TEORIEESTETIKA GRAVITACEPIERRE VON MEISSDOKONâENÍ Z MINULÉHO âÍSLAThomas Keller, most v Pontresinû,·v˘carsko, 1997.Skelet mostu je vyrobenz isophtalacidu, <strong>po</strong>lyesteruse sklenûn˘mi vlákny, a je ãtyfiikrátlehãí neÏ stejná ocelová konstrukce.UMùLECKÉ VYJÁD¤ENÍ VS. VLASTNÍ STAVBAModerní technologie nabízejí nevídané moÏnostiosvobození od strukturních omezení a otvírajíces-tu k volné práci s prostorem, kterou prosazujívan Doesburg, Le Corbusier a ve sv˘ch ran˘chpracích také Mies van der Rohe. BlíÏe na‰ídobû jsou práce Eisenmana, Libeskinda, ZahyHadid a jin˘ch, ktefií se osvobodili od konstrukãníchomezení. Architektura nachází volnost <strong>po</strong>dobnouvolnosti malífie rozhodnout se pro formu,texturu a motiv. Nûkdy realita jde rukuv ruce s imaginací, nûkdy jde proti ní. To je pfiípadprvní stavby Zahy Hadid - <strong>po</strong>Ïární staniceVitra u Basileje (viz A. ã. 14/93 - <strong>po</strong>zn. red.): heroick˘baldach˘n totiÏ „za<strong>po</strong>mnûl“, Ïe není z lepenky,ale z vyztuÏeného betonu - v souãasnédobû uÏ má prÛhyb více neÏ 20 centimetrÛ. JeanNouvel, kter˘ se také <strong>po</strong>kou‰í o nevídané efekty,ales<strong>po</strong>À ví, Ïe v takov˘ch pfiípadech je <strong>po</strong>tfiebaneviditelné, ale skuteãné a stálé „le‰ení“.Dvacáté století bez<strong>po</strong>chyby vytvofiilo nejménû„logické“ tvary v‰ech dob díky sloÏit˘m technologiím,které jsou zdánlivû v‰emocné. Díla modernícharchitektÛ se setkávají se zvûdavostía emocemi, tak jako Gehryho Guggenheimovomuzeum v Bilbau (viz A. ã. 1-2/98 - <strong>po</strong>zn. red.).V 17. a 18. století stejnû pÛsobilo baroko. Existujejedin˘ rozdíl: barokní dekorace byly jen kulisy,které nemûly Ïádn˘ vztah ke konstrukci, zatímco„soudobé baroko“ se s<strong>po</strong>léhána technologie, které jsou schopné sjednotitkonstrukci a dekoraci do jednoho unikátníhoformálního prvku.ÚSPORA PRACOVNÍ SÍLY VS. MATERIÁLÒ Nejzásadnûj‰ízmûnou, která nastává na konci na-‰eho století, je velk˘ vliv <strong>po</strong>ãítaãov˘ch technologiíve s<strong>po</strong>jení s racionalizací, z ãehoÏ vypl˘vá,Ïe drahá pracovní síla soupefií s niωími nákladyna materiály. Tato skuteãnost v‰ak znev˘hodÀujetok sil shora dolÛ. Z vyztuÏeného betonu, pfiedev‰ímpak díky technice pfiedpínání, mohou<strong>po</strong>mocí tuh˘ch s<strong>po</strong>jÛ vzniknout stavby, které sevelmi <strong>po</strong>dobají abstrakcím lepenkov˘ch modelÛ.Maillartovy expresivní hfiibovité konstrukce jsounahrazeny Geiligerov˘mi efektivními hfiibov˘mikonstrukcemi, které se skr˘vají ve stropníchdeskách.Mosty mohou zastfiít nebo zkreslit svou primárnítendenci rozpínat se díky skryt˘m pfiedpjat˘mkabelÛm. Za <strong>po</strong>uÏití zjednodu‰eného, nenákladnéhobednûní