rodinný dům v jevanech - Architekt

TOP REALIZACEROZHOVOR8S DAVIDEM KRAUSEM O REALITĚ I SNECHPŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEKKdesi jste řekl, že dělání baráků jsou pro váspříběhy života. Jaký byl příběh tohoto domu?Patřil určitě k těm pěkným. Celý byl prodchnutjakousi chlapskou pohodou. Myslím, že jsmesi docela sedli s klientem, máme podobné,přímočaré vidění, vnímání světa. Od prvníchkonzultací vládla jasná a vstřícná atmosféra.Investor si nejprve dělal jakýsi předvýběrarchitekta, volil z několika alternativ, a když jsmese potkali spolu, tak jsme zjistili, že si vyhovujemelidsky a že se mu líbí i baráky, které mámeza sebou. Co si víc přát.Jaké bylo zadání investora?Dům do lesa. Rozlehlý lesní pozemek,dvacetimetrové smrky a borovice, výhled narybník. Bylo jasné, že se budeme bavit hlavněo přírodě. Stromy, to bylo naše důležité téma.Stromy jako živé organismy, které vytvářejíenergii daného místa. Přemýšleli jsme, jakles co nejméně kvůli stavbě redukovat. Namístě byl dendrolog, který posoudil porost,kvalitu jednotlivých stromů, byla zde zahradníarchitektka, která stanovila, v jaké vzdálenostiod budované stavby mohou být jednotlivé stromyzachovány, aby se jim neublížilo. Měl jsem v tomtoohledu jiné, trochu naivní představy. Zadánísamotné bylo velkorysé, nijak striktní: větší důmvyššího standardu pro rodinu se třemi dětmi.Velká přednost – blízkost vody jako další silnýzdroj energie. S vaší otázkou nesouvisí, že jsemna Jevanský rybník jezdíval s dětmi bruslit –podpořilo to můj osobní vztah k této zakázce.Měl jsem pro své úvahy doslova volný prostor– debatovali jsme o dispozici, ale také o variantěpatrového domu, což jsme brzy zavrhli. Vertikálaokolního lesa vybídla ke stavbě nízké, přízemní,kde lze z každého vchodu přímo vstoupit domechu a kapradí, být s lesem v úzkém kontaktupři každé činnosti vně či uvnitř domu.Strašákem, někdy až jakousi adrenalinovouhrou jsou pro mnohé architekty místnístavební regulativy. Jak to bylo v tomtopřípadě?Já ve své praxi s regulativy žádný problém nemáma v zásadě jim spíš chci vyhovět, jít jim naprotia energii nevyčerpávat bojem proti nim, ale použítji na hledání cesty, jak uchopit architekturu,přizpůsobit ji daným podmínkám. Nestavímkrabice a nekreslím pouze obdélníkové půdorysy.Vycházím z toho, že život je mnohobarevnýa mnohovrstevnatý a nabízí řadu variant. Zdev Jevanech jsme s tím neměli žádný problém.Můžete stručně charakterizovat stavbu,popsat její konstrukci?Přízemní dům má vícevrstvé obvodové zdivoz klasických pálených tvárnic Porothermo hloubce 50 centimetrů, z vnějšku tvořípohledovou vrstvu kámen, stejně jako uvnitř,kde je ještě použita klasická omítka. Lomenástřecha je železobetonová, dimenzovaná tak,aby bezpečně odolala případnému pádu stromu.