OBSAH 7/20002 EDITORIAL /Jindřich Vybíral3-33 RENOVACE MÜLLEROVA VILA V PRAZE/VÁCLAV GIRSA, MILOSLAV HANZL3-19 Snímky Pavla Štechy a Radovana Bočka20-21 Historická dokumentace22-25 Přednáška na téma Müllerova <strong>vila</strong> v <strong>Praze</strong> /Julius Posener26-29 Autorská zpráva a současná dokumentace30-31 Recenze Damjana Prelovšeka32-33 Recenze Pavla Šopáka34-37 HISTORIE Loosovy pražské realizacevzniklé za přispění Karla Lhoty/Karel Ksandr38-41 Vila Josefa Winternitze /Rostislav Švácha/ADOLF LOOS, KAREL LHOTA42-45 PROFIL Adolf Loos /Jan Sapák46-47 Člověk s moderními nervy versus kalhotová sukně /Jindřich Vybíral48 Adolf Loos v datech49 DOKUMENT Můj život s Adolfem Loosem /Elsie Altmann-Loos50 KONSTRUKČNÍ DETAIL Stahovací okno v dámském salonku/ADOLF LOOS, KAREL LHOTA51-52 SOUTĚŽE, VÝSTAVY, AKCE53 INTERVIEW S Janem Sapákemo moderních památkách/ Markéta Pražanová, Jiří Horský54-55 AKTUÁLNĚ56-58 Poradní sbor primátora PrahyKlub Za starou PrahuPražské gremium/Jiří T. KotalíkMezinárodní konference o vile Tugendhat/Pavel Liška59-61 SOUTĚŽ Dostavba nároží Josefská-Novobranská v Brně/ 2. zvýšená cena PETR HRŮŠA, PETR PELČÁK62 POLEMIKA, KRITIKA, ESEJE Novostavby v památkově chráněném území /Dagmar Sedláková63-64 TEORIE Estetika gravitace /Pierre von Meiss65 HISTORIE Drobnosti, které tvoří dobu /Václav Jandáček66-67 VÝSTAVA Tři kapitoly pražské architektury Ester Havlové68-71 A-PRAXE Větrací vikýřky /Miloš SolařOkraj střechy, aneb chvála římsy a námětku/Jan Vinař72-75 EKOLOGIE O domech <strong>po</strong>d terénem hovoříme s Arnoštem Navrátilem,Petrem Pávem a Markem Tichým/Miloslava PerglováRealizace rodinného domu v Jinonicích/ARNOŠT NAVRÁTIL, PETR PÁV76 PRÁVO Regulace nové zástavby v historickém prostředí měst /Dana Novotná77 @MÉDIA Microsoft Internet Explorer /Ivan MuchkaPonurý parník pluje městem: Chilehaus/Zdeněk Lukeš78 NOVÉ KNIHY Automobiles by architects /Radek Váňa79 REDAKČNÍ STŮL Znovu k seminářům v Ostravě a Liberci /Martin StrakošOtevřený dopis předsedovi stavovského soudu ČKA /Jiří G. Gebert80-82 SUMMARY /Sallie LynchNA OBÁLCE ADOLF LOOS, MÜLLEROVA VILA V PRAZE, INTERIÉR, DETAILSNÍMEK PAVEL ŠTECHA, RADOVAN BOČEK, VÝŘEZ
EDITORIAL/ Mezi vídeňskými architekty raného 20. století byl Adolf Loos zvláštním zjevem.Spisovatel Karl Kraus jeho výjimečnost vystihl takto: „Druzí jsou umělci rýsovacíhoprkna. Loos je architekt tabuly rasy.“ Na opačné straně názorového spektra minimalismusjeho řešení vnímali s menším <strong>po</strong>chopením – tvůrce jeho ražení prý ne<strong>po</strong>třebujetužku, při své práci vystačí s gumou. Kavárna Museum, jejíž střídmý interiérvyzývavě protiřečil <strong>po</strong>zlacené ku<strong>po</strong>li blízké Vídeňské Secese, si vysloužila nelichotivéoznačení „Café Nihilismus“. Domu na Michalském náměstí, který stejně neohroženěčelil honosné fasádě císařského sídla, se přezdívalo „obilní silo“, kdežtoterasový Scheuův dům dobromyslní Vídeňáci přirovnávali k alžírským chatrčím.V letech, kdy městem na Dunaji hýbaly rostlinné vzory secesionistů, Loos prohlásilornament za výraz nekulturnosti, který by měl jako jiné atavismy zmizet z moderníhosvěta. Nejsou příkrasy na s<strong>po</strong>třebních předmětech nehorázným plýtváním časema penězi, které by bylo možno vhodněji utratit za vzdělání, jídlo a léky pro <strong>po</strong>třebné?