak takzvané umělecké řemeslo,v němž se umělecká méněcennost stává otrokem překonaného estétství,proniká až do nejmenšího póru našeho životního stylu“. Adolf Loos nezklamaločekávání a návštěvníky oslnil výtečnou tříhodinovou řečí, bystře odhalujícíbezúčelnost a rozumovou neopodstatněnost zvyklostí, které ovládalyjak estetické názory, tak životní styl habsburského mocnářství. Příklady tentokrátvolil z okruhu základních tělesných činností. Žádal nejen bezozdobnévěci denní potřeby, ale třeba pozici nohy, která umožňuje rychlou chůzi,nebo pohodlný, to znamená nízký sedací nábytek. „Čím vyšší je kultura, tímnižší sezení,“ poznamenal si zpravodaj Prager Tagblattu. Také jeho kolegaz Bohemie pochválil Loosovy zdravé, byť poněkud „anglomanické“ názory.„Tyto zdánlivě prosté věci jsou hodné zamyšlení, neboť stejně jako uměnía jiná kultura jsou příznačným odrazem duchovních poměrů.“Vstřícná odezva na vystoupení vídeňské avantgardy nebyla v Praze roku1913 úplnou samozřejmostí. Když se ani ne týden před Loosovou návštěvoudával v Rudolfinu Schönbergův „Pierrot lunaire“, publikum z německéhohudebního spolku na málo libozvučnou hudbu odpovědělo dupotem a pískáním.Loosova přednáška však proběhla bez výtržností a novinové zprávy naopaks pýchou zdůrazňovaly vybrané chování návštěvníků. Ani nezvyklá délkavýkladu prý neoslabila jejich vnímavost a živý zájem posluchačů se nakonecpromítl v řadě dotazů, které poskytly Loosovi další příležitost k vtipným výpadůmproti nenáviděnému uměleckému řemeslu. Hlasitý potlesk byl odměnouza jeho strhující výkon a neméně nadšeného přijetí se příštího dne dočkal KarlKraus. Ale nesmíme se domnívat, že příjezd dvou hvězd vídeňského intelektuálníhonebe se tehdy v Čechách stal kulturní událostí sezony, či alespoňměsíce. V den Loosova vystoupení pořádal ženský pokrokový spolek přednáškuo teosofii a krátce nato pronesl v Praze výklad o spiritismu berlínskýprofesor Max Dessoir. Soudě dle novinových ohlasů, těšila se tato tématav česko-německé společnosti mnohem větší pozornosti. Na stránkách pražskýchnovin ostatně Loosovu přednášku zastínil i vzpomínkový večer vysloužiléhovojevůdce Bindera na tažení proti Turkům.Tmelem Loosových estetických názorů bylo optimistické přesvědčení, že světse mění k lepšímu a že ekonomický vzestup musí být nutně provázen pokrokemna poli kultury. Architektovy spisy však moderní svět očividně idealizovaly.Jeho současníci se vzpírali ve jménu vyšší kultury opustit ornament a jinéneúčelné, leč příjemné doplňky svého životního stylu. Zatímco Loos volal pokorektním, nenápadném oblečení, jeho pobloudilí bližní využívali každé příležitostik úniku ze střízlivé a účelné každodennosti. V době jeho první přednáškyprobíhal v nedaleké Plodinové burze s velkým úspěchem „staropražskýjarmark“, jehož kulisu tvořilo Staroměstské náměstí v podobě z roku 1830.Skoro současně s druhým vystoupením pořádal Klub bývalých důstojníků„kostýmní věneček“, kde se to jen hemžilo „rozkošnými vzorky ženské módyze všech zemí světa“. A zatímco Loos brojil za universální odívání, společnévšem kulturním národům i oběma pohlavím, došla z hlavního města výzva„výboru za mladou vídeňskou módu“, který vyhlásil „vlastenecký boj proti vševláděpařížských modelů“.ŽENSKÁ MÓDA - POSLEDNÍ BAŠTA REAKCE Není vůbec bez významu,že to byl nejnovější výtvor dámské módy, kalhotová sukně, co běhemLoosova prvního vystoupení v Praze strhlo na sebe největší pozornost.Právě ženskou módu považoval Loos za poslední a pohříchu nedobytnoubaštu uměleckořemeslné reakce. Moderní kultura podle něj ovládla všechnyoblasti životního stylu a ze všech předmětů denní potřeby vytlačila ornament- „až na věci, které náležejí ženě“. Jak připomíná americký filosofKarsten Harries, Loos ve svých úvahách s oblibou stavěl proti sobě femininníornament a maskulinní stavění. Ale nebylo to nepřátelství k slabémupohlaví, co jej vedlo k závěru, že „ornament ve službě ženy bude žít navždy“.Svérázný myslitel poukazoval na nerovné postavení ženy v tradičníchspolečnostech, kde její jedinou zbraní je sex-appeal, jakož i na nekultivovanosta nepřirozenou přebujelost lidské pohlavnosti. Obojí považovalza neslučitelné s ideálem „člověka s moderními nervy“. Ženský oděv probouzínízká přání a vyzývá ke zradě lepšího já. Erós by neměl mít dovolenopodvracet kulturu. Ale nebyla právě kalhotová sukně krokem ke kýženémuzrovnoprávnění pohlaví spíše než úspěchem primitivní „rozkoše zezměny“ či dalším vítězstvím „ženské nálady a ambice“? To i ono, opáčil bypostmodernista, a také Loosova odpověď by sotva zněla jednoznačně.Apoštol pokroku nebyl úzkoprsý a ani v horlivém zanícení neztrácel smyslpro realitu. Skrz nesmlouvavý tón jeho prohlášení prosvítá porozumění lidskýmslabostem a smysl pro humor. „Zmoudři z toho, kdo můžeš!“MODEL KALHOTOVÉ SUKNĚ Z ROKU 1911,Damské besedy, belletristická příloha„Nových pražských mod“, číslo 13,ročník XXIII, duben 1911AUTOR JE HISTORIK ARCHITEKTURY, PROREKTOR VŠUP,PUBLICISTA, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCEARCHITEKT 7/2000 47

ŽIVOTOPIS ADOLFA LOOSE10. 12. 1870 NAROZEN V BRNĚ(JAKO JEDINÝ SYN ZAVEDENÉHO BRNĚNSKÉHO SOCHAŘE A KAMENÍKA)1876-1889 STUDIUM V BRNĚ, JIHLAVĚ, MELKU, LIBERCI1889-1890, 1892-1893 STUDUJE ARCHITEKTURU NA VYSOKÉ ŠKOLE TECHNICKÉ V DRÁŽĎANECH1891-1892 POBYT VE VÍDNI1893-1896 POBYT V USA (CHICAGO - SVĚTOVÁ VÝSTAVA, ST. LOUIS, PHILADELPHIA,NEW YORK); ZPÁTEČNÍ CESTA DO VÍDNĚ PŘES LONDÝN A PAŘÍŽ1896-1897 PRACUJE V ATELIÉRU ARCHITEKTA CARLA MAYREDERA VE VÍDNI1897 NAVRHUJE PRVNÍ SAMOSTATNÉ DÍLO - ZAŘÍZENÍ KREJČOVSKÉHO SALONU EBENSTEINVE VÍDNI; ZAČÍNÁ SVOU TEORETICKOU A KRITICKOU ČINNOST V NEUE FREIE PRESSE1899 DISTANCUJE SE OD VÍDEŇSKÉ SECESE, PRVNÍ DŮLEŽITÉ DÍLO - CAFÉ MUSEUM VE VÍDNI1902 ÚČASTNÍ SE VOJENSKÉHO CVIČENÍ V KROMĚŘÍŽI; 21.ČERVENCE SE ŽENÍ V LEDNICIS HEREČKOU LINOU OBERTIMPFLEROVOU1903 VYDÁVÁ ČASOPIS DAS ANDERE1905 ROZVÁDÍ SE S LINOU; PARTNERSTVÍ S TANEČNICÍ BESSIE BRUCE1910-1911 NAVRHUJE A STAVÍ OBCHODNÍ DŮM FIRMY GOLDMANN A SALATSCHNA MICHALSKÉM NÁMĚSTÍ NAPROTI HOFBURGU VE VÍDNI, PROPUKÁ SKANDÁL17. 3. 1911 PŘEDNÁŠÍ POPRVÉ V PRAZE NA TÉMA „ORNAMENT A ZLOČIN“1912-1914, 1920-1922 VEDE VLASTNÍ SOUKROMOU ŠKOLU VE VÍDNI1913 PŘEDNÁŠÍ V PRAZE A OLOMOUCI1918 VOLÍ SI ČESKOSLOVENSKÉ OBČANSTVÍ1919 ŽENÍ SE S TANEČNICÍ ELSIE ALTMANNOVOU; VYDÁVÁ DÍLO„RICHTLINIEN FÜR DIE KUNSTAMT“ (SMĚRNICE ÚŘADU PRO PODPORU UMĚNÍ)1920 NAVŠTĚVUJE V PRAZE BRATRY ČAPKOVY1920-1921 NAVRHUJE PRO SVÉPOMOCNOU OSIDLOVACÍ SPOLEČNOST VE VÍDNI-LAINZU1921 VYDÁVÁ V PAŘÍŽI NĚMECKY VÝBOR SVÝCH KRITICKÝCH STATÍ Z LET 1897 - 1900„INS LEERE GESPROCHEN“ (ČESKY „HOVORY DO PRÁZDNA“; VYDÁVÁ ROKU 1929BOHUMIL MARKALOUS)1921-1924 JE HLAVNÍM ARCHITEKTEM VÍDEŇSKÉHO SVÉPOMOCNÉHO OSIDLOVACÍHO ÚŘADU1923 VYSTAVUJE V PAŘÍŽSKÉM SALONU D’AUTOMNE A STÁVÁ SE JEHO ČLENEM1924-1925 SPOLUPRACUJE S UP ZÁVODY V BRNĚ, KTERÉ ŘÍDÍ JAN VANĚK;JE ČLENEM REDAKCE VAŇKOVA ČASOPISU BYTOVÁ KULTURA1923-1928 ŽIJE V PAŘÍŽI1925 PŘEDNÁŠÍ V PRAZE A V BRNĚ NA TÉMA „O EKONOMII V ARCHITEKTUŘE“V CYKLU „ZA NOVOU ARCHITEKTURU“ V BRNĚ JEŠTĚ NA TÉMA „SÍDLIŠTĚ“STÁVÁ SE ČESTNÝM ČLENEM KLUBU ARCHITEKTŮ V PRAZE1926 ROZVÁDÍ SE S ELSIE1926 ORGANIZÁTOŘI VÝSTAVBY VÝSTAVNÍ KOLONIE WERKBUNDU „DIE WOHNUNG“VE STUTTGARTU-WEISSENHOFU ODMÍTAJÍ JEHO ÚČAST1927 POZVÁN JAKO ZÁSTUPCE ČESKOSLOVENSKA NA I. KONGRES CIAM V LA SARRAZ;V SOUVISLOSTI SE ZAKÁZKAMI ČASTO POBÝVÁ V PLZNI1928-1930 PROJEKTUJE A STAVÍ S PŘISPĚNÍM KARLA LHOTY MÜLLEROVU VILUV PRAZE-STŘEŠOVICÍCH18. 7. 1929 SE ŽENÍ VE VÍDNI S PLZEŇSKOU FOTOGRAFKOU CLAIRE BECKOVOU1930 POBÝVÁ V PLZNI, LÉČÍ SE VE ZLATÝCH HORÁCH A V KARLOVÝCH VARECH,CESTUJE DO PAŘÍŽE SPOLEČNĚ S CLAIRE, OSLAVUJE ŠEDESÁTÉ NAROZENINY V PRAZEA JE MU UDĚLEN ČESTNÝ DŮCHOD PRESIDENTA REPUBLIKY. JE OTEVŘENA VÝSTAVAJEHO CELOŽIVOTNÍHO DÍLA V HAGEBUNDU VE VÍDNI1931 PUTOVNÍ VÝSTAVA CELOŽIVOTNÍHO DÍLA, KTEROU ZORGANIZOVAL ČASOPIS DAS NEUEFRANKFURT, JE OTEVŘENA VE FRANKFURTU NAD MOHANEM A DALŠÍCH NĚMECKÝCH MĚSTECH,NĚKOLIKA ANGLICKÝCH MĚSTECH A V BASILEJI; CESTUJE S CLAIRE DO NĚMECKA, ŠVÝCARSKA,SEVERNÍ ITÁLIE A JIŽNÍ FRANCIE; LÉČÍ SE V JÁCHYMOVĚ, KARLOVÝCH VARECH A VELESLAVÍN-SKÉM SANATORIU V PRAZE1932 ROZVÁDÍ SE S CLAIRE; LÉČÍ SE V KARLOVÝCH VARECH, LÁZNÍCH SV. MARKÉTYU PRACHATIC A V SANATORIU ROSENHÜGEL U VÍDNĚ. OD ZAČÁTKU ŘÍJNA DO KONCELISTOPADU NAPOSLEDY POBÝVÁ V PRAZE23. 8. 1933 UMÍRÁ V SANATORIU V KALKSBURGU U VÍDNĚARCHITEKTONICKÉ DÍLO ADOLFA LOOSE V ČESKOSLOVENSKU* VÝSTAVNÍ PAVILON FY. SIEMENS & HALSKE (R-48)LIBEREC1906 (ZNIČENO)* INTERIÉR BYTU WILHELMA A MARTHY HIRSCHOVÝCH (R-56)PLZEŇ, PLACHÉHO 61907-1908 (PŘESTAVĚNO 1962)* ZAHRADNÍ DOMEK ARTHURA FRIEDMANNA (R-61)ŠTERNBERK1908 (ZNIČENO)* INTERIÉR BYTU ARTHURA A LEONIE FRIEDMANNOVÝCH (R-65)ŠTERNBERK1908 (ZNIČENO)* INTERIÉR BYTU OTTY A OLGY BECKOVÝCH (R-63)PLZEŇ, TŘ. 1. MÁJE 121907-1909 (ČÁSTEČNĚ PŘEMÍSTĚNO 1927-29 NA NÁM. MÍRU 2)* BYTOVÉ ZAŘÍZENÍ PRO R. FISCHLA (R-64)PRAHA-SMÍCHOV1908-1909 (1910 ČÁSTEČNĚ PŘEMÍSTĚNO DO VÍDNĚVÍDNĚ, MARIAHILFESTR. 97)* CUKROVAR (R-108)HRUŠOVANY U BRNA1916* VILA ŘEDITELE CUKROVARU (R-112)HRUŠOVANY U BRNA1916 (PŘESTAVĚNO 1978)NÁVRH VILY HERMANNA KONSTANDTA (R-121)OLOMOUCASI 1919, SPOLUPRÁCE - PAUL ENGELMANN* PŘESTAVBA A INTERIÉR ZÁMEČKU VICTORA VON BAUERA (R-181)BRNO, VÝSTAVIŠTĚ 11924-1925SKICA ŘADOVÉHO RODINNÉHO DOMUPLZEŇ1928, SPOLUPRÁCE - KAREL LHOTA* PŘESTAVBA A PŘÍSTAVBA DOMU A INTERIÉRU BYTU HANSEA JOHANNY BRUMMELOVÝCH (R-193)PLZEŇ, LENINOVA 581928-1929, SPOLUPRÁCE - KAREL LHOTAINTERIÉR BYTU OTTY A OLGY BECKOVÝCH (R-196)PLZEŇ, NÁM. MÍRU 21928 (ZNIČENO 1937-1938)* ŘADOVÉ RODINNÉ DOMY F. KATZAU (R-217)BABÍ U NÁCHODA1928-1930* VILA FRANTIŠKA A MILADY MÜLLEROVÝCH (R-194)PRAHA-STŘEŠOVICE, NAD HRADNÍM VODOJEMEM 141928-1930* ÚPRAVA BYTOVÉHO INTERIÉRU DR. ING. LUMÍRA KAPSY (R-200)PRAHA-BUBENEČ, NA ZÁTORCE 181929-1930, SPOLUPRÁCE - KAREL LHOTA* INTERIÉR BYTU LEA A TRUDY BRUMMELOVÝCH (R-203)PLZEŇ, NÁM. MÍRU 261929* PŘÍSTAVBA ZAHRADNÍHO POKOJE A ÚPRAVA INTERIÉRU BYTUWILHELMA A MARTY HIRSCHOVÝCH (R-204)PLZEŇ, PLACHÉHO 61929-1930* INTERIÉR BYTU JOSEFA A ŠTĚPÁNKY VOGLOVÝCH (R-205)PLZEŇ, TŘ. 1. MÁJE 12 (V 2. PATŘE NA MÍSTĚ PŮVODNÍHOBECKOVA BYTU)1929* INTERIÉR OBYTNÉHO POKOJE LEOPOLDA EISNERA (R-210)PLZEŇ, ŠAFAŘÍKOVY SADY 9, I. PATRO1930, SPOLUPRÁCE - KURT UNGER (ZNIČENO)NÁVRH ADAPTACE SLAVNOSTNÍHO SÁLU AUTOKLUBU (R-215)PLZEŇ1930* INTERIÉR BYTU WILLYHO A TRUDY KRAUSOVÝCH (R-212)PLZEŇ, BENDOVA 10, I. PATRO1930-1931, SPOLUPRÁCE - NORBERT KRIEGERADAPTACE SANATORIA ESPLANADE (R-209)KARLOVY VARY, STARÁ LOUKA 361930-1931, SPOLUPRÁCE - KURT UNGERINTERIÉR ORDINACE DR. SAMUELA TEICHNERA (R-218)PLZEŇ, NÁM. REPUBLIKY 22, I. PATRO1931, SPOLUPRÁCE - NORBERT KRIEGER* INTERIÉR BYTU OLLY NASCHAUERA (R-220)PLZEŇ, HUSOVA 201931-1932, SPOLUPRÁCE - NORBERT KRIEGER* INTERIÉR HUDEBNÍHO SALONU HUGA SEMMLERA (R-221)PLZEŇ, TŘ. 1. MÁJE 191931-1932, SPOLUPRÁCE - NORBERT KRIEGERNÁVRH NÁSTAVBY OBYTNÉHO DOMU HEINRICHA JORDANA (R-225)BRNO, SEDLÁKOVA 261931, SPOLUPRÁCE - KURT UNGERNÁVRH BLOKU OBYTNÝCH DOMŮ S MALÝMI BYTY (R-229)PRAHA-VINOHRADY, UHŘÍNĚVSKÁ UL.1931, SPOLUPRÁCE - KURT UNGER* VILA JUDr. JOSEFA WINTERNITZE (R-234)PRHA-SMÍCHOV, NA CIHLÁŘCE 101931-1932, SPOLUPRÁCE - KAREL LHOTANÁVRH RODINNÉHO DOMU DOC. DR. KLEINA (R-235)MARIÁNSKÉ LÁZNĚ1932, SPOLUPRÁCE - NORBERT KRIEGERNÁVRH NA NÁSTAVBU DOMU OSKARA A HANY SEMMLEROVÝCH(R-236)PLZEŇ1932, SPOLUPRÁCE - NORBERT KRIEGER, ULRICH STRAUBNĚKOLIK VARIANT NÁVRHU MALÉHO DŘEVĚNÉHO RODINNÉHO DOMU,TZV. „POSLEDNÍHO DOMU“PRAHA A PLZEŇ1932-1933, SPOLUPRÁCE - BOŘIVOJ KRIEGERBECKREALIZOVANÉ PRÁCE JSOU OZNAČENY *V ZÁVORCE JSOU UVEDENA ČÍSLA RUKSCHCIOVA SEZNAMU PODLE KNIHY BURKHARDT RUKSCHCIO,ROLAND SCHACHEL: ADOLF LOOS, SALZBURG, 1982PŘEVZATO Z KATALOGU VLADIMÍRA ŠLAPETY ADOLF LOOS A ČESKÁ ARCHITEKTURA,VYDANÉHO U PŘÍLEŽITOSTI VÝSTAVY V GALERII BENEDIKTA REJTA V LOUNECHV KVĚTNU AŽ ČERVENCI 1984.48 ARCHITEKT 7/2000

MŮJ ŽIVOT S ADOLFEM LOOSEMELSIE ALTMANN-LOOSPo celá ta léta jsme dostávali mnoho pozvání. Loos obvykle říkával:„Podávají si nás k čaji“ a trval na tom, abych ho doprovázela. Chodila jsemtedy s ním. Zvali nás lidé, kteří chtěli, aby Loos ohodnotil jejich obrazy nebokoberce, a jiní, kteří snili o možné stavbě nebo přestavbě domu a doufali, žejim Loos u šálku čaje poradí. Tyto návštěvy znamenaly většinou jenom ztrátučasu, Loos byl ovšem toho názoru, že člověk nemůže nikdy vědět, kohopotká, a nikdy ho nepřestalo bavit seznamování s novými lidmi. Na těchtočajích docházelo často ke komickým situacím. Jednou jsme byli na návštěvěu lidí, kteří bydleli v domě od Strnada. Dům byl nový a zdálo se, že jehomajitelé jsou na něj velice pyšní. Jen co jsme vešli, začal Loos hlasitě kritizovatvšechny chyby domu. Měl samozřejmě ve všech bodech pravdu, alemajitelé domu pouze bledli vzteky.Vstoupili jsme do obývacího pokoje - dlouhé holé místnosti, která měla poobou stranách okna. Loos se dostal do ráže: „Vyřiďte tomu břídilovi, tomuStrnadovi, že jen jeden jediný architekt na světě si může dovolit nechatdopadat světlo do prostoru z obou stran místnosti. A tento architekt jsem já.Jen já se umím vypořádat s prostorem a světlem.“Majitelé domu zůstali očividně zaraženi; naštěstí již vcházeli ostatní hostéa na celou záležitost se zapomnělo. Podával se čaj, chlebíčky, bábovka -jako obvykle. Hosté mluvili jeden přes druhého, smáli se, diskutovali a tvářilise duchaplně. Loos seděl tiše v koutě a jen tu a tam prohodil pár slovs tím či oním známým. Když jsme vstali a dali se na odchod, přitočila sek nám jedna dáma, aby nás kousek doprovodila. Počala Loosovi řvát doucha: „Ach, pane Loosi, to musí být strašné nic neslyšet a nemoci se účastnitvšech těch zajímavých rozhovorů a zábavy!“ Loos se zastavil a odvětil:„Ctěná dámo, to je veliký omyl. Já neslyším ani to, o čem se zrovna mluvív Chicagu nebo v San Francisku. A to je možná mnohem zajímavější.“Při jednom z těchto obvyklých čajových dýchánků byli Loosovi představenimanželé, kteří vážně uvažovali o přestavbě svého bytu. Bylo to zrovnav době, kdy Loos zase jednou neměl žádnou práci, a proto mi ta zakázkaudělala velkou radost. Příštího dne jsme byli k oněm lidem pozváni. Vlastnilidům v Döblinu, obývali ovšem jen jeho přízemí, protože v prvním patře bydlelnájemník. Jejich byt byl velice příjemný, ale přáli si interiér od Loosea nebáli se ani případné přestavby. Loos okamžitě prohlásil: „Nejdříve musítevyhodit toho nájemníka. Abych tu mohl vytvořit něco hezkého, musím mítmožnost probourat se nahoru.“Majitel domu: „To je zhola vyloučeno, víte přece, že existují zákony, a já muv žádném případě nemohu dát výpověď, vztahuje se na něho zákono ochraně nájemníků.“Loos: „Musíte se o to v každém případě pokusit. Mohu pro vás navrhnoutvelice hezký dům, nájemník ovšem musí pryč.“Majitel: „To je zcela nemožné.“Loos: „Nic není nemožné.“Další návštěva po osmi dnech.Majitel: „Vyzkoušel jsem všechno. Po dobrém, po zlém, s penězi...Nájemník se v žádném případě nemíní vystěhovat.“Loos: „Pak se ale nedá nic dělat. Když nemáme první patro, nestojí za tunámahu vůbec něco začínat.“Žena majitele: „Ale pane Loosi, udělejte nám aspoň mramorovou jídelnu, jakjsem to viděla u paní Goldmannové, taková jídelna je můj sen, já o to prvnípatro vůbec nestojím.“Loos: „Zkuste to znovu, vyhoďte nájemníka. Až bude pryč, probouráme senahoru.“Já (doma): „Proč trváš na tom, aby toho nájemníka vyhodili, když to nejde?Udělej jim tu mramorovou jídelnu, my ty peníze nutně potřebujeme.“Loos: „Podívej, když budu mít to první patro a budu moct probourat strop,můžu postavit překrásný dům. Nosím v hlavě nádherné řešení. Když ustoupím,spokojí se samozřejmě s mramorovou jídelnou, ale ta mě nezajímá.Z toho domu by šlo udělat něco velmi hezkého. Ale nájemník musí pryč.“Po čtrnácti dnech.Majitel: „Všechno bylo marné. Toho člověka nelze vyhodit. Pane Loosi, prosím,mějte pochopení a udělejte nám z přízemí nový byt.“Loos k těm lidem už nikdy nešel. Nezajímalo ho, jak naléhavě potřebujemepeníze, ani že si majitelka přála mramorovou jídelnu. V jeho představáchvzniklo dílo s velkým D a jen to bylo důležité. Viděl nový dům jako celeka jenom ten směl být postaven.Jeho přednášky jsou nezapomenutelné. Slýchala jsem je po léta a nikdyjsem se jich nemohla nabažit. Hovořil o jídle, sezení, chůzi, stání, spaní,chtěl lidi naučit, jak mají žít. Hovořil o bydlení, nakupování, o hospodaření,učil nás, jak se oblékat. Hovořil o umění, o hudbě, o přítomnosti i minulosti.Vyprávěl o cizích krajích, vyprávěl - a člověk zapomněl na všechno ostatní.Někdy se ve své řeci na delší dobu odmlčel. Bylo vidět, že o něčem přemýšlínebo že ho něco napadlo a uvažuje, jak by to nejlépe vyjádřil. Tyto odmlkybývaly velice dlouhé, ale přesto se během nich nikdo v sále ani nepohnul,nebylo slyšet ani pípnutí, tak napjatou pozornost dokázal udržet. A opakovaněnám dával za příklad Američany jako jediný národ, který umí skutečněžít. Říkal: „Lidé považují Američany za nevychovance, protože kladou nohyna stůl, zatímco hovoří s klientem. Ale oni to dělají proto, že se tak dá nejlépeodpočívat, a proto i pozorněji naslouchat. Proč to na Američanech kritizujeme?A,“ dodával vždy, „měli byste se zato odvážit v Severní Americeopřít se zadkem o stůl. Takového nekňubu by ihned upozornili: ,Dávejpozor, na tomto stole se jí, opři se někde jinde‘ - To je pravá kultura, protojsou Američani svobodný národ, protože se sami vzájemně kontrolují.“Loos hovoří o stavění.Dotaz posluchače: „Pane Loosi, čemu dát přednost: mramorovému, nebodřevěnému schodišti?“Adolf Loos: „Nikdy byste neměli užít mramorového schodiště. Dřevěnéschody nejsou sice tak hezké, ale nejsou tak nebezpečné. Jistěže při požárudřevěné schody snadno chytí, ale člověk vidí, jestli hoří, nebo ne.Mramorové schodiště je zrádné, nevidíte, zda hoří, nebo nehoří, stojí tu,hrdě a chladně, uprostřed vysokých plamenů. Ale náhle se zhroutí, rozpadnese na kusy a často ve svých troskách pohřbí mnoho lidí. Dřevěné schodištěje levnější a poctivější, člověk vidí, jestli hoří, a když nehoří, může poněm klidně chodit.“PŘEKLAD Z KNIHY MEIN LEBEN MIT ADOLF LOOS (BERLIN, 1986)ARCHITEKT 7/2000 49

KONSTRUKČNÍ DETAILSTAHOVACÍ OKNO MEZI DÁMSKÝM SALONEM A OBYTNÝM POKOJEMADOLF LOOS, KAREL LHOTAUnikátní řešení vnitřního stahovacího okna spočívá v systému dvou kladek,které toto okno vyvažují, takže je možné ponechat je stažené v kterékoliúrovni. Stahovací systém byl překvapivě objeven při odstrojení obkladův dámském salonu a následně byl objeven i historický plán.KAREL KSANDRSNÍMEK ARCHIV UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUZEA SNÍMEK RADOVAN BOČEKPLÁN Z ROKU 1929 VYPRACOVANÝ PODLE PŘÁNÍ ADOLFA LOOSEREHABILITACE VILY DR. ING. FRANTIŠKA MÜLLERA V PRAZEVLASTNÍK - KLIENT: Hlavní město PrahaSPRÁVCE OBJEKTU A UŽIVATEL: Muzeum hlavního města Prahy,zastoupené ředitelem PhDr. Zdeňkem MíkouAUTOŘI PROJEKTU OBNOVY A RESTAUROVÁNÍ (objekt, interiéry, zahrada, venkovní úpravy):doc. ing. akad. arch. Václav Girsa, autoriz. arch. Miloslav Hanzl, doc. ing. arch. Petr Urlich, CSc.PRŮZKUMY: Stavebně-historický průzkum Karel Ksandr a kol., Státní ústav památkové péče, 1997;Stavebně-architektonický průzkum doc. ing. arch. Petr Urlich, CSc., a kol., 199750 ARCHITEKT 7/2000 KONSTRUKČNÍ DETAIL