a pfiedpjat˘ch prvkÛ lze zjednodu-‰it vnûj‰í tvar stavby na úroveÀ jednoduchéholepenkového modelu. Pier Luigi Nervi fiíká: „PfiestoÏese beton <strong>po</strong>uÏívá jiÏ více neÏ sto let, jeho<strong>po</strong>tenciál zÛstává stále nevyuÏit˘. Je to hlavnûz praktick˘ch dÛvodÛ: bednûní se vyrábí ze dfieva.To znamená, Ïe musíme myslet logikou dfievûnéstavby a ne logikou betonu. Hranolovitéstavby jsou vlastnû provizorní. Vût‰ina inÏen˘rÛse proto zamûfiuje na pevnost a náklady: zdÛraznûnípevnosti a toku sil se zjevnû nefiadí mezipriority.“ 1)OBAL VS. VYJÁD¤ENÍ STRUKTURY Vût‰inav˘‰kov˘ch budov má ocelovou nebo betonovounosnou konstrukci, která je chránûna nenosnouv˘plÀovou zdí. Bûhem minul˘ch desetiletí se ‰etrnézacházení s energií dostalo do <strong>po</strong>pfiedía <strong>po</strong>dnítilo tak stavûní budov s jednolit˘m, dobfieizolujícím obloÏením. Tím je vylouãena moÏnost„ukázat“ nosnou konstrukci. V <strong>po</strong>dstatûexistují dva zpÛsoby obezdívání: první reflektujenosnou konstrukci, kterou chrání, a druh˘ ji naprostoo<strong>po</strong>míjí. Louis Sullivan byl první architekt,jenÏ experimentoval s cihlovou a keramickounenosnou obvodovou konstrukcí, kterák nosné konstrukci mûla vztah, ale nekopírovalaji pfiesnû. O nûkolik let <strong>po</strong>zdûji (v roce 1903)<strong>po</strong>uÏil Auguste Perret keramické kachle AlexandraBigota na domû 25 bis rue Franklin. Perretse pevnû drÏel ãlenûní nosné konstrukce, ale dovolilsi i malé odchylky v místech, kde tím mohldocílit elegantnûj‰ího fie‰ení. Joseph Abram fiíká:„U Perreta slouÏí nenosná obvodová konstrukcek zakrytí, a musí proto <strong>po</strong>tvrdit svou ochrannoufunkci. Aby nevypadala jen jako samoúãelná dekorace,musí odhalovat to, co stavbû dává stabilitu.“2)U mnoha souãasn˘ch staveb je kladen dÛraz nasouvislé, izolující obloÏení spí‰e neÏ na odhalenínosné konstrukce. Klid abstraktnûj‰í masy a celkov˘dojem dostaly pfiednost v nûkter˘ch dílechZumthora, Nouvela, Herzoga s de Meuronem.V následujících dvou desetiletích ale pfiijdou zásadnízmûny. Díky zcela nov˘m stavebním materiálÛm,jako jsou sklenûná a uhlíková vlákna, budoulepené stavební profily i obloÏení velmilehké, izolující, odolné proti korozi, ale pfiitomstejnû efektivní jako ocel. ZároveÀ se také zjednodu‰ísloÏité vrstvení fasád. Znovu se otevfiemoÏnost klást dÛraz na konstrukci nejen uvnitfi,ale i zvenku. Doufáme, Ïe tato revoluce ve stavebníchtechnikách bude <strong>po</strong>dobná revoluci, kterouzpÛsobila ocel a vyztuÏen˘ beton.FASÁDA JAKO KOMPLEXNÍ ÚSTROJÍ Od dob,kdy fasáda byla nosn˘m prvkem, fungovala jakoochrana pfied vlivy vnûj‰ího prostfiedí a umoÏÀovalaosvûtlení vnitfiních prostor a jejich vûtrání,pro‰la architektura dlouh˘m