rodinný dům v jevanech - Architekt

NOVOSTAVBA RODINNÝ DŮM OBJEKTU V JEVANECHPET/CTTOP REALIZACE 5DAVID KRAUS / ARCHITEKTURAZ autorské zprávy Pro návrh novostavbyrodinného domu bylo prvotně určující umístěnísamotného objektu na pozemku – zejménavzhledem k orientaci ke světovým stranám.Tvar domu, jeho umístění a orientace vychází zesvětových stran a morfologie parcely. Stávajícípozemek nebyl nijak využíván, jedná se o lesnípozemek a stavbou nebyla dotčena žádnáochranná pásma ani přírodní útvary.Objekt rodinného domu je osazen cca 55 mod jižní hranice parcely, 6 m od severní, 4,98 mod západní a 5,55 od východní.Objekt je navržen na stávající volnouparcelu ve vlastnictví investora. Vlastní stavba jetvarově navržena jako atypický jednopodlažní –přízemní objekt se třemi výškovými úrovněmipodlah, v kombinaci s pultovou a plochoustřechou, ze západu a jihu otevřenýa prosklenný, ze severu a východu minimálně.Na severní straně je situována samostatnágaráž, která není stavebně propojena s RD.Konstrukčně se jedná o zděný systém.Základy jsou navrženy jako betonové pasya patky do nezámrzné hloubky v kombinacise základovou deskou. Střešní krytina je zdenavržena jako plechová krytina z titanzinku..Sklon střešní roviny od 2° do 8°. Oknaa francouzské dveře jsou dřevěné – euro, barvarámů je tmavě sytá – přírodní dřevo s nátěremRAL 8012. Fasádu tvoří systémová probarvenáomítka. Inženýrské sítě – dokumentace řešínapojení domu na elektro z nově navrženéhoelektro pilíře, vodovod a kanalizace řešenanapojením na veřejnou síť. Příjezd na parceluje po stávající komunikaci.Přístupové plochy do garážového stánía chodník do domu jsou z kamenné dlažby.Plocha pozemku je upravena a zpevněna.Svým charakterem nenarušuje estetický rázokolí a do dané lokality je svým charakteremvhodná.FOTO FILIP ŠLAPAL

půdorys 1. NP

TOP REALIZACEROZHOVOR8S DAVIDEM KRAUSEM O REALITĚ I SNECHPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEKKdesi jste řekl, že dělání baráků jsou pro váspříběhy života. Jaký byl příběh tohoto domu?Patřil určitě k těm pěkným. Celý byl prodchnutjakousi chlapskou pohodou. Myslím, že jsmesi docela sedli s klientem, máme podobné,přímočaré vidění, vnímání světa. Od prvníchkonzultací vládla jasná a vstřícná atmosféra.Investor si nejprve dělal jakýsi předvýběrarchitekta, volil z několika alternativ, a když jsmese potkali spolu, tak jsme zjistili, že si vyhovujemelidsky a že se mu líbí i baráky, které mámeza sebou. Co si víc přát.Jaké bylo zadání investora?Dům do lesa. Rozlehlý lesní pozemek,dvacetimetrové smrky a borovice, výhled narybník. Bylo jasné, že se budeme bavit hlavněo přírodě. Stromy, to bylo naše důležité téma.Stromy jako živé organismy, které vytvářejíenergii daného místa. Přemýšleli jsme, jakles co nejméně kvůli stavbě redukovat. Namístě byl dendrolog, který posoudil porost,kvalitu jednotlivých stromů, byla zde zahradníarchitektka, která stanovila, v jaké vzdálenostiod budované stavby mohou být jednotlivé stromyzachovány, aby se jim neublížilo. Měl jsem v tomtoohledu jiné, trochu naivní představy. Zadánísamotné bylo velkorysé, nijak striktní: větší důmvyššího standardu pro rodinu se třemi dětmi.Velká přednost – blízkost vody jako další silnýzdroj energie. S vaší otázkou