SOUTùÎE____________________________DÛm roku 2000Vefiejná neanonymní architektonická soutûÏ, kteráje doprovodnou akcí 11. roãníku For Arch 2000.Pfiedmût soutûÏe: Najít nejvhodnûj‰í projekãní, pfiípadnûrealizovaná fie‰ení domÛ pro rodinu se dvûmadûtmi, dokladující nízkou ekonomickou a energetickounároãnost (náklady nesmûjí pfiekroãit3 miliony Kã atd.).Sekretáfi: ABF, Mgr. Hlináková, tel.: 02/22891617,e-mail hlinakova@abf.czPorota: J. BartoÀ, M. Milostn˘, M. Pavlík,Y. Soukupová, J. ·típek, P. Trnka, J. Tywoniak,H. D. Funke.Termín: 15. 8.Úsporn˘ dÛm s cenovû v˘hodn˘mi bytyArchitektonická a konstrukãní, ideová, vefiejná, anonymní,jednokolová soutûÏ.Vypisovatel: Wienerberger Cihláfisk˘ prÛmysl, a.s.,Ing. J. Vlk, Plachého 28, 370 46 âeské Budûjovice,tel.: 038/7766111. Sekretáfi: Agentura MEDEA,Mgr. T. Jelínková, Na Pofiíãí 25, 110 00 Praha 1,tel.: 02/22827200, 22827202.Porota: A. Horsk˘, D. Grabmüllerová, J. Witzany,T. Fo‰enbauer, J. Kozel, F. âejka; náhradníci:S. Stanûk, J. Janíková.Termín: 25. 8.VyuÏití území vrchu VítkovIdeová urbanisticko-architektonická soutûÏ.Vypisovatel: Mûstská ãást Praha 3 ve spolupráci seSpoleãností Praha 2000, v.p.s., Hlavním mûstem Praha,Ministerstvem kultury âeské republiky a âeskoukomorou architektÛ.Sekretáfi: M. BroÏová, redakce Radniãních novin,Lipanská 7, Praha 3, tel.: 02/22116393.Porota: M. âesk˘, T. Jungrová, J. Îalman,D. Merta, M. KníÏák, M. Masák, O. Kuãa, Z. Luke‰,J. Plos; náhradníci: I. Vavfiík, V. Holzknecht, D. Kraus,R. Kolafiík.Termín: 31. 8.Kreativní vyuÏití stfie‰ních oken VELUXVypisovatel: VELUX, Obec architektÛKategorie: realizace (obytné stavby kolaudované do31. 5. 2000), projekt.Sekretáfi: I. Brunclíková, Obec architektÛ, Letenská 5,Praha 1, tel.: 02/549745; VELUX âRPorota: P. Keil, J. Kozel, J. MojÏí‰, A. B. Jensen(Dánsko), J. Ma‰atová.Termín: 15. 9.Karolina v OstravûMezinárodní urbanisticko-architektonická, ideová,vefiejná soutûÏ.Vypisovatel: Magistrát mûsta Ostravy, Útvar hlavníhoarchitekta, Proke‰ovo námûstí 8, 729 30 Ostrava.Sekretáfi: Ing. arch. Vlastimil Bichler, tel:0658/625865, pro zahraniãní soutûÏící: 00 42069/6118805. SoutûÏní podmínky byly vydávány do9. 5. Informace: www.mmo.cz/vyber/karolina.htm,(www.mmo.cz/vyber/komp.htm - anglická verze).Porota: M. Balabán, P. Lachnit, M. Masák (âR), A. S.Moreno (Kolumbie), E. Giselbrecht(Rakousko), A. Hrausky (Slovinsko), A. Ferkai (Maìarsko);náhradníci: V. Kuta, J. Sedleck˘,M. Chválek (âR), D. Pace (Malta).Termín: 15. 9.Smuteãní obfiadní síÀ v OpavûArchitektonická, ideová, vefiejná, anonymní jednokolovásoutûÏ.Vypisovatel: Magistrát mûsta Opavy, odbor hlavníhoarchitekta, Horní námûstí 69, 746 26 Opava.Sekretáfi: Ing. S. Sandtnerová, tel.: 0653/756355,624092, e-mail: sylva.sandtnerova@opava-city.cz.Porota: P. Mali‰, T. Fischer, J. Horák, I. Klime‰,M. Vitoulová; náhradníci: J. Smejkal, J. Stejskal,J. ·tenclová.Termín: 15. 9.Objekt specializovan˘ch v˘ukov˘ch prostorUrbanisticko-architektonická soutûÏ, ideovûprojektová, vefiejná anonymní, jednokolová.Vypisovatel: Mendelova zemûdûlská a lesnická univerzitav Brnû.Sekretáfi: Ing. V. Bulla, CSc., Zemûdûlská 1,613 00 Brno, tel.: 05/45135097,e-mail: bulla@mendelu.czPorota: V. Sedláfiová, I. Ruller, V. Vychodil,M. Li‰ka, J. Gfiegorãík, P. Suske, L. Erban,V. Bichler, M. Kvíz; náhradníci: P. Anto‰, A. Zouharová,Z. Müller, K. Men‰ík.Termín: 2. 10.Národní technická knihovna v Praze-DejvicíchUrbanistická, architektonická a projektová, vefiejnáanonymní, regionální, jednokolová.Vypisovatel: Státní technická knihovna zastoupená fieditelemIng. M. Svobodou, Mariánské nám. 5,PO BOX 206, 110 01 Praha 1.Sekretáfi: Ing. P. Glasová, tel.: 0603/246752.Porota: M. Svoboda, A. Navrátil, I. Va‰ko,J. Stanûk, R. ·vácha, T. Bezpalec, T. Brix,M. Masák, M. Vitoulová, A. Polony, B. Beránek;J. Bayer, V. Vohlídalová, T. Zlámal, P. Kováfi.(K soutûÏi podrobnûji viz. A. ã. 6/2000.)Termín: 30. 11.Design VD 2001Vypisovatel: Pfiedstavenstvo Svazu ãesk˘ch a moravsk˘chv˘robních druÏstev pod odbornou garancí Designcentra âeské republikyPfiedmût soutûÏe: vytvofiit ve v‰ech oborech druÏstevníprodukce uÏitkové pfiedmûty, v˘robky, prvky interiéru,obaly apod. v oboru kovo, elektro; nábytek, dfievo;textil, kÛÏe; voln˘ ãas; umûlecké fiemeslo; plast, chemie;stavebnictví; obaly.Sekretáfi: P. Brynda, tel.: 02/24109331, e-mail:brynda@scmvd.cz. Formuláfie téÏ v Design centru âR.Porota: I. âapková, J. Fi‰er, J. Koãandrle,M. KfiesÈanová, V. ·erák, Z. HlubÛãek, J. ·Èastn˘.Termín: 30. 11. (podání pfiihlá‰ek)10. 1. 2001 (odevzdání návrhÛ)Reklamní pfiedmût nového miléniaVypisovatel: M.I.P. Group, a.s., Asociace tfiídimenzionálníreklamy a Design centrum âeské republiky.Pfiedmût soutûÏe: vytvofiení pÛvodních návrhÛ ãeskéhoreklamního pfiedmûtu pro nové milénium.Informace: M.I.P. Group, a.s., tel.: 2/67315585+8,e-mail: mip@mip.cz, www.mip.cz; Asociace tfiídimenzionálníreklamy, tel.: 02/71023339, e-mail:a3dr@anet.cz; Design centrum âeské republiky,tel.: 05/42211423, www.designcentrum.cz;Galerie Design centra âR, tel.: 02/2323553.Termín: 10. 1. 2001Zastupitelsk˘ úfiad âeské republikyve Velké Británii*Vypisovatel: Ministerstvo zahraniãních vûcí âR, âeskákomora architektÛ a Královská spoleãnost britsk˘charchitektÛ.Pfiedmût soutûÏe: zpracování návrhu v˘stavby novébudovy zastupitelského úfiadu âeské republiky ve VelkéBritánii na adrese 130-140 Palace Gardens Terrace,W8 4QXY London, a rekonstrukce stávající budovyzastupitelského úfiadu na adrese 26-28 KensingtonPalace Gardens, W8 4QY London.(O budovách podrobnûji viz A. ã. 6/2000).Jiráskovo divadlo v âeské Lípû*Architektonická, projektová, vefiejná anonymní, jednokolovásoutûÏ.Vypisovatel: Mûsto âeská Lípa, nám.T. G. Masaryka 1, 470 01 âeská Lípa.Bartolomûjské námûstí ve Veselí nad Moravou*Urbanisticko-architektonická, vyzvaná, ideová, jednokolovásoutûÏ.Vypisovatel: Mûsto Veselí nad Moravou, Masarykova119, 698 13 Veselí nad Moravou.Sekretáfi: Ing. J. Vûtfiíãek, tel.: 0631/322824,fax: 0631/322292.Nástavba základní ‰koly ve Veselínad Moravou*Architektonická, projektová, vyzvaná, jednokolovásoutûÏ.Vypisovatel: Mûsto Veselí nad Moravou.Sekretáfi: Ing. J. Vûtfiíãek (kontakt viz v˘‰e)Pfiestavba hotelu Ohfie - Sokolov*Architektonická projektová soutûÏ. Vypisovatel: MûstoSokolov zastoupené konsorciem INVENCE, tfi. 5. kvûtna163, 356 01 Sokolov, tel.: 0168/623971. Sekretáfi:Ing. J. Rund, tel.: 0168/382120.âeské centrum v Mnichovû*Architektonická, projektová, vyzvaná, neanonymní,jednokolová soutûÏ. Vypisovatel: Správa ãesk˘ch center,zplnomocnûn˘ zástupce PhDr. V. Koller, Rytífiská31, 110 00 Praha 1, tel.: 02/21610296. Sekretáfi: sekretáfikafieditele SâC, tel.: 02/21610296, 21610282.SOUTĚŽE ARCHITEKT 7/2000 51

Areál zastupitelského úfiadu ve Vilniusu,Litevská republika*Vypisovatel: Ministerstvo zahraniãních vûcí âR.* SoutûÏ v dobû uzávûrky neschválena âeskou komorouarchitektÛVzhledem k tomu, Ïe bûhem pfiípravy soutûÏe mÛÏe dojítk jejímu zru‰ení, popfi. vyhlá‰ená soutûÏ nemusí b˘tdo termínu odevzdání návrhÛ schválena komorou, Ïádámezájemce, aby pro získání informací o pfiipravovan˘chi jiÏ vyhlá‰en˘ch architektonick˘ch soutûÏích kontaktovaliKanceláfi âKA Brno (Katefiina Slaná, tel.:05/42211809) nebo Kanceláfi âKA v Praze (Eva Bazelová,tel.: 02/57320104), pfiípadnû www.cka.cc.VE¤EJNÉ OBCHODNÍAktuální informace o obchodních soutûÏích je moÏnézískat v âKA, Letenská 5, Praha 1,Eva Bazelová, tel.: 02/57320104.ZAHRANIâÍWeka Architekturpreis 2000Architektura budoucnosti - návrhy a realizované projekty,které se vyznaãují pouÏitím nov˘ch, neobvykl˘ch materiálÛa originální konstrukcí a detailem.Informace: Weka Baufachverlage GmbH, Berliner Allee28 b-c, 86153 Augsburg,tel.: 0049/821/5041476, www.wekaweb.deTermín: 1. 8.V¯SLEDKYPû‰í zóna NáchodUrbanisticko-architektonická, vefiejná anonymní, jednokolová,projektová soutûÏ.Vypisovatel: Mûsto Náchod1. cena: D. Svobodová, J. Hork˘, P. Nasadil, D. N˘vlt;2. cena: Petr Kopeãn˘; odmûna: M. Vrátník,A. Kozánek, M. Hezká; T. Adámek, M. Kristian;J. Kuãera, J. Laviãka; P. Maléfi.Porota: M. âermák, J. Mar‰ík, T. ·ubrt, B. Falta,K. Havli‰, P. Kolíbal, P. ·rubafi, K. DoleÏel, K. Petránek,M. N˘vltová, P. Leinert, L. Culka, J. Janíková, V. Husák.Památník Antonína Dvofiáka v NelahozevsiArchitektonická, vefiejná, anonymní, ideová, jednokolovásoutûÏ.Vypisovatel: Spoleãnost pro ãeskou hudbu1. cena: J. ·paãek, J. Brynda, V. ·plíchalová; 2. cena:M. Nigrinová, O. Vinafi, J. Vinafi - Murus; 3. cena:A. Hynková, M. ·tanclová, J. Pavlík - Vykos; odmûna:A. Morávek, O. Hlaváãek, V. Rej‰ek, R. Janou‰ek - ObzorAssociate.Porota: W. Lobkowicz, M. Hallová, J. Furstová,J. Otásek, P. Keller, J. Hemer, J. Kozel, D. Beveridge,P. Vo‰ahlíková, M. Svoboda, J. Tauerová.V¯STAVY____________________________Architektura 1989 - 1999. Oãima kritikÛ. V˘stava ãasopisuArchitekt. X-Centrum - Mûstská galerie v Plzni.Do 30. 7.Galerie Jaroslava FragneraBetlémské námûstí 5a, Praha 1, tel.: 24228304,http://www.arch.cz/fragnerova-galerie;e-mail: gjf@brailcom.cz.Indonésk˘ Borobudur. Klenot jihov˘chodní Asie.15. 8. - 27. 8.Forma sleduje vûdu. Teige, Gillar a evropsk˘vûdeck˘ funkcionalismus 1920 - 1948.Do 31. 8.Grand Prix OA 2000. SoutûÏní pfiehlídka realizací. V˘stavnísíÀ Starobrnûnská 16/18, Brno.Do 16. 7.Robert Horvitz - kresby. Erco Leuchten,Jana Masaryka 3/456, Praha 2.Do 25. 8.Vidím mûsto veliké... V˘stava pofiádaná Útvarem rozvojehlavního mûsta Prahy pfiedstavuje v˘voj tohotomûsta. Staromûstská radnice, Sál architektÛ, 4. patro,Praha 1.Do 27. 8.Refigurace. K. Nepra‰, K. Gebauer, M. Gabriel,J. Plie‰tik, M. Kotrba. Nádvofií PraÏákova paláce,Husova 18, Brno.Do 10. 9.Mies van der Rohe - Design a architektura - Stuttgart,Barcelona, Brno. Originály Miesov˘ch návrhÛnábytku, plány, v˘kresy a fotografie tfií jeho nejv˘znamnûj‰íchstaveb. Národní technické muzeum, Kostelní42, Praha 7.1. 8. - 15. 10.Znovuvstoupení do âeského rybníka. Instalace KurtaGebauera ve Vojanov˘ch sadech.U LuÏického semináfie 17, Praha 1.Do 15. 10.Souãasná minulost. âeská postmoderní moderna 1960- 2000. Al‰ova jihoãeská galerie,Hluboká nad Vltavou.Do 29. 10.âeská kamenná skulptura 90. let. J. AmbrÛz,K. Gebauer, P. Opoãensk˘, A. Vesel˘ a dal‰í.Exteriér areálu PraÏského hradu.Do 31. 10.ZAHRANIâÍVICENZARudolf Schwarz. Basilica Palladiana, Piazza deiSignori.Do 23. 7.VÍDE≈Achleitner’s Austria. Archiv architektury20. století. Architektur Zentrum Wien,Museumsplatz 1.Do 7. 8.Oswald Haerdtl. Architekt a designér. WienerStädtische Museum, Schottenring 30.Do 1. 9.BASELProstor, barva a jasnost.Architekturmuseum, Pfluggässlein 3.Do 13. 8.BAD FRANKENHAUSENAle‰ Vesel˘ - Utopie a reflexe. Panorama Museum,Am Schlachteberg 9.Do 20. 8.P¤EDNÁ·KYA KONFERENCE____________________Evropsk˘ kongres Asociace evropsk˘ch ‰kol urbanismua územního plánování AESOP. Informace: www.taservice.cz/aesop,TA-Service, tel.: 05/43245212, FAVUT Brno, tel.: 05/42142285(Doc. K. Schmeidler). Brnûnské v˘stavi‰tû.18. - 23. 7.Informaãní technologie ve stavebnictví 2000. PofiádáStavební fakulta âVUT, Stavební fakulta VUT Brno, MasarykÛvústav vy‰‰ích studií âVUT, âKAIT, Svaz podnikatelÛve stavebnictví a IFMA CZ. Informace:www.aec2000.cz.Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6.26. - 27. 7.ZAHRANIâÍLocal identity, global city. Mezinárodní architektonickésympozium Pontresina. Diskutují: Massimiliano Fuksas,Toyo Ito, Hans Kollhoff, Jean Nouvel. Informace na tel.:+0041(0)818388310, www.archisymp.com13. - 15. 9.LUCERNKongres Intrnational Association for Bridge and StructureEngineering. Informace: Convention Team LucerneAG, IABSE Congress Lucerne 2000, Kasmir-Pfyffer-Strasse 2, Postfach 2552, Lucerne, tel.:+004141242043018. - 21. 9.WASHINGTONArcadia 2000. Vûãnost, nekoneãnost a virtualita v architektufie.Konference na téma âas a prostor ve vztahu k informacíma znalostem o architektufie. Bliωí informace nawww.architekt.cz nebo www.arcadia2000.tamu.eduPofiadatel: Catholic University, Washington D.C.19. - 22. 10.TELEVIZE___________________________Deset století architekturyPremiéra v nedûli ve 21.35 h na âT2, repríza v nedûliv 8.30 h na âT2.16. 7. Telã - renesanãní mûsto(reÏie J. Platz, poradce I. Muchka);23. 7. Vala‰ská lidová architektura(reÏie V. ·tursa, poradce J. ·tika);30. 7. Klá‰ter Rajhrad(reÏie P. Prchal, poradce J. T. Kotalík);6. 8. Vranov nad Dyjí(reÏie J. Jire‰, poradce J. Kroupa);13. 8. AneÏsk˘ klá‰ter(reÏie Z. Gawlik, poradce K. Bene‰ovská).52 ARCHITEKT 7/2000 SOUTĚŽE / VÝSTAVY

INTERVIEWs ing. arch. Janem Sapákemo moderních památkáchSNÍMEK ARCHIV REDAKCEJak známo, zab˘váte se tvorbou architektÛ moderny.Co lze podle vás dnes vlastnû povaÏovatza moderní památku?Zfiejmû to, co vzniklo fiádovû nikoli pfied stovkamilet, ale pfied desítkami let nebo dokonce v krajnostipfied nûkolika lety. Komplikace pfiichází spí‰es otázkou, co si pfiedstavujeme pod pojmem moderní.Na jedné stranû jde o obecn˘ pojem, kter˘je prakticky synonymem pro “soudob˘“ a „nov˘“zároveÀ - „moderní“ se kdysi naz˘vala i gotika ve12. století ve Francii. Slovo „moderní“ dnes jiÏv‰eobecnû vnímáno jako název slohu nebo styluv tomto století.A vበosobní názor na tuto definici?Vzhledem k tomu, Ïe pro vymezení kaÏdého pojmumusí existovat opozitum, nebo nûco existujícíhoza hranicí toho pojmenování, napadají mû propfiípad moderní architektura nejménû tfii nespornéjevy z 20. století, které moderní jistû nejsou. Tedy:sorela, nacistická architektura a postmoderna.Jsem dokonce zastáncem toho, aby se úÏeji a ostfiejislovem moderní naz˘vala vûtev soudobé tvorby,která poãíná u Le Corbusiera a pokraãuje v nepfieru‰enélinii dosud, pfiiãemÏ se pfiirozenû mûnía rozvíjí... Pro pfiípad památek není ov‰em uωí vymezenívhodné: kfiíÏilo by základní motiv, proã památkychráníme. Chránit by se pak mohl jak˘kolivlidsk˘ v˘tvor ve vtefiinû následující po vzniku. âlovûkmá rÛznou motivaci chránit pfiedmûty pfiedzkázou, a dokonce nûkdy ví o jejich mimofiádnémdûjinném v˘znamu jiÏ v dobû, kdy vznikají. Pfiíkladynalezneme u váleãn˘ch událostí, sportu neborodinného Ïivota. Uveìme desítky, ba stovky váleãn˘chkameramanÛ nûmecké, ruské i americkéarmády, ktefií filmovali prÛbûh bojÛ za II. svûtovéválky. Propagandisticky byl zuÏitkován jen nepatrn˘zlomek jejich Ïnû. Snímali i prav˘ opak cílÛ jejichpropagandy. Proã se natáãeli zdecimovaní nûmeãtívojáci u Stalingradu? Nebo genocida ÎidÛ?Dal‰í pfiíklady nabízí sport: v‰echny ty trofejní poslednímíãe, dresy atd. nejsou niãím jin˘m neÏ památkami.Stejnû tak sbírání známek, rodinná albaatd. To v‰echno je pfiece chránûno ihned po vzniku.Pohnutka zachovat nûco nemusí b˘t nutnûkladná, nebo nemusí b˘t „kladn˘“ sám pfiedmûtzáchovy.A jak je to s architekturou?SloÏitûj‰í. Stojí jednak hodnû penûz a je jistû nesnadnérozpoznat hned, co má dûjinn˘ v˘znama co ne. Navíc ve vût‰inû pfiípadÛ ochrana z památkov˘chpohnutek omezuje vlastníka ve svobodnémuÏívání jeho majetku. Umûní a architekturuãlovûk chrání nejménû ze dvou základních dÛvodÛ:pro umûleckou hodnotu a pro historickoucenu nebo pro zvlá‰tní novou kvalitu vzniklou syntézoutûchto dvou fenoménÛ.Existuje nûjak˘ rozdíl ve vnímání moderních památekdnes a napfiíklad v 60. letech?Myslím Ïe velk˘. V‰echno zaãalo na poãátku 60.let. Musím fiíci, Ïe snad jedním z prvních na svûtûvÛbec byl Franti‰ek Kalivoda, kter˘ se v roce 1962zaãal zab˘vat moÏností obnovy vily Tugendhat.Pak pfii‰ly náznaky i ze svûta.PfiipomeÀme dále brnûnskou konferenci z roku1970, na níÏ pfiedná‰ely legendy ãeského modernismujako Bohuslav Fuchs, Bedfiich Rozehnala Jifií Kroha. Auditorium bylo velmi poãetné a najdemev nûm neuvûfiitelnou smûsici jmen pozdûjiznám˘ch i z politiky a jin˘ch oblastí umûní: KarelHubáãek, Jifií Dienstbier, básník Kubûna (Jifií Paukert),EvÏen To‰enovsk˘. Pár mûsícÛ po konferencise její ideje staly striktnû prohibitními a vût‰inanákladu sborníku ‰la do stoupy...Na konci 70. let a v 80. letech se v západní Evopûa pozdûji ve Spojen˘ch státech zaãala postupnûopravovat nûkterá moderní díla. První byla, myslím,vila Savoye, následovalo sídli‰tû WerkbundSiedlung ve Vídni, pak byl znovu postaven MiesÛvpavilon v Barcelonû atd. a od té doby byly rekonstruoványspousty dal‰ích poãinÛ moderny.Mûl by b˘t podle va‰eho názoru na první pohledpatrn˘ zásah architekta do památky - napfiíkladvytvofiením novotvaru?Takhle otázku nelze poloÏit. Nevím, proã by mûlb˘t zásah nucenû patrn˘. KaÏd˘ pfiípad je unikátní.Nûkterá památka je sv˘m historick˘m a umûleck˘mv˘znamem natolik v˘jimeãná a dÛleÏitá, ÏekaÏd˘ jin˘ postup neÏ konzervace a obnova je‰patn˘. Zejména proto, Ïe náhradu uÏ nelze vzítzpût. Pak následuje pole ménû v˘znamn˘ch staveb,které jejich vlastník potfiebuje uÏívat jinak. Jdeo pestrou skupinu a i zde bych - pokud moÏno -dával pfiednost záchování pÛvodního. Existujíov‰em pfiípady, kdy pÛvodní ãást chybí. Tady jemyslím na místû vloÏení novotvaru. Ve staré architektufieto platí moÏná více více neÏ pro tvorbunejmlad‰í. Kontrast mÛÏe pfiinést umûleckou hodnotu,a pfiitom z hlediska historického odli‰uje, coje pÛvodní a co nikoliv. V nûkter˘ch pfiípadech moderníchdûl, kdy chybí pÛvodní ãást, si v‰ak myslím,Ïe je vhodné vloÏit kopii pÛvodního dílu nebojej transplantovat odjinud.Mohl byste uvést nûjak˘ pfiíklad nebo podmínky?Jsem si jist, Ïe tato moÏnost platí, jde-li o vûc mimofiádnûv˘znamnou a dále, máme-li pfiesné informaceo pÛvodní podobû objektu, kdy vznikla jaké bylo pfiesnû sloÏení a konstrukce. Zejménato platí tehdy, kdy byl novotvar stejnû velmi podobn˘pÛvodnímu kusu. Dobr˘m pfiípadem je vilaTugendhat. Tam novotvary jistû nepatfií.Do jaké míry ovlivÀuje rekonstrukci moderní památkyrozvoj moderních technologií?UmoÏÀují pfii zachování pÛvodních proporcía moÏná vût‰iny ostatních vlastností prodlouÏit Ïivot- to se t˘ká skel, ocelov˘ch rámÛ a nûkdy i izolací.Ale pfiipomenu je‰tû jednu zatracenû dÛleÏitouvûc: pokrok v materiálech nepfiedstavujepouze objektivní proces. Nachází se zde takéspousta pfiání a spousta subjektivního. Nejlep‰ítechnici pfiem˘‰lejí o tématech kriticky, v ‰ir‰íchsouvislostech. Je to vynikající pfiíleÏitost, jak nalézatzdroj odpovûdí a jednu z cest na protipólu ãasopiseckéarchitektury, které je dnes vût‰ina. âlovûkpak nemusí nekriticky pfiejímat to, co pfiicházís oportunními normami nebo sofistikovan˘misystémy.Toto ãíslo Architekta se vûnuje Loosovû Müllerovûvile – nicménû, co bude s brnûnskou vilou Tugendhatod Miese van der Rohe?DÛm byl opraven pfied 16 lety a podle mého soudujistû ne dobfie. Pfiesto je je‰tû z velké ãásti pÛvodní- ne tak jako Müllerova vila, ale je. Zde jdeo stavbu o fiád v˘znamnûj‰í neÏ Loosova vila. Patfiído spoleãnosti tfií aÏ ãtyfi staveb, které tak fiíkajích˘baly dûjinami.Je-li nûãím zvlá‰tní, tak technologií. Mies, kter˘ sestal modernistou pomûrnû pozdû, obohatil moderníhnutí o poslední chybûjící ãlánek: o pfiesvûdãivoufungující a vûrohodnou techniku. Technologickéotázky - velmi specifické - t˘kající se skla,ocelov˘ch rámÛ a technick˘ch zafiízení jsou zdevelmi nároãné. Na druhé stranû dnes jiÏ víme velmimnoho o pÛvodním stavu. Víme také, kde hledatchybûjící ãásti i s pelem letité patiny.Bude se renovovat znovu?Asi ano. Doufám, Ïe s mezinárodní úãastí.Dûkujeme za rozhovor.PfiipraviliMARKÉTA PRAÎANOVÁ, JI¤Í HORSK¯INTERVIEW ARCHITEKT 7/2000 53

AKTUÁLNùNOVÁ TELEFONNÍ A FAXOVÁ âÍSLA do ãasopisu Architektzaãnou platit od 1. záfií leto‰ního roku:redakce - tel. 02/57532342, 57532335, 57532338,fax 57533434, inzertní oddûlení - tel. i fax02/57533342, 57532332, 57531706.V¯STAVNÍ SÍ≈ OBCE ARCHITEKTÒ Starobrnûnská16/18 v Brnû bude od 1. srpna spravována Nadacíãeské architektury. Novou kurátorkou se na základûv˘bûrového fiízení stala (po odcházející TaÈánûSlavíkové) Renata Vrábelová.FRANK O. GEHRY A JEAN NOUVEL nav‰tívili, doprovázeniradním Filipem Dvofiákem, na koncikvûtna Müllerovu vilu v Praze (dokládá to i jejichpodpis z 26. 5. v náv‰tûvní knize). Svou náv‰tûvupfiedem neohlásili, nebyl jim tedy zaji‰tûn odborn˘v˘klad.HYPERMARKET S POTRAVINAMI vyroste je‰tû v leto‰nímroce ve Zlínû, v lokalitû âepkov. Kromû obchodníchploch, restaurací a sportovních zafiízeníbude v komplexu za osm set milionÛ korun takémultikino a parkovací stání pro tisíc automobilÛ.Pro spoleãnost Refina Investments, a.s., Zlín stavbunavrhl Jifií Kotásek.SE STAVBOU PAVILONU AFRICK¯ DÒM se zaãalov pÛli kvûtna na severní stranû zoologické zahradyv Praze-Troji. Objekt, k nûmuÏ pfiiléhá ‰estihektarov˘v˘bûh, navrhli Vratislav Danda, Jaromír Kosnara Pavel Ullmann z ateliéru AND (ateliér AND jerovnûÏ autorem vítûzného návrhu pavilonu IndonéskádÏungle - viz A. ã. 6/99). Ve stejné dobû bylazahájena v˘stavba nového pavilonu goril, navr-Ïeného Vítûzslavou Rothbauerovou, PetremBrzobohat˘m a Martinem Feistnerem z ateliéruDÛm a mûsto. Stavba v blízkosti dolní stanice sedaãkovélanovky nahradí loni zbouranou nevyhovujícíbudovu. Realizace obou pavilonÛ bude státasi pûtasedmdesát milionÛ korun pfiidûlen˘ch magistrátemhlavního mûsta.Vratislav Danda, Jaromír Kosnar, Pavel Ullmann, pavilonAfrick˘ dÛm, v˘chodní pohled, snímek archiv autorÛVítûzslava Rothbauerová, Petr Brzobohat˘, Martin Feistner,model pavilonu goril v praÏské zoo, snímek archiv autorÛV¯STAVA PRACÍ POSLUCHAâÒ fakulty architekturyVUT v Brnû skonãila v pÛli ãervna v brnûnskéGalerii 10. Pfiedstaveny byly návrhy na fie‰eníVelkého ·palíãku ãi areálu V˘stavi‰tû.NA BYTOV¯ DÒM PANORAMA (dfiíve Domino), nacházejícíse na barrandovském sídli‰ti v Praze, bylzpracován nov˘ projekt architekty ZdeÀkem Hölzelema Janem Kerelem z ateliéru AHK. Objekt bylpût let rozestavûn˘, nyní ho odkoupil od Vodníchstaveb Praha nov˘ majitel - spoleãnost Finep &Akro developement. Stavba s 220 byty a 3 tisícim 2 komerãních ploch by mûla b˘t dokonãena napodzim pfií‰tího roku. Celková hodnota ãiní 420milionÛ korun. Ve stejné lokalitû autofii v lednuotevfieli polyfunkãní dÛm na rohu ulic Högerova-·tûpafiská s více neÏ dvûma sty byty, sedmi tisícim 2 komerãních ploch (jednu tfietinu zaujímá Mana)a 400 parkovacími stáními.Zdenûk Hölzel, Jan Kerel, realizace bytového domu Högerova-·tûpafiská,snímek archiv autorÛDO ZÁCHRANY BETLÉMA u Kuksu, jedineãnéhoareálu se sochami Matyá‰e Bernarda Brauna,investuje témûfi tfii miliony korun Svûtov˘ památkov˘fond. Na zachování areálu je v‰ak tfieba je‰tûdal‰ích dvanácti milionÛ korun. Sponzory, ktefií bydo Betléma investovali tuto ãástku, se nyní snaÏívyhledat Obãanské sdruÏení Nov˘ les. Fond by semûl také po dobu devíti let starat o rozvrÏení záchrann˘chprací, které zatím financuje pardubick˘památkov˘ ústav. (K tematice záchrany areálu téÏstr. 59-60)ZÁKON O INVESTIâNÍCH POBÍDKÁCH (72/2000 Sb.)pfiijala âeská republika jako jediná z postkomunistick˘chzemí. Od 1. kvûtna leto‰ního roku je pfiesnûvymezeno, kdo a za jak˘ch podmínek mÛÏe získatrÛzná zv˘hodnûní ze systému dotací pro investory.Úlevy se v podstatû vztahují na ty, ktefií jsou schopnivynaloÏit minimálnû 350 milionÛ korun na v˘stavbuzávodu na zelené louce.UMùNÍ A ¤EMESLA, ãasopis s více neÏ tfiicetiletoutradicí, s nejvût‰í pravdûpodobností zanikne. Redakceoznámila ukonãení ãinnosti vydáním posledníchdvou ãísel v tomto roce, neboÈ se nacházív tûÏké finanãní situaci (trÏby za ãasopis tvofiítfietinu nákladÛ, grantová podpora klesla na pûtinu,je mal˘ zájem o inzerci). Poslední ãíslo budekromû bilance obsahovat prÛzkumn˘ kupon, kter˘by mûl zmapovat zájem o ãasopis a slouÏit k úvahámo znovuzrození titulu.PALÁC U HYBERNÒ V PRAZE je rekonstruován namuzikálové divadlo. Ze dvou návrhÛ MiloslavaHefimánka a Vojtûcha Obadálka vybral souãasn˘investor - spoleãnost Hybernia variantu, která vícezasahuje do rázu budovy: s ohledem na poÏadavek‰ir‰ího jevi‰tû a vût‰í poãet sedadel dochází k poru‰eníãástí pilífie a klenby triumfálního oblouku,dfievûn˘ krov z roku 1806 zasaÏen˘ dfievomorkoubude nahrazen ocelovou konstrukcí, klasicistníprvky zÛstávají zachovány. K rekonstrukci, jejíÏprojekt zpracovala spoleãnost Pragoprojekt, vydalnesouhlasné stanovisko Klub Za starou Prahu.(Studie viz A. ã. 25-26/98.)Pù·Í ZÓNA V CHEBU mezi námûstím Jifiího z Podûbrada nádraÏím bude od pfií‰tího roku rekonstruována.Radnice oslovila tfii ateliéry, vybránabyla studie Borise Redãenkova, Prokopa Tomá‰kaa Jaroslava Wertiga z Ateliéru 69, ktefií nyní zpracovávajíprojekt.PORADNÍ SBOR PRIMÁTORA se obrátil na Kanceláfiprimátora hl. m. Prahy se Ïádostí, aby jejich ve‰-keré v˘stupy a jednání byly pravidelnû zvefiejÀoványna informaãním serveru Magistrátu hlavníhomûsta Prahy (www.prague-city.cz). K tématu viztéÏ str. 56.NADACE VILY TUGENDHAT v Brnû uspofiádala nakonci kvûtna mezinárodní setkání odborníkÛ k poradûu kulatého stolu. Projednával se stav Ïádostio zápis vily Tugendhat do listiny UNESCO a konceptvyuÏití a restaurování vily. Pozvání pfiijali Ivetaâerná (ÚPP Brno), Wolf Tegethoff (Ústfiedníústav dûjin umûní, Mnichov), Ivo Hammer (ãlenrodiny Tugendhat), Marieke Kuipers (tajemniceDOCOMOMO), Pavel Li‰ka (fieditel Domu umûnímûsta Brna), Jifií Vanûk (fieditel Muzea mûsta Brna),Jan Sapák a dal‰í. Podrobnûji viz str. 58.PROTI P¤ESTAVBù PAVILONU EXPO 58 na administrativníbudovu uspofiádal Klub Za starou Prahua Národní technické muzeum poãátkem ãervnaprotestní tiskovou konferenci. DÛvodem setkánífiady odborníkÛ a novináfiÛ byla skuteãnost, Ïe odborpamátkové péãe magistrátu se rozhodl v rozporus odborn˘m vyjádfiením PÚPP povolit pfiestavbuBruselské restaurace na kanceláfiskoubudovu (závazné rozhodnutí ãj. 15993/2000 zedne 19. 5.). Odborníci hovofiící z diskusního panelu(Olga AmbroÏová, Katefiina Beãková, Ivo Janou-‰ek, Milan KníÏák, Jifií T. Kotalík, Petr Krajãi, KarelKsandr, Zdenûk Luke‰) i ti, kdoÏ pfii‰li z vlastní iniciativy(Vûra Müllerová, Milo‰ Solafi, Rostislav·vácha i autor projektu rekonstrukce Jifií Kripnera dal‰í) se spoleãnû s novináfii snaÏili shrnoutmoÏnosti záchrany objektu, které byly reálné pfiedãasem a které zb˘vají nyní. Jedním z návrhÛ je vy-54 ARCHITEKT 7/2000 AKTUÁLNĚ