/ V kritice tehdejšího projektování zašel Loos až do krajnosti – architektura s <strong>po</strong>družnouvýjimkou náhrobku a <strong>po</strong>mníku <strong>po</strong>dle něj vůbec nepatří do sféry umění./ Pražská <strong>vila</strong>, kterou si <strong>po</strong>dle plánů Adolfa Loose a Karla Lhoty zbudoval stavitelFrantišek Müller, jako by s takovými tvrzeními měla jen málo s<strong>po</strong>lečného. Jako <strong>po</strong>uháúčelová stavba vypadá leda zvenčí. Její jednoduchá až strohá obálka uzavírábohatý a působivý vnitřek, jehož základní kvalitou není vzácný mobiliář, nýbrž samaarchitektonická skladba, vytvářející úchvatnou prostorovou kaskádu. Dům neplnítradiční funkci s<strong>po</strong>lečenské reprezentace, ale chrání soukromí obyvatel a vytváří proně co nejpřiměřenější prostředí. Ideu krásy vyjadřuje přitom stejně přesvědčivě jakoBeethovenova či Wagnerova hudba, jež Loos dával za příklad pravého umění. Jakosama modernost je i jeho půvab ryze introvertní: „Hledání krásy <strong>po</strong>uze ve forměa nikoliv v ornamentu je cíl, k němuž se upíná veškerá lidskost.“/ Müllerova <strong>vila</strong> je <strong>po</strong>važována za ukázkový příklad Loosovy originální prostorovékoncepce, pro kterou jeho s<strong>po</strong>lupracovník Heinrich Kulka nalezl přiléhavý termínRaumplan. Nápad, jejž Loosovi přátelé vítali jako revoluci v dějinách architektury,přináší bezešvý přechod půdorysu do třetí dimenze. Východiskem byla opět ekonomickáúvaha: v domě je zbytečné zachovávat stejnou výšku stropů a tudíž i úroveň<strong>po</strong>dlah ve vyšších <strong>po</strong>schodích. Avšak šetření místem se Loosovi stalo záminkouk působivým prostorovým inscenacím – nečekaným průhledům, <strong>po</strong>sloupnostema střídání dojmů, jimiž právě se Loosova díla nejvíce liší od účelového stavění i konvenčníarchitektury své doby. Funkcionalistickým krabicím se bílá kostka Müllerovyvily <strong>po</strong>dobá <strong>po</strong>uze na první <strong>po</strong>hled. Nejenže Raumplan byl pravým opakem LeCorbusierova „plan libre“ s jeho volným půdorysem a důrazem na horizontálu. Loosnesdílel ani zálibu avantgardy v nehmotných prostorových vitrinách a ve svých interiérechnaopak navozoval <strong>po</strong>city bezpečí a útulnosti. Důkladné <strong>po</strong>znání jeho díla<strong>po</strong>máhá vidět vývoj moderní architektury nikoli jako jednolitý proud směřující k týmžcílům, nýbrž jako složitou a často protikladnou síť vztahů, jejíž součástí bylo vzájemnéovlivňování jednotlivých názorových <strong>po</strong>zic./ Památková obnova a zpřístupnění Müllerovy vily představuje kulturní čin první velikosti,jenž na české architektonické scéně <strong>po</strong>sledních let nalezne málo sobě rovných.JINDŘICH VYBÍRAL/ČLEN REDAKČNÍ RADY/PSÁNO PRO ČASOPISY ARCHITEKT A RESPEKT