vila hermína - Architekt

VILA HERMÍNAREALIZACE 19ČERNÍN U ZDICPETR HÁJEK, JAN ŠÉPKA, TOMÁŠ HRADEČNÝ / HŠH ARCHITEKTIObjekt je zasazen do svažitého terénuna kraji obce Černín, ze kterého přebírádo svých útrob stejný sklon podlah.Vnitřní prostorové uspořádání je založenona střídání rovné a šikmé podlahové plochy,které dávají v součtu spirálový charaktervnitřku a defi nují i vnější vzhled stavby.Využití šikmé podlahy v přízemí objektunení samoúčelné, ale je na žádost investorapřipraveno pro promítání fi lmů, tedy jakomalý kinosál. Okna a otvory jsou rozmístěnyi s ohledem na venkovní fasádu objektu –každá stěna má pouze jeden otvor. Jakozateplení a izolace je využit polyuretanovýnástřik s růžovým nátěrem, který je zamýšlenjako pocta naší oblíbené stavbě průtokovéhokanálu Ústavu vodního stavitelství v Berlíněod Ludwiga Lea.FOTO ESTER HAVLOVÁ

ROZHOVOR 20S HŠH – PETREM HÁJKEM, JANEM ŠÉPKOU A TOMÁŠEM HRADEČNÝMO PROJEKTU A REALIZACI RŮŽOVÉHO DOMUPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK A MARTIN VERNERJak jste se potkali s odvážnýmpanem investorem?J.Š. Celý projekt začal již v roce 1999.Manželé Čillíkovi byli na výstavě Prostorovýdům, která je oslovila, a přišli za námis katalogem. Zaujalo je naše chápánívnitřního prostoru, jak jsme jej na výstavěprezentovali. Následně jsme se jeli podívatna jejich pozemek, který měli v Černíně.Tehdy byl ještě pastvinou. Začali jsmespolečně uvažovat o koncepci domu.T.H. Hned na počátku bych ale připomnělprvní důvod, proč celá akce trvala takdlouho. Toto byl klasický případ, ukázka,jak to u nás chodí. V katastru byl tentopozemek, stejně jako ještě dva vedlejší,veden jako pastvina, ale místní úřad jejinvestorovi prodal jako stavební s ujištěním,že vše hladce půjde. Změnu v právězpracovávaném územním plánu všaknezajistil. Začalo velké martyrium. Klientdokonce uvažoval o koupi jiného pozemku.Naštěstí jsme na stavebním úřadunalezli snahu vše vyřešit a povedlo se.Mohli jsme se pustit standardní cestou.Jenom toto ale trvalo dva roky.J.Š. To už jsme samozřejmě měli na stoleněkolik variant domu a za sebou hodinydiskuzí a konzultací s investorem.Dům stojí na hranici chráněné krajinnéoblasti. Co ochranáři se svými podmínkami?T.H. Odstartovali jsme další kolo. Propovolení jsme ochranářům předložilivýkres umístění stavby na pozemku,s vyznačením zastavěné plochy a výškystavby – tedy parametry rozhodujícíve vztahu ke krajinnému rázu. K tomu sevyjádřili kladně, takže důležitý podklad proúzemní rozhodnutí jsme měli. Poté se všedále zdrželo kvůli připomínkování vlivnéhosouseda, který zde chtěl zřídit novoupříjezdovou cestu na náš nebo obecní účet.Další dva roky byly pryč kvůli odvolánímvčetně soudních pří, které náš investorvyhrál, ale prohrál čas. Teprve tehdy jsmemohli požádat o stavební povolení.K žádosti o stavební povolení na územíCHKO jste museli předložit takésouhlas krajinářů, kde jistě nestačilzákres do katastrální mapy. S tím jstemuseli mít problém, ne?T.H. V ochranářské komisi zasedali architekti,z nichž mnozí nás učili dříve na školea znali naši práci. Tohle nám však posvětitnechtěli. Navrhli, ať kvalifi kujeme stavbu jakoexperimentální nebo třeba jako sochu v krajině,protože takto nesplňuje jejich regulativy. Podlenašeho názoru však neměly zmíněné regulativyoporu v zákoně, takže jsme šli do sporua odvolali se k Ministerstvu životního prostředí,které nejdříve věc vrátilo k novému projednánía napodruhé rozhodlo v náš prospěch.J.