vlastnûní objektu a následné prodání jiné spoleãnosti(zájemci jsou firma Victoria Group ãi provozovateléObecního domu) ãi uvolnûní finanãníchprostfiedkÛ na rekonstrukci z prostfiedkÛ mûstaPrahy. Pfiípadnû, pokud by majitel objektu (dfiíveJoint Invest Action, nyní Allgemeine ImmobilienVerwaltung) souhlasil, uvaÏují mûst‰tí zastupiteléo odkoupení torza restaurace za cca 58 milionÛkorun. První krok k záchranû uãinil Klub Za starouPrahu. Podal podnût k pfiezkoumání rozhodnutíodboru památkové péãe MHMP na ministerstvokultury.STUDIE ¤E·ÍCÍ SÍDLI·Tù PÁTÁ ETAPA v Orlovézpracovávají studenti architektury a stavitelství ze‰v˘carského Winterthuru jako diplomové projekty.Sídli‰tû vznikalo jako bydlení pro havífie. Nyní jejob˘vá pfies osm tisíc lidí, komunikace jsou nedostaãující,chybí sluÏby atd. Od 15. ãervence jsounávrhy v Orlové pfiedstaveny vefiejnosti.Ale‰ Vesel˘, Instalace objektÛ v obci Stfiedokluky, z autorovyv˘stavy Utopie a reflexe, pofiádané v Panorama Museuv Bad Frankenhausenu (viz str. 52), snímek archiv redakceNA SOVOVY ML¯NY se zpracovává nové fie‰ení.Areál jiÏ pravdûpodobnû nebude rekonstruován v˘luãnûpodle návrhu Heleny Bukovanské (projektAteliér 8000 - Jifií Stfiíteck˘, Martin Krupauer). MedaMládková, která zde po obnovû umístí svou v˘znamnouumûleckou sbírku, se rozhodla na posledníchvíli zasáhnout do v˘sledné podoby návrhurekonstrukce. V dobû vydání stavebního povoleníoslovila prof. Mariána Karla a Miroslava ·paãka,ktefií nyní pracují na adaptaci projektu (hlavní zmûny:na sedlové stfie‰e konírny umoÏní ãtyfii mohutnésklenûné vik˘fie umístûní hostinsk˘ch pokojÛ,na stávající renesanãní vûÏ naváÏe dominantní vûÏsklenûná, pÛvodnû projektovaná visutá terasasmûrem k fiece dostane jin˘ tvar a mají b˘t odstranûnynûkteré drobné historické ãásti stavby). K návrhuna zmûnu stavby bude vydávat rozhodnutíodbor památkové péãe magistrátu pro projednánís PraÏsk˘m ústavem památkové péãe.V¯STAVA FOTOGRAFIÍ zachycujících rozpad architekturyskonãila poãátkem ãervence v Domû umûnímûsta Brna. Japonec Ryuji Miyamoto pfiedstavilsnímky, na nichÏ se snaÏí od roku 1985 zachytitbudovy poniãené ãi zchátralé vlivem pfiírodníchkatastrof, zubu ãasu i lidí.Ryuji Miyamoto, Kobe, 1995, snímek z autorovy v˘stavyv Domû umûní mûsta BrnaRODINNÉ DOMY VYTÁPùNÉ sluneãní energií budoupfiedány k uÏívání v srpnu ve Svitavách. Iniciátoremakce je nizozemská firma Croon, která nabídlauhradit architektonick˘ návrh, projekãní fie‰eníi technologické zafiízení. Autorsk˘ návrh, kter˘ neseznaky holandské architektury, vznikl ve firmûMecanoo Delft, projekt vypracoval TomበVimmr.Akci zastfie‰uje holandská vládní organizaceBouwcentrum International.SEMINÁ¤ K SOUTùÎI EUROPAN 6 se konal na koncikvûtna v Seville. âlenské státy mûly pfiedstavitsituace zachycující místa, která se stanou pfiedmûtemsoutûÏe. Zástupci âeské republiky - MilanHon (âKA), Petr Durdík (ÚRHMP) a Jana Fischerová(MMR) pfiedstavili Smíchov. Propozice bylahodnocena jako pfiíkladná aplikace programu,vãetnû dokumentace a komentáfie. (K tématu sevrátíme v pfií‰tím ãísle.)GRANTOVÁ KOMISE ODBORU UMùNÍ ministerstvakultury rozdûlila ãtyfiicet milionÛ na leto‰ní rok.Granty byly pfiidûlovány v oblasti divadla, hudby,v˘tvarného umûní, architektury, uÏitého umûnía umûleck˘ch fiemesel. Devatenáct milionÛ, nejvy‰‰íãástka, byla pfiidûlena na divadelní aktivity.DIVADLO V ·UMPERKU bude v fiíjnu slavnostnûotevfieno. Po ‰esti letech, kdy divadlo hraje kvÛlipoÏáru budovy v provizoriu D 123, je dokonãovánarekonstrukce. Autofii projektu obnovyPetr Fabián, Petr Polách, Vít JankÛ a Dalibor·tys se snaÏili zachovat pÛvodní historizující rázbudovy. Nûkteré detaily v interiéru, vãetnû mobiliáfie,v‰ak bylo nutno navrhnout novû. Do rekonstrukcemûsto a sponzofii investovali víceneÏ 180 milionÛ korun.DAMJAN PRELOV·EK, historik umûní a znalec Pleãnikovadíla, velvyslanec Republiky Slovinsko v âR,vystoupil zaãátkem ãervna na setkání pofiádanémObcí architektÛ v salonku Galerie moderníhoumûní v Hradci Králové. Diplomat hovofiil o historiiumûní a architektufie, vûnoval se pfiedev‰ímtvorbû JoÏe Pleãnika. Slavnému architektovi TGMbyla rovnûÏ vûnována v˘stava v Míãovnû PraÏskéhohradu, uspofiádaná pfii pfiíleÏitosti státníhosvátku Republiky Slovinsko dne 21. ãervna. Pfiedstavenyna ní byly fotografie Pleãnikov˘ch prací,jejichÏ autorem je právû Damjan Prelov‰ek.STUDIE P¤EMùNY praÏského Jihozápadního Mûstaod Nov˘ch Butovic po StodÛlky pfiedstavili v âeskémcentru v New Yorku studenti Kolumbijské university.Studenti nav‰tívili Prahu letos v lednuv rámci studijního programu a zpracovávali urbanistickéa architektonické návrhy - fie‰í zábavnístfiediska, pfiemostûní silnic ãi domy s nízk˘mi nájmy.V˘stava bude na podzim pfiesunuta do Prahy.VALD·TEJNSKÁ JÍZDÁRNA v Praze byla po roãnírekonstrukci pfiedána do uÏívání Národní galerii.Autory projektu rekonstrukce jsou Václav Dvofiáka Ladislav Tich˘. Náklady na obnovu, jejíÏ souãástíbylo vybudování suterénu pro archiv, depozitáfie,vzduchotechniku a dal‰í zázemí vãetnû dvou v˘tahÛ,dosáhly témûfi 95 milionÛ korun. První v˘stavabude zpfiístupnûna pravdûpodobnû 1. srpna.ad Kulat˘ stÛl o domu v krajinû, tradici a novodobé produkciãeského venkova s Josefem Holeãkem, Jifiím ·kabradoua Rostislavem ·váchou A. ã. 6/2000Na stranû 32 do‰lo k zámûnû autorství snímkÛ: autoremhorního snímku je Jifií ·kabrada, spodní fiady Rostislav·vácha. Obûma autorÛm i ãtenáfiÛm se omlouváme.ad SoutûÏ na Suchdolsk˘ most, A. ã. 5/2000Nezkrácenou verzi textu Vladimíra Tvrzníka a VáclavaHoráka naleznou ãtenáfii v Neviditelném Architektovi nawww.architekt.cz. AutorÛm i ãtenáfiÛm se za zpoÏdûní,zpÛsobené technick˘mi komplikacemi pfii editaci na‰ichinternetov˘ch stránek, omlouváme.ad Lávka pfies Vltavu v Praze A. ã. 5/2000Omlouváme se autorÛm a ãtenáfiÛm za zámûnu návrhu MilanaVíta, Vladimíra Krátkého, Petra Bradáãe a Moniky âíÏkovév redakãním v˘bûru. Pfiedstavujeme jejich fie‰ení dodateãnû.NA âERNOVICKÉ TERASE v Brnû vznikne pravdûpodobnûprÛmyslová zóna. Investice do zástavbyúzemí o rozloze sto padesáti hektarÛ pfiekroãí nûkolikmiliard korun. Jedním z pÛvodních návrhÛna fie‰ení pozemku byla také v˘stavba mezinárodníholeti‰tû.AKTUÁLNĚ ARCHITEKT 7/2000 55

TÉMAT¤I STRÁÎCI PRAÎSKÉ ARCHITEKTURYPéãe o architektonick˘ a urbánní rozvoj Prahy i o ochranu památek je v hlavním mûstû zaji‰tûna fiadouinstitucí. Kromû nich v‰ak existují i dal‰í subjekty, které se snaÏí bdít nad zásahy do architektonickéstruktury mûsta - Poradní sbor primátora hl. m. Prahy, Klub Za starou Prahu a PraÏské grémium,coÏ mÛÏe svûdãit o nedostateãnosti institucionalizované péãe ãi absenci odborné a vefiejnédiskuse v této oblasti.PORADNÍ SBOR PRIMÁTORAHLAVNÍHO MùSTA PRAHYTento orgán vznikl na základû nutnosti roz‰ífiittematick˘ okruh, kter˘m se dosud zab˘val konzultativníorgán primátora hlavního mûsta Prahy- Památková rada. Na základû iniciativy primátoraJana Kasla 13. ledna t. r. byl vytvofien Poradnísbor primátora hl. m. Prahy pro architekturu,urbanismus a památkovou péãi, kter˘ mánapomoci úãinnûj‰í péãi magistrátu a primátorav této oblasti. Není nadán vlastními pravomocemi,má právo vyjadfiovat se k základním koncepcímrozvoje mûsta a vydávat stanoviska k jednotliv˘mproblémÛm, upozorÀovat vãas napfiípadná ohroÏení apod. (viz statut).Na sv˘ch zasedáních, konajících se dle potfieby,zpravidla v‰ak jedenkrát mûsíãnû, mimo jiné zaujalPoradní sbor stanovisko k chystanému objektuv areálu leti‰tû v Ruzyni, pomníkÛm T. G. Masarykaa Antonína Dvofiáka, rekonstrukci Bruselskérestaurace, paláci Lucerna a podpofiil zafiazeníMüllerovy vily mezi kandidáty památek svûtovéhokuturního dûdictví UNESCO (viz A. ã. 2 a 5/2000).Jan Kasl nedávno poÏádal PS, aby ve spoluprácis dal‰ími institucemi zpracoval anal˘zu stavu památkovéhofondu vãetnû pfiehledu o jeho zátûÏícha vyhodnocení dosavadních strategií a zdrojÛ fie-‰ení jeho problémÛ s pfiihlédnutím k evropskémukontextu. Pracovní skupina ve sloÏení M. Pavlík, P.Jerie, V. Müllerová a B. BlaÏek ve spolupráci s v˘-‰e zmínûn˘mi institucemi vypracuje Ïádan˘ elaborátdle sv˘ch ãasov˘ch moÏností.Na svém doposud posledním zasedání v kvûtnu sePoradní sbor seznámil s v˘sledky projednáváníStrategického plánu hl. m. Prahy, kter˘ pfii minulémjednání doporuãil k pfiepracování. I kdyÏ do‰lok jist˘m úpravám textu, PS pociÈuje stále urãité nedostatky,napfiíklad nedostatek hierarchie strategick˘chcílÛ. Sbor podporuje my‰lenku primátorazpracovat struãné znûní, které by zfieteln˘m zpÛsobempro ‰irokou vefiejnost formulovalo podstatnéproblémy hlavního mûsta a zároveÀ i doporuãenésmûry a strategické cíle jejího dal‰ího rozvoje.âlenové poradního sboru byli dále seznámenis poslední fází projektu Astra II na Václavském námûstíautorÛ Petra Malinského a Petra Burianaz ateliéru DAM. PfiestoÏe do‰lo k v˘raznému posunuv kvalitû fie‰ení oplá‰tûní, PS s lítostí konstatoval,Ïe pfiedimenzované objemové fie‰ení pÛvodníhonávrhu z kanceláfie Omicron nebylo podstatnûzmûnûno. Zásadnû chybí obsahové zdÛvodnûnípro pouÏití formálních znakÛ vûÏe.Na programu pfií‰tího zasedání Poradního sboruprimátora hl. m. Prahy, které se uskuteãní v záfií,jsou pfiipraveny varianty v˘stavby nového mostua uzávûry âertovky v rámci protipovodÀov˘chopatfiení a otázky zpochybÀování architektonick˘chsoutûÏí.SLOÎENÍing. arch. Zdenûk Luke‰, pfiedseda, VlastimilCarda, tajemník, doc. ing. arch. Miroslav Ba‰e,Mgr. Bohuslav BlaÏek, doc. ing. arch. Jakub Cigler,doc. PhDr. Ivo Hlobil, CSc., akad. arch. Mikulá‰Hulec, Pavel Jerie, prof. akad. soch. StanislavKolíbal, doc. PhDr. Jifií Kotalík, Csc., PhDr. PetrKratochvíl, CSc., Mgr. Vûra Müllerová, prof.PhDr. Jifií Musil, CSc., prof. ing. arch. Milan Pavlík,ing. arch. Josef Pleskot, PhDr. JUDr. Jifií Plos,ing. arch. Jan SedlákInternetové stránky Poradního sboru primátora hl.m. Prahy: www.prague-city.cz/organy/zapisyDOKUMENTStatut poradního sboruPoslání a úkoly• Posláním je pfiispívat k úãinné péãi o architektonické, urbánnía památkové hodnoty a rozvoj obecnû kulturního, zejména architektonickéhoa urbánního prostoru hlavního mûsta Prahy, vyjadfiovatse v této souvislosti k základním koncepcím rozvoje mûsta,vydávat stanoviska formou usnesení k v˘znamn˘m problémÛmdot˘kajícím se architektonického a urbanistického rozvoje mûsta,územního plánování a památkové péãe a upozorÀovat prostfiednictvímprimátora vãas dotãené orgány s vûcnou pÛsobností prohlavní mûsto na pfiípadná vûcná ãi formální pochybení.• Na vyÏádání primátora pro jeho potfiebu, popfi. z vlastní iniciativyvypracováváním expertních stanovisek, posudkÛ a oponenturk navrhovan˘m a uskuteãÀovan˘m koncepcím, plánÛm,projektÛm a realizacím.• Na vyÏádání primátora pro jeho potfiebu, popfiípadû z vlastníiniciativy mimosprávním posuzováním pfiipravovan˘ch regulaãních,popfiípadû zastavovacích podmínek pro v˘znamné lokalitya zadání pfiipravovan˘ch urbanistick˘ch a architektonick˘chsoutûÏí.Právní postavení• Sbor je profesionálnû nezávisl˘ poradní orgán primátora slo-Ïen˘ z odborníkÛ z vûdních a umûleck˘ch oborÛ, nemá zpÛsobilostmít práva a povinnosti. Je oprávnûn vydávat usnesenív záleÏitostech architektury, urbanismu a územního plánovánía památkové péãe.• âlenství ve Sboru je ãestné. Náhrady na ztrátu ãasu spojenés ãinností ve Sboru jsou hrazeny v souladu s obecn˘mi právnímipfiedpisy a rozhodnutími. V˘‰i náhrad stanovuje primátor.• Funkãní období ãlenÛ Sboru je tfiíleté. KaÏd˘ ze ãlenÛ mÛÏe b˘tprimátorem jmenován opakovanû, nejv˘‰e v‰ak tfiikrát po sobûa pûtkrát celkem.• âlenem Sboru nesmí b˘t zamûstnanci hlavního mûsta Prahy,zafiazení k v˘konu ãinnosti na Magistrát hlavního mûsta Prahya na obvodní ãi místní úfiady mûstsk˘ch ãástí, ministerstva kulturya ministerstva pro místní rozvoj, a zamûstnanci rozpoãtov˘ch,pfiíspûvkov˘ch nebo obchodních spoleãností zfiizovan˘chnebo zaloÏen˘ch mûstem Prahou nebo mûstskou ãástí.• Má se za to, Ïe primátor jmenuje ãleny Sboru po zralé úvazez osobností poÏívajících v‰eobecné úcty. Primátor je v‰akoprávnûn na podnût kaÏdého, kdo své tvrzení fiádnû doloÏí, navrhnoutSboru odvolání jeho ãlena, pokud se ten opakovanûbez omluvy neúãastní jejího zasedání, poru‰uje-li opakovanûnebo závaÏn˘m zpÛsobem obvyklé zásady slu‰ného jednání,ãímÏ je zpochybÀováno ãi po‰kozováno dobré jméno Sboru nebodobré jméno hlavního mûsta, a ãlena Sboru odvolat.V˘mûna ãlenÛ Sboru• V˘mûna ãlenÛ Sboru se provádí jedenkrát za rok. VymûÀujese tfietina ãlenÛ Sboru.• Ukonãení bûhu funkãního období ãlenÛ Sboru není vázáno datem,k nûmuÏ byl ãlen pro toto funkãní období jmenován.• âlenové Sboru se podílejí na ãinnosti tfií oborov˘ch sekcí Sboru(dále jen „Oborová sekce“) zamûfien˘ch na architekturu, urbanismusa územní plánování, památkovou péãi.Zasedání Sboru• Zasedání Sboru se konají dle potfieby, zpravidla v‰ak jedenkrátmûsíãnû a jsou s pfiihlédnutím k ustanovení ãlánku 14 odst. 4tohoto Statutu zásadnû nevefiejná. Byl-li v‰ak o to Sbor v˘slovnûpoÏádán, mÛÏe úãast vefiejnosti schválit jeho pfiedseda. Obvykletak uãiní, Ïádají-li o zpfiístupnûní zasedání Sboru osoby,jichÏ se projednávaná vûc pfiímo dot˘ká a které mají na projednávanévûci prokazateln˘ právní zájem, a zástupci vefiejn˘chsdûlovacích prostfiedkÛ, nebrání-li udûlení takového souhlasuosobnû dÛvûrná povaha projednávané vûci.• Zasedání Sboru se mohou úãastnit s hlasem poradním i pfiizvaníznalci a zástupci orgánÛ vefiejné správy, pokud to nebudev rozporu s poÏadavkem jejich nestrannosti. O jejich pfiizvánírozhoduje pfiedseda Sboru na návrh a se souhlasem fiádn˘chãlenÛ, popfiípadû s v˘slovn˘m souhlasem primátora, jedná-li seo zástupce pfiíslu‰n˘ch správních orgánÛ s vûcnou pfiíslu‰nostípro hlavní mûsto Prahu.Jednání a hlasování Sboru• Sbor se usná‰í nadpoloviãní vût‰inou pfiítomn˘ch ãlenÛ, nestanoví-litento statut jinak.• Z jednání a rozhodování Sboru je pro podjatost vylouãen ãlen,kter˘ je k projednávané vûci ve stfietu zájmÛ, zejména pro osobní,rodinn˘, pracovnû právní nebo obchodní vztah. KaÏd˘ ãlenSboru je povinen takové skuteãnosti vedoucí ke stfietu zájmÛvãas oznámit.Usnesení Sboru• Usnesení Sboru pfiedkládá Sbor primátorovi s doporuãením,jak s usnesením naloÏit.• Neodporuje-li to povaze projednávané vûci, mÛÏe Sbor sesv˘mi usneseními a závûry k projednávan˘m vûcem seznamovattisk a vefiejnost. U vûcí, u nichÏ si to primátor v˘slovnû vyhradil,mohou b˘t tisk a vefiejnost seznámeny s projednávanouvûcí jen prostfiednictvím primátora. Toto ustanovení nesmí b˘tvykládáno jako omezení práva ãlenÛ Sboru jako soukrom˘chosob vyjadfiovat se k vûcem vefiejn˘m, není-li takov˘m vyjádfienímsníÏena váÏnost Sboru nebo hlavního mûsta Prahy, není-litakové jednání v rozporu s rozhodnutím Sboru nebo neodporuje-lito povaze projednávané vûci.Zánik Sboru• Sbor zaniká, jestliÏe o této skuteãnosti rozhodne ze své pravomociprimátor, a to z vlastního podnûtu nebo na návrh ãlenÛSboru. Návrh uãinûn˘ Sborem musí b˘t odsouhlasen jednomyslnûv‰emi ãleny Sboru.KRÁCENO REDAKCÍ56 ARCHITEKT 7/2000 AKTUÁLNĚ

KLUB ZA STAROU PRAHUKlub vznikl spontánnû jako sdruÏení milovníkÛ staréPrahy, ktefií se rozhodli aktivnû hájit její historickéarchitektonické a urbanistické kvality proti v‰emstavebním zámûrÛm,, naru‰ujícím neopakovateln˘pÛvab, vzhled a osobitost Prahy. KZSP je obãansk˘msdruÏením a v leto‰ním roce oslavil sté v˘roãízaloÏení. Po dobû jisté stagnace dochází nyník jeho aktivizaci a nárÛstu ãlenÛ (cca 1200). V ãeleKlubu stojí tradiãnû Domácí rada, ãítající kolem15 ãlenÛ, ktefií se scházejí kaÏd˘ch ãtrnáct dní.O aktuální situaci Klubu Za starou Prahu jsme hovofiilis Katefiinou Beãkovou, pfiedsedkyní Domácí radya pracovnicí Muzea hlavního mûsta Prahy a RichardemBieglem, jednatelem klubu.Aktivita Klubu spoãívá podle Richarda Biegla v první fiadûve vefiejné prezentaci v médiích. ZvefiejÀování názorÛãi v˘sledkÛ práce mÛÏe pomoci pfiiklonit vefiejné mínûnína stranu záchrany ohroÏen˘ch kulturních památek.Druhou rovinu ãinnosti pfiedstavuje navrhování ohroÏen˘chstaveb za kulturní památky, korespondence s památkov˘miorgány nebo mûstem, odvolávání se proti‰patn˘m rozhodnutím odboru památkové péãe magistrátuk ministerstvu kultury... Katefiina Beãková poukazujena novou formu komunikace, ke které dochází v leto‰nímroce díky mlad˘m ãlenÛm Domácí rady: „Jsmeaktivnûj‰í a více vidût. Mladá generace, která do fiad Klubuvstoupila, se snáze napojuje na architekty a investory.V minulosti se obãas stávalo, Ïe Klub se vyjadfiovalk pfiípadÛm, které nemûl ãasto zcela podloÏené. Letosjsme byli dokonce vyzváni, abychom vyslechli autora -napfiíklad architekt Malinsk˘ nám prezentoval svoji Astru“,shrnuje Beãková. Na otázku, zda chápe Klub víceodbornû nebo obãansky, citoval Richard Biegel slovadoktora ·tulce na valné hromadû: „Klub je pozoruhodnásymbióza laické vefiejnosti, která má zájem o ochranupamátek, ale také vefiejnosti odborné, která za sebou cítípodporu zainteresovan˘ch laikÛ. Zmínûná symbiózaKlub vydûluje z fiady dal‰ích organizací, které se mohouochranou památek zab˘vat.“KAUZY V poslední dobû se Klub zab˘val podle RichardaBiegla „stra‰liv˘m nápadem pfiestavût hotelJuli‰“ 1) a kauzou Dvofiákova pomníku 2) . Oba pfiípadypodle nûho dopadly dobfie, coÏ se nestává tak ãasto.Dále zmínil pfiípad Josefsk˘ch kasáren, kter˘m hrozífaktická demolice v rámci pfiestavby na mamutí administrativnû-obchodnícentrum 3) , pavilon EXPO ‘58 4)ãi palác Astra 5) . Nejãerstvej‰í kauzou je rekonstrukceSovov˘ch ml˘nÛ. 6) Katefiina Beãková vidí v obecnérovinû pfiíãinu tûchto problémÛ v nedostatku pokorya úcty k hodnotû, zvané stará Praha. „KaÏd˘ investor,se dívá jen ze svého zorného úhlu a pfiesvûdãuje úfiady,Ïe ten drobn˘ ústupek, kter˘ Ïádá (napfiíkladstfie‰ní okno ãi pÛdní vestavba s fiadou vik˘fiÛ) pfiecePrahu nezniãí. JenomÏe uÏ první ústupek je precedentempro druh˘, tfietí atd.,“ vysvûtluje Beãková.Dále se domnívá, Ïe nikdo - od úfiedníkÛ na magistrátûpo památkáfie - by se „nemûl jiÏ nechat oslnitsvûtáck˘mi man˘rami investorÛ ãi jejich okázalousolventností, protoÏe hodnota Prahy jako svûtovépamátky UNESCO musí stát na prvním místû“. PodleBiegla chybí po zru‰ení pfiíslu‰né mûstské vyhlá‰-ky regulaãní podmínky, které by vytyãily mantinelypro stavební zámûry investorÛ, zejména v památkovérezervaci. Nepfiíjemnû, s fiadou nedorozumûnía zbyteãn˘ch sporÛ, se podle nûj projevuje nevyfie‰en˘a nelogick˘ stav kompetencí mezi praÏsk˘m památkov˘mústavem a památkov˘m odborem magistrátu.Klub a Poradní sbor Katefiina Beãková vnímá PS jakoúãelovou záleÏitost primátora. Biegel soudí, ÏePoradní sbor pfiedstavuje v˘borné diskusní fórum.Místo, kam jsou zváni experti v‰eho druhu, právûproto, Ïe dané problematice rozumí. Tím v‰ak patrnûjeho úloha konãí, neboÈ souãasn˘ systém památkovépéãe s podobn˘m orgánem nepoãítá. Pokud má fungovati v budoucnu, bude nezbytné jeho roli jasnûdefinovat a právnû zakotvit.Budoucnost Klub se chystá vydávat nov˘ ãasopispodobn˘ tomu, kter˘ vycházel po jeho zaloÏení. „ZároveÀbychom rádi získali grant, umoÏÀující zmûnitfungování na‰í kanceláfie, která je zatím zaloÏená nadobrovolnosti. Mimo jiné bychom rádi zpracovávalina‰e rozsáhlé fotografické sbírky a knihovnu,“ zakonãilapfiedsedkynû Klubu.SLOÎENÍ DOMÁCÍ RADYPhDr. Katefiina Beãková, pfiedsedkynû; prof. MilanPavlík, 1. místopfiedseda; Karel Ksandr, 2. místopfiedseda;Richard Biegel, jednatel; ãlenové: ing.arch. Josef Hyzler, Dr. Zdenûk Du‰ek, ing. arch. MartinKrise, ing. arch. Helena Polívková, ing. arch. MilanPolívka, Dr. Jan Cejp (+), doc. ing. arch. Franti‰ek Ka-‰iãka, prof. Martin Kubelík, doc. Rostislav ·vácha,ing. arch. Milo‰ Solafi, Mgr. Katefiina Hanzlíková, JanVesel˘, Marek Folt˘n, Michal Patrn˘, Jana KvaltinováInternetové stránky Klubu Za starou Prahu:www.klubovni.misto.czPoznámky1) viz A. ã. 3/99, 3/2000, 5/20002) viz A. ã. 4/20003) viz A. ã. 9/994) viz A. ã. 1/2000 a str. 54 v tomto ãísle5) viz A. ã. 19/98 a 4/996) soutûÏ viz A. ã. 4/99 a rozhovor s radním Filipem DvofiákemA. ã. 9/99, aktuální informace o rekonstrukci viz str. 55 v tomtoãíslerv, perPRAÎSKÉ GREMIUMPraÏské gremium pro ochranu a rozvoj kulturníhoprostoru hlavního mûsta zaloÏilo v ãervenciroku 1993 ãtrnáct pfiedních praÏsk˘ch institucí -vysok˘ch ‰kol, muzejních a akademick˘ch pracovi‰Èa profesních organizací 1) . Jeho vznik podnítiladvû vefiejná setkání odborníkÛ v domûU zvonu a v Mánesu, pofiádaná Obcí architektÛ,na kter˘ch bylo konstatováno, Ïe situace v Prazese po zru‰ení památkové komise pfii odborukultury magistrátu dostala mimo kontrolu odbornévefiejnosti.V duchu své ustavující listiny si gremium zahlavní úkol vytklo sledování stavu mûsta a zámûrÛspojen˘ch s jeho promûnou a rozvojem,pfiedkládání odborn˘ch stanovisek a oponenturk rozhodnutí odpovûdn˘ch orgánÛ. Dále pak iniciativnínavrhování vhodn˘ch opatfiení, a to v zájmuzachování jedineãného kulturního obrazuPrahy. Základním principem ãinnosti PG je nezávislost,reprezentativnost a otevfienost. Jednotlivéãleny (vÏdy dva) sice jmenují zakládající instituce,ale zvolení reprezentanti nejsou na tûchtoinstitucích bûhem svého mandátu závislí. Reprezentativnostzaji‰Èují pfiední osobnosti rÛzn˘choborÛ, nejen architekti, ale také v˘tvarníci, literáti,filosofové ãi historici umûní. Princip otevfienostispoãívá ve struktufie otevfiené dal‰ím ãlenÛmi vefiejném charakteru zasedání a v‰echv˘stupÛ.Z historie Po zru‰ení V˘zkumného ústavu v˘stavbya architektury se dal‰ími ãleny PG stalyMuzeum hlavního mûsta Prahy, Spoleãnost prokrajináfiskou a zahradní architekturu a âeská komoraautorizovan˘ch inÏen˘rÛ a technikÛ ãinn˘chve v˘stavbû. Za dobu své ãinnosti si PG vybudovalourãit˘ respekt, kontakty s vefiejn˘misdûlovacími prostfiedky a stfiídavû úãinnû i neúãinnûzasáhlo do celé fiady konkrétních kauz,které v posledních letech h˘baly Prahou. Z tûchnejv˘znamnûj‰ích a úspû‰n˘ch intervencí pfiipomeÀmezásadní podíl PG na vykoupení Müllerovyvily mûstem, její rekonstrukci a zpfiístupnûnívefiejnosti, boj o regulaci hotelu Four Seasonsa odmítnutí první soutûÏe na jeho stavbu, obnovupomníku Josefa Mafiatky pod Emauzy ãiumístûní Muzea ãeské hudby do b˘valého kostelasv. Mafií Magdaleny na Malé Stranû... PG vypracovaloi obsáhlá oponentní stanoviska kestrategickému i regulaãnímu plánu a angaÏovalose i v dal‰ích pfiípadech, napfiíklad v neúãinnémboji proti devastaci kostela sv. Michala necitlivouúpravou a nevhodn˘m komerãním vyuÏitím.AKTUÁLNĚ ARCHITEKT 7/2000 57