v˘vojem. Modernífasáda musí zajistit izolaci, <strong>po</strong>jmout vûtrací a klimatizaãnísystémy, topení, rozvod elektfiiny, telefonnícha datov˘ch sítí, instalace, hasicí zafiízení,rozvody rÛzn˘ch tekutin atd. Teprve sekundárnûse stává nosn˘m prvkem a ochranou proti ohni.Nechci klást velk˘ dÛraz na high-tech pfiístup,ale dalo se oãekávat, Ïe <strong>po</strong>tfieba s<strong>po</strong>jit takovésloÏité ústrojí do jednoho celku dá vzniknout novéformû vyjádfiení, kde konstrukce bude, nebonebude hrát formální roli. Ve skuteãnosti striktnírozdûlení práce ve stavebním prÛmyslu - co set˘ãe v˘roby i inÏen˘rsk˘ch kompetencí - takov˘pfiístup nedovoluje. Fasáda je jako pfiedek auta:na vrchu je hladká stylizovaná ka<strong>po</strong>ta (navrÏenáarchitektem), <strong>po</strong>d níÏ se skr˘vá neskuteãná spleÈvíce ãi ménû pro<strong>po</strong>jen˘ch systémÛ, které <strong>po</strong>cházejíod rÛzn˘ch dodavatelÛ. To mÛÏe fungovatu aut, protoÏe nejsou spjata s jedním místemnebo s urãit˘m prostfiedím a <strong>po</strong>Ïadavky na jejichaerodynamické vlastnosti vyÏadují, aby vnûj‰ekbyl co nejhlad‰í. Co se t˘ãe budov, je tento <strong>po</strong>stupz<strong>po</strong>chybniteln˘. Abych tento názor osvûtlil,musím <strong>po</strong>uÏít ãtyfiicet let star˘ pfiípad: obchodnídÛm La Rinascente v ¤ímû od Franka Albinihoa Franky Helg. Jedná se zde o <strong>po</strong>dobnou spleÈ.Ta byla v dobû vzniku zaloÏena spí‰e na dobréfiemeslné práci neÏ na s<strong>po</strong>lupráci s rÛzn˘mi odvûtvímiprÛmyslu. Duch celé stavby ale zÛstáváprototypem <strong>po</strong>uÏití fasády jako komplexníhoústrojí, celá stavba pfiitom ov‰em respektujespecifick˘ urbanistick˘ kontext.Úkolem bylo <strong>po</strong>stavit typick˘ obchodní dÛm,coÏ znamenalo bezcharakterní více<strong>po</strong>schoìovoukrabici, jaké vût‰inou v historick˘ch mûstsk˘chãástech pÛsobí ru‰ivû. Úspû‰ná práces mûfiítkem, rozmûry, texturou, barvou, svûtlema stíny fasády s<strong>po</strong>ãívá v <strong>po</strong>rozumûní v‰em prvkÛma prozkoumání jejich funkce z technického,architektonického a urbanistického hlediska.Sám o sobû nepfiedstavuje Ïádn˘ technick˘subsystém to nejekonomiãtûj‰í a nejracionálnûj‰ífie‰ení. Dohromady v‰ak tvofií efektivníkombinaci vnitfiního <strong>po</strong>hodlí a dobrého vnûj‰íhovzhledu, kter˘ vytváfií dojem, Ïe budova na PiazzaFiume v ¤ímû stála odnepamûti. V dobû, kdyTEORIE ARCHITEKT 7/2000 63