Š. Ten příběh tady ale nekončí. Po dvojímodvolání a celé vleklé anabázi přišel investors tím, že se rozvádí, a že tedy končíme. Přerušilijsme tedy práci a uklidili vše do šuplíku.Po několika měsících se však pan Čillík objevils novou partnerkou a výzvou pokračovat.Šuplíky jsme tedy zase otevřeli. Obávali jsmese pochopitelně, že nová paní domu celýprojekt může odmítnout i přesto, že již bylovydáno stavební povolení. To by samozřejměznamenalo začít úplně znovu. Otázkou by bylo,zda by ochranáři nevyvinuli větší tlak?Vraťme se ale ještě nazpět. Jakod samého počátku probíhalakomunikace architekt – investor?J.Š. Už jsem říkal, jak si nás pan Čillík našel.Od prvních konzultací bylo zřejmé, že ví,co chce. Je povoláním psychiatr a myslím,že o prostoru a jeho působení na člověkahodně přemýšlí, asi více než lidé jinýchprofesí. Určitě má specifi cké vidění a cítěníprostředí, ve kterém chce on i jeho rodinažít. Při zadání nám jasně defi noval svépožadavky. Jedním z důležitých faktorů bylajeho touha mít v domě promítací sál. A tadyse dostáváme k samotnému konceptu stavby,který je založen na překopírování stejnéhoúhlu terénu do šikmých ploch v interiérustavby. Šikmost plochy jsme využili k vytvořenípromítací místnosti, ale následně se šikminapřekopírovala i o patro výš, kde vytváříobytnou místnost s výhledem do krajiny. Takžetaké jakýsi kinosál, ale v tomto případě bezpromítání. Vznikla tedy jakási spirála, kterápojímá všechny obytné prostory domu.Jak na tento koncept reagoval investor?J.Š. Pan Čillík nám při pohledu na první skiciprozradil, že měl kdysi sen, který si dodnespřipomíná, že bude mít jednou dům na principuspirály. Když vypustí nahoře v patře kuličku,samovolně se skutálí až do sklepa.Šikmé rampy zaujímají téměř dvětřetiny podlahové plochy. Je vůbecmožné považovat je za plnohodnotnýobytný prostor?J.Š. O tom jsme samozřejmě hodněs investorem diskutovali, splňuje to jehopředstavu o prostoru a plně mu to vyhovuje.Došli jsme tak vlastně společně k modeluspirály.Probírali jste předem s investorem i situace,kdy dojde v jeho rodině ke změnám, dětivyrostou a budou požadovat soukromí,mohou přijít momenty třeba dočasnéimobility některého člena rodiny, nemoc?Není tento prostor jakoby na jedno použití,ideální jen pro současný rodinný stav?J.Š. Se šikminami lze leccos dělat, jemožné je proměnit, přizpůsobit, pokud bynevyhovovaly. Dokážu si představit, že sena šikmou plochu položí schody nebo sevytvoří vodorovné plošiny. Přitom konceptspirály zůstane zachovaný.P.H. Od začátku jsme mysleli na problémy,které rampy mohou přinést v běžnémživotě. Proto jsme na zkoušku nechalizhotovit provizorní schodiště, abychomobě verze porovnali. Byl jsem překvapený, že semi schodiště zdá méně pohodlné než poměrněstrmá rampa. Důležitou roli jistě také sehrálsamotný povrch navržený z přilnavéhotartanu. Manželé Čilíkovi se po tomto pokusujednoznačně rozhodli pro čisté šikminy.J.Š. Obyvatelé domu jsou si plně vědomívšech úskalí, která tento koncept přináší.Vše jsme s nimi podrobně probíralia z jejich strany se rozhodně nejednáo žádné rychlé, zbrklé rozhodnutí. Vždyťna tenhle dům čekali téměř deset let.Musíme si na tomto příkladě uvědomit, žese jedná o naprosto konkrétní odpověďpro specifi ckého klienta a pro konkrétnípozemek.