VùT·Í OTEV¤ENOSTJEDNÁNÍ O VILE TUGENDHATV poslední dobû se reprezentanti PG úãastnilinapfiíklad tiskov˘ch konferencí ve vûcipomníku Antonína Dvofiáka a úprav Palachovanámûstí ãi restaurace Praha EXPO‘58.V prÛbûhu let do‰lo v duchu zásad rotacenûkolikrát k obmûnû ãlenÛ, nûktefií ode‰lina základû sv˘ch kritick˘ch v˘hrad k úãinnostia efektivnosti ãinnosti grémia (PetrKratochvíl, Zdenûk Luke‰, Milan KníÏák, VûraMüllerová, Jan Sedlák, Dagmar Sedláková,Ivan Vavfiík, Petr Krajãi aj.).Do budoucna Akceschopnost gremia bylav posledním roce váÏnû naru‰ena velk˘mpoãtem zúãastnûn˘ch institucí a men‰í aktivitouãlenÛ, narÛstající ãinností externích aktivistÛi skuteãností, Ïe se nepodafiilo dÛslednûdokonãit obmûnu jeho ãlenÛ. Dne 31.kvûtna se proto se‰lo jednání reprezentantÛzakládajících institucí, ktefií mûli rozhodnouto dal‰í ãinnosti PG. Pfiedstavitelé devíti institucírozhodli o dal‰ím fungování, které bymûlo b˘t obnoveno v záfií 2000 na základûpozmûnûného statutu. Principiálnû by mûlojít o právnû zakotvené obãanské sdruÏenís poloprofesionálním zázemím, charakterizovanétûsnûj‰í vazbou mezi jednotliv˘mi zakládajícímiinstitucemi a jejich reprezentanty.Vedle ‰ir‰ího pléna zakladatelÛ a reprezentantÛsvolávan˘ch jedenkrát aÏ dvakrát roãnûby mûla b˘t ãinnost PG zaji‰Èována akceschopn˘ma poãetnû omezen˘m fiídícímv˘borem, kter˘ by dle potfieby vyuÏíval ve‰-ker˘ odborn˘ potenciál v‰ech zúãastnûn˘chinstitucí, jejichÏ fiady by eventuálnû mohliroz‰ífiit dal‰í zájemci (Spoleãnost pro udrÏiteln˘rozvoj, Klub Za starou Prahu, AMUad.).Pfiipravil Jifií T. KotalíkSLOÎENÍ (k 31. 5. 2000)PhDr. doc. Jifií T. Kotalík (pfiedseda), prof.ak. arch. Alena ·rámková (místopfiedsedkynû),ak. soch. Kurt Gebauer ,PhDr. doc. MojmírHoryna, PhDr. Daniela Karasová, VladimírKarfík, Karel Ksandr, PhDr. Ivan Muchka,PhDr. JUDr. Jifií Plos, Mgr. Zdenûk Primus,PhDr. Hana Seifertová, PhDr. Milo‰ Solafi,PhDr. Eduard ·imek, Mgr. Petr ·toncner,Ing. Jitka Thomasová.T¤I OTÁZKY PRO P¤EDSEDU PRAÎSKÉHOGREMIA JI¤ÍHO T. KOTALÍKA:Jaké má PG pravomoci?Nemá Ïádné, Ïádné si neosobuje ani po nichnetouÏí.Existuje mezi PG a Poradním sborem primátorahl. m. Prahy nûjak˘ vztah?Není mezi nimi Ïádn˘ vztah, ãleny poradníhosboru jsou v‰ak nûktefií b˘valí i souãasní ãlenovéPG.Jak˘ je vztah PraÏského grémia ke Klubu Zastarou Prahu?Pfii zakládání byl Klub vyzván k participaci jakojedna ze zakládajících institucí PG, ale odmítlji. V posledních letech se spolupráce prohloubilamimo jiné v˘mûnou a koordinacístanovisek v nûkter˘ch kauzách, úãastí zástupcÛKlubu na jednání PG. ZvaÏuje se tûsnûj‰íspolupráce v rámci inovovaného a obmûnûnéhoPG od záfií 2000.1) Zakládající organizace PraÏského gremia:Akademie v˘tvarn˘ch umûní, Fakulta architekturyâVUT, Katedra dûjin umûní FFUK, âeská komora architektÛ,Národní galerie, Národní muzeum, Národní technickémuzeum, Obec architektÛ, SdruÏení profesionálníchpracovníkÛ památkové péãe, Umûleckohistorickáspoleãnost, UmûleckoprÛmyslové muzeum, Ústav dûjinumûní AV âR, Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová, V˘zkumn˘ústav v˘stavby a architekturyDOKUMENTUstavující listinaS vûdomím, Ïe úãinné ochrany památkov˘ch hodnotPrahy lze dosáhnout jen tehdy, stane-li se vûcí vefiejnéhozájmu a vefiejné kontroly, rozhodly se níÏe uvedenéinstituce a sdruÏení, zastoupené sv˘mi zplnomocnûn˘mizástupci, spoleãnû ustavit „PraÏské gremium“.Gremium bude sledovat stav mûsta a zámûry na jehopromûny a rozvoj pfiedkládat odborná stanoviskaa oponentury k rozhodnutím odpovûdn˘ch orgánÛ, iniciativnûnavrhovat vhodná opatfiení, a to v zájmu uchováníjedineãného kulturního obrazu Prahy.Gremium vzniká na tûchto principech: 1. Gremium jenezávislé na v˘konn˘ch i odborn˘ch orgánech památkovépéãe a správy i samosprávy mûsta. 2. Gremium jereprezentativnû sloÏeno z pfiedních osobností delegovan˘chvrcholn˘mi kulturními institucemi a sdruÏeními,jejichÏ ãinnost se profesionálnû t˘ká problematiky kulturníchhodnot mûsta. 3. Jednání i stanoviska gremiajsou vefiejná. 4. âinnost gremia se bude fiídit spoleãnûschválen˘m a zvefiejnûn˘m statutem.Uvedené principy jsou podmínkou nestrannosti gremia,a tedy i jeho dÛvûryhodnosti.PraÏské gremium jako reprezentant odborné vefiejnostinabízí kvalifikovanou pomoc v‰em orgánÛm, v jejichÏkompetenci je rozhodování o osudu Prahy, a pfiijímápodnûty pro svá jednání od v‰ech obãanÛ a institucí,jimÏ záleÏí na ochranû a rozvoji kulturního prostoru na-‰eho hlavního mûsta.Nadace vily Tugendhat svolala na 26. kvûtna t. r. mezinárodníodborníky k poradû u kulatého stolu. Na pofiadu jednáníbyla pfiedev‰ím dvû aktuální témata: stav Ïádosti o zápis vilyTugendhat do listiny UNESCO o svûtovém kulturním dûdictvía koncept a scénáfi vyuÏití a restaurování vily. Pfiizváni bylii zástupci památkové péãe mûsta Brna, Muzea mûsta Brnajako správce vily, zástupce rodiny Tugendhatov˘ch a odborníkzab˘vající se problematikou vyuÏívání a restaurovánímoderní architektury.Vila vykazuje v‰echny nutné kvality pro zapsání do listinyUNESCO. Seznam moderních objektÛ dosud obsahuje pouzetfii stavby, ale rozhodování o zápisu vily Tugendhat se stálevíce „politizuje“ - zaãíná pfievládat zájem o dosud opomíjenéoblasti Afriky, JiÏní Ameriky a Asie. ProtoÏe se jednáo první památku moderní architektury na území b˘valéhov˘chodního bloku (v˘marsk˘ a desavsk˘ Bauhaus byl hodnocenjako „celonûmeck˘“), dá se oãekávat, Ïe vila projdev˘bûrem.V diskusi se pfiítomní jednoznaãnû shodli na budoucím vyu-Ïití vily - v‰eobecnû byl pfiijat tzv. otevfien˘ muzejní model,kter˘ sice principiálnû poãítá s pfiístupností vily pro vefiejnost,zároveÀ ale rozvíjí speciální program dal‰ího vyuÏívání:stipendijní pobyty architektÛ nebo umûlcÛ, ktefií na závûrsvého pobytu ve vile pfiedstaví v daném rámci vzniklé v˘tvarnédílo. Ve vile jsou prostory, které lze bez obav vyuÏívat,jiné je nutno více chránit. Z toho vyplynula nutnost pfiedbûÏnéstudie, která urãí a vyhodnotí rÛzné stupnû autentiãnostiprostor, doplní v‰echny dosavadní prÛzkumy, finanãní ohodnocenía historické zafiazení. ZároveÀ bude vypracován harmonogramãasov˘ch limitÛ a investic jednotliv˘ch zásahÛ.Nadace vily Tugendhat bude i nadále organizovat finanãníprostfiedky nutné pro rekonstrukci vily, stejnû jako vyvíjettlak na odborné a politické kruhy, aby se proces revitalizacevily Tugendhat urychlil a zdárnû ukonãil.PAVEL LI·KAAUTOR JE ¤EDITELEM DOMU UMùNÍ V BRNùA âLENEM SPRÁVNÍ RADY NADACE VILA TUGENDHATTITULEK REDAKCEAdresa Nadace vily Tugendhat: c/o DÛm umûní mûsta Brna,Malinovského nám. 2, 602 00 BrnoÚãasníci jednání: ing. arch. Iveta âerná (Ústav památkovépéãe, Brno), Prof. Dr. Ivo Hammer (Odborná vysoká ‰kolaHildesheim/Holzminden) za rodinu Tugendhat, Prof. Dr. MariekeKuipers (Universita Maastricht, tajemnice DOCOMO-MO, Nizozemí), Dr. Pavel Li‰ka (fieditel Domu umûní mûstaBrna) za Nadaci Vila Tugendhat, akad. arch Jan Sapák (Brno),Prof. Dr. Wolf Tegethoff (Ústfiední ústav dûjin umûní,Mnichov), dipl. arch. Ruggero Tropeano (koordinátor DO-COMOMO, ·v˘carsko), PhDr. Jifií Vanûk (fieditel Muzea mûstaBrna), dipl. Volkswirt. Dipl. Kfm. Karlheinz Wismer (Brnûnskéveletrhy a v˘stavy) za Nadaci vila Tugendhat, omluvilse dipl. arch. Dirk Lohan (pfiedseda FAIA, Chicago)58 ARCHITEKT 7/2000 AKTUÁLNĚ

SOUTùÎJOSEFSKÁ - NOVOBRANSKÁDOSTAVBA NÁROÎÍ V BRNùArchitektonická soutûÏ, ideová, vyzvaná, anonymní, jednokolováVYPISOVATEL Hana Musilová, Eva PasekováTERMÍN ODEVZDÁNÍ NÁVRHÒ 7. 2. 2000VYZVANÍ TomበRusín - Ateliér RAW, Marie Nováková - Ateliér N 90, VilémChroboczek - Ateliér 205, Petr HrÛ‰a a Petr Pelãák - Atelier Brno, LudvíkGrym - Architektonická kanceláfi Grym a ·krabalPOROTA Petra âermáková, Karel DoleÏel, Boris Hála, Josef Kameníãek, LeaKulísková, Josef Nûmec, Vladimír Palla, Jan Paseka, Eva Paseková, EmilReich, Marek Roháãek, Jana Rosí, Viktor Rudi‰, Milo‰ TinkaP¤EDMùT SOUTùÎE Najít nejvhodnûj‰í architektonické fie‰ení zástavby náro-Ïí (pozemky ã. 231, 234/5, 230/1, 229, ãást 228 - Josefská 7, ã. 228 - Josefská9) vãetnû fie‰ení prostorové a objemové návaznosti (v˘‰ku fiímsya hfiebene stfiechy) navazujících objektÛ, a to aÏ ke stávajícím objektÛm Josefská5 a Novobranská 20, kde je tfieba vhodn˘mi pfiechodov˘mi prvky pfiejítna jeho vy‰‰í podlaÏnost.MÍSTO Tvar domovního bloku vymezeného ulicemi Novobranskou, Josefskoua Orlí urãily na jeho v˘chodní stranû mûstské hradby, prvnû doloÏenév roce 1243. Objekty v jiÏním cípu pfiiléhají k jiÏní stranû areálu klá‰tera vor-‰ilek s kostelem sv. Josefa z 50. let 17. století. Domy na Josefské ulici ã. 3a 5 s klasicizujícími fasádami vãetnû zbofien˘ch domÛ ã. 7, 9 a 11 vzniklyv rámci barokní parcelace pravdûpodobnû na pfielomu 17. a 18. století spojenímstar‰ích domÛ ãi stavebních reliktÛ. DÛm Josefská ã. 11 - Novobranskáã. 30, kter˘ uzavíral jiÏní cíp bloku, byl zbofien po polovinû 19. století (asiv roce 1865). Domy ã. 7 a 9 byly z dÛvodu havarijního stavu zbofieny v roce1989 s tím, Ïe mûly b˘t postaveny jejich kopie jako souãást Technického muzea,které sídlilo v budovách b˘valého klá‰tera. Pfied jiÏním koncem blokustával je‰tû samostatn˘ objekt Josefská ã. 13, kter˘ vznikl pfii hradební zdiasi v 17. století. Na pfiízemní stavbu byla pozdûji pfiidána dvû patra, pravdûpodobnûz hrázdûného zdiva, a vysoká mansardová stfiecha. ProtoÏe hrázdûnákonstrukce domu zfiejmû neustále pracovala, dostal dÛm název „Wackelburg“(k˘vající hrad). DÛm byl zbofien v roce 1915.ZPRACOVALA PhDr. DAGMAR âERNOU·KOVÁStav nároÏí v ãervnu leto‰ního rokuStav pfied zbofiením domÛ, reprosnímek Památkov˘ ústav v BrnûZE STAVEBNÍHO PROGRAMU Dva nové samostatné objekty ã. 7 a 9 musíb˘t s domem ã. 5 propojeny hlavní pasáÏí. Na ni bude navazovat dal‰í pasáÏvedená domem ã. 7. Nad nástupem do pasáÏe z nároÏí Josefské - Novobranskév objektu Josefská 9 je nutné navrhnout v 2. nadzemním podlaÏírestauraci s balkonem-terasou s moÏností vyuÏití pro letní restauraci(minimálnû 20 míst). V pfiízemí je vhodné umístit co nejvût‰í poãet obchodÛdo ulice Josefská s maximálním prosklením (dle souãasného zájmuminimálnû 10 obchodÛ - 600 m 2 ). V objektu Josefská 7 je nutno navrhnoutprostor pro byt s terasou a uváÏit umístûní sportovního zafiízení(squash, kuÏelky apod.), v Josefské 9 pak fie‰it bytovou jednotku.SNÍMEK DAGMAR âERNOU·KOVÁSituace bloku na indikaãnískice z roku 1843,snímek z Moravskéhozemského archivuSituace - na parcele probûhlv letech 1989 - 1992archeologick˘ prÛzkum proveden˘spoleãností Archaia1 Prozkoumaná plocha2 Sanované sklepy3 Zbytky kamenné stfiedovûkéhradební zdi (dosud zachovanédo v˘‰ky 2 m)SOUTĚŽ ARCHITEKT 7/2000 59

2. ZV¯·ENÁ CENA PETR HRÒ·A, PETR PELâÁK / ATELIER BRNOZ AUTORSKÉ ZPRÁVY Oba objekty je moÏné realizovat souãasnû nebo postupnû.Budovy mají z ulice Josefské dvû plná podlaÏí a dvû ustoupená, z uliceNovobranské ãtyfii plná podlaÏí, dÛm Josefská 7, vyuÏívající klesání ulice,má je‰tû vloÏen˘ suterén se vstupem pfiímo z úrovnû Novobranské. PÛdorysnástopa kopíruje stavební ãáru regulaãního plánu. Pfiedepsaná pasáÏ jedoplnûna pasáÏí propojující v severojiÏním smûru nároÏí obou ulic s vyústûnímexistující pasáÏe v objektu Josefská 5. ·ífika tûchto pasáÏí je shodná se‰ífikou nejuωích brnûnsk˘ch pasáÏí. Uliãní fasáda do Josefské v˘‰kovû navazujena korunní fiímsu sousedního objektu ã. 5, v˘‰ka ustoupen˘ch podla-Ïí respektuje v˘‰ku stfie‰ního hfiebene souseda. ¤e‰ení parterÛ na nároÏíumístûním v˘kladcÛ i ústí pasáÏe navádí chodce ke vstupu do pasáÏe, na jejímÏpoãátku je situován eskalátor do patra. Poloha a tvar zde poÏadovanékavárny jsou dány moÏností nejlep‰ího v˘hledu na nároÏí proti ‰irokémuschodi‰ti, otevírajícímu prostor k OkruÏní tfiídû. Ulice Novobranská je oÏivenavstupem do pasáÏe a umístûním vût‰ího obchodu, av‰ak její klidn˘ a komunikaãnícharakter je zejména vyuÏit pro situování hlavního pfiístupu doadministrativních ploch ve 2. patfie a do poÏadovaného luxusního bytu ve 3.patfie. Dochovaná stfiedovûká hradba je zachovaná vyjma místa schodi‰tûa mÛÏe b˘t zãásti pohledovû zakomponována do interiéru obchodu v Novobranskéulici. KaÏd˘ dÛm tvofií samostatn˘ konstrukãní a dilataãní celek s Ïelezobetonovouskeletovou konstrukcí kombinovanou s Ïelezobetonov˘mi zavûtrovacími‰títov˘mi zdmi a v˘tahov˘mi ‰achtami. Fasády jsou vyzdûnéz tvárnic, omítnuté sytû hedvábnû ‰edou omítkou. Fasáda ustoupeného3. a 4. podlaÏí do Josefské ulice a objekty dojezdu v˘tahÛ jsou obloÏenymodro‰ed˘mi deskami. Do ‰títu jsou navrÏeny sluneãní hodiny.AxonometrieSituaceZ HODNOCENÍ POROTY Za vhodné porota povaÏuje: dispoziãní fie‰ení; vertikálníkomunikace; umístûní v˘tahu pro vozidla a obchodní jednotka u parterudo Novobranské; pomûr mezi kubaturou a komerãnû vyuÏiteln˘mi prostorami;podíl bytov˘ch ploch; fie‰ení vchodÛ z ulice Josefská. DispoziceumoÏÀuje variabilní uspofiádání provozních celkÛ. DodrÏena stavební ãárai vazba na fiímsy v Josefské a na budoucí zástavbu v Novobranské. Problematickéje: pfiev˘‰ení objektu do ulice Josefská v rozsahu 4. nadzemního podlaÏí(regulaãní plán v tomto místû poãítá s 2. nadzemním podlaÏím) - odstoupeníhorních podlaÏí ze stavební ãáry tento problém ãásteãnû fie‰í;pfiechod mezi novostavbou a stávajícími objekty v Josefské. Celkovû je návrhkvalitním a invenãním pfiínosem, je dobr˘m základem pro dal‰í v˘voj. Vyhla-‰ovatel k navrÏené fasádû (zaloÏené na kontrastu velk˘ch souvisl˘ch ploch -zjemnûní ploch je naznaãeno rastrem sklenûn˘ch tvárnic vsazen˘ch do stûnprosklen˘ch a pevn˘ch ve vyváÏené a atraktivní kompozici), konstatuje, Ïe jesice efektnû fie‰ená, av‰ak nesplÀuje poÏadavek na jednoduchost stavby a jejíuniverzální vyuÏití.Pohled z uliceNovobranské¤ezPÛdorysy1., 2. a 4. nadzemního podlaÏíZákres do rozvinut˘ch uliãníchprofilÛ - ulice Josefská60 ARCHITEKT 7/2000 SOUTĚŽ

2. CENA ALE· BURIAN, GUSTAV K¤IVINKA, TOMÁ· RUSÍN, IVAN WAHLASpolupráce Milena Kasalová, Ondfiej Bouãek, Petr MutinaZ AUTORSKÉ ZPRÁVY NároÏí sceluje tfiípodlaÏní korpus nového objektu, rozdûlen˘na dvû samostatné budovy. Smûrem do Josefské hmota ustupuje, doNovobranské a do nároÏí je budova zv˘‰ena o jedno patro zakonãené dvoupatrov˘mmezonetov˘m bytem (celkem pûtipodlaÏní dÛm). Objekty jsou propojenépasáÏí, pfiístup do vnitfiní dvorany je z ulice Josefské, z nároÏí i poschodi‰ti z ulice Novobranské, nová pasáÏ je propojena s obchodními prostoramiv Josefské 5. Jednotlivá patra jsou propojena eskalátory ve stfiedudvorany (komerãnû bohatého prostoru s galerií otevfienou do dal‰ích patera s malou kavárnou). V prvním nadzemním podlaÏí jsou umístûny ãtyfii gará-Ïe, vstupy a technická zázemí. Na nároÏí se nachází obchod propojen˘ formougalerií s pasáÏemi. V parteru do ulice Josefské (2. NP) navrhujeme maléobchodní jednotky, na nároÏí restauraci (82 míst) - s moÏností odsunutísklenûn˘ch v˘plní a tím otevfiení interiéru v letních mûsících, do Josefské jenavrÏena galerie a prodejna v˘tvarn˘ch potfieb. Tfietí nadzemní podlaÏí obsahujena nároÏí restauraci, komerãní plochy - vhodné pro obchody, sluÏby,sportovní centrum apod. Ve ãtvrtém podlaÏí Josefské 7 navrhujeme ãtyfipokojov˘byt s prÛbûÏnou terasou, v Josefské 9 garsoniéru pro správce domua administrativní prostory. V pátém a ‰estém patfie je umístûn mezonetov˘byt s otevíracími prosklen˘mi stûnami. Fasáda je navrÏena z ãerven˘ch cihel,svûtlík nad dvoranou je z ocelov˘ch profilÛ a ãirého skla.HODNOCENÍ POROTY Pfiehledná a jasná dispozice s ústfiední halou zastfie‰enousvûtlíkem. Pfiínosem je fie‰ení kavárny v nároÏní ãásti objektu. Diskutabilníje mûfiítko ústfiední haly se ãtyfimi eskalátory (vzhledem k navazující plo-‰e komerãních prostorÛ). Ulici Novobranskou znehodnocují garáÏea technické provozy v parteru, jinak je návrh v souladu s regulaãním plánem.Hmotové fie‰ení je pfiimûfiené prostorové situaci místa (respektuje urbanistickousituaci a její mûfiítko). Uspofiádání okenních otvorÛ ve vertikálním sledupÛsobí schematicky a ponûkud formálnû (v nûkter˘ch místech neodpovídáumístûní oken a jejich tvar dispozic). Návrh je kvalitním pfiínosemk fie‰ené problematice.3. CENA LIBOR NOVÁK, MARIE NOVÁKOVÁ, LIBOR NOVÁK IIIZ AUTORSKÉ ZPRÁVY Plá‰È polyfunkãního objektu tvofií jakoby „odlitek“ pÛvodníchfasád, pfies které se do exteriéru tlaãí jeho soudobá funkce. Uvnitfibloku navrhujeme zelenou oázu s propojením pfies terasy a balkony do exteriéru.Stfie‰ní zahrada na schodi‰Èové vûÏi je symbolem prorÛstání pfiírodys architekturou. Stfiedovûká hradba je zviditelnûna - kameny vytûÏené v místechgaráÏí se pouÏijí v interiéru, uplatní se v nástupu na galerii a na podlahách;vnû budovy bude hradba pfiipomenuta ve stûnû schodi‰Èové vûÏe, pfiípadnûvenkovním ohrazením zákoutí se stromem. Dva objekty stojív hranicích pÛvodních parcel, provoznû jsou propojeny. Parkovací stání navrhujemev objektu ã. 7 z ulice Novobranské. Obchody jsou propojeny pasá-Ïí. Z prodejny v˘tvarn˘ch potfieb je moÏné se dostat do v˘tvarné dílny (galerie)a do ãajovny v 2. nadzemním podlaÏí. V objektu ã. 9 je ve 2. NPsituována restaurace s terasou. V objektu ã. 7 jsou umístûny sluÏby a kanceláfie.Prostory nad 2. NP jsou rozdûleny na dvû kfiídla - kanceláfiské a obytné,uvnitfi s atriem. Skelet je zaloÏen˘ na pasech a mikropilotách, obvodov˘ plá‰Èsendviãového typu je z barevného litého betonu.Z HODNOCENÍ POROTY Dochází ke komplikované dispozici bez v˘znamn˘chprostorov˘ch kvalit - nedostateãná ‰ífika pasáÏe v parteru, spoleãné schodi‰tûpro kavárnu a byty, ukonãení pasáÏe v nároÏí, schody do obchodÛz Josefské. Návrh opomenul poÏadavek Ïivého obchodního parteru do Novobranské,kam orientuje garáÏe a skladové prostory. Architektonick˘ v˘razje poznamenán tradiãním postupem a uÏitím rÛznorodého názvosloví jakv okenních otvorech, tak v ostatních prvcích. Hmotové fie‰ení odpovídá tradicipÛvodního zastavûní vãetnû zastfie‰ení. Nov˘ prvek vûÏiãky na nároÏínevychází z této tradice a je formálnû pfiekomponován, zvolená funkceschodi‰tû je v tomto místû nevhodná. Návrh je v souladu s Regulaãnímplánem MPR. Jako jedin˘ akceptoval pfiání investora fie‰it tradiãní pojetístavby formou doplnûní bloku. Celkovû ale nepfiiná‰í pozitivní pfiínos prodefinitivní fie‰ení.AUTORSKÉ ZPRÁVY KRÁCENY REDAKCÍAxonometrieAxonometriePohledPohledPÛdorys2. nadzemníhopodlaÏí a fiezPÛdorys2. nadzemníhopodlaÏí a fiezSOUTĚŽ ARCHITEKT 7/2000 61

