Müllerova vila v Praze po renovaci

K AUTORSTVÍ WINTERNITZOVY VILYROSTISLAV ŠVÁCHADruhé velké Loosovo dílo v Praze, vila advokáta JUDr. Josefa Winternitze,k sobě nikdy nepoutalo tolik pozornosti jako vila Františka Müllera.Způsobovala to zřejmě nižší architektonická kvalita Winternitzovy vily i jistépochybnosti o Loosově autorství. Jako práci týmu Loos - Lhota publikoval plánya snímky Winternitzovy vily poprvé koncem roku 1933 Karel Lhota (1894-1947), český architekt, který Loosovi asistoval při projektování vily F. Mülleraa dalších zakázek v Praze a v Plzni. Když však Loosův český přítel PhDr.Bohumil Markalous, pořadatel českého výboru z Loosových textů Řeči doprázdna (1929), Karla Lhotu před svědky vybídl, aby buď potvrdil, nebo vyvrátilLoosův tvůrčí podíl na projektu Winternitzovy vily, Lhota Loosovo autorstvíu této stavby popřel. Pochybnosti o vztahu Winternitzovy vily k Loosově tvorběvyslovil i jiný Loosův asistent z pozdních dvacátých let, architekt Kurt Unger.V dopisu historikovi umění Zdeňku Kudělkovi z 27. prosince 1967 vyslovilUnger domněnku, že spíše než autentickým Loosovým dílem je Winternitzovavila replikou nebo snad jednou z variant projektu vily Františka Müllera. Pokudbychom se přiklonili k tomuto názoru - což učinili například autoři monumentálníLoosovy monografie z roku 1982 B. Rukschcio a R. Schachel -, mělo bybýt autorství Winternitzovy vily napříště přisuzováno pouze Karlu Lhotovi.Ungerův postřeh o závislosti plánu Winternitzovy vily na projektech vilyF. Müllera je přitom nepochybně oprávněný. Při vší odlišnosti obou staveb, zjevnév detailech i v celkové koncepci, nelze totiž u nich přehlédnout několik společnýchprvků. Jádrem Raumplanu je v obou případech velká obytná hala taženápo celé šíři domu. Z haly stoupá v obou vilách krátké schodiště k dalšímmístnostem středního traktu, které jsou uloženy na vyšší niveau, avšak tvořís halou jednolitý prostorový celek. Téměř totožné je funkční rozložení místnostív hlavních obytných patrech obou vil. Velmi příbuzně pak projektanti v oboudomech umístili hlavní obslužná schodiště - do osy zadní fasády - a příbuzněkolem nich rozložili menší obslužné místnosti. Domněnku, že projektWinternitzovy vily zužitkoval nějakou nepoužitou variantu plánů vily Müllerovy,nakonec podporuje fakt, že vnější ztvárnění zadní (severní) fasádyWinternitzovy vily se nápadně podobá neprovedeným Loosovým plánům jihozápadníhoprůčelí vily Františka Müllera z listopadu 1928.Zkrátka, Winternitzova vila obměňuje schéma jiné Loosovy stavby méně tvořivě,než bychom u „pravého“ Loose čekali. To však, jak soudíme, ještě neznamená,že pravý autor Winternitzovy vily je Lhota, a nikoli Loos.Nelze samozřejmě popírat, že svému asistentu Lhotovi tu Adolf Loos poskytl nečekaněmnoho tvůrčího prostoru. Zvlášť výrazně asi Lhota ovlivnil podobu interiérů.V době od 15. listopadu 1931 do 5. ledna 1932, kdy podle smlouvy a úředníchdokladů projekt vily vznikl, byl už Loos vážně nemocen; léčil se v několika západočeskýchlázních. O přímém, byť možná nevelkém podílu Adolfa Loose na projektuWinternitzovy vily nicméně svědčí několik nepominutelných skutečností.Předně, vila má kvalitativně vyšší úroveň než sotva průměrné samostatné práceKarla Lhoty, z nichž - kromě několika interiérů – známe letní dům v HorníRadechové u Náchoda a vilu ve Finkovské ulici 1 v Praze (1936-1937). Důležitájsou dále některá fakta uvedená poprvé Zdeňkem Kudělkou: v Loosově pozůstalostise zachovala nesignovaná kopie smlouvy s Josefem Winternitzem, o vile semluví v korespondenci Lhota - Loos z let 1931 - 1932, zmínku o Loosově práci proWinternitze v roce 1932 obsahovaly i zápisky Loosova přítele a životopisceLudwiga Münze, k nimž sám Loos připsal poznámku „in Karlsbad“.Nejpádnější důkaz Loosova spoluautorství však přinášejí dosud nepříliš známéplány Winternitzovy vily uložené v archivu stavebního úřadu v Praze 5. V lednu1932 prověřovala tyto plány komise stavebního úřadu města Prahy. Vedle jmenjejích členů a jména Karla Lhoty tu nacházíme pod označením architekt vlastnoručnísignaturu Adolfa Loose.AUTOR JE TEORETIK MODERNÍ ARCHITEKTURY,PRACOVNÍK ÚSTAVU DĚJIN UMĚNÍ AKADEMIE VĚD ČR, STÁLÝ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCEVÝBĚR Z LITERATURY K WINTERNITZOVĚ VILEK. Lhota, Architekt Adolf Loos. Architekt SIA XXXII, 1933, s. 137 - 141.K. Lhota, Rodinný dům W. na Smíchově. Eva 1935, č. 13, s. 24.M. Kubinszky, Adolf Loos. Berlin 1970, obr. 39, s. 30.Z. Kudělka, Činnost Adolfa Loose v Československu II.Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, F 13, 1974, s. 7 - 32.B. Rukschcio - R. Schachel, Adolf Loos. Salzburg - Wien 1982, s. 644 - 645.R. Švácha, Adolf Loos aktuální. Výtvarná kultura VII, 1983, č. 2, s. 21 - 24.V. Šlapeta (ed.), Adolf Loos a česká architektura. Louny - Praha - Brno 1984.R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Praha 1985, s. 404 - 407.ARCHIV ODBORU VÝSTAVBY OBVODNÍHO ÚŘADU PRO PRAHU 540 ARCHITEKT 7/2000