nesouvisí, že jsemna Jevanský rybník jezdíval s dětmi bruslit –podpořilo to můj osobní vztah k této zakázce.Měl jsem pro své úvahy doslova volný prostor– debatovali jsme o dispozici, ale také o variantěpatrového domu, což jsme brzy zavrhli. Vertikálaokolního lesa vybídla ke stavbě nízké, přízemní,kde lze z každého vchodu přímo vstoupit domechu a kapradí, být s lesem v úzkém kontaktupři každé činnosti vně či uvnitř domu.Strašákem, někdy až jakousi adrenalinovouhrou jsou pro mnohé architekty místnístavební regulativy. Jak to bylo v tomtopřípadě?Já ve své praxi s regulativy žádný problém nemáma v zásadě jim spíš chci vyhovět, jít jim naprotia energii nevyčerpávat bojem proti nim, ale použítji na hledání cesty, jak uchopit architekturu,přizpůsobit ji daným podmínkám. Nestavímkrabice a nekreslím pouze obdélníkové půdorysy.Vycházím z toho, že život je mnohobarevnýa mnohovrstevnatý a nabízí řadu variant. Zdev Jevanech jsme s tím neměli žádný problém.Můžete stručně charakterizovat stavbu,popsat její konstrukci?Přízemní dům má vícevrstvé obvodové zdivoz klasických pálených tvárnic Porothermo hloubce 50 centimetrů, z vnějšku tvořípohledovou vrstvu kámen, stejně jako uvnitř,kde je ještě použita klasická omítka. Lomenástřecha je železobetonová, dimenzovaná tak,aby bezpečně odolala případnému pádu stromu.Římsa je po celém obvodě opláštěna překližkou.Dům je výrazně prosklený speciálním izolačnímtrojsklem. Ačkoliv dům je masivní, sklo jejodlehčuje a lomená střecha se jakoby vznáší vevzduchu. Kolem konstrukce střechy bylo hodnědiskusí a práce, nakonec to spočítal statik –starý pán s tužkou v ruce, nebál se. Zato já, kdyžjsem si stoupnul úplně na špičku na zlomenoušestimetrovou konzolu, ale říkal jsem si – důvěřujpraktikovi.Dům i při svém jednoduchém tvaroslovírozhodně nepůsobí nudně. Přispívá k tomutaké dvojí zalomení střechy, které se promítái do interiéru a na východní straně vytváříodvážný, bez podpěry vynesený přesah, kterýkryje venkovní terasu. Jak jste tento detailkonstrukčně řešili?Dvakrát zalomenou konstrukci střechy, potřebnoupevnost ocelového nosníku, zejména v místechlomu, kde je namáhání největší. Konstrukčnězajímavé je ale také řešení přizdívky z kamene.Kámen vytváří samonosnou zeď, není zavěšenažádnými systémy k cihlovému zdivu – je jenv několika místech kotvena ke karisíti a betonu,které tvoří vrstvu mezi kamenem a cihlovýmzdivem. Když jsme se rozhodli použít kámenk fi nální úpravě fasády, tak jsme předem vyloučilihorniny, které jsou cizí danému prostředí. Vyloučilijsme travertiny, mramory a další světlé druhy,které jsou vhodné spíše na jih, a ne pro česképrostředí, a do lesa jsme hledali kámen tmavý,nějaký šedý odstín. Chtěl jsem, aby působiljako lehce omšelý, trošku „jetý“. Nakonec jsmezvolili čedič, který snad nejlépe splňuje potřebuharmonie stavby s okolím.Mluvíte o souladu stavby s okolím.Do harmonického celku jste zapojil takéinteriér, který jste navrhoval. Na jakýchprincipech jste jej vytvářel?Především jsem chtěl, aby interiér byl surový,pravdivý, aby byla patrná původnost materiálů –dubové prkno na podlaze je dubové prkno, betonna stropě je beton, hliníkový rám oken se nebudetvářit, že není hliníkový. Úmyslně jsem nevnášeldo interiéru barvy, kromě dětských