dům pro rodinnou rekreaci - Architekt

DŮM PRO RODINNOU
REKREACI
REALIZACE 5
HRABĚTICE V JIZERSKÝCH HORÁCH
JOSEF FALTEJSEK / ATELIER 4
Dům je postaven v centru rekreační horské
osady Hrabětice. Osada leží v nadmořské
výšce cca 750 m. n. m., tvoří přímý nástup
do Jizerských hor, na obec bezprostředně
navazuje lyžařské středisko Severák.
Stavba se nachází ve III. zóně ochrany přírody
a krajiny CHKO Jizerské hory.
Na pozemku stál původně objekt postavený
pravděpodobně v době 1. republiky. Jednalo
se o standardní rodinný dům s valbovou
střechou, typický pro městskou zástavbu
v nižších výškových polohách, v místním
prostředí působil jakoby omylem zapomenutý.
Postupem let byl rádoby horsky dostavován.
Investor si byl vědom, že případná přestavba
původního objektu by nové řešení velice
limitovala, a jednoznačně se rozhodl původní
objekt zdemolovat a postavit dům zcela nový.
Navržený objekt je určen pro rekreaci rodiny
a přátel (v daleké budoucnosti není vyloučeno
trvalé užívání). V přízemí hlavní části domu
je řešena v podstatě bytová jednotka pro
majitele, v patře tři samostatné ubytovací
pokoje s vlastními hygienickými buňkami
a společnou kuchyňkou. V podkroví je navržen
velký společenský prostor s barem
a kulečníkem, poskytující panoramatický
výhled na celé údolí. V pomocném objektu je
řešena garáž, prostor pro kola a lyže, sauna
s příslušenstvím a přístřešek na dřevo.
Dům byl navržen jako kompaktní, uzavřený,
rustikální. Objekt se sice určitým způsobem
odvolává na architekturu původní zástavby
v Jizerských horách, záměrně však není
tvarovou napodobeninou místních chalup.
Je cíleně řešen jako ve svém prostředí odlišný
a jedinečný, byť hmotou ani velikostí okolí
nedominuje.
Objekt tvoří dvě k sobě kolmé jednoduché
podélné hmoty se sedlovými střechami.
Obě hmoty jsou navzájem propojeny pouze
lehkou skleněnou stříškou. Mezi hmotami
je ponechán krytý průchod spojující nástupní
plochy s intimním prostorem za domem. Ten
pak přechází do volných, nezastavěných
jizerskohorských luk. Základní hmota domu
má celokamenné fasády s ostře řezanými
otvory oken. Dům, byť se tváří jako kompaktní
a uzavřený, nabízí zároveň uživateli jedinečné
výhledy do okolí (rohové okno v obytné části
přízemí, široký vikýř v podkroví). Po kamenných
fasádách se pohybují bytelné dřevěné žaluzie,
které spoluvytvářejí pohledovou variabilitu
fasád, a dům svým výrazem reaguje na
přítomnost majitele. Inspirací pro řešení
„kamenného“ domu byly původní objekty
v Jizerských horách – jako je např. bývalá
sklárna na Jizerce, původní větrný mlýn
v Horním Polubném či řada běžných
hospodářských stavení. Pro konečný výraz
domu měl zcela zásadní význam použitý
materiál (místní, tzv. liberecká žula z lomu
Ruprechtice) a způsob vyzdění – při realizaci
jsme se snažili co nejvíce přiblížit historickým
strukturám zdiva.
Přízemní pomocný objekt má všechny
fasády obložené dřevem (jako kontrast
ke „kamenné“ hlavní hmotě). Pro obklad fasád
i žaluzie na hlavním objektu bylo použito
povětrnosti odolné dřevo – červený cedr.
Dřevo je ponecháno v přírodním stavu
bez nátěrů k přirozenému stárnutí.