POLEMIKA, KRITIKA, ESEJENOVOSTAVBY V PAMÁTKOVù CHRÁNùNÉM ÚZEMÍDRUH¯ P¤ÍSPùVEK K DISKUSI O POSUZOVÁNÍ NOVOSTAVEBDAGMAR SEDLÁKOVÁLEGISLATIVA Vracím se pfii této pfiíleÏitosti znovuk otázce umisÈování novostaveb do památkovûchránûn˘ch území, protoÏe její aktuálnost trvá.Právní pfiedpis upravující ochranu památkov˘chhodnot neuvádí v˘slovnû Ïádné podmínky pro novostavbyna území památkov˘ch rezervací nebopamátkov˘ch zón. Pokud jsou v podmínkách prohlá‰enípamátkové rezervace, památkové zónynebo ochranného pásma uvedeny podmínky prozaãleÀování novostaveb, jsou nanejv˘‰ formuloványtak, Ïe „nová v˘stavba musí respektovatcharakter území, dbát architektonick˘ch vztahÛ kekulturním památkám a jejich souborÛm, navazovatna jejich objemovou a prostorovou skladbui prostfiedí a dotváfiet jejich celky pfiimûfien˘miprostfiedky souãasné architektonické tvorby“.V pozdûj‰ích pfiedpisech jsou tyto, svou podstatouvágní, je‰tû zjednodu‰eny, nebo vypu‰tûny.PRAHA Pro PraÏskou památkovou rezervaci bylav roce 1985 vydaná vyhlá‰ka „Zásady usmûrÀovánírozvoje PraÏské památkové rezervace“, kdek problému novostaveb bylo poÏadováno pfiistupovat,i kdyÏ nevím, zda vûdomû, v souladu s mezinárodnímidoporuãeními, totiÏ kaÏd˘ návrh novostavbyfie‰it variantnû pro zastavovacípodmínky a posuzovat jej v komisi je‰tû pfied zahájenímprojektov˘ch prací (pozn.: problém variantníchfie‰ení je v protichÛdnosti s principemtvorby, umûlec nespûje k variantám, ale k nejlep-‰ímu fie‰ení). Vyhlá‰ka dále stanovila jedinou konkrétnípodmínku tím, Ïe zakazovala zvy‰ovat hladinuzástavby, pokraãovala v‰ak obecnû tím, Ïestanovila dbát na prostorovou kompozici a soulads architekturou okolních staveb. Hlavní pozornostpfiitom vûnovat sousedícím stavbám, jejich tektonice,mûfiítku a základnímu ãlenûní fasád. Vyhlá‰-ka v‰ak byla v roce 1997 z popudu tehdej‰íhoÚtvaru hlavního architekta hl. m. Prahy zru‰ena,aniÏ byla vytvofiena náhrada. DÛvodem jejího zru-‰ení byla legislativní nedostateãnost, která spoãívalav tom, Ïe prognóza PPR jako územnû plánovacídokumentace byla zastupitelstvem hl. m.Prahy vzata na vûdomí, nikoliv v‰ak schválena.V novû schváleném územním plánu Prahy se následnûalespoÀ podafiilo prosadit vymezení územíse zákazem v˘‰kov˘ch staveb, kde v˘‰ková stavbaje definována jako „stavba, jejíÏ vertikální rozmûr,kter˘ je vût‰í neÏ okolních staveb nebo neÏstanovená v˘‰ková hladina, se uplatÀuje ve hmotûcelého pÛdorysu nebo v jeho funkãnû ucelenéãásti. V˘jimku tvofií jednoprostorové, jednopodlaÏní,stfie‰ní altány‘, vyhlídkové vûÏiãky, hodinovévûÏe a architektonicky tvarované stfiechy rizalitÛ,ark˘fiÛ a schodi‰È.“ Vymezené území je vût‰íneÏ plocha PraÏské památkové rezervace.Okolo PraÏské památkové rezervace je vyhlá‰enorozsáhlé ochranné pásmo, jehoÏ hlavním poslánímje uchování neporu‰eného horizontu praÏskékotliny. Z praxe je patrné, Ïe ani pfiedpis ve skuteãnostinezabrání Ïivelnému zastavování, pokudnení vÛle (motivace) lidí, ktefií mají rozhodovatv souladu s posláním pfiedpisu.OBSAH ARCHITEKTURY Je to uÏ pár let, co jsme sese‰li v KromûfiíÏi, kde jsem se pokusila formulovatsvÛj názor na to, jak by mûl v památkovû chránûnémúzemí pfiistupovat k novostavbám památkáfi.KdyÏ jsem si jej nyní pfiipomnûla, zji‰Èuji, Ïe nanûm nechci nic mûnit, naopak ho potvrdit. Váhaobsahu stavby pro soulad s obsahem prostfiedí jeskuteãnû mnohem vût‰í neÏ váha formy, pouÏit˘chmateriálÛ a technologií, které jsou vlastnûvÏdy vÛãi obsahu druhotné. SvÛj názor bych chtûladoplnit: v ãem vidím posun ve vnitfiním postojitvÛrcÛ architektury spojen˘m s obsahem dnesa dfiíve. Jde o postoj k Ïivotu nejen architektÛa dne‰ních lidí obecnû, ale i nás památkáfiÛ. Tenv sobû zahrnuje i pfiístup k nové architektufie.V díle se zraãí vÏdy nûjak˘ obsah. Vztah ãlovûkak sobû a k tomu, co je mimo nûj (k ostatním lidem,ke svûtu, k Bohu), je urãujícím motivem obsahukaÏdého jeho díla. Pokud ãlovûk Ïije s existencíBoha (vûdom si své závislosti na nûma svobody od jin˘ch závislostí na základû jeho milosti),chápe nutnû svût jako dar a ostatní lidi jakovlastnû nepodstatnû odli‰né od sebe (v nerozpojitelnéma tajemném vztahu lásky: BÛh - ãlovûk - jin˘ãlovûk). Sebe pak chápe jako osobu smûfiujícík oslavû tûchto skuteãností.Na rozdíl od na‰ich pfiedkÛ je pro nás jiÏ tûÏké siplnû uvûdomit jejich dosah a dÛsledky.INDIVIDUÁLNOST A DÍLO Ale moÏná to lze lépepochopit, pokusím-li se pojmenovat postupnouztrátu tûchto vazeb. Osvobozování se od závislostina Bohu vede ãlovûka více k uplatnûní toho, ãemufiíkáme individualita, která ov‰em vede k vymezováníse vÛãi ostatním. Toto vymezování sev minulosti dûlo ale i skupinov˘m zpÛsobem - jakovymezování (skupin), ve kterém zÛstávalo je‰-tû vûdomí spoleãenské závislosti, také díky materiálnímzájmÛm a setrvaãnosti. Pfiedmûtemspoleãné oslavy nebyl jiÏ BÛh, ale hodnoty, na nichÏzávislost ãlovûk uznával: lidsk˘ rozum, sociálnítfiída, národ, lidská práva, pfiíroda apod. V‰echnytyto „náhradní vztahy“ v‰ak rychle ztrácelyobecnou platnost a rychlost promûÀování se stálezvût‰ovala. Lidská tvofiivost, objektivnû existující,vytváfií v ãlovûku, stále závislej‰ímu na vlastníchpfiedstavách, iluzi úplného osvobození odpfiirozené závislosti (od Boha), pocit vlastní sílya moÏnosti rozhodovat v dûjinách. V koneãnémstadiu pfiedmûtem oslavy není nic, individuálníãlovûk nemá co oslavovat. Tento postoj prolínáv‰emi profesemi a vyhovuje v‰em silám materiálnûovlivÀujícím dne‰ní svût. Individua, zbavenázdánlivû závislosti, zaujatá sama sebou, se manipulujísnadnûji neÏ lidé vûdomí si své sounáleÏitostia vzájemné závislosti.Koneãn˘m osudem „nezávisl˘ch“ individuí je prostfiednosta nekulturnost. Tento vnitfiní postoj ãlovûkavytváfií nutnû odpovídající obsah díla, a je takdÛvodem zvlá‰tní odli‰nosti (nesouladu) nové architekturyv rámci star‰ích struktur, které vzniklyna základû jin˘ch vnitfiních postojÛ. Tato nová díladnes vût‰inou slaví pouze svého tvÛrce a souznûjís duchem doby, odráÏí se v‰ak od star‰í zástavbyna‰ich sídel, kde je‰tû doznívá oslava vûcí spoleãn˘ch.Ale i starou architekturu je moÏnépfiestavbami s tímto nov˘m vnitfiním postojemzmûnit a uzpÛsobit. V‰imnûme si, jak rychle semûní prostfiedí PraÏské památkové rezervace nejennovostavbami.HODNOTY A PAMÁTKOVÁ PÉâE Tento nastínûn˘problém je jen odrazem vnitfiního souboje hodnotov˘chsystémÛ, probíhajícího jiÏ dlouho v dûjináchv celé spoleãnosti, kter˘ se ale v souãasnédobû zrychluje a jeho v˘sledek totálnû ovlivní i památkovoupéãi. Pfiem˘‰lím proto ãasto o tom, jakéjsou na‰e vlastní vnitfiní postoje, na které stranûv tomto souboji stojíme, kam smûfiujeme,a neb˘vá mi pfiíli‰ pfiíjemnû. Chtûla bych prototímto pfiíspûvkem obrátit va‰e úvahy o budoucnostia perspektivách ochrany na‰ich historick˘chmûst i na tuto stránku vûci.AUTORKA JE ARCHITEKTKA,PRACOVNICE STÁTNÍHO ÚSTAVU PAMÁTKOVÉ PÉâEMEZITITULKY REDAKCEPfiedneseno na semináfii Rekonstrukce architektonick˘ch památek19. a 20. století a novostavby v historick˘ch jádrechmûst v posledním desetiletí 20. století, kter˘ probûhl ve Státnímústavu památkové péãe 12. - 14. fiíjna 1999 v Liberci.62 ARCHITEKT 7/2000 POLEMIKA, KRITIKA, ESEJE

TEORIEESTETIKA GRAVITACEPIERRE VON MEISSDOKONâENÍ Z MINULÉHO âÍSLAThomas Keller, most v Pontresinû,·v˘carsko, 1997.Skelet mostu je vyrobenz isophtalacidu, polyesteruse sklenûn˘mi vlákny, a je ãtyfiikrátlehãí neÏ stejná ocelová konstrukce.UMùLECKÉ VYJÁD¤ENÍ VS. VLASTNÍ STAVBAModerní technologie nabízejí nevídané moÏnostiosvobození od strukturních omezení a otvírajíces-tu k volné práci s prostorem, kterou prosazujívan Doesburg, Le Corbusier a ve sv˘ch ran˘chpracích také Mies van der Rohe. BlíÏe na‰ídobû jsou práce Eisenmana, Libeskinda, ZahyHadid a jin˘ch, ktefií se osvobodili od konstrukãníchomezení. Architektura nachází volnost podobnouvolnosti malífie rozhodnout se pro formu,texturu a motiv. Nûkdy realita jde rukuv ruce s imaginací, nûkdy jde proti ní. To je pfiípadprvní stavby Zahy Hadid - poÏární staniceVitra u Basileje (viz A. ã. 14/93 - pozn. red.): heroick˘baldach˘n totiÏ „zapomnûl“, Ïe není z lepenky,ale z vyztuÏeného betonu - v souãasnédobû uÏ má prÛhyb více neÏ 20 centimetrÛ. JeanNouvel, kter˘ se také pokou‰í o nevídané efekty,alespoÀ ví, Ïe v takov˘ch pfiípadech je potfiebaneviditelné, ale skuteãné a stálé „le‰ení“.Dvacáté století bezpochyby vytvofiilo nejménû„logické“ tvary v‰ech dob díky sloÏit˘m technologiím,které jsou zdánlivû v‰emocné. Díla modernícharchitektÛ se setkávají se zvûdavostía emocemi, tak jako Gehryho Guggenheimovomuzeum v Bilbau (viz A. ã. 1-2/98 - pozn. red.).V 17. a 18. století stejnû pÛsobilo baroko. Existujejedin˘ rozdíl: barokní dekorace byly jen kulisy,které nemûly Ïádn˘ vztah ke konstrukci, zatímco„soudobé baroko“ se spoléhána technologie, které jsou schopné sjednotitkonstrukci a dekoraci do jednoho unikátníhoformálního prvku.ÚSPORA PRACOVNÍ SÍLY VS. MATERIÁLÒ Nejzásadnûj‰ízmûnou, která nastává na konci na-‰eho století, je velk˘ vliv poãítaãov˘ch technologiíve spojení s racionalizací, z ãehoÏ vypl˘vá,Ïe drahá pracovní síla soupefií s niωími nákladyna materiály. Tato skuteãnost v‰ak znev˘hodÀujetok sil shora dolÛ. Z vyztuÏeného betonu, pfiedev‰ímpak díky technice pfiedpínání, mohoupomocí tuh˘ch spojÛ vzniknout stavby, které sevelmi podobají abstrakcím lepenkov˘ch modelÛ.Maillartovy expresivní hfiibovité konstrukce jsounahrazeny Geiligerov˘mi efektivními hfiibov˘mikonstrukcemi, které se skr˘vají ve stropníchdeskách.Mosty mohou zastfiít nebo zkreslit svou primárnítendenci rozpínat se díky skryt˘m pfiedpjat˘mkabelÛm. Za pouÏití zjednodu‰eného, nenákladnéhobednûní a pfiedpjat˘ch prvkÛ lze zjednodu-‰it vnûj‰í tvar stavby na úroveÀ jednoduchéholepenkového modelu. Pier Luigi Nervi fiíká: „PfiestoÏese beton pouÏívá jiÏ více neÏ sto let, jehopotenciál zÛstává stále nevyuÏit˘. Je to hlavnûz praktick˘ch dÛvodÛ: bednûní se vyrábí ze dfieva.To znamená, Ïe musíme myslet logikou dfievûnéstavby a ne logikou betonu. Hranolovitéstavby jsou vlastnû provizorní. Vût‰ina inÏen˘rÛse proto zamûfiuje na pevnost a náklady: zdÛraznûnípevnosti a toku sil se zjevnû nefiadí mezipriority.“ 1)OBAL VS. VYJÁD¤ENÍ STRUKTURY Vût‰inav˘‰kov˘ch budov má ocelovou nebo betonovounosnou konstrukci, která je chránûna nenosnouv˘plÀovou zdí. Bûhem minul˘ch desetiletí se ‰etrnézacházení s energií dostalo do popfiedía podnítilo tak stavûní budov s jednolit˘m, dobfieizolujícím obloÏením. Tím je vylouãena moÏnost„ukázat“ nosnou konstrukci. V podstatûexistují dva zpÛsoby obezdívání: první reflektujenosnou konstrukci, kterou chrání, a druh˘ ji naprostoopomíjí. Louis Sullivan byl první architekt,jenÏ experimentoval s cihlovou a keramickounenosnou obvodovou konstrukcí, kterák nosné konstrukci mûla vztah, ale nekopírovalaji pfiesnû. O nûkolik let pozdûji (v roce 1903)pouÏil Auguste Perret keramické kachle AlexandraBigota na domû 25 bis rue Franklin. Perretse pevnû drÏel ãlenûní nosné konstrukce, ale dovolilsi i malé odchylky v místech, kde tím mohldocílit elegantnûj‰ího fie‰ení. Joseph Abram fiíká:„U Perreta slouÏí nenosná obvodová konstrukcek zakrytí, a musí proto potvrdit svou ochrannoufunkci. Aby nevypadala jen jako samoúãelná dekorace,musí odhalovat to, co stavbû dává stabilitu.“2)U mnoha souãasn˘ch staveb je kladen dÛraz nasouvislé, izolující obloÏení spí‰e neÏ na odhalenínosné konstrukce. Klid abstraktnûj‰í masy a celkov˘dojem dostaly pfiednost v nûkter˘ch dílechZumthora, Nouvela, Herzoga s de Meuronem.V následujících dvou desetiletích ale pfiijdou zásadnízmûny. Díky zcela nov˘m stavebním materiálÛm,jako jsou sklenûná a uhlíková vlákna, budoulepené stavební profily i obloÏení velmilehké, izolující, odolné proti korozi, ale pfiitomstejnû efektivní jako ocel. ZároveÀ se také zjednodu‰ísloÏité vrstvení fasád. Znovu se otevfiemoÏnost klást dÛraz na konstrukci nejen uvnitfi,ale i zvenku. Doufáme, Ïe tato revoluce ve stavebníchtechnikách bude podobná revoluci, kterouzpÛsobila ocel a vyztuÏen˘ beton.FASÁDA JAKO KOMPLEXNÍ ÚSTROJÍ Od dob,kdy fasáda byla nosn˘m prvkem, fungovala jakoochrana pfied vlivy vnûj‰ího prostfiedí a umoÏÀovalaosvûtlení vnitfiních prostor a jejich vûtrání,pro‰la architektura dlouh˘m v˘vojem. Modernífasáda musí zajistit izolaci, pojmout vûtrací a klimatizaãnísystémy, topení, rozvod elektfiiny, telefonnícha datov˘ch sítí, instalace, hasicí zafiízení,rozvody rÛzn˘ch tekutin atd. Teprve sekundárnûse stává nosn˘m prvkem a ochranou proti ohni.Nechci klást velk˘ dÛraz na high-tech pfiístup,ale dalo se oãekávat, Ïe potfieba spojit takovésloÏité ústrojí do jednoho celku dá vzniknout novéformû vyjádfiení, kde konstrukce bude, nebonebude hrát formální roli. Ve skuteãnosti striktnírozdûlení práce ve stavebním prÛmyslu - co set˘ãe v˘roby i inÏen˘rsk˘ch kompetencí - takov˘pfiístup nedovoluje. Fasáda je jako pfiedek auta:na vrchu je hladká stylizovaná kapota (navrÏenáarchitektem), pod níÏ se skr˘vá neskuteãná spleÈvíce ãi ménû propojen˘ch systémÛ, které pocházejíod rÛzn˘ch dodavatelÛ. To mÛÏe fungovatu aut, protoÏe nejsou spjata s jedním místemnebo s urãit˘m prostfiedím a poÏadavky na jejichaerodynamické vlastnosti vyÏadují, aby vnûj‰ekbyl co nejhlad‰í. Co se t˘ãe budov, je tento postupzpochybniteln˘. Abych tento názor osvûtlil,musím pouÏít ãtyfiicet let star˘ pfiípad: obchodnídÛm La Rinascente v ¤ímû od Franka Albinihoa Franky Helg. Jedná se zde o podobnou spleÈ.Ta byla v dobû vzniku zaloÏena spí‰e na dobréfiemeslné práci neÏ na spolupráci s rÛzn˘mi odvûtvímiprÛmyslu. Duch celé stavby ale zÛstáváprototypem pouÏití fasády jako komplexníhoústrojí, celá stavba pfiitom ov‰em respektujespecifick˘ urbanistick˘ kontext.Úkolem bylo postavit typick˘ obchodní dÛm,coÏ znamenalo bezcharakterní víceposchoìovoukrabici, jaké vût‰inou v historick˘ch mûstsk˘chãástech pÛsobí ru‰ivû. Úspû‰ná práces mûfiítkem, rozmûry, texturou, barvou, svûtlema stíny fasády spoãívá v porozumûní v‰em prvkÛma prozkoumání jejich funkce z technického,architektonického a urbanistického hlediska.Sám o sobû nepfiedstavuje Ïádn˘ technick˘subsystém to nejekonomiãtûj‰í a nejracionálnûj‰ífie‰ení. Dohromady v‰ak tvofií efektivníkombinaci vnitfiního pohodlí a dobrého vnûj‰íhovzhledu, kter˘ vytváfií dojem, Ïe budova na PiazzaFiume v ¤ímû stála odnepamûti. V dobû, kdyTEORIE ARCHITEKT 7/2000 63

Robert Maillart,skladi‰tû v Curychu, 1910se klade velk˘ dÛraz na „high-tech“, je uÏiteãnési znova pfiipomenout etické pfiedpoklady, zekter˘ch Albini a Helg vycházeli (viz dodatek).V˘uka inÏen˘rství pro architekty a naopak by semûla zamûfiit právû na skloubení. Tím chcemefiíci, Ïe je potfieba pfiekonat jednostranné my‰leníjen logikou techniky a hospodárnosti specifick˘chpodsystémÛ nebo ãistû logikou formypro formu samu. Zde se nezab˘váme umûním.Umûní nemusí brát ohled ani na gravitaci, anina umístûní v kontextu jin˘ch staveb, ale lidskébytí na zemi tyto ohledy brát musí.Chtûl bych zmínit nûkolik my‰lenek, které bymohly b˘t dÛleÏité pro v˘zkum i pro v˘uku architektÛa inÏen˘rÛ. Je dÛleÏité rozvíjet následujícíschopnosti:• nad‰ení pro kreativní práci s technologií a formou• solidní znalosti kultury a historie by mûly b˘tzákladem, ze kterého by se vycházelo• teorie pro sladûní pojetí stavby a lidského vnímánía tûlesné a du‰evní pohody• ochota spolupracovat tak, aby se sladila logikapodsystémÛ a celku• schopnost pracovat s nov˘mi materiály a pfiekonattak zaÏité formy• schopnost kritického hodnocení tam, kde jeoptimalizace svûfiena poãítaãi, kter˘ nezná realitu• schopnost propojit architekturu, inÏen˘rstvía urbanismusDODATEKFranca Helg pí‰e o La Rinascente v ¤ímû: „... v tomto specifickémmûstském prostfiedí jsme nechtûli vytvofiit animonumentální, ale ani nezajímavou nebo bezv˘znamnoubudovu. Mûla mít svou specifickou architektonickou povahua dÛstojnost, ale pfiitom mûla respektovat zavedenénormy a celkové stavební poÏadavky, vnitfiní flexibilitu atd.V‰echny prvky - konstrukãní, instalaãní, vnûj‰í zdi, okna,stfiecha, ostatní materiály, barva - jsou spolu reciproãnûpropojené. Bûhem celého projektování - velice peãlivéhoa neustále se opakujícího - jsme analyzovali alternativypouÏití a fie‰ení jednotliv˘ch prvkÛ a zkoumali detaily vevztahu k celé stavbû. La Rinascente zakonãuje ulici Via Salariaa dovr‰uje námûstí Piazza Fiume. Konstrukãní rozdûleníbudovy má své technické, ale i architektonické dÛvody,rozmûry tak dostávají klidn˘ rytmus. Linie ocelov˘ch nosníkÛ,které jsou pÛvabné samy o sobû, slouÏí jako fiímsy;konce pomocn˘ch v˘ztuh jsou odkryté, pomáhají potlaãitstíny a vyzdvihnou rozmûry. Panely se roz‰ifiují tam, kdevedou instalaãní trubky. Tím, Ïe jsou trubky umístûny poobvodu, se získalo více místa uvnitfi a zároveÀ se dosáhlofie‰ení, které vytváfií spoustu ‰erosvitn˘ch efektÛ. Zmûnyve vrásnûní vnûj‰ích zdí, které probíhají shora dolÛ, odpovídajízuÏování trubek klimatizace. Smûrem do Via Salariaje vrásnûní intenzivnûj‰í neÏ na Piazza Fiume - tím je takénaru‰ena monotónnost. Kolej pro ãi‰tûní a údrÏbu fasádyje speciálnû upravená pro vÛz údrÏby a jeho rameno, alezároveÀ se hodí k sousedním stfiechám. Vzpomínky na baroko,nebo na mû‰Èanskou architekturu pfielomu století?Nevím. KdyÏ se mluví o fie‰eních, pro která se na‰e skupinarozhodla, ãasto se zmiÀuje ironie a nûktefií také toto slovopouÏili v souvislosti s na‰í ,fale‰nou fiímsou‘. Ale jájsem nikdy nemûla pocit, Ïe by v tom byla ironie. Architektonicképrvky vycházejí z funkcí, které má daná budova vykonávat- pfiestoÏe se jinak necítíme b˘t svázáni jak˘mikolinormami a pravidly - a jsou souãástí na‰í vizuální pamûti.Budova takov˘ch rozmûrÛ, s jasn˘m horizontálním a vertikálnímãlenûním, potfiebovala fiímsu, která by ji korunovala,zavr‰ila, aby celá stavba zapadla do bezprostfiedníhookolí. Akoneãnû, proã zrovna tato barva? Proã právû tentomateriál? Pomník Neznámému vojínovi na Piazza Veneziaje z bílého mramoru, kter˘ se hodí na fontány v Brescie, aleuprostfied jasu ¤íma pÛsobí pfiíli‰ bledû a neteãnû, zatímcocihly trosek San Sabina a San Giovanni in Laterano jsou plnésvûtla. Materiál pouÏit˘ na plá‰È budovy musel b˘t prefabrikovan˘a mûl mít Ïivou povrchovou strukturu a barvu,i kdyÏ ne pfiíli‰ záfiivou. Mûl b˘t stejnû odoln˘ vÛãi mûstskémuovzdu‰í jako omítky, které se pouÏívaly na zaãátkustoletí. K anal˘ze a studiu detailÛ i zásadních otázek jsmevÏdy pfiistupovali s otázkou ,Jak to udûláme?‘. Ta je veliceúzce spojena s otázkou ,Jak to vidíme?‘. Pokusili jsme sespojit formální a technologická fie‰ení a dát jednotliv˘mprvkÛm jednotící fiád. V‰e, co vytvofiili jiní, aÈ jsou to vûcimoderní, nebo velmi staré, je souãástí na‰ich zku‰eností,je souãástí nás sam˘ch a na‰ich projektÛ, které vycházejíz kulturního architektonického dûdictví celého lidstva.“ 3)AUTOR JE PROFESOR NA FAKULTù ARCHITEKTURYV LAUSANNEZ ANGLIâTINY P¤ELOÎILA KAROLÍNA JELÍNKOVÁPSÁNO PRO FRANCOUZSK¯ âASOPIS ENSEIGNEMENTARCHITECTURE VILLE â. 5/1999-2000REDAKCE ARCHITEKTA DùKUJE PROFESORU VON MEISSOVIZA SPOLUPRÁCI P¤I ZAJI·TùNÍ OBRAZOVÉ DOKUMENTACEPoznámky1) Pier Luigi Nervi: Considérations sur les possibilités desstructures en béton armé, v: Savoir construire, Linteau,PafiíÏ, 1997.2) Joseph Abram, Auguste Perret: Un classicisme d’ avantgarde,v: Rassegna VIII, 28/4, speciální ãíslo Perret: 25 bisrue Franklin, Milán, 1986.3) Franco Albini, Franca Helg, La Rinascente, a cura di LeonardoFiori e Massimo Prizzon, Abitare Segesta, Milán, 1982.Franco Albini & Franca Helg,obchodní dÛm La Rinascente v ¤ímû, 1959Herzog & de Meuron,továrna Ricola v Laufenu, 1986-1991SNÍMKY ARCHIV AUTORA64 ARCHITEKT 7/2000 TEORIE

HISTORIEZ HISTORIE KONSTRUKâNÍCH PRINCIPÒANEB DVù STOLETÍ ARCHITEKTURY „S P¤ÍLOÎNÍKEM“âást 34DROBNOSTI, KTERÉ TVO¤Í DOBU1Prostfiedí staveb dotváfiejí drobné vybavovacía zafiizovací pfiedmûty, ãasovû je urãují, dávajímu koneãn˘ v˘raz a ãiní je tak neopakovateln˘m.S vymizením fiemeslné v˘zdoby, ornamentua detailu pfiejímají tuto funkci pfiedmûtytechnického rázu. A tak prost˘ vypínaã, osvûtlovacítûleso na chodbû nebo zafiizovací pfiedmûtv „tajném kabinetu“, kter˘ by v historizujícíbudovû nebyl ani pfiiznáván, se stávajíu moderních staveb atributy, které architekturudotváfiejí. Mnohdy pouze na nich mÛÏe spoãinoutunavené oko v prostorách jinak nezajímav˘ch.¤emeslo nahrazené prÛmyslovou v˘robou sepfietavilo do sériov˘ch v˘robkÛ, mnohdy s kvalitnímnávrhem a provedením. Shledáváme, Ïe v˘robkyz první tfietiny na‰eho století mají velkouÏivotnost. Ze zku‰enosti víme, Ïe dnes najdemespí‰e technick˘ detail z dvacát˘ch ãi tfiicát˘ch letneÏ pfiedmûty mlad‰í. Pravdûpodobnûji naleznemeosvûtlovací tûleso sklárny Inwald nebo svítidloAmerika neÏ pravé „bruselské“ kornouty nebokapky. Jejich nalezení je událostí v˘jimeãnoua pouÏitelnost vesmûs nulová. Produkty z padesát˘cha ‰edesát˘ch let se dochovaly ménû ãastojak z technick˘ch dÛvodÛ, tak z celkové nechutik tomuto období.Pfii rekonstrukci pak skuteãnû nastává problém,zda je moÏné zásadové navrácení technick˘chdetailÛ. U právû otevírané Müllerovy vily se návratve velké mífie povedl. Jedná se v‰ak o v˘znamnoupamátku, kde bylo technické vybavenízãásti dochováno. Nûkdy je v‰ak dÛsledn˘ návratzcela nemoÏn˘, napfiíklad u restaurace PRAHAEXPO 58. Pomineme-li dochování ubohého torzastavby, byl by i problém s jejími technick˘mi detaily.I kdybychom pominuli dobové vybaveníprovozních místností, které by dnes vypadalo jakoprovizorium, nejsme schopni znovuvytvofiiti ãást vefiejnou tak, aby vypovídala o konci padesát˘chlet. Ostatnû zvolení restaurátorské obnovyu stavby, z jejíÏ fyzické podstaty se dochovala jenhrubá stavba s nikterak zajímav˘mi konstrukcemi,je po‰etilé. Podivnost tohoto ãinu je podtrÏenai skuteãností, Ïe dochované interiéry z pfielomupadesát˘ch a ‰edesát˘ch let v posledníchdeseti letech zanikly. Nesouhlasilo snad jen nûkoliktenk˘ch hláskÛ bez patfiiãné moci úfiední.Nebuìme v‰ak skeptiky a pfii rekonstrukcích sesnaÏme snímat vûci dochovalé a zajímavé. Nenaleznemejich jiÏ mnoho, ale existují. Tu zapomenutákoule na nepfiístupném místû s dochovanoupaticí a dobovou Ïárovkou, jinde pak umyvadlovãetnû armatur a zápachové uzávûrky. Absurdnûi ãinnost rÛzn˘ch vete‰níkÛ a pfiekupníkÛ pÛsobíkladnû, pokud se nejedná o kusy ukradené z pÛvodníchmíst. Jejich zájem je zatím spí‰e omezenna kusy z mosazi a historizující, nicménû zboÏíub˘vá a zaãínají se objevovat i kusy mlad‰í,i z materiálÛ ménû u‰lechtil˘ch. PfiípadÛ k osazenínebude sice nikdy mnoho, ale pfii zlep‰ující sepamátkové osvûtû a vût‰ím rozhledu investorÛbude pouÏití dobov˘ch prvkÛ moÏné i Ïádoucí.Více dnes jiÏ nenapí‰i, musím jít vyjednat zachovánínaprosto nepo‰kozeného splachovacího WCz devadesát˘ch let minulého století. Do osmdesát˘chlet byl funkãní, a proto pfieÏil.VÁCLAV JANDÁâEKAUTOR JE INÎEN¯R, SAMOSTATNù âINN¯ V OBORU STATIKYA DùJIN STAVITELSTVÍ, STÁL¯ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE21. BûÏná prkénka na WC dodávaná v dobû velké krize, zajímav˘ je v‰ak v˘robce; stavitelé,divte se, vyrábûla je Ústecká lodûnice, poptávka po lodích nebyla asi nejvût‰í.2. Koupelnová kamna, naz˘vaná v dobû nejvût‰í slávy kamny lázeÀsk˘mi, pfiedmûtsbûratelÛ barevn˘ch kovÛ3. Jeden z posledních typÛ litinové, smaltované v˘levky: je zcela bezozdobná, v˘robceji neopatfiil sv˘m jménem lemujícím kohoutek - tak se i slévárna pfiizpÛsobilav˘roku, kter˘ se zmûnil v heslo: Ornament je zloãin!4. Stropní svítidlo z nabídky sklárny Inwald z tfiicát˘ch let43HISTORIE ARCHITEKT 7/2000 65

V¯STAVAZ V¯STAVY ESTER HAVLOVÉT¤I KAPITOLY PRAÎSKÉ ARCHITEKTURYVYBRANÉ SNÍMKY BYLY ZHOTOVENY V B¯VALÉRINGHOFFEROVù TOVÁRNù NA SMÍCHOVù.ESTER HAVLOVÁ - T¤I KAPITOLY PRAÎSKÉ ARCHITEKTURY1. PRAHA NA P¤ELOMU 19. A 20. STOLETÍ2. PRAÎSKÉ DETAILY3. PRAÎSKÉ TOVÁRNYV¯STAVA V PRAHA CITY CENTER V PROSTORÁCH FIRMYEPD BYLA ZA¤AZENA DO CYKLU UMùNÍ PRO KANCELÁ-¤E (13. 4. - 16. 6. 2000), ZAHÁJIL JI ZDENùK LUKE·.66 ARCHITEKT 7/2000 VÝSTAVA