pokojů. Stavěljsem na přírodní podstatě materiálů a myslím, žetak i vyjádřil pocity, životní styl rodiny, pro kteroustavba vznikla. Snažím se dělat domy nesnobskya tady se nám to myslím povedlo, a to i navzdorytomu, že rozpočet nebyl striktně limitovaný.Dělal jsem prostě dům pro chytré, normálnílidi, kteří nepotřebují mít kolem sebe pozlátkak ukazování a mají vitalitu a energii... Občas jsemsáhl k předmětům z běžné prodejní sítě a dal jimpřednost před drahou designérskou alternativou.Vycházím z názoru podpořeného vlastní praxí,že dobrá architektura, dobrý design se dá dělatza hodně peněz, ale i za málo.Na autorské výstavě v Galerii J. Fragnera – tojste ještě studoval, jste před sedmnáctilety upoutal svými vizemi zpracovanýmido obrazů. Mluvil jste tehdy o jakémsipřetlaku snů, které vás k obrazům inspirovaly.Stále ještě malujete? A jak je to po letechse sny Davida Krause?Nyní nemaluji, nemám k tomu potřebnou motivaci.Moje zájmy jsou teď jinde. Studuji stromy, kameny,počasí a vodu, chci se umět pohybovat i v jinýchsvětech... Žijeme stále v reálném světě – telefon,hrnek, kartáček na zuby, auto, barák – to jsouhmatatelné věci. Já poslední dobou rád nahlížímdo iracionality, občas ji vyhledávám, přemýšlím,relativizuji svou existenci v hmotném světě. Anio tom vlastně nechci příliš mluvit, je to věc osobnízkušenosti a prožitku. Od makropohledu na svět,který jsem prezentoval na vzpomínané výstavě,jsem dokráčel k mikrosvětu. Na každém metručtverečním, v každé buňce pro mne vězí toliknepoznaného, tolik otevřených dveří zde cítím,že mám do konce života v oblasti poznávánívystaráno. Nepotřebuji už unikat do vesmíru,všechno, co potřebuji, mám v sobě, na docelamalé ploše. Jak říkám, cítím tolik prostoru kolem,že snad budu muset jinak dělat i tu architekturu.

axonometrie 1axonometrie 2perspektiva od jihu – představa

KONSTRUKČNÍ DETAILdetaily střecha1 přiznaná krokev 100/140 mm KVH profi l2 překližka JAFHOLZ tl. 15 mm na dřevěný rošt z KVH profi lů3 tepelná izolace ORSIL TF 80–120 mm4 železobetonový trám5 železobetonová deska6 tepelná izolace tl. 180 mm + 40 mm7 bednění OSB deska P+D tl. 22 mm8 fošna KVH9 střešní krytina Rheinzink se stojatou drážkou, popř. měď10 tepelná izolace tl. 100 mm11 oplechování, vytažení plechu na plexisklo, ve spodní části pod plexi12 dřevěná lať 50x40 mm13 plexisklo tl. 15 mm (18 kg/m 2 )14 doizolování stropní kcepůdorys střechařez podélný

TOP REALIZACE 11pohled jižnípohled západníEnglish Family house, Jevany. The housesiting on the plot was initially the mostimportant factor for the design – particularlydue to the orientation of the compass.The house’s shape, siting and orientationare based on the cardinal points and themorphology of the plot.The building shape is designed as an atypicalsingle-storey building with three fl oor levelscombined with a shed and fl at roofs,open and glazed westward and southward.The house has the brick structural system.The roof covering is metal. The roof pitchranges from 2° to 8°. The windows and Frenchwindows are of the wooden euro type.The facade is designed as the en masscoloured plaster system.The plot is trimmed and skinned. Its characterdoes not disturb the aesthetic nature of itsvicinity and suits the given neighbourhood.pohled severnípohled východníRODINNÝ DŮMPARC. Č. 288/5, JEVANYKLIENT Ing. Petr JelínekAUTOR Ing. arch. David Kraus/ ARCHITEKTURA s.r.oGENERÁLNÍ PROJEKTANT Ing. arch. David Kraus/ ARCHITEKTURA s.r.oPROJEKT STAVEBNÍ ČÁST Ing. Lukáš BezdíčekZASTAVĚNÁ PLOCHA OBJEKT 300 m 2ZASTAVĚNÁ PLOCHA GARÁŽ 91 m 2ZPEVNĚNÉ PLOCHY 335 m 2OBESTAVĚNÝ PROSTOR RD 960 m 3OBESTAVĚNÝ PROSTOR GARÁŽ 290 m 3REALIZACE 2011