Římsa je po celém obvodě opláštěna překližkou.Dům je výrazně prosklený speciálním izolačnímtrojsklem. Ačkoliv dům je masivní, sklo jejodlehčuje a lomená střecha se jakoby vznáší vevzduchu. Kolem konstrukce střechy bylo hodnědiskusí a práce, nakonec to spočítal statik –starý pán s tužkou v ruce, nebál se. Zato já, kdyžjsem si stoupnul úplně na špičku na zlomenoušestimetrovou konzolu, ale říkal jsem si – důvěřujpraktikovi.Dům i při svém jednoduchém tvaroslovírozhodně nepůsobí nudně. Přispívá k tomutaké dvojí zalomení střechy, které se promítái do interiéru a na východní straně vytváříodvážný, bez podpěry vynesený přesah, kterýkryje venkovní terasu. Jak jste tento detailkonstrukčně řešili?Dvakrát zalomenou konstrukci střechy, potřebnoupevnost ocelového nosníku, zejména v místechlomu, kde je namáhání největší. Konstrukčnězajímavé je ale také řešení přizdívky z kamene.Kámen vytváří samonosnou zeď, není zavěšenažádnými systémy k cihlovému zdivu – je jenv několika místech kotvena ke karisíti a betonu,které tvoří vrstvu mezi kamenem a cihlovýmzdivem. Když jsme se rozhodli použít kámenk fi nální úpravě fasády, tak jsme předem vyloučilihorniny, které jsou cizí danému prostředí. Vyloučilijsme travertiny, mramory a další světlé druhy,které jsou vhodné spíše na jih, a ne pro česképrostředí, a do lesa jsme hledali kámen tmavý,nějaký šedý odstín. Chtěl jsem, aby působiljako lehce omšelý, trošku „jetý“. Nakonec jsmezvolili čedič, který snad nejlépe splňuje potřebuharmonie stavby s okolím.Mluvíte o souladu stavby s okolím.Do harmonického celku jste zapojil takéinteriér, který jste navrhoval. Na jakýchprincipech jste jej vytvářel?Především jsem chtěl, aby interiér byl surový,pravdivý, aby byla patrná původnost materiálů –dubové prkno na podlaze je dubové prkno, betonna stropě je beton, hliníkový rám oken se nebudetvářit, že není hliníkový. Úmyslně jsem nevnášeldo interiéru barvy, kromě dětských pokojů. Stavěljsem na přírodní podstatě materiálů a myslím, žetak i vyjádřil pocity, životní styl rodiny, pro kteroustavba vznikla. Snažím se dělat domy nesnobskya tady se nám to myslím povedlo, a to i navzdorytomu, že rozpočet nebyl striktně limitovaný.Dělal jsem prostě dům pro chytré, normálnílidi, kteří nepotřebují mít kolem sebe pozlátkak ukazování a mají vitalitu a energii... Občas jsemsáhl k předmětům z běžné prodejní sítě a dal jimpřednost před drahou designérskou alternativou.Vycházím z názoru podpořeného vlastní praxí,že dobrá architektura, dobrý design se dá dělatza hodně peněz, ale i za málo.Na autorské výstavě v Galerii J. Fragnera – tojste ještě studoval, jste před sedmnáctilety upoutal svými vizemi zpracovanýmido obrazů. Mluvil jste tehdy o jakémsipřetlaku snů, které vás k obrazům inspirovaly.Stále ještě malujete? A jak je to po letechse sny Davida Krause?Nyní nemaluji, nemám k tomu potřebnou motivaci.Moje zájmy jsou teď jinde. Studuji stromy, kameny,počasí a vodu, chci se umět pohybovat i v jinýchsvětech... Žijeme stále v reálném světě – telefon,hrnek, kartáček na zuby, auto, barák – to jsouhmatatelné věci. Já poslední dobou rád nahlížímdo iracionality, občas ji vyhledávám, přemýšlím,relativizuji svou existenci v hmotném světě. Anio tom vlastně nechci příliš mluvit, je to věc osobnízkušenosti a prožitku. Od makropohledu na svět,který jsem prezentoval na vzpomínané výstavě,jsem dokráčel k mikrosvětu. Na každém metručtverečním, v každé buňce pro mne vězí toliknepoznaného, tolik otevřených dveří zde cítím,že mám do konce života v oblasti poznávánívystaráno. Nepotřebuji už unikat do vesmíru,všechno, co potřebuji, mám v sobě, na docelamalé ploše. Jak říkám, cítím tolik prostoru kolem,že snad budu muset jinak dělat i tu architekturu.