Robert Maillart,skladi‰tû v Curychu, 1910se klade velk˘ dÛraz na „high-tech“, je uÏiteãnési znova pfii<strong>po</strong>menout etické pfied<strong>po</strong>klady, zekter˘ch Albini a Helg vycházeli (viz dodatek).V˘uka inÏen˘rství pro architekty a naopak by semûla zamûfiit právû na skloubení. Tím chcemefiíci, Ïe je <strong>po</strong>tfieba pfiekonat jednostranné my‰leníjen logikou techniky a hos<strong>po</strong>dárnosti specifick˘ch<strong>po</strong>dsystémÛ nebo ãistû logikou formypro formu samu. Zde se nezab˘váme umûním.Umûní nemusí brát ohled ani na gravitaci, anina umístûní v kontextu jin˘ch staveb, ale lidskébytí na zemi tyto ohledy brát musí.Chtûl bych zmínit nûkolik my‰lenek, které bymohly b˘t dÛleÏité pro v˘zkum i pro v˘uku architektÛa inÏen˘rÛ. Je dÛleÏité rozvíjet následujícíschopnosti:• nad‰ení pro kreativní práci s technologií a formou• solidní znalosti kultury a historie by mûly b˘tzákladem, ze kterého by se vycházelo• teorie pro sladûní <strong>po</strong>jetí stavby a lidského vnímánía tûlesné a du‰evní <strong>po</strong>hody• ochota s<strong>po</strong>lupracovat tak, aby se sladila logika<strong>po</strong>dsystémÛ a celku• schopnost pracovat s nov˘mi materiály a pfiekonattak zaÏité formy• schopnost kritického hodnocení tam, kde jeoptimalizace svûfiena <strong>po</strong>ãítaãi, kter˘ nezná realitu• schopnost pro<strong>po</strong>jit architekturu, inÏen˘rstvía urbanismusDODATEKFranca Helg pí‰e o La Rinascente v ¤ímû: „... v tomto specifickémmûstském prostfiedí jsme nechtûli vytvofiit animonumentální, ale ani nezajímavou nebo bezv˘znamnoubudovu. Mûla mít svou specifickou architektonickou <strong>po</strong>vahua dÛstojnost, ale pfiitom mûla respektovat zavedenénormy a celkové stavební <strong>po</strong>Ïadavky, vnitfiní flexibilitu atd.V‰echny prvky - konstrukãní, instalaãní, vnûj‰í zdi, okna,stfiecha, ostatní materiály, barva - jsou s<strong>po</strong>lu reciproãnûpro<strong>po</strong>jené. Bûhem celého projektování - velice peãlivéhoa neustále se opakujícího - jsme analyzovali alternativy<strong>po</strong>uÏití a fie‰ení jednotliv˘ch prvkÛ a zkoumali detaily vevztahu k celé stavbû. La Rinascente zakonãuje ulici Via Salariaa dovr‰uje námûstí Piazza Fiume. Konstrukãní rozdûleníbudovy má své technické, ale i architektonické dÛvody,rozmûry tak dostávají klidn˘ rytmus. Linie ocelov˘ch nosníkÛ,které jsou pÛvabné samy o sobû, slouÏí jako fiímsy;konce <strong>po</strong>mocn˘ch v˘ztuh jsou odkryté, <strong>po</strong>máhají <strong>po</strong>tlaãitstíny a vyzdvihnou rozmûry. Panely se roz‰ifiují tam, kdevedou instalaãní trubky. Tím, Ïe jsou trubky umístûny <strong>po</strong>obvodu, se získalo více místa uvnitfi a zároveÀ se dosáhlofie‰ení, které vytváfií s<strong>po</strong>ustu ‰erosvitn˘ch efektÛ. Zmûnyve vrásnûní vnûj‰ích zdí, které probíhají shora dolÛ, od<strong>po</strong>vídajízuÏování trubek klimatizace. Smûrem do Via Salariaje vrásnûní intenzivnûj‰í neÏ na Piazza Fiume - tím je takénaru‰ena monotónnost. Kolej pro ãi‰tûní a údrÏbu fasádyje speciálnû