TOP REALIZACE 12SLOVO INVESTORATEXT ŠÁRKA A PETR JELÍNKOVIPo životních „kotrmelcích“ jsme se s mojípartnerkou, dnes manželkou, rozhodovali, kdebudeme bydlet, a přišel nám pod ruku pronájemdomu v Jevanech. Oba jsme toto místo dobřeznali, takže jsme neváhali a nestěhovali se doJevan. Po krátkém čase padlo rozhodnutí usaditse zde natrvalo, tak jsme začali intenzivně shánětpozemek, který by nás oslovil. Pozemků naprodej v této lokalitě a za nesmyslné ceny bylodost, ale byli jsme trpěliví a čekali na ten pravý.A najednou se objevil v inzerci: lesní pozemek4000 m2, výborná orientace na světové strany,na kraji vesnice, výhled na rybník, napůl samota.Neváhali jsme a pozemek koupili. Při našichkaždodenních vycházkách po Jevanech jsme sivyhlédli dva domy, které se nám moc líbily svojíarchitekturou, použitými materiály, stylem, jakbyly „usazeny“ na pozemcích, funkčností.Bylo jasné, že takto specifi cký pozemek vyžadujeindividuální projekt domu na míru, kterého sechopí schopný architekt. Zněla mi tedy v ušíchotřepaná fráze, že téměř nikdo si netroufne ušítsám kalhoty, aby nepřišel o kus látky, ale dostavby domu za několik miliónů se pustí odvážněspousta lidí. Začali jsme tedy s oslovovánímarchitektů.Z prvních dojmů jsme byli trošku rozčarovaní.Naše představa byla, že bychom si měli sednouthlavně jako lidé a najít společnou řeč. To sev několika případech nepovedlo nebo jsme sedozvěděli, že dům se musí vysedět a jen dotaženídomu do fi nále „na papíře“ je minimálně na rokspolečných sezení, nebo byla cena za návrhdomu tak vysoká, že jsme to nebyli schopniakceptovat. Výjimkou se stal pan architekt DavidKraus, jehož realizace se nám líbila v jednomz odborných časopisů, a při prvním kontaktujsme si padli do oka. David měl na náš důmčas, měl charisma, měl styl, který je u tétoprofese nezbytný, hýřil nápady, jak by měl důmvypadat, ale zároveň uměl naslouchat. Byl leden2009 a bylo rozhodnuto. Po prvních návrzícha následných korekcích jsme se přiklonilik jednopodlažnímu domu, kde jsme měli jasnoupředstavu o tom, jak by měl dům fungovat, aletvář domu jsme úplně nechali na Davidovia vyplatilo se – za tři měsíce vznikla studie domu,která nás nadchla svým umístěním na lesníparcele, tvarem i použitými materiály.Začala práce na prováděcím projektu, dokteré jsme už moc nezasahovali, ale byl přednámi úkol vybrat stavební fi rmu, která nám nášdům postaví. Po předchozích zkušenostech jsmeoslovili ing. Jaroslava Futeru a Michala Ivanča,který byl „otcem“ celé stavby, a po velice krátkédobě jsme se domluvili na realizaci.Datem 1. 8. 