10 KULTURALiterárním večerem s názvem „Naše paní Božena Němcová“v podání Alfréda Strejčka a Hany Kofránkové dostává se našekoncertní sezona do poloviny. Pořad byl tentokrát čistě literární,hudební stránku obstarala a výborně se svého úkoluzhostila žačka Základní umělecké školy z Vizovic MíšaPekárková. V hlavním pořadu část textů přednesli vizovičtíochotníci paní Hábová.a pánové Stloukal a Kolařík.Podle pana Strejčka z dosavadních 28 vystoupení, kterás tímto pořadem realizoval, spolupráce vizovických spoluúčinkujícíchbyla nejlepší.Na které další koncerty můžeme už jen vzpomínat?Koncertní cyklus jsme zahájili klarinetovým recitálem IrvinaVenuše za klavírní spolupráce Daniela Wiesnera. Oba mladíumělci v nás zanechali nejen umělecké zážitky, ale i přesvědčilio tom, že umí.Dalším koncertem byl vokální koncert nám již z loňskaznámého Jakuba Pustiny, který si tentokrát přivedl sopranistkuOlgu Jelínkovou a z loňského koncertu známého pianistuRicharda Pohla. O zážitcích z tohoto koncertu není třebadiskutovat, za vše hovoří dlouhotrvající ovace publika vestoje.(Této pocty se u nás dostalo naposledy Eduardu Hakenoviv roce 1990).Zmíním se i o mimořádném koncertu TRIA SIRAELS,které zorganizoval Mgr. Tomáš Úlehla za finanční účastiPharmDr. Hanáka. Koncert byl mimořádně vydařenýDům kultury ve VizovicíchVás všechny srdečně zve na opakovánídivadelního představení"Vizovický zázrak", které se uskutečnív rámci Trnkobraní v sobotu29. 8. <strong>2009</strong> v 19.00 hod. v KDve Vizovicích. Délka představeníbez přestávky je 80 minut.Hru se souborem DIVOCH(DIvadlo Vizovických OCHotníků)nastudoval její autor DodoGombár.Na setkání s Vámi se těšíDIVOCH!Koncertní sezona <strong>2009</strong> v poloviněa ve všech zúčastněných jistě zanechal krásné dojmy. TrioARUNDO se třemi dechovými dřevěnými nástroji (klarinet,hoboj a fagot) předneslo skladny W. A. Mozarta, J. Ibera, J.Francaixe, B. Martinů, a P. Ardena-Taylora. I zde účinkujícíprokázali vysokou uměleckou úroveň.Do konce sezony nás čekají, v době kdy tento text píšu,ještě tři řádné a jeden mimořádný koncert. Na přelomučervence a srpna bude koncert Brněnského smyčcovéhokvarteta již minulostí. Dovolím si tedy pozvat Vás alespoňna zbývající akce. Bude to vystoupení Českého kytarovéhodua manželů Biernhanzlových, kteří u nás vystoupili předasi sedmi lety s mimořádným úspěchem. Kromě hudbyrenesanční, baroka a romantismu se potěšíme i španělskýmfolklorem – hrají totiž výborně i flamenco. Koncert se koná21.8.<strong>2009</strong>. Mimo program vystoupí 4. 9. <strong>2009</strong> cimbálovámuzika „Kašava“. Myslím, že víc není třeba vysvětlovat.Každé vystoupení „Kašavy“ u nás znamená nejen zámecký sálzaplněný do posledního místečka, ale i publikum, uvedenédo varu. Poslední koncert našeho cyklu bude 11. 9. <strong>2009</strong>.Bude to večer šansonů jak známých interpretů, tak i vlastních.Večer připravili dlouholetý vedoucí redakce Českéhorozhlasu v Brně Max Wittman a herečka Lenka Fidelová–Kudelová. K účinkování je pozván i Zdeněk Junák, členNárodního divadla z Brna.Na závěr musím poděkovat sponzorům, kteří našeVizovické zámecké kulturní Léto Aloise Háby podpořili.Jsou to:• Nadace Český hudební fond Praha• Nadace Leoše Janáčka Brno• Nadace Bohuslava Martinů Praha• RUDOLF JELÍNEK a.s. <strong>Vizovice</strong>• MUDr. D.Zavřelová <strong>Vizovice</strong>• Lékárna Milosrdných bratří PharmDr. B.Hanák <strong>Vizovice</strong>• Lékárna Jižní svahy Dr. Oreská Zlín• VALENDIN, spol.r.o.• ROSTRA s.r.o.• FLOR STYL květinářství <strong>Vizovice</strong>• PODHÁJÍ s.r.o. LutoninaČlenové KPH se těší na shledanou se všemi příznivcina zbývajících koncertech.jhr"Vizovický zázrak" na TrnkobraníFoto: Renata Mládenková