VÝSTAVA ARCHITEKT 7/2000 67

A-PRAXEVùTRACÍ VIK¯¤KYT¤E·NIâKA NA KORUNù HISTORICKÉ ARCHITEKTURYMILO· SOLA¤Stfiecha je korunou architektury. Nikoli fasády, ale fasádya stfiecha tvofií prÛãelí stavby. Degradovat stfiechuna uÏitkovou konstrukci - nebo dokonce na „volnoustavební parcelu“ - znamená rezignovat na architektonickoutvorbu jako na obor lidské ãinnosti, ve kterémse technické aspekty spojují s v˘tvarn˘mi a ideov˘mi.To, co architekturu definuje, jsou uÏité materiály, barvy,detaily, mûfiítko, proporce, kompozice, sloh, symboly.To v‰echno by mûlo b˘t pfii kvalifikované péãi o stfiechuhistorické stavby respektováno, rozumûjme nemûnûno.V této souvislosti se nejãastûji mluví o potfiebû uÏívattradiãní stfie‰ní krytinu a o ‰kodách, které pÛsobí necitlivépÛdní vestavby. Pozornost si v‰ak zasluhují i dal‰íprvky, které se ve vzhledu a architektonickém v˘razustfiechy uplatÀují. Komíny, vik˘fie, fiímsy, hrotnicea v neposlední fiadû také uÏité stavební detaily. Nejdejenom o to, aby stfiecha byla pokryta prejzy, bobrovkaminebo dfievûn˘m ‰indelem, ale také o to, aby tatokrytina byla pouÏita odpovídajícím zpÛsobem.Historické pultové vik˘fikyObecnû lze konstatovat, Ïe na historické stfiechy nepatfiíklempífiské detaily. Samozfiejmû kopule chrámÛ jsouv˘jimkou potvrzující pravidlo, fieã je v‰ak o uÏitkov˘chdetailech pfievzat˘ch ze soudobé stavební produkce.Závûtrné li‰ty nebo oplechované fiímsy, atiky a koruny‰títÛ pfiedstavují ve vzhledu historick˘ch stfiech v˘raznouzávadu. Ke v‰em tûmto o‰kliv˘m detailÛm pfiitomexistují stejnû funkãní tradiãní varianty bez uÏití plechu.To samé se t˘ká i vûtracích vik˘fikÛ. Existuje jich nûkoliktypÛ, které odpovídají rÛzn˘m slohÛm a rÛzn˘m regionÛm.Nicménû vût‰ina z nich se uÏívá celá staletí.Právû dlouhodobé uÏívání a tfiíbení pfiivedlo jejich konstrukcik technické i estetické dokonalosti. Správnûzpracovan˘ vûtrací vik˘fiek je ozdobou stfiechy.UÏití zdrobnûliny vik˘fiek není náhodné. Spoleãn˘mznakem v‰ech vûtracích vik˘fikÛ je totiÏ relativnû malávelikost. ·ífika nejroz‰ífienûj‰ího pultového typu se nejãastûjipohybuje v rozmezí 300 - 600 mm a v˘‰ka okolo200 - 400 mm. Tvrzení, Ïe co je malé, to je hezké, bybylo subjektivní. Objektivnûj‰í je fiíci, Ïe co je malé, nelzezvût‰ovat do nekoneãna. To je poznámka na vrubpfiípadného vyuÏití vûtracích vik˘fikÛ pro osvûtlení podkroví.Druh˘m podstatn˘m znakem je proporce. KaÏd˘ typmá svoji proporci. Otázka proporcí se t˘ká i pfiesahukrytiny na stfií‰ce vik˘fie. Pfii obnovû je tfieba nejprvezaloÏit krytinu stfiechy a teprve poté osadit vik˘fi, takaby jeho stfií‰ka pfiesnû „zapadla“. Je-li vik˘fi správnûosazen, je ve‰keré nastavování a li‰tování zbyteãné.Tradiãní provedení volského okaHistorické vik˘fie se ‰títemVûtrací vik˘fiky se ‰títem, citlivû upravené proosvûtlení podkrovíVzhled vik˘fie je pevnû spojen s jeho konstrukcí. Krásavûtracích vik˘fikÛ je právû v jednoduchosti a vyváÏe-68 ARCHITEKT 7/2000 A-PRAXE

nosti tradiãního provedení. Vedle volsk˘ch ok a zdûn˘chvik˘fikÛ je nejroz‰ífienûj‰í konstrukcí ãelo z dfievûn˘chhranolkÛ, na které buì pfiímo nasedá stfiecha, nebona nû navazuje trojúheln˘ ‰tít s tympanonem. Bokytakového vik˘fie jsou omítané nebo bednûné. DÛleÏitéje, Ïe v˘plÀ boãnice je celá schovaná za ãelním rámem.To b˘vá pfii obnovû ãasto kamenem úrazu. Firmy sizjednodu‰í práci, osadí ãelo, bednûní na nûj pfiibijíz vnûj‰í strany a vznikl˘ zmetek buì oplechují, nebooli‰tují. Stejnû tak není vhodné nahrazovat omítku tfiebasádrokartonem, protoÏe spáry se dfiíve ãi pozdûjiobjeví a zviditelnûná Potûmkinova vesnice je spí‰e proostudu neÏ pro okrasu. Samozfiejmû není vhodné vik˘fikyoplechovávat. Ani je celé balit do plechu, ani uÏívatzávûtrné li‰ty.SNÍMKY AUTORDetailÛm je potfieba vûnovat pozornost. Je poslánímarchitekta, aby na stavbách hájil krásno a aby o nûmdokázal pfiesvûdãit nejen stavebníka, ale i své pfiípadnétechnokraticky orientované spolupracovníky. U obnovyhistorick˘ch staveb to platí trojnásobnû. Vedle krásnav‰ak vstupuje do hry také hodnota kulturního dûdictvía úcta k tvorbû na‰ich pfiedchÛdcÛ.Pohled na stfiechy, u domÛ v popfiedí si pov‰imnûme proporce vûtracích vik˘fikÛ vÛãi velikosti okenAUTOR JE ARCHITEKT,PRACOVNÍK STÁTNÍHO ÚSTAVU PAMÁTKOVÉ PÉâE,SPOLUPRACOVNÍK REDAKCEVûtrací vik˘fiky zabalené do plechuVik˘fiky zabalené do plechuSprávnû novû proveden˘ pultov˘ vik˘fiek (obnovaNostického paláce na Malé Stranû, návrh AA PavlaKupky). K dfievûnému truhláfiskému ãelu pfiiléháomítaná v˘plÀ boku.·patná a nepochopená napodobenina. Rám vik˘fiea rám okna jsou pfiedimenzované. Napodobeninaomítkového povrchu je pfiidána z vnûj‰í strany. Stfiechaje nasazena pfiíli‰ vysoko. Vlající pojistnou hydroizolacia uÏití tmelu snad není tfieba komentovat.A-PRAXE ARCHITEKT 7/2000 69

A-PRAXEOKRAJ ST¤ECHYANEB CHVÁLA ¤ÍMSY A NÁMùTKUJAN VINA¤Detaily okraje stfiechy se u historick˘ch stavebz rÛzn˘ch dob a z rÛzn˘ch zemí li‰í. ZpÛsob fie-‰ení okraje stfiechy závisí na konstrukci krovu.Existuje nûkolik konstrukãních principÛ, kterébyly v rÛzn˘ch dobách obmûÀovány.Krokve jsou uloÏeny do vazn˘ch trámÛ, vaznétrámy pfiesahují vnûj‰í líc zdiStfiechy s pfiesahujícími vazn˘mi trámy byly uÏíványod nejstar‰ích dob, uvádíme pfiíklad antickéhokrovu (obr. 1) a krovu románského (obr. 2), kdejsou krokve spojeny s vazn˘m trámem stfiednímplátem zaji‰tûn˘m kolíkem (tzv. ostfiih). Tento spojje znaãnû namáhan˘ vodorovnou silou, proto jeu krovu sv. Petra spoj zaji‰tûn Ïelezn˘m tfimenem.U klá‰terní budovy v Arnsteinu ze 12. století(obr. 3) naplátovaná krokev pfiesahuje vazn˘ trám.nedo‰lo k usmyknutí vazného trámu, musel b˘tspoj umístûn dále od jeho konce. Okraj stfiechypotom tvofiil námûtek. Charakteristick˘ detail sevzpûrami pfiesahujících koncÛ vazn˘ch trámÛ mákrov opatství v Charlieu z 15. století (obr. 4).Krov s námûtky uloÏen˘mi na podélném trámu,kter˘ leÏí na krakorcích zatíÏen˘ch vazn˘mi trámy.Podle zachovan˘ch otiskÛ pÛvodního krovuz konce 14. století obnoven na hradû Toãníku.Krokve jsou uloÏeny do vazn˘ch trámÛ, vaznétrámy jsou ukonãeny na zdiU typického detailu barokní leÏaté stolice (obr. 6)vazn˘ trám pfiesahuje jen v nejnutnûj‰í mífie - jeskryt v fiímse, jejíÏ konstrukci nûkdy vytváfií. Krytinuna okraji stfiechy nese námûtek opfien˘ o fiímsu.Pozdûj‰í barokní krov, u kterého je funkce vazn˘chtrámÛ a trámÛ stropních oddûlena a kter˘nemá zazdûné pozednice, je na obrázku 7. Zmûnûnákonstrukce se na vnûj‰ím vzhledu neprojevila.Spojení fiímsy a námûtku, zejména u stfiechy krytéprejzy nebo bobrovkami, vytváfií mûkkou linii, kteráje jedním z charakteristick˘ch prvkÛ malebnéarchitektury ãesk˘ch mûst.Zaji‰tûní kolíkem nebylo u více zatíÏen˘ch krokvídostaãující, proto byly krokve do vazného trámuãepovány a opíraly se o nûj cel˘m prÛfiezem. AbyObr. 1 - Krokve plátované na konce vazn˘ch trámÛ (pÛvodníbazilika sv. Petra v ¤ímû)Obr. 2 - Krokve plátované na konce vazn˘ch trámÛ (klá‰terníkostel v Sindelfingen, kolem 1100)Obr. 3 - Pfiesahující krokev plátovaná na vazn˘ trám (klá‰terv Arnsteinu, 12. století)Obr. 4 - Krokev ãepovaná do vazného trámu, námûtek, vzpûrypfiesahujících vazn˘ch trámÛ (opatství Charlieu, 15. století)Obr. 5 - Krokev ãepovaná do vazného trámu, námûtek osazen˘na podéln˘ trám na pfiesahujících vazn˘ch trámech(Velk˘ palác hradu Toãníka)Obr. 6 - ¤ímsa a námûtek, leÏatá stolice uloÏená do zdiva(baroko)Obr. 7 - ¤ímsa a námûtek, leÏatá stolice uloÏená na zdivu(baroko)Krokve jsou uloÏeny na pozednici, je zachovánafiímsaV klasicismu se zmen‰ily sklony stfiech, v dÛsledkutoho se pfiestaly uÏívat leÏaté stolice a roz‰ífiilyse vaznicové krovy, které se staví od 19. stoletídodnes. Krokve u nov˘ch typÛ krovÛ nejsou ãepoványdo vazn˘ch trámÛ, ale ukládány na pozednice- námûtky jiÏ nejsou nutné (u klasicistních krovÛse sklonem kolem 30% by se ostatnû nemohlyuplatnit). Detail podle obrázku 8, kter˘ zachováváfiímsu, se uÏíval po celé 19. století, je typick˘ prona‰e vesnické a pfiedmûstské domy.Obr. 8 - Krokev osazená na pozednici, fiímsa (19. století)Krokve jsou uloÏeny na pozednici, konce krokvípfiesahují vnûj‰í líc zdiPozednice se ãasto ukládá na nadezdívku, neb˘vájiÏ spojena s vazn˘m trámem, koncem 19. stoletíse u nás hojnû uÏívá stfiecha s pfiesahujícími krokvemibez fiímsy (obr. 9). Stfiecha s pfiesahujícímikrokvemi byla roz‰ífiena jiÏ ve stfiedovûku, zejménav oblasti hrázdûné architektury - ta se v 19. stoletístala v˘znamn˘m inspiraãním zdrojem a ovliv-70 ARCHITEKT 7/2000 A-PRAXE

nila fiadu detailÛ i u nás, zvlá‰tû koncem století.I v pfiípadû, Ïe se u historizující architektury 19.století uplatÀují fiímsy, uÏívá se obdobn˘ konstrukãnídetail (pozednice na podezdívce) jakou stfiech bez fiímsy (obr. 10). Hlavní fiímsa, kteráu historick˘ch staveb obvykle vyznaãovala úroveÀstropÛ, je jiÏ na nosn˘ch konstrukcích nezávislá,její polohu urãuje v˘hradnû architektonické ãlenûnífasády.Stfiechy s pfievisl˘mi krokvemi bez fiímsy se uÏívajídodnes, typick˘ detail je na obr. 11. Zdûné fiímsyse u staveb postaven˘ch ve druhé polovinû 20.století vyskytují jen zcela v˘jimeãnû, námûtky vymizelyúplnû. PÛvodní fie‰ení, kdy krokve jsouobezdûny a omítka dochází aÏ k latím nebo bednûní(obr. 12), souãasné stavebníky mnohdy neuspokojuje.Vznikají rÛznû obednûné a oplechovanékonstrukce, jejichÏ spoleãn˘m rysem jeimprovizovanost a nechtûná monumentalita (obr.13, 14, 15), u domÛ se ‰títem se u okapu objevují„u‰i“. Procházka nûkterou pfiedmûstskou ãtvrtípostavenou poãátkem 20. století nám ukáÏe, Ïe sestejn˘mi problémy nepfiíli‰ úspû‰nû zápasili jiÏ na-‰i pfiedkové. Zvlá‰È v poslední dobû, kdy narostlatlou‰Èka stfiechy kontralatûmi, pfii okapu se uplat-Àují mfiíÏky vûtracích otvorÛ a okrajové tvarovkykrytiny a podle vzoru alpsk˘ch domÛ se zvût‰ujípfiesahy stfiech, se stfiecha, a zejména její okrajObr. 9 - Pfiesahující krokve (19. století)Obr. 10 - Krokve uloÏené na pozednici, fiímsa (19. století)Obr. 11 - Pfiesahující krokve (soudobá stavba)Obr. 12 - UÏívané úpravy pfiesahujících krokví - dotaÏeníomítky k bednûní (autentick˘ detail)Obr. 13 - UÏívané úpravy pfiesahujících krokví - fale‰ná fiímsaz prkenObr. 14 - UÏívané úpravy pfiesahujících krokví - obednûníhorní ãásti zdivaObr. 15 - UÏívané úpravy pfiesahujících krokví - vodorovnébednûní v úrovni koruny zdiva (autentick˘ detail)Obr. 16 - ¤ímsa a námûtek - doporuãen˘ detail pro vût‰ísklony stfiechObr. 17 - ¤ímsa a námûtek - doporuãen˘ detail pro obvykl˘sklon stfiechystává nejv˘raznûj‰ím prvkem domu. Málo pûkn˘chdetailÛ vidíme v nov˘ch ãtvrtích rodinn˘chdomkÛ. I kdyÏ jejich fasády dokonce nûkdy navrhujearchitekt, detaily stfiechy urãuje Bramac nebojin˘ v˘robce krytiny.Chtûli bychom proto tvÛrce nov˘ch domÛ upozornitna prvky, které v minulosti pomáhaly dát budovûproporce, fiád, a zejména onu mûkkost, kterousouãasná architektura postrádá. Chceme pfiipomenoutprvky, které mohou v dobû postmodernyinspirovat a které byly neprávem zapomenuty - totiÏfiímsu a námûtek. Je dobré si uvûdomit, Ïe mÛ-Ïe b˘t rozdíl mezi fiímsou, která je souãástí zdûnéãásti domu a artikuluje jeho fasádu, a obkladem,jehoÏ jedin˘m úãelem je zakr˘t pfiesahující konecstfiechy. Na obr. 16 a 17 jsou pfiíklady detailÛ, kterévyhoví technick˘m poÏadavkÛm, a mohou seuplatnit u souãasn˘ch domÛ s vût‰ím i men‰ímsklonem stfiechy.Atûm, ktefií staré domy opravují, jsme chtûli pfiipomenoutnûkolik detailÛ historick˘ch staveb.AUTOR JE INÎEN¯R SE ZAMù¤ENÍM NA KONSTRUKCE,SPECIALISTA NA RESTAUROVÁNÍ PAMÁTEK,VEDOUCÍ PROJEKTANT FIRMY MURUSPoznámkaReprodukce 1, 2, 3, 4 jsou pfievzaty z knihy Friedrich Ostendorf:Die Geschichte des Dachwerks (Leipzig und Berlin, 1908)A-PRAXE ARCHITEKT 7/2000 71

EKOLOGIEPOD TERÉNEMO STAVùNÍ V SOUVISLOSTECH HOVO¤ÍMES ARNO·TEM NAVRÁTILEM, PETREM PÁVEM A MARKEM TICH¯MArchitekt: V loÀském roãníku ãasopisu jsme semimo jiné vûnovali fenoménu Zemû z ekologickéhohlediska. Pfiedstavili jsme Zemi jako stavebnímateriál, pozornost jsme vûnovali volbûgeologického podloÏí a upozornili na historickésouvislosti urbanizace krajiny. Dal‰ím aspektemje vyuÏití terénu pro stavûní. Ve své praxijste se setkali s projektem ãi realizací domupod terénem. Jaké moÏnosti spatfiujete v tétooblasti architektonické tvorby? NaplÀuje ekologicképrincipy (s vûdomím toho, Ïe na tûchtostránkách jiÏ nûkolikrát zaznûla nedostateãnostpojmu ekologick˘)?Arno‰t Navrátil: O správnostech pfiístupu k architektonickétvorbû nelze kategoricky rozhodovatnebo stavûní pfiíli‰ ‰katulkovat, tedy i zaãleÀovatdo kategorie ekologick˘ ãi nikoliv. DÛm pod terénemmá v urãit˘ch souvislostech smysl, projeví-lise jeho kvalita po stránce estetické, funkãní, vyu-Ïití terénu, a navíc i v úspofie nákladÛ na údrÏbu ãispotfiebû energie. Volit variantu domÛ pod terénem,respektive s pfiisypáním zeminy, nám v souãasnédobû umoÏÀují kvalitní stavební technologiei materiály.Marek Tich˘: Jsem rád, Ïe jste zmínil slovo souvislosti,protoÏe ho povaÏuji za klíãové i v chápánípojmu ekologie. Souvislosti lze sledovat v technickérovinû, na kterou je ãasto ekologiezuÏována. Jedná se o úsporu izolací, spotfiebuenergie na vytápûní a podobnû. Mnohem zásadnûj‰íje pro mne dal‰í souvislost, kterou jste takézmínil - snaÏíme se vracet k principu vybavení domuna základû pfiirozeného fyzikálního fungování,a zároveÀ zafiadit objekt do urãitého kontextu.Princip, kter˘ si zde pojmenováváme jako ekologick˘,souzní s obecnûj‰ímí pfiístupy konce 20.století. My‰lenkami trvale udrÏitelného rozvojei pracemi nûkter˘ch teoretikÛ architektury. Mámteì na mysli Kennetha Framptona a jeho kritick˘regionalismus. Jedním z postojÛ, kter˘mi pojemkritického regionalismu vymezuje, je zdÛrazÀováníspecifick˘ch faktorÛ pro místo: od topografiechápané jako tfiídimenzionální matrice, do níÏdÛm vloÏíme, pfies klimatické podmínky aÏ po hrusvûtla. Tento postoj staví Frampton proti „universálnícivilizaci“, která jde cestou vyuÏívání technick˘chzafiízení. Právû „zasypání“ má schopnostodpovídat na zde naznaãené souvislosti, aÈ jiÏ zestrany ãistû praktického provozování domÛ - pfiirozenéhodosaÏení „technick˘ch“ úspor, ãi z pohleduobecnûj‰ího - nezastavování svûta „trãícími“domy, úspofie místa, souznûní s krajinou.Nechci tím stavûní pod terénem vyvy‰ovat nad jakékolivjiné fie‰ení, jde samozfiejmû o jednu z variant,která se v urãit˘ch souvislostech mÛÏe jevitnejoptimálnûj‰í.MORFOLOGIE TERÉNUMÛÏete pfiiblíÏit konkrétnûji jednotlivé pfiedpokladypro vznik domu pod terénem, popfiípadûuvést konkrétní pfiíklady?M. Tich˘: Nejdfiíve nás samozfiejmû napadne terénníkonfigurace. V‰ichni tfii máme napfiíkladzku‰enosti s umístûním stavby do protihlukovéhovalu. Rád bych tento princip dokumentoval nadvou realizacích ze 70. let - prázdninov˘ dÛmv Dánsku Clause Bonderupa a dÛm v dunách naFloridû ateliéru Williama Morgana (obr. 1, 2 - pozn.red.). První naprosto pfiesnû sleduje morfologiiterénu - dÛm je maximálnû citliv˘ ke struktufiepovrchu území. Pfiedjímá zmínûnou Framptonovutfiídimenzionální matrici. Druhá realizace je zajímavánejenom architektonick˘m fie‰ením, alepouÏitou stavební technologií, díky níÏ se podafiilodosáhnout znaãn˘ch úspor na stavbu. Za jin˘pûkn˘ pfiíklad z poslední doby povaÏuji botanickouzahradu ve Walesu Normana Fostera (obr. 3).Zde vyuÏil terénu tak, Ïe vzhledem k orientacia pfievládajícím studen˘m vûtrÛm ze severní stranyobjekt zasypal a naopak z jihu otevfiel je‰tûv kombinaci s optimálním tvarem. DÛm je terénupodfiízen, vnímá jeho pozvolné kfiivky. Opût zmínímmy‰lenky regionalistÛ. Rozli‰ují architekty,ktefií se snaÏí za kaÏdou cenu vtisknout svûtu svÛjnázor, a jiné, ochotné postavit dÛm, kter˘ s krajinousplyne.A. Navrátil: V tomto kontextu by v‰ak napfiíkladAndraultova a Paratova multifunkãní hala PalaisBercy mohla popírat dÛleÏitost morfologie terénupro volbu domu zasypaného zeminou. Hala je postavenana rovinû, má tvar seseknuté pyramidys velmi strm˘mi boky, pokryt˘mi rohoÏí a pfiirozen˘mtrávníkem. Mohlo by se zdát, Ïe toto originálnífie‰ení je právû zmínûnou exhibicí. DÛvodya souvislosti urãitého fie‰ení jsou v‰ak vÏdy spe-1 Claus Bonderup, Prázdninov˘ dÛmpro architekta, Dánsko, Blokhus,1979, leteck˘ pohled a fiez72 ARCHITEKT 7/2000 EKOLOGIE

cifické. V tomto pfiípadû k pokrytí zeminou vedlasnaha po zaãlenûní objektu do zeleného pásuSeiny, potfieba potlaãit jeho obrovskou hmotnost,v koneãném v˘sledku spl˘vá s okolní zelení a nevhodnûse neprosazuje.Petr Páv: Zdálo by se, Ïe se v takov˘chto pfiípadecharchitekt zab˘vá spí‰e fie‰ením interiérÛ, aleuvedené pfiíklady dokazují, jak velké umûní je pfiizpÛsobitse terénu. V na‰ich podmínkách jsmeale ãastûji stavûni pfied úkoly stavût dÛm na rovnéparcele, omezené velikostí a okolní v˘stavbou,kde se pfiíli‰ nenabízí pfiem˘‰let o zasypan˘ch domech.TECHNICKÉ A TECHNOLOGICKÉ PODMÍNKYM. Tich˘: Navrhnu-li na rovném pozemku betonovoukostku, kterou obsypu zeminou, protoÏemám pocit, Ïe uspofiím a Ïe to bude hezké, jdeo stejnû ‰ílen˘ zámûr jako vykutat skálu a do nívloÏit dÛm. V tomto pfiípadû se stfietávají dva zmínûnépfiístupy: obecnûj‰í, veden˘ snahou o zaãlenûnído krajiny, a technick˘, kter˘ smûfiuje k dosaÏeníúspor v technologii i následném provozudomu. Samozfiejmû Ïe mohu takto stavût, nemohuv‰ak téÏ mluvit o ekologickém pfiístupu.P. Páv: Pfiipomenu úvodní úvahy o pfiístupu kestavûní v souvislostech: i tento pfiípad mÛÏe v jist˘chsouvislostech b˘t ekologick˘, napfiíklad pou-Ïiji-li k zasypání vytûÏenou zeminu, kterou bychjinak musel z pozemku odváÏet. I pfiíklad halyv Bercy sv˘m zpÛsobem dokumentuje kontext,kdy je zase z naprosto jin˘ch dÛvodÛ vhodné „zasypat“dÛm na rovinû.M. Tich˘: Pfiidáváme tak postupnû jednotlivéprincipy v souladu s my‰lenkou udrÏitelnosti -minimalizovat dopravní nároãnost, vyuÏívat místníchsurovin a pouÏívat technologie, které se podílejína kontextu pfii volbû typu domu. Nesmímesamozfiejmû zapomenout na vztah ke klimatick˘mpodmínkám.Jak velkou roli hraje moÏnost úspory energiepfii provozu?M. Tich˘: Nechal jsem si spoãítat modelov˘ pfiíklad,kter˘ porovnal volnû stojící modul domu6x4 metry s jedním oknem a jednûmi dvefimi sestejn˘m, av‰ak pfiisypan˘m z poloviãky pÛdorysua stfiechou pokrytou zeminou. Úspory ve spotfiebûenergie ãiní asi 20 %, obdobnû niωí jsou i tepelnéztráty.2 William Morgan Architects, DÛmv dunách, USA, Florida, 1979,vchod, situace, strukturakonstrukce, pÛdorysNeztratí se v‰ak tyto úspory samotnou nutnostípouÏít nároãnûj‰í a draωí izolace?A. Navrátil: Odpovím vám pfiíkladem z vlastnízku‰enosti: témûfi pfied tfiiceti lety jsme postavilidruÏstevní domy s garáÏov˘m dvoupodlaÏním objektem.Z estetick˘ch dÛvodÛ jsme stfiechy garáÏípokryli 20 cm humusu a zaseli travní semeno. Tfiicetlet zÛstala izolace z nataven˘ch asfaltov˘chpásÛ neporu‰ená, zatímco stejná izolace na terasáchbytov˘ch domÛ pokrytá vrstvou betonovémazaniny vykazovala jiÏ po pûti letech poruchy.Vysvûtluji si to tím, Ïe betonová mazanina, kteránení separována reaguje na tepelné zmûny a docházík poru‰ení materiálu, pfiedev‰ím v místechpfiechodu na klempífiinu; pracuje izolace, vznikajítrhliny. Naopak izolaci stfiech garáÏí nevadí vlhkost,ale naopak mají stál˘ tepeln˘ reÏim. Nejsouvystaveny náhl˘m tepeln˘m zmûnám - vedro,dé‰È, kroupy. Dokonce zaji‰Èují i lep‰í tepelnoupohodu uvnitfi objektÛ.REPROSNÍMKY ARCHIV M. TICHÉHOEKOLOGIE ARCHITEKT 7/2000 73

