VN 4/2009 - Vizovice

ZAJÍMAVOSTI25zkoušky. Další rok jsem trávilv „zeleném prostředí“, kdyžjsem si odpykával dvanáctiměsíčnívojenskou službu v chrudimskýchkasárnách. Na vojnumám spoustu dobrých vzpomínek.Jako voják jsem semohl zúčastnit mezinárodnívojenské pouti v Lurdecha za zmínku stojí i šest seskokůs padákem. Naštěstí promě se padák vždycky zdárněotevřel.Jaké máte koníčky a záliby?Mou velikou zálibou zůstávástále železnice a také sevěnuji sportu. Pokud mámbýt konkrétní, tak rád jezdímna kole, hraji florbal, plavua docela obstojně zvládám kroket.Ve volných chvílích si rádposlechnu křesťanskou muzikua radost mi udělá i pěknálidová píseň.Kdo Vás nejvíce ovlivnilpro volbu duchovního stavu?Hned na úvod bych upřesnil,že každé povolání je předevšímdílem Božím a mnohdy bývásložité rozplést nitky Božíhovedení. Na prvním místě bychrád zmínil věřící maminku,která mě už od ranného dětstvívedla k víře. Velmi výrazněmé rozhodnutí vstoupitdo semináře ovlivnilo setkáníse Sv. otcem Janem PavlemII. v Olomouci v roce 1995.Měl jsem rovněž štěstí na střetnutís dobrými kněžskýmivzory a to především s otcemCyrilem Vrbíkem, který přes20 let působil v naší farnostia nesmazatelně se zapsaldo srdcí stovek lidí.Narazil jste během svéduchovní formace na některézávažné překážky?Jednou z nejtěžších překážekbyl nesouhlas mého tatínkas rozhodnutím odevzdat svůjživot zcela Kristu. Jeho odmítavýpostoj se však postupemčasu díky působení modlitebvýrazně změnil a zažil jsem velkouradost, když byl přítomenv první lavici mému jáhenskémua později kněžskémusvěcení.Jaký byl Váš život v seminářia na fakultě?Seminář byl pro mě místemblízkého setkání s Bohema s lidmi. Samozřejmě, že tonebyly jen okamžiky úspěchůa radosti, ale také přicházelyokamžiky proher a smutku. Tovšechno však k pravému životupatří a dělá život krásnýma zajímavým. Zvláště rád vzpomínámna víkendové rekolekce(duchovní cvičení), při kterýchčlověk nabíral novou duchovníenergii.Co jste si odnesl zesvého dvouletého působenív Přerově?Jsem moc rád, že jsem mohlvykonávat jáhenskou a pozdějikaplanskou službu ve farnostiPřerov. Přestože v tomto městěnavštěvuje pravidelné bohoslužbyzhruba jen 2 % věřících,je to velmi živá farnost,ve které se realizuje pestrá škálanejrůznějších aktivit pro různévěkové skupiny. Vyjmenovatvšechny by trvalo dlouho, zmínímalespoň ty nejzajímavější.Každoročně se koná akce„S tebou mě baví svět“, při kteréjezdí tatínci na víkend se svýmidětmi a v tomto společenstvíprožívají bez maminkovskéhodohledu nevšední zážitky.Další zajímavou aktivitou jeakce „Ženy sobě“, během kteréjedou pro změnu na společnývíkend jen matky bez manželůa dětí. O víkendu si mohouodpočinout od běžných starostía volný čas věnovat modlitběa rekreaci. Velmi užitečnébylo rovněž pravidelné setkávánípři sobotním florbale, kdese postupně střídali otcové,matky a děti. Běžné bylo setkávánírodin v menších společenstvíchnebo „Modlitby matek“.Všechny tyto akce pomáhalyk uvědomění, že víru nelzežít jen uvnitř kostela, ale že jetřeba integrovat ji do všech složekživota. Další předností bylaskutečnost, že se tyto akce naučiliorganizovat farníci sami,bez pomoci duchovních.Jak vzpomínáte na svůjdruhý kněžský rok, který jsteHasiči připravili dětský denve Vizovicíchprožil ve farnosti Zábřeh?Pokud bych měl srovnávatdva roky kněžství, kaplanskýrok ve farnosti Zábřeh byl určitěnáročnější. Přišel jsem sicedo města, které je mnohemmenší než Přerov, ale kroměZábřeha jsem měl společněs panem farářem na starostidalších 5 farností a 14 vesnics krásnými kapličkami. Běhemroku jsem tak najezdil spoustukilometrů. Na druhou stranujsem byl nucen učit se efektivnímuvyužívání času.Velmimě mrzelo, že jsem jednotlivýmlidem nemohl věnovatvíce času. Nezapomenutelnýmzážitkem pro mě zůstane prvnísvaté přijímání dětí, které jsemměl poprvé na starosti. Běhempřípravy dětí jsem se scházelrovněž s jejich rodiči, kdy jsmese společně snažili objevovatvelikost úkolu spojenéhos náboženskou výchovou dětía nenahraditelnost vlastníhopříkladu dobrého křesťanskéhoživota. Velikou radostjsem měl i ze společenství,které na faře společně s děkanemvytvářel technický administrátor,účetní, pastoračníasistentka a kuchařky, kterése na střídačku dobře staralyo naše věčně hladové žaludky.Inspirující pro mě také bylo,že fara nebyla „nedobytnoutvrzí“, ale místem, kam mohlbez obav kdokoli vstoupits problémem či jen tak na přátelskounávštěvu.A co by jste chtěl vzkázatčtenářům?Těším se na práci pro vása zároveň na společnou prácis vámi. Bůh nám dává příležitostse setkat a společnýmúsilím urazit velký kus cestysměrem k nebi. Bylo by škodatuto šanci nevyužít. Prosím váso modlitbu nejen za sebe, aletaké za otce Jana a za všechnyduchovní působící ve vizovickémděkanátu.Redakce děkuje za rozhovor.Sobotní odpoledne plné hera zábavy patřilo ve Vizovicíchdětem. Naši hasiči připravilivelké množství soutěží,za jejichž splnění následovalamalá sladkost.Po zápisu musely děti zvládnoutnejen základní hasičskédovednosti jako např. motáníhadice, ale i předvést svouobratnost při skákání v pytliči chůzi na chůdách.Těm větším se asi nejvícelíbila střelba ze vzduchovkynebo házení na koš.Středem pozornosti malýchi velkých byla po celé odpolednetaké přistavená požárnítechnika.Krátce před 17. hodinouza houkání sirény přijelaJednotka sboru dobrovolnýchhasičů Vizovice, která předvedlauhašení požáru. Běhemchvilky se podařilo oheň zlikvidovata děti si pak mohlyvyzkoušet práci s hadicí.Pro ty, kteří vydrželi aždo konce, předvedla tři družstva(družstvo ženy, mužia smíšené) velmi zdařilépožární útoky.Ing. A. Pospíšilová