KULTURA11Rychlík – Doba učení a zaměstnání…Volný čas , a to bylo jenv neděli odpoledne jsem trávilna fotbále. Peníze jsem měljen na rohlíky, v létě jsem měldost tringeltů a v poslednímroce mně mistr dával zlatku,protože měl ze mě dobrévýdělky. Ani mně nenadával,když jsem donesl rozbité botyod kopání. Já jsem totiž takéhrával fotbal, měli jsme učnitaké zvláštní klub a dali jsmesi jméno Slovan Ostrava.Během učení přišeldo Ostravy nejstaršíbratr Tonek, dostal místove Strasmanovém pivovarujako zámečník, údržbář.Později bratr Franta učil setam, ale kratší dobu. Doučilse potom v Luhačovicíchu Kůdele. Také tam sloužilastarší sestra Mařa u židů. Tamjsem chodíval na husí škvarkya různé pamlsky. To jsem sevždycky najedl. V neděli jsmes Frantou chodili k Tondovi,ten měl vždycky ve skříncelitry piva a v kantýně koupilkaždému dvě uzenky – to myjsme se tam také najedli.Bratr Tonek se tam takéoženil, vzal si děvče z Plzně,byl jsem také na jehosvatbě. Později se dostaldo Luhačovic, dostal místov elektrárni, kam se přestěhoval.Až do války tam bydlel,měli tam taky byt. SestraMařa odešla taky do Vídně,kde byla sestra Anda. Našlají tam byt a bydleli tam spolus Kleminů Tabuškovů.Poslední rok 1914, cozačala válka, bydlel jsemtam i já, když jsem pracovalve Vídni. Tam se v červnunarodil i Karel. Mařa mělapřed svatbů, on však narukovaldo války a potom jsme sevšeci přestěhovali do Vizovic.To jsem odbočil.Po vyučení jsem pracovalu svého mistra. Platil mě jakopo vyučení 25 kr. na hodinu.Měl jsem tam kamarády,zvláště, když jsem vstoupildo Orla. S mým kamarádemCyrinem jsme uzavřeli přátelství.Už ráno v pět jsmevstávali a šli na procházkudo parku. Poseděli jsme,povykládali a v půl sedméjsme šli na snídani do kavárny.Od sedmi hodin se začalodělat. Večer do cvičení 2xtýdně. Někdy do zkoušekna divadlo také jsem hrával,a nebo fotbal a tak ten čas utíkal.Tedy jsem zesílil a vyrostl,držel jsem dietu, žádné pivoani kořalku. Pil jsem mlékoa kýšku na žízeň. Ten druhýučeň Lutonský asi po roceutekl. Doučoval se potomve Vizovicích u Bedřicha.Neměla ho ráda ani mistrová.Když ho nechala s malým,špatně ho krmil, ale koláčea cukr jí mlsal. Proto jsemmusel to dělat já, mně věřilaa měli mě oba rádi. Byl zasnový učeň, nějaký Choleva– někde od Frýdku. Malovalijsme u řezníka, ten nám dávalsvačinu, hlad neměl, ale smýkltam dvě uzenky a strčil jedo kapsy. Šablonujem strop,on mě přidržoval na žebříkua najednou uzenka z kalhotvypadla a za chvíli druhá -měl díravou kapsu. Řezník toviděl, zasmál se,. i já. Povídá– sebrat uměls, ale schovatné, no, vem si to.Ten dovedlukrást celou bedničku rusůa odnesl si to domů. To rozváželdělník do obchodů,nechal dvířka otevřené, on tovyčíhal a sebral. Jindy zas tvarůžkyneb uzenáče. Zkrátkavše, co se dalo a nikdy honechytli. Nebo sebral kolo, costálo u domu, sedl a jel. Předobchodem nechala paní