EKOLOGIENorman Foster, Národní botanická zahrada ve Walesu, pfiíãn˘ a podéln˘ fiez, repro The Architecture Review ã. 4 / 2000P. Páv: Navíc v souãasné dobû nejsou izolace vÛbecrizikové, riziko je spí‰e v lidském ãiniteli -v kvalitû provedení.Je objekt kryt˘ vrstvou zeminy srovnateln˘ s maximálnûizolovan˘m?P. Páv: Rozdíl zpÛsobuje zasypání vlhkou zeminou,pfiítomnost vegetace a odpafiování vody. U nadzemníhodomu se konstrukce prohfiejí a vnitfiní prostfiedí je pakpfiibliÏnû stejnû teplé jako venkovní vzduch ve stínu.U podzemního je pocitovû chladnûji v hork˘ch letníchmûsících, nemusí se tedy v létû chladit, a v zimû naopak.Dochází zde k „jeskynnímu“ efektu, vlastnû se jednáo pfiirozené tepelné ãerpadlo.M. Tich˘: Navíc zde teplotu reguluje optimální sráÏkov˘reÏim, kter˘ se normálnû pfii jakémkoliv jinémtvaru stfiechy neuplatní. Obyãejnû se voda kumuluje,sbírá a umûle odvádí z pozemku. Zde je nucena rovnomûrnûse vsakovat, coÏ vede k optimálnímu nasycenístfiechy a odpafiování a pozvolnému ochlazování.P. Páv: U nadzemních domÛ se budují tepelné akumulátorynebo akumulaãní stûny. V pfiípadech tûchtodomÛ funguje jako akumulátor tepla, respektivechladu, celá hmota - stûny, stfiecha, vãetnû zeminy,kterou je objekt zasypán.M. Tich˘: Tento princip byl maximálnû vyuÏit ateliéremEdwarda Cullinana u Archeologického muzea veSkotsku (obr. 4). Muzeum je zahloubeno do terénua je zde vyuÏit a dokonale propoãítán akumulaãníefekt. V polovinû zimy konãí sezóna, vypne se topenía objekt se postupnû prohfiívá aÏ do jara, kdy jeopût zahájen provoz.Nenastává u konstrukce, zasypané zeminou, kdeje tedy zabránûno pfiístupu vzduchu, kondenzace?M. Tich˘: Na zku‰enosti s Rybáfiskou ba‰tou se námpotvrdilo i na základû podrobného v˘poãtu, Ïe k takov˘mtoefektÛm nedochází. Pfiestup teplot je velice pozvoln˘,teplota zeminy i pfii pomûrnû malé vrstvû jeokolo nuly, spí‰ více. Aopût tomu zfiejmû napomáhái akumulace tepla zevnitfi domu. I zde se naplÀuje princippfiirozeného fungování: dochází k organickému vydechovánía nadechování tepla.PSYCHOLOGICK¯ FAKTORPfiedstava domu zasypaného hlínou mÛÏe vyvolatnepfiíjemn˘ pocit. VበdÛm v Jinonicích má na vrcholuvíce neÏ metr hlíny.P. Páv: V prostoru objektu se tento pocit ztrácí. Jak˘pocit máte, víte-li, Ïe nad vámi je nûkolik podlaÏív˘‰kového domu?Neztrácí v‰ak uÏivatel domu pod terénem kontakts vnûj‰ím prostfiedím?M. Tich˘: Toto je ãastá v˘tka. Vzniká v‰ak na základûpfiedstavy troglodytního - pravûkého bydlení, kdyse vyuÏívá vnitfiního zapu‰tûného atria, které fungujev kombinaci s odvádûním vzduchu komínem. Taktose staví v tradiãních oblastech - âínû, Tunisu a vyuÏíváse pfiitom klimatu, absorpce energie. V tûchtoobydlích se nemusí pfiíli‰ topit, v létû naopak chladí.VyuÏitím místní tradiãní technologie pfiedstavujev tûchto oblastech nejlevnûj‰í zpÛsob bydlení. Moderníãlovûk má v‰ak samozfiejmû jiné nároky.A. Navrátil: Stavby, o kter˘ch mluvíme, se fie‰í s v˘hledemdo krajiny. ZáleÏí na invenci autora - architektonick˘chpfiístupÛ je nepfieberné mnoÏství. V souãasnédobû jsou oblíbena atriová fie‰ení a uÏivatelé sinestûÏují na omezenost v˘hledu. Naopak si mohoupochvalovat pfiíjemné soukromí.P. Páv: Málokdy máte takov˘ v˘hled jako napfiíkladna Babû, ãasto je vበv˘hled zúÏen na pruh zahrádkynebo protûj‰í dÛm.M. Tich˘: VÏdy záleÏí na stavebníkovi. Nelze tvrdit,Ïe zasypan˘ dÛm je lep‰í neÏ klasick˘, je v‰ak smysluplnouvariantou, která má svÛj v˘znam jak pro architekty,tak pro uÏivatele. Pfiedstavuje ãasto velkouv˘zvu, aby se vûnovali zlep‰ení Ïivotních podmínektímto smûrem. Jako u jin˘ch staveb i tady záleÏí pfiedev‰ímna invenci autora.REALIZACE V JINONICÍCHV loÀském roce jste dokonãili dÛm umístûn˘ doprotihlukového valu. Jak se zrodila tato my‰lenka?P. Páv: S nápadem pfii‰el investor, kter˘ bydlív domku s v˘hledem na val. Rozhodl se vyuÏít vlastnûnezastavitelnou parcelu, a tím ji zhodnotil. Takov˘chmíst vhodn˘ch k následování existuje, myslím,víc.MÛÏete struãnû pfiiblíÏit vበprojekt?A. Navrátil: Nosnou konstrukci tvofií Ïelezobetonováklenbová konstrukce tlou‰Èky 200 mm, vetknutá dozákladové desky. Tepelnou izolaci jsme na pfiání investorapouÏili klasickou - bûÏn˘ poly-styren. Vodotûsnáizolace na bázi mûkãeného PVC. Vytápûní jezaji‰Èuje plynov˘ agregát. Ukazuje se, Ïe se v domûvytváfií pfiíjemná tepelná pohoda pfii pomûrnû znaãnéúspofie - odhadem jedna tfietina oproti bûÏnému domu.Pfii stavbû jste museli nejdfiíve odtûÏit zeminu valu.Není tento pfiístup energeticky nároãn˘?A. Navrátil: Samozfiejmû, je to energie navíc. Mnohempfiíznivûj‰í pfiípad je, vytvofií-li se val souãasnûse stavbou domu, jak tomu má b˘t v projektu panaarchitekta Tichého a jeho kolegÛ v PrÛhonicích (vizA. ã.6/99 - pozn. red.). Myslím si, Ïe tuto nev˘hoduvyvaÏuje sám fakt, Ïe bylo vhodnû vyuÏito terénu.Jak˘m zpÛsobem je fie‰eno vûtrání?P. Páv: Pfiirozenou cirkulaci vzduchu zaji‰Èují rozvody,které nasávají ãerstv˘ vzduch z trvale zastínûn˘chseverních prostorÛ a rozvádûjí jej kanálkyv podlaze do v‰ech obytn˘ch místností. Vyd˘chan˘vzduch se odsává otvory nade dvefimi. Cel˘ systémje zaloÏen na pfiirozeném proudûní vzduchu vlivemteplotních rozdílÛ. Dojde-li k vyrovnání vnûj‰ía vnitfiní teploty, je zaji‰tûn nucen˘ obûh axiálnímventilátorem se zpûtnou klapkou.A. Navrátil: Pfii zpracování projektové dokumentacenedával specialista-vzduchotechnik pfiirozené cirkulacivzduchu pfiíli‰nou dÛvûru. Praxe v‰ak potvrzujejejí úãinnost, která se pfiíznivû projevuje i ve spotfiebûenergie.M. Tich˘: Jak ãasto je tfieba zaji‰Èovat nucen˘ obûhvzduchu?P. Páv: Po vût‰inu roku funguje pfiirozené vûtrání.Navíc prÛchodem vzduchu pfiívodním labyrintem seupraví i jeho teplota.M. Tich˘: Potû‰ilo mne, Ïe k takovéto realizaci do-‰lo, byÈ okolnosti vzniku tohoto domu nebyly zcelaoptimální. Va‰e zmínka o nedÛvûfie vzduchotechnikapotvrdila i mé zku‰enosti, Ïe se u nás s obtíÏemiprosazují netradiãní technologická fie‰ení. V tomtosmûru oceÀuji práce Normana Fostera, kter˘ seu sv˘ch realizací snaÏí o vyuÏití pfiirozen˘ch fyzikálníchprocesÛ. V Architektu byl uveden pfiíklad Komerãníbanky ve Frankfurtu (A. ã. 2/2000 - pozn.red.). U leti‰tû v Hong kongu fie‰í klimatizaci na základûprincipu stlaãování studeného vzduchu hork˘mtropick˘m vzduchem u stropu haly. Je ov‰empravda, Ïe Norman Foster vûnuje znaãnou ãást svéhohonoráfie právû na v˘poãty zku‰ebních ústavÛ,coÏ u nás je‰tû nûjakou dobu bude zfiejmû nedostupné.I to ale patfií k hledání souvislostí, optimalizacistavebního procesu nebo, chcete-li, ekologickémupfiístupu ke stavûní.Dûkuji za rozhovor.MILOSLAVA PERGLOVÁ74 ARCHITEKT 7/2000 EKOLOGIE

DÒM V JINONICÍCHARNO·T NAVRÁTIL, PETR PÁVPohled od severuSNÍMKY MARTIN ¤EÎÁBEK¤ezSituacePÛdorysRODINN¯ DÒM V JINONICÍCH V PRAZE 5AUTO¤I: Arno‰t Navrátil, Petr PávPROJEKT: Satra, s.r.o. - ing. Vladimír PetrÏílka, Ateliér 6INVESTOR: Milo‰ Veselsk˘PROJEKT: 1997REALIZACE: 1998Schéma vûtráníPohledod v˘choduInteriérSNÍMEK ·TùPÁN GRYGAREKOLOGIE ARCHITEKT 7/2000 75

PRÁVO730 LET STAVEBNÍHO PRÁVAREGULACE NOVÉ ZÁSTAVBY V HISTORICKÉM PROST¤EDÍ MùSTDANA NOVOTNÁProblematika regulací nové zástavby do jiÏ existujícíchstruktur je stejnû stará jako mûsta sama. Otázkámspojen˘m s problematikou dobové regulace,stavebních zákonÛ a zvyklostí se dnes vûnuje minimálnípozornost, i kdyÏ novû vznikající dostavby jsoupfiedmûtem rozsáhl˘ch diskusí. Harmonická zástavbahistorick˘ch sídel je v˘sledkem pomûrnû pfiísnéregulace své doby, coÏ dokáÏe následující pfiehledstavebních zákonitostí od 13. století do poãátku stoletídvacátého - do doby platnosti stavebních zákonÛa dal‰ích regulativÛ, které v‰ichni jiÏ pomûrnû dobfieznáme.POâÁTKY STAVEBNÍHO PRÁVA První zásady, podlenichÏ se zaãátkem 13. století zaãala budovat mûsta,pfiedstavovaly zásady obecnû lokaãní. Nûkterá ustanoveníse zachovala v listinné podobû. Nejucelenûj-‰ím souborem takov˘ch listin je brnûnská právní knihapísafie Jana z roku 1353. Brnûnské stavební právojako souãást mûstského práva bylo pojato do knihymûstsk˘ch práv Brikcího z Licska v roce 1536 a domûstsk˘ch práv Pavla Kristiana z Koldína v roce1579, platn˘ch do roku 1811. Tehdy byl prohlá‰enobãansk˘ zákoník, do nûhoÏ byl ov‰em pojat i souborzásad mûstského práva spjatého se zvyklostmi stavebními.Stavební právo se jako samostatn˘ oborsprávní oblasti vyvíjelo od konce 18. století, tj. od tereziánsk˘cha josefínsk˘ch reforem státní správy.V roce 1833 byl vydán první samostatn˘ stavební zákon.Základní formou mûstského práva, respektivepráva, jímÏ se fiídila spoleãnost pfiibliÏnû do pfielomu18. a 19. století, bylo dodrÏování právních zvyklostí,v pfiípadû stavební ãinnosti tedy stavebnû správníchzvyklostí.STAVEBNÍ POVOLENÍ Jedním ze základních ustanovenív‰ech historick˘ch právních úprav je existenceúfiedního stavebního povolení, které vydávali samimû‰Èané. Platila zásada, Ïe stavbou nesmí b˘t ublíÏenoobjektÛm sousedícím. Problémem byly ãernéstavby nebo i ty, u nichÏ nebyly dodrÏeny pfiedepsanépodmínky. PfiíseÏní mohli vydat i zákaz pokraãováníve stavbû a dále platilo, Ïe cokoliv bylo postavenopo takovém zákazu, mûlo b˘ti zbofieno.V jihlavské listinû Pfiemysla Otakara II. z roku 1270,jeÏ je povaÏována za nejstar‰í stavební fiád, se povolovalopfiíseÏn˘m mûsta zbourat budovy, jeÏ byly postavenypfied vydáním listiny. V knize písafie Jana naleznemeustanovení, t˘kající se ‰kod zpÛsoben˘chstavbami. Doslovnû se praví, Ïe „ten, kdo staví stavení,které by bylo mûstu ke ‰kodû, bude pohnánpfied soud a stavba bude zakázána“. Kdyby ji nestrhla nûkdo tím utrpûl ‰kodu, propadá za trest hrdlemi statkem. Problém trestÛ za nedodrÏení stavebníchpovolení se sice objevuje pravidelnû ve v‰ech dobách,ale nikdy jiÏ nebyl spojen s tak vysok˘m postihem.VYMù¤OVÁNÍ PARCEL Zvlá‰tní péãe byla vûnovánavysazování mûst a vymûfiování jednotliv˘ch parcel,a to jak parcel stavebních, tak i uÏitkov˘ch, jako jsoupole, vinice apod. Pfii vymûfiování fiadov˘ch parcel sepouÏívala sice stejná míra, ov‰em v kaÏdé lokalitû bylyvlastní rozmûry jiné. NároÏní parcela byla vÏdyo nûco ‰ir‰í jako náhrada za újmu po‰kození od povozÛãi koní; pokud byla stejného rozmûru, dohodlise sousedé na vyplácení pfiíspûvku na opotfiebenívlastníkovi nároÏí. Mohlo by se zdát, Ïe kaÏdé mûstosi tak mohlo stanovit vlastní stavební pravidla. Platilav‰ak zásada, Ïe lokátor ãi obec si nemÛÏe ustavitprávo na ‰kodu práva zemského, ale Ïe se musí podfiíditprávu platnému v okolních vsích.REGULACE Základy bylo doporuãeno kopat za pfiítomnostisousedÛ, aby nevznikly spory aÏ po ukonãenístavby; na parcele bylo urãeno postavení, ãi spí-‰e limity úãelov˘ch staveb, napfiíklad vzdálenost odsousední parcely pro vedení potrubí, kopání studny,umístûní Ïumpy ãi jímky. Pod plochu sousedovy parcelynesmûly zasahovat ani sklepy, ani potrubní vedení.Regulována byla i velikost a vzhled mûstsk˘ch domÛ.Pokud byl dÛm stavûn na místû pfiede‰lého, muselmít stejnou hmotu a nesmûl stínit sousedÛm. Pfiesnûj‰íregulace byla v mnoha mûstech doplnûnai pfiedstavami architektonick˘mi.Nejznámûj‰ími pfiípady jsou regulace pardubick˘chdomÛ po poÏárech v první polovinû 16. století, kdyPern‰tejnové nejen „nafiídili“ mû‰ÈanÛm prostfiednictvímsvého stavitele postavit první plán mûsta - fasádyobjektÛ, ale zfiejmû zãásti stavbu i financovali. Pozdûj‰ímpfiíkladem regulace mohou b˘t zakládacílistiny pevností Terezína a Josefova, které obsahujívelmi detailní popis celého urbanistického díla, alei stavební fiád. Vzhled objektÛ byl tímto fiádem, podlekterého se stavûlo je‰tû asi 100 let, detailnû determinován(materiál, konstrukce, rozmûry a poãty okenapod.). Ve stavebním fiádu z roku 1914 pro mûstoBrno byl pfiíkaz budovat stavby z cihel metrickéhoformátu. Pro stavby vefiejné (chlebné lavice, masnékrámy, trÏnice apod.) bylo stanoveno, Ïe se má zachovávatv˘‰ka a hloubka, jak bylo odedávna zvykem.Pfii srovnání tûchto staveb z rÛzn˘ch mûst jeopravdu nápadná jejich typologická spfiíznûnost.BEZPEâNOSTNÍ P¤EDPISY Velk˘ prostor ve v‰echstavebních zákonech je vûnován pfiedpisÛm stavebnûbezpeãnostním. Jednalo se o umístûní Ïárovi‰È - pecídomácích nebo pecí a ohni‰È potfiebn˘ch pfii provozovánínûkter˘ch fiemesel, dále o umístûní Ïumpa chlévÛ. Zde se pfiedepisovaly vzdálenosti od vefiejn˘chnebo soukrom˘ch sousedících pozemkÛ.SPOLEâNÉ ZDI Velmi oÏehav˘m problémem byla v˘stavbaspoleãné sousedící zdi, coÏ byla u fiadov˘chdomÛ bûÏná praxe, kaÏd˘ ze sousedÛ v‰ak mohl mítzeì vlastní. Mûstské právo fie‰í v‰echny moÏné situace,které mohou pfii udrÏování zdi ve spoleãnémvlastnictví nastat, v˘roky kon‰elÛ ve sporn˘ch pfiípadechjsou vût‰inou jasné a logikou pfiedãí i v˘rokymoderních stavebních úfiadÛ.VODA A SVùTLO Znaãná pozornost byla vûnovánaotázce pfiístupu svûtla a hospodafiení s vodou, odvádûnísráÏek. Právo na pfiístup svûtla do svého pfiíbytkumûl kaÏd˘, soused mu nesmûl zabraÀovat (tzv.sluÏebnost svûtla znamenala, Ïe soused nesmí bezsouhlasu druhého stavût a ubírat tak pfiístupu svûtlana jeho pozemek).Svádûní de‰Èové vody ze stfiech bylo fie‰eno celou fiadouustanovení, jako hlavní platila zásada, Ïe sousednesmí svádût vodu ze své stfiechy na cizí. Nûkterépfiedpisy plnily souãasnû i funkci protipoÏární.VE¤EJNÉ PROSTORY Mûstské knihy stanovily vzhledmûstsk˘ch prostorÛ - ‰ífika ulic byla dána tak, aby semohly vyhnout dva naproti sobû jedoucí povozy. Zajímav˘je v˘nos z roku 1331 o dláÏdûní mûsta Prahya z Brna z roku 1348. Podle nûj mûlo b˘t v dláÏdûnémmístû provedeno mnoho stavebních úprav. Pfiedev‰ímbylo nafiízeno odstranit vstupní ‰íje do sklepÛa pfiemístit je dovnitfi objektÛ, dále odstranit v‰echnyvyv˘‰eniny, pfiekáÏky a sloupy, tak aby byl v ulicícha na námûstí voln˘ prÛchod pfied domy a pod domy(v loubí). Na vefiejnou cestu se nesmûly vypou‰tûtspla‰ky ani vody z pivovaru nebo láznû. Tok vody nesmûlohrozit mûstskou hradbu ãi pfiíkop. Zvlá‰tnímísta byla pfii lokaci mûsta pfiidûlena fiemeslníkÛm,ktefií ru‰ili své okolí hlukem, prachem a zápachem.UplatÀování v˘‰e uveden˘ch pfiedpisÛ je moÏno kromûsouborÛ mûstsk˘ch práv, o kter˘ch byly zmínky,vyãíst i ze stavebních a komisionálních protokolÛ.Stavební práva byla kromû lokálních listin doplÀovánai jin˘mi normami, nejznámûj‰í jsou poÏární fiády,z nichÏ patrnû první byl vydán za Marie Tereziev roce 1751.AUTORKA JE ARCHITEKTKA,PRACOVNICE PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU V BRNùMEZITITULKY REDAKCEP¤EDNESENO V ¤ÍJNU 1999 V LIBERCI NA SEMINÁ¤I REKON-STRUKCE ARCHITEKTONICK¯CH PAMÁTEK 19. A 20. STOLETÍANOVOSTAVBY V HISTORICK¯CH JÁDRECH MùST V POSLEDNÍMDESETILETÍ 20. STOLETÍ.76 ARCHITEKT 7/2000 PRÁVO

A-PRAXE@MÉDIAMICROSOFT INTERNET EXPLORERPONUR¯ PARNÍK: CHILEHAUSIVAN MUCHKAZDENùK LUKE·V posledních dnech a t˘dnech se opût rozvífiilyvody okolo vyuÏívání internetu a zneuÏíváníjeho „zranitelnosti“. Pfiímo to potvrzuje,jak v posledním období vzrostl jeho v˘znam.Jeho rÛst není „lineární“ a peripetie s nímspojené paradoxnû prokazují, Ïe jde o komplexní,Ïivotaschopn˘ fenomén a nikoli jeno módní v˘stfielek nebo médium, které budetfieba jiÏ zítra nahrazeno nûãím jin˘m.EXPLORER U SOUDU V medializované soudnípfii Microsoftu je podstatou sporu (zjednodu-‰enû fieãeno) fakt, Ïe firma svÛj prohlíÏeã„pfiibaluje“ jako integrovanou souãást operaãníhosystému Windows, a tím znev˘hod-Àuje ostatní v˘robce programÛ pro internet.Podíváme-li se ov‰em na vûc z druhé strany,nelze popfiít, Ïe stejn˘ v˘robce operaãníhosystému a browseru se mÛÏe stát urãitou zárukoustability a kompatibility programovéhovybavení, nebo - jak lze také anglicky fiíci - jdeo „seamless“ software, tedy program „beze‰-v˘“ (jako první silonové punãochy pro Ïeny).„Zavilí“ pfiíznivci Netscapu obvykle uvádûjí, Ïejejich oblíben˘ produkt vznikl dfiíve neÏ Explorer.To je sice pravda, ale geneze produktuMicrosoftu je - tak jako u jeho dal‰ích softwarÛ- zaloÏena na star‰ím, jiÏ existujícím programu.V pfiípadû Exploreru to byl dnes jiÏ legendárníprogram NCSA Mosaic (National Centerfor Super Computing Applications at the Universityof Illinois at Urbana-Champaign) z roku1995.Srovnání Exploreru a Netscapu je dnes spí‰evûcí osobního vkusu neÏ otázkou vy‰‰í technickédokonalosti. Koho by pfiesto zajímalo,mÛÏe je nalézt napfiíklad nawww.microsoft.com/cze/products/internet/ie/IE4/Porovnani.htm. Zde se porovnává více neÏ230 rÛzn˘ch technick˘ch parametrÛ obou programÛ.Lze namítnout, Ïe jiÏ vytvofiením tûchtokritérií si mohl Microsoft vytvofiit pfiedpoklady,aby hodnocení dopadlo v jeho prospûch.Pfiipustíme-li, Ïe napfiíklad kritéria obsaÏenáv ãásti „Integrace www a PC“ jsou rozumnáa smysluplná, pak Explorer vychází vítûznû.V naprosté vût‰inû kritérií je ov‰em v˘sledekspí‰e nerozhodn˘.PRO A PROTI UÏivatelé zvyklí na Netscape nemajípfiíli‰ mnoho dÛvodÛ pfiecházet ke konkurenci.Explorer napfiíklad nemá ani v posledníverzi 5.0 zabudován editor HTML tak jakoNetscape - na drobné úpravy vlastních webovsk˘chstránek ãi na vytváfiení jednoduch˘chstránek je pfiitom tato funkce velmi uÏiteãná.Naproti tomu Explorer velmi dobr˘m a peãliv˘mzpÛsobem sleduje prohlíÏení stránek a zaznamenáváv‰echny na-v‰tívené adresy (funkce„history“). Funkcí v originále naz˘vanou„page holder“ je moÏné na obrazovce vlevozachytit stránky obsahující seznamy odkazÛa kdykoliv v prÛbûhu práce se k nim vracet.Tak jak vzrÛstá potfieba zaznamenat si nûkterádata z www stránek, roste i nabídka, jak stránkykopírovat pro pozdûj‰í potfiebu. Dfiívûj‰ímetoda tisku stránek není z mnoha dÛvodÛoptimální a mimoto je fiada informací odli‰enabarevnû. Explorer fie‰í tuto funkci elegantnímzachycením do poznámkového bloku (scrapbook)s ikonkou fotoaparátu, která znamená,Ïe jsme stránku zaznamenali i pro pfiípad, kdybyv budoucnosti z nejrÛznûj‰ích dÛvodÛ„zmizela“. Nejde tedy jen o „záloÏku“ (bookmark)na místo, kam se chceme pozdûji vrátit,ov‰em v Exploreru naz˘vanou z nepochopiteln˘chdÛvodÛ „oblíbená“! (favorities) - v Ïivotûmusíme velmi ãasto na-v‰tûvovat servery, kterév oblibû nemáme.ZVLÁ·TNOSTI Tím jsme se dostali k silnéstránce Exploreru - jestliÏe dáme pokyn „uloÏitjako“, na rozdíl od Netscapu se nám nabídnei formát uloÏení zvan˘ „web archive“, coÏ mohoub˘t kompletní stránky i s hierarchick˘miodkazy, tedy nejen aktuální stránka na obrazovce.Velk˘ soubor a jeho stahování mÛÏe trvatznaãnû dlouho a v˘hodou pak je, Ïe stránkymÛÏeme procházet i v budoucnosti, i kdybyzanikly (jako tfieba Komenského knihovnav Le‰nû).ProtoÏe program je urãen pro Ameriãany, ktefiíse úãastní na internetu i aukcí, pfiidali technicifunkce „track auction“ a „auction manager“.V na‰ich pomûrech je mÛÏeme zatímzafiadit mezi funkce zbytné - samotn˘ programExplorer ale rozhodnû nikoli.AUTOR JE HISTORIK ARCHITEKTURY,PRACOVNÍK ÚSTAVU DùJIN UMùNÍ AV âR,SPOLUPRACOVNÍK REDAKCEMUCHKA@KAV.CAS.CZDnes chci pfiipomenout jeden podivuhodn˘ dÛm.Reprezentuje expresionistickou architekturu, podobnouBauerovu obchodnímu domu Breda a Weinsteinv Opavû. Expresionismus se usídlil pfiedev‰ímv zemích germánsk˘ch, které mûly vÏdyblízko k rÛzn˘m ponurostem, zatímco tfieba Francienebo jih na‰eho kontinentu mûl vÏdy veselej‰í pohledna svût. Pfiesto mi bylo tfieba nûmecké neboskandinávské expresionistické v˘tvarné umûní vÏdyvelmi blízké a rozdrásané du‰e ãasto milej‰í neÏoptimismus stfiedomofiské oblasti.Klasick˘m pfiíkladem expresionismu v architektufiemÛÏe b˘t hambursk˘ „K˘lov˘ dÛm“ Chilehaus odarchitekta Fritze Högera z roku 1923. O Högerovi setoho moc neví - byl to samotáfi a stál stranou hlavníexpresionistické skupiny kolem Bruna Tauta, ErichaMendelsohna nebo Hanse Poelziga, která sídlilav Berlínû. Högerova stavba skuteãnû pfiipomínáloì - zabírá plochu celého domovního bloku a vyu-Ïívá ji maximálnû - aÏ do proslulé ‰pice. Takov˘prostor je mimochodem vÏdy velmi tûÏko vyuÏiteln˘,a tak ho architekti zpravidla obcházejí tím, Ïemísto ostrého úhlu fasádu ukonãí zaoblením nebouseknou. (MÛj kamarád ãeskoamerick˘ architektTomበBitnar mi vyprávûl, jak jednou projektovaljakousi administrativu na Long Islandu a dostal vyhazovz kanceláfie právû proto, Ïe dÛm zakonãil ostrou‰picí, kterou firma nemohla dobfie vyuÏít, sklenûn˘„k˘l“ v‰ak vyÏadoval znaãné náklady naúdrÏbu.)Chilehaus má - jak jinak - prÛãelí z tmav˘ch cihel,v˘raznou fiímsu a horní patra odskakovaná tak, jakoje to na parnících. Po svém dokonãení stavba inspirovaladal‰í projektanty - napfiíklad Paula Bonatzenebo bratry Gersonovy. Naopak, k Högerov˘mpfiedchÛdcÛm a inspirátorÛm patfiil Louis Sullivan -tvÛrce prvních chicagsk˘ch mrakodrapÛ, neboHans Poelzig, jehoÏ „krápníková architektura“ovlivnila fiadu expresionistÛ.Pokud obãas uvádím, Ïe mne mrzí, jak je souãasnákvalitní ãeská architektura uniformní, pak bych ráddodal, Ïe právû dynamická tvorba nûmeck˘ch expresionistÛby mohla b˘t pro souãasné tvÛrce jistûinspirací. Ponurosti bych se tak nebál: „optimistického“umûní máme kolem sebe dost a dost.AUTOR JE ARCHITEKT, HISTORIK ARCHITEKTURY, PRACOVNÍKKANCELÁ¤E PREZIDENTA REPUBLIKY, SPOLUPRACOVNÍK RE-DAKCEPSÁNO PRO INTERNETOV¯ âASOPIS NEVIDITELN¯ PES(HTTP://PES.EUNET.CZ)A-PRAXE ARCHITEKT 7/2000 77

NOVÉ KNIHYAUTOMOBILES BY ARCHITECTSIVAN MARGOLIUSNeb˘vá zvykem na tomto místû psát o zahraniãníchpublikacích. V tomto pfiípadû ale ãiníme v˘jimku:kniha, o níÏ bude fieã dále, byla vydána letos ve VelkéBritánii, pochází z pera na‰eho stálého lond˘nskéhospolupracovníka a jak uÏ název napovídá, autorposouvá architekturu smûrem k designu,k technologiím, ale - a to pfiedev‰ím - k automobilÛm,které uchvátily mnoho znám˘ch i ménû znám˘charchitektÛ, tedy k tématu na ãeské teoretickéscénû dosud velmi sporadicky traktovanému.STAVBA, STRUKTURA, POHYB Paperback ãtvercovéhoformátu s futuristick˘m návrhem lond˘nského mûstskéhoautobusu od Jana Kaplického na obálce pfiedstavujeve víceménû chronologickém pofiadí nejznámûj‰íi ménû známé exkursy architektÛ a designérÛ dooblasti dopravy: návrhy motocyklÛ, mûstsk˘ch dopravníchprostfiedkÛ, ale pfiedev‰ím automobilÛ. Autorhned v úvodu fiíká: „Architekti milují automobily. Automobilypfiitahují fiadu lidí, ale mezi architekty a auty sezdá b˘t zvlá‰tní vztah...“ 1)âAS VOZIDEL Sahá daleko pfied renesanci, Ivan Margoliusjejí poãátek staví do doby návrhÛ Leonarda daVinciho, kter˘ v roce 1483 skicoval ãtyfikolesov˘ vojensk˘stroj, v malém se podobající archigramovsk˘mkráãejícím mûstÛm Rona Herrona z poãátku sedmdesát˘chlet. Mezi tûmito dvûma póly leÏí v rozpûtí pÛltisíciletíneutuchající zájem stavitelÛ, návrháfiÛ a designérÛ„pfienést domy na kola“, uãinit je mobilními,spojit technickou dokonalost a eleganci se stále sezvy‰ující rychlostí. Ale aÏ devatenácté, a pfiedev‰ímdvacáté století se sv˘m technick˘m a technologick˘mpokrokem umoÏnily naplnûní mnoh˘ch snÛ a z automobiluuãinily osmyslenou i sebevraÏednou, stálezdokonalovanou a h˘ãkanou ikonu, obklopující násdoslova v‰ude.FENOMENOLOGIE Automobilismus a v uωím vymezení(více) muÏská náklonnost k motorÛm pod kapotoua obl˘m kfiivkám karosérií mÛÏe b˘t - a také byla - interpretovánaz mnoha úhlÛ, napfiíklad v rovinû psychoanalytické(typ, rozmûry, barva automobilu vs. jehomajitel). Ta tvofií jeden z trsÛ moÏn˘ch úvah, esenciálnímateriál k nim pfiedstavuje dnes jiÏ kultovní filmDavida Cronenberga Crash 2) , v nûmÏ je okouzlení automobilem,pohybem, rychlostí a silou stroje otevfienûtransformované do esteticko-erotické roviny.Dal‰í, podle mého názoru zajímavûj‰í a pro vztah mezistavebním umûním a technikou (resp. automobily)nosnûj‰í rovinu uchopení pfiedstavuje „fenomenologickáanal˘za“. Ivan Margolius nûkolik otázek a odpovûdí,odkazujících k tomuto typu reflexe, staví hnedv úvodu své knihy. Proã milujeme auta? Ano, vzru‰ujínás svou rychlostí, silou, dávají nám moÏnost urãit sisvou cestu, osud, moÏná aÏ intenzivní proÏitek bytí,ale zároveÀ ve vztahu k automobilu nalézáme i bachelardovskémotivy uzavfieného, intimního prostoru, donûhoÏ se utíkáme. Interiér automobilu, kabina, volant,fiadicí páka ... - to v‰echno vytváfií místo intimity,v nûmÏ ãlovûk-fiidiã zÛstává sám se sebou, je v onéulitû, o které hovofií Gaston Bachelard 3) , ale zároveÀv˘raznû urãuje vztah mezi vnûj‰ím a vnitfiním. ¤idiã sev tomto diskursu stává obyvatelem architektova díla,tedy automobilu.KRÁSA - RYCHLOST - UMùNÍ Hledáme-li rámec,v nûmÏ se odvíjí Automobily architektÛ, doplÀme sik poetice manifestu italsk˘ch futuristÛ z roku 1909 -ve kterém Marinetti vzletn˘mi slovy hovofií o kráserychlosti a nebezpeãí, spojen˘ch s nov˘mi stroji -technick˘ vynález Karla Benze z roku 1879, a stojímena zaãátku okouzlující aÏ mysteriózní vá‰nû k automobilÛm,o níÏ Ivan Margolius zaujatû pí‰e. Nepfiekvapujínás, respektive známe nûkteré návrhy i realizovanéstroje z dlouhé fiady automobilÛ a dopravních prostfiedkÛstvofien˘ch architekty: dnes aÏ nûÏnû smû‰néCorbusierovo auto z let 1928-1936 (obr. 2), stejnû jakochladnou a dokonalou eleganci Gropiova kabrioletuAdler Standard 6 z roku 1931 (obr. 1), moÏná i Kaplickéhofuturistick˘ karavan. Ale tûch, ktefií vûdí, Ïe NormanFoster je také autorem jachty M Y Izanami agresivnûfiezan˘ch tvarÛ (obr. 3) ãi Ïe Renzo Piano projektovals Peterem Ricem na pfielomu sedmdesát˘cha osmdesát˘ch let experimentální Fiat VSS pro italskouautomobilku, je uÏ ménû. Aprávû v tomto smysluMargoliova kniha stojí v úhlu na‰eho zájmu: v zaujatémstopování, ve v˘bûru a soustfiedûnémkomentáfii, doplnûném ãasto unikátním a neznám˘mobrazov˘m materiálem. Známe-li Césara Manriqua jakoutopistu, kter˘ realizoval svÛj environmentálnû architektonick˘sen na ostrovû Lanzarote (viz A. ã.6/2000, s. 33 - 37), asi nás pfiekvapí jeho v˘tvarnéztvárnûní známého a hojnû roz‰ífieného sedmistovkovéhomodelu nûmeckého vozu BMW.ZÁVùR Automobiles by Architects se na ãesk˘ trh zfiejmûnedostanou, nicménû lond˘nské nakladatelstvíJohn Wiley a synové, které knihu ãeského architektaÏijícího v Anglii vydalo, tímto ediãním poãinem roz‰ifiujepovûdomí o architektufie, o souvislostech mezi„vysok˘m umûním“ architektonick˘ch „stars“ a souvztaÏnostijejich zku‰eností a schopností s automobilyjakoÏto „spotfiebními“ pfiedmûty. Snímky na posledníchstranách knihy - ‰asi Lancie Lambda z roku 1922a loni dokonãeného Kaplického oka NatWest MediaCentre v Lond˘nû - obojí zaloÏené na podobné konstrukci- mohou tvofiit pomyslné kilometrovníky cesty,po níÏ dosud projel v˘voj techniky a - automobilÛ.RADEK VÁ≈APOZNÁMKY1) Viz str. 9.2) Film Davida Cronenberga Crash (1996) je adaptací stejnojmennéknihy J. G. Ballarda (ãesky: Bouraãka, pfiel. T. Zábransk˘a D. Zálesk˘, Votobia 1995).3) Gaston Bachelard, Poetika priestoru (do sloven‰tiny pfiel.Michal Bartko). Bratislava 1990.IVAN MARGOLIUS, AUTOMOBILES BY ARCHITECTSVYDALO NAKLADATELSTVÍ WILEY-ACADEMY, LOND¯N 2000.160 STRAN, NÁKLAD A CENA NEUVEDENY (27,50 £),âB I BAREVN¯ OBRAZOV¯ MATERIÁL,JMENN¯ REJST¤ÍK, BIBLIOGRAFIE.Walter Gropius, kabriolet Adler Standard 6, 1931, za automobilemv pozadí jeho autorLe Corbusier a Pierre Jeanneret, Voiture z roku 1936,pfiekliÏka, model z roku 1989 Norman Foster, jachta M Y Izanami, 1991-199378 ARCHITEKT 7/2000 NOVÉ KNIHY

