Třešeň a višeň

obecná část - třešeň– Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]Třešeň a višeňCerasus avium (L.) Moench(syn. Prunus avium L.) aCerasus vulgaris Miller(syn. Prunus cerasus L.)čeleď: RosaceaeSYSTEMATIKA:Rod Cerasus, (který byl dříve zahrnován do rodu Prunus) zahrnuje asi 140 druhů. Dělí se na 4podrody: Cerasus (syn. Eucerasus) – C. avium, C. vulgaris, C. fruticosa….Pseudocerasus – C. nipponica, C. pseudocerasus (bývá allotetraploidní 2n=32a byl použit pro křížení s C. avium = za vzniku triploidnípodnože „Colt “ - 3n=32, ….Mahaleb – C. mahaleb nově Padellus mahaleb (L.) Vassilcz….Microcerasus – C. tomentosa,….Ve šlechtitelství se využívají zejména druhy odolné proti mrazu a suchu, zejména v oblastechs drsnými klimatickými podmínkami (Rusko, Kanada, USA). V Rusku se používá v posledníchdesetiletích hlavně C. fruticosa a C. tomentosa. Některé druhy rodu Cerasus lze poměrně dobřevegetativně množit a jejich slabý růst se využívá při šlechtění vegetativních zakrslých podnoží prokulturní odrůdy třešní a višní. Některé odrůdy třešní mají, ale často s botanickými druhy nedostatečnouafinitu. Tento problém se řeší křížením s C. avium (viz. podnož Colt). J.V. Mičurin, získal kříženímvišně „Ideál“ (C. fruticosa x C. pennsylvanica) s P. mackii hybrid vytvářející hrozny malých plodů.BIOLOGIE:FOTOGALERIEDruhy rodu Cerasus jsou většinou diploidní (2n=16), tetraploidní (4n=32) jsou C. vulgaris, C.fruticosa, triploidní je C. avium subsp. nana.Třešeň je entomogamní, cizosprašná, kromě některých odrůd jako Stella, Sunburst, Lapins,Sweetheart, Halka (ČR) ‘Blaze Star’, ‘Early Star’ a ‘Lala Star’, apod.Některé odrůdy se vzájemně neopylují, jde o tzv. inkompatibilitu. Existuje několik skupin odrůd,které mají stejné alely sterility a navzájem se neopylují:S 1 S 3 – Karešova, Troprichterova, Van;S 3 S 6 – Granát, Kordia;S 3 S 4 – Lambert, Büttnerova, Napoleonova;S 4 S 5 – Burlat, Moreau;V přírodních podmínkách třešeň vyrůstá v mohutný, většinou široce rozložitý strom s vysokoukorunou. Tvar koruny je většinou vysoce kulovitý, rozložitý s řidšími kosterními větvemi. Stromydosahují vysokého věku často 80-100 let. Rašící listy jsou z počátku načervenalé a na dotyk lepkavé.Plně vyvinuté listy mají řapík 30-40 mm dlouhý, od báze na povrchu slabě hnědočervený, spodnístrana řapíku je šedozelená a na jejím konci jsou umístěné červenohnědé žlázky. Listová čepel jepodlouhlá, někdy opakvejčitého tvaru. Listy dosahují 10-15 cm délky.Květy jsou jasně bílé, sestavené do jednoduchého okolíku. Květ je tvořen kališními lístky (5) zelenébarvy a korunními plátky (5) barvy bílé. Pestík je tvořen vrchním semeníkem s jedním až dvěmavajíčky. Tyčinky vyrůstají v několika kruzích v počtu dvaceti i více. V květech dozrává blizna dřívenež pyl – tzv. protogynie.1