ROZHOVOR 21Překvapilo vás, jak ve výsledku prostorvyznívá výtvarně?J.Š. Byl jsem překvapen, z vertikálního vnímánícelého prostoru. I když prostor nad sebouúplně nevidím, neustále cítím, že nade mnoupokračuje. Domnívám se, že v tomto případěse již nejedná o prostorový raumplán.P.H. Mě nejvíce překvapilo, když jsme sundaliochranné fólie z oken. Prostor uvnitř senečekaně proměnil tím, jak se vnější sklonterénu propsal do interiéru. Návaznost šikmépodlahy uvnitř domu a svažité zahrady bylneobyčejně silný zážitek. Nemluvě o průhledechna horizont a do krásně zabarvené krajiny. Tohlese asi vyfotografovat nedá.Jak se dům vzhledemk termodynamice vytápí?J.Š. Standardně. Konvektory topí na okna.V koupelnách je podlahové topení. Dům jev tomto ohledu standardní, zděný. Rozdílteploty v jednotlivých patrech je maximálnějeden stupeň.Přestože jde o tři patra?T.H. Každý prostor má svoje klima. V tomtosmyslu nejde o inteligentní dům.P.H. Sám mám zkušenost z vícepatrovéhoobytného prostoru. Nahoře je samozřejměteplota vyšší, ale vhodným umístěnímteplotního čidla a pružnou regulací se dá tentoproblém uspokojivě vyřešit.Klasicky zděný dům jste obléklido pěnového kožichu. Změnila sezásadně tepelná prostupnost? Jakpěna fyzikálně reaguje?T.H. Jde o švýcarský patent používanýu nás od devadesátých let – sanacestřechy polyuretanem neboli termoihydroizolační hmota v jednom. Samozřejměje potřeba aplikovat ochranný nátěr. Víme,že to umí dvě nebo tři fi rmy.J.Š. V Čechách o takto kompletně obalenémdomě nevím. V zahraničí se stříkaná pěnapoužívá na dřevostavby. Po nastříkání seuhlazuje hladítkem. Na podobné bázi jenapříklad Didden Village od MVRDV. Nášnástřik ale není hlazený.P.H. Z tohoto pohledu je nejblíže fasádarodinného domu PA1 od známých rakouskýcharchitektů PPAG v Zurndorfu. Jeho povrchje také stříkaný z polyuretanu s přiznanýminerovnostmi. Ale asi nejznámějším příklademje růžový průtokový kanál Ústavu vodníhostavitelství Technické univerzity v Berlíněod architekta Ludwiga Lea.Jak je pěnový nástřik silný?J.Š. Dvanáct centimetrů. Samotná pěna je žlutá,růžový je hydroizolační vrchní nástřik. Růžovábarva je v tomto případě jakousi poctou právězmíněné stavbě průtokového kanálu od Lea.P.H. Základní pěna je velmi nestáláa na UV záření degraduje. Musí se poměrněrychle po aplikaci ochránit nátěrem. Když seto neudělá, rozpadne se doslova na prach.Polyuretanových pěn je hodně druhů.Jakou jste použili?J.Š. Použili jsme tu, co má miniaturní póry,po nastříkání zvětší svůj objem jen nepatrně.Dvanáct centimetrů proto stačí.T.H. Výhodou stříkání je, že na rozdílod minerálních desek, polystyrenu, který semusí lepit, pěna dokonale přilne. Nevzniknoutedy dutiny, v kterých kondenzuje voda.P.H. A lze ji dotáhnout až pod zem, protožeje nenasákavá. Celý dům je ochráněnjednolitou slupkou. Navíc lze fasádu včetněstřechy velmi rychle zhotovit.J.Š. Byla provedena za dva dny, přitom cenaje srovnatelná s klasickou fasádou. Výhodakrátké doby zpracování je „vyvážena“ vysokýminároky na počasí. Nelze ji dělat ve větru,za deště ani mrazu. Na počasí jsme protomuseli trochu čekat.T.H. To ale platí pro všechny technologie,pokud se dělají poctivě.Jak jste došli k zelenému tartanu jakopovrchovému materiálu podlah?J.Š. Úvahou, jak zabezpečit šikminy protiskluzu. Tartan používaný pro sportovní účelysplňuje hygienické normy. Lze ho i mýt, nikolivjen luxovat.P.H. Ovšem mně zouvá ponožky…Celý koncept je dost neobvyklý, jak jste jejnalezli? Jak sami výsledek vnímáte?J.Š. Vývojem. Diskuzí. Jak jsem již říkal,klient chtěl mít malý kinosál. Což byla jednadůležitá věc. Druhou byl samotný terén, kterýje poměrně prudce svažitý. Jinde bychom asihledali jinou cestu, ale v tomto případě senabízelo spojit šikmost s kinosálem.P.H. Nešlo nám o zajímavý výtvarný efekt, jakse možná někomu může na první pohled zdát.Jde o přesné odpovědi na otázky, které jsmekladli s klientem skrze architekturu domu.J.Š. Při řešení jakéhokoliv rodinného domuje velmi důležitá vazba architekta a klienta.Nejde o výtvarný kalkul. Jde o konkrétnídům pro konkrétní lidi. A taková věc jenepřenosná.P.H. Na návrhu rodinného domu se vždynějakým způsobem projeví požadavkyklienta a prostředí. Pro manžele Čillíkovybyla topografi e pozemku a přání mít domácípromítací sál natolik důležité, že došlok trvalému propsání do architektury domu.T.H. Výsledek nelze chápat jako nějakýuniverzální recept na rodinné bydlení, tímméně jako příklad hodný následování. Jednáse naopak o individuální řešení, jehož vnímánía současně přijetí zůstane vždy navýsostsubjektivní – v pozitivním i negativním smyslu.Závěrem se nelze, pánové, nezeptatna pokračování vaší společné prácejako Ateliéru HŠH architekti…P.H. Tohle je naše poslední věc, kterou jsmespolu dělali společně pod značkou HŠH.T.H. Jako tři společníci jsme se po čtrnáctiletech spolupráce a deseti letech fungováníkanceláře rozešli. Únava, rozpory, opotřebení.Od všeho trochu. Cítili jsme, že některédiskuze nikam nevedou. Já osobně jsem někdypodmínkami v oboru tak otrávený, že ztrácímtouhu se v něm vůbec pohybovat.J.Š. Po škole nám vzájemná spoluprácevyhovovala, bylo to ku prospěchu. Po letechneměly některé naše debaty společný závěr.Společenství více lidí má smysl, jen kdyžvšichni cítí, že jim vzájemná diskuze pomáhářešit problémy.T.H. Další individuální cesty stále hledáme.Jméno HŠH po splnění závazků vně i dovnitřfi rmy ale zmizí. Ale rozcházíme se v dobrém,zůstáváme kolegy.