státkočárek s dítětem , on do něhovrazil, kočárek se převrátil,on spadl z kola. Hodil tampeřiny, kočár postavil, děckokřičelo a on utekl. Nechytiliho. Na práci měl jsem s nímrekraci, co jsem mu nechaldělat, vše pokřivil, jen se uščéřal.Už mě několikrát napálil.Já jsem dělal pěknou prácina radnici ve Slezské. Co jsemmu měl dát dělat – povídám,dones cihlu a kladivo,budeš třít červenou barvu.On skutečně poslech a tlůklto na papíře. Mistr přišel, dalmu pár lepanců – co to děláš?To mi pan Vlaďa poručil.Bylo poledne a já šel k obědu.Ogary nebylo, já ho našelv okně ve sklepě, jak si hrajes klukama.…Takové byly tenkrát časy,dnes co to píši, je k neuvěření.Matka, když šla do důchodu,měla větší důchod jak plat, coměli oba ve škole. Když přišelnový školník, asi v roce 1921,hned dostal 300 Kč měsíčně,rodiče měli jen 100 Kč i celouválku 1. světovou. Tu prvnízimu po vyučení jsem prožilpři práci ve škole. Malovaljsem olejovkami, které jsemsi koupil, obrázky, zátiší, krajinyna plátně, a tak zimauběhla. Divadlo jsem hrával,Silvestra, mikulášskou zábavu– ples byl orelský, dělaljsem dekorace. A někdy jsmehrávali duráka, když přišlikamarádi. Cvičit jsme v Orleneměli kde, ve škole tenkrátcvičili Sokoli.Koncem března jsem jeldo Vídně na práci, tu jsemdostal u firmy Vencel Sladčíkna 5. okrese a tam jsem seuchytil. Ze začátku to bylotěžké, neznal jsem Vídeň.Ráno jsem přišel na půl sedmék mistrovi, měl jsem svůj kufříka pravítko. Mistr mi dal 3štětky a 3 fačáky – linkovacíštětce jsem měl svoje, takéšpachtle a šňůru. Ještě stříkacíštětce jsem dostal. Pak mědal adresy, ke komu mámjít malovat. To bylo do kteréhookresu a vždy jinde.Krámy,žebře a barvy už tambyly. To vozil nádeník, říkalimu Farberaibr. Než jsem seobeznámil, kterou tramvajítam jet. Ptal jsem se policajtůi lidí, německy ovšem, tolik užjsem uměl ze školy a potomv Ostravě se také mluvilohodně německy. Dělalose do pěti hodin odpolednea po práci jsem domů chodilpodle dráhy tramvaje, abychpoznal Vídeň. Horší bylo,že různé věci, jako mýdlo,vápno, mléko, když bylotřeba musel jsem kupovat sáma při výplatě mi peníze vrátili.Horší bylo najít ty obchody,to jsem musel se ptát několikrát.Tam byly v každémokrese i třeba na každé uliciobchody s těmi věcmi. Na tojsem si zvykl brzo, musel jsemsi ovšem dávat pozor a všímatsi Vršeckého, takže za měsícuž mi to nedělalo potíže.V létě už bylo více tovaryšůa na větších pracích bývalonás více.Mě si mistr brzo oblíbil.Bylo to tak. Ve třípatrovémdomě se mělo opravovatschodiště a žádný z těchdeseti dělníků neuměl udělatmramor, jaký tam byl. Mistrbyl z toho mrzutý, prý musína to někoho sehnat. Já jsemmu povidál, že to dokážuudělat.On se na mě podívala povídá německy: ihr – to jejako vy? Povidám, ano! Takto zkuste, já se odpolednepřijdu podívat. Mně náhodoupadl ten mramor na ruku.Namíchal jsem si barvy, tojsem uměl znamenitě, podkladudělal a začal mramorovat.Když přišel mistr kolemtřetí hodiny, už jsem mělmramor na jednom schodištihotový. Hleděl na mě jakohlúpý: na výbornou, povídá.A od té doby jsem mělu něho dobré oko. Na ty nejlepšípráce mě posílal a nedalna mě dopustit.. Když dělnícisi na mě stěžovali, že chodímdo Orla a na pútě, že se mnounebudou dělat, že mě musípropustit, řekl jim přímo, ževšeci mohou jít, ale Rychlíkasi nechám.pokračování