REDAKâNÍ STÒLZNOVU K OSTRAVù A LIBERCIO PAMÁTKOVÉ PÉâI A MODERNÍ ARCHITEKTU¤ENE âLENSK¯M P¤ÍSPùVKÒM âKAOTEV¤EN¯ DOPIS P¤EDSEDOVI STAVOVSKÉHO SOUDUad Josef Holeãek, Odmítání balastu není konzervatismem, A. ã. 4/2000Nezb˘vá mi neÏ odpovûdût panu Josefu Holeãkovi na jeho ponûkud opoÏdûnou polemikuv leto‰ním dubnovém ãísle Architekta, v níÏ se vyjádfiil k mému textu o ostravskémsemináfii Péãe o památky moderní architektury, a zvlá‰tû libereckém semináfiiRekonstrukce architektonick˘ch památek 19. a 20. století a novostavbyv historick˘ch jádrech mûst v posledním desetiletí 20. století (viz Památkáfii o moderníarchitektufie, A. ã. 12/1999).Vûfiím, Ïe jsme se oba zúãastnili téhoÏ fiíjnového libereckého semináfie, o ãemÏv úvodu své odezvy pan Holeãek pochybuje. JenÏe na‰e oãekávání byla pravdûpodobnûodli‰ná. Pfiedev‰ím: semináfi mûl v názvu téma novostaveb v historickémprostfiedí a k nevyváÏenému naplnûní této stránky semináfie mífiila má kritika. JestliÏejsou v této oblasti detailnû analyzovány právû zmiÀovan˘ KubíkÛv obchodnídÛm v Litomy‰li nebo fiadov˘ dÛm v Koufiimi, oba pfiíklady druhofiadé produkce,jedná se o deformaci této problematiky. Nebo snad nebyly za celá 90. léta v centrechmûst realizovány ve spolupráci s památkáfii kvalitní objekty? Otázka ov‰em nemífiíjen do 90. let a do sféry územní pÛsobnosti památkové péãe. PfiipusÈme, Ïe i vedruhé polovinû 20. století u nás vznikala zajímavá a pro tváfinost na‰ich sídel dÛle-Ïitá architektura. KdyÏ jsem se v kuloárech ptal, proã nikdo z místních památkáfiÛnehovofií o libereck˘ch realizacích Sialu a o tom, jak postupovat napfiíklad pfii péãio Hubáãkovu televizní vûÏ na Je‰tûdu, která je od roku 1998 kulturní památkou, odpovûdími bylo krãení ramen. TotéÏ se stalo na exkurzi Libercem, kde jsme si detailnûprohlédli rekonstruovanou novorenesanãní spofiitelnu, ale zcela bez zájmuminuli sousední Suchomelovu âeskou poji‰Èovnu z pfielomu 70. a 80. let.Nic proti, ale i tahle „sklenûná bedna“ mÛÏe aspirovat na kulturní památku. Staãípfiipomenout probíhající fiízení o památkové ochranû Pragerova Makromolekulárníhoústavu v Praze, kde je ohroÏena vÛbec první závûsová stûna u nás. Stane-li seobjekt památkou, vynofií se problém její citlivé rehabilitace. Jak si v‰ak památkovápéãe poradí s problematikou rekonstrukcí tûchto objektÛ, kdyÏ je v souãasnostiz pfieváÏné míry ignoruje? Obdobn˘ch staveb - a nûkdy, pfiipusÈme, kvalitních - jsouv ãesk˘ch zemí desítky. V kritice mi tedy ‰lo o jedno - aby byla památková péãeotevfiená jak kvalitnímu konzervativnímu a restauraãnímu pfiístupu, tak i tvÛrãímuduchu nedávné a souãasné doby. Rozeznat kvalitu od pokleskÛ v‰ak mohou jen památkáfii,ktefií se neuzavírají pfied poznáním hodnot nynûj‰í tvorby.Druhou vûcí, o niÏ mi ‰lo, byla skuteãnost, Ïe lavírování urãit˘ch památkáfiÛ v nûkter˘chpfiípadech zpochybÀuje vûrohodnost památkové péãe a mÛÏe zpÛsobit i jejíselhání - jako ve zmínûném litomy‰lském pfiípadû. Pfiíklad nad jiné v˘stiÏn˘ byl komentovánPavlem Zatloukalem v ãísle A. ã. 4/2000, kdy autor pojmenovává tytéÏneduhy, které se projevily na libereckém semináfii, v kauzách t˘kajících se olomouckéhoprostfiedí - nedávno zvlá‰tû v kauze olomouckého Horního námûstí. Prostûa jednodu‰e, politikafií-li pracovníci ãi úfiedníci památkové péãe a po‰kozují-litím nûjakou my‰lenku - projekt osobitého charakteru, jejÏ nelze nazvat balastem, jeto ‰patnû. Zde uÏ o Ïádné modernistické klice, populismu etc. není fieãi. Prostû sehraje o dÛvûru a odbornou úroveÀ oboru nejen ve vztahu k architektufie, vefiejnosti,ale i k budoucnosti. TotéÏ se samozfiejmû t˘ká druhé strany, tedy architektÛ.AÏe jde o víc - tedy o prostor na‰í dne‰ní i budoucí existence, dokazují ony skvrnyjak architektonické praxe, tak i památkové péãe. Proto to srovnání ostravského a libereckéhosemináfie, abychom neusnuli jako památkáfiská ·ípková RÛÏenka - ne narÛÏích, ale na vavfiínech.P.S. Pokud bude chtít nûkdo srovnat charakter obou semináfiÛ, v ostravském pfiípadû vy‰elpracovní sborník Péãe o památky moderní architektury. Celostátní semináfi Ostrava 6. - 7.10. 1999. Památkov˘ ústav v Ostravû 1999. Pofiadatel libereckého setkání Václav Pilc sevyjádfiil na závûr tamního semináfie v tom smyslu, Ïe bude usilovat o vydání sborníku textÛ.Dosud mi není známo, Ïe by uveden˘ sborník vy‰el.Jifií Gebert, architekt Ïijící a pracující v Nûmecku byl pozván k jednání stavovskéhosoudu âeské komory architektÛ ohlednû nezaplacení ãlensk˘chpfiíspûvkÛ a moÏného odejmutí licence. Pfietiskujeme podstatnou ãást dopisupfiedsedovi stavovského soudu âKA Karlu Plockovi, t˘kající se srovnánís Bavorskou komorou architektÛ.VáÏen˘ pane kolego,Na základû srovnání - viz níÏe - se domnívám, Ïe v˘‰e ãlenského pfiíspûvkuâeské komory architektÛ neodpovídá ani standardu pfiíjmÛ v profesi, ani sluÏbám,které komora poskytuje. Jsem ãlenem Bavorské komory architektÛ (BY-AK) a rád bych proto upozornil Vás a v‰echny kolegy architekty na dramatickérozdíly v reálné v˘‰i pfiíspûvkÛ tu a onde.Roãní pfiíspûvek BYAK ãiní 440,- DM (cca 7900,- Kã). Architekti, ktefií mají pfiíjemniωí neÏ 40 000,- DM (cca 720 000,- Kã), platí pfiíspûvek 220,- (cca3960,- Kã).Pro architekty, ktefií z osobních nebo hospodáfisk˘ch dÛvodÛ profesi v rocesplatnosti neprovozují, je stanoven roãní pfiíspûvek 110,- DM (cca 1980,- Kã).Zhruba tvofií ãlensk˘ pfiíspûvek ménû neÏ 1/2 procenta prÛmûrného roãníhopfiíjmu ãlenstva.Rád bych také upozornil vás a v‰echny kolegy na dramatické rozdíly ve sluÏbáchkomory. Bavorská komora pofiádá roãnû asi 100 odborn˘ch vefiejn˘chsemináfiÛ pro ãleny komory na vysoce specifická aktuální odborná témata.Aasi stejn˘ poãet exkurzí na témata jako ekologie staveb, vyuÏití nov˘ch materiálÛa technologií atd.âlenové dostávají mûsíãnû bulletin o rozsahu nûkolika set stran, informujícío novinkách v oboru, ale také velice kriticky diskutující roli a postavení profesea komory. O nûjakém stavovském soudu zde není ani vidu, ani slechu.Komora je sluÏba architektÛm v kapitalistické spoleãnosti, a proto si musí architektia vefiejnost obecnû poloÏit otázku po efektivitû a cenû sluÏby.Vás a v‰echny kolegy architekty ani není tfieba upozorÀovat na dramatické rozdílyv organizaci a pojetí komory. Nejmarkantnûj‰í je v Nûmecku korespondenãnívolba zastupujících orgánÛ zaji‰Èující základní prvek demokratickéúãasti.Ceremoniál valné hromady komory s úãastí zlomku ãlenstva je manipulací podobnouté totalitní a parodií elementární demokracie. Je komora klubem prominentníchúãastníkÛ, nebo efektivní sluÏbou? JiÏ pfii zaloÏení komory varovalpfied pojetím komory jako cechu. JestliÏe je hlavní funkcí komory garantovatkvalifikaci ãlenÛ svojí autorizací, nemÛÏe b˘t tato kvalifikace neuváÏenû zpochybnûnaani stavovsk˘m soudem. Hrozba odejmutí autorizace, kterou podlezákona ã. 360/1992 Sb., není moÏno obnovit, je v tomto pfiípadû neadekvátní.Berte prosím v úvahu moÏnost revokování rozhodnutí stavovského soudu civilnísoudní instancí, i kdyby se mûlo jednat o Evropsk˘ soud.Od roku 1992 pro‰ly evropské komory architektÛ závaÏn˘mi reformami v pojetíprofese. UpozorÀuji Vás na tyto reformní deficity.Podávám tímto u stavovského soudu oficiální stíÏnost na v˘‰i a strukturu ãlensk˘chpfiíspûvkÛ a Ïádám její posouzení referendem ãlenstva.Podávám dále stíÏnost proti rozhodnutí valné hromady o v˘‰i pfiíspûvkÛ komory,neboÈ valná hromada komory s marginální úãastí zlomku ãlenstva nereprezentujevÛli ãlenstva.S jin˘mi ãleny komory jsem pfiipraven k hledání nápravy soudními a politick˘miprostfiedky.JI¤Í GEORG GEBERT, MNICHOVKRÁCENO REDAKCÍMARTIN STRAKO·, OSTRAVAREDAKCE VÍTÁ NÁZORY, NÁMùTY A REAKCE âTENÁ¤Ò,VYHRAZUJE SI V·AK PRÁVO JEJICH KRÁCENÍ.REDAKČNÍ STŮL ARCHITEKT 7/2000 79

SUMMARYCONTENTS 7/20002 EDITORIAL3-33 Renovation Work on Müller’sVilla in Prague/Václav Girsa, Miloslav Hanzl3-19 Photographs by Pavel ·techaand Radovan Boãek20-21 Historical Documentation22-25 ALecture on the Themeof Müller’s villa in Prague/Julius Posener26-29 Author’s Report and CurrentDocumentation30-31 AReview by Damjan Prelov‰ek32-33 AReview by Pavel ·opák34-37 Loos’ Projects in Prague withContributions from Karel Lhota/Karel Ksandr38-41 Josef Winternitz’s Villa/Rostislav ·vácha/Adolf Loos, Karel Lhota42-45 PROFILE Adolf Loos/Jan Sapák46-47 Ornament and a Divided Skirt/Jindfiich Vybíral48 Adolf Loos - A Timeline49 My Life with Adolf Loos/Elsie Altmann-Loos50 Construction Details -ARetractable Windowin a Ladies’ Salon/Adolf Loos, Karel Lhota51-52 Contests, Exhibitions, Events53 Interview with Jan Sapák aboutmodern monuments54-55 Current Events56-58 /The Advisory Boardof the Mayor of Prague/Club For Old PragueAn Interview with K. Beãkováand R. Biegl /Radek VáÀa/Prague Forum /Jifií T. KotalíkThe International Conferenceon the Tugendhat Villa/Pavel Li‰ka59-61 ContestThe Completionof the Josefská-NovobranskáStreet Corner in Brno62 CONTRAVERSY, CRITICISMMaterial versus Spirit/Josef HoleãekNew Structures in HistoricallyProtected Areas/Dagmar Sedláková63-64 TheoryThe Esthetics of Gravitation/Pierre von Meiss65 HistoryDetails That Are a Signof the Times/Václav Jandáãek66-67 ExhibitionThree chapters of thePrague architecture:foto by Ester Havlová68-71 A-PracticeThe edge of a roof/Jan Vinafi72-75 EcologyAbout the houses under the groundwith Arno‰t Navrátil, Petr Pávand Petr Tich˘The family house in Jinonice/Arno‰t Navrátil, Petr Páv76 LawThe regulations of the new constructionsin the historical areas of the cities/Dana Novotná77 @MediaMicrosoft Internet Explorer/Ivan MuchkaThe Glum Steamboat Floatsthrough Town: Chilehaus/Zdenûk Luke‰78 New BooksAutomobiles by Architects/Radek VáÀa79 The Editor’s DeskBack to Ostrava and Liberec/Martin Strako‰No to âKA Membership Dues/Jifií G. Gebert80-82 Summary/Sallie LynchRENOVATION WORKON MÜLLER’S VILLA IN PRAGUEVáclav Girsa, Miloslav HanzlAuthor’s ReportThe Condition before RestorationThe structure was completely decrepit, but isshowed a high degree of authenticity, for it hadnever been damaged with fundamental adaptivemodifications. The original spatial layout of thebuilding remained practically untouched.To a large extent, the original wooden, ceramic,xylolite and cement floors, cement and stuccoplasters and plasters filled with gypsum, the essenceof stone, wooden, ceramic and glass casing,wallpaper and natural mats have remainedpreserved.Alarge part of the original built-in furnishings,a unique collection of original elements of sanitaryfacilities, including installations and accessories(part was not functional, damaged orlost).Anumber of original lamps, both made-to-order(by the company Franta An˘Ï Praha) and standard,remained in the structure. It was nice tosee that a considerable number of original switches,outlets and signal bells had been preservedand that original piping for electrical installationsremained and had not been modernized inany overt way since the building was built.Central heating, the circuit system, primarily originalcast-iron radiators and the complete facilitiesof the boiler room were preserved with relativelyminimum intervention.The plaster on the exterior of the structure wasextremely derelict and had been inexpertly repairedseveral times in the past. Alarge part of theoriginal tinsmith work, including the lightningrod, had already been replaced. The original asphaltsurfaces of the balconies were preserved.For hydro-insulation problems, the asphalt surfaceon the upper terrace and the roof were givenan additional layer. The essence of the originaloutdoor modifications in the garden, terracewalls, pavement and fenced gardens remainedpreserved, albeit in a decrepit condition.ResearchBefore preparations for renovation began, a largeamount of research was done on the purpose ofconstruction.Structurally historical research summarized availableliterature on Müller’s villa, its establishmentand development, including the garden, judgeda collection of original planning documents, photographicdocumentation of the building since itscompletion, concentrated information on the existenceand state of the original furnishings,works of art and other items that came fromMüller’s villa and were found in the collections ofthe Artistic-Industrial Museum in Prague, the NationalGallery in Prague and other cultural institutions.As part of this research, laboratory analysesof plaster, coatings, wallpaper and othermaterials were carried out.Within structurally architectonic research, knowledgeof wider relationships and the concept ofurbanism were supplemented, and the foundationfor taking inventory in the structure was putin.Aconceptual study of the renovation of the villa- the object, garden and indirect surroundings -was completed. This summarized and expoundedon knowledge thus far and resolved the problemof renovating the building, including aspects ofits future function and complete restoration. Atthe same time, detailed photographic documentationof the initial condition of the building wascreated, including a filmed documentary on thestate of the villa before restoration.Adetailed inventory was taken in digital form.This then became the backbone of the renovation80 ARCHITEKT 7/2000 SUMMARY

project. An inventory card was created for eachpart or facility of the building. The card containsthe exact location of the element and all necessaryinformation. The elected system made itpossible to categorize elements according to typeof product and craftsmanship codes and tocreate a comprehensive registry. The project databasecontains 3,862 items. The digitally processedinventory provided detailed documentationof the initial condition (before restoration),specified the originality, determined the methodof specialized treatment and each form of manipulationfrom stripping to returning the restoredoriginal to its original place. The system alsoenables future checks of the correctness of theelected method.Additional research was completed within thecultivated concept. Laboratory research on plaster,the dampness of structures and the conditionof external structures of masonry were a springboardfor the actual method used inrenovating the faáade using original technology,proposing sanitation measures and designatingconditions for conserving lime-slag bricks, includingthe identification of original productionprescriptions.On the basis of research of horizontal hydro-insulation(balconies, terraces and roofing), includinglaboratory analyses of poured natural asphalt,technical parameters were designated forthe conservation of this material on balconiesand for renovating the original condition in reconstructingthe surface of the upper terrace androof of the building.Detailed research of piping in the original electricalwork, central heating and sewerage made itpossible to plan the most well rounded methodof renovation.The exact identification of the structure of thebuilding was extended, after a project managerwas chosen, by carrying out detailed renovationanalyses of individual analysts in the fields ofwoodwork, ceramics, metal, stone, glass, wallpaper,painting, etc. The process of gradual identificationduring the restoration of Müller’s villaplayed a very important role for the credibility ofthe result (the repeated study of archive resources,contemporary costumes and productionfoundations, meeting with other projects of AdolfLoos, multidisciplinary cooperation with a numberof foreign experts, etc.). The project alsoincluded the gradual documentation of discoveries,photographic documentation of the workmethod and documenting key phases of restorationon film.Principles of RenovationNot only the exceptional value of architectonicworks, the unique spatial composition of the floorplan, but also the intactness of the originalcondition and the high degree of authenticity ofthe entire building were deciding factors in designatingthe concept for renovating the buildingand its relevant use. An important principle ofthe renovation approach was to consciouslygrant equal significance and attention both to valuesthat are visible and generally acknowledged(primarily the spatial arrangement of the interiorsof living and communal parts), as well as toeverything else that made up part of the originalityof the building (such as the original kitchen,hygienic facilities, the operating foundation inthe basement of the building, including the boilerroom, laundry room, drying room, garage andother facilities). Due to the high degree to whichthe building was preserved in its original condition,it was realistic to consider rehabilitating thedominant part of the interior of the building andmaking them accessible through the installed relics.The Foundation of the Current Condition of theVillaIn relation to the process of preparing a conceptfor presenting the villa, it was necessary to suitablysituate and use proper dimensions (reducespatial demands as much as possible) for newoperational units, conditioning the future operationof accessible relics. For additional functions,intentionally minimized so as to reduce new intervention,after careful consideration, roomswere selected that are not architecturally exceptional,where neither the original furnishings orcredible information on the furnishings were preservedand which were already adapted in thepast. Rooms originally used by servants (an office,hallway, WC with an anteroom, a tea kitchen)were designated for the administration managingthe object. Aresearch room was situated in theformer guestroom with an operational link. Togetherwith the chamber exposition of Adolf Loosin the former photography chamber, this ispart of Adolf Loos’ study and documentationcenter. The lounge at the entrance to the buildingwas designated for ticket sales and publications.The chauffeur’s room became the permanent locationfor surveillance, where monitoring equipmentwas concentrated. Aprinciple was implementedfor respecting the original spatialarrangement (restoration of the original receptacles)and the reversibility of the new facility,arranged in its current form.Restoring Individual ElementsThe renovation of the building and its facilitiesincluded restoration of assembled products, includingfloors, a collection of built-in furnitureand lining, metal products (mounting, handles,locks, hinges, screens, radiators, carpet footholds,lamps, glass cases, the boiler room, installationelements, etc.) stone (travertine casing,marble casing and parts of furniture,granite elements, etc.), glass (glazing, shelves,casing, mirrors, etc.), ceramic (bleached casing,Delft faience, sintered pavement, sanitary objectsand accessories), cut bricks, wallpaper, naturalmats and other original parts of the building. Afterremoving additional coverings of paint, theoriginal paint on the walls was renovated, as wellas limewash and oil coatings in technology andcolors depending on the condition when found,including polished paint. Xylolite floors were restored,and original linoleum surfaces were preserved.Additional reconstruction was carried outin corresponding material and with craftsmanshipbased always on a detailed evaluation of thesituation of the discovery.More extensive reconstruction worker pertaineddominantly to the renovation of the exterior ofthe structure. On the basis of an evaluation ofthe critical condition of non-original plasteringand unsuitable additional coatings, covering thedamaged remains of original repairs, it was necessaryto reconstruct the original state of thebuilding with respect to the characteristic featuresof the original technology in connecting surfaceswith wood covered in stucco plastering.After eliminating the excessive heightening of theterrace, the hydro-insulation of the upper terraceand the roof was reconstructed, and the surfaceof poured asphalt was also renewed. Exterior repairsincluded the reconstruction of a large partof metal elements and the lightning rod in thecorresponding contemporary arrangementGreat attention was given to renovating the technicalinfrastructure of the building in order toconsiderably limit destructive intervention. Theoriginal circulatory system of central heating waspreserved, while missing cast-iron radiators werereplaced by looking for suitable elements fromother buildings of a related origin. The originaland no longer functional facilities of the boilerroom (two Strebel boilers for solid fuel) weredisconnected, and the preserved equipment wasrestored as a unique technical exhibit. In the formerlaundry room, two gas boilers were installedinto the wall. Reconstruction of old water pipesand sewerage took place only in the new operatingfoundation, where the original constructionwas already damaged with repeated adaptations.Extraordinarily laborious and complicated reconstructionwork on electrical installation took placemaking use of dominantly original piping,which eliminated otherwise unavoidable operationsrequiring great intervention into the masonryof subtle cross-pieces, disassembly of casingand thus the loss of the original material. Theoriginal lamps were restored. Missing pieces werereplaced with copies or were reconstructed onthe basis of exact identification and contemporarydocumentation. Standard period technicallights were completed by classifying elementsobtained from other objects (donations, collecti-SUMMARY ARCHITEKT 7/2000 81

ons, purchases). Original switches were also restored.Missing originals were replaced with functionalcopies of the shape, made on-order basedon the originals. Atypical elements of originaloutlets, telephone outlets and bells were reinstalledafter conservation without renewing theirfunction. New, functional outlets were situated inorder to avoid disturbing the look of the interior.Above and beyond the original situation, it wasnecessary to resolve the system of electronic securityin the building and fire alarms, includingthe protection of objects in rooms where valuablecollector’s items are located. Distribution wasinstalled primarily in the exterior, under plastering,which reduced intervention in the interior.The original personal lift was restored and isoperative again.Restoration and completion of products of industrialorigin (sanitary facilities, installation materialsand other sorts of products) was a difficultoperation. In restoration revitalization was necessary;it was necessary to renew surface repairsor replace their missing parts. Missing partswere either sought in other locations (such as byobtaining an electric kitchen stove from the1930s) or reconstructed (e.g. reconstruction ofa double kitchen sink according to old photographsand judgements made when discovered).The production of copies of English TWYFORDsinks can be included among the most difficultproblems. They were made according to the preservedoriginal for the completion of the originalhygienic facilities. Another difficult problem wasthe effort put into the salvation of greatly damagedcasing panels of green opaxite.Interior FurnishingsGreat attention was paid to decorating the interiorrooms with Oriental carpets according to theidentifications of the original condition (purchasingantiques). Felt floor covers and felt runnersin hallways and staircases were exactly reconstructedaccording to discoveries that were made,and the original system of riveted footholdswas also restored.The concluding phase of the building’s renovationconcentrated on completing restoration of theoriginal furnishings - free furniture, objects andworks of art and parts of personal objects belongingto the Müllers, which were until now keptelsewhere. Certain important, but lost elementsof the internal furnishings, the existence ofwhich is integrally connected to the image of thebuilding and the authorship concept of the architectLoos, were replaced by copies or were reconstructedaccording to available pictures.However, the greater part of the furnishings consistsof originals. Of the extensive number of originalfurnishings, other, often unknown parts havebeen found, but much still remains unclear inits location within the structure or its origin. Theperiod during which certain objects were acquiredwas relatively late or remained unclear,which corresponds to the live collector’s interestof the builder and with the gradual exchange ofor additions to furnishings in the villa. The conceptionof installations in the internal rooms thereforeaccents the most significant phase, theperiod when the importance of Müller’s villa wasat its peak - the period presently after constructionwas completed, when it is still possible to securelyallege the presence and creative influenceof Loos, the architect. The condition of the internalfurnishings of the villa during that period isalso documented by original plans, photographsfrom the period and witness reports from a numberof significant visitors, which makes it possibleto check up on the established conception.The ExteriorAs part of the renovation of Müller’s villa, theoriginal fence was restored, and missing or deterioratedparts were rebuilt, stone and brick terracewalls, pavement, stairs and other original elementswere restored. Asphalt surfaces offootpaths were also repaired. According to oldphotographs and on-site discoveries, lattice wasrebuilt on walls for plants to grow on. Renovationalso included modifications to vegetation, reconstructingthe original concepts according topreserved plans drawn up between 1929 and1932 by leading experts of the time, garden architectsCamillo Schneider and Karl Foerster.The project also includes necessary modificationsto the close surroundings, such as reconstructingmosaic sidewalks, installing a lamppostfor the cast-iron clock and repairing the publicstaircase for the western edge of the plot. Thesemodifications should be completed before theend of 2000.NEZÁVISLÝ MĚSÍČNÍK ARCHITEKTŮ.CENA 90 Kč, roční předplatné 1080 Kč. STUDENTI: sleva 20 %. Slovenská republika: doporučená cena 138 Sk, roční předplatné 1656 Sk. Evropa 3540 Kč, zámoří 5664 Kč.VYDÁVÁ OBEC ARCHITEKTŮ. Vychází každý měsíc. Ročník XLVI (II. ročník měsíčníku) /červen 2000. ŠÉFREDAKTOR: Jiří Horský. REDAKTOŘI: ing. Drahomíra Králová, ing. Miloslava Perglová,Mgr. Markéta Pražanová, Radek Váňa, Hana Vinšová. SEKRETARIÁT: Kateřina Špirková TEL.: 53 97 68. GRAFICKÁ ÚPRAVA: David Fírek; kulér – redakce, spolupráce Miloslav Čáp.TEL.: 53 97 42, 53 97 46, 53 93 41–2. FAX: 57 31 81 07. E-MAIL: redakce@architekt.czINZERCE, DISTRIBUCE: Jitka Zahradníková, Ester Hronová, Lenka Příhonská, Šárka Procházková. TEL/FAX.: 57 31 52 39, 53 97 25, 53 56 60. PŘEDPLATNÉ: A.L.L. Production, Simona Zikanová (simona@allpro.cz) tel.: 68 35 821.INTERNET: http://www.architekt.cz ADRESA REDAKCE: Letenská 5, 118 45 Praha 1.REDAKČNÍ RADA: Mgr. Bohuslav Blažek, ing. arch. Tomáš Černoušek, ing. arch. Karel Doubner, ing. arch. Igor Dřevíkovský, ing. arch. Peter Gromski, ing. arch. Ludvík Grym, PhDr. Josef Holeček,ing. arch. Otakar Chochola, ing. arch. Václav Králíček, ing. arch. Jan Línek, ing. arch. Martin Peterka, ing. arch. Ivan Plicka, prof. ing. arch. Emil Přikryl, ing. arch. Jan Sedlák, ing. arch. Alexandr Skalický,prof. ing. arch. Jaroslav Šafer, ing. Josef Šanda, PhDr. Rostislav Švácha, ing. arch. Ivan Vavřík, PhDr. Jindřich Vybíral.KORESPONDENTI: Miloš Dunaj – Vídeň, Eva Heyd – New York, Ivan Margolius – Londýn.ISSN 0862-7010.SAZBA, LITO: ARDEA grafické studio, s. r. o. TISK: a.f. BKK, s. r. o. ROZŠIŘUJE: společnosti holdingu PNS, a.s., A.L.L. Production, s.r.o., MediaPrint Kapa, s.r.o., Transpress, s.r.o., PressMedia, s.r.o.Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha č.j. nov. 5212/95 ze dne 12. 6. 1995 a Českou poštou, s.p., OZP, a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labemdne 21. 1. 1998, značka P-349/98. Přeprava č. j. 3257/96 ze dne 1. 10. 1996.PODEPSANÉ ČLÁNKY NEMUSÍ ODRÁŽET STANOVISKO REDAKCE. ZA OBSAH INZERÁTŮ REDAKCE NERUČÍ.REDAKCE SI VYHRAZUJE PRÁVO PUBLIKOVANÉ MATERIÁLY ZVEŘEJNIT NA SVÝCH INTERNETOVÝCH STRÁNKÁCH.DISKUSNÍ PANEL NEVIDITELNÝ ARCHITEKT NALEZNETE NA HTTP://WWW.ARCHITEKT.CZ.82 ARCHITEKT 7/2000 SUMMARY