Svislé konstrukce domu jsou vyzdívané
z keramických tvarovek. Fasády jsou řešeny
jako sendvič – k nosné konstrukci je přidána
tepelná izolace (polystyren tl. 12 cm)
a kamenná přizdívka tl. cca 17 cm kotvená
k nosnému zdivu pomocí ocelových kotev.
U pomocného objektu tvoří líc fasád dřevěný
obklad ze svislých prken na dřevěném roštu
(oboje červený cedr) s nerezovými spojovacími
prvky. Stropy jsou monolitické železobetonové.
Střecha má dřevěný krov s vloženým ocelovým
rámem (uvolnění prostoru v podkroví).
Krytina je z předzvětralého titanzinkového
plechu. Střešní okapy jsou pohledově kryté
a jsou vybaveny elektrickým ohřevem. Dům
je vytápěn tepelným čerpadlem, má vlastní
studnu a je napojen na místní kanalizační
systém.
situace
FOTO ALEŠ JUNGMANN

ROZHOVOR 8
S AUTOREM PROJEKTU JOSEFEM FALTEJSKEM
PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK
Pane architekte, jak byste dům
v Hraběticích charakterizoval
Ten dům je vcelku klasickou stavbou.
Je postaven na místě původního nepříliš
zajímavého objektu z 20. či 30. let minulého
století, který dosloužil a byl zbourán.
Na relativně malé zastavěné ploše
(cca 110 m 2 hlavní hmota + 60 m 2 pomocný
objekt) jsme postavili dům podle zadání
investora, který je vhodný pro rekreaci
i celoroční užívání. Všechny parametry
jsou uvedeny v přiložené autorské zprávě,
proto se o nich nemusím zmiňovat.
Pro mě je tahle stavba, ačkoliv v mnohém
technologicky běžná, zajímavá především
užitím kamene na venkovní části sendvičového
zdiva. Zajímavé pro mě bezesporu bylo
hledat moderní výraz pro tento typ stavby
určené k bydlení a osazené na velice
exponovaném místě v obci, která spadá
do III. pásma ochrany Chráněné krajinné
oblasti Jizerské hory.Jedná se sice o malou
stavbu, ale výzva to byla velká a plná
dobrodružství.
Dům v Hraběticích na první pohled
každý vnímá jako moderní architekturu,
která přitom jako by na dané místo
přirozeně patřila od nepaměti.
Jak se vám podařilo skloubit moderní
architektonický výraz s tradicí, s geniem
loci daného místa
Jsem velký příznivec hor a tenhle kout
Jizerek mám, dá se říci, za domem. Žiji totiž
a pracuji v Jablonci. Když jsem dostal tenhle
úkol, přemýšlel jsem o tom, kterou zvolit
cestu – samozřejmě jsem mohl nakreslit
v podstatě kopii tradiční horské chalupy,
jaké se zde stavěly v dobách minulých – ty
měly své charakteristické znaky, ale rozhodně
nebyla jedna jako druhá. Vzhledem k tomu,
že pozemek je ve III. zóně CHKO, byla by
to cesta rozhodně snadnější, zejména
co se týká povolovacích procesů. Nežijeme
ale v osmnáctém století, a tak jsem se snažil
vymyslet koncept současný, který by
odpovídal jak esteticky, tak funkčně naší
době, a přitom s určitou pokorou ctil stavební
tradici dané lokality a zároveň vyhověl
regulativům krajinářů.
Které regulativy jste museli striktně
dodržet
Museli jsme v souladu s obecnými předpisy
správy CHKO řešit dům jako podélnou
hmotu orientovanou po vrstevnicích, použít
tvar sedlových střech, využít přírodní materiály
a barevnosti a nesměli jsme překročit
maximální výšku hřebene původního domu.
O čem jste s krajináři vedli největší
diskuse
Těch sporných bodů bylo opravdu hodně.
Jednalo se především o podlažnost domu
(my jsme navrhovali 2 podlaží + podkroví,
správa CHKO povoluje pouze 1 podlaží +
podkroví), problémem byly námi navržené
menší sklony střech, než je požadovaných 45°,
absence přesahů střech, velmi se diskutovala
hmota a situování pomocného objektu, široký
vikýř na střeše, způsob použití dřevěných
obkladů (požadována prkna se svislým
přelištováním) a další.