2009, kdy jsme získali stavebnípovolení na náš dům, byla stavba zahájena.Po velmi „bolestivém“, ale šetrném vykácenístromů, které překážely domu, se stavba velicepěkně rozjela. Rozhodli jsme se, že pokácenédřevo vrátíme na místo alespoň ve formě prkenjako součást našeho domu, a nakonec podiskusích s architektem se z toho materiáluudělaly terasy a chodníky okolo celého domu.Byť to vypadalo, že máme ve všem jasno, vyskytlse například problém s fasádou. Poté, co jsme2 týdny vybírali kámen a dohadovali se, jak byměl dům barevně vyznít, jsme zjistili, že naprostostejný materiál je použit na třech domech, kterése nacházejí 200 m od nás. Protože jsme serozhodli pro tmavší variantu kamene, museli jsmezvolit čedič, neboť v té době se jiný kámenu nás netěžil. Kamenná stěna prostupujícíz terasy až do pokoje a kuchyň zasazenádo kamene vznikaly vlastně také za pochodu.Do konce roku 2009 jsme měli hruboustavbu pod střechou a radovali se, jak námto krásně ubývá. Radost nám překazily haldysněhu a Jevany sevřel krutý mráz, který stavbuaž do začátku dubna 2010 zastavil. Běhemdubna se stavba opět pomalu rozjela, ale užto nebyla taková „pohoda“ jako na začátku:potíže se subdodavateli, jednotlivá řemesla nasebe nenavazovala, zdlouhavý výběr materiálů,nekonečné diskuse nad typem podlah, barvoukuchyně atd.Původně jsme měli v plánu se přes létopřestěhovat, neboť máme tři děti a nechtěli jsmezasahovat stěhováním do školního roku. V létě sevšak stavba úplně zastavila, protože se čekalo,až vyschnou podlahy a kámen uvnitř domu, ažse vyrobí kuchyň, namontují okna. Koncem záříbyl dům skoro hotový, dělaly se zahradní úpravy,chodníky, ploty. Posledního října jsme se dočkalia do nového domu jsme odvezli poslední věc.Tento den byl výjimečný i tím, že naše dcerazačala sama chodit. Bylo krásné sledovat, jak sidruhý den vykračuje po novém domě. Neustálečelíme dotazům, jak jsme si v novém domě zvykli,jak se nám bydlí, co děti, pes, kocour. Musímejednoznačně konstatovat, že v novém doměnebylo třeba si zvykat. Vše bylo podle našichpředstav, vpluli jsme do něj zcela plynulea pohodově. Pár dní si zvykala zvířata, ale myjsme si to jen užívali. Bydlí se nám v něm krásně.Teď už se jen bavíme doděláváním zahrady,přístřešku na dřevo, dětského pískovištěa užíváme si neskutečného ticha, barev přírodya úžasného spojení domu s okolním prostředím.

TOP REALIZACERECENZE14LESNÍ VÍLATEXT PAVEL HALÍKCo je to architektura vily v lese, příměstskémlese, na jehož okraji ve skrytu stromů lzezahlédnout tu a tam vilové rezidence. Jsou tove svém prostředí uzavřené, poměrně svébytnésvěty a jejich povahu a kvality začneme objevovatteprve, když se k nim přiblížíme a to ještěpostupně, ne náhle. Mám na mysli nedávnodokončenou vilu v Jevanech, kterou navrhnula postavil architekt David Kraus pro stavebníka,který si vyhledal pozemek a měl jasnoupředstavu o tom, co chce od architekta, jehož sipro stavbu vybral, což v našem prostředí nebýváběžné. Souznění mezi stavebníkema architektem, jejich vzájemná spoluprácejsou zde zjevné na první pohled. Šlo takéo zkušeného, znalého stavebníka, který měljasnou představu o prostředí a místě, v němžchce žít a zdá se, i způsobu života, jaký sev takovém prostředí může rozvíjet.Organická forma – splývání s krajinou. Jdeo dosti rozlehlou přízemní stavbu, na prvnípohled složitě zalamovanou, nenápadně šplhajícípo mírném východozápadním svahu. Korunuje jia zároveň jí dominuje poměrně vysoká, okrovýmdřevem (překližkou) obložená atika, která jetvarovaná několika lomy