REALIZACE 25půdorys 3. NPEnglish Villa Hermína, Černín The object isfi tted into the steep ground at the border ofmunicipality Černín from which it assumesthe same slope of fl oors to its internals. Theinside spatial layout is based on the alternationof even and inclined fl oor area that give inthe sum the spiral character of the insideand defi ne also the outside appearance ofthe building. The use of inclined fl oor on theground fl oor of the object is not purposeless,but at the request of the investor it is preparedfor projection of fi lms, i.e., as a small cinemahall. The windows and openings are locatedalso taking account of the outside façadeof the object – each wall has one openingonly. Used as thermal and water-proofinsulation is polyurethane spray with rosecoating. That is intended as an honour to ourpopular construction of the Flow Channelof the Institute of Water Engineering in Berlinby Ludwig Leo.půdorys 2. NPVILA HERMÍNAČERNÍN U ZDICKLIENT MUDr. Michal ČillíkAUTOŘI Ing. Akad. arch. Petr Hájek, Ing. Akad.arch. Jan Šépka, Ing. arch. Tomáš Hradečný /HŠH architektiTECHNICKÝ DOZOR INVESTORA Ing. Jan KolářDODAVATEL FAV PlzeňZASTAVĚNÁ PLOCHA 59 m 2OBESTAVĚNÝ PROSTOR 530 m 3NÁKLADY 5,5 mil. KčSTUDIE 2000REALIZACE 2009půdorys 1. NP

ROZHOVOR 26SE ZÁSTUPCEM DODAVATELE VLADISLAVEM NEVORALEMPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEKJak jste se k zakázce na Vilu Hermínudostali? Máme s HŠH, především s panemarchitektem Hradečným, za sebou jižspolupráci na více akcích, napříkladrekonstrukci průmyslové haly v areálu plzeňskéŠkodovky. Jsme menší fi rma, ideální jsoupro nás zakázky objemem do deseti milionů.Stavba tohoto rodinného domu byla svojítechnologií i rozsahem pro nás vítaná.Co jste si, pane inženýre, pomyslel, kdyžjste poprvé uviděl atypický projekt? Musímříci, že mě zaujal. Zprvu jsme byli rozhodnuti,že postavíme pouze hrubou stavbu, projektobsahoval mnoho atypických detailů, s kterýmijsme neměli zkušenosti. Z dřívější spolupráces panem architektem Hradečným vím,že HŠH architekti úzkostlivě dbají na precizníprovedení a čistotu právě těchto detailů.Nakonec jsme se dohodli i na dokončení celéstavby a interiéru, kromě nábytku, ten si zajistilinvestor sám.Vyskytly se některé stavebněproblematičtější prvky? Provedení hrubéstavby z porothermu bylo standardní.I založení stavby do strmého svahu proběhlocelkem bez obtíží. Složitější byla kovovázámečnická konstrukce vnitřní vestavbya její rozfázování při montáži tak, aby sedala integrovat do interiéru. Traverzy jsouvsazeny do sebe a musely být předpřipravenynaprosto přesně, abychom dodrželi úhlyšikmých podlah. Náročná na přesnost bylataké okna s bezrámovým zasklením. Jsouneotevíravá, předsazená před fasádu a tvořívlastně jakýsi arkýř. Jedno z oken je navícještě šikmé, sleduje úhel svahu a zároveňpodlahy domu. V interiéru jsme dělalikeraštukové stěrky na stěnách a stropech,stěny a podlahy v mokrém prostředí jsou zeSiky. Položení tartanu na podlahy jsme zadalispecializované fi rmě. Protože u podlahovékrytiny architekt nepřipustil soklíky, museli býtdořezy ke stěnám provedeny s milimetrovoupřesností. S tímto typem krytiny jsmezkušenost neměli.Fasáda a střecha z polyuretanové pěnyje první, co kolemjdoucího zaujme.S aplikací této pěny jste měli zkušenost?Nástřik rovněž provedl subdodavatel,trvalo mu to pouhé dva dny. My jsme s nímpochopitelně spolupracovali – připravilijsme mu paronepropustný podklad stěn,tepelné izolace soklu, střechy a šambránykolem oken...Co si myslíte o výsledku? Nepřísluší mihodnotit naši práci, ale ten dům se mi líbí,přestože je opravdu neobvyklý. Podstatné je,že vyhovuje investorovi a jeho rodině. Celástavba proběhla bez konfl iktů a spolupráces architekty a investorem byla příjemná.Nebývá to vždy pravidlem.