Absolvovali jsme opakovaná a složitá jednání,
kdy na mě mnohdy již padala beznaděj.
Důležité ale bylo, že jsme měli plnou podporu
investora, který se též nechtěl vzdát našeho
řešení, se kterým se od počátku ztotožnil.
Nakonec se nám však podařilo udržet
v podstatě původní koncept, jedinou větší
změnou byl tvar střechy pomocného objektu,
kde jsme v první verzi navrhovali střechu
sedlovou.
Kámen a dřevo jsou materiály, které
charakterizují vaši stavbu a dominují
v souvislosti s jednoduchým tvaroslovím
stavby. Užití kamene v současné
architektuře je často ryze formalistické,
výtvarně i řemeslně nezvládnuté, často
až na hranici vkusu, kýče. Neobával jste
se takového laciného efektu
Ze zkušeností „horala“, a dovolím si říci
i znalce Jizerských hor, dobře znám mnoho
kamenných staveb, které v této lokalitě vznikly
v minulých dobách – ať to byly obytné stavby
nebo jejich hospodářské části, malé sklárny či
i větší průmyslové objekty (např. bývalá sklárna
na Jizerce). A třeba i na cyklistické dovolené
na chorvatských ostrovech mě kámen a jeho
skladba zajímaly podstatně více než moře
a i zde jsem hledal inspiraci a snažil se poznat,
proč některé kamenné stavby jsou v mém
vnímání dobré, a jiné ne (to už je bohužel
ta naše profesionální deformace...). Při užití
kamene na domě v Hraběticích mi bylo jasné,
že musím docílit při skladbě kamene, liberecké
žuly, naprosté přirozenosti. Zde byl podstatný
již samotný výběr kamene v lomu. Nechtěl
jsem, aby byl tvarově pravidelný, vyžadoval
jsem při výběru zastoupení různých tvarů
i velikostí, včetně odpadových úlomků.
Důležitá pak byla barva spárovacího cementu
a také způsob spárování. Tady jsem se snažil,
aby výsledná plocha zdiva působila relativně
homogenně a „nerozpadala“ se opticky
na jednotlivé kameny. Dlouho jsme zkoušeli,
než jsme došli k rozhodnutí, jak na to.
Dřevo jste použili především na
hospodářskou část objektu. Jakou dřevinu
jste do poměrně drsného provozu použili
Vybrali jsme červený cedr. Je to dřevo, které
díky svému složení a struktuře odolává
povětrnostním podmínkám a vyznačuje
se velkou tvarovou stabilitou při zátěžových
situacích, jako jsou extrémní teploty v létě
nebo naopak extrémní mrazy a vlhkost v zimě.
Z tohoto dřeva jsou vyrobeny také pojízdné
okenice, u kterých je tvarová stálost funkčně
důležitá. Povrchově jsme dřevo neupravovali
a je připraveno plynule a přirozeně stárnout.
Zešedne a přizpůsobí se tak barevností
kamenné fasádě.
Jaký je váš pocit nyní, když dům slouží
majitelům
Mám radost, že investoři jsou plně spokojeni.
Těší mě, že dům, který v době stavby místní
komunita zcela odmítala jako cizorodý prvek,
je nyní přijímán (alespoň dle ohlasů, které
se ke mně dostávají) kladně a v některých
případech snad i s nadšením. Věřím, že se
povedlo docela dobře ukázat, že moderní,
jednoduchá, materiálově i tvarově střízlivá
stavba se může plně integrovat i do prostředí,
kde je zajisté dobré zachovávat genius loci,
udržovat tradice. To ale neznamená vytvářet
skanzeny a stavět jen napodobeniny. I moderní
architektura může ctít tradici a přitom ji
obohatit o soudobý výraz.