upravená pro vÛz údrÏby a jeho rameno, alezároveÀ se hodí k sousedním stfiechám. Vz<strong>po</strong>mínky na baroko,nebo na mû‰Èanskou architekturu pfielomu století?Nevím. KdyÏ se mluví o fie‰eních, pro která se na‰e skupinarozhodla, ãasto se zmiÀuje ironie a nûktefií také toto slovo<strong>po</strong>uÏili v souvislosti s na‰í ,fale‰nou fiímsou‘. Ale jájsem nikdy nemûla <strong>po</strong>cit, Ïe by v tom byla ironie. Architektonicképrvky vycházejí z funkcí, které má daná budova vykonávat- pfiestoÏe se jinak necítíme b˘t svázáni jak˘mikolinormami a pravidly - a jsou souãástí na‰í vizuální pamûti.Budova takov˘ch rozmûrÛ, s jasn˘m horizontálním a vertikálnímãlenûním, <strong>po</strong>tfiebovala fiímsu, která by ji korunovala,zavr‰ila, aby celá stavba zapadla do bezprostfiedníhookolí. Akoneãnû, proã zrovna tato barva? Proã právû tentomateriál? Pomník Neznámému vojínovi na Piazza Veneziaje z bílého mramoru, kter˘ se hodí na fontány v Brescie, aleuprostfied jasu ¤íma pÛsobí pfiíli‰ bledû a neteãnû, zatímcocihly trosek San Sabina a San Giovanni in Laterano jsou plnésvûtla. Materiál <strong>po</strong>uÏit˘ na plá‰È budovy musel b˘t prefabrikovan˘a mûl mít Ïivou <strong>po</strong>vrchovou strukturu a barvu,i kdyÏ ne pfiíli‰ záfiivou. Mûl b˘t stejnû odoln˘ vÛãi mûstskémuovzdu‰í jako omítky, které se <strong>po</strong>uÏívaly na zaãátkustoletí. K anal˘ze a studiu detailÛ i zásadních otázek jsmevÏdy pfiistu<strong>po</strong>vali s otázkou ,Jak to udûláme?‘. Ta je veliceúzce s<strong>po</strong>jena s otázkou ,Jak to vidíme?‘. Pokusili jsme ses<strong>po</strong>jit formální a technologická fie‰ení a dát jednotliv˘mprvkÛm jednotící fiád. V‰e, co vytvofiili jiní, aÈ jsou to vûcimoderní, nebo velmi staré, je souãástí na‰ich zku‰eností,je souãástí nás sam˘ch a na‰ich projektÛ, které vycházejíz kulturního architektonického dûdictví celého lidstva.“ 3)AUTOR JE PROFESOR NA FAKULTù ARCHITEKTURYV LAUSANNEZ ANGLIâTINY P¤ELOÎILA KAROLÍNA JELÍNKOVÁPSÁNO PRO FRANCOUZSK¯ âASOPIS ENSEIGNEMENTARCHITECTURE VILLE â. 5/1999-2000REDAKCE ARCHITEKTA DùKUJE PROFESORU VON MEISSOVIZA SPOLUPRÁCI P¤I ZAJI·TùNÍ OBRAZOVÉ DOKUMENTACEPoznámky1) Pier Luigi Nervi: Considérations sur les <strong>po</strong>ssibilités desstructures en béton armé, v: Savoir construire, Linteau,PafiíÏ, 1997.2) Joseph Abram, Auguste Perret: Un classicisme d’ avantgarde,v: Rassegna VIII, 28/4, speciální ãíslo Perret: 25 bisrue Franklin, Milán, 1986.3) Franco Albini, Franca Helg, La Rinascente, a cura di LeonardoFiori e Massimo Prizzon, Abitare Segesta, Milán, 1982.Franco Albini & Franca Helg,obchodní dÛm La Rinascente v ¤ímû, 1959Herzog & de Meuron,továrna Ricola v Laufenu, 1986-1991SNÍMKY ARCHIV AUTORA64 ARCHITEKT 7/2000 TEORIE