ROZHOVOR 28S INVESTOREM VILY HERMÍNA MICHALEM ČILLÍKEMPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEKMůžete, pane doktore, obecně říci, jakývliv na psychiku, na rozvoj osobnosti mákvalita prostředí, ve kterém se člověkpohybuje po většinu času – tedy třebave škole, v zaměstnání, doma? Ptámse vás jako lékaře-psychiatra. To jena samostatnou přednášku. Zkusím tedykrátce. Prostředí má na člověka významnývliv. Pro mnoho lidí, kteří třeba hledají novézaměstnání, je prostředí, ve kterém chtějípracovat, důležitým kritériem. Prostředí probydlení si pak vytváří každý člověk k obrazusvému sám tak, aby s ním byl ztotožněný,aby harmonizoval svoje představy se svýmipotřebami. Prostředí, které nás obklopuje,má na zdravou psychiku silný vliv.Jste atypický investor atypickéhodomu. Zdá se z výsledku, že jste přidiskuzích o projektu s architekty, přihledání a utváření konceptu protežovalvýtvarný, pocitový a filozofický aspektbudoucího lidského hnízda. Atypickýinvestor jsem určitě již proto, že jsem neměla nemám na investování do podobnýchprojektů dostatek peněz. Rozpočtový limitdaný skromnými úsporami a výší hypotékybyl opravdu nízký a já tím tlačil architektypěkně do kouta. Ale myslím, že jsem je děsili jinak. Často se totiž vrhám do vody, anižbych tušil, jak je hluboká. Měl jsem svojiurčitou představu a v té jsem preferovalřadu jiných složek, než jsou ty provozní,praktické. Já jsem se na tenhle důmod počátku díval jako na umělecké dílo,na sochu, kterou chci užívat k bydlení.Upozornili vás architekti na různá úskalí,která tento koncept otevřeného prostorua nakloněné roviny může přinést?Rozhodně. Probíhal mezi námi dialog,velmi otevřený. Ateliér HŠH byl zajímavěosobnostně namixován – introvertnějšíŠépka jako hluboce analytická osobnost,Hájek se svojí expresivitou a Hradečný jakorealista, který nás stavěl na zem a hlídali reálné možnosti v závislosti na fi nančníchlimitech. O úskalích konceptu jsme mluvilinekonečně. Architekti přistupovali k některýmmým zdánlivě nepraktickým požadavkůmalternativně a vymýšleli taková řešení, abybyl prostor třeba v budoucnu adaptovatelnýv souvislosti s případnou změnouuživatelských podmínek a potřeb.Dům se rodil téměř deset let. To je doba,za kterou se často názor člověka evolučněpromění, nebo se třeba náhle radikálnězcela změní. Byla vaše představa v časepo celou tu dobu trvalá, konzistentní?Na počátku bylo slovo – nejprve jsmev úvahách měli jakousi housenku šplhajícípo stráni. Chtěli jsme využít dramatickékrajiny, příkrého svahu a úžasných výhledů,které tohle místo nabízí. Když jsme všaks rozpočtem šplhali přes deset milionů a jáměl tři, bylo jasné, že takhle to nepůjde,a přešli jsme ke skromné formě růžovéhokrystalu. Když diskuze skončily, výslednémyšlenky jsem se po celou dobu držel.Když jsem domem procházel, získal jsempocit, že je to dům takzvaně na jednopoužití. Myslím tím, že je ušitý na mírupro vás a dnešek, pro současnou situacirodiny, její skladbu, věk. Pro situaci, kteráje v prosinci roku 2009. Co ale budeza pět deset let? To je těžká otázka, copřinese čas. Ani vy, ani já o tom nemámepřesnou představu. Jen vím, že budeme mítdocela dobře modelované svalstvo na nohou,než kdybychom chodili po schodech. Žeproměnlivý obraz krajiny a přírody, který jevymezen velkým oknem a je nad všechnytelevize, bude fungovat. A ostatní se uvidí.Zabýváte se profesně lidskou duší,psychikou a vlivy, které ji determinují.Máte, teď myslím jako psychiatr, představuo tom, jak může tento navýsost atypickýprostor – interiér i exteriér – ovlivnit vývojvašich dětí, jak na ně bude působit? Tonelze předvídat. Jen si myslím, že taktovýtvarně pojatý domov jistě podpoří tvůrčíaspekty osobnosti, nemůže mít jiný nežkladný vliv. A šikminy v domě, umístění domuve svahu mohou kladně ovlivnit fyzický stav.Jistě vám již více návštěvníků položilootázku, jak budete řešit pohyb po šikméploše, když třeba onemocníte, zhmoždítesi nohu? To nevidím jako problém. Bude-lito nutné, přesuneme na potřebný čas svéaktivity do horizontálních zón domu, ale takébudeme protivenství překonávat a snažit sezdolávat šikminy i v indispozici. Dostalo se mis manželkou možnosti pobýt po určitou dobuv ekvádorských Andách, kde se na prudkýchsvazích odehrával život celých generacínašich hostitelů, kteří zde plnohodnotně žijí,chovají zvířata, mají zde políčka. Ve stáří majískvělou fyzičku.Koncept domu je založen na jednomotevřeném, funkčně propojeném prostoru.Děti se budou v určitém věku patrnědožadovat soukromí, jeho jistá míraje třeba nutná například pro intimníživot rodičů… Jsme zvyklí na malé byty.Akustické poměry třeba v paneláku, kdejsem bydlel, jsou nepoměrně horší než zde.Vyhovuje nám, že o sobě víme. Do určitéhověku málokteré dítě chce být oddělenéod rodičů. A vznikne li potřeba řešit soukromí,nabízí se několik alternativních možnostíjednoduchou vestavbou.Dům splní svoji roli, budete chtít změnitadresu. Nemyslíte, že bude neprodejný?Ano. Ten dům je neprodejný. Respektiveneprodejný k bydlení. Ale je známo, že každánemovitost si najde svého kupce. Už teď vímo zájemci, který by měl zájem koupit náš důmjako druhé bydlení, k víkendovým pobytům.Dovedu si také představit, že zde může mítateliér výtvarník, že je dům vhodný pro fi rmyk pořádání teambuildingových akcí, že tomůže být prostor pro zážitkovou turistiku. Alehlavně – rozhodně nechceme dům prodávat,a řeč o tom je tudíž zcela akademická.Žijete zde krátce, pár měsíců, tedy jakobyve zkušebním provozu. Máte nějakýzávěrečný komentář? Ten bude stručný.Žije se nám tady fantasticky. Dům předčilnaše očekávání.

NÁZOR 29PO NÁVŠTĚVĚ VILY HERMÍNAMARKÉTA CAJTHAMLOVÁJe pro mne prostorový dům jako experiment,nový, prostorový zážitek, atrakce, vzrušení,Prostor pro promítání, „ležení na stráni“,horolezecká stěna.Není pro mne domov, kde člověk hledáúkryt, bezpečí, pohodlí, klid.JAKUB FIŠERPokusím se psát jen o domu jako takovém.Snažím se neuvažovat pod dojmem sympatiík tvůrcům či respektu k práci, který znamenátakovou věc prosadit (zde to trvalo deset let).Dům z venku působí trochu jako karikaturaarchitektury. Nejsem si jistý, co to vlastněznamená. Má to být vymezení vůči produkci,kterou se zastavují pole okolo českýchměst? V tom případě je ale jeho forma jendruhou krajností.Vnějšek nenapoví, jaký prostorovýexperiment se skrývá uvnitř. Prosluládůslednost, se kterou HŠH naplňují zvolenýkoncept, je sice obdivuhodná, je v tom aletaké určitá umanutost. Vše je podřízenojedné myšlence rampy. Líbí se mi idearodinného domu jako jednoho sdílenéhokontinuálního prostoru – pro mladou rodinus malým dítětem je to výborné. Svýmzpůsobem je to archetypální forma lidskéhosoužití. Nevěřím ale příliš tomu, že to budefungovat dlouhodobě – jak dlouho jde žítna šikmé ploše?V domě zkrátka funkce následuje formu. Klientsměňuje jistou míru nepohodlí za originalitu.Na tom se ale s architektem dohodli jižna začátku. Užívá si výsady, která je mu asinadlouho zajištěna – tohle totiž nepůjdejednoduše okopírovat.ADAM GEBRIANPlus Začnu pozitivy. Jsem moc rád, že„vila Hermína“ byla realizována. Opakuji,moc