ROZHOVOR 10
O KAMENI S DODAVATELEM STAVBY VÍTĚZSLAVEM HÁJKEM
PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK
Na první pohled i při bližším ohledání
kamenné fasády domu v Hraběticích je
patrná profesionalita provedení v celku
i v každém detailu. Kde jste získali
zkušenosti s tímto materiálem
Byli jsme hlavním dodavatelem celé stavby,
která nebyla z hlediska technologie ničím
výjimečná. Zajímavá nám připadala sendvičová
skladba obvodového zdiva – pálené cihelné
bloky, vrstva tepelné izolace a kamenná
přizdívka. To byla „výzva“. Tato přizdívka je
vlastně betonový monolit prokládaný kamenem
o tl. max. 16 cm. Při průměrné výšce přizdívky
cca 7 m (ve štítech 10 m) musíte samozřejmě
počítat s možností zborcení (vyboulení).
Nejdůležitější však bylo vyřešit dilataci tohoto
pláště. Podle výpočtů bylo třeba počítat
s roztažností cca 2–3 cm na delší straně
budovy. Navrhli jsme tedy speciální pružné
kotvy, které umožňují přizdívce „chodit“
ve všech směrech a současně ji fi xují proti
vyboulení. Velice důležité bylo provedení
svislé dilatační spáry na každé stěně budovy
(protože si doposud nikdo nevšimnul, je asi
udělána dobře...). Detailů, které bylo nutné
řešit během výstavby, bylo ale více (např.
podepření kamenné přizdívky nad rohovým
oknem, vynešení oken mimo nosnou
konstrukci, řešení pojezdových žaluzií apod.).
Původně jsme zvažovali, zda provedení
kamenného pláště nesvěřit specializované
kamenické fi rmě, ale nakonec jsme se
rozhodli provést ji našimi pracovníky. Tak
velký rozsah kamenného zdiva jsme sice
do té doby ještě nedělali, ale vše v životě je
jednou poprvé. Navíc jsme si uvědomovali, že
během provádění bude třeba řešit řadu výše
uvedených detailů a problémů.
Samotná práce byla asi značně náročná
nejen na řemeslné zpracování, ale i na
pracnost. Kolik jste potřebovali času
Svým způsobem jsme šli do neznáma, protože
práce s kamenem se liší případ od případu.
Zde chtěl architekt docílit přirozeného,
nevyumělkovaného dojmu, jako by byl kámen
přirozeně vyskládán bez zjevných, výrazných
kamenických úprav. Už i proto bylo asi
rozumné nezadávat práci kameníkům. Ti jsou
většinou zvyklí opracovat kámen s jistou
geometrickou přesností – a o to zde nešlo.
Důležitý byl již výběr kamene. Vybírali jsme
v určitém poměru různé druhy obkladových
haklíků místní liberecké žuly, sáhli jsme i do
hromad s úlomky, evidovanými v lomu spíš jako
odpad. Architektovi vyhovovaly různé, atypické
tvary a velikosti kameniva. To byla první fáze.
Poté jsme zkoušeli různé kombinace a hledali
optimální rytmus kamenů tak, aby byl dojem
naprosto přirozený, nenásilný. Inspirací nám
byly různé stavby v Jizerských horách, seděli
jsme s panem architektem nad desítkami
fotografi í, které pořídil na svých cestách
nejen v této lokalitě. Provedení pláště trvalo
asi dva a půl měsíce. Pro dělníky i pro mě to
bylo do jisté míry určité dobrodružství čehosi
dosud nepoznaného, radost z hledání řešení,
provedení, výrazu. Myslím, že i pan architekt
prožíval podobné pocity.
I když bylo dáno, že zdivo bude mít
rustikálnější charakter, museli jste kameny
nějak opracovávat, upravovat
Ručně je třeba upravit téměř každý kámen.
Ale asi nejpracnější bylo spárování.
