vila hermína - Architekt

NÁZOR 29PO NÁVŠTĚVĚ VILY HERMÍNAMARKÉTA CAJTHAMLOVÁJe pro mne prostorový dům jako experiment,nový, prostorový zážitek, atrakce, vzrušení,Prostor pro promítání, „ležení na stráni“,horolezecká stěna.Není pro mne domov, kde člověk hledáúkryt, bezpečí, pohodlí, klid.JAKUB FIŠERPokusím se psát jen o domu jako takovém.Snažím se neuvažovat pod dojmem sympatiík tvůrcům či respektu k práci, který znamenátakovou věc prosadit (zde to trvalo deset let).Dům z venku působí trochu jako karikaturaarchitektury. Nejsem si jistý, co to vlastněznamená. Má to být vymezení vůči produkci,kterou se zastavují pole okolo českýchměst? V tom případě je ale jeho forma jendruhou krajností.Vnějšek nenapoví, jaký prostorovýexperiment se skrývá uvnitř. Prosluládůslednost, se kterou HŠH naplňují zvolenýkoncept, je sice obdivuhodná, je v tom aletaké určitá umanutost. Vše je podřízenojedné myšlence rampy. Líbí se mi idearodinného domu jako jednoho sdílenéhokontinuálního prostoru – pro mladou rodinus malým dítětem je to výborné. Svýmzpůsobem je to archetypální forma lidskéhosoužití. Nevěřím ale příliš tomu, že to budefungovat dlouhodobě – jak dlouho jde žítna šikmé ploše?V domě zkrátka funkce následuje formu. Klientsměňuje jistou míru nepohodlí za originalitu.Na tom se ale s architektem dohodli jižna začátku. Užívá si výsady, která je mu asinadlouho zajištěna – tohle totiž nepůjdejednoduše okopírovat.ADAM GEBRIANPlus Začnu pozitivy. Jsem moc rád, že„vila Hermína“ byla realizována. Opakuji,moc rád. Je to důležitý dům pro celoučeskou architektonickou scénu. V zemi,kde si nejenom studenti architektury stěžujína nedostatek experimentování a za slovopřísnost dosazují nuda, nenápaditost nebokonzervativnost, by měl být každý podobnýdům uvítán otevřenou náručí. „Přinejhorším“si na něm řada českých architektů zformuluje„jak ne“. A to není k zahození. Experiment.Mnohostranný experiment. Experimentvevnitř, experiment venku.Návštěva první Dům jsem navštívil dvakrát.Poprvé během hrubé stavby. V doprovodujednoho z autorů – Jana Šépky, manželůPszczolkových s jejich malou dcerou (majitelévily v Berouně – realizace od HŠH z roku2004) a architektů Jiřího Zhoře a ZdeňkaFránka. Zde jsou útržky názorů, které sidodnes pamatuji.Zdeněk Fránek: „Krásný. Neuvěřitelný.Experiment. Experiment na lidech.“Pavel Pszczolka: „Rád bych bydlel v těsnéblízkosti něčeho podobného, tak abych sena to mohl kdykoliv zajít podívat.“Dcera manželů Pszczolkových: „Tati, mami,proč my máme takový obyčejný domeček?“Jiří Zhoř: „Díky, jsem moc rád, že jsem tomohl vidět.“Intermezzo Rozděluji si pro sebe městana ta, která jsou vhodná k několikadennínávštěvě, a pak na ta, ve kterých se dá dobředlouhodobě žít. Připadá mi, že se málokdypřekrývají. S domy je to snad ještě výraznější.Osobně se mi lépe žije ve městech, kterána mě kladou malé, nebo skoro žádnénároky, ale nevydávám to za univerzálnínávod na štěstí.Psychicky náročný dům Vnitřníuspořádání domu bude na své obyvateleklást velké nároky. Nikoliv fyzické (ty mipřipadají standardní), ale psychické.HŠH navrhli v Černíně vyčerpávajícíprostor, který pro jeho obyvatele budepředstavovat test. Snad ho úspěšnězvládnou s radostí.Mínus Vnitřní kinosál určený projekcímpro větší než domácí použití, který posloužiljako záminka pro rampové uspořádánídomu, mi připadá nejhůře vyřešen.Legrační velikost plátna (respektive malost)a umístění projektoru do odpovídající malévzdálenosti to pouze potvrzuje. Kinosál mi