rád. Je to důležitý dům pro celoučeskou architektonickou scénu. V zemi,kde si nejenom studenti architektury stěžujína nedostatek experimentování a za slovopřísnost dosazují nuda, nenápaditost nebokonzervativnost, by měl být každý podobnýdům uvítán otevřenou náručí. „Přinejhorším“si na něm řada českých architektů zformuluje„jak ne“. A to není k zahození. Experiment.Mnohostranný experiment. Experimentvevnitř, experiment venku.Návštěva první Dům jsem navštívil dvakrát.Poprvé během hrubé stavby. V doprovodujednoho z autorů – Jana Šépky, manželůPszczolkových s jejich malou dcerou (majitelévily v Berouně – realizace od HŠH z roku2004) a architektů Jiřího Zhoře a ZdeňkaFránka. Zde jsou útržky názorů, které sidodnes pamatuji.Zdeněk Fránek: „Krásný. Neuvěřitelný.Experiment. Experiment na lidech.“Pavel Pszczolka: „Rád bych bydlel v těsnéblízkosti něčeho podobného, tak abych sena to mohl kdykoliv zajít podívat.“Dcera manželů Pszczolkových: „Tati, mami,proč my máme takový obyčejný domeček?“Jiří Zhoř: „Díky, jsem moc rád, že jsem tomohl vidět.“Intermezzo Rozděluji si pro sebe městana ta, která jsou vhodná k několikadennínávštěvě, a pak na ta, ve kterých se dá dobředlouhodobě žít. Připadá mi, že se málokdypřekrývají. S domy je to snad ještě výraznější.Osobně se mi lépe žije ve městech, kterána mě kladou malé, nebo skoro žádnénároky, ale nevydávám to za univerzálnínávod na štěstí.Psychicky náročný dům Vnitřníuspořádání domu bude na své obyvateleklást velké nároky. Nikoliv fyzické (ty mipřipadají standardní), ale psychické.HŠH navrhli v Černíně vyčerpávajícíprostor, který pro jeho obyvatele budepředstavovat test. Snad ho úspěšnězvládnou s radostí.Mínus Vnitřní kinosál určený projekcímpro větší než domácí použití, který posloužiljako záminka pro rampové uspořádánídomu, mi připadá nejhůře vyřešen.Legrační velikost plátna (respektive malost)a umístění projektoru do odpovídající malévzdálenosti to pouze potvrzuje. Kinosál mi

NÁZOR 30připomněl roli sekyrky v pohádce „polívkaze sekyrky“ – když se všechny ingrediencepřidaly, je možné ji vyndat.Návštěva druhá Desítky (možná stovky)architektů a fanoušků architektury putujedo Černína na kolaudaci vily Hermína.Každý z nich v domě stráví čas, kterýuzná za vhodný, vyměňuje si názorys ostatními návštěvníky i obyvatelidomu. Všichni odcházejí se silnýmzážitkem. Je to málo? Myslím si, že ne.Díky majitelům i autorům.JAROSLAV WERTIG...krize. Krize středního věku. Prý je tosmutek za nežitými životy. Nespokojenosts dosaženými jistotami. Svědivý pocit, covšechno jsem ještě mohl zažít, co jsem asiještě mohl dokázat? Iracionální nutkání, kterývytrhává chlapy ze stojatých vod stereotypů,vrhá je na šikmou plochu, dělá z nichnezodpovědné dobrodruhy a případy propsychouše. Mám ji. Vleklou a úpornou. Protojsem musel ten dům po malý chvíli opustit.Dost se mi to tam zhoršilo...JANA TICHÁDocela dlouho mi trvalo, než jsempochopila, že je to dům určený k trvalémubydlení rodiny s malými dětmi. Prvních asidvacet minut své návštěvy jsem strávilav domnění, že je to stavba pro příležitostnýpobyt, prostě taková výstřední chata,psychedelický i tělocvičný trenažér. Jenco se mi přestala točit hlava z pokusuo setrvání na šikmé ploše, zaslechla jsem,jak majitel nadšeně říká: „...už tu bydlímečtyři měsíce...