průvlak, ale ten je rovněž dutý. Nejedná se o nic jiného než o rám, který zdůrazňuje symetrii, zvláště u stěny s krbem. Alesymetrie haly je narušena, když za vnitřní odstupňovanou stěnou vede schodiště k výše <strong>po</strong>ložené jídelně. Jídelna je tedy otevřenáz haly a prostřednictvím pilířů i z hlavního schodiště. Nízké zábradlí mezi pilíři zakrývá tu část schodiště, která vedek <strong>po</strong>destě, ale již ne jeho další část, která vede do <strong>po</strong>schodí s ložnicemi. V zábradlí je notabene vidět ještě jednou, opět vestejném měřítku, niku se širokým středním dílem a úzkými díly <strong>po</strong>stranními, kterou jsme viděli u vchodu a v předsíni. A ještějednou se objevuje na zadní stěně jídelny. Jídelna je kvadratická, obsahuje ale okenní niku, která je stejně široká jako prostorsám. Mohli bychom ji nazvat arkýřem, protože předstupuje ze zdi domu. Je umístěna přesně uprostřed zdi.Už jste si možná všimli, že ze vchodu haly vedou nahoru dvě schodiště: pravé do jídelny a dále přes zmíněnou <strong>po</strong>destu do<strong>po</strong>schodí s ložnicemi, levé do dámského <strong>po</strong>koje. Z <strong>po</strong>desty se dá rovněž vejít do dámského <strong>po</strong>koje, ale do jeho vyšší části.Z této <strong>po</strong>desty vede dále několik stupňů do knihovny, která je situována ve stejné úrovni jako dolní část dámského <strong>po</strong>koje.Dále se z <strong>po</strong>desty můžeme dostat do dvoupatrové schodištní haly s horním osvětlením, jejíž galerie se z části nachází již nadjídelnou v úrovni ložnic.Za<strong>po</strong>mněl jsem se zmínit o tom, že schodiště, které vede z jídelny k <strong>po</strong>destě před dámským <strong>po</strong>kojem a knihovnou, je přerušenodalší „mezi<strong>po</strong>destou“, která leží uprostřed domu; na ní se - i když ne uprostřed - protínají dvě osy: osa vedoucí středemhaly a osa vedoucí středem jídelny. Podívejte se na okno schodiště: neleží v ose domu. Ta probíhá levým vedlejším schodištěma schodištěm z jídelny do hořejšího <strong>po</strong>schodí. Proto tedy <strong>po</strong>rušení průčelní zdi. Dosahuje se zde <strong>po</strong>sunutí os. (Přehlédnutítohoto <strong>po</strong>sunu vyvolalo Loosův záchvat.) Chtěl bych <strong>po</strong>ukázat na další osu. Je přerušena vedlejším schodištěm, ale přestoexistuje. Je to osa, která probíhá oknem kuchyně (nad mycím stolem) a směřuje ke krbu v knihovně. V <strong>po</strong>schodí ložnic jeus<strong>po</strong>řádání ložnic rodičů a obou šaten (nad halou) symetrické k hlavní ose domu. Okna v obou šatnách ale neleží v jednéose, a to (opět) z důvodu us<strong>po</strong>řádání fasády.Zde právě vidíte to, co jsem nazval Loosovým klasicismem, jeho „palladianismus“, nádheru celé jeho důslednosti, která vedeaž k nedůslednosti - sit venia verbo, protože neod<strong>po</strong>vídá ani konstruktivním, ani funkčním zákonům architektury.To je závěr, k němuž jste mohli během této prohlídky dojít. Další <strong>po</strong>tvrzuje pravý opak. Myslím tím způsob, jakým <strong>po</strong>stupujeLoos z jednoho prostoru k dalším v mezipatře, v tomto případě v rámci vysoké obytné haly, protože <strong>po</strong>dlaha <strong>po</strong>schodí s ložnicemije v jedné úrovni. Naproti tomu v <strong>po</strong>schodí s halou je jídelna a další prostory, dámský <strong>po</strong>koj a knihovna, značně nižší.Zde se nalézají rozdíly úrovní v téměř 5 metrů vysokém prostoru haly. Loos také velmi často <strong>po</strong>užívá us<strong>po</strong>řádání v <strong>po</strong>měru3:2, tzn. vyšší dvě <strong>po</strong>schodí od<strong>po</strong>vídají výškou třem nižším. Místo, kde se mění úroveň jednotlivých pater, má velký půvab.A právě sem umístil Loos logicky dva intimní <strong>po</strong>koje, kam se mohou uchýlit pán domu se svou ženou. Zajímavější je <strong>po</strong>dlemě řešení vzájemného umístění prostorů ve vysokém obytném <strong>po</strong>schodí. Jídelna, která leží ve střední úrovni, skutečněpředstavuje střed <strong>po</strong>schodí. Podívá-li se někdo, kdo sedí v jídelně, směrem ke schodišti - a neza<strong>po</strong>mínejme, že <strong>po</strong>desta předknihovnou a dámským <strong>po</strong>kojem je přibližně ve výši horní hranice dělicího zábradlí -, padnou mu do oka intimní <strong>po</strong>koje, dámský<strong>po</strong>koj a knihovna. Jídelna se stává širokým otevřením téměř anexí haly. To je Loosův tzv. Raumplan. Samozřejmě že i tovyžadovalo dalších úrovňových změn v přízemí. Kotelna, místnost pro mytí nádobí a žehlírna jsou níže než předsíň a nežostatní místnosti, které jsou v oblasti vchodu. Sklep a garáž <strong>po</strong>d halou jsou ještě níž a jsou také nižší. Toto komplikované řešení<strong>po</strong>dstoupil Loos proto, aby mohl svůj Raumplan uskutečnit. Neptám se, jestli je jídelna otevřená na dvě strany útulná. JeARCHITEKT 7/2000 23
ale asi o to více větraná. To však Loose nezajímá. Jde mu především o to, aby jídelna byla středem domu a aby byla v kontaktuse všemi ostatními místnostmi v patře.Zde je tedy obvyklé us<strong>po</strong>řádání pater (vstupní patro, patro s obývacími místnostmi a patro s ložnicemi, které je prolomeno patrovouhalou, jako třeba u Muthesia a jiných architektů této doby) nejen přerušeno, ale opuštěno. Je tu uskutečněn nový způsobbydlení, což má dalekosáhlé důsledky. Scharoun byl z tohoto hlediska žákem Loose, stejně jako Le Corbusier, i když nev takovém měřítku. V Mollově domě od Scharouna z roku 1937 se objevuje v patře s obytnými místnostmi zvýšená úroveňjídelny. Zde vzniká Loosovým domům příbuzný prostorový vztah.Již jsem předeslal, že v Loosových domech s Raumplanem dosahuje Loosův klasicismus syntézy s respektem k <strong>po</strong>třebámobyvatel. Ale nebylo to zcela správné vyjádření. Bylo by lépe říci, že se zde objevuje klasicismus skloubený s objevenímnových <strong>po</strong>žadavků bydlení. V každém případě zůstane pravdou, že se v Loosových domech <strong>po</strong>jí klasicismus s volným plánem,tedy s určitým druhem funkcionalismu.Klasicismus se projevuje především na vnějším vzhledu stavby. Vstupní průčelí je symetrické stejně jako průčelí haly. Na bočníchprůčelích se objevuje několik symetricky us<strong>po</strong>řádaných okenních skupin. V Müllerově domě od<strong>po</strong>vídá <strong>po</strong>uze průčelíobytné haly vnitřnímu us<strong>po</strong>řádání. Vstupní průčelí nikoliv, jak jsme už z<strong>po</strong>zorovali u vchodu, který neleží v ose domu. Ale i tam,kde vnitřní řešení není symetrické, jako u Mollerova domu ve Vídni, jeví se vstupní průčelí symetricky. Loos se zjevně snažildát domu jasnou charakteristickou tvář, signum, neza<strong>po</strong>menutelný výraz. Krátký <strong>po</strong>hled na půdorys Mollerova domu stačík tomu, abychom <strong>po</strong>znali, jak daleko je v tomto směru ochoten jít. Povšimněte si zvláště zvýšeného sedacího výklenku v hale!Je umístěn na konci místnosti. Průčelí naproti tomu vytváří velký ohromující motiv v ose domu nad vchodem.Od doby Muthesia panuje v teorii architektury antiteze mezi přístupem k navrhování „von Aussen“ (zvenčí) a přístupemk navrhování „von Innen nach Aussen“ (zevnitř navenek). První způsob navrhování představuje renesanci a všechny z nívycházející klasicistní slohy. Druhý způsob je styl důsledného funkcionalismu. Jestliže se lépe <strong>po</strong>díváme na domy z ranéhofunkcionalismu - tedy na domy anglické a Muthesiovy -, shledáme, že se ani zde tak přesně nejedná o navrhování vycházejícíz vnitřního