Z estetického hlediska bylo třeba dodržet
představu architekta o profi lu a hloubce
spáry. S architektem jsme také hledali přesný
barevný odstín spárovací malty, který jsme pak
museli dodržet, a protože se jednalo o maltu
cementovou, bylo třeba průběžně stále kámen
čistit – po zaschnutí by to bylo skoro nemožné.
Ani se to nezdá, ale kamenná přizdívka má
plochu kolem tří set metrů čtverečních. Naše
práce budila velkou pozornost kolemjdoucích
a vyslechli jsme spoustu názorů. Mohli jsme
z nich téměř udělat anketu. Zprvu opatrné,
spíše kritické hlasy – ale když jsme byli
ve fi nále, byly názory již jednoznačně kladné.
V drtivé většině se fasáda těmto laickým
kritikům líbí. A nejen jim. Byli jsme již poptáváni
dalšími architekty, zda máme volné termíny
na kamenické práce. A to je myslím dobrá
vizitka.

REALIZACE 11
půdorys 3. NP
půdorys 2. NP
English House for Family Recreation,
Hrabětice The house is built in the centre
of recreation mountain village Hrabětice.
The village is situated at the height of ca
750 m above sea level, it forms direct entrance
to the Jizerské Mountains, linked up directly
to the village is the skiing centre Severák.
The building is situated in the IIIrd zone of
protection of the nature and landscape CHKO
Jizerské hory (the Protected Landscape Area
the Jizerské Mountains). In the land originally
there was the object built probably at the
time of the 1st republic. The designed project
is intended for recreation of the family and
friends (in the far future permanent use is not
excluded). On the ground fl oor of the main
part of the house the fl at unit for the owner is
solved, in fact, on the fi rst fl oor three separate
accommodation rooms with own hygienic cells
and common kitchenette. Designed in the attic
is a large social area with bar and snooker
providing panoramic view of the whole valley.
Solved in the auxiliary object is the garage,
space for bicycles and skis, sauna with
accessories and shed for wood. The house
was designed as compact, closed, rustical.
The object does in a certain manner refer to
the architecture of the original built-up are in
the Jizerské Mountains, however, intentionally
it is not the shape imitation of local chalets.
It is intentionally solved as a different and
unique one in its environment, despite the fact
that it does not dominate the surroundings
as to mass or size. The object is formed by
two mutually perpendicular simple longitudinal
masses with saddle roofs.
půdorys 1. NP
DŮM PRO RODINNOU REKREACI
HRABĚTICE V JIZERSKÝCH HORÁCH
KLIENT soukromá osoba
AUTOR Ing. arch. Josef Faltejsek / ATELIER 4 s.r.o.
STAVEBNÍ ŘEŠENÍ Ing. Jan Červenka
/ ATELIER 4 s.r.o.
REALIZACE 2009

RECENZE 12
KAMENNÝ DŮM – HRABĚTICE
TEXT JIŘÍ DOSTÁL
V nadmořské výšce 750 m, v oblasti Jizerských
hor, v katastru obce Janov nad Nisou,
v roztroušené osadě Hrabětice, na masivu
maxovského hřebene v blízkosti místa,
kde hřeben je překračován silnicí vedoucí
z Jablonce nad Nisou na severovýchod do
Josefova Dolu, poblíž křižovatky zdůrazněné
kapličkou, kde se odpojuje cesta vedoucí
k zaniklé sklářské osadě Kristiánov, na
mírném svahu hřebene, který se na vrcholu
široce zaobluje, stojí kamenný dům. Místo je
vystaveno drsnějšímu podnebí jednak
vlivem otevřeného západního proudění
a jednak nadmořské výšky. Kamenná struktura
domu svým výrazem na drsnost povětrných
podmínek přistupuje a také drsný výraz vysílá.
V Jizerských horách a především v jejich
vyšších polohách tento charakter kamenné
stavby není ničím novým. Nové je přihlášení se
k praktické tradici citlivého použití kamene.