“, a měla jsem zas o čempřemýšlet. Jak se tady nosí z kuchyně čajdětem do postýlky, když jsou nemocné?Hmm, asi v termosce, s hrnkem bych tonezvládla. Ale třeba je to jen věc cviku.A třeba o to tady jde: ne dům jako útočištěa domov, ale dům, kde má být člověkve střehu, cvičit svoje refl exy, zvládnoutnaprosté vykořenění z přirozeného světa.Koneckonců, vždycky se můžu soustředitna pohled do polí za velkým sklem.Trenažér pro kosmonauty?PROKOP TOMÁŠEKFotogral Joel – Peter Witkin, který se proslavilfocením kreatur a všeho bizarního,se na svých toulkách za inspirací jednouseznámil s chlápkem, který vynalezl vakuovoupumpičku na klitoris a pak takový trychtýřek,kterým jde zvětšit otvor v penisu... byl to prvníčlověk na světě, který vynalezl obrácenousoulož. ...Pánové, klobouk dolů.LENKA DVOŘÁKOVÁJsou stavby, které minete bez povšimnutí. Jinévás již na dálku zhypnotizují. Mezi takové patříi dům ve svahu v Černíně od ateliéru HŠH.Růžový marshmallow pohozený v krajině,surrealistická hračka, zapomenutá kulisa sci-fifi lmu, něžný bunkr nebo poetický uměleckýartefakt? Dům pozoruje okolí velkýmaprosklenýma očima, u příjezdu na vás mrkápřivřenými větracími štěrbinami. Obytnáfunkce není na první pohled zcela zřejmá.Dům vzbuzuje zvláštní smyslové reakcepro architekturu nepříliš typické. Člověkmá bezděčnou touhu přijít blíž, poklepatna jeho růžový krunýř, zarýt nehty do izolačnípěny. Dům vzbuzuje zvědavost, rozpaky,údiv i obdiv, otázky a EMOCE. Posouváa relativizuje zažité konvence v typologiia užívání rodinného domu. Málokterá stavbav naší zemi vyvolala v poslední době tolikbouřlivých a protichůdných reakcí jak meziarchitekty, tak i u laické veřejnosti.Koncepce domu jakožto jednohospirálovitě se vinoucího prostoru promítádo interiéru příkrou svažitost pozemku. Silnémyšlence je vše nekompromisně podřízeno– od fasád až po detaily interiéru. Průhledykompozicí velkoformátových oken dávajízvnějšku tušit interiér poněkud popírajícífyzikální zákony. Co se tam asi odehrává?Hra s měřítkem fasády nás klame – uvnitřmalého domku překvapivě nacházímepoměrně prostorný, i když úsporný interiér.Excentrický obal skrývá jednoduchý vnitřek.Kromě šikmých ploch žádný zbytečný design,vestavěný nábytek interiér organizuje, barevněsjednocuje a vytváří příjemnou atmosféru.Velká okna rámují výhledy na okolní krajinu.Mnoho prostoru pro individuální zařizovánívšak už nezbývá. Pohybovat se v domě neníúplně snadné, chce to fyzickou zdatnosta protiskluzné ponožky. Jak zvládnenávštěvu babička?Typologie domu je určena spíše provýstředního jednotlivce-intelektuála čiextrovertní dvojici. Pro rodinný život s dětmivšak vhodná není. Velkorysá prostorovákoncepce paradoxně obyvatele domu svazuje,nedovolí jim dům svobodně užívat. Vyžadujetéměř asketický způsob života, maximálnípodřízení se architektuře domu, dennímurežimu členů rodiny. Nenabízí žádné soukromí,intimitu, individuální prostor pro potřebyjednotlivých členů domácnosti. Nejvíce sediktát architektury projevuje v části určenédětem. Prostor nepříliš šťastně umístěnývedle kinosálu bez možnosti akustickéhooddělení je nedostatečně osvětlený a namístovýhledu do okolní přírody nabízí jen pohledna šedou stěnu anglického dvorku.Experiment s konstrukcemia technologiemi použitými na domuv Černíně s sebou přináší i nezodpovězenéotázky stavební fyziky ohlednědostatečného provětrávání a stínění interiéru,otázky údržby a recyklace fasády atd.Je obdivuhodné, s jakou zarputilostíautoři domu probojovali navržené řešeníaž k fi nální realizaci.V Černíně vznikl velmi nekonvenčnídům pro nekonvenční uživatele. Přesto simyslím, že si majitelé časem postaví stranouještě jeden „standardně“ obyvatelný důma marshmallow obsadí děti jako úžasnouhernu a dospělí jej využijí jako originální partya weekend house.