us<strong>po</strong>řádání směrem k vnější formě, jak by se na první <strong>po</strong>hled zdálo. Je ale pravda, že architekti těchto domůkladou důraz hlavně na vnitřní us<strong>po</strong>řádání. Loos se od toho odvrací. Vědomě pracuje s protikladem vnitřku a vnějšku. V tomho následuje Le Corbusierův list: Les quatre com<strong>po</strong>sitions - čtyři způsoby navrhování. Čtvrtý příklad, který dokonale uzavírátuto řadu, je <strong>vila</strong> Savoye v Poissy. Le Corbusier k tomu napsal: „On affirme à l’extérieur une volonté architecturale, on satisfaità l’intérieur à tous les besoin fonctionnels: aspect, contiguité etc.“, což znamená: „Zvnějšku se zdůvodňuje architektura,uvnitř funkční <strong>po</strong>třeby jako orientace, vazba prostorů atd.“ Le Corbusier tedy stejně jako Loos akceptuje rozdělení vnějšku odvnitřku. Při navrhování nevychází ani z vnitřního us<strong>po</strong>řádání k vnější formě, ani naopak, jak mu vyčítal Häring. Odděluje jednood druhého, protože je toho názoru, že tvar domu má vyjadřovat vůli k architektonické tvorbě. A to je právě názor Loose.Vidíme tedy v práci Le Corbusiera roz<strong>po</strong>r, nebo řekněme vývoj. Ve své teorii, kterou uvádí ve Vers une Architecture (1932),tvrdí, že mezi strojem na bydlení (funkcionalismus) a hrou s tělesy za slunečního svitu (klasicismus) existuje souvislost: jestližeinženýr či funkcionalistický architekt splní dobře svůj úkol, budou výsledkem čistá tělesa. Ve svých Čtyřech kom<strong>po</strong>zicích,které od<strong>po</strong>vídají jeho praxi z doby kolem roku 1930, už to netvrdí. Organizace (funkcionalismus) je něco jiného než forma.Oba aspekty se rozcházejí, jako už ostatně u Loose, ale Loos tento fakt nevyslovil. Ten ho jen praktikoval. Häring a Scharountento roz<strong>po</strong>r neakceptovali, ales<strong>po</strong>ň ne v teorii. Jak dalece se projevuje v praxi, to bychom museli <strong>po</strong>drobněji jejichpráci zkoumat. Podíváme-li se na Scharounovu Státní knihovnu, ocitneme se před dílem, které nebere vůbec žádný ohled navnější vzhled. Häring, který teorii funkcionalismu zdůrazňoval ještě více než Scharoun, ve své praxi nikdy tak daleko nedošel.Co ale znamená rozdělení vnějšku od vnitřku? Myslím, že je to především důkaz toho, že s<strong>po</strong>lečnost, pro kterou stavěl Loosa Le Corbusier, není v <strong>po</strong>řádku. Protože i přesto byly <strong>po</strong>staveny domy, jejichž vnější vzhled je obrazem vnitřku. U mnohafrancouzských obytných domů ze 17. a 18. století můžeme vidět tuto shodu. Dokazuje to, že lidé chtěli v té době bydletreprezentativně, přičemž praktické <strong>po</strong>třeby bydlení byly upravovány tak, aby nerušily tuto velkou koncepci. Např. v MalémTrianonu sahala velká okna obývacího patra v ložnicích do výše dvou <strong>po</strong>schodí. Zde se tedy již vnitřní us<strong>po</strong>řádání a vnějšívzhled rozcházejí, a to více než u Loose či Le Corbusiera.Nebylo by ale správné hovořit stále jen o praktických <strong>po</strong>třebách bydlení. Něco takového jako tzv. Raumplan, který neod<strong>po</strong>vídážádné praktické <strong>po</strong>třebě či s<strong>po</strong>jení s přírodou jako u Miese, nebylo v 18. století prostě známo. Nejen u Loose, LeCorbusiera, ale i u Muthesia a jeho mistrů Angličanů se setkáváme s <strong>po</strong>třebami bydlení, které kladou před architekta novéúkoly: má je zřetelně vyjádřit ve vnější formě? Tak otevřeně to neudělal ještě žádný architekt ani snad Angličané, ani - a tobych se musel hodně mýlit - Häring ani Scharoun. Nebo by měly být - abych jinak formuloval tuto otázku - vyjádřeny v hlavníchrysech tak, jak to provedli výše jmenovaní? Anebo by se měl akceptovat rozdíl mezi novými <strong>po</strong>třebami bydlení a vzhle-