v půdorysu i v pohledu,což vyvolává matoucí dojem o tvaru stavby.Atika představuje hmotnou substanci stavby,zatímco vlastní obytná, „spodní vrstva“ tmaváa transparentní, kterou ohraničují převážněvelká skleněná okna v celé výšce od podlahyk stropu, se střídá s temně šedými čedičovýmistěnami s výrazným plastickým reliéfem a přesnězařezávanými rohy. Tato nepřerušovaná „obytnávrstva“ tvoří vlastní tělo stavby, živě zalamovanéa rozvinuté na pravoúhlé osnově po dvoustranách dlouhé vnitřní chodby, stoupajícístupňovitě po terénu, která je podélnouorganizační osou a páteří celé dispozice.Vstup do domu se nalézá zhruba uprostředzazubené kamenné severní strany. Zde také stojísamostatné krychlovité těleso garáže.Stropní deska, ohraničená atikou silněpřesahuje půdorys vlastní stavby a tvořízastiňující přístřešek. Půdorys stavby rozehráváživý kontrapunkt mezi nepravidelně zalamovanýmobrysem střechy a pravoúhlým, zubovitěskládaným obytným prostorem. Okolo celéstavby pak obíhá dřevěná platforma, sledujícíroviny podlah. Z platformy, která je vlastněvenkovní součástí interiéru je přímý přístupdovnitř domu. Při hlavní obývací místnosti seplatforma rozšiřuje pod prosklenou střechoujako venkovní součást obývací místnosti a zhrubauprostřed jižní stěny sestupuje po mírném svahuk bazénu a spojuje tak přirozeným způsobembazén s domem.Architektura. Forma, jiná geometrie, povrchy,materiály, transparence, stromy, příroda a krajina.Především je zde jasně vidět, jak architektreagoval na jedinečnost lesnatého místa nasvahu nad ohybem silnice. Pojal stavbu jakoorganickou součást krajinného prostředí, i kdyžji od něj jasně odlišil. Je to vskutku poetickáodpověď na povahu místa. Vysoká masivnízalamovaná atika teplé okrové barvy, spočívajícína tmavé průhledné podnoži, která zde slouží zapodušku a připomíná abstrahovaný obraz ležícílidské bytosti, Giorgonovu Venuši odpočívajícív krajině s výhledem do dálek. Zde pro změnuodpočívá v uzavřeném, do sebe obrácenémmístě lesní samoty. Lesní víla.Architektura – označil jsem ji jakoorganickou, vzhledem k tvaru stavby, který setvořivě přizpůsobuje morfologii krajiny.I když se v ní výrazně ohlašuje jako samostatnýelement, vložený do lesního prostředí. To zde mávšak stejně významnou roli jako stavba sama.V tom má tato lesní vila svým způsobem blízkok některým Wrightovým vilám, zejména pokudjde o bezprostřední vztah interiéru a okolníhokrajinného prostředí. Je dosti vzdálenámodernistické tradici, třebaže je po funkčnía provozní stránce pečlivě domyšlená. Má jistouafi nitu ke skulpturálnímu tvaru (nemá vlastněprůčelí), ale nepodléhá jeho svodům. Pokudbych měl estetiku této stavby s něčím srovnávat,pak má blízko k přístupu Herzoga a de Meurona,kteří dnes přestavují vrcholnou architektonickoukulturu, založenou na hře s geometriemizalamovaných forem a na pozoruhodnýchpovrchových texturách. Jde tu nesporněo stavbu, která, řečeno s Kahnem ví, co chce.Je výpovědí o jistém životním stylu a životnífi losofi i. Myslím, že v dnešní době architektonickátvorba často uniká do formálních výkřiků, jejichžsmyslem je reprezentace, aniž by si byla vědomapodstaty svého určení. Stojíme před opravdovouarchitekturou, jakou může v současné doběnelépe vyjádřit téma rodinného domu.