obecná část - třešeň– Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]POMOLOGIE:DATABÁZE ODRŮDTREŠNĚPři výsadbě třešňového sadu je nezbytné pamatovat i na termín kvetení jednotlivých odrůd. Podledoby kvetení je možné třešně rozdělit do 4 skupin: raně kvetoucístředně raně kvetoucístředně pozdě kvetoucípozdě kvetoucíPozdě kvetoucí třešně je možné vysazovat v kombinaci s raně kvetoucími višněmi.Podle doby zrání se odrůdy zařazují do tzv. třešňových týdnů, které se počítají ode dne, kdy zrajeodrůda Rivan (dříve podle odrůdy Rychlice německá) což je na přelomu měsíců květen/červen.Podle pomologických znaků jako pevnost dužniny, barva a tvar plodů se třešně rozdělují doněkolika skupin:1. ssp. – juliana L. – SRDCOVKY s měkkou dužninou a tenkou slupkou, s červenou až černoubarvou plodů a šťávou barvící, převážně raně dozrávající.2. ssp. – duracina L. var. melanocarpa L. – TMAVÉ CHRUPKY s dužninou tuhou a pevnouslupkou, se světle červenou až černou barvou plodů a šťávou barvící, zrající pozdně.3. ssp. – duracina L. var. variegata L. – PESTRÉ CHRUPKY s barvou plodu žlutou ažčervenou.4. ssp. – duracina L. var. leucocarpa L. – SVĚTLÉ CHRUPKY s barvou plodu žlutou.5. ssp. – duracina L. x ssp. juliana L. – POLOCHRUPKY – s polotuhou dužninou;VIŠNĚV intenzivních výsabách se uplatňují zejména výkoné samosprašné odrůdy (např. Morela pozdní).Vzhledem k používání višní především ke konzervování, pěstují se hlavně kyselky.Rozdělení podle vlastností plodů:1. VIŠNĚ PRAVÉ (P. cerasus L. subsp. eucerasus A. GR.) obvykle s menšimi korunami apřevisajícími větvemi, s menšími listy a palisty;2. SLADKOVIŠNĚ (křížence třešní a višní – P. avium L. x P. cerasus L.) s korunou připomínajícítřešně a s většími listy;VIŠNĚ PRAVÉ SE DĚLÍ:a) var. austera L. – KYSELKY („vajksle“) tvořící menší až malé koruny, s převisajícími tenkýmivětvemi, s plody barvy tmavočervené až černočervené, chuti navinulé nebo nakyslé a šťávyčervené, barvící, s palístky na stopkách plodů;b) var. caproniana L. – AMARELKY („amrhele“) tvořící menší koruny, s velmi tenkýmivětvemi, s plody barvy světleji červené, pestré či žluté, chuti navinulé nebo kyselé a šťávysvětle žluté, nebarvící;SLADKOVIŠNĚ SE DĚLÍ:a) var. colorata – VLASTNÍ SLADKOVIŠNĚ s plody barvy tmavočervené, s chutí navinulesladkou, šťávou červenou, barvící;b) var. vitrina – SKLEŇOVKY s plody barvy žluté nebo pestré, s chutí navinule sladkou, ěťávousvětle žlutou, nebarvící;PŮVOD A HISTORIE PĚSTOVÁNÍ:MAPA VÝSKYTUŘímské pojmenování cerasus a cerasum bylo převzato z řečtiny podle tam rostoucích stromůnazývaných kerasia. Později se latinský název rozšířil po Evropě jako „cerasus“-višeň. Nejčervenějšítřešně byly označované jako apronianské, nejčernější jako třešně Lutácia a nejlahodnější chuti zasejunianské. Třešeň v plané formě – ptáčnice (Prunus avium var. silvestris) tak jak ji známe dnes, jemnohonásobným náhodně kříženým hybridem (mezi třešněmi a višněmi), který je ve své podstatězplanělý. V ČR rostou dva typy ptáčnice a to: ptáčnice bělokorá a ptáčnice tmavokorá.2

obecná část - třešeň– Multimediální učební texty Ovocnictví [Nečas T., a kol. 2004]Historické názory na původ třešní jsou různé. Tvrdí se, že do Evropy je přivezl římský vojevůdceLucullus z Malé Asie začátkem našeho letopočtu. Ve starých římských spisech však byla zmínka otřešni, která měla „velký plod“ už 150 let před Lucullovým narozením. Švýcarský botanik De Candolleuvádí, že třešeň roste planě v Asii, v lesích severní Persie (Irán), jižního Kavkazu, v Arménii a v celéstřední Evropě. Nejvíce se nachází ve Švýcarsku a v jižních oblastech bývalé Ruské federace uKaspického a Černého moře. Pochází z přímořských oblastí. V menším měřítku roste planě veŠpanělsku, Itálii a jižní Evropě. Na Balkáně, v Srbsku a Makedonii roste hustě v lesním porostu.Třešeň je považována za typický evropský strom rostoucí po celé Evropě, mimo severní částiSkandinávie a Ruska, a dále v severní Africe a na Kavkaze.Historie pěstování třešní a višní v Čechách je částečně spojená s pěstováním višní a třešní Německu.Nejvíce třešní popsali němečtí autoři koncem 19. stol. a to kolem 250 odrůd. První poznatky opěstování třešní na území ČR pocházejí z roku 1328. V okolí Mělníka existují písemné doklady opěstování třešní z roku 1546. Koncem 19. století v okolí Velkého Meziříčí bylo soustředěno kolem 230odrůd třešní a višní.Vznikem ČSR v roce 1918 se ovocnářství dostalo na vyšší pěstitelskou úroveň. Za období let 1918-1938 vzniklo s většími výsadbami třešní více oblastí s pěstitelskou tradicí. V Čechách a na Moravěbylo už v této době 4-4,5 mil. Stromů třešní a asi 800-900 tis. stromů višní s více než 100 různýmiodrůdami, ze kterých se některé pěstují až do dnes. V letech 1928-1929 se následkem mrazů snížilpočet třešní o 34 % a višní o 26 %. Při výrazně vyšší mrazové pohromě v letech 1939-1940 zmrzlatéměř polovina stromů třešní.Po druhé světové válce se pěstování třešní a višní v ČSFR udržuje na stejné úrovni, třešně a višnějsou na 4. místě za švestkami, jabloněmi a hrušněmi. V roce 1962 se pěstovalo 4 608 000 stromůtřešní. Višně se pěstovaly v mnohem menší míře než třešně a byly na 5. místě v pořadí ovocnýchdruhů. V roce 1962 se pěstovalo 1 288 000 stromů višní.Literatura:BAKŠA, J., SMATANE, L., 1987; Čerešne a višne, Príroda – Bratislava;BAKŠA, J., SMATANE, L., 1990; Třešně a višně na zahradce, SZN Praha;FERKL, F., 1958; Třešně, višně a sladkovišně, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha;RICHTER, M., a kol., 2002; Velký atlas ovoce a révy, TG Tisk s.r.o. Lanškroun;KOLEKTIV, 2001; Zahradnický slovník naučný díl 5., ÚZPI – Praha;ISHS Acta Horticulturae 468 - III International Cherry Symposium;3