Geologická struktura masivu Jizerských
hor je tvořena převážně granitem – žulou,
která se podílí na reliéfu krajiny a zároveň se
nabízí jako stavební materiál, jejž stavebníci
uměli vždy s naprostou samozřejmostí použít.
Žula byla dostupná jednak v lomech, hustě
roztroušených v dostupných místech
po úbočích Jizerských hor, nebo z volných
balvanů bohatě rozsetých po svazích lesů,
luk a pastvin. Žula tak byla využívaným
a dostupným materiálem na zpevnění cest
lemovaných kamennými patníky, na tarasy
zpevňující terénní zářezy, sloupy plotů, základy
domů, podezdívky, schody, prahy, ostění dveří
a překlady oken, nejrůznější pilíře a podstavce
pro usazení strojů, dlažby, samozřejmě
na vystavění celých stěn domů, chlévů,
hospodářských budov, na vyzdění a zastřešení
studní a pramenů atd. Vyjmenovávám záměrně
běžné použití žuly pro venkovské stavby proto,
abych připomenul po generace osvojovanou
zkušenost se zpracováním kamene. Volně
roztroušené žulové balvany byly někde
v blízkosti staveb lámáním vytěženy
a na stavbu se zužitkoval kámen takřka beze
zbytku: štěpiny, běžný odpad lámání kamene,
se použily na vyskládání a vyklínkování mezer
mezi většími kameny. Technika ručního
lámání kamene klíny bez použití vrtáků nebo
řezů nezpůsobila kameni šrámy. Takovým
materiálem vystavěná či vyskládaná štítová
stěna chléva nebo stodoly působí silným
dojmem z citlivého zacházení s kamenem.
Mluvit tenkrát o citu by však nebylo na místě.
Jedná se o přirozené zacházení s materiálem,
který byl přírodou v oblasti nabídnut a osvědčil
se jako optimálně trvanlivý, odolávající
povětrnostním vlivům a rezonující dokonale
s charakterem prostředí.
Kámen se samozřejmě zpracovával i pro
jinou úroveň požadavků. Tak zvanou „čistou
práci“ odváděli kameníci pro městské nebo
nákladnější stavby, ale v jizerskohorských
osadách se „čistá práce“ používala vzácněji:
na křížky, boží muka, kapličky, kostelíky, na
hroby místních hřbitovů atd.
Hrabětický kamenný dům viditelně
navazuje na letité zvyklosti práce s kamenem.
Struktura vyskládaného kamenného materiálu
láká oko sledovat jemnou texturu a objem
domu je vnímán jako kamenný kompakt bez
rušivých prvků, kde spáry a kámen barevně
splývají, zapuštění oken je nepatrné. Pokud
právě není dům obýván, jsou přes okna
zasunuty okenice z neošetřeného cedrového
dřeva. Počítá se s časem a povětrnostními
vlivy, které přiblíží barvu dřeva kameni a kámen
dřevu. Zdi a především vysoká štítová stěna
dávají příležitost uplatnit nasbírané zkušenosti;
jsou vyskládány kamenem s téměř výtvarným
zaujetím, při zachování lineárního systému
spár. Po léta nastřádané fotografi e vzorků
kamenného zdiva (sklárna na Jizerce,
zdi v Chorvatsku…) pomohly stavebním
dělníkům realizovat představu architekta.
Použila se liberecká žula z lomů
v Ruprechticích, a to bez nároků na tvarovou
pravidelnost a velikost. Zužitkovaly se
i střepiny a zlomky kamene. Kamenný dům
není jediná stavba s rozsáhlejším a výraznějším
použitím kamene v hrabětické lokalitě. Mezi
zajímavé příklady patří komplex dvou nových
domů s mohutnými volně vylomenými žulovými
podpěrami. Kamenný dům je ale zatím jediná
stavba, která překračuje obvyklé hranice
výškového standardu a evokuje vzpomínky
na zdivo starých jizerskohorských skláren,
vodních hrází a rozhleden, kde vytvořená
kamenná struktura se stala pravděpodobně
inspirací.