dům pro rodinnou rekreaci - Architekt

ROZHOVOR 8
S AUTOREM PROJEKTU JOSEFEM FALTEJSKEM
PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK
Pane architekte, jak byste dům
v Hraběticích charakterizoval
Ten dům je vcelku klasickou stavbou.
Je postaven na místě původního nepříliš
zajímavého objektu z 20. či 30. let minulého
století, který dosloužil a byl zbourán.
Na relativně malé zastavěné ploše
(cca 110 m 2 hlavní hmota + 60 m 2 pomocný
objekt) jsme postavili dům podle zadání
investora, který je vhodný pro rekreaci
i celoroční užívání. Všechny parametry
jsou uvedeny v přiložené autorské zprávě,
proto se o nich nemusím zmiňovat.
Pro mě je tahle stavba, ačkoliv v mnohém
technologicky běžná, zajímavá především
užitím kamene na venkovní části sendvičového
zdiva. Zajímavé pro mě bezesporu bylo
hledat moderní výraz pro tento typ stavby
určené k bydlení a osazené na velice
exponovaném místě v obci, která spadá
do III. pásma ochrany Chráněné krajinné
oblasti Jizerské hory.Jedná se sice o malou
stavbu, ale výzva to byla velká a plná
dobrodružství.
Dům v Hraběticích na první pohled
každý vnímá jako moderní architekturu,
která přitom jako by na dané místo
přirozeně patřila od nepaměti.
Jak se vám podařilo skloubit moderní
architektonický výraz s tradicí, s geniem
loci daného místa
Jsem velký příznivec hor a tenhle kout
Jizerek mám, dá se říci, za domem. Žiji totiž
a pracuji v Jablonci. Když jsem dostal tenhle
úkol, přemýšlel jsem o tom, kterou zvolit
cestu – samozřejmě jsem mohl nakreslit
v podstatě kopii tradiční horské chalupy,
jaké se zde stavěly v dobách minulých – ty
měly své charakteristické znaky, ale rozhodně
nebyla jedna jako druhá. Vzhledem k tomu,
že pozemek je ve III. zóně CHKO, byla by
to cesta rozhodně snadnější, zejména
co se týká povolovacích procesů. Nežijeme
ale v osmnáctém století, a tak jsem se snažil
vymyslet koncept současný, který by
odpovídal jak esteticky, tak funkčně naší
době, a přitom s určitou pokorou ctil stavební
tradici dané lokality a zároveň vyhověl
regulativům krajinářů.
Které regulativy jste museli striktně
dodržet
Museli jsme v souladu s obecnými předpisy
správy CHKO řešit dům jako podélnou
hmotu orientovanou po vrstevnicích, použít
tvar sedlových střech, využít přírodní materiály
a barevnosti a nesměli jsme překročit
maximální výšku hřebene původního domu.
O čem jste s krajináři vedli největší
diskuse
Těch sporných bodů bylo opravdu hodně.
Jednalo se především o podlažnost domu
(my jsme navrhovali 2 podlaží + podkroví,
správa CHKO povoluje pouze 1 podlaží +
podkroví), problémem byly námi navržené
menší sklony střech, než je požadovaných 45°,
absence přesahů střech, velmi se diskutovala
hmota a situování pomocného objektu, široký
vikýř na střeše, způsob použití dřevěných
obkladů (požadována prkna se svislým
přelištováním) a další.
Absolvovali jsme opakovaná a složitá jednání,
kdy na mě mnohdy již padala beznaděj.
Důležité ale bylo, že jsme měli plnou podporu
investora, který se též nechtěl vzdát našeho
řešení, se kterým se od počátku ztotožnil.
Nakonec se nám však podařilo udržet
v podstatě původní koncept, jedinou větší
změnou byl tvar střechy pomocného objektu,
kde jsme v první verzi navrhovali střechu
sedlovou.
Kámen a dřevo jsou materiály, které
charakterizují vaši stavbu a dominují
v souvislosti s jednoduchým tvaroslovím
stavby. Užití kamene v současné
architektuře je často ryze formalistické,
výtvarně i řemeslně nezvládnuté, často
až na hranici vkusu, kýče. Neobával jste
se takového laciného efektu
Ze zkušeností „horala“, a dovolím si říci
i znalce Jizerských hor, dobře znám mnoho
kamenných staveb, které v této lokalitě vznikly
v minulých dobách – ať to byly obytné stavby
nebo jejich hospodářské části, malé sklárny či
i větší průmyslové objekty (např. bývalá sklárna
na Jizerce). A třeba i na cyklistické dovolené
na chorvatských ostrovech mě kámen a jeho
skladba zajímaly podstatně více než moře
a i zde jsem hledal inspiraci a snažil se poznat,
proč některé kamenné stavby jsou v mém
vnímání dobré, a jiné ne (to už je bohužel
ta naše profesionální deformace...). Při užití
kamene na domě v Hraběticích mi bylo jasné,
že musím docílit při skladbě kamene, liberecké
žuly, naprosté přirozenosti. Zde byl podstatný
již samotný výběr kamene v lomu. Nechtěl
jsem, aby byl tvarově pravidelný, vyžadoval
jsem při výběru zastoupení různých tvarů
i velikostí, včetně odpadových úlomků.
Důležitá pak byla barva spárovacího cementu
a také způsob spárování. Tady jsem se snažil,
aby výsledná plocha zdiva působila relativně
homogenně a „nerozpadala“ se opticky
na jednotlivé kameny. Dlouho jsme zkoušeli,
než jsme došli k rozhodnutí, jak na to.
Dřevo jste použili především na
hospodářskou část objektu. Jakou dřevinu
jste do poměrně drsného provozu použili
Vybrali jsme červený cedr. Je to dřevo, které
díky svému složení a struktuře odolává
povětrnostním podmínkám a vyznačuje
se velkou tvarovou stabilitou při zátěžových
situacích, jako jsou extrémní teploty v létě
nebo naopak extrémní mrazy a vlhkost v zimě.
Z tohoto dřeva jsou vyrobeny také pojízdné
okenice, u kterých je tvarová stálost funkčně
důležitá. Povrchově jsme dřevo neupravovali
a je připraveno plynule a přirozeně stárnout.
Zešedne a přizpůsobí se tak barevností
kamenné fasádě.
Jaký je váš pocit nyní, když dům slouží
majitelům
Mám radost, že investoři jsou plně spokojeni.
Těší mě, že dům, který v době stavby místní
komunita zcela odmítala jako cizorodý prvek,
je nyní přijímán (alespoň dle ohlasů, které
se ke mně dostávají) kladně a v některých
případech snad i s nadšením. Věřím, že se
povedlo docela dobře ukázat, že moderní,
jednoduchá, materiálově i tvarově střízlivá
stavba se může plně integrovat i do prostředí,
kde je zajisté dobré zachovávat genius loci,
udržovat tradice. To ale neznamená vytvářet
skanzeny a stavět jen napodobeniny. I moderní
architektura může ctít tradici a přitom ji
obohatit o soudobý výraz.