dům pro rodinnou rekreaci - Architekt

ROZHOVOR 10
O KAMENI S DODAVATELEM STAVBY VÍTĚZSLAVEM HÁJKEM
PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK
Na první pohled i při bližším ohledání
kamenné fasády domu v Hraběticích je
patrná profesionalita provedení v celku
i v každém detailu. Kde jste získali
zkušenosti s tímto materiálem
Byli jsme hlavním dodavatelem celé stavby,
která nebyla z hlediska technologie ničím
výjimečná. Zajímavá nám připadala sendvičová
skladba obvodového zdiva – pálené cihelné
bloky, vrstva tepelné izolace a kamenná
přizdívka. To byla „výzva“. Tato přizdívka je
vlastně betonový monolit prokládaný kamenem
o tl. max. 16 cm. Při průměrné výšce přizdívky
cca 7 m (ve štítech 10 m) musíte samozřejmě
počítat s možností zborcení (vyboulení).
Nejdůležitější však bylo vyřešit dilataci tohoto
pláště. Podle výpočtů bylo třeba počítat
s roztažností cca 2–3 cm na delší straně
budovy. Navrhli jsme tedy speciální pružné
kotvy, které umožňují přizdívce „chodit“
ve všech směrech a současně ji fi xují proti
vyboulení. Velice důležité bylo provedení
svislé dilatační spáry na každé stěně budovy
(protože si doposud nikdo nevšimnul, je asi
udělána dobře...). Detailů, které bylo nutné
řešit během výstavby, bylo ale více (např.
podepření kamenné přizdívky nad rohovým
oknem, vynešení oken mimo nosnou
konstrukci, řešení pojezdových žaluzií apod.).
Původně jsme zvažovali, zda provedení
kamenného pláště nesvěřit specializované
kamenické fi rmě, ale nakonec jsme se
rozhodli provést ji našimi pracovníky. Tak
velký rozsah kamenného zdiva jsme sice
do té doby ještě nedělali, ale vše v životě je
jednou poprvé. Navíc jsme si uvědomovali, že
během provádění bude třeba řešit řadu výše
uvedených detailů a problémů.
Samotná práce byla asi značně náročná
nejen na řemeslné zpracování, ale i na
pracnost. Kolik jste potřebovali času
Svým způsobem jsme šli do neznáma, protože
práce s kamenem se liší případ od případu.
Zde chtěl architekt docílit přirozeného,
nevyumělkovaného dojmu, jako by byl kámen
přirozeně vyskládán bez zjevných, výrazných
kamenických úprav. Už i proto bylo asi
rozumné nezadávat práci kameníkům. Ti jsou
většinou zvyklí opracovat kámen s jistou
geometrickou přesností – a o to zde nešlo.
Důležitý byl již výběr kamene. Vybírali jsme
v určitém poměru různé druhy obkladových
haklíků místní liberecké žuly, sáhli jsme i do
hromad s úlomky, evidovanými v lomu spíš jako
odpad. Architektovi vyhovovaly různé, atypické
tvary a velikosti kameniva. To byla první fáze.
Poté jsme zkoušeli různé kombinace a hledali
optimální rytmus kamenů tak, aby byl dojem
naprosto přirozený, nenásilný. Inspirací nám
byly různé stavby v Jizerských horách, seděli
jsme s panem architektem nad desítkami
fotografi í, které pořídil na svých cestách
nejen v této lokalitě. Provedení pláště trvalo
asi dva a půl měsíce. Pro dělníky i pro mě to
bylo do jisté míry určité dobrodružství čehosi
dosud nepoznaného, radost z hledání řešení,
provedení, výrazu. Myslím, že i pan architekt
prožíval podobné pocity.
I když bylo dáno, že zdivo bude mít
rustikálnější charakter, museli jste kameny
nějak opracovávat, upravovat
Ručně je třeba upravit téměř každý kámen.
Ale asi nejpracnější bylo spárování.
Z estetického hlediska bylo třeba dodržet
představu architekta o profi lu a hloubce
spáry. S architektem jsme také hledali přesný
barevný odstín spárovací malty, který jsme pak
museli dodržet, a protože se jednalo o maltu
cementovou, bylo třeba průběžně stále kámen
čistit – po zaschnutí by to bylo skoro nemožné.
Ani se to nezdá, ale kamenná přizdívka má
plochu kolem tří set metrů čtverečních. Naše
práce budila velkou pozornost kolemjdoucích
a vyslechli jsme spoustu názorů. Mohli jsme
z nich téměř udělat anketu. Zprvu opatrné,
spíše kritické hlasy – ale když jsme byli
ve fi nále, byly názory již jednoznačně kladné.
V drtivé většině se fasáda těmto laickým
kritikům líbí. A nejen jim. Byli jsme již poptáváni
dalšími architekty, zda máme volné termíny
na kamenické práce. A to je myslím dobrá
vizitka.